»". . .Volal doktor, co já jsem se najedl mazaných chlebů! Sestavit ty krajíce za sebou jako podrážky turistických bot, tak bych těmi krajíci došel do Vídně, co do Vídně, ale do Paříže! To moje maminka mi mazala krajíce na tenko, tak jsem si raději mazával krajíce sám. Já jsem hrozně rád sádlo, jako chlapec když maminka nebyla doma, dával jsem si husí, nebo sádlo z kachny do hrníčku. A k tomu chleba a to sádlo jsem jedl lžičenkou, trošku soli, a trošku pepře do té pochoutky a načnul jsem si pivo, protože já jsem mladá paní bydlel celých čtyřicet let v pivovaře . . . Povídám . . . Ale já nejsem mladá paní! Tím líp, tak já jsem k té husí pochoutce pil pivo! To víte, zabíjeli jsme třikrát do roka prase, a těch kbelíků sádla! Ale maminka mi mazala vždycky tenounce ty krajíce a tak jsem si mazávál sám, když se maminka nedívala, tak jsem si mazal na prst sádla vysoko, a hned jsem otočil krajíc vzhůru, aby maminka neviděla, protože kdyby mi chytila, tak by mi peskovala . . . "Bude ti z toho špatně!" A tak jsem si s maminkou hrával dvacet let a víc s tím mazáním chleba, ale zůstalo mi to i dneska, protože já pořád nejraději jím mazaný chleba sádlem, i do práce si beru dva mazaný krajíce sebou, a i když maminka tady není, tak hned obrátím krajíc mazaným dolů. A tak se mi i v tom životě stává, že mi ten můj krajíc padá tím namazaným dolů . . ."«

(Bohumil Hrabal: "Svatby v domě", Československý spisovatel, Praha, 1991)

Husí škvarky - škvaříme úplně odlišně. V kastrolu zakryjeme pokličkou husí sádlo nakrájené na kostky. Začínáme je vlastně vařit pod pokličkou na mírném ohni. Když se voda odpaří, zesílíme plamen a vyškvaříme je dozlatova, odtáhneme z plotny, skropíme několika kapkami vody a znovu přikryjeme. Po několika minutách škvarky vybereme ze sádla a po osolení jsou pak teplé, nebo i studené tak křehké, že se nám pak téměř rozplynou v ústech.

Stachura Edward (1937 - 1989)- polský básník a prozaik
nahoru
ZPĚT do kapitoly

HOME