»Hodná Lenče ve snaze zachránit situaci utekla k teorii: "Každé dylo, i umelecke, e jak džuveč. Bre! Jak dam dovnytrž mnogu veci, e vyborny, no jak ne . . .," Lenče se posílila douškem k další meditaci, ale tu se ozvala zbystřeným zájmem teta Seka: "Copak všecko dáváte do džuveče?" "Zanyma vas to?" "Aby ne!" vzkřikly přítomné ženy jak jeden muž. "Dam dovnytrž: mnogu cibule, česnek, petržel, paprika, baklažany, rajske jabolky, morkva, rozlične maso, ryže, feferony . . .," jala se vypočítávat Lenče. Ženy ruče vytáhly papírky a tužky. Byla jsem z toho nenadálého zvratu situace tak vedle, že jsem vytáhla papírek a tužky taky. "A potom treba," pokračovala Lenče, "by se všecky te veci malku varžily vo chlineny hrnec . . ." "V hliněný nádobě . . .," hučely sborem ženy a pilně psaly, "Vo chliněny hrnec, možno i vo obyčejny," podotkla Lenče, čímž ubila mou naději, že dojdu k pochopení. "Obyčejné . . .," hučely ženy. "Bre - a to e všecko!" zaznělo efektní amen Lenčiny mše.
(Dubravka Ugrešic, nar. 1949, chorvatská prozaička: "Štefica Cveková v čelistech života", Praha 1985)