» "To je smutné vyprávění, tati já už to nechci dál poslouchat." "Jak chceš, Zuzanko, stejně je už čas, abychom si uvařili večeři - zanedlouho přijde maminka z porady ze školy a bude se zlobit, když nebudeme mít co jíst. A víš co si dnes uděláme k večeři, Zuzanko? Uděláme si "jednohrnec", ale docela jiný, než vařili v továrně krále Nařídila. Nejdříve nakrájíme maso na kostky, od každého druhu kousek: kousek vepřového, kousek hovězího, kousek skopového. A teď to dáme všechno do misky, posolíme, trošičku opepříme, promícháme s utřeným česnekem a s troškou voňavého rozmarýnu. Tak to bychom měli, a teď si připravíme zeleninu. Nakrájíme tři karotky a půl celeru - ale pro změnu ne na kostky jako maso, ale na tenké dlouhé nudle. A nesmíme zapomenout na brambory! Kolik? Asi tak tři - oloupeme, pokrájíme a můžeme se zase věnovat masu. Do kastrolu nalejeme olej; ale vezmeme ten nejlepší, který ve spíži máme, olivový, abychom měli opravdu dobrý jednohrnec. A na tom oleji masom opečeme, až dostane pěknou hnědou barvu, pak trochu podlejem vodou a necháme pod pokličkou dusit. Co bychom k tomu ještě přidali, aby nám jednohrnec opravdu chutnal? Dáme tam ještě dvě oloupaná rajčata a trošku kmínu. Kmínu musíme dát ale málo, protože naše maminka kmín nerada a zlobila by se, kdyby ve svém talíři našla třebas jen jediný kmíneček. No a teď musíme čekat až bude maso měkké. Ale pozor maso se musí podlévat, aby se nepřipálilo! A víš co nakonec podlejeme maso ne vodou, ale lžičkou červeného vína." "A nebudeme potom opilí, tati"? "Kdepak Zuzanko. Po takové trošce ne. A maso podlité červeným vínem bude mít lepší chuť. Tak teď máme maso skoro měkké, a tak k němu přidáme nakrájenou zeleninu a brambory. Ať se to všechno dusí spolu. A čím naše jídlo podlejeme? Vodou, nebo ještě jednou lžičkou vína?" Raději vodou tatínku, já mám přece jen strach, že bychom se mohli opít". "Tak uděláme kompromis. Půl skleničky vína a půl lžičky vody, ano?

(Dušan Šlosar, *1930 : "Výpravy z osmého poschodí", Praha 1975")