Pelmeni, пельмени - jsou národním jídlem východní Evropy, ale Ruska především. Obvykle se dělají s náplní z mletého masa, která je uazvřená do ranečku z tenkého těsta velmi podobnému těstu nudlovému. Těsto musí být velmi tuhé, až nepoddajné. Je uhněteno z mouky a vajec, někdy se přidává i mléko nebo voda. Pro náplň můžeme použít vepřové, jehněčí, hovězí nebo jakékoli jiné maso; také smíchání několika druhů je velmi oblíbené. Podle tradičního uralského receptu by náplň měla obsahovat 45% hovězího, 25% jehněčího a 20% vepřového masa. Pokud je výchozí směs příliš libová, přidá se až 1/3 tužšího sádla. Navíc se přidávají rozličná koření zejména pepř, česnek a nikdy nechybí cibule. Pelmeni jsou původně národním jídlem ruské Sibiře a název znamená v tamním jazyce "medvědí uši" a odtud bylo pojmenování převzato i do ruštiny. Na Sibiři se dělají ve velkém množství a poté se skladují zmrzlé venku po dobu až několika měsíců. Z těchto zásob se připravují až bezprostředně před vlastní konzumací uvařením v mírně vroucí vodě až vyplavou (k tomu přidáme ještě 2-5 minut). Výsledný pokrm se podává s máslem nebo kysanou smetanou. Hořčice, křen nebo ocet jsou také velmi oblíbené. Některé recepty doporučují osmahnout pelmeni po uvaření dozlatova na pánvi v oleji. Pelmeni se velmi se podobají ukrajinským "varenikům" s náplní ze šťouchaných brambor, smetany nebo třešní. Podobná jídla jsou připravována v mnoha dalších zemí, např. v Číně jsou to (wontony). Největší rozdíl mezi pelmeni a jinými druhy knedlíčků je ve tvaru a velikosti. Typické pelmeni jsou kulaté či půlkulaté o průměru cca 2 - 3 cm, zatímco většina obdobných typů plněných těstovin je podlouhlá a mnohem větší nebo asijské jsou obvykle ve tvaru uzlíčků či ranečků.

Když pak vyplavou na hladinu vyjmeme je děrovanou naběračkou a podáváme polité máslem se smetanou, horčicí nebo křenem.

» Jan Spálený spálený nám prozradil postup na pelmeně. "Nudlové těsto s trochou oleje, aby bylo tažné, se vyválí na tenké placky, aby skrz ně bylo vidět. Vedle si připravíme náplň ze sekaného masa různých typů - vepřové, hovězí. Smícháme s cibulí a pepřem. Na vlastní výrobu mám grif, který mě učila babička. Těžko ho popsat, ale v podstatě uděláte takový klobouček, taštičku z nudlového těsta, kterou naplníte sekaným masem. Znovu podotýkám, že skrz těsto musí být maso s cibulí vidět. Pak to uvaříte v bujónu a hotovo. Pelmeně se jí buď s kysanou smetanou nebo s octem, hořčicí. Jejich chuť se nikdy nepřejí. Tento typ jídla má vlastně každý národ s malou obměnou. Třeba Italové používají jiné koření a byliny, kdežto tady je jenom pepř a cibule. Pelmeně jsou původně sibiřské jídlo. Jejich výroba se dá přirovnat k obdobě našich draček, kdy se babky každého věku scházely, draly peří, vyprávěly hrůzostrašné historky a pomlouvaly ty, co s nimi nesedí. I ruské babky se scházely kolem stolu, ale místo draní peří lepily pelmeně na stovky. Zatímco chlapi pili vodku v hospodě, daly hotové pelmeně do pytlů a zakopaly je do ruské ledničky, do sněhu. Když se chlap vrátil opilý domů, zmlátil ženu, skočil na ni, udělal jí fakana. Ona pak poslušně vyndala ze sněhu pytel s pelmeněma, uvařila mu jich tři sta, aby se napapal a doplnil sílu."

(Radka Slížová: "Jan Spálený by si dal pelmeně, . .", Severočeské deníky BOHEMIA, leden 2002)

ZPĚT do kapitoly

HOME