Neapolská pizza Margherita
(Z přílohy deníku DNES, recept od spolupracovnice časopisu "Apetit" Jitky Rákosníkové, srpen 2006)
Neapolská pizza - byla v tomto městě běžným pouličním lidovým pohoštěním. V roce 1889 sem zavítal italský král Umberto Savojský (1844-1900) i se svou manželkou Margheritou Marii Teresou Giovanny Savojskou (1851-1926). Nepohrdli lidovým jídlem a teňounkou neapolskou pizzu ochutnali a velmi si ji oblíbily. Postupně se stala pizza všeobecně známým jídlem v mnoha světových restauracích, ve speciálních jídelnách - pizzeriích i v pouličních stáncích. Sloužila jako rychlé a chutné "jídlo do ruky". Přirozeně se postupně rozvíjela fantazie konkurujících si výrobců a prodejců, kteří na pizzu vršili spousty dalších různých náplní. Místo tenké placky (max. 3 mm) často teď kupujeme a za pizzu považujeme buclaté koláče. Původní neapolská pizza je jednoduchá v obložení, kam patří jen několik málo časem posvěcených a pro Neapolce posvátných surovin.
Pizza MargheritaSuroviny na 4 pizzy:
Na těsto:
  • 700 g hladké mouky typ 00, něco navíc na podsypání
  • 80 g čerstvého droždí
  • špetka cukru na kvásek
    Na obložení:
  • 150 g loupaných konzervovaných rajčat
  • 130 g mozzarely
  • 10 g strouhaného parmazánu nebo sýra Gran Moravia
  • trocha olivového oleje k zakapání náplně

    Postup přípravy:
    Příprava kvásku a těsta:
  • Droždí rozdrobíme do šálku vlažné vody (250 ml), přidáme špetičku cukru a necháme asi 15 minut na teplém místě, až směs začne pěnit. Do mouky v míse vlijeme vzešlé droždí a zapracujeme ho nejprve krátce vařečkou a pak rukama.
  • Směs přesuneme na pracovní plochu a pokračujeme v ručním hnětení. Práci nám může usnadnit hnětač puštěný na malé otáčky. Hněteme dokud nevznikne hladké pružné těsto, které se nelepí. Těsto vrátíme do mísy a necháme v teple vykynout (asi do hodiny zvětšení na dvojnásobek objemu).
  • Vykynuté těsto znovu krátce prohněteme rukama, aby bylo co nejpružnější (viz lepek).
  • Z dobře propracovaného těsta začneme tvarovat tři placky. V naších podmínkách nejlépe prsty ho roztahujeme do kruhovitého tvaru (jeho nepravidelnost vůbec nevadí).
  • Mezitím rozehřejeme troubu na nejvyšší teplotu, případně do ní vložíme pizza kámen".
    Klasické obkládání nepolské pizzy:
  • Každou placku těsta potřeme propasírovanými rajčaty (v sezoně čerstvými - viz níže), posypeme kousky natrhané pravé mozzarely a poprášíme strouhaným parmazánem nebo sýrem Gran Moravio. Náplň zakápneme olivovým olejem a posypeme lístky čerstvé bazalky.
    Pečení naší neapolské pizzy:
    Na mírně pomoučeném plechu placky vložíme do trouby (pokud ho máme, tak na rozpálený pizza kámen) a pečeme až do chvíle, kdy se sýr roztaví a vyskočí baculaté okraje.
  • Upečené pizzy vyjmeme z trouby, minutu počkáme a pak krájíme na jednotlivé porce.
  • Pizzu Margherita podáváme ještě teplou!

    Obecné poznámky k přípravě pizzy:
    Čerstvá rajčata
    - je nejlépe použít v sezoně, kdy jsou rajčata nejlepší zejména druhy soudkovitého tvaru; rajčata nakrájíme na plátky. Pokud použijeme konzervovaná rajčata (mají přednost před skleníkovými), tak je musíme propasírovat přes síto nebo rozmixovat nebo postrouhat.

    Teplota pečení a pizza kámen
    Pizza se peče ve speciálních cihlových pecích rozpálených na teplotu 400°-485° dubovými poleny. Vysoká teplota umožní její velmi rychlou přípravu (60-90 vteřin), křupavost a nenapodobitelný kouřový nádech v chuti. Při domácí přípravě můžeme využít tzv. pizza kámen, který částečně nahrazuje účinek cihlové pece. Kámen zvýší teplotu v troubě a udrží ji stejnoměrnou. Pizzu posadíme přímo na tento kámen. U nás je prodáván ve specializovaných prodejnách.

    Rychlost podávání pizzy - je velmi důležitá, avšak samotné těsto můžeme si uchovat v chladničce týden a v mrazáku až měsíc. Těsto poprášené moukou vložíme do mikrotenového sáčku, pokud možno již naporcované asi na 200 g porce, tj. porce na jednu pizzu. V pizzeriích se těsto nechává kynout při nižších teplotách (okolo 6°C) vykynout přes noc. Pomalým kynutím těsto získá plnou a výraznou chuť. Kvasinky tato teplota nezničí, ale pouze zpomalí jejich činnost.

    Název "Neapolská " pro pizzu - je podle EU připuštěn jen pro tyto tři (oficiální) varianty náplní: "Pizza marinara" - rajče, česnek, oregano, olivový olej; "Pizza Margherita" - rajče, mozzarella v listy bazalky, olivový olej; "Pizza Margherita speciál" - rajče, buvolí mozzarella z Campanie, listy bazalky a olivový olej.

    Další druhy italských pizz: "Pizza Romana" z Neapole: rajče, mozzarella, sardelky, oregano, olej; "Pizza Viennese" - rajče, mozzarella, německá klobása, oregano, olej; "Pizza se šunkou a houbami" - rajče, mozzarella, šunka, houby; "Pizza Capricciosa neboli "Caprice Pizza - mozzarella, rajče, houby, artyčoky, vařená šunka, olivy, olej (v Římě přidána syrová šunka a napůl tvrdé vejce); "Pizza Quattro Stagioni" neboli "Pizza čtyř období" - stejné přísady jako "Capricciosa", ale každá je umístěná zvlášť; "Pizza čtyř sýrů" - rajče, mozzarella, další jiné typy sýrů než jsou mozzarela a parmazán; "Sicilská pizza chata" (z r. 1994), česnek, bazalka a oregano jsou v míchané do těsta; "Pizza bianca" - postrádá rajčatovou omáčku, která je nahrazena pestem nebo mléčnými výrobky např. kyselou smetanou, nejčastěji sýry mozzarela a riccota. (V Římě, termínem "pizza bianca" se označoval druh chleba pokapaný jen s olivovým olejem; "Cecina" nebo Toskánská "Chickpea Pizza" - cizrnová mouka, sušená šunka "cecina", , voda, sůl a olivový olej. Toskánská


    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]