»O rýži by se dalo mluvit nekonečně dlouho: o používání nejrůznějších technik pro její přípravu, o tom, proč je lepší jasmínová než indická basmati (je voňavější a více se lepí, což indonésanům vyhovuje) nebo třeba, že kvalitu rýže můžete poznat podle pachu už při otevření obalu – schválně to někdy zkusíme porovnat. Značka "Tilda" je považována absolutně za nejlepší, občas je k vidění i ČR. V Asii se zbytky rýže nikdy nevyhazují. Je to totéž jako v Čechách vyhodit chleba – vždycky se dá přece nějak zužitkovat. Připravuje se z ní nejčastěji "fried rice", čili smažená rýže. Dobrou smaženou rýži dokonce nikdy neuděláme z čerstvě navařené, protože je příliš měkká a lepivá. Výchozí surovina musí být vychladlá a suchá. Rýže je proto druhý den ke smažení ta jediná správná – vlhkost se z ní dávno odpařila. Receptů jsou mraky a v podstatě je důležitá jen technika přípravy, ne ingredience. Ty se často složí samy z toho, co doma najdeme, to co nabízí lednička: třeba z párků nebo šunky, vajíček, jarní cibulky, hrášku, sojovky a trošky sambalu (ostré červené chilli směsi), opravdu můžeme použít všechno možné. A jak na to: rozpalíme olej v pánvi a rozklepneme do ní 2 vajíčka. Rozmíchejte jako byste dělali míchaná vejce. Přidáme šunku, jarní cibulku, česnek nakrájený na plátky, chceme-li, tak i chilli omáčku, zeleninu (například hrášek), osolíme a opepříme. Vložíme rýži a zastříknete trochou vody, sojové omáčky a jednou lžičkou sladké sojové omáčky kecap manis.dobře promicháme a případně dochutíme podle sebe. «

(Ari Munandar - původem indonéský šéfkuchař nově otevřené restaurace Zinc v hotelu "Hilton Old Town". Pro hotel Hilton pracoval po celém světě. Žije v Praze, kde se také oženil.)