Dadalova kuchařka

»Slíbili jsme Mistrovi černou kávu, kterou kvůli jeho srdci uvaříme slabou. "I čerta slabou. To bych se moh napít zrovna tady z té louže." Ostatně byl čas k obědu. Sobě také něco ukuchtíme. Když jsme čistili ryby vyprávěl jsem Mistru Nedbalovi o svém vlastním receptu na jejich přípravu. Seděl vedle mne na kameni a napjatě mě sledoval. "To se rozkrájí špek na kostičky". "Aha na kostičky," vpadal jako ozvěna a sliny se mu sbíhaly. "Pak se rozpustí v kastrolu". . ."v kastrolu". . . "s kouskem citrónové kůry, s jedním bobkovým listem". . . "bobkovým listem". . ."a pak se do těch škvarečků a omastku hodí ryby" . . . "aha ryby" . . ."chvíli se to nad malým ohníčkem dusí". . . "dusí". . . "a když změknou, vymačkají se na ně dva citróny". "A není to kyselé?" "Ale kdež! To uvidíte dáme vám ochutnat." "No to bych prosil! Musím to koštovat, když to neznám. Tak dál!". . . "pak se to dusí dál, až z té šťávy z ryb, citrónů a škvarečků udělá u dna rosolovitá omáčka." "Aha rosolovitá omáčka. Tohle musí být nóbl." Nic nevadí, že se při tom ryby rozpadnou." "Toť se ví, že to nevadí." "A na to, co zbude, se večer nalije trochu vody, dá se do toho tadyhle jíška a je rybí polévka, jakou jste ještě nejed, Mistře. "To si myslím, panečku ta musí být." A mlaskl. A co jíte kromě té polévky?" "To si uděláme ryby na rožni. To se prošpikují nudličkami slaniny, osolí, opaprikují a pak se otáčejí na proutku nad ohněm." "Aha, aha a pak dobré kafe, žejo"?«

HOME