"Bude se podávat čaj!" zvolala paní Biltmoreová. Křesla byla z ořechu v chipendalově stylu a z růžového dřeva ve stylu Ludvíka Filipa s aubussonovými tapisériemi. Goodie jakživa ještě něco tak elegantního neviděla. Hametta zajímaly tkaniny tapa z jižních moří a africké asagaje (pozn. DDK - oštěpy k bodání jež zavedl zulský král Čaka) rozvěšené na stěně. Vysoká dívka s očima blízko sebe a v kuchyňské zástěře oznámila: "Čaj madam". Čaj! Goodie si nedovedla představit, že by se tomu vyrovnala nejskvělejší večeře v nejlepším restaurantu. Z cizelovaných stříbrných konvic se naléval čaj a káva a na pojízdném servírovacím stolku byly přivezeny další dobroty. Sendviče s náplní řeřichy a vařeného hoívězího s hořčicí nebo s uzeným vepřovým jazýčkem či kaviárem ještě nikdy neochutnala a kdo viděl závitky s chřestem? Se sardelkami? A domácí sýr a huspeninu a teplé placičky z chlebovéhé těsta, a zlatově hnědé koláčky plněné šlehačkou, které se ropzplývaly v ústech? A k tomu ještě čerstvý domácí chléb s pochoutkovým máslem, cornwalský šafránový koláč, podobný biskupskému chlebíčku, a linecké řezy? Ale byly tu ještě další moučníky či sladké pokrmy, košíčky z křehkého těsta, naplněné krémem s citrónovou příchutí, a piškotový závin, anýzový chlebíček a zázvorové pečivo z ovesné mouky a sirupu, které se jak vysvětlovala May Biltmoreová zabalí do čistého pergamenového papíru a nechá několik týdnů uležet ve vzduchotěsné nádobě. "Samé lahůdky!" volala Godie po chvíli, poněvadž si dobře pamatovala, jak ji maminka nabádala, aby nemluvila s plnými ústy."

(Joe Gores, 1931, americký autor detektivek: Hammett", edice Smaragd, sv. 122, MF Praha, 1990)