»"Už je slyšet sirénu, honem"! A spěchali z parku na opačným směrem. Pil domácí víno, protože to šlo nejsnáze. S jídlem musí počkat, až hlad přemůže bolest v rozbitých ústech. Neznámý muž, který ho spěšně vyvedl z parku, seděl proti němu u rozviklaného jídelního stolu a jeho manželka prostírala na opraný ubrus rozbité a slepované talíře. "Ta rvačka," řekl muž po chvíli. "Jak k tomu došlo?" Když to žena slyšela, málem upustila talíř. "Žádné strachy uklidňoval ji manžel. "Nikdo nás nesledoval. Jen nám starče, povězte, proč si počínáte jako světec, který si říká o mučednický kůl"?. Víte že jste známý? Všichni už o vás slyšeli. Mnoho lidí by vás rádo poznalo. Co vás tak žene, z čeho čerpáte svou energii. Povíte mi to?" Ale stařec zcela zaujat zeleninou, kterou měl před sebou na otlučeném talíři. Šestadvacet, ne, osmadvacet kuliček hrášku! Přepočítal to obrovské množství! Sklonil se nad neuvěřitelným hráškem jako člověk , který se tiše modlí růženec. Osmadvacet zářivě zelených hrášků a pár proužků nedovařených špaget hlásilo, že současný stav je přijatelný. Ale pod jídlem puklá místa talíře ukazovala, kde už je po léta stav strašlivý. Stařec počítal hrášky a gestikuloval nad nimi jako veliký nevysvětlitelný luňák, který se bezhlavě vrhl k zemi a zahnízdil v tomhle studeném bytě. Samaritánský hostitel ho mlčky pozoroval a stařec za chvíli řekl: "Těch osmadvacet hrášků mi připadá jako jeden film, který jsem viděl v dětství. V tom domě potkal o půlnoci komik - znáte to slovo? - legrační člověk a blázen a ..." Manželé se tiše zasmáli. "Prtomiňte to není ještě ten vtip," omlouval se stařec. "Blázen posadil komika ke stolu, na kterém nebylo jídlo ani příbor. "Oběd je na stole" křikl na něho. Komik se bál o svůj život, proto se přizpůsobil a hrál. "Výborně!" zvolal a předstíral, že jí řízek, zeleninu a moučník. Kousal naprázdno. "Moc dobré!" polykal vzduch. "Skvělé"!" no teď se můžete smát. Ale manželé ztichli a dívali se na svých pár talířů na stole. Stařec zavrtěl hlavou a pokračoval. "Komik se chtěl bláznovi zavděčit a zvolal: "Ten broskvový moučník s brandy, to je něco báječného!" "Broskvový moučník?" zaječel blázen a vytáhl revolver. "Broskve jsem nepodával! . . vy nejste normální!" A střelil komika do zadku. V nastalém tichu stařec nabral první hrášek a potěžkával jeho pěknou kuličku na zprohýbané vidličce. Právě když ho chtěl dát do úst, když - . . Někdo silně zabušil na dveře "Zvláštní policie!" ozvalo se. Žena se rozklepala, uklidila třetí talíř a střec se skryl za stěnou. "Hledám starce," říkal unavený úřední hlas v místnosti za stěnou. " Je na něj vypsaná odměna týdeního přídělu potravin, " řekl policejní hlas. "A prémie deset zeleninových konzerv a pět sáčků polévky." Skutečné plechové konzervy se zářivými potištěnými nálepkami, říkal si stařec schovaný za stěnou. Konzervy se mu ve tmě mihly před očima a zazářily jako meteory. To je odměna! Žádných dest nebo dvacet tisíc dolarů, ale pět neuvěřitelných konzerv opravdové, nenáhražkové polévky a dest zářivých kolem dokola barevných konzerv exotické zeleniny, jako jsou tenké fazolky a vysluněná kukuřice. Jen si to představte!«
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?juracermak&on)