»
...Když uslyšel, že trpaslík chce mluvit s vrchním kuchařem namítl: "Synku, chceš patrně mluvit se mnou s palácovým dozorcem; chceš být vévodovým osobním trpaslíkem, viď:? "Ne pane!" odpověděl Jakub. Jsem znamenitý kuchař, znám se v v přípravě všech možných vzácných vzácných jídel; doveďte mně k vrchímu kuchaři. Možná se mu mé umění hodí." Kdo chce kam, pomozme mu tam, mrňousi; ale mimochodem jsi sám proti sobě". Palácový dozorce ho vzal za ruku a zavedl do komnat vrchního kuchaře. Vrchní kuchař si ho prohlédl od hlavy až ka patě, hlasitě se rozesmál a zvolal: "Jakže ty kuchař? Myslíš, že naše sporáky jsou tak nízké, abys na ně byť jen dohlédl" smál se. Palácový dozorce a všichni sluhové, kteří byli v pokoji se smáli s ním. Ale Jakub se nedal vyvést z míry. "Uložte mi přípravit jakeékoliv vzácné jídlo, opatřte mi čeho je k tomu třeba, a já vám je před očima připravím tak, že nestačíte žasnout. "Budiž!" pravil vrchní kuchař, pročpak ne půjdem do kuchyně, ať je legrace" Byla to velká rozlehlá budova, nádherně zařízená; ve dvaceti sporácích stále hořel oheň; středem budovy protékala čirá voda, která sloužila také jako nádrž na ryby, v kredencích z mramoru a drahoceného ebenového dřeva byly srovnány zásoby a bylo v nich uskladněno vše, co lidé pro vzácnou a vybrabnou chuť ve všech zemích Frankistanu a Orientu vynalezli. Kuchynští sluhové všeho druhu pobíhali kolem a řinčeli a kutili něco s kotlíky a pánvemi, vidličkami a šlehači. Ale jakmile se objevil vrchní kuchař, všichni nehybně stanuli, a bylo jen slyšet praskot ohně a bublat potůček.
"Co poroučí dneska pán k snídani?" zeptal se mistr kuchař starého muže, vrchního připravovače snídaní. "Ráčil poručit dánskou polévku a hamburgské červené knedlíčky, pane!" zněla odpověď. "Dobrá," pokračoval vrchní kuchařský mistr, "slyšels, co se pánovi uráčilo pojíst? Troufáš si ta složitá jídla připravit? Knedlíčky v žádném případě nesvedeš, jejich příprava je tajemství". "Nic lehčího, "namítl k všeobecnému údivu trpaslík. (Jakub, zakletý jako veverka, často tyto pokrmy dělal). "Nic lehčího! Jenom mi na polévku dejte tu a tu zeleninu, ty a ty bylinky, to a to koření, sádlo z divokého kance, kořínky a vejce; na knedlíčky ale, "dodal tišeji, aby to slyšel jen vrchní mistr kuchař a snídařkář, "na knedlíčky potřebuji čtvero druhu masa, trochu vína, kachní sádlo, zázvor a jisté koření, jemuž se říká jemnochuť." "No ne! U všech hromů! U kterého čaroděje ses to učil?" zvolal užaslý kuchař. "Vyjmenoval nachlup všechno, a o tom, že se do nich dává koření jemnochuť, jsme ani sami nevěděli. Jsi prostě kuchařský zázrak!" Uposlechli jeho rozkazu a všechno připravili na sporák; jenže se ukázalo, že na sporák trpaslík dosáhne sotva nosem. I srazili k sobě několik židlí, položili na ně mramorovou desku a vyzvali mrňavého zázračníka, aby zahájil svůj umělecký kousek. V širokém okruhu stáli kolem něho kuchaříci, kuchtíci, sluhové a různá čeleď, přihlíželi, žasli, jak hbitě a pohotově mu jde všechno od ruky, jak čistotně a pěkně si při všem vede. Jakmile měl vše připraveno, poručil, aby dali obě mísy na oheň a nechali pokrm vařit přesně tak dlouho, dokud on nezavolá; začal počítat jedna, dvě, tři atakdál, v okamžiku, kdy napočítal pět set, zavolal "Dost!" Kastroly odstavili a Jakub vybídl mistra kuchaře, aby pokrm ochutnal. Stolní kuchař si dal od jednoho kuchtíka podat zlatou lžíci, opláchl ji v potoku a podal vrchnímu kuchařskému mistru. Ten přistoupil se slavnostním výrazem ke sporáku, nabral z jednoho i druhého pokrmu, ochutnal, přivřel oči, spokojeně zamlaskal a potom řekl "Prima!" Při životě pana vévody, opravdu výtečné! "Jsi mistr všeho umění: Ano jemnochuť tomu dodává zvláštní, pikantní příchuť".«
