Bramboračka neboli bramborová polévka - s houbami úzce souvisí. Já vím, že mávnete rukou nad tímto prostým receptem. Ale představte si, že se tato knížka dostane do ruky dvěma mladým lidem, kteří si vyjeli do přírody na zapřenou. A teď najednou, po všech radostech, dostanou hroznou chuť na bramboračku. A maminky se nemohou zeptat, jak se dělá, když jsou tam na zapřenou. Já těmto dvěma mladým lidem fandím a recept jim napíši. Těch způsobů přípravy je hodně, podle některých bývá snůškou všech možných chutí, které se vzájemně potírají a bramboračka ztrácí svoji "osobnost". Proto jsem proti přidávání škvarků, uzenin a jiných "nadlepšovaček". Dávám přednost té klasické bramboračce, která má speciálně na venkově neocenitelné půvaby, jako čerstvě utržená zelenina, čerstvě nakopané brambory, čerstvě nasbírané houby a čerstvě napadaný popel do kotlíku. Neznám větší radost, než si jít na svůj malý záhoneček pro vlastní celer, mrkev, petržel. Vedle brambor jsou nejpodstatnějším, základem bramboračky houby. A zase čím pestřejší tím lepší; hlavně máte-li štěstí a přijdete na větší plantáže česneček. Znáte je? To jsou takové malinkaté houbičky, se světlým kloboučkem, menším než desetihaléř, na slabounkých tmavých nožičkách. Když je rozemnete v ruce vonějí k nerozeznání po česneku, a odtud jejich jméno. Rostou hned po dešti a jakmile půda uschne, hned zvadnou a jsou k nepotřebě. Uznávám jedinou výjimku z mnou navržených přídavků, které se nedají použít tak, jak rostou v přírodě: jsou to malé vaječné nočky. Ani v mé, ani v rodině mého muže se noky do bramborové polévky nikdy nedávaly. Škoda, připravovali jsme se o jednu dobrotu. Spojení škrobové chutí brambor s obilnou chutí těstíčka je totiž něco tak vynikajícího, že to musíte zkusit! Ale ti dva mají už jistě hlad. Tak rychle k přípravě:"(J. Šejbalová: "Vaříme na chatě", 1969)