nahoru
ZPĚT do kapitoly
»Domikát - byl valašskou specialitou, neznámou nikde jinde na Moravě. Byl jednoduše připravovaný z mléčných výrobků: tvarohu, kyselé smetany a zvláště pak z peprné ovčí brynzy. Domikát je znám v celých Karpatech, všude tam, kde se chovala ovčí stáda a souvisí s tzv. "valašskou kolonizací". Tímto pojmem je označován postupný přesun zvláštního pasteveckého lidu, zvaného v soudobých pramenech Valaši, z východních Karpat, přes ukrajinskou, polskou a slovenskou část Karpat až na východní Moravu. Sem valašští kolonisté přicházeli už koncem 15. století, nejvíce však v 16. a 17. století n.l. Na typický domikát se brala dobře zaleželá brynza, i několik měsíců stará, s ostrou a výraznou chutí. Jeho příprava je velmi snadná. Brynzu nadrobíme do vody a necháme přejít varem a hned ji zalijeme další vodou v poměru s brynzou půl na půl. Dříve se z hrnce vylila směs na mísu na stole a na druhou mísu se vysypaly brambory, většinou uvařených ve slupce. Každý stolovník si oloupal několik brambor, potom je bral do levé ruky, přikusoval je a lžící nabíral domikát, taky někde zvaný čír". Do některého domikátu dávali bohatší hospodyně ještě kousek másla. Příprava domikátu se lišila vesnice od vesnice. V některých vesnicích se na kostky nakrájený suchý chléb dal do mísy, přidaly se dva stroužky česneku utřené se solí, kmín, brynza a vše se spařilo vodou. Také se připravoval z prosoleného několik dní zaleželého tvarohu s kmínem. Po rozvaření v mléce se pak zahustil moukou a smetanou. Polévka se někde nazývala též "syrnica". Níže přepisuji několik místních variant receptů tak, jak je shromáždily Milena Habustová a Vanda Vrlová v kapitole "Recepty" v uvedené knize Jaroslava Štiky.«