»"Babi podivej jaký mám ruce." "To nic není, kápni si do vody trochu citrónové šťávy a budeš je mít čisté. Přines mi Janičko, pánvičku, potřebuji udělat nudle do jahodové polévky." "Nudle na pánvi? Nespletla ses, babi?" "Ne nudle do ovocných polévek dělám vždycky na pánvi." To nejsou nudle, ale palačinky." "Jani díváš se na mne tak vylekaně, jako by sis myslela, že ztrácím paměť. Ale já ti radím, abys dávala dobrý pozor na to, co právě teď dělám. A pořádně si zapamatuj, že nudle z palačinkového těsta jsou nejlepší. Podívej: těsto je stejné jako na palačinky, v tom máš pravdu. bere se jedno vajíčko, lehce se rozšlehá s troškou mléka, přidají se tři vrchovaté lžíce mouky. Těsto je moc husté, viď?" Nevadí přileje se do něj ještě trochu mléka, protože těsto na palačinky musí být řídké. Samozřejmě, že ne příliš, mohly by se na něm dělat bubliny anebo by se rozlézalo po pánvi. A dávej pozor, míchá se pečlivě lžící. Na pánvi rozehřejeme lžičku tuku a přidáme ho do těsta, nemusíme pak mazat pánev tukem. Vidiš, jak to jde rychle? Až palačinky vychladnou, nakrájím je na pěticentimetrové pásky, poskládám na sebe a rozkrájím na půlcentimetrové nudle. A je to hotové. A to jsou ty nudle, které vždycky tak ráda lovíš v ovocných polévkách"«
(Krystyna Siesická , 1928, polská autorka knih pro děti: "Klíčovou dírkou", Praha 1970