». . . Douglas zaníceně ohlásil, že nám připraví domácí česnečku neboli oukrop. Že je to jídlo velice lehké, velice zdravé, téměř nic nestojí, je ajncvaj hotové, vyramluje nám žaludek a postaví nás na nohy. Podle jeho líčení našemu organizmu již léta chybělo blahodárné působení česnečky. Po ní nám měl vůčihledně pookřát nervový systém, upravit se krevní oběh, vyrovnat tlak, prokrvit pokožka, ztratit se opruzeniny, napnout gumičky v punčochách, narovnat puky na kalhotách a Clarkovi se měly přestat předcházet hodinky. Douglasův oukrop měl být něco jako zázračný kořen žen-šen, štrejchnutý pytlíkem kokainu. Škoda, že jsme to nevěděli v Praze! Sníst doma talíř Douglasova oukropu a jít vsadit do sazky, vyhráli jsme čtyři první a jeli domů vlastním mercedesem. Jak jsme jen lačnili po Douglasově oukropu! Jak jsem se ho nemohli dočkat! Prahli jsme po něm a nevyměnili bychom ho za nektar s ambrózií, ačkoliv nám nektar s ambrozií v žádném automatu doposud nenabídli. Divili jsme se, že si přední interhotely daly ujít jedinečnou možnost poučit se u Douglase o takové lahůdce, jakou je domácí oukrop. A abychom ten požitek zbytečně nezdržovali, sami jsme mu pomohli do kabátu a poslali jsme ho nakoupit potřebné ingredience, zatímco jsme v pokoji, poslušni Pavlova slintali na parkety. Domnívali jsme se, že přinese v kapsičce pár stroužků česneku se solí, ale on se vrátil ověšen balíčky jako vánoční stromeček a tvářil se stejně tajemně. Nedočkavě se pustil do vaření, rozložil po stole talíře, nasypal do nich nadrobno rozsekanou šunku, do každého rozklepl vejce, to štědře posypal pepřem, na to dal po lžíci másla a vše zasypal petrželkou. Navrch položil kostku bujónu a pak všechno zalil vařící vodou s ingrediencemi, které představoval rozdrcený česnek. Byla to silná vydatná polévka, plna dobrých hodnotných složek, které však byla nedbale vyváženy. Kdyby byla převažovala šunka, dalo se to požít jako tekutý "ham and eggs". Ale pepř se tam pral s česnekem, kdo bude mít navrch; byl to oukrop na způsob autogenu. Všechnu flóru ve střevech, prospěšnou i škodlivou, to likvidovalo tak dokonale, že jsme byli uvnitř zcela sterilní. Dýchnout někomu na nárazník, sloupl by se mu chróm. A dýchnout někomu do tváře, stal se z něho mulat. Ďábelské tousty v porovnáním s tímhle domácím oukropem byly mdlým pokrmem pro právě odstavená kojeňátka. «

(Achille Gregor: "Tři Robinsoni aneb Podivuhodně zvrtnutý výlet", Dikobraz 10/1980)