»" Slunce teď dopadlo na slečninu tvář v takovém úhlu, že se napřed muselo prodrat korunou topolu, a hemživé stíny lístků a světelná zrcátka spřádala na růžové pleti zelenavou krajku. Panu Vichrovi mizela její blahobytná tvář za jakýmsi závojem a vnímal z ní jenom dvě řady bílých silných zubů. "Vyjdeme si spolu na výlet, pane Vichr," šveholila šťastně. "Projdeme se na jaře po lukách u Labe, vy budete sbírat tesaříky a já si natrhám jarní kytičku. Miluji jaterníky, blatouchy, pryskyřníky, petrklíče . . . Mám starodávný recept. Všechny bylinky se posekají a dají vařit do slané vody a kořenovou zeleninou . . ." Pan Vichr hleděl s úděsem na blýskavé řezáky a jako ve zlém snu mu poletovaly před očima okřídlené ruce, sekaly kvetoucí jaro, házely je do hrnce, přidávaly máslovou jíšku a špetky pepře s muškátovým květem. "Taková polévka je lepší a silnější než hovězí", nesl se k němu zdálky vášnivý hlas a on prudce vstal a řekl: "Jste idealistka, máte ráda akáty, bezinky, růže a jarní kvítí . . . A co mě? Mě taky máte ráda?"

(Jindřiška Smetanová:"Polévka z májových bylinek", Koncert pod platanem, povídka "Idealistka", Praha 1959)