Slovenská beťárska polievka
(Ladislav Jaroš, sběratel a gurmán ze Žiliny, prosinec 2004, slovenská kuchyně)
Beťár - byl pasák dobytka nebo darebák, vůbec prohnaný člověk, zbojník. Statoční zbojníci, ktorí bohatým berú a chudobným dávajú, sú pevnou súčasťou historickej mytológie azda každého národa. Neprekáža ani to, že historická pravda býva menej vznešená a romantická. Typický maďarský zbojník - beťár - na rozdiel od slovenského Jánošíka cvála na rýchlom koni širočiznou pusztou a praská pritom dlhým bičom. Najchýrnejší z nich Sándor Rózsa zomrel vo väzení 22. novembra 1878. Nekorunovaný kráľ maďarských zbojníkov Sándor Rózsa sa narodil v juhomaďarskom Szegede v roku 1813.
Suroviny:
  • 50 g tuku
  • 100 g cibule
  • 50 g rajčinového pretlaku
  • 1 lyžička mletej červenej papriky
  • 100 g údeného bôčika
  • 350 g kyslej kapusty (kyselé zelí)
  • soľ
  • rasca (kmín)
  • mleté čierne korenie (pepř)
  • trocha cukru
  • 2 bobkové listy
  • 2-3 strúčiky cesnaku
  • 200 ml kyslej smotany
  • 2 lyžice hladkej múky
  • 100 g párkov

    Postup přípravy:
  • Bôčik pokrájame na kocky, popražíme, pridáme nadrobno pokrájanú cibuľu a po chvíli rajčinový pretlak a mletú papriku.
  • Kapustu (ak treba) pokrájame a spolu s bobkovými listami, rascou, rozdrveným cesnakom a soľou pridáme do hrnca.
  • Premiešame, dolejeme asi liter vody a všetko uvaríme do mäkka.
  • Smotanu rozmiešame s múkou, vlejeme do polievky a necháme zovrieť.
  • Dochutíme soľou, korením, prípadne aj cukrom.
  • Nakoniec pridáme na kolieska pokrájané párky a ešte chvíľu povaríme.
    »"Kigyó a Teher leželi pod košatým dubem na mechu a proklínali celý svět a obzvláště starostu. Oba, asi třicetiletí chlapíci, náleželi oné kastě maďarského lidu, která požívá zvučného jména "beťár", což znamená pasáka dobytka nebo darebáka, vůbec prohnaného člověka. Kigyó a Teher byli předně pasáci vepřového dobytka a za druhé darebáci a prohnaní lidé, beťárové první třídy, kteří odloučí se od své krátké dýmky jen tehdy, kdy pro své kousky sedí ve vězení, kde zamění též své gatě a bundu za šedý oděv trestanců. Nyní právě kleli, což zaujímá obyčejně celou třetinu života těchto znamenitých lidí. Kigyó proklel právě dědečka starosty, když Teher si vzpomněl, že neproklel ještě starostovu tetku. Nato Kigyó obratně poslal do pekla matku starostovy tety, ale pak ať vzpomínali, jak chtěli, seznali, že starosta nemá už žádných živých příbuzných, proto prohlásil slavnostně Kigyó: "Mindt öröké, amen." (Na věky věkův, amen!) Kolem nich v dubině pásla se stáda vepřů z celé vsi Talomu, kvičelo a chrochtalo to kolem, rylo v půdě, hledajíc žaludy, místy pobíhala selátka a v líně tekoucím potoku váleli se vepři, libujíce si v černém blátě, které chladilo tlustou jejich kůži, rozpálenou vedrem slunného dne.Byly zde zastoupeny všechny možné barvy vepřového dobytka, od narůžovělé kůže bezsrstné až po kudrnatou černou. Vepři, kanci, prasnice, selátka, kanci s tesáky, kterými odstrkovali ostatní, chrochtajíce hrozivě, tlusté prasnice, které každou chvíli činily zadost savé touze selátek, chrochtajíce láskyplně. A kolem pobíhali dva psi, jakých používá se k hlídání těchto užitečných zvířat a kteří pošli v dávných dobách zkřížením vlků se psy. Svým pobíháním a štěkotem a ceněním zubů udržovali celé stádo v pořádku, takže oba beťárové mohli klidně ležet pod stromem, aniž by musili sáhnouti po dlouhých bičích, válejících se v mechu. Přece však Teher vzal bič, když kolem běžel jeden starostův vepřík. Zvedl bič a šlehl ho obratně přes záda, až vepřík kviče odběhl hledat si jinde žaludy. Vyliv si tak zlost na starostově majetku, lehl si Teher opět pohodlně do mechu, vypustil kouř z úst a sleduje ho, jak se vznáší pomalu v bezvětří, řekl důrazně: "A co je starosta vlastně? Opilec, nic jiného než opilec. A takový člověk zabraňuje mně, abych si nevzal Františku Homlókovu."«

    (Jaroslav Hašek: "Beťárské povídky")
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]