» Jen zřídka má člověk takové štěstí a hvězdy mají dobrou náladu, že počasí, rybářské štěstí, zahrada i karty dobře vycházejí - a tehdy nám Celestýna připraví svou specialitu: sicilskou polentu. Když se připojí ještě i nespočetné další náhody: dopis z Ameriky, zakoupený los s těmi čísly, která se jí předtím zdála, šťastně oprasená svině, pak ti předloží toto jednoduché jídlo v tak vznešené dokonalosti, že vzpomínka na ně se ti stane nadpisem pro celou kapitolu života, pokud i ty sám máš správnou náladu a nejsi otupělý vůči požitkům, které toto jídlo nabízí. Co jsem dostal z nemluvné kuchařky a co jsem zjistil vlastním pozorováním v této pošmourné kuchyni, s tím se vám svěřím:
Půl kila kukuřičné krupice se spaří horkou vodou, abychom ji zbavili syrové, trpké chuti; voda se dá odkapat a kukuřice - přimísí se asi hrst pšeničné krupice, aby byla polenta trochu jemnější - se dá do půldruhého litru vroucí, osolené vody, v které jsme rozpustili kousek másla. Usilovně se míchá vařečkou, až to vše vře a odfukuje jako sto sopek. Když se voda vyvařila a kaše se odděluje od stěny mosazného hrnce, je polenta hotová; teď se vyklopí na prkénko a nechá se vychladnout. S kukuřicí se smíchá kousek másla a čtyři žloutky. Půl kila šunky a kytka petržele se poseká najemno a smíchá s dalším kouskem másla, dalšími čtyřmi žloutky, solí, kyselou smetanou a ušlehaným vaječným bílkem. Do formy vymazané máslem se mezi dvě vrstvy polenty dá posekaná nádivka a peče se v troubě, dokud se na hmotě nevytvoří žlutá kůrka pak se vyklopí a hustě posype strouhaným sýrem.

(Jakob Flach (1895-1982): "Minestra", Frankfurt am Main, 1981)