Křesťané přicházejí z nebe soudit. Na konci Apokalypsy 19, je popis Druhého Příchodu Krista ve slávě a moci, aby zničil Antikrista (jako v Tesalonským 2:8) a je nám řečeno, že „armády, které byly v nebi, Jej následovaly oděné v kment, bílý a čistý.“ (verš 14). To je oblečení Kristovy Nevěsty, Církve. A tak to musí být Církev, která Ho doprovází podle slibu, že „setkat se s Pánem v prostoru“...... „“ „jednou vytržena, už zůstane na věky s Pánem.“(1 Tesalonským 4:17). Tento závěr je potvrzený Pavlovým prohlášením, že „svatí budou soudit svět..“ (1 Korintským 6:2), a Davidovo prohlášení, že „svatí vykonají odplatu nad Pohany a tresty na lidi...“ (Žalm 149:7)...
Máme další potvrzení v jiných částech Písma o „svatých, kteří přicházejí s Kristem z nebe, aby zasedli k soudu. Na příklad: Henoch, sedmý od Adama prorokoval „pohleď, Pán přichází s deseti tisíci svých svatých, aby vykonal soud nad bezbožnými.“ (Juda 14-15). Výraz „deset tisíc“ znamená nespočítatelné množství. Právě tak v Danieli je nám řečeno, že „svatí Nejvyššího převezmou království“ od Antikrista, který „vedl se svatými válku, .. ale království se ujmou svatí Nejvyššího, a budou mít království v držení až na věky věků..“ (7:18,22).
Už víme, že ti, kteří jsou oblečeni v kmentu bílém a čistém, a kteří následují Krista, jsou „svatí.“ Zde máme další evidenci, že „armády z nebe“ musí být Církev. Ti, kteří jsou v Církvi, jsou konzistentně adresováni jako „svatí“ celým Novým Zákonem: „Tví svatí v Jerusalémě (Skutky 9:13), „svatí, kteří jsou v Lyddě“ (Skutky 9:32), „všem těm, kteří jsou v Římě, Bohem milovaní, zvaní svatí.“ (Římanům 1:7), „církvi Boží v Korintu...posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým....“ (1 Korintským 1:2), „svatí, kteří jsou v Efezu..“ (Efezským 1:1) a.t.d.
Ti, kteří opravdu Boha znají, jsou zváni „svatí,“ i ve Starém Zákoně. „svatí, kteří jsou na zemi“ (Žalm 16:3). „shromážděte mi mé svaté, kteří přijmuli mou smlouvu obětí.“ (Žalm 50:5).. „Drahá je v očích Boha smrt Jeho svatých“.. (Žalm 116:15).. „Bože, vtrhly pronárody do Tvého dědictví, Tvůj svatý chrám poskvrnily, Jerusalém obrátili v hromadu sutin! Mrtvoly Tvých služebníků byly za potravu nebeskému ptactvu, těla svatých zemské zvěři...“ (Žalm 79:1-2).. To nás přesvědčuje, že také oni budou částí armád, které doprovázejí Krista z nebe.
Ano, i Zachariáš nám říká, že až se Kristus vrátí aby zachránil Israel v polovině té poslední bitvy - Armageddonu, „Jeho nohy budou stát v ten den na Olivetské hoře,“ a přivede sebou „všechny své svaté“ z nebe. (Zachariáš 14:4-5). Pochopitelně, duch a duše svatých, kteří již zemřeli, byly o k a m ž i t ě vzaty do nebe v okamžik jejich smrti aby tam čekaly vzkříšení svých těl. Je jasné, že nebeské armády nejsou beztělesné bytosti ale celé osoby v nesmrtelných tělech. Tím se naznačuje, že vzkříšení se musí odehrát p ř e d touto událostí... Rapture (Uchvácení) se muselo v té době již odehrát ze dvou důvodů.
Za prvé, Pavel nás ujišťuje, že Rapture a vzkříšení se odehrají ve stejném okamžiku. Za druhé, aby všichni svatí mohli doprovázet Krista na zem, až se bude vracet aby vykonal soud, žijící svatí musí být uchváceni do nebe, ve změněných tělech, také. A tak zde máme další evidenci že Rapture je zvláštní událost p ř e d Druhým Příchodem a velmi silný poukaz na před-tribulační uchvácení Církve.
Kde jsou Křesťané, které zabil Antikrist? Otázka: Apokalypsa 13:7 říká, že Antikrist obdrží autoritu (a ta může přijít pouze od Boha), aby „vedl válku se svatými, a přemohl je..“ Není toto důkazem, že Církev bude čelit Antikristovi a půjde skrze Dobu Strastí? Pakliže ne, kdo jsou ti svatí, které Antikrist zabije?
Odpověď: Kristus slíbil, že „brány pekelné ji nepřemohou“..(Matouš 16:18). Peklo by každopádně zvítězilo, kdyby Antikrist, který je podporovaný Satanem (Apokalypsa 13:2-4) mohl „vést válku proti svatým,“ a přemohl je. Kromě toho, by tento fakt znamenal, že po-tribulační uchvácení by nebyla nijaká zvláštní událost, protože by zde na zemi nezbyli téměř žádní Křesťané, kteří by do nebe šli. A přesto je nám dáván dojem, že veliké množství těch, „kteří zůstali na živu .... jsou uchváceni do nebe“ s těmi, kteří už zemřeli...(1 Tesalonským 4:17).
Zde je další důvod pro závěr, že během Doby Strastí je Církev již v nebi, ve vzkříšených a/nebo oslavených tělech, v tělech jako je Kristovo. Ovšem, evangelium je stále ještě na zemi kázáno dvěma svědky, v ulicích Jerusaléma, po 3 1/2 roku, (Apokalypsa 11:3), viděni nepochybně na televizních zprávách všech částí světa. Dále je evangelium rozšiřováno skrze 144 tisíci židovských evangelistů (Apokalypsa 7:3-4), a jistě i jinými. Duše přicházejí ke spáse rozšiřováním evangelia. Ti, kteří slyšeli Kristovu nabídku a odmítli ji p ř e d Rapture, nemají už možnost spásy. Namísto toho „je Bůh vydá klamu, aby uvěřili lži, a tak budou odsouzeni všichni ti, kteří neuvěřili pravdě..“ (2 Tesalonským 2:11-12). Ale množství těch, kteří nikdy neslyšeli a tak neodmítli evangelium, jsou nyní spaseni a platí za svou víru svými životy. Antikrist zabije každého, kdo se před ním neskloní a neuctívá ho jako Boha: „měl moc učinit, aby zemřel kdokoliv, kdo se té soše neklaněl.“ (Apokalypsa 13:15).
A co vzkříšení a vytržení svatých z Doby Strastí? Otázka: A co je s Křesťany z Doby Strastí? Budou mít svou vlastní Rapture?
Odpověď: Pakliže ne všichni, pak určitě drtivá většina Křesťanů z Doby Strastí bude pobita Antikristem a jeho pohůnky. Vidíme v nebi pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Slovo Boží a pro svědectví, které vydávali; a tito hlasitě volali „Jak dlouho, Pane, svatý a pravý, jak dlouho ještě nebudeš soudit a trestat za naší krev?“ (Apokalypsa 6:9-10)... Netělesné duše mučedníků dostanou odpověď, že „ještě musí chvíli posečkat, dokud nebudou ještě zabiti jejich spoluslužebníci a bratří, jak bylo předpověděno..“ (verš 11). Je jasné, že Antikrist bude pokračovat v zabíjení Křesťanů až téměř do konce Armageddonu. Právě tak je jasné, že nebudou vzkříšeni individuálně, ale všichni najednou na konci Doby Strastí.
A proto tribulační mučedníci, kteří byli „zabiti pro svědectví o Ježíši, a pro Slovo Boží, a kteří neuctívali ani šelmu, ani její sochu, ani neobdželi znamení na čelo nebo na ruku,“ budou vzkříšeni všichni najednou. Tito budou vládnout s Kristem od okamžiku kdy je Antikrist poražený a Kristus usedne na Davidův trůn, aby začal svou pozemskou vládu z Jerusaléma. (Apokalypsa 20:4)...
Není vzkříšení v ten „poslední Den?“ Otázka: Když hovoří o vzkříšení těch, kteří v Něj věří, Kristus říká, že je „vzkřísí v ten poslední den.“ (Jan 6:40,44,54). Neučí Apokalypsa 20:4-5, že „první vzkříšení se odehraje po bitvě u Armageddonu, a nemohl by to být ten „poslední Den“ o kterém Ježíš hovoří jako o „posledním Dnu?“ V žádném případě nemůže být před-tribulační vzkříšení v „poslední Den“! V pohledu na tyto verše, jak může jeden vidět vzkříšení (a s ním Rapture), na počátku Doby Strastí?
Odpověď: Právě tak nemůže být po-tribulační Rapture „v poslední Den“, pakliže tento výraz znamená periodu 24 hodin, protože po tom začíná celé tisíciletí, složené z následných dnů. Dávejte pozor na učení, které je postaveno na jednom isolovaném verši! Co vlastně „první vzkříšení“ a „poslední Den“ znamená? Odpověď lze nalézt pouze v kontextu celého Písma. V Janu 5:28-29 hovoří Ježíš o dvou vzkříšních: „Přichází doba, kdy všichni, kteří leží v hrobech vyjdou ven. Ti, kteří konali dobro půjdou do vzkříšení života, ti kteří dělali zlo, ke vzkříšení k prokletí.“ Že to všechno se nestane ve stejnou dobu je jasné, protože vzkříšení ztracených se koná na konci tisíciletí....
Ano, říká se o vzkříšení po Armageddonu těch, které pobil Antikrist „toto je první vzkříšení“ (Apokalypsa 20:5) Zřejmě ale, toto nemůže být c e l é „první vzkříšení,“ jinak by Wesley, Spurgeon a nebo dokonce i Pavel (i když mučedník, nebyl zabit Antikristem), nebyli nikdy vzkříšeni, protože jediné vzkříšení které zbývá, je vzkříšení ztracených ve verších 12-15. Jak vidíme, ti kteří jsou vzkříšeni v tuto dobu jsou souzeni a posláni do ohnivého jezera. Potom co uděláme s Abrahámem, Mojžíšem, Danielem a miliony dalších svatých, kteří žili a zemřeli dříve, než se dostal na scénu Antikrist? Z tohoto lze učinit pouze závěr, že fráze „toto je první vzkříšení,“ zakončuje vzkříšení, které se odehrálo při Rapture, a je její částí.... A tudíž tito svatí, jsou částí Církve..
To že Rapture a vzkříšení, popsané v 1 Korintským 15:50-52 a 1 Tesalonským 4:13-17, se stane před vzkříšením mučedníků z Doby Strastí je jasné ze skutečnosti, že v Apokalypse 19:7 máme Církev v nebi jako Kristovu nevěstu u „svatby Beránka“ (ne svatební oběd verše 9, který bude na zemi, když Kristus představuje svou nevěstu těm, kteří vstupují do tisíciletí. Kristova nevěsta, skládající se ze všech svatých ze všech věků, (jak jsme viděli), byla už dávno vzkříšena a je v nebi s Kristem, a doprovází Ho k Armageddonu, jak píší Zachariáš 14:5, a Juda 14...
„Druhé vzkříšení je vzkříšení k prokletí.
Poněvadž ti, kteří byli umučeni během Doby Strastí, jsou vzkříšeni potom, co je Antikrist zajat a vhozen do ohnivého jezera, (Apokalypsa 19:20), a Kristus vládne na zemi, tito nebudou uchváceni do nebe, ale andělé je shromáždí (společně se žijícím zbytkem Israele, který ještě v Israeli nežije), do Jeho přítomnosti na zemi: „Okamžitě po Tribulaci se objeví znamení Syna člověka v nebi .... a oni uvidí Syna člověka, jak přichází v oblacích s mocí a velkou slávou. A On vyšle své anděly, a ti posbírají (do Jerusaléma) Jeho vyvolené ze všech koutů země. (Mat.24:29).- To jediné vzkříšení po Apokalypse 20:4-5, je o 1000 let později, a musí být tím, co Kristus nazývá „vzkříšení k prokletí.“ Vzkříšení jsou popsáni jako „mrtví v hříchu“ (Efezs. 2:1, Kolos. 2:13), „a uviděl jsem mrtvé, mocné i prosté, stát před Bohem; a byly otevřeny knihy. A mrtví byli souzeni z věcí, které byly napsány v knihách.“ (Apokalypsa 20:12). Toto je soud Velkého Bílého Trůnu. Křesťané se již objevili před soudnou stolicí Ježíše Krista (Římanům 14:10, 2 Korint. 5:10) ihned po Rapture.
Pakliže vzkříšení věřících, kteří žili a zemřeli před tribulací se odehrálo o sedm let dříve, proč je tedy vzkříšení těch, kteří byli zabiti Antikristem v Apokalypse 20 nazváno „prvním vzkříšením“? Je tím jasně poukázáno na to, že tito mučedníci jsou částí Církve, která již vzkříšena byla. Specificky se o nich říká, že „vládli s Kristem po tisíc let.“ (Apokalypsa 20:6), právě tak, jako svatí ze všech dob: „Budeš mít autoritu nad deseti městy“ (Lukáš 19:17), „uděluji vám království...“ (Lukáš 22:29), „budeme s Ním také vládnout..“ (2 Timoteovi 2:12)..
Co tedy „Poslední Den“ znamená? Co s Kristovým vzkříšením všech věřících, v „Poslední Den? Ten Poslední Den nemůže být časovým obdobím 24 hodin, během kterého jsou mučedníci vzkříšeni, jelikož alespoň 1000 let dnů následuje během Milenia. Tato fráze referuje k něčemu, co se jinde nazývá „poslední dny“ nebo „pozdní dny“ - výraz, který nalézáme po celé Bibli a kde vyznačují „dny konce.“ Na příklad Jób prohlašuje: můj Vykupitel .... bude stát v „pozdní dny“ na zemi ... uvidím Ho ... mé oči Jej uzří...“ (Jób 19:25-27). Jób jasně ví, že bude vzkříšený: „a i když po mé kůži červi zničí toto tělo, přesto mé oči uvidí Boha..“ (verš 26)...
Přece Jób, který leží v hrobě již několik tisíc let před příchodem Antikrista, nemůže být jedním z těch, které Antikrist zabije a z těch, kteří budou vzkříšeni po Armageddonu. A přesto očekává své vzkříšení v „pozdních dnech.“ Tento termín zahrnuje období let na konci nynějšího stavu věcí, vedoucí k Druhému Příchodu Ježíše Krista a nepochybně také před-tribulační vzkříšení a Rapture věřících právě tak, jako celé Milenium. Ve skutečnosti „Poslední Den“ je reference k tomu, čemu se říká „Den Páně (Boha)“. (Izaiáš 2:12, Jeremiáš 46:10, Ezechiel 30:3, Joel 1:15), nebo „Den Krista“ (1 Korintským 1:8, Filipským 1:10, 2 Tesalonským 2:2,. Přichází jako „Zloděj v noci“, když lidé říkají „mír a bezpečí“(1 Tesalonským 5:2-3), a když namísto aby očekávali Kristův návrat, nebo Boží soud, vychloubají se, že „věci jdou a pokračují, jak od počátku“ (2 Petr 3:4)... Dále musí také trvat až na konec Milenia, zničení starého vesmíru a stvoření nového, protože Petr říká: „Den Páně přijde jako zloděj v noci, ve kterém nebesa zmizí .... Den Boha, ve kterém budou nebesa roztavena v ohni ... my budeme očekávat nové nebe a novou zemi...“ (2 Petr 3:10-13). A tak jak před-tribulační vzkříšení a i Rapture, tak i po-Armageddonní „první vzkříšení“ těch, které zabil Antikrist, se odehraje během doby, která se nazývá „Poslední Den“....
A co Mohamedovo vystoupení do nebes? Otázka: Křesťané tvrdí, že Kristus vstoupil na nebesa z Olivetské Hory a že se tam, při svém „druhém příchodu“ vrátí. Právě tak tvrdí Muslimové, že Mohamed vstoupil do nebes z Jerusaléma. Jak si mohou být Křesťané tak jistí, že Kristus vstoupil do nebes z Jerusaléma, a upírají to samé Mohamedovi. Muslimů je víc jak miliarda, a ti věří na Mohamedův vstup do nebe. Není to dostatečně přesvědčující?
Zdali to či ono je pravdivé, závisí na evidenci a ne na tom, kolik lidí tomu věří! A když víra, místo aby byla založena na evidenci, je vnucována pod hrozbou smrti - jak je tomu v Islámu, potom ta víra samotná, je velmi podezřelá... Od samého počátku byl Islám rozšiřovaný mečem. Volba byla: Islám nebo smrt. Je zřejmé že „víra,“, která je vynucována hrozbou smrti, není ta pravá. Bohužel, Islám se i dnes udržuje podobnými výhrůžkami. Udržovat takový brutální barbarismus je dnes velmi obtížné, když existují různá média a společnosti pro lidská práva. Ale přesto se stává v Islámských režimech, v různých místech jako Nigérie a Sudán, že tisíce „nevěřících (Ne-Muslimové) byly nedávno pobity.....
Zde máte to, co Korán předpisuje, a co věrný Muslim musí uposlechnout, je-li to možné: Zabíjejte ty, kteří jsou modloslužebníky (neuctívají Alláha) kdekoliv je najdete. Zajměte je, obkličte je, čekejte na ně v záloze! Ale když budou litovat a počnou uctívat (budou konvertovat k Islámu) a budou platit daň pro chudé, nechte je na pokoji. Hleď Alláh je milosrdný (k těm, kteří přijmou Islám). Šůra 9:5.
Konzistentně s nucenou konverzí pod hrozbou smrti, Korán také vyžaduje, aby Islám byl stejným způsobem, udržován: Pakliže se obrátí (od Islámu) , chyťte je, kdekoliv je naleznete, a zabijte je! (Šůra 4: 4:89)... V poslušnosti ke Koránu, v Saudské Arábii je trest smrti pro každého Muslima, který konvertuje - i dodnes - k jakémukoliv jinému náboženství. Fakt, že strach z trestu smrti, který je důsledkem opuštění islámské víry, ničí důvěryhodnost jakéhokoliv svědectví Muslimů.... Pod takovou hrozbou budou lidé svědčit cokoliv.... Dokonce i v zemích, které vyznávají jakous takous svobodu, jako Turecko nebo Egypt, kde neexistuje trest smrti za konverci ke Křesťanství, i tam bude takový člověk ohrožen na životě se strany rodiny či přátel. A taková hrozba existuje i dnes...
Není evidence pro Mohamedův údajný výstup do nebe. Není ani koránská, nebo historická báze pro víru, že Mohamed odcestoval ze skály, nad kterou je vybudovaný „Dome of the Rock. “ Islám neuvádí žádné svědky pro tuto příhodu, a ani Korán ji nepodporuje. Je pouze jeden verš v Koránu na kterém tato víra spočívá - ale tento není nikterak jasný: Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý. (Šůra 17:1). Ani zmínka o kouzelném koni, ani o vzestupu na nebesa. Ta „posvátná mešita“ je zřejmě Mekka, ale Jerusalém nemůže - v žádném případě být ta „nejvzdálenější mešita“, jak se nyní tvrdí. Jerusalém nebyl nikdy místem uctívání , ani nebyl považovaný za místo náboženské důležitosti. Tato vytoužená myšlenka na převzetí Jerusaléma, se vyvinula u Arabů teprve nedávno. Ve skutečnosti: V celém Koránu není ani jedna zmínka o Jerusalému! Jak potom může být město, o kterém se Korán ani jednou nezmínil, město které není Mohamedem doporučené jako místo uctívání, jak může být ztotožňováno s „mešitou nejvzdálenější“ do které Mohamed údajně cestoval? Jistě že nemůže. Takové tvrzení znásilňuje Korán, Islám, i historii......
Kromě toho Šůra 17:1 je podezřelá tím, že se nenachází mezi verši, které jsou napsané v arabském písmě uvnitř Domu Skály (Dome of the Rock), v Jerusalémě. To znamená že idea, že Jerusalém je „Al-Aqsa“ („nejvzdálenější mešita“), neeexistovala v době stavby Domu A.D.691. Proč bychom tedy měli věřit povídce, která nemá žádnou faktuální bázi? Nebyl ani jeden svědek této události. Není podporovaná ani Koránem, ani historií. Vlastně, Mohamedovo vzestoupení do nebes není pro Islám ani trochu důležité; náboženství stojí bezpečně i bez něj.....
Evidence pro vzestoupení Krista. V jasném kontrastu, u Kristova odchodu do nebes bylo při nejmenším jedenáct svědků, pravděpodobně mnohem víc (Skutky 1:9-11)... Kristus svůj odchod předpověděl (Jan 6:62, 20:17). Kromě toho tato událost a to, co andělé při ní prohlásili, přesně souhlasí s proroctvími Starého Zákona, týkající se Mesiáše, který se vrací, se všemi svými svatými na Olivetskou Horu, aby vykonal soud na zemi a zřídil své království (Zachariáš 14:4-5, Juda 14). Dále, Kristovo nanebevstoupení je integrální a podstatnou částí Bible, bez které Křesťanství padá... Pravé Křesťanství není vnucováno, ani udržováno násilím; neexistuje nijaké přemlouvání nebo nátlak aby se někdo stal, nebo zůstal Křesťanem. To co Křesťan věří, je založené na evidenci, jejíž podstatnou částí je konzistentní historický výčet, prezentovaný v Bibli. Je mnoho důvodů pro víru, že Kristus skutečně odešel na nebesa z Olivetské Hory, přesně tak, jak dosvědčují očití svědkové, a právě tak se jednou vrátí. Na druhé straně není žádný důvod věřit, že Mohamed vystoupil na nebesa ze skály v Omarově mešitě. Mohamed také neslíbil že se vrátí, aniž by také mohl, protože jeho ostatky zůstávají v hrobu v Medině, který je ročně navštěvovaný věrnými Muslimy až podnes. Na druhé straně - Kristův hrob je prázdný protože On vstal třetího dne..
Jsou Rapture a Druhý Příchod dvě události? Otázka: Vy děláte rozdíl mezi Rapture a Druhým příchodem, jako by to byly dvě odlišné události. Jak by mohly být ještě dva Příchody? Kdepak to v Novém Zákoně je?
Odpověď: Kde v Novém Zákoně stojí, že budou ještě dva příchody Mesiáše? Jistě, nikde. A přesto každý před-mileniální Křesťan (ať už zastává pre, mid, nebo post tribulační pohled), připouští, že Kristus přišel a znovu se vrátí, protože slíbil „Znovu se vrátím“ (Jan 14:3). Jak tedy mohli Jeho učedníci, rabíni nebo Jan Křtitel vědět, že jsou dva příchody Mesiáše? Je jasné, že nevěděli. A tato chyba v nepochopení, byla příčinou velikého neporozumění. Kdyby byli rabíni porozuměli svědectví Jana Křtitele, že Kristus přišel jako „Beránek Boží, který snímá hříchy světa,“ (Jan 1:29), a že musí být ukřižovaný, nebyli by se Mu posmívali, když visel na tom kříži. Na druhé straně, ta skutečnost, že na kříži visel, neměla zapříčinit ztrátu víry učedníků. Jaké beznadějné zklamání čiší z těchto slov: „..a my jsme mysleli že je to Ten, který má vykoupit Israel .. ale dnes jsou tomu už tři dny, co se ty věci udály...“ (Lukáš 24:21).. Učedníci si byli tak jistí, že Kristus přišel aby založil své království na trůnu Davida, že je Jeho ukřižování zničilo..
Dva příchody Mesiáše jasně naznačené. I když Starý Zákon Zákon to nijak podrobně nepopsal, to, že Mesiáš přijde dvakrát, je jasně naznačeno. Přece nikdo nemohl umístit do jednoho časového období všechno to, co bylo prorokované o příchodu Mesiáše. Izaiáš 53 píše zdánlivé kontradikce, které se nedají vysvětlit jinak, než tím, že se jedná o dva příchody. Čteme: „Byl mu dán hrob se zlými ... spatří potomstvo, bude dlouho živ ... proto mu dávám podíl mezi mnohými, protože vydal sám sebe na smrt...“ Jeden přece nemůže zemřít, a zároveň „prodloužit své dny.“ Právě tak nemůže sdílet podíl na vítězství, pakliže v úsilí o toto vítězství zemře -jestliže tu není vzkříšení a druhý příchod na zem.
Izaiáš prohlásil, že Jeho vládě nebude konce, a že bude vládnout z Davidova trůnu navěky. Na druhé straně předpovídá, že Mesiáš bude „vyťat ze země živých.“ Je přece nemožné být zároveň jak zabit, tak vládnout na věky.... Musí být dva příchody! Přesto tento fakt nebyl nikdy prohlášen implicitně, pouze naznačen...
A tak je to v Novém Zákoně. Jedna událost a jeden časový rámec nemůže pojmout všechno, co Nový Zákon učí o příchodu Krista. Zdánlivé kontradikce nemohou být usmířené jinak, než uvědoměním si, že návrat Krista v sobě zahrnuje dvě separátní události - jedna nazvaná Rapture, a druhá Druhý Příchod. Na příklad Kristus prohlásil že až přijde čas Jeho příchodu, každý to bude vědět podle splněných znameních: „Až uvidíte všechna ta znamení, vězte že můj příchod je blízko - téměř za dveřmi“ (Matouš 24:21). A přesto o několik okamžiků později řekl pravý opak: „proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Takové rozdílné události se nemohou stát ve stejnou dobu! Ukazuje to na dvě různé příhody v různém čase. Jeden ze zřejmých důvodů, proč by nikdo neměl být překvapený Jeho návratem je to, že se odehraje uprostřed největší bitvy v historii, když armády Antikrista obklíčily a jsou připravené zničit Jerusalém a Israel. Takové znamení se přehlédnout nedá! A přesto Kristus říká, že Jeho příchod bude v období míru a prosperity, času kdy se nic neděje:
„...jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Lidé jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu; přišla Potopa a všechny zahubila. A tak bylo i za dnů Lota. Jedli, pili, prodávali sázeli a stavěli......“ (Lukáš 17:26-28). .... V čase Druhého Příchodu, na konci Doby Strastí, je země ve velikém zmatku. Už v Apokalypse 6:8, jedna čtvrtina zemské populace zahyne a neuvěřitelné katastrofy přicházejí jak ze země, tak i z nebe, včetně zemětřesení tak velikého, že „každý ostrov, každá hora se pohnou z jejich míst.“ (verš 14). Přišly nevídané hladomory, mezinárodní bankový systém jako nikdy před tím v historii se položí, a nejdestruktivnější válka všech dob hrozí vymazat lidstvo s povrchu zemského tak, „kdyby tyto dny nebyly zkrácené, nikdo z lidí by se nezachránil...“ (Matouš 24:22).....
Kontradikce, která si žádá dvě události dvě časová období.... Podmínky, které jsou zde popsané, jsou přesně opakem toho, co bylo za doby Noého. Právě tak nemůžete smířit podobenství o deseti pannách, které „všechny spaly .... zatím co Ženich se opozdil. (Matouš 25:5) s podmínkami, které existovaly kolem Armageddonu. Takové uspokojení může existovat pouze v době prosperity a míru. Kristus přijde v době války, a v době míru. Přijde v době kdy svět prožil katastrofy bez obdoby, a je na pokraji zničení, a přesto přijde v čase pohody, velkého obchodování a mocné prosperity. Přijde v době, kdy každý bude vědět že už je za dveřmi, a přesto přijde v dobu kdy pouze ti, kteří jsou s Ním v těsném styku budou jen tušit, že by mohl přijít. Vidíte, že jsou tu takové kontradikce, že se dají uspokojit pouze ve dvou odlišných událostech.....
Při Rapture si Kristus přijde pro svou Nevěstu, Církev, aby ji vzal do nebe. Tam bude nejprve stát před „Soudnou stolicí Krista“ (Římanům 14:10, 2 Korintským 5:10). Tam bude očistěna, a oblečena v bílý oděv a bude s Ním oddána navěky. Při Druhém Příchodu přijde Kristus se svou Církví, aby zachránil Israel v Armageddonu, a aby ustavil své království, a vládnul po tisíc let z Davidova trůnu v Jerusalémě. Tyto dvě události nemohou být událostí jednou, v jednom časovém rámci. Následovně - podle té stejné implikace, která měla upozornit svaté Starého Zákona, , právě tak upozorňuje Nový Zákon na dva „příchody“ Krista, které ještě na nás čekají.
K čemu je Armageddon? Otázka: Byl jsem učen (a zdá se mi to být biblické), že my Křesťané se vrátíme s Kristem k Armageddonu a zničíme ty, kteří napadli Israel. Jako Křesťanovi je mi odporné kohokoliv zabíjet. Proč jsou taková jatka nutná?
Takové ničení není Božím přáním. On nás ujišťuje: „Nemám žádnou radost ze smrti zlých, přál bych si, aby se obrátili a žili“ (Ezechiel 33:11). Bohužel v té době nebude jiné cesty jak Israel zachránit - a vlastně všechny na zemi - kromě zničení útočících armád. .... Po tisíce let Bůh trpělivě snášel lidskou rebelii. V různých obdobích musel ale občas zasáhnout a zničit zlé lidi a - někdy i celá města, protože jejich hříchy se nedaly více tolerovat. A tak tomu bude u Armageddonu, kde Bůh, donucený vlastní spravedlností přichází soudit nenapravitelné rebely.
Co se týká Křesťanů přicházejících s Kristem - jejich osobního zásahu není zapotřebí. Až se Kristus vrátí k Armageddonu aby zničil Antikrista, žádný boj, žádná bitva nenastane. Kristus zničí všechny armády jedním slovem. My Křesťané budeme prostě prožívat vítězství, které Kristus vydobyl v jediném okamžiku:
„Vy kteří jste zneklidněni, odpočiňte si s námi ve vítězství, až se objeví Pán Ježíš z nebe, aby v plameni ohně potrestal ty, kteří neznají Boha, a kteří neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše Krista, budou potrestáni věčným zničením - daleko od Pána a daleko od slávy Jeho moci, až se vrátí oslavený ve svých svatých a obdivovaný všemi, kteří věří.......“ (2 Tesalonským 1:7-10)
Poslední dny - oživení nebo odpadnutí? Otázka: V těchto dnech slyším tolik o posledním desetiletí tohoto století (až po 2000), podle toho to má být období nevídaného oživení. Je to biblické? Co si o tom myslíte?
Odpověď: Bible pochopitelně nemá žádné specifické reference k poslednímu desetiletí tohoto století. Ovšem, pakliže jsme skutečně v posledních dnech, potom můžeme očekávat pravý opak oživení. Bible to pro nás popisuje: Falešní proroci, apostásie, a neuvěřitelné klamání pomocí falešných „znamení“ tak přesvědčivých, že „kdyby to bylo možné, podvedla by i vyvolené..“ (Matouš 24:24). Dále popisuje „velikou lež“ (2 Tesalonským 2:11-12) od Boha, která pomůže lidem uvěřit satanskou lež, kterou lidé slyšet chtějí. Bohužel, mnoho křesťanských vedoucích propaguje optimismus, který ve skutečnosti oponuje Bibli, a rozšiřuje dále ten klam, který Bible předpovídá....
Zamyslete se, na příklad nad „Washington pro Ježíše 1988.“ Předseda vítacího komité ve Washingtonu D.C. prohlásil, že pochod desítek tisíc Křesťanů v hlavním městě „upozorní Satana, že jeho dny jsou spočítány.“ Pakliže tomu tak je, jeden se diví proč následujících deset let neukazuje žádnou evidenci Satanova pádu. Namísto toho se zlo zvětšuje tak, jak prohlašuje Bible: „V posledních dnech .... zlí lidé a zrádci budou horší a horší, budou podvádět a sami budou podváděni..“ (2 Timoteovi 3:1-13).
Propagace nebezpečného klamu. Člověk se musí divit, když se zamyslí nad slovy Krista: „Až se Syn člověka vrátí, najde na zemi víru? (Lukáš 18:8). Lze těžko uvěřit, že hovoří o velikém oživení posledních dnů! Z Jeho vlastního varování o náboženském klamu se zdá být jasné, že Kristus naráží na rozšíření falešného „Křesťanství, které jako býlí v Jeho podobenství o rozsévači se rozroste a udusí pravou víru. Nedostává se nám varování o klamu, varování, které tak nutně potřebujeme. Poslední věc kterou církve potřebují, jsou falešné sliby o porážce Satana! Satanovo království roste po celé Zemi, a on bude vládnout celým světem skrze Antikrista. Jeho vláda neskončí, dokud se nevrátí Kristus a nezničí jak jeho, tak i jeho království a dokud ho nezavře do bezedné propasti. (2 Tesalonským 2:8, Apokalypsa 20:1-3). Navrhnout, že by nějaký pochod či naše snahy ukončily Satanovy dny, by znamenalo popřít učení Bible a propagovat nebezpečný klam....
Člověk nemůže dost dobře kritizovat nadšení, ale v tom stejném čase se divit, zda se rok 2000 nestal nějakým kouzelným symbolem, který ten klam rozšiřuje. Proč by se mělo pojednou na konci této dekády stát něco, co se nikdy před tím nestalo? Ještě více skličujicí je ticho, které se vznáší kolem Rapture. Zapoměli tuto naději ti, kteří plánovali různé pochody za Ježíše a oslavy plánované na rok 2000? Namísto naděje na odchod do nebe, hovoří se velmi často o třetím tisíciletí. Všechno to plánování se zdá poukazovat na to, že není pochyb o tom, že církev zde zůstane navěky, a že je na nás, abychom zachránili svět před soudem, který Bůh zamýšlí pro tuto zemi....
Je Rapture v Kázání na Hoře? Otázka: Byl jsem učen, že v Kázání na Hoře není zmínka o Rapture. Kristova slova „dva budou mlít na mlínku, jeden bude vzat, druhý ponechán,“ může narážet pouze na Jeho Druhý Příchod, kdy vezme zlé ze země a ponechá zde pouze svaté z Doby Strastí. Vy přesto učíte, že se to stane při Rapture před Dobou Strastí. Můžete mi to vysvětlit?
Odpověď: Je několik důvodů pro to, že Kristus nemůže mluvit o „zlých, odvedených k soudu, ale o svatých, vzatých do nebe. Zlí nejsou souzeni při Druhém Příchodu, který se odehraje v polovině Armageddonu v Apokalypse 19. Jak už jsme si řekli, před Armageddonem bude na zemi totální devastace. Už v Apokalypse 6, je vybita jedna čtvrtina lidstva. Byly hladomory, nemoce a zemětřesení, která pohnou ostrovy tak, že země je prakticky zničená. A v době Armageddonu musí Kristus zasáhnout, jinak by nepřežil nikdo. (Matouš 24:22).
A přesto Ježíš říká, že v době kdy „jeden bude vzat, druhý ponechán,“ budou na zemi podmínky jako za Noého, když lidé „jedli, pili, vdávaly se, ženili,“ (Matouš 24:38) a, jako za dob Lota, kdy lidé jedli, pili nakupovali, prodávali, sázeli, stavěli „ (Lukáš 17:28). Tento popis se vůbec nehodí na dobu Armageddonu, kdy Kristus přichází se svou Nevěstou, aby vykonal soud nad Antikristem a jeho přívrženci. Toto může pouze platit na dobu před Dobou Strastí, a to je, kdy se odehraje Rapture...
Musí být Církev čistá, aby mohla odejít? Otázka: Zdá se růst učení, že pouze ti Křesťané, kteří žili čisté, vítězné životy v době Rapture, budou do nebe vytrženi. Zbytek bude muset čelit Antikristovi a být očistěn mučednickou smrtí. Nemohl mít toto Kristus na mysli, když vyprávěl o deseti pannách „pět moudrých“ bude vytrženo, pět pošetilých zůstává..
Odpověď: Souhlasím s povzbuzováním Křesťanů, aby žili čisté životy v podřízení se Kristu, Jeho Slovu, a vedení Svatého Ducha. Ovšem problém „pošetilých“ pěti panen nespočíval v nečistém životě - ty pošetilé nebyly spasené! Neměly olej, (symbol Svatého Ducha), ve svých lampách a tím také ve svých srdcích a životech... Souhlasím s tím, že potřebujeme mnohem více důrazu na čistotu a oddělení od světa. Přesto všechno, Bible neučí, že praví, skuteční Křesťané, kteří pro Krista plně nežijí v době Jeho příchodu k Rapture, zůstanou na zemi. Kdyby tomu tak bylo, co potom s Křesťany, kteří zemřeli před Rapture, a kteří ve chvíli jejich smrti nežili „plně pro Krista“? Ti nemohou být necháni, aby čelili Antikristu! Jejich duše a duch, nemající žádné tělo - někam jít musí!
Pakliže tyto duše nejdou do nebe, kam tedy jdou? Museli bychom navrhnout evangelický Očistec! To není biblické! Jsme ujištěni, že všichni Křesťané, na základě jejich spásné víry v Ježíše Krista, jdou v okamžiku smrti do nebe. Být „mimo tělo“ znamená „být s Kristem“ (2 Korintským 5:8). Nebe nezískáte dobrými skutky, ale vírou v Krista! Proč by tedy neměli být vytrženi v š i ch n i Křesťané? Dále, pakliže ti, kteří zůstávají do Doby Strastí a jsou očistěni skrze mučení Antikristem, jak budou očistěni ti, kteří zemřeli dříve?
Fakt je, že my všichni budeme očištěni v nebi stejným způsobem: “My všichni budeme stát před soudnou Stolicí Krista. (2 Korintským 5:10). Je to duch a duše těch, kteří zemřeli ve víře v Něj, které si Kristus přivede k sobě, (1 Tesal.4:14), aby se spojili se svými těly při vzkříšení. Všimněte si:“Mrtví v Kristu vstanou první - potom my, kteří žijeme budeme s nimi uchváceni do prostoru, kde se setkáme s Kristem - a tak už s Ním budeme pověky.“ Jistě „mrtví v Kristu“ musí znamenat všechny, kteří zemřeli ve víře v Krista. Byla by to urážka Boží spravedlnosti učit, že Křesťané žijící v době Rapture, musí žít lepší životy než ti, kteří již zemřeli, aby se do nebe dostali také......
A co „spánek duše“? Otázka: Není pravdou, že když zemře tělo, duše jde do spánku, aby se probudila při vzkříšení těla? Není to to, co říká fráze „těm, kteří spí ,“ a „kteří spí v Ježíši?“ (1 Tesal..4:13-15)...
Odpověď: Právě naopak. Je zcela jasné podle toho co říká Bible, že duše, oddělené od těla smrtí, jsou zcela při vědomí. Na příklad, máme toho bohatce, který po své smrti konverzuje s Abrahámem, který je mrtvý také, (Lukáš 16:19-31). Máme také „duše těch, kteří byli zabiti pro Slovo Boží,“ jak zcela hlasitě volají k Bohu, aby odplatil jejich smrt, (Apokalypsa 6:9-11). Pavel je „uchvácen do třetího nebe,“ kde „slyšel nevyslovitelná slova,“ (2 Korintským 12: 2-4), a neví zdali byl „v těle,“ nebo „mimo tělo,“ (2 Korintským 12:2-3).
Výraz „ve spánku“ nebo „spí“se v Bibli používá jako synonym pro „smrt,“ (Matouš 9:24, Jan 11:1, 1 Korintským 15:6), a mluví se o těle - nikdy o duši nebo duchu. Vykoupení prožívají v nebi blažený pocit z přítomnosti Boha, zatím co očekávají vzkříšení svých pohřbených těl, „spících v Ježíši.“ (1 Tesalonským 4:14) .. Je to vědomá duše a duch „mrtvých v Kristu,“ které si Bůh vezme sebou, až se bude vracet, aby vzkřísil jejich těla. Pavlovo přání bylo „odejít a být s Kristem, což je mnohem lepší,“ (Filipským 1:23), i když byl ochotný - pro dobro těch, kteří potřebovali učit - zůstat v těle na zemi, aby jim a Kristovi sloužil..... Pavel by jistě nechtěl opustit tento život služby Bohu a církvi jen prostě pro to, aby upadnul do spánku duše. A také jistě by nenazýval jako „něco mnohem lepšího“ nějaké upadnutí do bezvědomého stavu, jak někteří mylně učí.
Musí být Církev před Rapture sjednocená? Otázka: Mnoho lidí učí, že Církev musí být sjednocenná a očistěná, než se bude moci Kristus vrátit. Je to biblické?
Odpověď: Není ani biblické, ani logické, aby malá část Křesťanstva, která ještě žije na zemi když se Kristus vrátí, měla dosáhnout stavu zcela neznámého předešlým věřícím, kteří již zemřeli, aby se s nimi mohli spojit u nebeské svatby našeho Pána. Ano, Nevěsta je již připravená, a oblečená v bílém (Apokalypsa 19:7-8), ale ta Nevěsta je celá Církev. Pakliže očištění je předpokladem pro vstup do nebe, co potom ti, kteří zemřeli před Rapture? Je jasné, že musí být „připravená“ teprve až se dostane do nebe. Proč potom by to nemělo platit na ty Křesťany, kteří jsou vytrženi živí? Proč by neměli být „připraveni“ stejným způsobem?
Je jasné, že to konečné očištění se může stát pouze u Soudné Stolice Krista, (1 Korint. 3:11-15), až budeme skládat účty našemu Pánu, a naše skutky budou prověřené ohněm, (1 Korint. 3:11-15). A je to tam, kde budeme buď odměněni nebo odměny ztratíme. Odměny - ne spásu! Není žádný biblický podklad pro „oživení posledních dnů,“ které by učinilo Křesťana „hodným nebe.“ My jsme „hodní nebe“ jen a jen skrze Kristovo dokončené dílo - jen na této bázi...
Kromě toho Bible nazývá církev posledních dnů církví odpadlickou, (1 Tesal.2:3). Kristus dokonce pochybuje o tom, že při svém Druhém Návratu, nalezne na zemi víru. (Lukáš 18:8). Dokonce i moudří usnou, zatím co se ženich opozdí. (Matouš 25:5). To je sotva ta „oživená církev posledních dnů,“ o které se hovoří! A proto buďme bdělí a připravení na návrat našeho Pána, v každou dobu!
Nepředpověděl Kristus naplnění všeho během své generace? Podle Matouš 24:34 Kristus prohlásil: „Tato generace nepomine, dokud se tyto věci (předpovědi) nenaplní.“ Nikdo nemůže popřít skutečnost, že evangelium nebylo „kázáno všem národům, že „všechny kmeny světa“ neviděly Krista, jak „přichází v oblacích z nebes s mocí a slávou“ (Verš 30), a že andělé „neshromáždili všechny vyvolené, ze čtyřech koutů světa.“ (verš 31), než odešla ta generace, o které Kristus mluvil. Že je toto jasně falešná předpověď, není možné vyvrátit. Co s tím uděláte?
Odpověď: Řecké slovo „genea,“ přeložené jako „generace,“ má více než jeden význam. Jsou dvě hlavní teorie mezi Křesťany, zabývající se tím co Ježíš termínem „generace“ na mysli měl. Ti, známí pod jménem „preteristé“ věří, jako kritikové, že Kristus měl na mysli svou generaci. Ovšem, na rozdíl od skeptiků, tito věřící trvají na tom, že vše co Kristus předpověděl - včetně Apokalypsy od poloviny kapitoly 20, se stalo během té generace, se zničením Jerusaléma a rozprášením Židů. Podle této teorie byl Nero Antikristem.
Je zřejmé, že generace žijící v době Krista nebyla schopná zničit všechno živé s povrchu země luky šípy a oštěpy (Matouš 24:22), jako je schopná generace naše, se zbraněmi hromadného ničení. A také dnes retrospektivně víme, že většina toho, co Kristus předpověděl, se nestalo v roce A.D.70. Tudíž generace Jeho doby nemohla být generací, o které hovořil.
Dvě neudržitelné teorie. Do nedávna více populární teorie byla zastávána tak zvanými „futuristy.“ Ti věřili, že fráze „ta generace,“ platí na generaci, která bude žít v době, kdy se Israel vrátí zpět do země v „poslední dny,“ jak proroci předpověděli. Tato víra byla posílena zřejmým faktem, že mnoho předpovědí v celé Bibli nemohlo být splněno, dokud nebude skutečně Israel zpět v zemi. Z tohoto důvodu vzniklo veliké očekávání že před-tribulační Rapture přijde v roce 1981, (datum vykalkulované přidáním 40 let), což je odhadnutá délka jedné generace - od roku 1948 kdy stát Israel vzniknul, minus sedmi let pro Dobu Strastí. Když rok 1981 přešel aniž by se cokoliv stalo, mnoho Křesťanů ztratilo své iluze a cítili, že musí zvolit po-tribulační Rapture. Někteří dokonce ztratili naděje na Rapture vůbec....
Že ani jedna z těchto teorií není udržitelná, je zcela jasné z morálních důvodů. Nebylo by spravedlivé aby soud a trest za všechny Israelské hříchy padl právě na „tuto generaci.“ (Matouš 23:36), nebo že „krev všech zabitých proroků, od počátku stvoření“ by měla být požadovaná „od této generace.“ (Lukáš 11:50-51), která byla naživu v době Krista. Právě tak by to nebylo fair, aby takový soud přišel na generaci doby, kdy se Israel opět stal státem. Je jisté, že Kristus musel použít termín „generace“ na všechny nevěřící, a zlé lidi ze všech dob historie.
Jediné vysvětlení toho, co On myslel. Ano, je pouze jeden způsob, jak pochopit co Kristus myslel termínem „tato generace.“ Často, při mnoha příležitostech požil fráze jako „generace zmijí.“(Matouš 3:7), „pokolení zlé a smilné“ (Matouš 12:39), „zlé pokolení“ (Matouš 12:45), „zlá a nevěrná generace,“(Matouš 16:4), „nevěřící a zkažené pokolení,“ (Matouš 17:17, Lukáš 9:41), „smilná a hříšná generace,“ (Marek 8:38) a „nevěřící generace“ (Marek 9:19), a „zlá generace“ (Lukáš 11:29)... Toto nejsou příjemné termíny a zřejmě popisují lidstvo ve všech svých pokoleních, nebo generacích. Jediný závěr je tedy, že Kristus mluví o (navzdory nadějím těch, kteří věří v oživení posledních dnů, že celá lidská rasa (kromě menšiny Křesťanů), zůstane ve vzpouře proti Bohu, až do hořkého konce.
Existuje ještě jeden výklad, který je také v souhlasu s Biblí. Jelikož Kristus mluvil k Israeli, , můžeme také dojít k závěru, že Jeho slova měla speciální význam pro Židy. Říká, že i když někteří v Něj uvěří (a stanou se částí Církve), Israel, jako celek zůstane v nevíře a vzpouře, dokud se toto všechno nenaplní... A tak Zachariáš prorokoval, že Israel , jako celek, zůstane „nevěřící generací“ (Marek 9:19), a neuvěří do té doby, až se Kristus objeví v polovině Armageddonu, aby je zachránil:
„A v ten den vyhledám všechny národy, které přitáhly proti Jerusalému a zničím je.. Ale na dům Davidův vyleji ducha milosti a slitování; a budou se dívat na mně, kterého probodli, a budou truchlit tak, jako se truchlí pro jediného syna..
V ten den se pro dům Davidův otevře fontána pramene k omytí hříchu a nečistoty. .... A já provedu jednu třetinu (Israele) ohněm a přetavím je tak jak se čistí stříbro - vyzkouším je tak jako se zkouší zlato; budou po mně volat a já je uslyším. Řeknu: „Toto je můj lid“ a oni odvětí „Hospodin je mým Bohem.“ (Zachariáš 12:10, 13:1, 9)...
Musíme my zřídit Království pro Krista? Otázka: V poslední době jsem se dostával do kontaktu s Křesťany, kteří se zdají Krista milovat, kteří věří, že my musíme převzít vládu nad světem a ustavit království dříve, nežli se Kristus bude moci vrátit. Tito Křesťané jsou přesvědčeni, že Kristus se vrátí - ne aby nás vzal do nebes, ale aby vládnul na zemi, a že tak nemůže učinit dokud pro Něj to království nezřídíme. Dále tito Křesťané tvrdí, že ti, kteří věří v Rapture budou šokováni až uvidí Antikrista kterého nečekali. Prý budou oklamáni a budou se domnívat, že on je Kristem. Nedává to smysl? Odpověď: Ten pravý Ježíš Kristus, jak učí Bible, vzkřísí mrtvé a vytrhne všechny zemřelé v Kristu a žijící Křesťany do prostoru, aby se tam s námi setkal, (1 Tesalonským 4:13-18).. Následně ti, kteří potkají „Krista“ na zemi, který přišel aby vládnul v království které oni pro něj zřídili, budou sloužit Antikristu. Je to přece tak jednoduché - když akceptujete to, co Bible učí o Rapture! .... Co se týká nebezpečí ze záměny Krista za Antikrista - právě ta víra v Rapture - opět! - nás před touto možností chrání... Přesto že Antikrist bude schopný konat veliká znamení a zázraky pomocí Satana, (2 Tesalonským 2:9.10) , je jedna věc, kterou nemůže: Nemůže křísit mrtvé a zároveň je vzkříšené uchvátit, spolu s žijicími Křesťany do nebe! Ti, kteří očekávají Krista, aby je vzal spolu s Ním do nebe, nemohou být podvedeni padělkem, který je schopen jen vlády na zemi......
---------------- * ----------------- Cílem náboženství Ježíše Krista není nic méně, než totální svržení všech ostatních náboženských systémů světa.
Označuje je za nedostatečné pro potřeby lidstva, falešné v jejich základech a nebezpečné ve své tendenci.
Toto nejsou nějaká obyčejná tvrzení; a zdá se být zcela absurdní, že by je - kterákoliv racionální bytost přijímala s nezájmem či pohrdáním....
Simon Greenleaf.....
Ježíš jí řekl: Já jsem vzkříšení a život; kdo ve mne věří - i kdyby byl mrtev, přesto bude žít - a kdokoliv žije a věří ve mě, nikdy nezemře..... Jan 11:25, 26 Ježíš mu řekl: Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne..... Jan 14:6.......
Vedou všechny cesty do stejného místa? Otázka: Shledávám velmi naivním a sporným to, že Křesťané tvrdí, že Křesťanství je tím jediným pravým náboženstvím. Nejdeme po různých cestách, které nakonec vedou na stejné místo? Odpověď: Jako většina lidí, zřejmě se domníváte, že to populární rčení „každý z nás má svou cestu, ale všechny tyto cesty vedou do stejného místa,“ je chvalitebně širokomyslné. Právě naopak! Tento názor je extrémně dogmatický - mnohem více než to co učí Křesťanství! Ano, dovoluje každému aby si vybral cestu podle své vlastní chutě, ale pak tvrdí, že „všechny ty cesty musí vést do stejného místa.“ Takový dogmatismus odmítám a vyhražuji si právo na výběr své vlastní konečné stanice-osudu. Křesťanství učí, že jsou dvě konečné destinace a že každý člověk má právo a svobodu vybrat si jedno z nich: Nebe nebo peklo. Skutečnost, že Ježíš Kristus je tou jedinou cestou do nebe, lze snadno dokázat. Dále tento fakt neospravedlňuje jakoukoliv stížnost, jelikož Kristus se nabízí zdarma, s milostí jako Spasitel všem těm, kteří Mu uvěří. Jaká pošetilost trvat na své vlastní cestě do nebe - místo kde jste ještě nikdy nebyli, a nemáte potuchy jak jej dosáhnout! Je zřejmé, že pouze Bůh je oprávněný rozhodnout o tom, komu dovolí vstoupit a za jakých podmínek..... My všichni víme, že jsme porušili Boží zákony - a že i kdyby jsme byli schopní dodržovat Jeho zákony v budoucnosti, nemáme nic, čím bychom zaplatili za překračování Jeho zákonů v minulosti! Žádné ze světových náboženství (Křesťanství není náboženství, ale vztah s Bohem skrze Ježíše Krista), nenabízí spravedlivou bázi pro Boha, aby mohl odpustit hříchy a přivítal hříšníka do své přítomnosti. Ani Buddha, Konfucius, Zoroaster, Mohammed, ani žádný jiný zakladatel jakéhokoliv náboženství nikdy neprohlašoval, že zaplatil pokutu za hříchy světa. Ti nemohli zaplatit ani za své vlastní a tudíž jsou stále ve svých hrobech... Pouze Kristus (který je jak Bůh, tak i člověk v jedné osobě), mohl zaplatit tu nekonečnou pokutu, kterou Jeho vlastní spravedlnost požadovala. Jeho vzkříšení a následný odchod do nebes tento fakt potvrdily. Pouze na této bázi může být hříšníkům odpuštěno. Volba je vaše. Buď uvěřit této dobré zprávě, že pokuta byla zaplacená - a přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele, nebo Ho odmítnout. Co si vyberete? Pakliže si vyberete to druhé, uvědomte si, že nikdy nemůžete vinit Boha za váš osud. Vy jste udělali vlastní rozhodnutí!
Úzkoprsé a dogmatické? Otázka: Na světě existují tisíce rozličných náboženství, každé z nich vyhovuje potřebám určité kultury nebo jednotlivců. Trvat na tom, (jak dělají Křesťané), že je pouze jedno správné náboženství, a ta ostatní jsou falešná je - podle mého názoru tak úzkoprsé a dogmatické, že se tomu dá těžko věřit. Náboženská exkluzivita porušuje lidská práva si svobodně zvolit svůj vlastní systém víry. Co by to bylo za Boha, který by odmítnul jakoukoliv upřímnou víru? Obávám se, že jste si vymyslil boha vlastní „výroby“, a teologii, která by se k takovému bohu hodila. Dejme tomu, že prohlásím matematiku za úzkoprsou a dogmatickou vědu, a že bychom měli být širokomyslní v tom, kde se jedná o čísla, a dovolit studentům, aby si řešili matematické zkoušky podle vlastní volby - pokud jsou v tom upřímní! Takový návrh by byl absurdní. Proč? Protože „úzkoprsost“ a „dogmatičnost“ je obvinění, které nedává v matematice smysl! Samotná vlastnost skutečnosti vyžaduje, aby existovaly neměnné hodnoty! Bez předvídatelných a definitivních fyzických zákonů by vesmír nemohl existovat! Nebylo by rozumné, aby i spirituální reality byly právě tak definitivně definovány? Dejme tomu, že přijdete k lékaři, aby vám dal diagnózu, a on odpoví: Nebudu tak úzkoprsý, a dogmatický, abych vám dal definitivní diagnózu. Jakou by jste si přál? Operace srdce je dnes velmi populární - nebo co tak transplantaci ledvin? Domnívám se, že každý má právo na operaci podle vlastní volby.“ Spolehli by jste se na takového lékaře? Jistě že ne. Jak tedy můžete věřit stejně pošetilé myšlence, že s Bohem se dá dělat všechno - že On nemá definitivní diagnózu hříchu nebo definitní lék? Co takhle? Sedíte v letadle a najednou slyšíte pilota, jak oznamuje: Nejsem nijak úzkoprsý a dogmatický. Prostě zmáčknu nějaké ty knoflíky a uvidíme, kam nás to zavede. Všechny knoflíky přece vedou na stejné cílové letiště.“ Chtěli by jste letět s takovým hlupákem? Nedali by jste přednost úzkoprsému, dogmatickému fundamentálnímu pilotovi který ví kam letí a drží se všech pravidel aby se tam dostal? .... Vaše teorie o náboženství by zapříčinila totální chaos a katastrofu kdyby jste ji uvedl do praxe v běžném životě. Proč by tedy měla být přijatelná tam, kde se jedná o to nejdůležitější ve vašem životě - vaše konečná a věčná destinace? Myslíte si, že Boha méně zajímá řád v nebi, než zde na zemi? Méně zaujatý, když se to týká věčného ducha, než dočasného těla? Sotva.... Každý ví, že řídit letadlo, nebo praktikovat medicinu - nebo jen upéci koláč - vyžaduje specifické procedury. Nakonec, ani hru nemůžete hrát bez pravidel. Proč se tedy pokoušet vyhnout se pravidlům, které Bůh ustavil v říši duchovní? Proč nepřijmout dobrou zprávu evangelia? Tato dobrá zpráva, je vysvětlena ve verších, jedněch z prvních, které se školní děti učí nazpaměť každou neděli: „Protože Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, že kdokoliv v Něj uvěří, nezahynou, ale mají věčný život...“ „Protože Bůh neseslal svého Syna aby svět odsoudil, ale aby skrze Něj mohl být svět spasený..“ „Ten kdo v Něj věří není odsouzený, ale ten který nevěří, již odsouzený je, protože neuvěřil na jméno jediného Božího Syna...“ Upřímnost nedostane astronauty na měsíc, aniž zabrání smrti člověka, který omylem (ale upřímně) požil arsenik. Yoga vám nezaplatí ani pokutu za rychlou jízdu autem. Právě tak návštěva kostela či dobré skutky nezaplatí za minulé hříchy. Nedává smysl se vydat z Los Angeles do New Yorku bez mapy! Jak pošetilé by bylo odmítnout, mapu protože je tak restriktivní, a tvrdit, že každá cesta tím směrem je dobrá! Tím větší pošetilostí je tvrdit, že upřímné následování kterékoliv cesty vás zavede do nebe..... A co lidé, kteří nikdy o Kristu neslyšeli? Otázka: Ten nejlepší argument, jak diskreditovat Krista, je jeho prohlášení: “Já jsem ta cesta, nikdo nepřijde k Otci, než skrze mně.“ Existují miliardy lidí žijící dnes, a těch kteří žili v minulosti, a nikdy neslyšeli o Křesťanství a o Kristu. Jsou všichni tito lidé odsouzení? Odověď: Existují stamiliony - když ne miliardy - lidí, kteří evangelium Ježíše Krista slyšeli a odmítli. Jak víme, že ti, kteří neslyšeli by ji přijmuli, i kdyby ji slyšeli? Bůh ví přesně kdo by uvěřil a kdo ne. Buďte si jistý, že se dostane Kristovo evangelium ke každému, kdo jej přijme.... Ježíš řekl: „Váš otec Abrahám zajásal, že spatří můj den. Spatřil jej, a zaradoval se.“ (Jan 8:56). A to navzdory skutečnosti, že Abrahám vyrostl v temném pohanství, ze kterého jej Bůh povolal. Když to mohl udělat pro Abraháma, může to udělat pro kohokoliv... Dopis Římanům 1:18-32 prohlašuje, že každá osoba ví už z podstaty vesmíru, že Bůh má nekonečnou moc, že je stvořitelem člověka, a přesto drtivá většina lidí toto odhalení odmítla, začala uctívat modly, upadla do hlubokého morálního bahna, a je tudíž „bez omluvy.“ Římanům 2:14-15 učí, že každý člověk ve svém svědomí ví, že překročil(a) Boží zákony a spadá pod Boží soud. Všichni ti, jejichž svědomí je Božím Duchem přesvědčeno, volají v lítosti k Bohu pro spásu. Takoví, ať už tak či jinak, Kristovo evangelium každopádně dostanou.... Bylo zrození z panny důležité? Otázka: Ježíšovo zrození z panny je prezentovaný jako jeden ze základních kamenů Křesťanství - jak pro Křesťany, tak i pro Katolíky. Nevídím v tom nic podstatného. Můj pastor říká, že to Bible ani neučí. Hebrejské slovo „alma“ ve skutečnosti znamená „mladá žena.“ Má pravdu? Odpověď: Ano, je pravdou že „alma“ znamená „mladá žena.“ Ovšem v celém Starém Zákonu je toto slovo používáno pouze pro mladou ženu, která je pannou. Pakliže pannou nebyla, byla ukamenována. „Alma“ nikdy neznamená vdanou ženu! Jen nejzarytější kritik by argumentoval že „alma“ v Izaiáši 7:14 („Proto vám dá sám Bůh znamení: Hle, dívka počne a porodí syna..“) by mohlo znamenat něco jiného než „panna.“ Těžko by bylo znamením, kdyby ne-panna porodila syna! Kromě toho citát tohoto verše v Novém Zákonu (Matouš 1:23) používá řecký výraz, který bez jakýchkoliv pochyb, znamená pannu. Kdyby se Ježíš nenarodil z panny, potom by byl obyčejným člověkem, který musí zemřít za své vlastní hříchy, a nemohl by zemřít za hříchy světa. Aby se stal naším Spasitelem a mohl zaplatit nekonečnou pokutu, kterou Boží spravedlnost vyžaduje, Ježíš musel být Bohem, který přišel na tuto Zemi jako člověk! Ovšem to tělo, které jako Bůh vzal na sebe („tělo, které jsi pro mne připravil“ Židům 10:5) nemohlo vzniknout skrze běžný sexuální styk, ale pouze tvořivou silou Boha uvnitř ženského těla. Nebyl li Ježíš zrozený z panny, není žádné spásy a Křesťanství je obyčejný podfuk!!!! Co znamená „být spasený?“ Otázka: Není mi zcela jasné, co znamená „být spasený.“ V každém případě to není ve slovníku mnoha seminářích a kostelech. Ovšem nacházím jej v Bibli, speciálně v Novém Zákoně. Co to vlastně znamená? Odpověď: Ve fyzické rovině nemáme žádné potíže pochopit, co spása znamená - ať už před utopením či bankrotu nebo před nějakou jinou katastrofou. Člověk, který by vás zachránil či spasil, by se mohl zvát vaším zachráncem nebo spasitelem. Navrhnout že takové záchrany či spásy se staly staromódní, nebo bezvýznamné by bylo absurdní. Bylo by zločinné přemlouvat topícího se člověka, nebo někoho kdo potřebuje záchránit z hořící budovy, že by měl zapomenout na záchranu, protože to už „neletí“ či není v dnešním slovníku. O co větší je zločin přemlouvat někoho, že nemá zapotřebí nějaké věčné spásy! Člověk buď spásu potřebuje, nebo jí nepotřebuje. Tato nutnost není záležitostí módy ale faktu. Kristus, když přišel na zem, řekl že přišel na zem, aby „aby svět mohl být skrze Něj spasený“ (Jan 3:17) a tím přímo poukazuje na skutečnost, že spásu potřebuje každý... Petr to potvrzuje slovy: „V nikom jiném není spása - není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Skutky 4:12). Pavel to podavá takto „Toto je pravda, která si zaslouží být přijata: Ježíš Kristus přišel do světa aby zachránil hříšníky, mezi kterými jsem tím největším..“ (1 Timoteovi 1:15).. Naše vlastní svědomí potvrzuje to, co Bible prohlašuje: Hříšníci - kterými jsme - potřebují zachránit před soudem, který Bůh proti hříchu ustavil. Staromódní idea? Vyšla z módy? Sotva! Všichni ti, kteří takto argumentují, popírají samotné základní prvky Boží existence, naší morální odpovědnost vůči Němu, popírají že překračujeme Jeho zákony, popírají potřebu spásy, kterou On láskyplně nabízí jako dar Jeho milosti.... Co musím udělat, abych obdržel spásu? Otázka: Jsem velmi zmatený z otázky spásy. Jako Katolíkovi, můj oblíbený katechismus učí: Co je nutné udělat, aby jste dostal spásu? Musíte být pokřtěný, musíte patřit k církvi založené Ježíšem Kristem, dodržovat Desatero, přijímat svátosti, modlit se, konat dobré skutky a zemřítt s posvěcující milostí v duši.“ To všechno se zdá ukládat na mně beznadějné břemeno. Kdybych vynechal jednu mši a zemřel s tímto smrtelným hříchem ještě před tím, než bych mohl jít ke zpovědi, byl bych ztracený navěky. Od chvíle, kdy jsem Katolicismus opustil, cítil jsem se ještě více zmatený kontradikčním učením Protestantismu, které je v každé denominaci jiné. Jedni učí, že křest je pro spásu nezbytný, jiní říkají, že tomu tak není. Někteří tvrdí, že ke spáse je nutné hovořit v jazycích, jiní to popírají. Jak vůbec mám najít pravdu? Odpověď: Přesně tu stejnou otázku dostal Pavel . Jeho krátká odpověď je tou pravdou, kterou hledáte: Uvěř v Ježíše Krista a budeš spasený.“ (Skutky 16:30-31).. Uvědomte si, laskavě, že Pavel neříká nic o křtu, členství v nějaké církvi, o lítosti, o mši, o Marii či o jiných svatých, či o čemkoliv jiném. Spása přichází skrze víru v Ježíše Krista a nic jiného! Tvrdit, že je potřeba ještě něco jiného, znamená popřít jasné učení Bible, že Kristus je jediným Spasitelem hříšníků! Nikde to Bible neučí (a také to selský rozum odmítá), že Kristus zachraňuje pouze částečně, a že záleží ještě na nějakém jiném pseudo-spasiteli aby dokonal to, co Ježíš načal. Pakliže nebyl Kristus schopný vykonat pro nás kompletní spásu, potom by moc nepomohlo hledat nějakou „pomocnou sílu“... Pochopitelně: Máte-li věřit Kristovi, musíte nejprve vědět kým On je, jak zakončil naší spásu, a proč vůbec spásu potřebujeme. Nekonečná Boží spravedlnost vyžaduje nekonečný trest za porušení svatého Zákona. Jako konečné bytosti, my nejsme schopní zaplatit nekonečnou pokutu a tak bychom byli navěky od Boha odloučeni. Bůh, jako jediný nekonečný, by mohl opravdu tuto pokutu za nás zaplatit. To by však nebylo správné, protože není jedním z nás. .... A tak, ze své veliké lásky, se Bůh stal člověkem skrze zrození z panny. Nikdy Bohem být nepřestal, to je nemožné, a už nikdy nepřestane být člověkem! Ve své lásce vzal na sebe naše hříchy a zaplatil tu nekonečnou pokutu, kterou my si zasloužíme. A na této bázi nabízí kompletní pardon a věčný život pro všechny, kteří zalitují svých hříchů proti Bohu a přijmou odpuštění, které Bůh v Kristu nabízí.... Následující příběh , jak si vzpomínám, když ho vyprávěl Billy Graham, ilustruje celou tu situaci velmi dobře. Jednou, když jel autem přes nějaké malé jihovýchodní městečko v USA, byl zastaven policistou na motorce, který mu dal pokutu za rychlou jízdu, a přivedl ho ihned před soudce, aby pokutu zaplatil. Náhodou byl ten soudce také holičem, a tak Billy musel chvíli počkat, až obslouží zákazníka. Holič si sundal svou zástěru, oblékl si černý plášť, vytáhnul soudcovské kladívko a zahájil jednání. „Jaké je obvinění?“ ptá se. „Vaše ctihodnosti,“ odvětil policista, „tento muž dělal 35 mil v zóně, kde je povoleno pouze 25.“ „Jak se cítí obviněný?“ obrátil se soudce na Billyho. „Vaše ctihodnosti, nedíval jsem se na tachometr, proto musím věřit tomu, co on říká.“ „Tak to bude deset dolarů,“ prohlašuje soudce a potvrzuje kladívkem. „Jeden dolar za každou míli nad povolenou rychlost.“ Billy otvírá peněženku a začíná počítat bankovky, když ho soudce přeruší: „Neviděl jsem vás už někde?“ ptá se. Potom se podívá blíže a nežli slavná žalovaná strana může reagovat, vykřikne:“ Samozřejmě! Vy jste Billy Graham! Jaká čest! Viděl jsem vás na televizi....! Následovala přátelská diskuse. Vlastně tak přátelská, že Billy Graham zastrčil svou peněženku zpět do kapsy. Konverzace skončila a Billy se pomalu otočil k odchodu. „Bude to deset dolarů,“ soudce přísně prohlásil a klepnul kladívkem. „Většinu času jsem holičem, ale můj soud je poctivý.“ Pokuta byla napsaná a zaplacena být musí!“ A tak Billy sáhne znovu po peněžence - ale soudce byl rychlejší. Otevře holičský šuplík, vytáhne desetidolarovku, a dá jí do zásuvky soudcovské. Pak napíše potvrzení a podá je Billymu, v tom okamžiku volnému člověku. A to je přesně to, co Kristus udělal pro nás! Pokuta byla v nebi vyměřena pro nás všechny: „Není rozdílu, všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy,“ (Římanům 3:23). a musí být zaplacena, protože Bůh vede poctivý soud! Pravda, Billy Graham mohl v tomto případě snadno těch deset dolarů zaplatit, ale my nejsme schopní zaplatit tu nekonečnou pokutu! A tak Bůh sám se stane člověkem, a zaplatí tu pokutu a dá nám každému potvrzenku o jejím vyrovnání v okamžiku, kdy přijmeme Ježíše Krista za svého Spasitele. Je to pravé evangelium napsané ve hvězdách? Otázka: Nedávno jsem si přečetl dvě knihy: Svědectví Hvězd“ od E.W.Bullingera, a „Evangelium ve Hvězdách“ od Josefa A.Seisse. Jistě, byly zajímavé, ale něco mně na nich zneklidnilo. Je pravdou, že evangelium je skutečně napsané ve hvězdách, a že starověký člověk - dokonce i ti před Potopou, měli toto svědectví a věděli co to znamená? Odpověď: Ne. Zatím co Bible velmi často učí, že nebesa jsou nám dána jako „znamení“, nikdy ani v nejmenším nenaznačuje, že by tato „znamení“ prezentovala evangelium. Bible říká, „Nebesa vyhlašují Boží slávu..“ (Žalm 19:1).. a že každý člověk, bez ohledu na jazyk, této zprávě rozumí. (Žalm 19:3). Ano, celé stvoření ukazuje na Boží slávu a moc, které jsou „jasně vidět, pochopitelné z věcí, které jsou udělané..“ Nikdy nám ale není řečeno, že nebesa, nebo jiná část stvoření vyhlašuje evangelium. To je prezentováno pouze Božím Slovem. .... Lidé, kteří propagují tento názor připouštějí, že evangelium nemůže být viděno ve hvězdách bez značné představy... Seiss přiznává, že „hvězdné světy nemohou a také neukazují Krista jako Vykupitele. Ale bez Krista jako Spasitele není žádné evangelium! D. James Kennedy, který propaguje Seiissovu tézi, připouští ve své přednášce „Evangelium ve Hvězdách“: „Můžete pozorovat hvězdy v Panně až zmodráte - nikdy nebudou vypadat jako žena.“ Ale Pavel říká, že to co nebesa prohlašují, je „jasně vidět“ každému, kdo se na ně dívá. Pavel zřejmě hovoří o něčem zcela jiném než ti, kteří toto propagují... Žádný obraz nemůže ukázat evangelium.. Kdyby byl Bůh zamýšlel aby hvězdy prezentovaly evangelium, sestavil by je tak, aby jasně formovaly to, co by v nich člověk vidět měl.... Zřejmě tak neučinil. Dále je vyloučeno, aby pouhé vizuální představy, bez ohledu jak jasně by byly hvězdy zaaranžovány, by mohly prezentovat evangelium. Tím nejjasnějším obrazem, který hvězdy nabízejí, je Jižní Kříž. Ale i tak, kdo by tím, že se jen podívá na oblohu, viděl do budoucnosti, jak Kristus zemře (nebo jak zemřel) na kříži za naše hříchy, že bude (byl) dokonalý čistým Božím Synem, který zaplatil pokutu vyžadovanou Jeho dokonalou spravedlností? Žádná visuální představa nemůže taková fakta vysvětlit! Ve skutečnosti, žádné „představy“ imaginativně spojené s určitými konstelacemi jsou otevřené k nekonečným výkladům, a tak v sobě nemají jakoukoliv ochranu pravdivosti údajných „zpráv“ - zpráv o kterých Seiss připouští určitou nákazu astrologií a okultismem. Hlavním účelem Seissovy práce tedy je, aby nám řekl co tato údajná „znamení“ „skutečně“ znamenala v minulosti.... On tvrdí, že objevil pravý význam skrze podrobný výzkum - význam, který jak on připouští, nebyl těmto konstelacím připisován po mnoho století.... A tak tato nádherná znamení vlastně pochybila splnit svůj účel , protože to pro ně bylo nemožné.... Bez Bible, pouze z pozorování hvězd, bychom nikdy evangelium nepoznali. Tato skutečnost tu celou tézi podkopává. Výraz „evangelium“ se vyskytuje 101x v 95 verších (všechny Nový Zákon) a ani jednou ve spojení s hvězdami nebo jako svědek pro stvoření. Evangelium je vždy rozšiřováno lidmi a musí se mu perfektně porozumět, aby mělo jakýkoliv efekt. To údajné „evangelium ve hvězdách“ tato kritéria neplní. Kromě toho, Matouš 24:14, Marek 13:10, a.t.d. poukazují na skutečnost, že evangelium musí být kázáno všem národům. Tudíž nemohlo být kázáno pomocí hvězd - každopádně ne „v plné délce a šířce,“ jak Seiss nadšeně prohlašuje..... Bible prohlašuje že rozšiřování evangelia počalo příchodem Ježíše Krista (Marek 1:1, Filipským 4:15, 2 Timoteovi 1:10) a naznačuje, že bylo před tím jen „záhadou udržovanou od počátku světa“ (Římanům 16:25) ... Toto sotva souhlasí s teorií že evangelium bylo prohlašováno ve hvězdách po tisíce let před Kristem. Přesto Seiss vášnivě prohlašuje, že „všechny velké doktríny křesťanské víry byly známy, obdivovány ,milovány a zaznamenány (ve hvězdách) od nejrannějších generací, dokazujíc že Bůh promluvil k člověku a opravdu mu dal odhalení pravd a nadějí přesně tak, jak je psáno v Bibli a tak milováno všemi křesťanskými věřícími. Bible nedává ani náznak něčeho podobného..... Pozor na pouliční prodavače evangelia! Otázka: Je něco, co mne znepokojuje na některých evangelických „taženích“ (crusades), a i kostelních službách, které jsem navštívil. Zdá se mi, že výzva „přijít ke Kristu,“ je spojená s osvobozením od nemocí, od finančních problémů, od neštěstí a podobně. Jindy opět - i když to pravé evangelium kázáno bylo, zdálo se, že je důraz více kladený na emoce, než na pravdu. Není v tom něco divného, nebo jsem příliš náročný? Odpověď. Vaše obavy jsou velmi oprávněné. Naše generace je uchvácená čísly, a falešným pohledem na úspěch, který obráží hodnoty tohoto světa spíše, než hodnoty příští. Věří se, že každý může být přemluvený k tomu aby si nějaký produkt koupil, je-li mu to podáno správnou reklamou. Velké společnosti vynakládají miliardy na průzkum, aby mohly prodávat své výrobky na tom nejširším trhu. Bohužel, tato mentalita se dostala i do církví... Pro mnohé evangelisty a kostely se Ježíš Kristus stal „produktem“, který se - ve vhodném balení nabízí stejnou metodou, jakou používá svět. Skutečně je dnes mnoho toho, co bychom mohli nazvat klamající, v dnešní evangelizující „reklamě.“ Kristus je propagován jako všelék, namísto jako lék na hřích a osvobození od soudu. Místo pravdy je nám nabízena hudba a zábava aby jsme se dostali „do nálady,“ a samotné evangelium je zředěno tak, aby bylo co nejpřijatelnější. Jak Joyce Main Hanks z univerzity v Kostarice prohlašuje v předmluvě jejího překladu knihy Jacquese Ellula „The Humiliation of the Word“: Vládní činitelé ve Spojených Státech jsou "volitelní“ pouze, mohou-li představit atraktivní televizní podobu, dojem. Na příklad reakce na presidentské „debaty“ záleží téměř výlučně na dojmu, ne na podstatě, pravdě či souvislém racionálním argumentu.... Právě tak církve se podbízejí našemu přání „cítit se dobře“ namísto toho, aby reagovaly na naší potřebu duchovní výzvy a potravy solidním výkladem Písma. Elektronická církev se podbízí naší chuti po zábavě spíše, než po skutečném učednictví a dozrání. Když se někdo přiblížil k Ježíši s přáním Ho následovat, Ježíš neřekl: Hned mu to dej podepsat, Petře! Zařaď ho do chóru, Jane! Udělej z něj děkana, Jakube! Rychle, než si to rozmyslí! Namísto toho řekl: Tak ty mne chceš následovat? Dovol abych ti vysvětlil, kam právě jdu. Mám namířeno na malý kopeček za hradbami Jerusaléma. Říkají mu Golgota. Tam mě přibijí na hrubě otesaný kříž. A tak, když mne následovat chceš, uděláš dobře, když si ten svůj kříž dáš na svá ramena hned teď!“ Ježíš řekl: „Chce-li mě někdo následovat, nechť sám sebe zapře, vezme svůj kříž a následuje mě,,“ (Matouš 16:24). Kristus nesmí být prezentovaný jako inspirující vůdce, který nám pomůže, abychom se „cítili dobře,“ aby hojil naše těla, či zlepšil naše manželství či obchod,, ale jako Spasitel těch, kteří vědí že spadají pod Boží soud a že se sami zachránit nemohou. Musíme volat hříšníky k obrácení a k víře v evangelium, protože to je pravda!! Všichni ti, kteří pravdu odmítnou, dostanou silný klam aby uvěřili lži Satana, aby všichni, kteří pravdě neuvěřili, a milovali nespravedlnost, mohli být odsouzeni“ (2 Tesalonským 2:12). V evangeliu je určitá slavnostní vážnost, která musí být uvědoměna, pakliže máme vidět tu pravou spásu - namísto přemíry falešného kázání..... Kdo je skutečně spasený? Otázka: Pakliže římský Katolík věří plným srdcem v Pána Ježíše Krista a skutečně Mu slouží jako svému Pánu, a pakliže věří, že jedinou cestou, jak mohou být odpuštěny hříchy, je skrze Kristovu smrt a lítost věřícího - není takový člověk spasený? Dejme tomu, že člověk je spasený pouze skrze víru, může tuto spásu ztratit proto, že věří v křest nemluvňat? Může ztratit svou spásu kvůli víře v to, že přijímání je skutečným tělem a krví Ježíše Krista, jak Pán řekl že je? Ztrácí svou spásu proto, že věří v Očistec? Odpověď: Každý člověk věřící evangeliu, které je „Boží mocí pro každého kdo věří.“ (Římanům 1:16 je spasený, ať už se nazývá Katolíkem, Baptistou, Metodistou, či jakkoliv. Ovšem, když Katolík uvěří plným srdcem tak, jak vy navrhujete, dostane se do nesmiřitelného konfliktu s doktrínami a praxí své církve. Je logicky nemožné, aby římský Katolík skutečně uvěřil evangeliu které spasí, a zároveň věřil v články katolické víry, protože ty jsou v diametrálním rozporu... Na příklad, jak může člověk věřit, že Kristova oběť na kříži je skončeným aktem historie a že On je nyní po pravici Otce ve svém vzkříšeném a oslaveném těle - a ve stejnou chvíli věřit, že existuje tělesně jako oplatka, věčně trpějící agónii kříže (jak Vatikán II. prohlašuje) v oběti mše. Je zcela jasné, že tyto dvě, navzájem si odporující víry, nemohou být věřeny najednou. Jak víme, v co skutečně věří Katolík, který vyznává obé? Zůstat v římsko-katolické církvi a pokračovat v „oběti mše“ by jistě naznačovalo víru v římsko-katolickou církev spíše, než biblické evangelium. Evangelium Katolicismu. Jak může někdo věřit, že Kristus, skrze svou oběť na kříži, „obdržel věčné naše výkupné“ (Židům 9:12) a v tom stejném čase věřit, že „dílo našeho vykoupení“ je ve stálém procesu skrze Eucharist (oběť mše), jak učí Vatikán II? Jak může jeden věřit, že Kristova výkupná obět je skončena, a na druhé straně, že mše je zachováváním Kristovy oběti? Žádná myslící osoba nemůže věřit obému najednou! Vatikán II učí, že „Kristus opakuje v nekrvavém způsobu oběť kdysi nabídnutou na kříži? Jak může někdo opakovat událost, která byla v minulosti dokonána? Je to logicky nemožné! Člověk si může pamatovat či naučit se nazpaměť minulou událost, ale nemůže ji opakovat v přítomnosti! Jak může člověk věřit , že skrze Kristovu oběť před 1900 lety, byl náš dluh vůči Bohu zaplacen, a ve stejném čase se účastňovat mše, která se vydává za další splátky tohoto dluhu? Kód Kánonského zákona prohlašuje, že „výkupné dílo se stále produkuje v mystérii Oběti Eucharismu..... Vatikán II prohlašuje že „mše je oběť, ve které je oběť kříže opakována,“ a ve které je Kristus znovu a znovu ukřižovaný, a nabízí se Otci za spásu světa skrze kněžstvo... Zde je krátký přehled oficiálního katolického učení o mši z katolického slovníku: Mše je skutečně výkupnou obětí, která znamená že touto obětí je Pán usmířený , uděluje milost a dar lítosti a On odpouští špatnost i velké hříchy. Je to stále ta jedna oběť. Ten, který se nyní nabízí skrze kněze, je Ten, který se obětoval na kříži. (Denzinger 1743)... Ovšem Bible jasně učí, že Kristova oběť není stále nabízena v přítomnosti ale byla jednou - provždy - skončena na tom kříži: „Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně ..... Kristus byl obětován jen jednou, aby na sebe vzal hřích mnohých (Židům 9:26-28) tento muž, Kristus potom, co nabídnul jednu oběť provždy, usednul po Boží pravici, a již není více oběti za hřích. (Židům 10:12-18)...
Volby. Kristus říká: „Přijďte ke mně, a já vám dám odpočinek. Dávám svým ovcím věčný život a nikdy nezahynou..“ Není možné věřit v Krista, a mezitím hledat v katolickém, či jiném kostele spásu! Ty všechny modlitby k Marii, aby získala pro ně spásu a věčný život dosvědčuje, že Katolík nevěří Kristu se spásou své duše! Kdybych vám nabídnul, že za vás zaplatím váš dluh který dlužíte - nebylo by věčné prošení někoho jiného o to stejné důkazem, že jste mi ani neuvěřili ani mou nabídku nepřijali? Člověk nemůže věřit pouze v Krista, a přitom věřit v Krista plus křest, plus svátosti, a plus spásu od římsko katolické církve. Pavel píše: „....ale kdyby my nebo sám anděl z nebe vám hlásal jiné evangelium než to, které jsme vás učili - buď prokletý....(anathema) A jak už jsme vám řekli dříve, opakuji to znovu: kdyby vám někdo hlásal jiné evangelium než jste slyšeli od nás, nechť je prokletý...“ (Galatským 1:8-9)... Pavel zde referuje na judaisty, protože učili, že jako dodatek k víře v Kristovu dokonanou oběť, se musí dodržovat židovský zákon. Ten malý dodatek zničil celé evangelium. Přesto katolická církev měla 1500 let aby dodala mnohem více k evangeliu, než judaisté kdy snili. Toto falešné evangelium spasit nemůže a zaslouží si Pavlovo prokletí. .... Ano, Katolíci věří základům evangelia: že Kristus je Bůh, který přišel na tuto zemi skrze pannenské zrození, že žil perfektní bezhříšný život, zemřel za nás na kříži, vstal z hrobu třetí den a znovu se vrátí. Ale toto není vše, co Katolíci věřit musí! K pravému evangeliu přidali mši, (jako výkupnou oběť, která pardonuje hříchy), očistec, odpustky, intervenci Marie, a nutnost křtu a členství v církvi, podílení se na „svátostech Nového Zákona“ o kterých Trent a Vatikán II učí, že jsou pro spásu nezbytné.... Člověk musí věřit buď v jedno, nebo v druhé evangelium: biblické evangelium, nebo římsko katolické evangelium. Obě dvě nemůžete v té stejné době věřit. Člověk nemůže věřit v kontradikční návrhy. Každý, kdo věří v Krista, je spasený. Bohužel, je možné se hlásit naoko k falešnému učení, jedné církve, nebo mu plně nerozumět... Jen Bůh je schopen taková srdce posuzovat... Předurčil Bůh některé do nebe, a některé do pekla? Otázka: Mám přítele, který se obrátil k Bohu zády po třech letech konservativního evangelického semináře. Učil se tam, že Bůh již rozhodnul kdo bude spasený a kdo stráví věčnost v pekle, komu se bude v tomto životě dařit dobře, a komu špatně. Můžete mi pomoci, abych mohl pomoci jemu? Odpověď: Není pochyb o tom, že Bůh je svrchovaný a mohl by předurčit některé do nebe, druhé do pekla. Nebo poslat do pekla všechy - to je to, co si zasloužíme. V potazu není Boží svrchovanost, ale Jeho láska! A že Bůh si přeje, aby každý byl spasený a žil s Ním v nebi, je jasné: Bůh tak miloval svět..... aby ten svět mohl být skrze Něho spasený“ (Jan 3:16-17).. ....Otec poslal Syna, aby se stal Spasitelem světa...(1 Jan 4:14). ..... „...si nepřeje, aby kdokoliv zahynul, ale aby všichni došli k pokání..“ (2 Petr 3:9).. ..který by si přál, aby všichni byli spaseni a došli k poznání pravdy...“ (1 Timoteovi 2:4)... ...“který se dal jako výkupné za všechny...“ (1 Timoteovi 2:6).. ... „a On je výkupným za naše hříchy - a nejenom pouze za naše, ale za hříchy celého světa...“ (1 Jan 2:2)... Nikdo nebude v pekle proto, že Bůh chtěl aby v tom pekle byl, nebo že neudělal všechno co On mohl, aby je přesvědčil k víře v evangelium, které spasí každého, kdo uvěří! Ti kteří zahynou, zahynou proto, že odmítli spásu, kterou Bůh tak láskyplně nabízí. Tvrdit, že Bůh si nepřeje aby celé lidstvo bylo zachráněno, je pošpinění Jeho charakteru a zároveň to odporuje Bibli. Jak by se mohlo stát, aby Bůh, který nás učí, abychom milovali své nepřátele, nemiloval nás všechny? Je zcela nepochopitelné, že Bůh by z vlastní vůle poslal někoho koho miluje, do pekla? Že přes to všechno lidé do pekla půjdou, bude jen a jen proto, že odmítnou spásu, kterou Bůh zaopatřil, a z láskou nabízí. Předznalost determinuje predestinaci. Pakliže máme věřit, že Bůh předurčil některé lidi do pekla, potom ovšem musíme také věřit, že předurčil že Adam a Eva budou hřešit a tím vlastně předurčil všechno zlo, které následovalo. To je zcela absurdní! Striktní Kalvínista říká, že my jsme tak úplně zkažení, že se ani pro Krista rozhodnout nemůžeme. Ale tento argument nemůže platit v případě Adama a Evy, protože ti dva byli stvořeni nevinní. Pakliže tedy oni, jako my dnes, se mohli rozhodnout pouze pro zlo, potom Boží varování aby nejedli zakázané ovoce (a i Jeho výzvy abychom přijali Krista) jsou pouze fraškou! Rebélie v Zahradě Edenu tvory, kteří byli nevinní a žili v perfektním prostředí, mohla vzniknout pouze jako výsledek jejich volní akce proti Boží vůli! A jestliže to nebyla opravdová volba, potom velmi těžko mohl hřích přijít na svět tímto činem, protože jinak by už museli být hříšníky před tím.... Ano, Bůh věděl dopředu, že Adam s Evou se proti Němu postaví, a věděl také velmi dobře, jaké zlo bude potom následovat. A proto také udělal opatření, skrze které mohou být všechny hříchy odpuštěny skrze Krista. To opatření udělal ještě než stvořil svět. (Apokalypsa 13:8).. Ale Bůh nepředurčil zlo, které počalo v Edenu a prostoupilo celý svět. Pakliže ano, potom všechno násilí, vraždy, nenávist, žárlivost, které se odehrály v historii a pokračují podnes, Bůh předurčil! A opět, to je přece totálně v rozporu s Božím charakterem, jak jej Bible popisuje.... Římanům 8:29-30 prohlašuje: „Koho předem vyhlédl, toho předurčil, .... povolal, .... ospravedlnil ..... oslavil. Každopádně se Bůh zajistil, aby každý, o kom On věděl že uvěří, evangelium dostal... Takže před-znalost je klíčem k predestinaci... Striktní Kalvínista by namítnul, že udělat volbu, je „práce“ a spása není „z práce.“ Ale to, že člověk se rozhodne přijmout pardon, který Bůh nabízí to přece nekonstituje žádnou práci s jeho strany. Kdyby topící se člověk, který není schopen se sám zachránit, přijal pomoc, udělal by tím něco pro svou záchranu? Dalo by se říci, že se zachránil vlastním skutkem? Mohl by být hrdý (jak navrhují někteří, kteří přijímají Krista jako akt vůle), že ten topící - byl „dostatečně chytrý,“ „dostatečně spravedlivý,“ nebo jinak „dostatečný“ ? Jistě že ne! Spása je z Boha a je jen z milosti. Ti, kteří jí přijmou neudělali zhola nic, aby si jí odpracovali. Ve skutečnosti: aby člověk mohl spasený být, musí uznat vlastní nehodnost a neschopnost si odpracovat či zasloužit spásu. Musí ji prostě přijmout jako dar z Boží milosti. Dar má dva zásadní prvky: 1) dávání, 2) přijímání. Jeden nemůže dar dát, pokud jej nechce nikdo přijmout! Bůh nikomu nevnucuje ani sebe, ani svou milost. Dar spásy musíme přijmout vědomě, ochotně a dobrovolně. Proto se evangelium káže a musí mu uvěřit ten, kdo chce být spasený.... Je Satan naším spolu-vykupitelem? Otázka: Nejsem přívržencem tak zvaných „učitelů víry“ pokud se to týká jejich „evangelia úspěchu a bohatství.“ Ovšem zdá se mi, že to zní rozumně když učí, že Kristus musel spadnout do pekla a být mučený Satanem. Jak jinak by mohl zaplatit plnou cenu za naše hříchy? Odpověď: Pokuta za hřích byla ustavena Božím dokonalým zákonema vyžadována Jeho spravedlností. Satan neprosazuje Boží spravedlnost. On nevyžadoval pokutu na Kristovi. Je nám řečeno, že „Bůh na Něj položil naše hříchy ... ale Boží vůlí bylo zkrušit Ho nemocí ... udělat z Něj oběť za hřích.“ Není tam ani slovo o tom, že má na naší spáse podíl také Satan... Naproti tomu, co Bible jasně učí, zde je to, co jeden z vůdců v „Positive Confession“ učí: Dovolil ďáblu, aby Ho zatáhnul do hlubiny pekla, jako kdyby byl tím největším hříšníkem, který kdy žil ... každý démon v pekle přišel aby Ho zničil ... mučili Ho za hranice našeho chápání.... V hromu duchovní síly, promluvil Boží hlas k tomu na smrt zbitému zlomenému duchu Ježíše v jámě destrukce a nabil Jeho ducha silou vzkříšení! Pojednou Jeho zkroucený, na smrt zničený duch se počal plnit a přicházel zpět k životu. Doslova ožíval před zrakem Satana, Napnul své spirituální svaly a prometl ďáblem všechny prostory pekla. Ježíš se pozdvihl jako znovu-zrozený člověk. V den, kdy jsem si uvědomil, že znovu-zrozený člověk porazil Satana, peklo a smrt, byl jsem velmi vrušený...“ Je nesmyslnou fantazií a také herezí tvrdit, že naše vykoupení přichází proto, že Satan mučil Krista v pekle! To by udělalo Satana spolu-vykupitelem. Nemučil-li Krista dostatečně, nebyli bychom spaseni - mučil-li dostatečně - měli bychom mu poděkovat? A jak vůbec víme, zdali Ho mučil natolik, aby nás to spasilo? Satan peklo nevlastní! On tam ještě ani nebyl! Satan zatracené mučit nebude - on sám bude mučený „věčným ohněm, připraveného ďáblu a jeho andělům“ (Matouš 25:41) až smrt a peklo budou „vhozeny do hořícího jezera“ (Apokalypsa 20:14). Těsně před tím, než zemřel, Ježíš zvolal triumfálně: „Je dokonáno! (Jan 19:30), a tím poukázal na to, že naše spása byla dokonána na kříži! Kristus řekl tomu zloději na kříži: „Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lukáš 23:46) a ne v pekle! Řekl: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Lukáš 23:46)... Neskončil tedy, v rukou Satana! Jsme spaseni skrze křest? Otázka: Marek 16:16 říká, „Ten kdo uvěří a přijme křest, bude spasený.“ Ve své řeči v den Letnic nabádá Petr posluchače, aby křtem omyli své hříchy. Jsem zcela zmatený. Je křest nezbytný pro spásu, nebo není? Odpověď: Není jediný verš v Bibli, který by učil, že opomenutí křtu duši zatracuje, ale desítky veršů prohlašují, že ti, kteří neuvěří evangeliu, budou ztraceni. Křest také není částí evangelia. Jak už to říká i Pavel: „Kristus mne neposlal křtít ale vyhlašovat evangelium“... (1 Korintským 1:17, 15:1-4)...V Pavlově jasném prohlášení o „evangeliu ... kterým ..... jste spaseni.“ (1 Korintským 15:1-4). není o křtu ani zmínka.... Je to potom, co člověk uvěří evangelium, je pokřtěn. (Co brání tomu, abych byl pokřtěný? .... Pakliže věříš celým tvým srdcem, můžeš přijmout křest“.. (Skutky 8:36-37) . Kristus po svém vzkříšení posílá své učedníky aby prohlašovali evangelium po celém světě. O těch, kteří uvěří řekl: „Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky, křetěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.“ (Matouš 28:19).. To že všichni, kteří uvěří (a pouze oni!) mají být pokřtěni - nemůže být jasnější! Křest ztotožňuje věřícího s Kristem v Jeho smrti, pohřbení a vzkříšení: „My všichni jsme pohřbeni s Ním ve křtu smrti, abychom mohli být s Ním vzkříšeni .. a vstoupit na cestu nového života .. (Řím.6:4) Z tohoto důvodu byl křest v ranné církvi prováděn ponořením pod vodu. (Když vystoupili z vody - Skutky 8:38-39) Smrt mohla být symbolizována pouze v tomto typu křtu... Zkorumpované inovace. Bohužel, různé inovace (postříkování vodou namísto ponoření), - a dokonce i hereze byly ve křtu zavedeny: Musíte být pokřtění aby jste mohli dostat spásu - dokonce že křest spasí duši, i když je prováděný s nemluvňaty. Katolíci dokonce praktikovali vnitroděložní křty pro případ pochyb o tom, že se dítě narodí živé. Takové hereze byly známé pod názvem regenerace křtem. Většina Protestantů, kteří mají podobnou víru dnes, nemají potuchy o tom, že to má původ ve středověkém Katolicismu. ... Trentský Sněm (1545 - 1563) prohlašuje že „zatím co Kristus zasloužil pro nás ospravedlnění svou nejsvětější obětí, instrumentální příčinou (ospravedlnění / regenerace) je svátost křtu. „Pakliže kdo prohlásí, že křest není nutný pro spásu - nechť je prokletý!“ Vatikán II (1962 - 65) znovu potvrzuje celý Trent a znovu zdůrazňuje nutnost křtu pro spásu právě tak, jako univerzální „Catechism of the Catholic Church“ vydaný Vatikánem v r. 1993 : „Křest je pro spásu nutný - církev nezná žádný jiný prostředek, který zajišťuje vstup do věčného blaha....“ Trent dává do klatby všechny, kteří popírají, že „zásluhy Ježíše Krista je aplikovaný .... nemluvňatům svátostí křtu“, nebo ti, kteří popírají že křtem ...je smyta vina prvního hříchu“... Dnešní „Code of Canon Law“ (849), prohlašuje že ti, kteří jsou pokřtění, jsou „tímto očištěni od svých hříchů, jsou znovu narozeni jako děti Boží a začleněni do Církve.“ Kánon 204 prohlašuje: „Křesťanští věrní jsou ti, kteří ... byli spojeni s Kristem skrze křest, a tím také členy jediné pravé Katolické Církve.“ A co křest dětí? Již staletí před Reformací byla křestní regenerace odmítána ne-katolickými věřícími, kteří učili z Bible, že křest je pouze pro ty, kteří evangeliu uvěřili. Křest dětí byl odmítán, protože nemluvňata ani nerozuměla evangeliu, ani nevěřila v Krista. Ti, kteří praktikují křest dětí, jej ospravedlňují citováním údajného biblického precedentu, kde byly křetěné celé rodiny, v předpokladu že mezi nimi byly i děti. Že tomu tak není, lze dokázat snadno. Zamyslete se nad domem Kornélia: Slyšeli evangelium, uvěřili a byli pokřtěni. Že tam žádná nemluvňata nebyla je jasné z toho, že se „všichni shromáždili, aby vyslechli věci, které Bůh nařizuje.“ (Skutky 10:33).. Věci, které děti nemohly pochopit. „Duch Svatý padl na ty, kteří slyšeli“ (a zřejmě porozuměli a uvěřili) , a mluvili v jazycích“ (Verš 46). Skutečnost, že přijali Svatého Ducha svědčí o tom, že byli spaseni! A proto je Pavel pokřtil. Zde je důkaz, že - za prvé: člověk je spasený beze křtu, a za druhé: pouze ti, kteří jsou skutečně spasení, mají být pokřtěni. Ani z případu žalářníka ve Filipi, „který byl pokřtěn a celý jeho dům“ nelze odvodit důkaz o křtu nemluvňat, protože Pavel a Silas kázali evangelium „všem, kteří byli v domě“ (verš 32) a „celý dům uvěřil“ (verš 34) , a potom byli pokřtěni.. Evangelium není dětem kázáno ani těmi, kteří je křtí! Omyly zděděné po římském Katolicismu. Ranní Reformátoři, jako Martin Luter byli před tím Katolíky kteří, bohužel si podrželi určitá katolická dogmata, mezi nimi regeneraci křtem a křest nemluvňat. Tyto omyly jsou držené některými protestantskými denominacemi až podnes. Ovšem, tento problém je velmi vážný: Pakliže je křest nezbytný pro spásu, potom odmítnout jej znamená být ztracený; ale když spása je pouze skrze Krista - a nic jiného, potom přidávat křest jako podmínku ke spáse znamená odmítnout to pravé evangelium a být navěky ztracený... Bible učí, že je špatné učit spásu skrze Krista „plus něco jiného,“ jako na příklad udržování židovského zákona (Skutky 15:24). Pavel vynesl kletbu (anatéma) na ty, kteří učili falešné evangelium které duši nezachrání. (Galatským 1:8-9).. Evangelium spásy skrze Krista, plus křest, je právě tak falešné... Pavel se nemohl upamatovat koho, mezi Korintskými Křesťany křtil a byl rád, že jich bylo málo (1 Korint. 1:14-16). To je velmi podivný postoj - pakliže je křest nezbytný ke spáse! Bez toho, aniž by je byl pokřtil, prohlašuje, že je jejich otcem ve víře. „V Ježíši Kristu jsem vás počal skrze evangelium“(1Korint. 1:14-16). A tak byli spaseni skrze Pavlovo kázání - bez toho, aby byli dříve pokřtění....
Texty o regeneraci křtem... Co potom s Markem 16:16? „Ten který uvěří a je pokřtěný, bude spasený.“ Všichni, kteří uvěří evangeliu jsou spasení, tak samozřejmě všichni, kteří uvěří evangeliu a jsou pokřtění, jsou spaseni. To ovšem neříká že křest spasí, nebo že je nezbytný pro spásu! Desítky veršů učí, že spása přichází skrze to, že člověk uvěří evangeliu, aniž by se o křtu zmínily: „... i zalíbilo se Bohu spasit ty, kteří uvěří skrze pošetilost kázání....“ (1 Korintským 1:21) Dále Jan 3:16, 18, 36, 5:24, Skutky 10:43, 13:38, 16:31, Římanům 1:16, 3:28, 4:24, 5:1, 1 Korintským 15:1-4, Efezským 2:8 a podobné... Žádný z těchto veršů neříká, že křest spasí. ... Bible by jistě upozornila na to, že víra v Krista bez křtu nemůže spasit - kdyby tomu tak opravdu bylo - ale ani jeden verš v tomto smyslu nevaruje! Naopak, my máme případy, kdy byli spaseni lidé, kteří pokřtěni nebyli, jako ten zloděj na kříži, a svatí Starého Zákona, jako Enoch, Abrahám, Josef, Daniel, a.t.d... kteří křesťanský křest neznali... Ano, Petr prohlásil: „...to je předobraz křtu, který nyní zachraňuje nás.. vzkříšním Ježíše Krista,,“ (1 Petr 3:21). Toto je podobné prohlášení Pavla, že my jsme pohřbeni s Kristem ve křtu - a tím mrtví hříchu, ale my nejsme doslova mrtví k hříchu. Petr neříká, že fyzický akt křtu nás spasí, právě tak jako Pavel neříká, že jsem doslova mrtví vůči hříchu. Křest vodou takovou moc nemá. Je to pouze symbolizace křtu spirituálního, vykonaného Svatým Duchem, a který je pro vždy ustavený v nebi a žitý vírou po dobu našeho života na zemi. Příznačně - Ježíš Kristus nikdy nikoho nepokřtil (Jan 4:2) velmi podivné, pakliže křest spasí! Spasitel světa se musel vyhnout křtu úmyslně, aby ukázal, že křest nemá co do činění se spásou! Ano, Kristus řekl, že musíme být znovu zrozeni „z vody a Ducha“ abychom byli spaseni (Jan 3:5). Je však neodůvodnění předpokládat, že se jedná o literární „vodu“ a že to znamená křest.... Voda a Slovo. Ježíš hovořil s Nikodémem, rabínem, pro kterého by „voda“ neznamenala křest (neznámý v židovském zákoně), ale ceremoniální očistění malomocného, nebo někoho, kdy byl znečistěný. (Exodus 30-40 ; Leviticus 13; 15, a.t.d.)... A toje to, co měl Kristus na mysli. Jeho smrt umožní „ posvěcení a očistění“ (Jeho Církve), omytím vodou Slova (evangelium) (Efezským 5:25). Kristus řekl: „Nyní jste čistí, skrze slovo, které jsem řekl..“ (Jan 15:3). Tak jako Kristus, dal Pavel vodu a Ducha dohromady, když poukázal na „záchranu obmytím“ a spojil to s „obnovou Svatým Duchem.“ (Titus 3:5). My se narodíme znovu Svatým Duchem, a se Slovem, které se občas nazývá „vodou“, pro jeho očistnou vlastnost. Jak jednou řekl Petr: „Jsme znovu zrození Božím Slovem...“ (1 Petr 1:23).. Byl to zřejmě tento symbol ceremoniálního očistění Starého Zákona, o kterém se Petr zmínil ke své židovské audienci v den Letničního kázání: „Obraťte se a buďte pokřtěni - každý z vás - ve jménu Ježíše Krista za odpuštění hříchů (Skutky 2:38) ... Je zcela jasné z mnoha jiných veršů, že Petr neříká že křest spasí, ale že nabízí ceremoniální očistu, unikátně aplikovatelnou na židovské posluchače. Být pokřtěn znamenalo se ztotožnit s Kristem před fanatickými Židy Jerusaléma, kteří Krista nenáviděli. Křest stále ještě něco stojí v rodině a mezi přáteli jak v Israeli, tak i v muslimských zemích. Ti, kteří se bojí se otevřeně v těchto kulturách projevit, nejsou považováni za pravé věřící... A tak pro Žida být veřejně pokřtěn v tom čase a kultuře znamenalo „smýt hříchy“ (Skutky 22:16), jak Ananiáš řekl Saulovi. Evangelium Ježíše Krista je „Boží mocí do spásy“ každému kdo uvěří (Římanům 1:16). Evangelium, jak jej učil Pavel, potřebuje víru v prolitou krev Ježíše Krista za naše hříchy na kříži. Neříká vůbec nic o křtu . Učit regeneraci skrze křest znamená učit evangelium falešné a Pavel takové proklel. Rozdíl mezi takovými evangelii má věčné následky... Znamená to, že křest nemá cenu? Že nic neznamená? Ne. Je to akt poslušnosti vůči Kristu, který to v Církvi ustavil. A zároveň je to mocné veřejné svědectví víry v Krista. -------------- * ------------- Uchovej nás, ó Marie, na naší pouti víry a získej pro nás
milost věčné spásy.....
Papež Jan Pavel II
„Modlitba Svatého Otce pro Mariánský rok“...
Učení církve je, že já nevím - v kterýkoliv moment , jaká bude má věčná budoucnost.
Mohu doufat, modlit se, dělat jak umím nejlépe - ale stejně nevím... Papež Jan Pavel II
také neví absolutně zdali do nebe půjde - neví to ani Matka Tereza z Kalkuty......
New Yorkský kardinál O´Connor
v New York Times....
Řekla jsem Ježíši, že kdybych nešla do nebe pro nic jiného, půjdu do nebe za to mé veškeré cestování
a veškerou tu publicitu, protože mne to očistilo a obětovalo, a připravilo na cestu do nebe.
Matka Tereza z Kalkuty ve Washingtonu D.C.
při národní snídani modlitby , únor 3 1994.
Tyto věci jsem vám napsal, aby jste věřili ve jméno Božího Syna , a aby jste věděli, že máte věčný život.... 1 Jan 5:13.... Jistota spásy. Jak bojujeme s pochybami o naší spáse? Otázka: Jsem znovu-narozený Křesťan, který přijmul Krista jako svého Spasitele více než před dvaceti lety. V tom čase jsem doslova cítil, jak Kristus přichází do mého srdce a také jak mění můj život. A přesto jsou chvíle, kdy musím bojovat s pochybnostmi, protože se necítím tak zcela správně s mým Pánem. Znám celé evangelium a věřím mu, ale stále mám pocit, že mi něco schází. Můžete mi pomoci? Odpověď: Může existovat mnoho příčin, proč se necítíme dobře. Dítě, které dělá tajně něco, co by mu rodiče asi neschválili, se také necítí zcela „dobře“. To ovšem neznamená, že již není jejich dítětem, ale ví, že kdyby se to dozvěděli, byli by asi dotčeni. Ovšem, Bůh o nás ví všechno. Žijete jako svět, a konzumujete ten krátký časový výsek, který vám byl přidělený tím, že pronásledujete marné ambice a zapomínáte že život je krátký a věčnost dlouhá? Ve vašem srdci víte, že neposlušnost je vaším problémem. Mimo tyto úvahy, víra vadne se zanedbáváním Božího Slova, a modlitby a nedostatku přátelství s jinými Křesťany. Naše důvěra v Boha a v náš vztah k Němu začíná s Jeho Slovem, živením se Jeho Slovem, a spočíváním na Jeho slibu. Nakonec i to všechno můžete dělat, a přesto mít pochyby protože nemáte solidní základnu pro důvěru v Boha a v Jeho Slovo. Jedním z nejlepších způsobů, jak vylepšit svou důvěru je studie proroctví Bible. Splnění předpovědi nám dává hmatatelný důkaz, empirickou evidenci, která dokazuje nade vší pochybnost, že Bible je inspirována Bohem, a že se můžete spolehnout na všechno, co učí... Jistota víry záleží na pravdě evangelia, a nic ji nedělá tak jistou, jako splnění předpovědí týkajících se života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Musíte být skutečně pevně zakotvený v Božím Slově v tomto ohledu, aby jste mohl dobrou zprávu rozšiřovat a říkat druhým, o nezvratitelných důkazech. Nejlepší cesta k posílení vaší vlastní víry je vyprávět druhým proč vůbec věříte, a být upřímně zabraný v hledání a získávání druhých pro Krista... Proroctví bylo primárním nástrojem používaným rannými Křesťany v kázání evangelia.. Měli by jsme být takoví i dnes.. Pavel chodíval do synagog, čítal předpovědi Starého Zákona, které slibovaly Mesiáše, potom ukazoval, že byly naplněny v životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Židé neměli na vybranou - měli-li být poctiví. Museli uvěřit, že Ježíš byl jejich Mesiášem. Zde je, jak Lukáš, který doprovázel Pavla na jeho cestách, zaznamenal typickou příhodu v jednom z měst, které navštívili: „Přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga; a Pavel, jak bylo jeho zvykem, k nim šel a po tři dny šábesu s nimi diskutoval o Písmu, a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a být vzkříšený z mrtvých, a že ten Ježíš, o kterém vám káži, je Kristus. (Skutky 17:1-3)... Neexistuje vnitřní jistota od Svatého Ducha? Otázka: Je jistota křesťanské víry omezená pouze na naplnění proroctví jak je demonstrováno v ověřitelných faktech historie, archeologie a vědy - nebo je také nějaké ujištění spirituální? Co spirituální zkušenosti? Není nějaké vnitřní ujištění Svatého Ducha? Odpověď: „Víra přichází nasloucháním .... Božího Slova.“ Na jedné straně, Boží Slovo stojí na svém a nepotřebuje venkovní potvrzení, protože „je živé a mocné, a ostřejší nežli oboustranný meč... rozpoznává myšlenky a úmysly srdce. (Židům 4:12) Na druhé straně nám dal Bůh vnější ujištění, tak, že Slovo se samo dokazuje dvěma způsoby: usvědčující a přesvědčující mocí Svatého Ducha, který inspiruje a mluví k naším srdcím skrze své Slovo, a od vnější verifikace historií, archeologií a vědou. Když všechny spolu souhlasí, potom máme neotřesitelnou bázi pro kompletní jistotu... Ovšem, vnější potvrzení není rozhodné, protože i bez něj mluví Svatý Duch mocně do srdcí těch, kteří slyšet chtějí: „Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“ (Římanůn 8:16).. Subjektivní přesvědčení může byl klamné. Zamyslete se nad mnohými, kteří byli svedeni z cesty tím, co považovali za „vedení Duchem Svatým“, které se ukázalo být „přání otcem myšlenky“, nebo jiný klam... Neexistuje nedostatek na straně Svatého Ducha, ale spíše na straně naší. Proto pomáhá nějaké nezávislé ujištění. Lidská křehkost nás nechává na pospas zrádnosti naších srdcí: „Lidské srdce je nejzrádnější ze všeho - kdo je zná? Já, Hospodin zkoumám srdce.“ (Jeremiáš 17:9-10).. Musíme být na stráži a prosit jako David: „Bože, zkoumej mne, poznej mé srdce, zkoušej mne a poznej mé myšlenky, podívej se, zdali ve mně není nějaké zlo - veď mne po věčných cestách..“ (Žalm 139:23-24)... Kromě toho kdyby jsme měli pouze to, čemu říkáme vnitřní ujištění Svatého Ducha ale historická a archeologická evidence by tomu odporovala, zůstali bychom zmateni. Ovšem chápejte jedno: Lidské snahy získat informace skrze archeologii, historii a vědu podléhá omylům. Byly prokázány falešné, kdykoliv byly ve sporu s Biblí. Jinak jistě pomáhá, máme-li evidence, které podporují tvrzení Bible. Z tohoto důvodu jsme se soustředili hlavně na taková potrzení v této knize. Poznání za hranicí chápání. Existuje také poznání, které jde za intelekt a schopnost lidského chápání. Pavel se modlil za Efezské, „aby jste poznali lásku Krista, která přesahuje každé poznání, aby jste mohli být naplněni Boží plností“... (Efezským 3:19). Existuje plnost Ducha, která je k dostání všem věřícím, a která odstraňuje každou možnou pochybu, a posiluje věřícího aby předal dále Boží zprávu, bez jakékoliv pomoci zvenčí. Největší zkušenosti života jsou mimo naše konečné chápání. Láska nemůže být vysvětlena či analyzována. Právě tak ne krása, dobro či radost. Člověk může mít diplomy ze všech oborů které existují, a stejně nebude schopný vysvětlit, proč je západ slunce krásný. Přesto to nejprostější dítě může plesat nad nádherou Božího stvoření... A tak je to s poznáním Boha. Pisatel žalmů porovnával svou touhu po poznání Boha k žízni po vodě jelena, který je pronásledovaný lovcem. (Žalm 42:1).. Pavel zvolal: Abych poznal Jej a moc Jeho vzkříšení i účast na Jeho utrpení , vzít na sebe podobu Jeho smrti. (Filipským 3:10). To by měla být touha našich srdcí. Může být ještě něco žádoucnějšího? Takové poznání Boha a jistota vlastní spásy jde za hranice intelektuálního chápání a tudíž nemůže být otřeseno intelektuálními argumenty - bez ohledu na to, jak přesvědčivé jsou. Ježíš řekl: A život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal.“ (Jan 17:3).. Bůh nám řekl, že Ho najdeme, (to znamená, že Ho budeme znát za hranice intelektu, něco, co může být prožité pouze v srdci Svatým Duchem) pakliže Ho budeme hledat celým srdcem. (Jeremiáš 29:13).. Slíbil také že odmění poznáním Boha všechny, kteří Ho pilně hledají.“ (Židům 11:6)... Zůstaňte nějaký čas s Ním v modlitbě, zaberte se do Jeho Slova, a vaše poznání Ho a vaše láska k Němu vzroste a povede vás.... A co očistec? Otázka: Nedávno jsem četl nějaké, dost přesvědčivé katolické argumenty o očistci. 1 Korintským 3:12-15 učí očistění ohněm věřících po smrti. Židům 12:14 prohlašuje, že bez „svatosti nikdo Boha neuvidí.“ Neznamená to, že musíme být absolutně čistí, abychom se dostali do nebe? Ten stejný standard se zdá být požadovaný prohlášením: „Požehnaní jsou čistí v srdci, neboť ti uvidí Boha.“ (Matouš 5:8).. Má jistota spásy byla silně otřesená. Co k tomu říkáte? Odpověď: Očistec je katolickým vynálezem a obráží fakt, že v Katolicismu neexistuje jistota spásy. Kdyby byla, katolická církev by rychle zkrachovala. Ve skutečnosti Katolík, který se odváží uvěřit Kristovu jednoznačnému slibu o věčném životě jako dar Jeho milosti, bez toho, abychom museli ještě něco vykonat, je proklet. Trentský Sněm vydal dekret: Pakliže kdo řekne, že po přijetí milosti ospravedlnění je vina prominuta, a dluh věčného trestu tak vymazaný litujícímu hříšníku, že už žádný dluh dočasného trestu nezůstává ani v tomto světě, ani v očistci - než mohou být brány nebes otevřeny, nechť je proklet! Teď jako kontrast, zamysleme se krátce nad učením Bible, zdravým selským rozumem. Je zcela zřejmé, že i kdyby nějaké místo jako očistec existovalo, žádný skutečný oheň nemůže očistit duši a ducha! Oheň není prostředkem pro morální purifikaci! Kromě toho to jsou činy věřícího (které on stavěl na základ své víry v Krista), a ne věřící sám, kdo prochází zkouškou ohně: „...zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahokamů, či ze dřeva, trávy, slámy... dílo každého bude vyzkoušeno ohněm, který vyzkouší, jaké to dílo je. (1 Korintským 3:12-13)....... Pavel také nehovoří o doslovném ohni právě tak, jako nemluví o dřevu nebo zlatu. Zřejmě používá metafóru, když nazývá nějaké skutky dřevem, travou, slámou (které oheň ztráví) a jiné zlatem, stříbrem a drahokami (které oheň očistí). Není zde nic (tak jako v celém Písmu), co by podpořilo katolické tvrzení, že skutečné plameny imaginárního očistce člověka očistí, a tím odčiní jeho hříchy. Pavel mluví výhradně o kvalitě skutků, které byly vykonány pro Krista a jakou odměnu obdrží - pakliže vůbec jakou..... Otázka odměn. V Apokalypse 22:12 Kristus říká: „Hle, přijdu rychle a má odměna se mnou, a dám každému podle jeho jednání “Otázkou zde není vstup do nebe, ale odměny, které Křesťané obdrží v nebi za činy vykonané na zemi - koruny, které budou vrženy k nohám našeho Pána, který nás vykoupil. (Apokalypsa 4:10).. Pavel vysvětluje: „Vždyť my všichni se musíme ukázat před soudnou stolicí Krista, aby každý dostal odměnu za to, co činil ve svém životě - ať už je to dobré či špatné...“ (2 Korintským 5:10)... Je zcela možné ochladnout ve své lásce pro Krista a žít jen pro sebe namísto pro Něho a v Jeho službě pro jiné. Takové chování způsobí „ztrátu“ - ne spásy, ale odměny nebo odměn dříve vysloužených: „..drž se toho co máš, aby tě nikdo nepřipravil o korunu vítěze...“ (Apokalypsa 3:11).... Spása je pouze z milosti. Ovšem, odměny jsou založené na skutcích, které budou testovány a jejich kvalita zjištěna před soudnou stolicí Krista.... Pavel přirovnává křesťanský život k závodu o ceny: „Oni (atleti) závodí pro pomíjivý věnec, my však pro věnec, který nikdy nepomine...“ (1 Korintským 9:25).. Pavel nazývá své konverty „svou korunou radosti“ (Filipským 4:1, 1 Tesalonským 2:19).. Jsou ještě další koruny k získání: „...nyní je pro mne připravená koruna spravedlnosti....“ (2 Timoteovi 4:8)... ...“obdržíte korunu slávy...“ (1 Petr 5:4).. „...buď mi věrný do smrti, a já ti dám korunu života...“ (Apokalypsa 2:10)... Očistění skrze prolitou krev Krista. Co se týká veršů jako Matouš 5:8, a Židům 12:14, Písmo je jednoznačné v tom, že my nemůžeme - naší vlastní snahou - dosáhnout osobní svatost a čistotu, která kvalifikuje pro Boží přítomnost. Od hříchu jsme očistěni - ne vlastním utrpením zde na zemi, nebo ve vymyšleném očistci, ale skrze víru v Krista a Jeho krev, která byla prolita za naše vykoupení: „když On dokonal očistění naších hříchů....“ (Židům 1:3).. Jak nás očistil pro nebe? Tím že zaplatil pokutu za hřích prolitím vlastní krve a potom nám odpustil Svou milostí... Není jiné cesty jak hříšníka očistit! Jan nám připomíná, že „krev Ježíše Krista nás čistí ode všech hříchů..“ (1Jan 1:7) O těch, kteří budou spaseni během Doby Strastí, píše Písmo, že „si očistili své šaty a udělali je bílými krví Beránka..“ (Apokalypsa 7:14).. V celé Bibli není zmínka o nějaké očistě která by se odehrála v místě zvaném očistec nebo nějakým jiným způsobem, než krví Ježíše Krista! Bez prolité krve není odpuštění. Že žádné očistění hříchů by se mohlo dít v očistci - i kdyby takové místo existovalo - je zcela jasné. V očistci se neprolévá krev a tudíž tam žádná očista hříchů být nemůže. Bůh jednoznačně prohlašuje: „Bez prolití krve není žádné odpuštění hříchů.“ (Židům 9:22). Kromě toho to musí být krev dokonale čisté a bezhříšné oběti, což vylučuje případ, že by se hříšník očistil tím, že trpí v plamenech očistce, či kdekoliv jinde. Jsme ujištěni, že Kristus byl tím Beránkem Božím, (Jan 1:29, 36), „bez vady a bez poskvrny“ (1 Petr 1:19, Exodus 12:5, Ezechiel 46:13, a.t.d.).. Bylo to právě prolití Jeho krve které nás očistilo od hříchů. Petr prohlásil: „Kristus dal svůj život provždy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás mohl přivést k Bohu (ne do očistce!).. (1 Petr 3:18).. Falešná doktrína očistce drží Katolíky v područí, závislé na jejich církvi a jejích rituálech spíše, než na Kristovi pro spásu duše. A tím také Katolík nemá žádnou záruku spásy, záruku zda jednou vůbec nebe uvidí, protože katolická církev nemůže nikdy prohlásit kolik mší musí být slouženo za mrtvé, aby byli propuštěni z očistce. Pakliže smrt Krista nebyla dostatečná - potom kdo může říci, zdali i nekonečné opakování mše kdy koho do nebe přivedou? Ve skutečnosti je ve mši fatální nedostatek. Nazývá se „nekrvavým“ opakováním Kristovy oběti na kříži. Samotný tento fakt okrádá mši o její účinnost. Popírajíc dostatečnost Kristovy oběti před 1900 lety, jako kompletní událost v minulosti, populární Baltimorský Katechismus to podává takto: „Při mši se Kristus opakovatelně nabízí Otci tak, jak to udělal na kříži. ale nekrvavým způsobemv podobě chleba a vína.“ Vatikám II prohlašuje: Eucharist je - kromě všeho jiného - oběťí. Je to oběť, skrze kterou člověk a svět jsou usmířeni s Bohem. Jelikož je to skutečná oběť, přináší toto usmíření až k Bohu. Náš Pán je obětovaný .... a Kristus opakuje - nekrvavým způsobem - oběť nabídnutou na kříži... Kalvárie byla velmi krvavou scénou. Jak potom může být nekrvavé opakování a pokračování této události, nikdo nevysvětlí. Kromě toho, jak už jsme ukázali, „bez prolití krve, není odpuštění hříchů.“ A přesto „nekrvavá“ mše je katolickou cestou, jak zajistit svým členům odpuštění hříchů - odpuštění, které Kristus již na kříži zajistil, a tudíž není potřebné pro ty, kteří k Němu pro spásu přišli.... Bible říká: „..a On vzal pohár se slovy, toto je má krev nové smlouvy , která je za vás vylita (na kříži) pro odpuštění hříchů..“ (Matouš 26:28) „Jemu všichni proroci vydávají svědectví že .... kdokoliv v Něj uvěří, obdrží (jako dar z Boží milosti) odpuštění hříchů...“ (Skutky 10:43)... Je zcela zřejmé, že tato „nekrvavá“ mše není k ničemu, pokud se odpuštění hříchů týká. Kristova oběť na kříži, která byla kompletní, zaplatila plnou pokutu za naše hříchy. Před tím, než nydal Svého Ducha Svému Otci, Ježíš zvolal triumfálně s kříže: „ Je dokonáno!“ (Jan 19:30).. Je nám také řečeno, že Kristus, potom co zajistil naše očistění, „usedl po pravici Otce.“ (Římanům 8:34, Efezským 1:20, Židům 1:13, 12:2, a „už neumírá“.. (Římanům 6:9).. Očista našich hříchů byla zakončena Kristem, jednou pro vždy.... Klíčová kontradikce. V kontradikci k Bibli, Katolicismus učí, že i když Kristus prošel věčným utrpením za hřích, my ještě musíme osobně vytrpět dočasný trest, abychom se dostatečně pro nebe očistili. Nejenom že doktrína očistce je v kontradikci s Biblí, ale i sama se sebou. Kristova smrt, jak je řečeno, nás nemohla očistit, protože očistění nezbytné pro vstup do nebe vyžaduje, abychom trpěli sami, osobně, za naše hříchy. ... Na druhé straně je také učeno, že po naší smrti, sloužení mší, odříkávání růženců, dobré skutky a utrpení žijících za naše hříchy, (jako stigmata Padre Pia), a další způsoby poslušnosti vůči církvi, mohou snížit, nebo dokonce eliminovat, očistná utrpení úplně! Ano, „Naše Paní z Mount Karmel“ slibuje že osobně propustí z očistce a bude eskortovat do nebe všechny ty, kteří (potom co splnili určité podmínky), zemřeli s jejím škapulířem na těla. A tak věrný Katolík, nakonec nemusí osobně vůbec trpět! Zde máte kontradikci tak vážnou, že podkopává celou doktrínu očistce! Úžasné! To, co nemohla dosáhnout Kristova výkupná smrt na kříži, udělá opakování mše nebo růžence, pokání nebo dobré skutky. V požehnaném kontrastu, Boží Slovo - pro ty, kteří mu věří, dává absolutní jistotu že „krev Ježíše Krista nás očisťuje od všech hříchů“ (1 Jan 1:7) Žádného jiného očistění třeba není, a ani není možné! Naše důvěra je v Bohu, v Jeho Slovu, Jeho slibech , ale není v žádné církvi či náboženském systému - ať je starý jakkoliv! Zemřel Ježíš spirituálně? Otázka: Slyšel jsem učení, že Ježíš nejenom že zemřel fyzicky, ale že Jeho duch zemřel také. Jak by to mohlo být možné? To zní jako doktrína „spánku duše.“ Když člověk, který je smrtelný, má nesmrtelnou duši a ducha, která bude buď v nebi či v pekle, potom jak může Kristův duch zemřít? Pakliže je Kristus Bohem, dovedu si představit, že Jeho tělo může zemřít, ale jak umírá Bůh, který je Duch? Byla v tom případě Trojice rozdělena? Pakliže Kristův duch zemřel, kdo řídil vesmír, zatím co Bůh byl mrtvý? Tato otázka otřásá mou vírou v Bibli a v mou spásu... Odpověď: Nejistota pochází z několika nedorozumění. Za prvé, toto učení bylo pomícháno s herezí, kterou učí Hagin, Copeland a další „Word Faith“ kazatelé a učitelé, že naše vykoupení přichází skrze Krista, mučeného Satanem v pekle. Toto není to čemu se říká, že Kristus zemřel „spirituálně.“ ... Bible říká, že On „zakusil smrt za každého“ (Židům 2:9).. Protrpěl všechno, co si zasloužíme my, což muselo zahrnovat smrt Jeho lidského těla, duše a ducha. Ne, Bůh Otec nezemřel a Duch Svatý také ne. Byla tedy, Trojice rozdělená? Ne, Bůh je jeden. A přesto Ježíš zvolal v agónii: “Můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Žalm 22: 1, Matouš 27:46, Marek 15:34) Co to může znamenat? A zde jsme konfrontováni mystérií, za hranicí našeho chápání. Kdo může porozumět prohlášení že potěšilo Hospodina zkrušit ho bolestí, vložit na něj žal, když učinil jeho duši obětí za hřích. (Izaiáš 53:10). My pouze víme a věříme, že plná pokuta, požadovaná nekonečnou Boží spravedlností za hřích, byla zaplacena Kristem na kříži a že Kristus se stal „hříchem za nás, On který neznal hřích, aby my jsme mohli v Něm dosáhnout Boží spravedlnosti. (2 Korintským 5:21).. Kristus byl potrestaný Bohem, jako kdyby On sám byl tím hříchem, aby nám mohlo být odpuštěno a dostali jsme věčný život jako dar Jeho milosti.. Co to znamená „zemřít?“ Máme dvě falešné představy: 1) že zemřít, znamená zastavení vědomé existence. 2) že pouze tělo umírá. My jsme tělo duše a duch. (1 Tesalonským 5:23, Židům 4:12).. Zmatek začíná, protože navzdory učení „spánku duše“, duše a duch mají vědomí i po fyzické smrti. Ježíš řekl tomu zloději na kříži:“Ještě dnes budeš se mnou ráji.“ Tato věta by byla nesmyslná, kdyby žádný z nich neměl po smrti vědomí své existence. Ježíš říkal že ten bohatec byl (vědomě) v útrapách v pekle, zatím co v ráji (kam duše a duch Ježíše a obráceného zloděje šli po smrti), Abrahám a žebrák Lazarus (implikací všichni ostatní) byli vědomě ve stavu blaženosti. (Lukáš 16:19-31)... Přestože tělesně mrtví, s těly rozpadajícími se v zemi, duch a duše obou - jak v pekle tak i v ráji byly vědomé... Bible jasně učí, že tělo, duše a duch umírají. Spirituální smrt přichází první, zatím co jsme v našich tělech. Vlastně se rodíme se spirituální smrtí, čímž zapříčiňujeme progresivní smrt fyzickou, která začíná hned jak se narodíme - skutečnost, kterou věda uznává, vysvětlit však neumí... Adam zemřel spirituálně (ve své duši a duchu) v ten okamžik, kdy pojedl to zakázané ovoce: „V ten den, kdy z něj budeš jíst, zemřeš..(Genese 2:17).. Ale jeho tělo mrtvé nebylo - prozatím,. Musel tedy být mrtev spirituálně, právě tak, jako jsou všichni jeho potomci. Ještě než zemřou naše těla, zemřeme spirituálně hříchy. (Efezským 2:1).. Spirituální smrt a Nový Život... Ale Kristus, „druhý muž“, (1 Korintským 15:47) spirituálně mrtvým před křížem nebyl. Byl jediným člověkem na zemi, jediným od Adama a Evy, který byl spirituálně živý, a tak On jediný mohl zemřít . Potom ovšem, protože část trestu za hřích je spirituální smrt, musel zemřít také spirituálně... Ty stejné verše říkají, že když se narodíme vírou v Krista, jsme „oživeni.“ Každopádně se kondice našeho těla nezměnila, a tudíž jsme „oživeni“ spirituálně a tak vráceni zpět do přátelského vztahu s Bohem. Ovšem fyzická smrt v našich tělech pracuje i nadále, není ani eliminována, ani nedostala „zpátečku.“Při smrti Křesťana, duše a duch jsou vzaté do nebe („odejít z těla, být doma s Pánem.“) 2 Korintským 5:8... Při Rapture se vzkříšené tělo spojí s duší a duchem, které byly s Kristem v nebi, a které Bůh „přivede s sebou.“ (1 Tesalonským 4:14). Těla těch, kteří jsou při Rapture naživu, jsou okamžitě přeměněna a uchvácena do nebe, s těmi, kteří byli vzkříseni: „Hle, odhalím vám tajemství, ne všichni zemřeme, ale všichni bedeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se ozve poslední polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni a my proměněni. Smrtelné tělo totiž musí obléci na sebe nesmrtelnost, pomíjivé nepomíjivost. Pak se naplní to, co je psáno: Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! ... (1 Korintským 15:51-54).. Druhá smrt. Bible říká, „Duše, (hebrejsky „nepheš“, používané pro „duši“ celým Starým Zákonem) která zhřeší, zemře... (Ezechiel 18:4, 20). To nám říká a) duše umírají. b) horší smrt čeká na hříšníka, než ta, která už na Adamovu rasu přišla. Přesto že člověk je mrtvý ve své duši a duchu, a umírá také ve svém těle, naplnění Božího soudu leží ještě v budoucnosti pro ty, kteří zemřou ztraceni. Jmenuje se jak „druhá smrt“ a „jezero ohně“, místo které bylo vyhrazeno „ďáblu a jeho andělům.“ (Matouš 25:41) Do jezera bude vržen každý, jehož „jméno nebylo nalezeno v knize života.“ (Apokalypsa 20:15). .... Jako náhradník, který umíral v našem místě, Kristus musel vytrpět naplno celou pokutu vynesenou nad hříchem, včetně druhé smrti. Jelikož je jak Bůh, tak i člověk, nemohl být oddělený věčně od Boha, ale tím že je nekonečný, byl schopný vydržet plnost tohoto trestu v těch několika hodinách na kříži. Jak může zemřít Bůh? Smrt je odloučení od Boha, takže tuto otázku lze položit takto: „Jak může být Bůh oddělený a opuštěný Bohem?“ I když je to za hranicí našeho chápání, věříme že Kristus vytrpěl to hrůzné a věčné odloučení od Boha, které si zasloužíme my, protože zvolal: můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil? (Žalm 22:1, Matouš 27:46) Vysvětlit to neumíme, ale jsme ujištěni, že On „zakusil smrt pro každého člověka“ (Židům 2:9). To může znamenat pouze to, že On zakusil plnou hrůzu věčného odloučení od Boha, které uvězní jednou na věčnost všechny ty, kteří Krista odmítli. Tak smrt, kterou Kristus za nás zemřel, musela bezpodmínečně zahrnovat odloučení lidského ducha od Boha,. Bez kompletního zaplacení celé pokuty, vynesené nad hříchem, bychom spaseni být nemohli.... Někteří Křesťané se do nebe nedostanou? Otázka: Ježíš varoval že někteří se budou považovat za Boží děti a přesto budou vyvrženi do „vnější temnoty.“ (Matouš 8:12, 22:13, 25:30). Vlastně Matouš 24:50-51 říká, že „pán toho služebníka ho vyžene mezi pokrytce a tam bude pláč a skřípění zbů.“ Jsou tito „služebníci“ karnální Křesťané, kteří musí zůstat na vnějším dvoře nebes, zatím co spirituálnější Křesťané jdou přímo do Boží přítomnosti? Jak si mohou být jistý s tím, že při smrti (nebo Rapture) půjdu přímo do Boží přítomnosti? Odpověď: Jistota spásy nezáleží na „dobrých skutcích“ Křesťana, ale na Kristovu dokončenou oběť na kříži. Člověk buď Křesťanem je - a nebo není! Spasený, nebo ztracený. Dva druhy Křesťanů neexistují z nichž ta nižší „třída“ musí strávit v nějakém středním rozměru, kde se pláče a kde skřípějí zuby (jako katolický očistec), než se dostanou bez nebe. Takovou ideu v Bibli nenajdete. Jinak Lukáš 12:46, používá „nevěřící“ místo „pokrytců“ v Matouši 24:51. Je zřejmé, že Kristova slova mají dvojí význam, který se dá aplikovat jak na Židy, tak i na Pohany. Fyzičtí potomci Abraháma jsou - podle narození - potenciálními dětmi Davidova království a tak mohou být nazýváni „služebníci,“ což by se nehodilo na Pohany... Ale pakliže nemají ten stejný poměr k Bohu, skrze víru v Krista, jakou měl Abrahám, stanou se ztracenci navěky.... „Pláč a skřípění zubů v Kristově varování znamená pláč a agónii prokletých. Máme příklad toho bohatce v Lukáši 16, který vidí Lazara kdesi daleko, s Abrahámem v blaženém prostředí, zatím co on je v utrpení... A tak ti, kteří jsou „vrženi do vnější temnoty“, nejsou - a nikdy nebyli skuteční věřící - i když mohli hrát svou roli Křesťanů (i třeba jako křesťanští vedoucí), je jasné z těchto slov Ježíše Krista: Mnoho z nich přijde v ten den, Pane, Pane, neprorokovali jsme ve Tvém jménu? A ve Tvém jménu nevyháněli ďábla? A ve Tvém jménu udělali mnohá znamení? A potom jim řeknu: Nikdy jsem vás neznal - odejděte ode mně vy, kteří činíte nepravosti.. (Matouš 7:22-23).. Tak co to „věčné zajištění? Otázka: Bible jasně říká, že „ten který vydrží do konce, bude spasený..“(Matouš 10:22). a „jsme podílníci na Kristovi, pakliže podržíme svá počáteční předsevzetí až do konce“..(Židům 3:14) ... To znamená, že naše konečné určení tudíž záleží na tom, zda Mu vytrváme věrni až do konce. V pohledu na taková prohlášení, jak můžete učit „věčné zabezpečení“, které nemá takové požadavky na zůstání ve spáse? Odpověď: „Ten který vydrží až do konce bude spasený“, poukazuje na ty, kteří přežili nejhorší židovský holocaust (který přijde za Antikrista) a jsou naživu, až se vrátí Kristus v polovině Armageddonu. Pavel o nich mluvil se slovy „celý Israel bude spasený“ (Římanům 11:26).. To přece nemůže znamenat všechny Židy, kteří kdy žili - ale jen ty, kteří budou naživu až se Kristus vrátí viditelně při svém Druhém Příchodu a až Ho uvidí uvěří, že je jejich Mesiášem. Námětem zde není Církev, ale živí Židé, na konci Doby Strastí. Co se týče spásy, kterou dostáváme jako dar z Boží milosti skrze víru v Krista, náš Pán řekl: „Dávám jim (svým ovcím), věčný život, a nikdy nezahynou.“ (Jan 10:28). Toto je dvojitý slib: že se bude starat o Křesťany jako ovčák o své ovce, a že tento bezpečný vztah je věčný. Kromě toho: My se nestáváme Jeho ovcemi na věčnosti, ale zde a nyní - v okamžiku, kdy v Něj uvěříme! V té chvíli se stáváme Jeho ovcí, a dostaneme věčný život jako dar z Boží milosti. „Boží dar je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.“ (Římanům 6:23). A tuto jistotu dostáváme v Písmu opakovatelně. „Věčný život“ by bylo podivné označení něčeho, co trvá jen dočasně. Byl by to těžko „věčný život,“ kdyby ho člověk měl a věděl to (1 Jan 5:13) dnes, a zítra jej už neměl! A kromě toho, kdyby - navzdory Jeho ničím nepodmíněným slibům že Jeho vlastní „nikdy nezahynou“, někteří, kteří jednou byli Jeho, potom z nějakého důvodu své postavení ztratili, a zahynuli - nemohli bychom mít důvěru v cokoliv jiného co On řekl... My víme bezpečně, že Ten který je Pravdou, nemůže lhát. Proto také na stoprocent víme že je nemožné, aby Jeho ovce kdy zahynuly... Jak Mu jednou uvěříme, On nikdy nepřipustí, abychom se ztratili... Je nemožné být spasený víckrát než jednou. Židům 6:11potvrzuje fakt věčného zabezpečení. První tři verše pobízejí věřícího, aby se pohnul od těch základních věcí víry spojených s počátkem křesťanského života, jako lítost, víra, křest a tak dále. Verše 4-6 udávají důvod, proč se musíme zaměstnávat v tom, co ten verš nazývá „opětným budováním základů“: Kdo byli již jednou osvíceni a okusili nebeský dar, kteří se stali účastníky Svatého Ducha a zakusili dobré Slovo Boží, a pak odpadli, není možné je obnovit a vést k pokání, protože by to bylo znovu ukřižování Božího Syna k sobě, a uvádět Ho v posměch... Je jasné že ti, kterých se to týká, jsou skuteční Křesťané. Kromě toho text neříká : když odpadnou, ale „kdyby odpadli“ potom by bylo nemožné, aby byli znovu spaseni. Důvod, proč nemohou být znovu spaseni je vysvětlen. Za prvé: Kdyby smrt Krista nebyla dostatečná, aby je ve spáse udržela, potom On sám je vystaven hanbě, že udělal něco tak pošetilého, jako zajištění záchrany - za strašnou cenu -, a potom dal tuto tak draze vytrpěnou spásu na odpovědnost tvorům, kteří nejsou schopní ovlivnit svou vlastní spásu - natož aby ji byli schopni udržet do konce jeich života! Toto je stejné, jako by jste dali nemluvněti bankovní konto, aby jej samo spravovalo! Že to „odpadnutí“ je hypotetické, se ukazuje opět ve verši 9, který říká: „Ale i když takto mluvíme, myslíme si o vás lepší věci, věci, které doprovázejí spásu.“ Jinými slovy, „odpadnutí“ není společníkem spásy. Ti, kteří jsou spasení, nikdy odpadnout nemohou..... Sestoupil Ježíš do pekla? Otázka: Četl jsem vaše odmítnutí učení, že Kristus byl v pekle mučený Satanem. A přesto „Apoštolské vyznání víry“ říká, že Ježíš „sestoupil do pekla“ Sestoupil Ježíš do pekla, nebo ne? Hledal jsem a hledal jsem v Písmu, ptal jsem se několika pastorů - nedostal jsem uspokojující odpověď nikde. Odpověď: Tedy za prvé, tak zvané „Apoštolské vyznání víry“ má nesprávný titul. Není jediný záznam toho, že bylo ať už zkomponováno - nebo i jen citováno - kterýmkoliv z apoštolů. Ale i kdyby byla něco jako katolická „apoštolská tradice“, neměli bychom způsob, jak jí vystopovat zpět k apoštolům. V těch dobách magnetofony nebyly a není ani částí známého psaného záznamu, jako evangelia. Dokonce i katolická encyklopedie připuští že nepřichází od apoštolů, ale že je to padělek napsaný někdy ve čtvrtém století. Ve Starém Zákonu hebrejské slovo „šeol“, vyznačující místo kde jsou mrtví, je někdy přeložené jako „peklo“, a jindy prostě „hrob.“ Srovnatelná slova Nového Zákona jsou „hádes“ a „gehenna.“, místo kam odchází mrtví. Když Ježíš vyprávěl příběh bohatce „v pekle (Hádes) otevřel své oči v utrpení. (Lukáš 16:23) .. a žebráka Lazara, učil, že jsou v šeolu, nebo hádesu dvě oddělení: jedno pro ztracené (peklo) a druhé pro spasené (ráj). známé jako Abrahámova náruč. Ježíš šel ve své smrti do toho druhého oddělení, právě tak jako ten věřící zloděj, který s Ním byl ukřižován, a kterému řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji“ (Lukáš 23:43) Tam ztrávil „dva dny a dvě noci“, jak bylo prorokováno (Jonáš 1:17, Matouš 12:40) . Během té doby nepochybně vyložil spaseným, tu dobrou zprávu, že Jeho smrt na kříži zaplatila plně pokutu za jejich hříchy. Ti, kteří byli v místě ztracených, mohli slyšet co Ježíš říká (viz Lukáš 16:23-31), a je zcela možné, že k nim pronesl pár slov. Tak píše Petr : „Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi v dobách Noémových“, (1 Petr 3:19-20).. Po svém vzkříšení odvedl Ježíš duši i ducha každého spaseného z ráje do nebe: „Když vystoupil na výsost, vzal sebou zajatce z vězení..“ (Efezským 4:8). (Poznámka překladatele: Česká ekumenická Bible zde uvádí pravý opak tohoto významu)... Od Kristova vzkříšení, duše a duch spaseného jde přímo ke Kristovi: „pokud jsme v tomto těle, nejsme doma u Krista“... (2 Korintským 5:6-8).. A odtamtud je přivede, aby se spojily se svými vzkříšenými těly při Rapture Křesťanů. (1 Tesalonským 4:13-18). V tomto ohledu, jako v každém jiném, Boží Slovo dokonale harmonizuje a tak ujišťuje Křesťana o jeho věčné, neztratitelné spáse..... Jsou dobré skutky pro spásu nezbytné? Otázka: Jakub říká, že víra bez skutků je mrtvá. (Jakub 2:20-26)... Pavel napsal: „s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ (Filipským 2:12)... Neměli bychom tedy dojít k závěru, že dobré skutky ke spáse nezbytné jsou? A nedostali bychom se do nebezpečné situace, kdybychom si neuvědomili, že dobré skutky jsou pro spásu nezbytné? Kristus přece říká, že když neodpustíme jiným, ani nám Bůh neodpustí. Co s tím? Odpověď: Pakliže tedy dobré skutky jsou pro spásu nezbytné, potom pro tyto dobré skutky musíme mít nějaký standard. Evangelium bude muset specifikovat kolik dobrých skutků, a jakého druhu! Nalezl jste něco podobného v Písmu? Není tam. Není ani zmínka o dobrých skutcích v „evangeliu, kterým jsme spaseni.“ (1 Korintským 15: 1-4).. Ve skutečnosti Pavel říká, že „člověk se stává spravedlivým vírou, bez skutků zákona.“ (Římanům 3:28), a připomíná nám, že „On nás spasil - ne pro naše dobré skutky, ale ze své milosti“ (Titovi 3:5)... Přes to všechno, veškeré světové náboženství je založeno na skutcích. Idea, že musíme žít podle nějakého standardu dobrých skutků abychom byli spaseni, je základem Pohanství. Tak nějak musí být usmířeni bohové lidskou snahou nebo obětí. Ta stejná myšlenka je vrozená všem lidem: „Pakliže mně, Bože, z této kaše dostaneš, potom pro Tebe udělám ... ....“ Tohle Jakub každopádně - pod inspirací Božího Ducha neučí! Skutkami-pro-spásu se vyznačuje každý kult. Ano, dokonce i ateisté ospravedlňují odmítnutí Křesťanství na této bázi. Slavný ateista Robert Ingersoll si sarkasticky stěžuje na evangelium Boží milosti: Oni (Křesťané) říkají, že je ke spáse nutná víra. Neříkají, „když se chováte tak a tak, dostanete se do nebe,“ neříkají, „když splácíte své dluhy, a milujete svou ženu a své děti, jste dobří vůči svým přátelům a sousedům a své zemi (jak se chovají ateisté), dostanete se do nebe. To pro vás nic neudělá. Musíte uvěřit určitou věc, a může vám být okamžitě odpuštěno. Nezáleží na tom, jak špatní jste, nezáleží na tom, jak dobří jste, pakliže neuvěříte něco, čemu nemůžete rozumět - v den kdy přijde soud, nezbývá pro vás než prokletí, a andělé budou volat Alelujá! Jediné Křesťanství tento univerzální klam odmítá. Už jsme viděli, jak perfektní plnění Zákona v budoucnosti, nikdy neodstraní jeho překročení v minulosti. Jak už řekl Pavel: „Vždyť ze skutků Zákona, nebude před Bohem nikdo ospravedlněný, protože ze Zákona pochází poznání hříchu.“ (Římanům 3:20) . Je proto zcela zřejmé, že dobrými skutky spaseni být nemůžeme..... Ujasnění Jakubovy zprávy. Jakub neříká že jsme spaseni dobrými skutky, ale že vyznaná víra, která nemá evidenci skutků je mrtvá a spasit nemůže: „jestliže člověk tvrdí, že má víru... (Jakub 2:14). Jakub varuje, že pouhé prohlášení víry - z úst, ne ze srdce - může být prázdné, a když nejme ochotni žít tak, jak jak vyznáváme potom asi tato víra opravdová není! Jakub kritizuje falešnou víru. On netvrdí, že jsme spaseni vírou - jinak by byl v opozici s desítkami veršů v Bibli, kde Písmo prohlašuje právě opak. Jak už jsme se zmínili dříve, že „ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněný.“ (Římanům 3:20). Předmětem v Jakubovi není návod jak být spasený, ale že dobré skutky následují víru, a ukazují, že ta víra je skutečná. Jakub má na mysli skutky, které prýští z víry a které demonstrují reálnost víry. On neříká, že člověk je ospravedlněný skutky bez víry. Ale Pavel jasně prohlašuje, že člověk je ospravedlněný vírou bez skutků. Jakub říká: „Ukaž mi svou víru bez tvých skutků, a já ti ukáži mou víru skrze mé skutky.“ (2:18).. Nejsou to skutky, ale víra co spasí... Skutky pouze víru demonstrují. Dělání dobrých skutků neospravedlní; je to víra, která ospravedlní. Někteří advokáti skutků si stěžují, na to, že je tam přidáno slovíčkou „pouze.“ ale, když jak Bible říká, „člověk je ospravedlnšný vírou - bez skutků zákona“, potom je zcela správné říci „pouze skrze víru.“ Už jsme poznamenali, že 1:Korintským 3:15 říká, že i kdyby všechny skutky člověka byly spálené, on sám je spasený. To je jasné ospravedlnění pouze vírou. bez jakýchkoliv skutků, které by to potvrzovaly. Jakub mluví z pohledu člověka. My srdce nevidíme, a tak musíme posuzovat podle skutků. Bůh, který naše srdce zná, nepotřebuje skutky, aby demonstrovaly číkoliv víru.... Pokud se týká „uvádějte ve skutek svou spásu ....“ pochopte, že neříká „odpracujte si svou spásu.“ Ve skutečnosti si máme vypracovat v našich životech spásu, kterou již v srdci máme... Pavel, ani na okamžik neříká, že musí pro svou spásu pracovat.... To všechno neříká, že si Křesťan může dělat to co chce, a stále si bude jistý Božím požehnáním v tomto životě. Dobré skutky přicházejí jako výsledek naší spásy, ne jako prostředek k ní... Přitom jsou motivovány naší láskou pro našeho Spasitele spíše než myšlenkou na spásu. Pavel postavil práci a víru do patřičné rovnováhy když napsal: „Jste spaseni milostí, skrze víru - spása není z vás - je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nemůže nikdo chlubit. Jsme přece Jeho dílem, stvořeni v Kristu Ježíši, abychom dělali dobré skutky, které nám Bůh připravil...“ (Efezským 2:8-10). Co se týká odpouštění druhým, Kristus to nestaví jako kritérium pro spásu. On nám dává praktický příklad, abychom se mohli vyzkoušet, otestovat, zdali jsme skutečně Jeho. Kristus říká, že osoba, která opravdu přijala Boží milost, bude milostivá k druhým... On nás vyzývá, abychom si přezkoumali víru, kterou prohlašujeme. Jak mohu očekávat že mi Bůh promine, když neprominu druhým? Jsou takoví, kteří se prohlašují za Křesťany, a přesto chovají nepřátelství vůči jiným lidem po léta, protože ti jim něco kdysi provedli. Kristus říká, že takový člověk potřebuje své nenávisti litovat a dovolit Bohu, aby pracoval v jeho srdci se stejným odpuštěním, jaké ukázal Kristus - anebo přiznat že není spasený vůbec.... [TU1] Konec. 9 únor 2000 Tonda....
|