Obsah
NĚKDE, V TUTO DOBU, na této planetě, žije téměř jistě Antikrist, a čeká na svou příležitost. Pokus o senzaci? Ale kdepak! Tato pravděpodobnost je založená na střízlivém rozboru současných událostí ve srovnání s předpověďmi Bible. Dospělý muž, pravděpodobně aktivní v politice, možná již nyní obdivovaná osobnost, jehož jméno vyslovuje denně kdekdo. Nebo je, možná, hlavou mezinárodní společnosti, málo známý mezinárodní, velmi bohatý bankéř s velikým vlivem, či sportovní hrdina a je i možné, že se vynoří z totální anonymity. Někde je pečlivě školen, i když nemá ani potuchy o té konečné roli, pro kterou ho Satan připravuje. Právě tak ti, kteří ho připravují, nemají nejmenšího tušení koho připravují.. Ať už je kdokoliv nebo kdekoliv - jedna vášeň tohoto muže ovládá: touha po moci. Přesto dobromyslnost, rozšafnost, nezávislost a principiálnost se vyznačuje ve styku s lidmi. Každopádně nevypadá nebezpečněji, nežli je akceptovaná forma dnešní společnosti. Je zcela možné, že v této části jeho života je zcela přesvědčený že jeho motivy jsou vcelku čisté a nesobecké. Posedlost, která žene tohoto výjimečného muže aby vynikl ve všem co dělá, vybrousila jeho nádherné kvality a zapálila osobní kouzlo, které z něj udělá Satanova vyvoleného Mesiáše, který bude vládnout světu. Právě tak, jako Jidášova touha po penězích ho učinila zranitelným vůči Satanovi, tak vášeň po moci udělá tohoto budoucího Antikrista právě tak zranitelným. Satan v něm nalezl někoho, skrze kterého se pokusí o ještě ďábelštější plán pro zrazení Krista. Antikrist bude hnaný svým snem o vládnutí - ano, možná ve svých očích pro záchranu světa - že bude ochotný zaplatit jakoukoliv cenu - i nechat se vést Satanem - aby udělal zásah do historie. Tak to bylo předurčeno, tak se to stane. Antikrist! Média světa tak ovlivnila mysl lidí, že toto slovo okamžitě vyčaruje představu příšery, ze které zlo jen čiší! Ale hollywoodské karikatury hrají do ruky tomu pravému Antikristu, protože na toho žádné podezření nepadne. Jeho úžasné kvality zakryjí dokonale temné plány. Až přijde čas převzít moc, bude to v době největší krize, která nemá obdoby a on bude oslavovaný jako zachránce světa - alespoň tak bude vypadat. Apoštol Pavel nás rychle vyvádí z klamu: „Satan sám se převléká jako anděl světla - není divu, že jeho pomocníci vypadají jako služebníci světla.“ (2 Korint. 11:14-15).
Antikrist není žádným obyčejným služebníkem Satana! A proto si můžeme být jistí, že bude určitě vypadat jako ten „nejčistější anděl světla.“ Ano, takový „titul“ se na něj bude hodit!
Zatím co řecká předpona „anti“ obyčejně znamená „proti“ nebo „v opozici k“, může také znamenat „na místo koho“, „náhrada za.“ Antikrist bude zahrnovat obojí. Bude v opozici Kristovi, ale zároveň se bude za něj vydávat. Taková maškaráda bude mnohem snadnější v dnešní společnosti, kde rozdíl mezi dobrem a zlem je v mnoha případech zcela mimo rozlišení, kde většina univerzit a seminářů téměř vyloučily koncept morálních absolut ze svého myšlení. .. Společnost prochází - krok za krokem - přípravou pro příchod Satanova Mesiáše, a v dnešním bodě historie vyprodukovala generaci tak perverzní, že je schopná považovat Antikrista za Krista. Ve jménu svobody a svobody volby, tento tak požehnaný národ, odsoudil své nezrozené k nejkrutější smrti, zesměšnil posvátnost manželství, baví se filmy a hudbou koncertovanou na sadismus, Satanismus, sexuální zvrácenost, zničil miliony mladých drogami, vytvořil válečnou zónu v předměstích velkoměst, a celou planetu otrávil. Zlo bude velmi brzy zralé pro sklizeň. I kdyby člověk takový morální úpadek a ekologickou katastrofu v padlém světě čekal, co církve? Ti, kteří se nazývají Křesťany, dokonce i znovu-zrození evangelíci, poslouchají tu stejnou hudbu, chodí na stejné filmy, pozorují stejné televizní programy, uctívají ty stejné „hrdiny,“ a žijí téměř stejným životním stylem. Porovnáme-li je s generací před padesáti lety, jsou biblickými analfabety. Toto je pravda hlavně když se jedná o proroctví Písma. Jejich svědomí se možná pohne a občas i svých hříchů litují, ale těžko je to přinutí aby se zamysleli na tím, že jejich generace je zcela zralá pro příchod Antikrista... Antikrist? Většina lidí ho bere tak vážně, jako Mikuláše nebo vodníka. Vše co o něm vědí, jsou ubohé pokrouceniny z hororových filmů! A přesto ta strašná pravda je mnohem hrůznější, i když se světu bude zdát, že vešel do zlatého věku blahobytu a míru, pod tím nejlepším vůdcem v historii lidstva... Ježíš varoval, že jich přijde mnoho, a budou se vydávat za Krista. Tito početní, malí antikristové kteří byli již ve světě, jak Jan vysvětluje v 1 Jan 2:18, jednou připraví cestu pro toho pravého Antikrista, který se objeví v „posledních dnech.“ A zde máte ten finální podvod: Satan se vydává za Boha, Antikrist za Krista a - nejen celý svět, ale také odpadlá církev se nechá touto šarádou nachytat. Místo aby učinil frontální útok na Křesťanství, ten zlý zkorumpuje celou církev zevnitř, a bude se vydávat za jejího zakladatele. Bude kroutit Kristova slova a zároveň tvrdit, že on sám je Kristem. A tím podkope vše, co Kristus ve skutečnosti je.
Něco méně než tato ďábelsky zlá strategie, by bylo pod úroveň Satanova génia!
Toto je zcela jiné scenário, než si většina lidí představuje. Pakliže vůbec na Antikrista věří, kreslí si ho jako zlého ošklivého obra , kterého pozná i dítě! Ve skutečnosti to bude ta nejlepší napodobenina Krista, jakou je Satan schopný vytvořit. Kompletně oklamaný touto maškarádou, svět ho bude vítat jako spasitele. A zde to počíná být „husté!“ Pakliže Antikrist bude považovaný za Krista, jeho následovníci musí být přece „Křesťané“! Církev té doby, ho bude - bez jediného nesouhlasu - oslavovat jako svého vůdce. ... Takovýto zvrácený a totální podvod je za hranicí naší představy. Není to, co se průměrný človíček dozvídá, tím méně by to v tomto světle uváděla média. Ale je to obraz, který nám podává Bible, je to obraz, ke kterému současné události jasně poukazují. A taková je teze, kterou budeme zkoumat na následujících stránkách. Je okamžitě zřejmé, že takové nemyslitelné scenário vyžaduje určité podmínky, které by to činily důvěryhodným. Za prvé, odpadlá církev posledních dnů bude muset být tak zkorumpovaná, že vlastně bude v opozici tomu, co učil Kristus - zatím co bude tvrdit, že je Mu věrná. Satanova lež bude ctěna jako Boží pravda uvnitř církve - bez toho že by si vedoucí kteří lžou, a ti, kteří obelháváni jsou - vůbec uvědomili, že se nějaká taková metamorfóza odehrála. Kromě toho takový obrat musí nastat ještě před tím, než se objeví Antikrist oficiálně. Pavel velmi vážně varuje: „V žádném případě se nenechte od nikoho oklamat; ten den nepřijde, dokud nedojde k velkému odvrácení se od Boha, a neobjeví se Antikrist, syn zatracení.“ (2 Tesal. 2:3). Zatím co apostasie je bezpochyby spojená s všeobecným morálním úpadkem, který ovlivňuje všechny sféry života od rodiny, výchovy, školství, obchodu až po politiku, její primární význam je odklon od Boží pravdy! Lidé budou pohrdat zdravou doktrínou (2 Timoteovi 4:1-4). Pro mnoho lidí bude objektivní pravda nahrazena pocity a zkušeností. Druhým zase intelektualismus a skepticismus ospravedlní to, co se bude zdát zcela rozumnou novou vírou. .... Sám Ježíš, když vznesl otázku zda vůbec nějaká víra zůstane do doby Jeho návratu (Lukáš 18:8), mluví podobně jako Pavel. Když se Ho učedníci ptali co bude charakterizovat svět těsně před Jeho příchodem, odvětil jim, že to bude doba největšího náboženského podvodu, jakou kdy svět zažil. Předešel svou poznámku varováním: „Mějte se na pozoru, ať vás nikdo neoklame!„ (Matouš 24:4). Ti, kteří si toto varování vezmou k srdci, ti nepodlehnou duchu Posledních Dnů.
Právě tak jako Bůh, který pláče nad rebelujícím světem a oddaluje svůj Soud, aby dal lidem více času k obrácení, tito lidé budou mít touhu přinést Pravdu zpět do světa. Každý kdo miluje Boha více než tento svět, a komu znamená Boží ocenění života víc než vrtošivé názory lidí , ten se snadno ubrání klamu, který zaplaví svět. Kdo se Boha bojí a drží se Jeho Slova, nemá strach, co si o něm jiní myslí či říkají. ... Svět musí být nejprve připravený jak nábožensky tak i politicky, aby přivítal Antikrista až se dostane k moci. Jestliže „Křesťanství má být oficiálním náboženství světa, (což logicky musí být, bude-li se Antikrist vydávat za Krista), potom musí být dostatečně tolerantní a širokomyslné, aby mohlo vyhovět a být přijatelné pro všechna náboženství světa. Co se politické situace týče, svět bude muset být sjednocený v pohledu na globální mír a ekologickou záchranu, až se tento muž objeví. Skrze mnohé překvapující událost za posledních 24 měsíců (r.1990 !) se političtí vůdci pojednou nalezli zázračně transportováni do nového světa, kde taková příznivá atmosféra počala převládat. Hodně zásluhy na tom se musí přiznat bývalému sovětskému presidentu Gorbačovi. Jeho neobvyklé pochopení situace spojené s odvahou, otevřelo Východní Evropu k předtím nemyslitelnému styku s venkovním světem, skončilo Studenou Válku, a počalo novou éru vzájemné důvěry a rostoucí spolupráce mezi USA a Sovětským Svazem. Posledních sedmdesát let jsme žili v obavách, že komunistická diktatura se pohne vpřed, aby spolkla svobodný svět. Ale pojednou jsme viděli, jak nový, překvapující obraz vystoupil, a nečekaně nás překvapil. Obraz, který každého stratéga zaskočil: Demokracie pochoduje na Východ! Dokonce i v Sovětském Svazu jsou svobodné volby! Proč tato nová svoboda hraje do rukou budoucího Antikrista se ukáže jak budeme pokračovat....
Pravda, Čína potlačila snahy o podobné reformy. Ale i ona bude muset podlehnout názoru světa, nebo trpět stále větší izolaci od společnosti, která se stále více sjednocuje a neostýchá se o tom mluvit. Svět Islámu také zůstává svázaný se svou vlastní agendou, a je stále náchylný akceptovat volání po Svaté Válce proti zbytku lidstva. Ale i v arabských zemích roste opozice proti autokratickým vládcům, ať už náboženských či světských. Silné volání po demokracii se nedá stále odmítat. Existuje narůstající mezinárodní „podhoubí“ velké síly, které je schopné prosadit demokracii celosvětově - a možná rychleji, než se nyní zdá... Navzdory občasnému vzplanutí nepřátelství a vážných politických problémů, vidina míru na zemi se nezdála být tak realistická jako v současnosti.
Během překvapivě krátké doby se může skutečně zdát, že se konečně lidstvo spojilo a vyloučilo hrozbu velkých nebezpečných válek na této planetě. Bude zajištěn globální mír. Zní to podivně, ale to bude to nejhorší, co se lidstvu mohlo přihodit, jak brzy zjistíme. Na následujících stránkách budeme stopovat události a procesy, které se zdají stavět kulisy na správná místa pro grandiózní příchod světového vládce. Již se pomalu zdvihá opona na finální akt lidské historie - jak my jí známe. Zatím co Bůh úmyslně uschoval mnoho před naším zrakem, sdělil nám všechno co chce abychom věděli o té neuvěřitelné konfrontaci mezi Kristem a Antikristem - směrem k čemu se události zrychlují - a roli, kterou každý z nás musí zahrát. Proroctví je obtížný předmět, a mnoho lidí bylo odrazeno neúspěchy falešných předpovědí. Jiní se domnívají, že toto téma je nutně morbidní a skličující - a proto je lépe se mu vyhnout. Ale tento obraz není jen tma, smrt, zkáza, jelikož proroctví také nabízí příležitosti bez obdoby těm, kteří pochopí a poznají „znamení doby“ a budou ochotni uvěřit a jednat podle toho, co Bible vyhlašuje pro náš den... ___________ * ____________
SPRAVEDLIVÝ A TRVALÝ MÍR! Taková byla univerzální touha lidstva od rozbřesku historie. Celosvětový mír a konec válek po všechny časy! Nic se nezdá být tak žádoucí, a přece tak nedosažitelné! Když uvažujeme o tom, čeho člověk za ta léta dosáhl, jak to, že ještě nenalezl předpis pro globální mír? Jak je možné, že jsme se stali nukleárními obry a zůstali morálními trpaslíky?... Kdyby jen to ostudné ničení majetku a životů se mohlo skončit, a ty nespočítatelné miliardy vydávané na zbrojení se mohly použít konstruktivně! Co všechno by takový nádherný svět vědy a technologie mohl vyprodukovat! A nyní, konečně, prospekt míru, jaký tento svět nikdy nepoznal, se proměnil z nemožného snu, v realistickou naději. Ve skutečnosti, národy světa opravdu založí mezinárodní mír bez obdoby - a to pravděpodobně velmi brzy. Tím jsme si jisti, protože to bylo předpověděno v Bibli po tisíce let, že se tak stane v „Posledních Dnech.“
Tento čas míru je popsán - ovšem nikoliv s radostí, ale se smutkem, jelikož proroci prohlásili, že bude předcházet holocaust, který ohrozí samou existenci života na této planetě. Proč? Odpověď na tuto otázku zabírá celou Bibli, která vlastně předpovídá dvě období globálního míru: první období uskutečněné za vlády Antikrista a druhé ustavené při příchodu Ježíše Krista v moci a slávě k planetě, kde byl tak surově odmítnut a ukřižován.
Válkou unavení obyvatelé Země budou tím prvním obdobím nadšeni v přesvědčení, že je to počátek Milenia. A skutečně, po určitý čas se bude zdát, že ekonomické, sociální a ekologické problémy světa byly vyřešeny. Ovšem to bude ten veliký omyl! Bibličtí prorokové varovali, že tento falešný mír uvede tu Great Tribulation (Dobu Strastí) potom, co Kristus vytrhne ty své do nebe, a sedm let později to všechno vyvrcholí nejstrašnější válce všech dob - Armageddon! Ve svém odhalení, apoštol Pavel prohlašuje:
„...a až oni (svět - ne praví Křesťané) počnou říkat „Mír a bezpečí“, potom náhlá zkáza na ně padne - jako když žena rodí - a tomu neuniknou...“ (1 Tesalonským 5:3). Na jedné straně se zdá být nepochopitelné, že mezinárodní mír který právě dosáhli, bude předehrou ke katastrofě. Ale jinak to ani být nemůže, protože vůdci světa budou vyjednávat mezi sebou, aniž by přijali v úvahu zásadní roli, kterou má hrát Princ Míru, Ježíš Kristus. Kdyby bylo lidstvo schopné dosáhnout spravedlivého a trvalého míru, dokázalo by že Bible - která učí jediný mír skrze Ježíše Krista vládnoucího na Zemi - není pravdivá. Proto všechny pokusy humanistů jsou předem odsouzené k zániku. Říkáme tím, že by se světoví vůdci neměli snažit dosáhnout globálního míru? Jistěže ne. Musí se o to pokoušet. Ale ti, kteří nejsou Křesťany, si neuvědomují marnosti svých snah a jsou hnáni nutností použít jakýkoliv prostředek k dosažení míru. Křesťanští vedoucí jsou povinni pracovat pro globální mír, ale na druhé straně musí zcela zřetelně prohlašovat světu, že jediná naděje pro globální mír je lítost za to že porušili Boží zákony, přijmout Ježíše Krista jako Spasitele který zemřel za hříchy světa, a požádat Ho aby se vrátil a vládl na Zemi. Dalo by se namítnout, že křesťanský president Spojených Států by byl vystavený výsměchu, kdyby seriózně přednesl něco podobného v OSN. Ovšem, otázkou není jak by takové prohlášení bylo přijato, ale zda je v souhlasu s Božím Slovem. Nemáme mluvit pravdu bez ohledu na to, jak na ní budou posluchači reagovat? Bible je jednoznačná: „Není míru pro zlé, praví můj Bůh.“ (Izaiáš 57:21). Dokud člověk nebude litovat svých hříchů a neusmíří se s Bohem, pravý mír na Zemi být nemůže. Andělé označili narození Ježíše Krista těmito slovy: „Sláva Bohu na výsosti, a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ (Lukáš 2:14). Přišel Princ Míru, skrze kterého bude ustaveno Boží Království. Jiná cesta není. A jak se to stane? Někteří lidé věří, že míru lze dosáhnout vzděláním všech, aby se spolehli na svůj vnitřní potenciál pro dobro.
Jiní zase radí, aby jsme všechny přesvědčili - pro blaho lidstva - aby následovali dokonalého příkladu Ježíše Krista. Další skupina věří v zajištění míru tím, že přesvědčíme hlavy států o nesmyslnosti agrese. Potom zde jsou takoví, kteří chodí po světě se zprávou o „Univerzálním Otcovství Boha, a Bratrství Lidí.“ To nás má přivést k vzájemnému respektu jednoho k druhého a dovolit nám žít v míru. Ale tohle všechno se už zkoušelo tolikrát!
A opět, Bible je zde velmi jasná. Petr vysvětloval prvním pohanským konvertům, po vzkříšení Ježíše Krista, že „mír má být prohlašovaný skrze Ježíše Krista“ (Skutky 10:36). Toto je radikální myšlenka pro většinu dnešních Křesťanů. Kterýpak kazatel či evangelista káže „globální mír skrze Ježíše Krista“ na dnešním radio-programu nebo televizi? Pavel prohlašuje, že tento mír byl jak pro ty, „kteří stáli daleko“ (Pohané), tak pro ty, „kteří stáli blízko“ (Židé). (Efezským 2:17), a že tento mír byl možný pouze skrze Krista, který zemřel za hříchy světa:
„Bůh nás k sobě usmířil skrze Ježíše Krista ... Bůh v Něm (na kříži) usmířil svět se sebou .. odpustil jim jejich hříchy . a nás pověřil prohlašovat toto slovo usmíření“ (2 Korintským 5:18, 19). „Bůh udělal usmíření skrze Kristův kříž, usmířil všechno k sobě .. v těle Krista, skrze smrt...“ (Koloským 1:20, 22).... Hebrejští proroci slíbili dosažení dokonalého míru pod vládou Mesiáše, bez korupce a nečistoty, nemoc i smrt jen zřídka, a země bude jako ráj. O této tisícileté vládě Bible prohlašuje: „Milosrdenství i pravda jsou pospolu; spravedlnost a mír se políbily..“ (Žalm 85:11). Bez vítězství milosrdenství, pravdy a spravedlnosti nemůže být pravého míru. Věříme Bibli? Potom musí Křesťané prohlásit tento fakt jako část evangelia Ježíše Krista. Jsou v církvích tací, kteří ostře cítí nedostatek sociálního zájmu na straně mnoha Křesťanů. Pracují pro sociální spravedlnost, pro ekologickou záchranu naší planety, pro mír a harmonii mezi národy. Toto jsou dobré a záslužné cíle, ale nedají se uskutečnit bez podřízení se Božímu plánu pro tento svět. . Většinou je tendence prohlašovat evangelium výlučně jako lék na osobní hříchy, a zajištění si věčný pobyt v nebi. Všeobecně se nemluví o tom, že je také Božím prostředkem pro zajištění míru pro tuto planetu v nesnázích tak, jak to prohlásili andělé při zrození Krista, a jak činila ranná církev.
Je povinností každého křesťanského politického vůdce - ať už presidenta, vyslance, či jiného - prohlásit velmi jasně celému světu, že veškeré lidské úsilí za dosažení míru je marné, pokud není Ježíš Kristus pozván zpět na Zemi, aby vládl jak v individuálních lidských srdcích, tak i nad všemi národy. Stvořitel celého vesmíru a lidstva, který je pětkrát nazvaný „Bohem Míru“ v Novém Zákonu (Římanům 15:33, 16:20 - Filipským 4:9 - 1 Tesalonským 5:23 - Židům 13:20 ), má mírový plán pro planetu Zemi - plán, který byl opovržlivě odmítnut už tím že se lidstvo pokouší dosáhnout míru cestou humanismu. Tato snaha bude hrát do rukou Antikrista, který je automaticky přijímán, pakliže pravý Princ Míru v lidských plánech není. Když Kristus odsoudil israelské vůdce pro tvrdost jejich srdcí, vysvětlil jim následky jejich odmítnutí Ho jako israelského Mesiáše - odmítnutí, ke kterému se jednou přidá celý svět - slovy: „Přicházím ve jménu mého Otce, a vy mne nepřijímáte; jiného, který přijde ve svém vlastním jméně, toho přijmete.“ (Jan 5:43). Před falešným Antikristem varoval Daniel: „Mírem, (mírovou cestou) zničí mnohé..“ (Daniel 8:25). Vypadalo by to téměř neslušné, brát v potaz nynější mezinárodní optimismus, který se náhle rozhořel v posledních měsících roku 1989 a který stále nabývá na síle. Na toto období bude jistě vzpomínáno jako na nejúžasnější epochu moderní éry - ne-li celé historie lidstva. Ovšem , může to také znamenat první velký krok směrem k tomu iluzornímu času míru, který měli prorokové na mysli. Na příštích stránkách budeme studovat důvody, proč je to pravděpodobné. Den za dnem, pomocí kouzla televize, celý svět pozoroval v úžasu senzační odvíjení se událostí, které by byly před krátkou dobou nemyslitelné. Pojednou byla stržena Železná Opona mezi Maďarskem a Rakouskem, a to dovolilo útěk na Západ tisícům Východních Němců. Tato neuvěřitelná událost byla následována zbouráním Berlínské Zdi a třeštící příliv lidstva proudil nadšeně v obou směrech v radostném spojení. Jakoby nějakým nadpřirozeným rozkazem, komunistické diktatury Východní Evropy - zdánlivě nezranitelné - padaly v rychlém sledu jeden za druhým jako kostky domina. Tyto nepadly tlakem zvenčí, ale zevnitř. Ne vpadnoucí armádou, ale neozbrojenými občany, kteří pochodovali po ulicích po tisících, desetitisících, statisících a tak porazili své utlačovatele prostou přesilou. Jedinou výjimkou bylo Rumunsko, kde bylo zapotřebí armády a krveprolití, k vyvrácení zlé vlády. A to všechno bez jakéhokoliv zásahu ze strany Sovětského Svazu - dokonce někdy i s jeho povzbuzením - což bylo dalším důkazem - pakliže byl nějaký zapotřebí - že nastala nová éra. To nemožné se stalo! Z Vatikánu promluvil papež Jan Pavel II že „svět je v tomto momentu ...
jako probuzený z noční můry, a otevřel se k lepší naději.“
Neuvěřitelný pokrok událostí se zdál vyhlašovat nic méně, než střemhlavý pád Komunismu ve Východní Evropě uprostřed dříve nemyslitelných veřejných omluv od komunistických vůdců za minulé hříchy a nedostatky. Nebylo možné dále zapírat že Marxismus, ideologie která byla vyhlašována za spásu lidstva, mizerně zklamala. Náhle, jakoby odnikud, a bez racionálního vysvětlení, prudký vítr svobody a demokracie počal vát přes Východní Evropu, a smetl všechno před sebou. Rusko a jeho satelity procházely rychlou a radikální transformací, která překvapila i ty nejlepší pozorovatele Kremlu. Jak president George Bush později prohlásil ve svém každoročním projevu Unii Spojených Států, 31 ledna 1990:
„Právě skončily události roku - revoluce 1989 - byla to řetězová reakce, změna tak markantní, že vyznačila počátek nové éry v lidském dění. Dnes, kdy se Komunismus pokládá, naším cílem musí být vedoucí role ve vykování nejlepší naděje pro svobodu: veliké a rostoucí sdružení svobodných národů. . Je také doba pro vybudování nového vztahu se Sovětským Svazem - podpořit a povzbudit mírový proces vnitřní změny směrem k demokracii a ekonomické možnosti.“
Jak se tak tyto úžasné události odvíjely, počaly se na mne valit telefonáty a dopisy a připomínaly mi knihu, kterou jsem napsal o sedm let dříve: “Mír, Prosperita a Přicházející Holocaust.“ „Pozorovali jsme scénário, které jste tak přesně popsal....“ mně bylo řečeno nesčetněkrát, „a teď ty neuvěřitelné události ve Východní Evropě jsou jako šlehačka na dortu!“ A tak to vypadalo. Nadšené řeči o globálním míru bylo slyšet všude, a zdály se dávat dobrý smysl. Ovšem těm, kteří věřili tomu, co kdysi apoštolové a proroci psali v Bibli, těm se zdálo že už se pomalu zdvihá opona nad posledním dramatem Země. Antikrist už jistě čeká někde za rohem na svou příležitost - a potom holocaust!
Když jsem, v roce 1982 tu knihu psal, nezaměstnanost byla na vrcholu (USA) od konce války, a stále stoupala. Nad Wall Street-em visel opar beznaděje a smutku. Po měsících slabostí a pesimismu stál Dow ( burza) na 700 a odborníci předvídali náhlý sestup, který bude podobný tomu z roku 1929. Knihy křesťanských autorů předvídaly pád dolaru, pád mezinárodního bankovního systému, a brzký útok Sovětského Svazu na Israel. Tyto knihy se rychle prodávaly. Nikdo nepochyboval, že Blízký Východ může explodovat každou chvíli. Světští komentátoři se shodli na tom, že politické a ekonomické vyhlídky jsou ty nejhorší od doby, kdy se napolozničený svět počal vzpamatovávat od Druhé Světové Války. V tomto kontextu - jsem - na základě biblických předpovědí napsal „Opačné scénário“, jako titul první kapitoly.
Navrhovala, že na rozdíl od všeobecného očekávání - jestliže jsme skutečně v posledních dnech předcházejících Uchvácení Církve, potom jistě uvidíme stálé zlepšování světové situace na všech stranách. Burzovní trh půjde nahoru (dnes je asi 11.000 - pozn. překladatele). Reaganova ekonomika bude fungovat, dolar posílí, a zvyšující prosperita (i když bez solidní báze) se počne rozvíjet. Vedoucí osobnosti světa zdánlivě vyřeší spory mezi sebou, zmírní se napětí. Nové smlouvy přinesou novou naději a zdánlivý mír na naší planetu plnou nesnází....
Ten „přicházející nový věk nebývalého míru a prosperity právě za rohem“ (Dave Hunt: Peace, Prosperity and the Coming Holocaust - 1983) bylo nabídnuto v knize, která je na cestě k vyplnění. Události během minulých osmi let - zdaleka ta nejdelší doba poválečné historie bet „krize“ následovala v pozoruhodném stupni teze „Míru a Prosperity.“ Burzy se vyšvihly do nevídaných výšek, zatímco nezaměstnanost hluboko klesla. „Glasnost“ a „Perestrojka“ Michala Gorbačeva, na které se s počátku díval každý s podezřením, se staly běžnými výrazy vděčnému Západnímu světu. Čím dál tím více srdečnější schůzky Sovět-Americké, a jednání o zbraních, přinesly nové naděje pro odzbrojení a trvalý mezinárodní mír. Londýnský konservativní týdeník „Spectator“ to shrnul takto:
Evropa si žije v nejšťastnější době své historie. Už prožila své nejdelší období bez všeobecné války - 45 let, 1945-90 - od doby, kdy koncept Evropy byl vytvořený ve Středověku. Navíc na západ od Železné Opony je každý evropský stát parlamentární demokracií. A Evropa na západ od Železné Opony činí stálý pokrok ve vytváření společných hospodářských institucí, zatímco všechny evropské státy prožívají nejvyšší životní standard ve své historii. A ještě lepší výhled je na léta devadesátá. To „Opačné Scénário“, které se zrodilo před osmi léty, má ještě daleko k přípravě světa na ten konečný holocaust. Ale ten neočekávaný pád Komunismu ve Východní Evropě, který se odehrál tak rychle ve druhé polovině roku 1989, náhle posunul prospekt světového míru - tím také Vytržení Církve a následný příchod Antikrista - trochu blíže, možná blíže, než si myslíme. Z pohledu biblických předpovědí bychom měli být velice opatrní spíše, než propadnout nadšení v oceňování nových svobod komunistických režimů a zlepšené situaci ve vzájemných vztazích. Nesmíme zapomenout na vedení Bible když hodnotíme současné události. Pakliže se budeme držet Božího Slova, potom uvidíme, že to co jsme viděli rozvíjet se po celém světě, nemusí vést k vyřešení problémů tohoto světa, ale k jeho největšímu neštěstí. Není nebezpečné korelovat současné události s biblickým proroctvím? Jistě, je.
Ale pakliže biblické předpovědi o „Posledních Dnech“ jsou skutečně inspirovány Bohem, potom ten čas, o kterém oni psali, a který bude popisovat současné události, musí přijít. Na následujících stránkách uvidíme, že současné noviny a televizní zprávy odrážejí to, co Bible popisuje jako vyvrcholení lidské historie........ Pomocí televize jsme měli výsadu býti svědky míchanice nedůvěry a nadšení ve tvářích těch, kteří byli právě osvobozeni od komunistických režimů. A i my jsme měli svůj podíl na sdílení radosti, která proběhla Východní Evropou. Máme vůbec právo pronést něco, co by toto nadšení potlačilo? Jistě, musíme, pakliže biblické předpovědi to vyžadují. Právě tak i historie nabízí svou moudrost tomu, kdo bude naslouchat. Bylo by dobré, abychom si připomněli, že optimistický názor o trvalém míru charakterizoval Evropu těsně před vypuknutím Druhé Světové Války. Poutavá biografie Winstona Churchila od Williama Manchestra nám připomíná Hitlera, člověka který se dostal velmi blízko k postavení Antikrista - a přesto oklamal celý svět sliby míru:
„Thomas Jones, který byl ve Whitehall jako doma po čtvrt století, píše ve svém deníku: „všichni možní lidé, kteří se setkali s Hitlerem, jsou přesvědčeni, že on je faktorem pro mír ... nehledá válku .. ale přátelství..“ .... Při setkání s reportéry potom co celou hodinu rozmlouval s Hitlerem, Lloyd George o něm řekl že ho považuje za „největšího žijícího Němce“.. O rok později napsal: „Přál bych si abychom měli muže těchto kvalit při řešení problémů v naší zemi.“ Nacistickým cílům přáli dokonce anglikánští duchovní, kteří vyjádřili „neomezený obdiv pro morální a etickou stránku Nacionálně-Sociálního programu, jeho pevný postoj k náboženství a Křesťanství, a jeho etických principů..“ Sir John Simon, ministr zahraničí od 1931-35 .. viděl v Hitlerovi ne aroganci, ale člověka „staženého do sebe, nesmělého a nezajímajícího se o události v Západní Evropě.“ Později ho popsal anglickému králi jako „rakouskou Johanku z Arku s knírkem.“ Arnold Toynbee .... který byl právě tak okouzlený říšským kancléřem prohlásil, že je „přesvědčen o jeho upřímnosti v touze po míru v Evropě a pevném přátelstvím s Anglií...“
Winston Churchil Hitlerem podvedený nebyl, ale stál téměř sám ve svém varování, že Vůdcovy záměry zaženou Evropu do války. Když se tak dnes - s jasným pohledem díváme nazpět - zdá se být neuvěřitelné že vedoucí osobnosti té doby, téměř jednomyslně chválily neracionálního poloboha který se stal německým vůdcem, a měly víru, že mír je zajištěn. A přesto ten „hrdina“, kterého kdekdo chválil, byl nebezpečný megalomaniak, který má své historické místo v galerii nelidských zrůd.
Kromě toho, on - zcela upřímně - vyjevil své úmysly na samém počátku, ale tato bolestná pravda byla přehlédnuta téměř všemi. .. Právě tak jako v minulosti, mezinárodní vůdcové se mohou mýlit, a mohou být také špatně pochopeni, klíčové události mohou být vadně naplánovány. Jistota míru a bezpečí není nikdy jistější, než když je svět na samém pokraji války. Ale dnešní optimismus se zdá být - v mnoha ohledech - oprávněný na základě nedávného vývoje. Dokonce i invaze do Kuwaitu se stala mezníkem na cestě ke globálnímu míru. Poprvé v historii se národy světa - téměř bez nesouhlasu - spojily proti agresorovi a velmi rychle vrátili svrchovanost státu, který byl okupován. Rusko, a dokonce i Čína, byly v solidním souhlasu se Spojenými Státy. To, co se nakonec mohlo vyvinout ve světovou válku, se stalo poučením, že dny, kdy mohl agresor beztrestně napadnout a okupovat kohokoliv - už skončily. Zřejmě nastal rozbřesk nového dne. Ve své řeči k americkému lidu, president Bush prohlásil:
„Začínáme novou éru. Tato nová doba může být plná slibů, doba svobody a míru pro všechny národy. Ale, jestliže nás historie něco učí, je to fakt, že agresorovi se postavit musíme - jinak nám zničí naší svobodu. Usmiřování nefunguje.“
O několik měsíců dříve, Michal Gorbačev optimisticky prohlásil: „Vidím rozkvétat nový světový řád, ve kterém mírové spolužití založené na dobré vůli - bude univerzální normou.“ ... Další politické osobnosti vyjadřují stejnou důvěru. Mají pravdu? Každý by tomu rád uvěřil, ale kde je pravda?
Bohužel, pravdu v politice je téměř nemožné odhalit - což činí tím více důležité to, co říká Bible. Pakliže kdy byla doba, kdy bylo třeba požádat Boha o moudrost a hledat pochopení toho, co Jeho Slovo předpovědělo pro naší vlastní dobu - teď ta doba je! Na následujících stránkách se pokusíme - bez jakýchkoliv detailních a komplikovaných teologických argumentů - zjistit, jak blízko bychom mohli být k odhalení Antikrista a Druhému Příchodu Ježíše Krista..... ___________ * ____________
VELMI DOBŘE SE PAMATUJI, jak jsem za svého mládí v třicátých létech naslouchal - se stále silnějším přesvědčením - potulné kazatele, kteří přicházeli do naší malé kongregace věřících aby nás učili z Písma o předpověděných „znameních“, která budou ohlašovat přiblížení se Druhého Příchodu Ježíše Krista. Dokonce i v oněch dnech se vyskytoval skepticismus co se týkalo „Posledních Dnů,“ i když ještě nepřevládal tak, jako dnes.
Nebyl to příliš nekontroverzní námět, kde existuje mnoho různých názorů? Jakou cenu má spekulace o budoucnosti? Proč nežít věrně v přítomnosti, a nechat budoucnost Bohu? Konec konců - to co se má stát se v určeném čase stane - tak proč se předčasně starat?
Byli ovšem i takoví, kteří pevně v proroctví Bible věřili a také věřili že bylo dáno proto, aby bylo možné rozeznat soudobá „znamení časů“ aby vedla postoj i akce té budoucí generace, která bude zaživa vzata do nebe při Kristově návratu. Takový byl pohled mých rodičů, a Křesťanů které jsme znali, kteří brali biblické předpovědi velmi vážně. Živě se pamatuji na vzrušené diskuse o tom jaké místo v biblických předpovědích zaujímají ty nebo jiné události současnosti. Jaký význam má krach na burze v roce 1929 a Veliká Krize, která následovala v třicátých létech? Jak do toho zapadá New Deal presidenta Roosvelta, se svými novými ekonomickými prvky a bankovními opatřeními? A co Hitler, který nabíral na síle v Německu, a jehož vliv v zahraničí rostl? Mohl by on být tím předpovězeným Antikristem? Pamatuji se na všeobecný souhlas v tom, že on by byl velmi vhodným kandidátem! To všechno poví jen a jen čas....
Existovalo několik základních premis, které evangelíci té doby považovali za důležité pro řádné vyložení předpovědí „Posledních Dnů,“ které jsou dnes již téměř zapomenuté. Za prvé, musel se dělat rozdíl mezi Církví a Israelem; každý z nich měl svůj unikátní vztah k Bohu a Kristu. Mýlit se v tom, pro který z nich ta nebo ona předpověď přísluší, znamenalo dojít k velikým zmatkům v pochopení událostí „Posledních Dnů.“ Ale se správným pochopením, předpověď vrhá cenné světlo na přítomnost a budoucnost, zatím co proroctví již splněná (jsou-li rozpoznána) dodají nepopíratelné důkazy o tom, že Bible Božím Slovem je. Za druhé, člověk musel pochopit rozdíl mezi „Vytržením“ a Druhým Příchodem Ježíše Krista. Ty byly viděny jako oddělené události. „Vytržení“ bude pro Církev, kdy ji Kristus vytrhne ze země a setká se s ní někde v prostoru, a vezme si jí, jako svou nevěstu do domu svého Otce k nádherné svatbě. Druhý Příchod bude pro Israel o sedm let později, kdy Kristus přijde viditelně v moci a slávě se svou Církví na zemi, aby zachránil svůj vyvolený lid od armád Antikrista a aby počal svou tisíciletou vládu s Davidova obnoveného trůnu v Jerusalémě. Před křížem Ježíše Krista bylo lidstvo rozděleno do dvou skupin: Židé a Národy. Starý i Nový Zákon vysvětlují velmi jasně, co zapříčinilo toto rozlišení: věčné Smlouvy, které Bůh sjednal s Abrahámem, Izákem, Jakubem, a s jejich potomky skrze Mojžíše. Tyto smlouvy byly pouze pro Israel, který jimi byl oddělený od zbytku světa (Leviticus 20:24-26). Tím se stal „vyvolený lid“ absolutně unikátním. Israel byl segregovaný od ostatního lidstva Mozaickým Zákonem a svým jedinečným vztahem s Tím, který má potěšení v tom, že se nazývá „Bohem Abraháma, Izáka a Jakuba.
(Exodus 3:6), Tak byl také identifikovaný Ježíšem (Lukáš 20:37) a Petrem při jeho inspirovaném prvním kázáním na Den Letnic (Skutky 3:13). Ten důležitý rozdíl mezi Židy a Národy je udržovaný konzistentně celou Biblí, a speciální vztah Israele vůči Bohu je prohlašován jako věčný: „.. a tak budeme odděleni Já a tvůj národ, ode všech lidí, kteří jsou na povrchu země...“ (Exodus 33:16).. „Který jiný národ na zemi je jako tvůj národ Israel kterého má Bůh za svůj - navždy? (1 Letopisy 17:21-22). „.. vy jste byli bez Krista, odcizení od společenství Israele a cizinci smluv slibů, bez naděje a bez Boha.“ (Efezským 2:12). Po kříži se zrodil nový útvar: Církev, kterou Ježíš slíbil, že postaví (Matouš 16:18). Jako výsledek jsou nyní tři části lidstva: Židé, Národy a Církev. Pavel říká že nemáme být „kamenem úrazu ani Židům, ani Národům ani Boží Církvi.“ (1 Korint. 10:32).. Je zásadní pochopit, že tyto tři rozličné skupiny lidstva existují vedle sebe v nynějším světě, a budou tak pokračovat až do konce Milenia. Musíme udržovat jasný rozdíl mezi nimi, a chápat, že Bůh jedná s každou skupinou jinak. Toto je zásadní postup při vykládání předpovědí. Církev byla vytvořena skrze nabídku „Nové Smlouvy“ vztahu k Bohu jak Židům, tak i Národům. Tato nepřivedla Národy pod Mozaický Zákon (jak někteří mylně učili), osvobodila je od něj, a postavila je pod vyšší zákon, „zákon Krista.“ (Galatským 6:2). Pavel vysvětluje že příslušníci Národů, kteří byli „odloučeni od společenství Israele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení“ byli „postaveni blízko Bohu, krví Ježíše Krista.“ Bůh „strhnul zeď rozdělení“ (mezi Židy a Národy) a „zrušil ve svém těle Zákon přikázání, obsažený v nařízení, aby udělal v sobě ze dvou (Žida a příslušníka Národů) nového člověka.“ (Křesťana). (Efezským 2:12-15)... Tyto verše (a mnohé jiné) jasně učí, že Křesťanství nenahradilo Israel, ale přišlo do existence jako třetí jednotka, skládající se jak ze Židů, tak i Národů, lišící se od obou. Tak jak Národy existují mimo církev, tak existuje mimo církev i Israel, se všemi Božími sliby a plány, které zůstávají v platnosti. Ve skutečnosti, většina předpovědí „Posledních Dnů“ se týká Israele, jelikož ten bude pokračovat na zemi a bude čelit Antikristovi a době „Jakubova soužení“ (Jeremiáš 30:7). po tom, co Církev byla Kristem vzata ze Země do nebe. Co se Církve týče, Boží plány pro ní jsou unikátní a rozdílné od plánů jak pro Israel, tak i pro Národy.
Shrneme-li to všechno dohromady, vidíme, že předpovědi budou při nejlepším nejasné, ne-li zcela nepochopitelné, když si neuvědomíme že načasování, způsob a účel Kristova Příchodu je rozdílný pro „Židy, Národy a Církev Boží.“ Používání nejasného „Ježíš se opět vrátí“, „Návrat Ježíše Krista,“ „Kristus přichází,“ může způsobit neporozumění. Vrací se - pro koho? Přichází pro koho? Pro svou Církev, nebo pro Israel? V tom je veliký rozdíl!
Zamyslete se. Matouš 24:29-30: „Hned po útrapách těchto dnů .. se ukáže znamení Syna člověka na nebi ... a všichni uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a slávou.“ Tyto verše se dnes prezentují jako absolutní důkaz toho, že „Vytržení Církve“ se odehraje po Době Strastí. A tak by tomu bylo, kdyby to poukazovalo na Kristův Příchod za účelem si vzít svou Církev do nebes. Na druhé straně, pakliže to popisuje Kristův Druhý Příchod k záchraně Israele, jak tomu také je, potom Bible post-tribulační Vytržení neučí! ... My můžeme získat absolutní jistotu toho, že pakliže správně předpovědi porozumíme, potom můžeme také znát přesný sled událostí Posledních Dnů, protože Bible je dokonale spolehlivá.... Ti, kteří popírají neomylnost Bible, jsou buď zaslepeni předsudky, nebo se spoléhají na mylné informace. Mezi všemi náboženstvími světa, žádná taková kniha neexistuje. V každém případě žádné jiné svaté knihy neobsahují ověřitelné předpovědi, které by se byly naplnily. Tím méně specifická, přesná proroctví, která by bylo možno aplikovat na přítomnost či budoucnost. Druhé náboženské knihy nejsou vcelku platné ani historicky. Starodávné Hindu, nebo Buddhistické knihy existují v mnoha verzích, a nabízejí vzájemně nesouhlasící filosofie a dokonce konfliktní popisy údajných událostí v minulosti - události, které se faktuálně - nikdy nestaly. Postavy a jejich dobrodružství v hinduistických klasických knihách, jako Bhaghavad-Gita, nebo Ramayana, jsou čistými výmysly. Na druhé straně Bible hovoří o skutečných lidech, místech národech a událostech, které se dají prozkoumat a ověřit. Na rozdíl od Knihy Mormonů, na jejíž podporu se nenašel ani špendlík evidence, musea celého světa jsou plná přesvědčivých hmatatelných důkazů, které potvrzují historickou přesnost Bible. Školní děti v Israeli studují historii podle Starého Zákona, zatím co biblické popisy terénu a míst vedou archeology k místům starodávných měst, k dlouho zasypaným studním, starodávným obchodním komunikacím. V každém případu, kde kritici napadli Bibli, když archeologové vykopali evidenci, Bible se ukázala být na sto procent spolehlivá, a skeptici neměli pravdu. .. Zatím co toto není pojednání o biblické neomylnosti, není možné přehlédnout skutečnost, že existuje intensivní podkopávání důvěry v autoritu Bible a tím také podkopávání důvěry v Boží Slovo.
Petr svědčil, že apoštolové prezentovali fakta, ne „vymyšlené báchorky.“ (2 Petr 1:16) Nemá cenu se dívat na biblické předpovědi, máte-li pochyby o přesnosti Božího Slova. A proto je důležité dodat ještě několik odstavců v ustavení faktu, že biblická proroctví nejsou na stejné rovině jako knihy které vám předpovídají štěstí nebo blahobyt, tajemné knihy jako Nostradámus, nebo předpovědi dnešních psychiků... Skutečnost, že Bible byla na sto procent přesná v předpovědích které se již naplnily, dává silný důkaz pro akceptování její přesnosti i v předpovědích, které jsou ještě v budoucnu. Poukážeme na ně, jak tak budeme pokračovat .. Kromě proroctví, Bible také jedná se všemi možnými daty, které se dají ověřit v každém směru.
Některá ta zajímavější ověření byla provedená bývalým profesorem princetonské university, Robertem D.Wilsonem, který se vyznal ve více jak 40 semitických jazycích, a jehož kniha „Vědecké Vyšetření Starého Zákona“ je dnes klasikou. Wilson dosvědčuje: „Po čtyřicet pět let bez přestání, od doby co jsem opustil universitu, věnoval jsem se studii Starého Zákona, ve všech jeho jazycích, v celé jeho archeologii, ve všech překladech - a pokud to bylo možné, ve všem co bylo spojeno s jeho textem a historií. Postavím se každému, kdo učiní útok na Starý Zákon na základě evidence, kterou nemohu přezkoumat!“ Chtěl bych vás ujistit, že není jediná stránka Starého Zákona, kde bychom měli jakoukoliv pochybnost.“
Wilsonovy roky studií osvětlily svazky důkazů, mezi kterými tyto následující poukazují na dokonalou přesnost Bible, velmi nezvyklým a zajímavým způsobem. Wilson píše:
„Existovalo 29 králů starověku jejichž jména jsou zanesená nejenom v Bibli, ale také na pomnících jejich doby. Tato jména mají 195 souhlásek. .... v hebrejském Starém Zákonu jsou dvě - možná tři ze 195 - u kterých mohou být pochyby zda se psaly přesně tak, jak jsou napsány na původních monumentech. Některé z těchto monumentů jsou dva tisíce - některé až čtyři tisíce let staré. ... Srovnejte tuto přesnost s jinými písemnostmi ... vezměte seznam králů Egypta, který byl sestavený tím největším učencem své doby, knihovníkem v Alexandrii v roce 200 před Kristem. Na seznamu je 38 králů - z tohoto počtu lze rozeznat tři, nebo čtyři. Ten stejný muž sestavil také seznam králů Assyrie; pouze v jednom případu víme o kterého krále se jedná - a ani ten není napsaný správně. Vezměte Ptolemalose, který sepsal soupis 18 králů Babylónu. Ani jeden z nich není správně napsaný, nikdo by nevěděl o koho se jedná, kdyby nebyly ještě zdroje jiné. Až někdo začne mluvit proti Bibli, zeptejte se ho na jména králů, které Bible popisuje.
Figuruje tam 29 králů Egypta, Israele, Moábu, Damašku, Týru, Babylónu, Assýrie, Persie, a deset různých zemí. Každý z nich má své správné jméno v Bibli, správnou zemi a je umístěný ve správném časovém sledu! Zamyslete se nad tím!“
V každé zkoušce, kterou Bibli podrobíme - dokonce přesnou identifikaci králů starověku a správné vypsání jejich jmen - se ukazuje dokonale přesná. A tudíž, my máme všechny důvody věřit jí i v těch oblastech, kde zkoušku provést nemůžeme. Jednou z těch, pochopitelně, jsou proroctví budoucnosti .... I když je to předmět kterému jsem se po léta vyhýbal, protože mnozí moderní „experti“ prohlašovali kontradikční výklady, já osobně jsem vlastně byl v proroctví vychovaný. Stále mám živě v paměti jak sedím na shromážděních, kde biblická proroctví byla systematicky vyučována. Většinou podle velikých barevných grafů, které někteří potulní kazatelé předváděli. Stal jsem se přesvědčeným už v mladém věku, že existuje množství přicházejících událostí, které byly tak jasně v Bibli popsány, že si člověk mohl být absolutně jistý, že se jednou odehrají. Na prvním místě bylo - pochopitelně - „Uchvácení“ Církve; událost, která jak už jsem vysvětlil, se může stát ve kterémkoliv okamžiku. S počátku jsem se na tuto díval se strachem, protože jsem ještě nepřijmul Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Neměl jsem žádné pochyby o tom, že budu ponechán na zemi a budu následovat Antikrista a prožívat veliké strasti z Božích soudů vylitých na Zemi. Velmi dobře se pamatuji, jak silně přesvědčení tito kazatelé před padesáti lety byli, že dvě - extrémně důležité události mající vztah k „Vytržení“, se rapidně přibližovaly: 1) Návrat nevěřícího Israele zpět do své země, 2) Oživení Římské Říše, spojující Západní Evropu a tím připravujíce základnu pro Antikrista. V těch dnech nebylo na světové scéně nic, co by dávalo naději aby i jen jedna z těchto dvou předpovědí, se naplnila. A přesto - první přišla v roce 1948, a vytvořila jeviště pro další prorocké naplnění. A jak se zdá podle událostí v Evropě, druhá z těchto předpovědí je na své cestě v dnešní době. Nic, co by si člověk mohl vymyslit, nepřevyšuje zázračné zrození státu Israel. Od té doby, po více jak 40 let, jsme viděli zachování existence Israele navzdory neuvěřitelné opozici. Existuje stále ještě rezoluce OSN z roku 1975, která srovnává Zionismus - hnutí za návrat do Israele - za rasismus. Ve skutečnosti tato rezoluce odsoudila samou existenci státu Israel, který se nedal zastrašit. Zůstává dnes jako nejúžasnější zázrak v lidské historii.
Nenávist a neustálé násilí a pronásledování, nemá obdoby mezi kterýmikoliv jinými národy. V žádném případě nemáme běžné vysvětlení. A zde nacházíme další důkaz pro inspiraci Bible. I jen povrchní studie pokusů o vyhlazení Židů během staletí odhaluje určitou ďábelskou dimenzi, kterou nelze popřít. Ani není třeba hledat ten důvod příliš dlouho. Israel je hlavním námětem biblického proroctví, z nichž většina ho opět staví do své země v době „Posledních Dnů“, s Mesiášem spravedlivě nad ním vládnoucím. Je to do Israele, kam se Kristus vrátí, aby porazil Antikrista, ustavil své království a vládl z Jerusaléma. Kdyby nezůstali žádní Židé na zemi, aby se mohli vrátit do své země a ke svému Mesiáši, nebo když už by tam dorazili a potom byli zničeni, potom Bůh by se stal lhářem a Satan by dosáhl nerozhodného výsledku ve své bitvě s Bohem o kontrolu vesmíru. Už skutečnost, že potomci Jakuba budou rozehnáni do všech zemí světa po 2500 let (od babylónského zajetí), a zůstanou rozeznatelnou etnickou skupinou, to už je dostatečný zázrak. Ale že tento pronásledovaný národ - po tom co přežil nesčíslné pokusy o jeho zničení - se jednou vrátí zpět jako národ - to je mimo jakoukoliv představu! Dále, že tento kousíček neúrodné - kdysi neproduktivní divočiny a bažin, bude -jak proroci předpověděli - naplněný moderními městy a bohatou úrodou, by mělo přesvědčit toho nejzatvrzelejšího ateistu. Vyvážet potraviny do Evropy, technologii do Japonska a květiny do Holandska? To je šílené!
Ale dále. Kdo by i jen ve snu - před stoletím, nebo jen před padesáti lety - pomyslel na to, že tento bezvýznamný kus reality, bude ve středu pozornosti světa - týden za týdnem, rok za rokem, desetiletí za desetiletí? A to ne nějaký obyčejný zájem, ale strach z toho, jak jednat s tímto národem ve vztahu k jeho arabským sousedům, jak zabránit, aby válka v této oblasti nepřerostla ve válku celosvětovou? A přece se stalo to, co Bible předpověděla:
„Hle, postavil jsem Jerusalém před všechny národy jako pohár, který je roztřese....“ „ a v tom dni udělám Israel kamenným břemenem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít pozvednout, zraní se do krve, i když všechny národy se proti němu srotí...“ (Zachariáš 12:2-3)..
Kdo by byl tak pošetilý, aby si představoval, že po svém znovuzrození, armády tohoto Liliputána mezi národy budou soutěžit v síle - a přesahovat ve výkonnosti armády USA a Ruska! Mrňavý Israel, velikostí šestiny jednoho procenta zemí arabského světa, je víc než důstojným soupeřem pro okolní arabské země - i když poměr je 1:40 a i když dostávali všechnu možnou pomoc od Sovětského Svazu, od nejnovějších zbraní, až po strategické poradce - po tisících. Potom co Irák obsadil Kuwait v srpnu 1990, a hrozil všem svým sousedům otravným plynem, syndikovaný fejetonista George Will poukázal na israelskou odvahu a vojenskou schopnost takto:
„Západ by si měl s vděčností připomenout účinný a odvážný zásah Israele, když v roce 1981 zničil v zárodku irácký vývoj nukleárních zbraní.“
Až do naší doby se sporadické šarvátky s Israelem omezují pouze na Střední Východ. Každý ovšem ví, že dříve nebo později vypukne boj a tento nepatrný kousek země bude explodovat do Armageddonu! To také Bible předpověděla před 2500 lety:
„Shromáždím všechny národy do bitvy proti Jerusalému.... Hospodin vytáhne, a bude bojovat proti těm národům.... A Jeho nohy budou ten den stát na Olivové hoře ... Hospodin bude Králem nad celou Zemí...“ (Zachariáš 14:2-4, 9) ... Dnešní Israel má mnoho chyb které neomlouváme, a za které obdrží Boží soud. Není v zemi z vlastních zásluh, ale proto že Bůh plní slib daný Abrahámovi, Izákovi, Jakubovi, jak přísahal, že tak v „Posledních Dnech“ bude. Můžeme si být jisti, že Bůh, který Israel dovedl zpět, nedopustí aby byl znovu zbavený svých kořenů. Běda tomu, kdo se o to pokusí! Jeremiáš 30 - 32 by měl stačit (a jsou i další), aby udělal každému jasno, pokud se tohoto předmětu týče. Následující je typické:
„Ó Israeli ...Jsem s tebou“, praví Bůh, „abych tě zachránil; i když skončím s národy, kam jsem tě vyhnal, přesto s tebou neskončím, ale řádně tě opravím.“ A ti, kteří tě požírají budou požráni ... Slyšte Boží Slovo , vy národy. .. Ten, který rozehnal Israel, jej opět shromáždí a bude udržovat jako pastevec udržuje své stádo ... a už nikdy nebudou mít smutek.. Tak praví Bůh, který dává ve dne slunce a v noci měsíc a hvězdy.... kdyby tyto přestaly existovat, potom sémě Israele by přestalo existovat také.... Slyšte, přijdou dny, praví Bůh, kdy Jerusalém už nikdy nebude vytržený, nebo svržený navěky...“
Důležitost Israele v událostech Posledních Dnů a porozumění předpovědí týkajících se Israele a jeho země nemůže být nikdy přeceněna! I když Kristus porazil Satana na kříži, a dokázal své vítězství tím, že vstal z mrtvých, nebylo by žádné finální ukončení tohoto boje, kdyby Satan mohl zničením Židů - zabránit splnění slavnostnímu slibu Boha k Israeli. Prozatím všechny Satanovy pokusy ztroskotaly.
Ovšem, Antikrist se ještě jednou pokusí - a to v gigantickém měřítku - o to „konečné řešení“, které nazval Adolf Hitler „Židovský Problém.“ Kristus se osobně vrátí v tom čase na Zemi, aby zachránil ty, kteří „vytrvali až do konce.“ (Matouš 24:13. V celé historii nepřichází nic tak blízko zázraku, jako moderní Israel a jeho dopad na svět - to všechno jako splnění speciálních předpovědí. Nic více není zapotřebí k přesvědčení - i těch největších skeptiků - o nadpřirozené povaze a kompletní spolehlivosti Bible. A přesto jen tak málo lidí věří navzdory veškeré evidenci! A tak znovuzrození Israele nabízí další lekci celému světu: Víra není ovocem intelektuálního souhlasu tváří v tvář zdrcujícímu důkazu, ale ovoce srdce, které miluje pravdu, a chce poznat a konat Boží vůli!
V nedávných létech jsme byli svědky tvořícího se stadia splnění další strategické předpovědi, o které jsem v mládí tolik slyšel: oživení staré Římské Říše, ke kterému má podle Biblického proroctví dojít v „Posledních Dnech.“ Bylo zcela fascinující pozorovat, jak koncept volného spojení šesti západoevropských zemí pod názvem „Treaty of Rome,“ se pomalu rozšiřuje až na dvanáct, které se měly stát „Spojené Státy Evropské“ v 1992. Zatím co někteří studenti biblického proroctví srovnávali „European Economic Community“ (EEC, nebo EC) s oživeným Římským Impériem, Césarové kontrolovali mnohem větší království - svět jejich doby. Formace EEC byl pouze prvním krokem, který studenti tak pečlivě sledovali. Jak by se mohl, ten stejný proces, rozšířit na celé území, které bylo tenkrát pod Césary? To byla ta veliká otázka, která nyní mohla být - alespoň z části - odpovězena. Pád Komunismu ve Východní Evropě na podzim 1989, dal do pohybu proces, který slibuje sjednocení všech národů na zemi, a tím zřídit celosvětovou vládu, nad kterou bude vládnout Antikrist. Otevřely se dveře, které zahrnují dokonce i Sovětský Svaz a bývalé satelity - koncept, který byl ještě nedávno nemyslitelný. Pakliže se tak stane, potom už samotná velikost, právě tak jako ekonomická a vojenská síla EC , která by se rozprostírala od Atlantiku až po nejzazší hranice Ruska, by donutily aby se připojil i zbytek světa. Jede známý analytik napsal:
Členství v EC je již otevřené pro ty evropské národy, které přijaly demokracii a jsou ochotné se dohodnout na vstupu do Unie. A tak se zdá být správné, aby - jak tak se bude Evropa zpoza bývalé Železné Opony liberalizovat, zdá se být správné, aby se EC rozšířila na Východ. V dlouhém výhledu bude evropská struktura považována za něco ještě více ambiciózního. Povídání o vládě světa je už staré nejméně 100 let a nikam to nevedlo. Ale stále se rozšiřující asociace, založená na sdílených kulturních hodnotách je mnohem slibnější myšlenka.
Koncept evropské kultury není konvenční, ale globální idea. Činíme první krůčky k ekumenické společnosti, která se nakonec rozšíří na celou planetu. (Johnson, „Age of Deals“) ...
Tento sekulární autor neměl ani potuchy o tom, že píše o jedné z nejúžasnějších předpovědí Bible. Ta „ekumenická společnost“ není nic jiného, nežli oživené Římské Impérium, s vládou Antikrista. S pohledu Bible, nadšení z nových svobod komunistických národů, není tou nejlepší reakcí. Zlepšené vztahy se Západem jsou přípravou na tento vývoj. Oživení Římského Impéria které je na cestě, není pouze poslední ze série předpovědí Bible, ale je to zároveň znamení blízkosti Antikrista a Kristova Příchodu kdy On ho bude konfrontovat. Z Boží milosti jsem žil dostatečně dlouho, abych viděl, že proroctví se stává historií. Je úžasné pozorovat jak se tyto události rozvíjejí - události, které Bible předpověděla před tisíci lety. Ty nejúžasnější jsou ale ještě před námi!
___________ * ____________
JE MOŽNÉ, že bychom již žili v „Posledních Dnech?“ A pakliže žijeme, co to znamená - a co s tím můžeme dělat? Je vůbec něco k „dělání?“ I jen dotknout se takové otázky v sekulární společnosti by vyvolalo zdvořile zdvihnuté obočí, potlačený smích, nebo i otevřený výsměch. Tohle všechno už přece viděli mnohokrát v apokalyptických filmech! Také i mnoho Křesťanů tento předmět „odepsalo“ jako „strašáka“, kterého používají horliví evangelisté, aby „probudili hříšníky.“ A pak máme jak Křesťany tak i ne-Křesťany, kteří zlostně odsuzují diskuse o „Posledních Dnech,“ jako poraženeckou filosofii, vykreslující pouze chmurnou budoucnost, která vyvolává pesimismus a brzdí pokrok... Člověk takovou reakci chápe. Je to velmi nepříjemný předmět debaty. Už ta fráze „Poslední Dny“ má v sobě implikaci katastrofického konce lidské historie - alespoň historie jak ji známe my - nebo dokonce konce světa. A téměř každý, přes snahy ten pocit ignorovat, se nemůže zbavit dojmu že něco takového by se mohlo velmi dobře přihodit - a raději na to nemyslí..... Ať už je reakce jakákoliv, není úniku od faktu, že od Genese až po Apokalypsu - výrazy a fráze jako „poslední dny,“ „pozdější dny,“ „čas konce,“ a další podobné výrazy jdou stále a stále celou Biblí a jsou něco jako hlavní téma této knihy. Jen samotná kniha Daniel, mimo verše o kterých jsme se zmínili, o tomto předmětu jedná neustále. Daniel nabízí pohled na události „posledních dnů“ a my o nich budeme hovořit později...
Zajímavá fráze - „čas konce“ - se vyskytuje pětkrát, a Danielovi je řečeno že Bůh určil specifický čas, ve kterém přijde konec. Historie lidstva, tak jak ji známe každopádně skončí. Příčinou bude lidská vzpoura a přímá Boží intervence. Bůh zasahoval i v minulosti: Potopa, Zmatení jazyků v Bábelu - a učiní tak opět, až lidské zlo dosáhne takového vrcholu, že Bůh jej přestane snášet. Bůh ví přesně kdy se to odehraje, tak jako zná všechno, co k tomuto klimaxu povede. Jak blízko té době jsme my, kteří žijeme dnes? Je to možné odhadnout? Bohužel existovali nadšenci, kteří byli přesvědčeni že ví, kdy nastane konec, a kteří byli schopni přesvědčit množství následovníků, aby prodali nebo rozdali svůj majetek a vylezli na blízké kopce a očekávali příchod Ježíše Krista. Apokalyptické teorie kvetou na každém konci století - a obzvláště na konci tisíciletí. A tak to stejné se dá očekávat, jak se tak přibližujeme ke konci roku 2000. Lidé počnou opět hovořit o rozbřesku nové éry míru a blahobytu (ne každý očekává Boží soud).. Skeptici většinou argumentují tím, že ranní Křesťané a dokonce i apoštolové - včetně nespočetných dalších během staletí, se domnívali že žijí v posledních dnech, a tudíž tato fráze pozbývá významu. Je pravda, že v Den Letnic (Skutky 2:17), Petr se zdá aplikovat starozákonní předpověď o „posledních dnech (Joél 2:28-32) na seslání Božího Ducha na apoštoly v tu dobu. Ovšem, čtete-li pozorně kontext v Joélovi zároveň s Petrovou řečí, ukáže se jasně že Petr neprohlašoval že to, co se stalo ten den, bylo naplnění Joélova proroctví. Spíše to byla ukázka toho co by se stalo, kdyby Israel projevil lítost nad odmítnutím Krista: Mohl zažít mileniální vládu Mesiáše, kterého Joél popisoval. Byla to nabídka, kterou Israel odmítl (jak bylo také předpovězeno), kterou ale přijme v budoucnu, potom co prožije Boží soud, který na něj Bůh sešle. Apoštol Jan, když psal asi v roce AD. 95, prohlásil: „Děti, nastala poslední doba; a jak jste slyšeli, že přijde Antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů, podle toho víme, že nastala poslední hodina.“ (1 Jan 2:18). Ale Jan neprohlašuje že už „poslední dny“ přišly, jak se někteří domnívají. Dal jasně najevo, že i když už v jeho době vyšlo do světa mnoho antikristů - ten finální Antikrist se objeví až v budoucnosti. Když nad tím uvažuje Petr, píše že budou „posměváčci posledních dnů,“ kteří se budou snažit zesměšnit celou tu ideu (2 Petr 3:3-4) Druhého Příchodu. Petr vysvětluje, že uběhne mnoho let než přijdou „poslední dny“ a že pro Boha tisíc let je jako jeden den. Ale že Boží soud jednou přijde včetně zničení celého vesmíru.
Petrova terminologie naznačuje, že Petr neočekával tyto „poslední dny“ v době svého života...... Pavel také hovořil o událostech „posledních dnů“ jasně jako o budoucnosti, když poukazoval na jednotliviny, které se nestanou před jeho smrtí. Timoteovi řekl: „Čas mého odchodu je blízký, Bojoval jsem dobrý boj, dokončil jsem svůj závod..“ (2 Timoteovi 4:6-7). Efezským Křesťanům napsal: „Po mém odchodu (smrti) přijdou draví vlci, kteří stádo neušetří...“ (Skutky 20:29).. Je zcela zřejmé, že ani Pavel, ani Petr neočekávali události „posledních dnů“ v jejich době... Uvědomte si, že „Uchvácení“ (Rapture) se může odehrát v kterémkoliv okamžiku. Ano, právě tak jako dnes, i tenkrát ranná církev sledovala a čekala v touze, že půjde do nebe, při té slavné události. Neexistují žádná explicitní (jasná) znamení, že „Uchvácení“ je za rohem. Znamení „posledních dnů“ není pro církev, ale pro nevěřící Israel! Nic nestojí mezi Církví a „sladkou nadějí“ setkat se s Kristem někde v prostoru.... Události, které Kristus předpověděl, když se Ho ptali na znamení Jeho druhého příchodu mají za účel varovat Israel před přicházejícím Antikristem, a také upozorňují, že potom co Israeli zaručí mír, bude se ho snažit zničit. Tato znamení budou také ohlašovat příchod israelského Mesiáše, který přijde aby je zachránil před útočícími armádami světa - událost ke které poukazují Křesťané jako Druhý Příchod Ježíše Krista s mocí a slávou. Ovšem, jelikož „Uchvácení“ se odehraje před tím, potom určitá znamení poukazující na blízkost druhého příchodu mohou vrhat své stíny dost daleko napřed, aby ukázala Církvi, že „Uchvácení“ se může odehrát v každém okamžiku, a aby žila v očekávání... Co se druhého příchodu týká, bylo by jistě předčasné aby Israel očekával, když je pouze pár znamení v evidenci. Ježíš prohlásil: „Až uzříte všechny tyto věci, pak poznáte, že je (druhý příchod) blízko, přede dveřmi...“ (Matouš 24:33).. A tak byl Israel varován, že se dá - dost přesně - vědět, kdy přijde ten okamžik Mesiášovy intervence pro jejich záchranu. Jak mnoho těchto znamení vrhnou své stíny před svým skutečným příchodem v době „Uchvácení“ nikdo nemůže předpovědět. Ale my víme najisto, že naše generace je tou první generací, které se tyto stíny objevily - a nyní je jich už mnoho!
Zdá se, že pisatelé Nového Zákona chápali termín „posledních dnů“, jako čas, který počal odchodem Ježíše Krista a vyvrcholí Jeho Druhým Příchodem.
Této události budou předcházet určitá znamení, která poukáží na to, že současná generace žije v posledním, z „posledních dnů.“ Je vzrušující poznat, že žádná generace ještě neměla jediný solidní biblický důkaz k tomu, že žije v posledním z „posledních dnů“ - žádná generace - až ta naše! .... Proč by naše generace - na rozdíl ode všech před námi - měla žít v posledním z „posledních dnů? Protože tak mnoho hlavních znamení Bible, která varují že Kristův příchod se blíží, nemohla být aplikována v minulosti, ale teprve nedávno. Poprvé v historii se mohou - každým okamžikem - objevit všechna znamení, která ohlašují Druhý Příchod. Ve skutečnosti, tato generace - jako žádná generace před ní - má dostatek evidence pro víru, že Druhý Příchod je velmi blízko. Jaká jsou ta znamení, která se nedávno stala platná, a viditelná po prvé v historii? Ježíš nám jich několik dal. Na příklad hovořil Na příklad když hovořil o událostech které budou předcházet Jeho návrat, varoval o době nebývalých destrukcí, které budou tak hrozné, že „kdyby tyto dny nebyly zkráceny, nikdo by nepřežil..“ (Matouš 24:22). Takový výrok byl záhadou pro minulé generace: Jak by mohl být ohrožený život na zemi luky, šípy, meči - nebo i konvenčními zbraněmi Druhé Světové Války? Ovšem, naše generace vyvinula hromady zbraní dříve neznámých, které skutečně mají schopnost zničit život na této planetě. A tak jsme první generací v historii na kterou možnost této předpovědi nečeká někde v budoucnosti. Může být splněna každým okamžikem... Ve vizi budoucnosti, kterou mu dal Kristus, viděl Jan světovládce, který kontroloval celou zemi nejen politicky, a vojensky, ale i hospodářsky. Nikdo nebude moci nakupovat ani prodávat bez záhadného „666“ znamení - ať už na ruce nebo na čele, které bude svědčit o věrnosti k němu. (Apo.13:16) Minulé generace braly tuto hrozbu vážně, ale nebylo možné, kontrolovat veškerý obchod a bankovnictví z jednoho centra. Dnes máme počítače, komunikační satelity a celosvětovou bankovní síť, která takovou kontrolu umožňuje. Kromě toho nebude trvat dlouho, než takový systém začne být prosazován. A zde máme další předpověď posledních dnů, která minulým generacím nepřišla ani na mysl... Jan také uviděl jak celý svět uctívá Satana společně s Antikristem: „A oni uctívali draka (toho starého hada, Ďábla či Satana) (Apokalypsa 12:9), který dal Bestii svou moc. ; a uctívali Bestii.“ (13:4). Taková předpověď by byla předešlým generacím neuvěřitelná, ale ne tak dnes. Satanismus nejtvrdšího zrna je dnes „nejrychleji-rostoucí sub-kulturou mezi mládeží Ameriky. Další analytik píše: Alarmující vzrůst Satanismu a čarodějnictví jsou temnou stranou oživení okultu v New Age.
Určité žánry rockové hudby si vypůjčují satanická znamení, a mnoho pomýlených mladých lidí - jak v USA, tak i v Evropě, jsou přitahováni satanickými kulty.“ Satanisté mají své kaplany v US armádě, a jsou chráněni zákonem pro ochranu náboženského vyznání. Zvyšující se exploze Satanismu celosvětově je zvláštním jevem naší doby, čím obraz jak celý svět uctívá Satana, není již tak absurdní. Zatím co se o vyloženě zjevný Satanismus zatím zasahuje pouze fanatický okraj společnosti, ta váženější část lidí je přitahována k Satanovi pod jiným jménem: Lucifer. Film „2010“ byl krásnou ukázkou „vymývání mozku“, které se nyní děje: Blízko konce filmu, kdy se USA a Sověti chystají k nukleární válce, objeví se pojednou na obloze nové slunce. Tato událost je tak úžasná, že zcela transformuje celosvětové vědomí, zastaví nepřátelské úmysly a vytvoří mír. Ve svém románu, autor Arthur C. Clarke nám prozrazuje, že jméno toho nového slunce je Lucifer!
Časopis Life uvádí interview vedoucích osob v USA na téma o smyslu života. První z nich odpovídá: „Náš cíl je ... vrátit se do Edenu, spřátelit se s hadem .. a rozestavět počítače mezi divoké jabloně...“ Takové prohlášení v seriózním magazínu by bylo nemyslitelné ještě o jednu generaci dříve! Logo jedné mírové organizace „Peace On Earth“, ukazuje globus s velikým drakem (biblické ztotožnění Satana) jak sedí na vrcholu zeměkoule a chrání ji. Brožurka prohlašuje něco, co by bylo považováno za šokující ještě v předešlé generaci, ale co je už dnes akceptováno:
„ .. jak tak vcházíme do věku, který se nazývá věkem Aquaria, vstupujeme do doby spolupráce mezi spirituální a materiální říší, a tak je už čas abychom se usmířili s drakem a spolupracovali v partnerství s moudrostí a mocí, kterou drak představuje.....“ (Brožurka „Peace on Earth“, Baltimore, Maryland). V té stejné době je svět postupně formován k uctívání Antikrista - právě tak je formováno nominální Křesťanství. Pavlovo varování před apostázií (odpadnutím od víry) je početné a časté. Jedno z nich je téměř neuvěřitelné: „Duch mluví jasně, že v pozdějších časech odpadnou někteří od víry, budou naslouchat svádivým duchům a doktrínám démonů.“ (1 Timoteovi 4:1). Takováto předpověď je šokující: říká že v posledních dnech budou často stýkat se zlými duchy lidé, kteří se nazývají Křesťany! A naše generace toto prožívá v nebývalé hojnosti, jako nikdy v historii... Ano, pokusy o kontakt se spirituální říší byly vždycky pomocí seancí, Quija tabule, a i jiné pomůcky. Ale účastníků nikdy nebylo mnoho, ti nebyli ochotni o svých pokusech mluvit s kýmkoliv, protože na takovou činnost pohlížel průměrný člověk velmi negativně.
Dnes ale je spiritismus prováděný miliony lidí po celém světě, i když pod různými jmény, a je akceptovaný všude. Od mateřských školek, přes většinu škol až po obchod (jako technika úspěchu) , v psychoterapii a v medicíně - tak zvaní „vnitřní vůdci“ (inner guides), kteří nejsou nic jiného než Pavlovy svádějící duchové - jsou všude a denně kontaktováni....Tito přinášejí velmi konsistentní zprávy, které lze popsat jako „doktríny démonů.“ Plně jsme to dokumentovali v knize „America: The Sorcerer ´s New Apprentice.“ (nový čarodějův učedník). Stačí jen podotknout, že tento jev je unikátní pro naší generaci a doslova exploduje všude!
V církvi je také patrný zřejmý odklon od víry, ale zde je to ve jménu „víry.“ Kontaktují se ti stejní svádějící duchové, ale zde se tito nevydávají za „hlubší rovinu lidské duše“ nebo „vyšší Mistry“, ale za samého Krista! Praxe vizualizace „Krista“ (u Katolíků funguje dobře „Marie“), se používá při „vnitřním hojení“ a za účelem vylepšení modlitební praxe a za hlubší poznání toho, co učil Kristus. Že tento „Ježíš“, který se zjevuje a žije svůj vlastní život není Pán Ježíš Kristus, ale „svádějící duch,“ který přináší „doktríny démonů,“ to jsme dokázali v knihách jako „Seduction of Christianity“ a „Beyond Seduction.“ O tom se nebudeme již rozepisovat. Ale rozšiřující se exploze tohoto jevu, se stává přebujelou dokonce i v církvi! To je opět něco unikátního pro naší generaci a dává to další důkaz že jsme možná v posledním z těch posledních dnů.. Pavlovi byly dány pozoruhodné, důvěrné informace, které jsou tak unikátně aplikovatelné na moderní svět, že se k němu nemohly dostat jinak, než božskou inspirací.. Varuje: „.. v posledních dnech přijdou nebezpečné časy. Lidé budou milovat sami sebe.“ (2 Timoteovi 3:1-2). Pravda, lidstvo bylo vždy egocentrické, sobecké, narcissistické. Ovšem naše generace je tou první, která se učí „milovat sama sebe“ před tím, než bude moci milovat Boha a druhé lidi. První přikázání bylo pozměněno na : Budeš milovati sebe“ namísto „budeš milovat Hospodina tvého Boha.“ To je nyní až na místě druhém. Kristus by býval nikdy neučil „Čiň druhým tak, jak by sis přál aby oni činili tobě“, kdybychom nenáviděli sama sebe. Jeho nařízení „miluj svého bližního, jako sebe samého“ zřejmě předpokládá, že sami sebe už milujeme, a proto účelem tohoto příkazu není sebelásku povzbudit, ale opravit. Vyzývá nás, abychom dali svému bližnímu něco z naší láskyplné péče, kterou na sebe tak vydáváme.
A přesto populární zpěvák gospel hudby, který počal svou kariéru písní „Veď Nás Velký Yahweh“ zpívá nyní „Největší Láska Je Milovat Sebe...“ Dokonce i evangelické církve dnes ve svých seminářích učí své členy, jak milovat sebe. Je to jako by jste vylévali benzin do ohně, který už mimo kontrolu je! A opět: Tento jev je unikátní pro naší generaci. Jan také ve své vizi uviděl, že bude uctíván nejenom Drak (Satan), ale také Antikrista budou lidé uctívat jako Boha. Pro minulé generace by to považovaly za směšné, že by ne jen někdo, ale celý svět uctíval člověka jako Boha. Ale za posledních 30 let, bozi-lidé, přicházeli z Východu. Bhagwan Shri Rajneesh, Baba Muktananda, Maharaji a mnoho jiných přišli na Západ, a byli doslova uctíváni jako Bůh, tisíci svými následovníky. Zatím co - prozatím - jen malá část lidstva tyto guru uctívá a následuje, i tak se uctívání člověka jako Boha stalo - poprvé v historii, na Západě, běžnou záležitostí. Herci, herečky sportovní hrdinové, i politické osobnosti jsou mezi těmi, kteří guru uctívají... Svět dneška je bez jakýchkoliv pochyb připravován pro toho, „který usedne v chrámu Božím, a bude se vydávat za Boha..“ ((2 Tesalonským 2:4). Tato předpověď bude mít své primární naplnění, až Antikrist usedne v židovském Chrámu, který bude znovu postaven. Existuje ještě sekundární aplikace: Tělo Křesťana se stává „chrámem Božím“ skrze tu skutečnost, že Duch Svatý žije v každém opravdovém Křesťanovi („jste Božím chrámem, .... a Boží Duch obývá ve vás....“) 1 Korintským 3:16.. a tak by to mělo být s celým lidstvem. Namísto toho Antikrist bude povyšovat sebe jako Boha, který žije v lidském těle. Dnes, poprvé v historii, nejenom několik yogínů, ale stále se zvětšující miliony obyčejných lidí po celém světě se snaží zadívat se mysticky hluboko do sebe. A tam, kde by měl být chrám Boží, se snaží najít své „vyšší Já“, které je údajně Bohem. Praxe Transcendentální Meditace, a jiné formy Yógy jsou velmi rozšířené. Cílem je „sebeuvědomění,“ uvědomit si, že jsem Bůh v lidském těle.... Je to ta stejná lež, kterou Had použil na Evu. Zřejmě zbožštění sama sebe hraje důležitou roli v uctívání Antikrista, a dává nám další poukaz k tomu, že naše generace - možná - žije v tom posledním z posledních dnů.... Ale člověk nepotřebuje Východní mysticismus aby sebe sama zbožštil! Tato filosofie je základem humanistické psychologie, která získala uznání během posledních 20 let. Jedním z jejích vedoucích je Carl Rogers, který se odvrátil od Křesťanství již v semináři a obrátil se ke studii psychologie.
Rogers nabídl svým studentům náhražku sekulárního „znovuzrození“ - zkušenost či zážitek být „pokřtěný tekutou vodou sebe sama.“ Když prohlásil, že „Já, ve svém neomezeném potenciálu, je vlastně Bůh.“ Rogers vzdorně prohlásil: „Kdo potřebuje Boha nad toho, který je ve vás?“ Přes jeho protikřesťanský postoj, Rogersovi byla udělena cena v roce 1967, Americkou Pastorskou Poradní Asociací! Jako kontrast ke Kristovu „zapři sebe!“ (Matouš 16:24, Marek 8:34). a Pavlovu napomenutí „pokládejte jeden druhého za lepšího než sebe..“(Filipským 2:4), vedoucí „křesťanský psycholog píše bez studu:
„Pod vlivem humanistických psychologů jako jsou Carl Rogers a Abraham Maslow, mnoho z nás, Křesťanů začíná vidět, potřebu sebelásky a sebeocenění. Toto je dobrý a potřebný pohled.“ (Bruce Narramore:“You Are Someone Special“, Zondervan 1978). Ježíš varoval, že jedno z hlavních znamení, které bude ohlašovat blízkost Jeho návratu bude náboženský klam, podvod: „Mějte se na pozoru, aby vás nikdo nesvedl..“ Potom počal vysvětlovat části tohoto klamu: „Povstane mnoho falešných proroků, a svedou mnohé ... Povstanou falešní Kristové i falešní proroci; budou konat veliká znamení a zázraky, takže kdyby to bylo možné, podvedli by i vyvolené..“ (Matouš 24:4, 11, 24). Sekulární analytik, který psal před 50 lety, by nikdy nepředpověděl celosvětové náboženské oživení, které předpověděl Ježíš. Namísto toho by byl předpokládal že naše doba bude charakterizována skepticismem a ateismem, že věda pokročí natolik, že nikdo nebude mít zájem o náboženství. Žádná vzdělaná osoba nedá svou důvěru „spirituálním hodnotám,“ a materialismus ovládne svět. .... Jak „vedle“ by takový „prorok“ byl! Na druhou stranu, jak správně Kristus předpověděl, že přijde mnoho falešných proroků a falešných mesiášů - a oklamou mnoho lidí. Implikace byla zcela jasná: Oživení náboženství zachvátí v poslední dny celý svět. Bohužel, nebude učit pravdu, ale velké množství lidí bude podvedeno falešnými proroky i falešnými mesiáši. Přesnost této, 1900 let staré předpovědi, se popřít nedá... Viděli jsme překvapující růst zájmu o spirituální zkušenosti - zájem tak značný, že sovětský president Gorbačov byl nucený pozměnit své plány, a vyjednávat s papežem. Co se falešných mesiášů týká - ty se dají počítat na stovky, ne-li na tisíce! Jeden z mnoha je korejský Sun Myung Moon. Když dříve se vždy jen náznakem vydával za Mesiáše, Moon vyhlásil svůj nárok jasně při slavnostním otevření „Assembly of the World Religions, v San Francisku v srpnu 1990. Jak uvedl „San Francisco Chronicle“: Když se obklopil vybranou sbírkou swami, učenců, lámů a immámů, Reverend Sun Myung Moon se ve čtvrtek prohlásil za Mesiáše nového světa.“
Falešní proroci? Ti jsou mezi těmi nejpopulárnějšími postavami v křesťanských médiích. V prosinci 1989, Oral a Richard Roberts rozeslali potenciálním dárcům balíčky, obsahující dvě svíčky, jedna červená, druhá zelená.
Příjemci byli požádáni, aby červenou svíčku vrátili zároveň se žádostí o modlitby za to či ono, a - pochopitelně i nevyhnutelné „příspěvek víry“, který údajně „uvolní jejich víru.“ Na Štědrý Den si každý doma zapálí svou zelenou svíčku, zatímco Oral a Richard zapálí všechny ty tisíce svíček červených. Současné zapálení svíček - jak bylo řečeno - posílí modlitby pronášené v tu dobu a vytvoří „zázraky.“ Vidíte, jak standardní čarodějnická technika se adaptovala na „křesťanskou“ metodu k vybírání příspěvků! Jejich „pozitivní“ zpráva se ovšem líbila mnohem více, nežli „negativní“ prohlášení těch, kteří skutečně za Boha mluví! Když čelil falešnému ujišťování, že „všechno je v pořádku“, Jeremiáš odpověděl slovy Boha: „Odebral jsem mír tomuto lidu, pravil Bůh..“ (Jeremiáš 16:5). Jeremiáš chmurně varoval před nevyhnutelným Božím potrestáním všech „positivních“ falešných proroků, kteří slibovali Israeli „Mír, mír tam, kde žádný mír není..“ (Jeremiáš 6:14, 8:11).. Ezechiel nazval taková falešná ujištění „vizí marnosti „ a prohlásil:
„Protože vaše slova jsou klam a vaše vize lež, chystám se na vás .. Pozdvihnu svou ruku proti prorokům, kteří mají falešná vidění a věští lži. Svedli jste můj lid slovy Mír, mír, když žádný mír není...“ (Jeremiáš 13:8-10). My žijeme v podobném soumraku historie. Tentokrát se to usazuje po celém světě. A opět ti, kteří varují před přicházejícím Božím soudem, jsou obviňováni z negativismu. Ten kouzelný „všelék“ Positivního Mentálního Postoje (PMA) je učen v sekulárním světě obchodu, psychologii, školství, lékařství a - také v církvi. Jak nedávno inzeroval Volkswagen v magazínu Time: Myšlenka je tou nejmocnější silou vesmíru. .. máme schopnost změnit každou myšlenku ve formu silou naší mysli..“ (Wayne W.Dyer „A Letter to the Next Generation, Time October 17, 1988). Dnes mnoho Křesťanů považuje za fakt, že naše myšlenky a naše slova - ne Bůh, řídí náš osud, že my jsme malí bozi pod Ním, schopní stvořit náš vlastní svět. Jeden seminář známého křesťanského mluvčího, který učí „úspěch-motivační kursy,“ slibuje: „Jak Dostat To, Co Chcete.“ (Zig Ziglar: „How To Get What You Want“ on tape No 1105 in W.Clement Stone „Collection of Casetzte Tapes).. Populární kniha jiné křesťanské osobnosti má titul: „Jak si napsat s Bohem vlastní lístek do nebe.“ Takováto filosofie je zřejmě v rozporu s Kristovou modlitbou v Getsemanské zahradě:
„Otče, pro Tebe je všechno možné; vezmi tento pohár (kříž) ode mne, ale přesto ne má ale Tvá vůle ať se stane...“ (Marek 14:36). Zřejmě, kdyby byl Kristus znal a chápal „principy úspěchu“, které se dnes učí v kongregacích, Nový Zákon by byl zřejmě napsán zcela jinak..
Kdyby býval Kristus prošel kursem Dale Carnegie-ho, „Jak Získat Přátele a Ovlivnit Lidi“, býval by On mohl získat na svou stranu rabíny i Římany a nebyl by skončil na kříži! Namísto „negativního“ učení které Mu dělalo jen nepřátele, mohl dosáhnout svého cíle mírumilovně pomocí principů „pozitivního myšlení.“ .... Zatím co jsme ujišťováni dnešními „proroky“ že žijeme v té „největší obrodě“ jaká kdy byla, církev klesá hlouběji a hlouběji do apostázie, kterou předpověděl Kristus a Jeho apoštolové. Okultismus New Age - všech barev i forem prožívá explozi, a to nejen ve „světě,“ ale také v církvi - té největší pohanské obrody, jakou kdy svět zažil! Znamení „posledních dnů,“ které poukazují na to, že Boží soud není daleko, tato znamení jsou všude kolem nás!
Rozbujelá homosexualita, pornografie, potraty, a další jiné formy vyložené nemorálnosti se stávají normou jak pro svět, tak i pro církev. Smilstvo a rozvody jsou téměř tak časté u Křesťanů, jako jsou časté ve světě. Životní styl studentů na křesťanských univerzitách se nijak neliší od životního stylu jejich humanistických protějšků. Před více jak 30 lety kázal A.W.Tozer, že více než „obrodu-oživení,“ potřebuje církev spíše reformaci! V naší době je stav ještě horší, což činí toto prorocké varování mnohem aktuálnějším dnes:
„Mým přesvědčením je, že - za okolností jaké jsou dnes - nepotřebujeme vůbec žádné oživení, obrodu. Široko-zasahující oživení toho druhu Křesťanství jaké známe v USA dnes, by asi bylo morální tragedií, ze které bychom se nedostali dříve, než tak za sto let.“
A přesto všechno, výhled na humanistický světový mír je stále jasnější. Zdá se, že člověk je na okraji vyřešení svých problémů bez Boha. „Mír a bezpečnost“ zaznívá odevšad. Je to ten největší klam: Zrádné ticho před bouří! Lidstvo již brzy sklidí Boží hněv za to, že odmítlo Jeho Syna, který je připravený se vrátit s odplatou. Je jasné že ta znamení, která ohlašují druhý příchod, už vrhají své stíny a signalizují, že naše generace žije v posledním z posledních dnů. .. Když každá z těchto událostí, o kterých jsme se zmínili, stojí sama o sobě, její cena jako „znamení posledních dnů“ není příliš veliká. Ale když vidíme konvergenci těchto událostí - v jednom časovém rámci, a obzvláště nedávný vývoj ve Východní Evropě - kousky skládačky počínají zapadat do sebe. Význam tohoto sběhu událostí se nedá přecenit. Političtí vůdci světa jsou stále více nadšeni vidinou míru. Mnoho se mluví o „nové éře,“ a o zřízení „nového světového řádu.“ Pro ty, kteří studují biblická proroctví, je naopak ten pohled velmi chmurný...
A pro ty, kteří opravdu Kristovi patří - i když jsou smutni z klamu a neštěstí, které na tento svět přicházejí - existuje radost a vzrušení z poznání, že už to nemůže být dlouho než uslyší ten Kristův hlas, jak je volá k setkání v prostoru někde nad Zemí. Jakou motivaci nám toto uvědomění dává pro čistý život a pro rozhlašování jasné Boží zprávy lidstvu! A jaká zpráva to je? Ten standardní „evangelický“ přístup byl dlouho slib hojení, radosti a požehnání pro ty, kteří ke Kristovi přijdou, ale světu který se již vidí v éře míru a blahobytu, taková zpráva nedává přílišnou motivaci. Zpráva kterou svět potřebuje, je uvědomění si hříchu a strach z Božího soudu! Dokud si lidé neuvědomí že porušili Boží zákony, a že svět je na pokraji sklizně Jeho hněvu, nepocítí potřebu odpuštění, za které Kristus zaplatil svou krví. Přinášet takovou zprávu, bude sice den ze dne obtížnější, ale je tou jedinou která zabrání, aby lidé nepřicházeli ke Kristovi z nesprávných důvodů, a tak byli snadno ovlivněni klamem Antikrista. Nahání to hrůzu a zároveň to ale vzrušuje, když si uvědomíme naší odpovědnost i privilegium, zachránit co nejvíce lidí. Zachránit je před hněvem, který se nezadržitelně blíží.... ___________ * ____________
Ocitli jsme se v poslední dekádě druhého tisíciletí od narození Ježíše Krista. Devadesátá léta už nyní jsou vyhlašovány za nejvzrušující a nejnadějnější dobou v lidské historii. Nikdy před tím se nezdál prospekt světového míru a blahobytu tak slibným - a nikdy před tím se neobrátilo světové mínění od zoufalství k radostné naději jako teď, když lidstvo vstupovalo do poslední dekády tisíciletí. Jak rapidně se neuvěřitelné události zrychlily a navršily jedna na druhou! Dokonce i ti nejlepší političtí pozorovatelé byli nečekaně zaskočeni... Užaslý svět pozoroval jak neuvěřitelné události přešly Východní Evropou. Scházela slova popsat situaci. Jeden žurnalista řekl: „Jedna strana končí - komunistická strana!“ („The party is over - the Communist Party!) Jen naznačit takovou možnost před několika měsíci, by bylo dokonale směšné. Jak rychle se všechno změnilo! Ta zdánlivě nezničitelná mentalita Železné Opony se pojednou transformovala do srdečné otevřenosti a spolupráce mezi Východem a Západem. Winston Churchil první řekl toto pojmenování ve svém slavném projevu v roce 1946 : „Od Štětína v Baltu, do Terstu v Adrii, přes kontinent padla železná opona.“ Stala se drsnou životní realitou o jejíž stálosti nikdo nepochyboval. Pak pojednou - s překvapující lehkostí, čtyřicet tři let a mnoho mrtvých později - ta zlá opona už nebyla... To všechno „absolutně nemožné“ se odvíjelo den za dnem krokem, který bral dech.
Jak jeden televizní komentátor, (který byl přítomný na historickém setkání Gorbačeva s papežem, a později setkání Bushe a Gorbačeva, které okamžitě následovalo) prohlásil: „Úžasné změny zcela transformují svět v tak rychlém sledu, že jim sotva stačíme!“ Francis Fukuyama z americké vlády prohlásil:“ toto není jen konec Studené Války, ale konec historie jako takové...“ První stránka magazínu Time, listopadu 11 1989 píše o setkání Garbačev-Bush s velikým titulem: „Staví Nový Svět“. Gorbačovy „Glasnost a Perestrojka,“ na které se díval jak Západ tak i Východ s nedůvěrou, po měsíce tiše kvasily. Po historické schůzce s Bushem, perestrojka náhle explodovala s neodolatelnou silou nejenom v Sovětském Svazu, ale po celé Východní Evropě. Dělo se nemožné! Utlačovaní občané nadšeně tančí na Berlínské Zdi, a odvážně ji strhávají, zatím co pohraniční stráž se na to dívá se souhlasným úsměvem! Neuvěřitelné? Ale vždyť jsme to viděli na televizi, a s námi celý svět! Gorbačev prohlásil:
„Věci se opravdu mění tím nejradikálnějším způsobem. Lidé mají na politiku vliv, a pakliže si někdo přeje změnu pouze v jedné oblasti, potom je na velikém omylu!“
V rychlém sledu padaly marxistické totalitní režimy jeden za druhým. Zdánlivě neporazitelné, bortily se tváří tvář pokojným demonstracím. Statisíce studentů ruku v ruce s občany ze všech koutů společnosti - lidé kterým by se ještě před několika dny ani nezdálo že by se něčeho podobného účastnili - vyšli do ulic, mávali prapory a žádali svobodu! Nebyla jim upřena a výsledky byly dramatické až za hranice představ.. Představte si obrázek: nejvyšší vrstvy z komunistických stran po celé Východní Evropě, kteří po léta odsuzovali kapitalismus a předstírali že představují rovnost pro všechny, byli odhaleni jako úplatní a zkorumpovaní kriminálníci. Totalitní tyrani, kteří vládli terorem a zastrašováním, byli sami postaveni před ne-komunistické soudy! Nová evidence o základním sobectví a pokrytectví lidského srdce byla vláčena tiskem celého světa:
Wandlitz, Východní Německo - Masivní železné brány skrývaly luxusní apartmenty, kde starší členové vlády a komunistické strany po léta žili. Po celé zemi, jsou bývalí vládci odsuzováni za plundrování veřejného majetku. Peníze takto získané ukládali v zahraničních bankách. Od chvíle kdy přestal železný stisk strany na občany Východního Německa, ukázal se dříve nevídaný luxus, ve kterém tato „horní vrstva“ žila. Nové a nové zprávy se objevovaly téměř denně, a měly hluboký dopad na Východní Němce, kteří byli učeni, že za socialismu žijí všichni za poměrně stejných podmínek. Reakce byla bouřlivá. Tisk Národně Demokratické Strany komentoval, že „miliony lidí země jsou přesvědčeni, že se z nich staly svedené oběti..“ Jeden student píše: „Otázka korupce znamená rozpuštění komunistické strany ... dnes vidíme, jaká je skutečnost...“ Dělník Východního Berlína poznamenává: „Je to nechutné ..
jak si žili, zatím co nám kázali o tvrdší práci, větším úsilí pro socialismus..“ V městečku Rottleberode, byla bývalá starostka předvolána před jakýs takýs soud, zbavena titulu a obžalována z obohacování se na úkor občanů.... Představte si shromáždění členů Varšavské Smlouvy v polovině prosince 1989, které se konalo těsně po schůzce Gorbačev-Bush. Bylo jim řečeno, že se všechno mění: Máte volnost jít každý svou vlastní cestou. Většina té „staré gardy“, která byla navyklá po desítky let jen rozkazovat, na mítinku chyběla. Těm několika, kteří se dostavili bylo jasné, že to znamená konec. Nicolae Ceausescu, rumunský despota po 24 tragických let, na tom shromáždění byl a posmíval se novým tvářím a schovával svůj zmatek za tváří „nic-se-neděje.“ Několik dní později tvrdě a bezohledně nařídil svým hordám, aby bezcitně postříleli desetitisíce mírumilovných občanů kteří žádali demokracii - jen aby si udržel svou moc. Avšak během 36 hodin byl svržen vlastní armádou. Ceausescu uprchl z hořícího paláce, byl chycen a popraven i se svou ženou Elena, 25 prosince 1989. To byl poslední diktátor z Varšavské Smlouvy. Po celé Východní Evropě zdánlivě nemožné události, jako že miliony lidí uvězněných za nyní neexistující Železnou Oponou prožívají něco, o čem se jim ani nesnilo. Demokracie provedla invazi do komunistického světa! Ke konci roku 1989, jako reakci na prosby a žádosti Paul Weyrich se vydal se skupinou odborníků do Východní Evropy aby podávali informace o „politickém stylu Západních demokracií.“ Často nazývaný „jedním z nejschopnějších politických operátorů v konservativním hnutí“ Weyrich a jeho team se setkali v Moskvě s tím „největším a neuvěřitelnějším zážitkem v životě“ když pracovali v Nejvyšším Sovětu. Říká Weyrich:
Zástupci sovětů neskrývali fakt, že dávají přednost soukromému majetku, volnému obchodu, obnovení náboženství, a měli vážné otázky na metody politické akce v USA. Osud více než pěti miliard obyvatelů Země se připravoval ke skoku do neznáma. Zřejmě, podle nějakého mysteriózního dekretu „nadešel čas“ k tomu, aby se tato transformace uskutečnila. A nebo je ještě nějaké zlověstnější vysvětlení?
Někteří analytikové byli přesvědčeni - někteří ještě jsou, že glasnost a perestrojka byly částí nějakého tajného plánu na konečné zničení Západu. „The MacAlvany Inteligence Advisor“ varuje, že „Gorbačev, jeho výtečná KGB, spisovatelé i vojenští stratégové se rozhodli, „vyměnit“ nominální kontrolu nad satelity Východního bloku za neutralizaci Západní Evropy a zničení vojenského spojenectví NATO.
Plán má v úmyslu dovolit Americe, aby převzala finanční břemeno Východní Evropy.“ Troubíc na poplach, který vyslovil také Solženicin a druzí, Donald McAlvany argumentuje:
„Od Lenina až po Gorbačeva, komunistické vedení hovoří o nutnosti použití bohatých finančníků (jako Armand Hammers, David Rockefeller) aby pomohli financovat světovou revoluci. A tak komunistické vedení je ochotné souhlasit se sjednocením Německa a později i Evropy ... plazit se před Západními dobrodinci, usmívat se, klanět se a přiznávat své chyby ... a při tom žádat o finanční a průmyslovou pomoc ke změně. Ale v určitém okamžiku (pisatel odhaduje tak v polovině devadesátých let), Sověti, nejmistrnější podvodníci v historii „podrazí“ své liberální dobrodince a zaútočí na Spojené Státy...“
McAlvany pokračuje v úvaze, že sjednocení Německa a neutralizace Západní Evropy byly na plánovacích prknech Kremlu po dlouhá léta. Ta zdánlivá demokratizace Východní Evropy je mistrným plánem Sovětů, přivést Západ do odzbrojení a potom začít poslední boj za celosvětovou dominanci. Tato teorie je posílena autoritou ne menší nežli John Lenczowski, který byl ředitelem Evropských a Sovětských záležitostí v Radě Národní Bezpečnosti 1983-87. Lenczowski nám podává další znepokojující fakta:
„Zatím co se Západ dívá v úžasu na zdánlivý rozpad jednoho komunistického režimu Východní Evropy za druhým, tento pozorovatel doznává určitý pocit nejistoty... V roce 1984 Anatolij Golitsyn, jeden z nejznámějších přeběhlíků, který kdy opustil KGB, předpovídal falešnou liberalizaci Východní Evropy a Sovětského Svazu. Reformy mají být tak radikální, že Západ nebude moci udržet veřejné mínění ve prospěch silné obrany. Jedno ze scénárií, které Golitsyn předvídal (v té době byl Gorbačev ještě obyčejným aparátčíkem), zboření Berlínské Zdi, koaliční vládu zahrnující Solidaritu a církev; návrat Alexandra Dubčeka do vlády v Československu, sovětského „Dubčeka“ (Gorbačeva) po Leonidovi Brežněvovi, amnestii pro disidenty, a návrat lidí z exilu, místo pro Andreje Sacharova ve vládě. Podvod velikosti Golitsynova scénária je za hranicí představy Západu. Ale právě takový byl podvod provedený Moskevským trustem v létech 1920 a dále, vytvoření falešné „opozice.“ Toto podvádělo jedenáct západních výzvědných agentur po několik let! „ The Detroit News, February 1.1990).. Dejme tomu že Golitsyn měl pravdu, a že demokratizace Východní Evropy je neuvěřitelným podvodem. I tak by se zdálo, že se všechny ty události již zcela rozvinuly mimo lidskou kontrolu. Komunistický Humpty Dumpty - jak se zdá, spadl tak daleko a potloukl se natolik, že ani slavná KGB, ho nedá dohromady. Musíme si zřejmě počkat, jak to dopadne...
Jedna věc je ale jistá: Větší část z Leninova impéria zla zachvátily plameny - a tím nepravděpodobným žhářem, který škrtl sirku je - nikdo jiný, nežli předpokládaný vůdce Komunismu, sám sovětský president.. Není nemožné i to, že Gorbačev použil starý plán Kremlu pro „falešnou demokratizaci Východní Evropy“ jako pláštík pro své vlastní scénário. V opačném případě by bylo nemyslitelné aby vydržel tak dlouho jak vydržel, aniž by ho další členové Politbyra vytlačili od kormidla... Bylo by možné, aby Gorbačevovy plány měly v sobě jeho osobní ambice, které mířily mnohem dále, než byla jeho pozice? Už dnes průzkum veřejného mínění prozrazuje, že kdyby dnes byly volby, Gorbačev by neměl vážného soupeře na post nejvyšší hlavy Spojené Západní Evropy. A není vyloučeno, že jeho ambice jdou ještě dále... Skeptik zůstává přesvědčený, že to všechno je jen pouhý trik. Ovšem zdá se, že se události dostaly příliš daleko, než aby Kreml byl schopný otočit hodiny zpět. A to i kdyby Gorbačev byl zbavený moci. (psáno v 1990 !). Ale kdo by dnes stál o jeho místo za dnešních okolností? S papežem po svém boku, sovětský president odvážně a rozhodně prohlásil:
„Rozhodli jsme se, pevně a neodvolatelně, založit naší politiku na principech svobody volby. ... Tím že jsme se vydali na cestu radikální reformy, socialistické země překročily čáru, za kterou už návratu není...“
Železná pěst sovětského Komunismu, který si držel své poddané surovou silou, se mění do svobodné společnosti. Už se svět nemusí třást při pomyšlení na pochod marxistické totality na Západ. Z čista jasna, záhadně a oproti očekávání všech expertů - demokracie se pohnula na Východ! Nejenom všechny komunistické vlády padly, ale všechny se pohybují, jak jen rychle to možné je - směrem k demokracii západního stylu! .. Ještě význačnější, možná, než veřejná prohlášení o spolupráci bylo prostředí bratrské lásky a důvěry, které Bush a Gorbačev projevovali jeden vůči druhému na společné tiskové konferenci na Maltě v prosinci 1989. Noviny celého světa přinášely titulky: “Nová důvěra plní US-Sovětské vztahy, Přátelství, Naděje namísto podezření..“ Andrej V. Nikiforov, redaktor vlivného sovětského magazínu „USA“ to všechno shrnul:
„Konfrontace ideologií končí. To samo o sobě je historický posun ohromné důležitosti Nyní ve skutečnosti jednáme z premisy, že máme společné zájmy se Spojenými Státy v mnoha směrech ... ještě zůstávají problémy z éry konfrontace, ale už to nejsou překážky, jako byly kdysi.. Tato důvěra se zdála narůstat s každým setkáním Bushe a Gorbačeva. Mnozí staří nepřátelé na obou stranách Studené Války, se cítili zmateni.
Jeden z úředníků Kremlu poznamenal: „Někteří z těch „starých,“ kteří ještě na ministerstvu zahraničí zbyli, chodí sem a tam a vrtí hlavou.. Co se zde mění, nejsou jen naše vztahy mezi USA nebo Západem, ale celé pochopení světa, naše místo v něm, naší země a i nás samých...“ Význam pro naplnění biblické předpovědi pozoruhodných historických událostí, které jsme popsali a které pokračují, by měl být jasný. S příchodem demokracie do Východní Evropy se otevřely dveře pro něco, co si nikdo nedovedl představit: možnost, že bývalé komunistické národy se spojí se svými nepřáteli na Západě, a vytvoří mnohem větší Evropu, než se komu snilo. Takové spojení by mohlo skončit nebezpečí opakovaných válek, které zde zuřily od prvního osídlení primitivními kmeny. A že tento vývoj by mohl representovat ohromný skok k falešnému míru pod Antikristem, je velmi silnou možností... Kromě toho, rozšíření Evropské Unie, zahrnující Východní Evropu si zřejmě bude žádat revizi těch nejvíce přijímaných výkladů, které se týkají znovuzrození Římského Impéria. V příští kapitole se zamyslíme nad nejúžasnějšími předpovědmi Bible: Danielův výklad Nabuchadnezarova snu o velké soše. Deset prstů noh sochy “ze železa smíchaného s jílem,“ (Daniel 2:43) byly všeobecně chápány jako předpověď, že oživené Římské Impérium se bude skládat z deseti národů Západní Evropy. Toto je již nyní v potížích, jelikož EU má již nyní 12 členů, a je zcela možné že další západní státy se přidají; přidáme-li ještě státy Východní Evropy, můžeme na celou tu teorii „deseti národů Evropy,“ zapomenout.....Vlastně ve skutečnosti to nikdy nedávalo smysl srovnávat oživené Římské Impérium pouze se Západní Evropou protože ta byla pouze zlomkem starého Impéria! Zdá se, že se otevírají dveře pro globální sjednocení národů, a tím globální mír.. Když bude sjednocený celý svět, můžeme si být jistí, že Antikrist nebude vládnout pouze nad jeho malou částí! A tak se pohybujeme o další krok k pochopení, že jediný možný výklad je doslovný výklad Janova prohlášení, týkající se Antikrista:
„ . a byla mu dána moc nad všemi kmeny, jazyky i národy. A všichni, kteří na zemi žijí, ho budou uctívat, jejichž jména nebyla zapsána v knize života Beránka, Beránka který byl zabitý již od počátku světa. (Apo 13:7,8)
I když se neodvážíme být dogmatičtí, zdálo by se, že to předpověděné oživení Římského Impéria ve skutečnosti znamená celosvětové impérium, kterému bude vládnout Antikrist. Později uvedeme další důvody pro tento předpoklad. Podle Bible bude Antikrist používat svou moc a sílu velmi bezohledně, při čemž zničí tři národy (Daniel 7:8), pohltí je a rozbije na kousky.
(Daniel 7:19). V každém případě to nebude „ svět lásky.“ Ale jeho království bude mít zprvu také prvky svobodného sjednocení a demokracie, bude uctíván, což naznačuje jakousi příchylnost a důvěru. Ten celý obraz zůstává záhadou.. Jistě, napadá spousta otázek. Člověk se může ptát, proč se vůbec nějaké znovuzrození starodávné říše musí odehrát. A proč právě Římské Impérium, a ne jiné? Které charakteristiky starého Říma jsou tak důležité aby musely být přítomné v posledních dnech světa?
Odpovědi k těmto a také k jiným otázkám se ukáží zřejmými, až prostudujeme důležité biblické předpovědi, a podíváme se na příbuzné události v historii i v současné době. V tomto procesu objevíme, že oživení starého Římského Impéria Caesarů a Papežů, je jednou z nejdůležitějších událostí předpověděnou pro poslední dny. Není nic méně důležité nežli návrat Židů do Zaslíbené země a Vytržení Církve. Vlastně, bez něj by se Druhý Návrat nemohl vůbec odehrát.... ___________ * ____________
V GENESI 11:6 NAJDEME jedno z nejúžasnějších prohlášení Bible: „Pohleď, jsou jeden lid a všichni mluví stejnou řečí ... a to je teprve počátek jejich díla.... potom jim nebude nic nemožného.“ Bylo to u příležitosti Boží návštěvy Věže Bábelu, a to prohlášení bylo důvodem, proč jim zmátl jazyky aby opustili svůj ďábelský projekt. Proč ďábelský? Protože zřejmě obrážel ambici Satana: „Vystoupím na nebesa, povýším svůj trůn nad Boží hvězdy.“ (Izaiáš 14:13).. Nedlouho před tím, Bůh zničil obyvatele Země Potopou, protože „v jejich mysli bylo neustále zlo..“ (Genese 6:5).. A nyní tak brzy po tom velikém soudu, potomci Noého - místo aby začali na zemi čerstvý a správný začátek, soustředili svou imaginaci za cílem ultimátní vzpoury: postavit věž která by jim umožnila přístup k samému trůnu Boha, a tím se stavěli na Jeho úroveň....
Historie ukázala, že Boží odhadnutí síly imaginace bylo správné, a že Jeho soud byl spravedlivý. Zatím co člověk na rozdíl od Boha, nemůže stvořit něco z ničeho (jen se pokuste si vymyslet novou základní barvu pro duhu!), jeho imaginace je volná k průzkumu neuvěřitelného využití sil, které jsou ve vesmíru, a které si Bůh vytvořil pro svou vlastní potřebu. A cokoliv si člověk představí ve své imaginaci, nakonec najde způsob jak to vytvořit. Je dokázáno, že člověk dovede rozvinout cokoliv, co mu věda, technologie či nějaký šílený nápad přinese na mysl, už bylo mnohokrát prokázáno. Včerejší scifi je „fait accompli“ dneška..
A kdo by chtěl popřít, že lidská imaginace opakovaně - vedla člověka do hlubšího a hlubšího zla, že špatnost, podlost, ohavnost či krutost prospívá, zatímco osud Země visí na vlásku?
Opuštěný pro Boží soud a ponechán v ruinách zkáze, Bábel byl postavený znovu století později, aby lidé mohli pokračovat - z jeho vrcholu - uctívat hvězdy a pohanská božstva. Kolem věže vyrostlo město Babylón, hlavní město prvního světového impéria. Stal se centrem astrologie a čarodějnictví, prototypem falešného náboženství a lidé pronásledovali svůj starý sen z původního Bábelu: Dosáhnout nebe pomocí lidské inteligence, ve spojení s okultními silami a mocnostmi. Pod brilantním vedením Nabukadnesara II, nejen Babylónské slavné visuté zahrady, ale celé město, pokrývající víc než 100 čtverečných mil se stalo jedním z divů starého světa. Bylo obklopené hradbou více než 30 metrů vysokou a 27 metrů silnou, na jejímž povrchu mohli závodit kolem města čtyři dvoukolé vozy tažené koňmi. Bůh použil velikou moc tohoto impéria, aby potrestal svůj lid Israel za jeho modloslužebnictví. Dokonce se zmiňuje o Nabukadnesarovi jako o „svém služebníku“ a říká, že mu Israel daroval. (Jeremiáš 25:9, 27:6).. Jerusalém byl zničen, kdysi neporazitelní válečníci pobiti nebo rozprášeni, jeho hrdý lid ponížen na sběrače odpadků, a jeho šlechta odvedena do zajetí. A tak se stalo, že v první deportaci Židů byl Daniel a jeho tří společníci, Šadrak, Méšak a Abed-nego asi tak v roce 605 BC. přivedeni do Babylónu. Tito čtyři se rychle odlišili od ostatních jejich neústupnou věrností k Bohu Israele. Odmítali absolutně jakoukoliv korupci babylonskými svody - dokonce i jídlem, které jedli. Za to jim Bůh požehnal. Ve zručnosti, znalosti a moudrosti byli na královském dvoře shledáni „desetkrát lepší, nežli všichni mágové, astrologové a kouzelníci.“ Daniel 1:20), mezi kterými také oni sloužili králi. Ta služba je zavedla jejich životy do nebezpečí. Aniž by o tom věděli, Nabukadnesar požádal, aby mu poradci nejenom popsali, ale také i vysvětlili jeho sen. Astrologové a mágové odvětili králi, že žádný vládce ještě nežádal něco tak nerozumného. „Pověz nám svůj sen, a my ti vyložíme jeho význam.“ Ale král již sen zcela zapomněl a - poprvé v životě prohlédl jejich šarlatánství. Když mu nemohou popsat jeho sen, proč by měl věřit jejich výkladu - či čemukoliv jinému, co prohlašovali za tajné vědomosti? Rozzlobený Nabukadnesar nařídil, aby všichni mudrci v Babylónu byli popraveni... Když se Daniel dozvěděl o králově nařízení a o důvodu pro něj, slíbil králi že mu jeho sen popíše a vyloží, pakliže mu král dá čas, aby se mohl pomodlit svému Bohu. Tu noc to Bůh Danielovi zjevil jako první z vizí, které mu odhalil později. Příštího dne řekl Daniel králi:
„Na nebesích je Bůh, který odhaluje tajemství, a ten ti, králi, sděluje co se stane v posledních dnech.
Ty králi, jsi viděl velikou sochu, a její vzhled byl hrůzný... Hlava z ryzího zlata, hruď a ramena ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy z části ze železa, z části z hlíny. Viděl jsi, jak se - bez zásahu rukou - utrhl kámen, udeřil do nohou sochy a roztříštil je na kusy. Potom bylo železo, hlína, měď, stříbro a zlato rozdrceny a byly jako plevy na letním mlatě. Vítr je odnesl beze stop. Kámen, který rozbil sochu, se stal velikou skálou, a zaplnil celou zemi.“ (Daniel 2:28, 31-35). Potom Daniel podal králi význam snu, který mu vyjevil Bůh. Vysvětlil, že Nabukadnesar, reprezentovaný hlavou ze zlata, je vládcem prvního světového impéria. Tři další části sochy - stříbro, měď a železo jsou předzvěstí dalších třech světových impérií, které budou následovat po Babylónu. V pozdější vizi bude Danielovi prozrazeno jméno dalšího impéria - Medo-Persie, a detaily, které se týkaly třetího království, jasně identifikovaly řecké impérium. To čtvrté, pochopitelně, bude Řím. To všechno je už dnes historie. Daniel byl tak přesný, že skeptici, kteří popírají Boží inspiraci Bible se snaží dokázat, že autorem Daniela nebyl Daniel, ale že kniha byla napsána o staletí později. Ovšem, musela být napsána až po tom, když tato království přišla a opět odešla - protože nikdo není schopný - jak oni tvrdí, předpovědět budoucí světové události takové velikosti. Ovšem, pokud není inspirovaný Bohem, jak Daniel tvrdil, a jak evidence prokáže......
Ve skutečnosti bylo demonstrováno že kniha Daniel byla napsaná během babylonského zajetí, před tím, než poslední dvě impéria přišla do existence. Ovšem, předvídání těchto impérií nebylo zdaleka tou nejúžasnější částí Danielovy interpretace králova snu, ale proroctví, že to čtvrté, Římské Impérium. bude oživeno v poslední dny! Jestliže se to stane, potom je to ta největší předpověď Bible! Jeho důležitost bude jasnější, až budeme pokračovat dále. Socha odhalila další hlubší pohledy, které se nadají jen tak přejít. Na příklad, Římské Impérium představují dvě nohy ze železa. Bylo ve skutečnosti rozdělené na dvě části? Jistě že bylo, a to jak politicky, tak i nábožensky, mezi Východem (Byzant a Východní Ortodoxní církev), a Západem (Řím a římský Katolicismus) někdy v polovině IV století A.D. Brzy na počátku pátého století se Impérium rozpadlo politicky, pod náporem barbarů. Na Západě sice zůstalo sjednocené pod římsko katolickými papeži, kteří vládnou Římu dodnes, a kteří právě tak budou hrát důležitou roli v oživeném Impériu posledních dnů.
Jak víme, že musí být oživeno? Proč by nemohlo těch deset prstů reprezentovat nějaký aspekt původního Impéria? Existuje několik důvodů. Když Daniel vysvětloval těch deset prstů nohy sochy, udělal jedno úžasné odhalení:
„Ve dnech těchto králů, ustaví Bůh nebes království, které nebude nikdy zničeno; a toto království rozdrtí a pozře všechna ta království, a samo už zůstane navěky...“ (Daniel 2:44)
Zřejmě, to co ty prsty představují, se ještě nestalo. Boží království nebylo ještě „v dobách těch (deseti) králů“ zřízeno. Ve skutečnosti ani ve Středověku takoví králové neexistovali. I když byly - občas rozmíšky mezi vládci, nikdy nebylo deset králů v jedné době. Když se rozdělení odehrálo, jak jsme uvedli, Impérium se rozdělilo na části dvě, ne deset. Kromě toho se ještě neobjevil Antikrist, aby vládl nad starým Římským Impériem. A tak toto musí být - pro jeho vládu - oživeno ..... V pozdější vizi řekl Danielovi archanděl Gabriel, že „potom co Mesiáš přijde a bude zabit, lid toho prince (Antikrista), který přijde, ten lid zničí město (Jerusalém), a i chrám....“ (Daniel 9:26). .... Jako naplnění této úžasné předpovědi - a více než 600 let po Danielovi - římské armády pod velitelem jménem Titus, zničili Jerusalém i jeho chrám v 70 A.D. Tím také identifikovali „lid“ Antikrista. Toto nelze vyložit jako že Antikrist se narodí někde v teritoriu toho, co kdysi bývalo Římské Impérium. A tudíž máme přesvědčivý důvod, proč Římské Impérium musí být oživeno.
Jistě, Daniel nepoužil výrazu „oživit“. On viděl nohy a prsty nohou jako pokračování impéria, které představovalo nohy, které opět byly pokračováním těch tří impérií předešlých. Bude to „lid“ čtvrtého impéria, který zničí Jerusalém i chrám. Ale ten „lid“ je také identifikovaný jako Antikristův „lid“, v jeho hodnosti jako „prince, který přijde“. A jelikož je jasné, že nad starým Římem nevládl, toto impérium musí být obnovené, aby mohl „vládnout nad lidem“, se kterým ho Bible ztotožňuje. Ve skutečnosti bude císařem nad císařstvím celosvětovým, které má kořeny - a bude v mnoha rysech podobné Římskému Impériu císařů a papežů, jak později uvidíme.
Někteří spisovatelé se pokoušeli dokázat, že Nero byl tím Antikristem. Ovšem Nero vládl před zničením Jerusaléma, kdežto Antikrist podle předpovědi, přijde až po této události. V době zničení Jerusaléma byl ještě „princem který přijde.“ Dále, Bůh nezničil Římské Impérium v době Neronovy vlády - ani v žádném jiném čase „kamenem, který se utrhne bez pomocí rukou,“ v jedné ničící ráně.
A v žádném případě nezaložil Bůh své věčné království během Neronovy vlády, ani v žádné jiné době existence Římského Impéria. A tudíž z toho musíme vyvodit jediné: Římské Impérium bude nutně obnovené, aby zbylé části Danielovy předpovědi se mohly naplnit - včetně Kristova Druhého Příchodu, který „rozdrtí na kousky a pohltí tato království (reprezentovaná deseti prsty), a na jejich místě ustaví své vlastní mileniální království. Co se těchto deseti prstů týká, vyslovili jsme již názor, že zde nejde o deset národů Západní Evropy. Pravděpodobnější se zdá možnost, že prsty sochy mohou znamenat globální regiony, na které bude svět za Antikrista rozdělený. Tyto regiony budou pravděpodobně rozhodnuté pro usnadnění počítačové kontroly peněžnictví a obchodu za nového hospodářského systému, o kterém se dočteme v Apokalypse 13: 16-18. Mohou být také totožné s „Regionální Bezpečnostní Radou,“ které byly navrhnuty od krize Irák-Kuwait, jako prostředku k řešení takových situací v budoucnosti. Není v rozsahu této knihy zabývat se s Danielovými předpovědmi do hloubky. Daniel předpovídá přesné datum Kristova triumfálního vjezdu do Jerusalema jako přicházejících 69 „heptads“, (týdnů) roků, což je 483 let potom, co „vyšel příkaz k restauraci Jerusalema.“ (9:25).. Archeologové našli a i zdatovali dopis, který Nehemiáš obdržel od Ataxerxese Longimana, ve kterém dostává Nehemiáš autoritu znovu vystavět Jerusalem. A tento byl napsaný právě na den, který oslavujeme jako Květnou Neděli! Tato skutečnost byla prozkoumána a potvrzena sirem Robertem Andersonem, který byl - po mnoho let - hlavou kriminální vyšetřovací divize Scotland Yardu, a je výborným Křesťanem. Důkazy o tomto podává ve své knize „Přicházející Princ“. Uprostřed těchto podrobností nesmíme zapomínat na ten veliký obraz: Není to pouze království, které ožije, není to ani světové impérium, ale oživuje se všechno, co představuje Bábel, ve kterém všechna království zobrazená sochou mají své kořeny. Nejenom Římská Říše, ale sám Babylón, (kde byl poprvé oživený Bábel), bude také oživen. A tak ve vizi posledních dnů kterou dostal Jan, je Řím nazván „MYSTÉRIE, VELIKÝ BABYLÓN, MATKA DĚVEK A VŠECH OHAVNOSTÍ NA ZEMI.“ Další diskusi o této „záhadě“ odložíme do kapitoly 10. Jak jsme už viděli, Bábel se stal Babylónem, centrem náboženství okultu, smyslnosti, bohatství a světové moci. Po celá ta staletí Babylón reprezentoval lidskou vzpouru proti Bohu tím, že se snažil si na boha hrát pomocí svého génia a psychických sil, ve spolku se Satanem.
Bible nám říká, že celý tento babylonský nábožensko-politický systém dosáhne svého vrcholu za vlády Antikrista - a že Bůh bude tento systém soudit a nakonec jej zničí. Tento soud byl poprvé vyslovený ústy Izaiáše těmito slovy:
„Babylón, perla mezi národy, pyšná okrasa Chaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, zničené Bohem. Nikdy už nebude osídlen, nebude obydlen po všechna pokolení; žádný Arab si tam stan nepostaví; ani pastýři tam nenechají odpočívat svá stáda...“ (Izaiáš 13: 19-20.)
Po léta byly tyto verše čteny v kostelech po celém světě (doprovázené diapozitivy babylónských zřícenin ), jako „důkaz“ - že se stalo přesně to, co Izaiáš předpověděl. „Babylón nebyl znovu postavený a nikdy nebude!“ Na neštěstí - pro tento výklad - starodávný Babylón je obnovován nikým jiným, než neslavným Saddámem Hussejnem, jehož megalománie si vyžadovala, aby jeho jméno bylo vyraženo na každé cihle, kterých bylo na rekonstrukci vyrobeno na milióny. Hussejn se vidí jako nový Nebukanedzar který povede novou arabskou konfederaci, oživené Babylónské království - s konečným cílem zničení Israele. Logo, zhotovené pro 1987-1988 Festival, který se konal v Babylónu, mělo dvě tváře z profilu: Nebukanedzar nalevo, Hussejn v pravo. Téma obou Festivalů bylo: Od Nebukadnezara k Sadámu Hussejnovi, Babylón prochází Renesancí. Byla tedy konečně Bible chycena při falešném proroctví? Ne, pouze tento verš byl špatně vyložený. Izaiáš staví toto zničení do „Dne Páně,“ kdy „Bůh potrestá svět“, a jeho popis (13:9-11) zní jako „Veliká Tribulace“ z Matouše 24. Předpovídá zničení Babylónu v posledních dnech - budoucí zničení, které Jan popisuje v Apokalypse, kapitole 18. Že Bible nepoukazuje na obnovené město Babylón v Iráku - o které se tak pošetile snaží Saddám Hussejn - by mělo být každému jasné.... Tady jde o mnohem, mnohem více! ... Bůh předpovídá, že Jeho konečný soud padne na to veliké Zlo, které počalo u věže Bábelu, a které začalo sílit až teprve když politika, náboženství a věda se staly mnohem kultivovanější - až nakonec je celý svět sjednocený v honbě za starodávnou Satanovou lží. Toto je ten Babylón znovu-oživený, s centrem v Římě - který bude zničený, aby už se nikdy neobnovil! Tento světový systém, který uzurpoval právoplatné místo Jerusaléma v pokusu o ovládnutí světa - musí být zničen! Teprve potom bude Jerusalému vráceno jeho místo, kde bude vládnout Kristus po tisíc let. Božím řešením prvního Bábelu bylo to, že jim zmátl jazyky, aby předešel přesně takovému neštěstí, ke kterému se lidstvo žene dnes.
Pavel vysvětloval, že jeden z účelů Boží intervence bylo vytvoření národnostních hranic, držet je od sebe, aby je povzbudil k hledání Boha a pravdy. (Skutky 17:26-27). Namísto toho, stále na stezce vzpoury, plný arogance a touhy hrát si ve vesmíru na boha, moderní člověk se chce prosadit nezávisle na svém Stvořiteli. Prohlásil také, že odčiní to, co Bůh udělal v Bábelu. Bude se snažit „rozmotat“ všechny jazyky pomocí simultánních překladů komunikací pomocí celosvětové sítě satelitů, a opětně národy sjednotit. Nejenom že se Bábel pomalu obnovuje, ale existuje tendence se vychloubat skutečností, jakoby se chtěli Bohu vysmívat. Je pozoruhodné jak často je Bábel společný s moderní snahou sjednotit opět svět za jedním cílem a jedním jazykem. Oficiální plakát Evropské Rady, která reprezentuje EU je jedním z příkladů. Zobrazuje EU jako Bábelskou Věž ve stavbě, s 12 hvězdami, které představují 12 národů Spojené Evropy. Čteme nápis: „EVROPA, MNOHO JAZYKŮ, JEDEN HLAS.“
Další si vybírají stejné téma. Ve speciálním vydáním pro Evropu, Wall Street Journal , IBM zobrazuje Spojenou Evropu také jako Věž Bábelu v konstrukci a transformující se do mrakodrapu moderního města. Lockheed Aircraft Corporation, si vzala stejné téma. Když inzeruje o svých schopnostech v magazínech jako Scientific American, Lockheed prohlašuje, že její počítačový systém „bojuje proti efektu Bábelu“ o získání všech zpět, za účelem globálního porozumění.
Je toto náhlé zaměření se na znovupostavení Bábelu jen taková náhoda? Ať už je, nebo není, fakt je že projekty reprezentované tímto cílem, vyplňují biblickou předpověď jako nikdy před tím. Toto scénário se stává ještě hrůznějším, když si povšimnete že těch 12 hvězd, které reprezentují členy EU při Radě Evropy, nejsou obyčejné hvězdy, ale hlavou dolů obrácené pentagramy, symboly Kozla z Mendés nebo li Satana. Opět jen náhodný sběhl událostí? Zajímavá otázka......
__________ * __________
MEZI NEKONEČNÝMI VÝČTY zločinů všeho druhu, které se denně objevují v tisku, příliš často čteme hrůzné zprávy - příliš hrůzné k uvěření.. A přesto tyto nelidské zrůdy - ať je to Charles Manson, Richard Ramirez, „Noční Vrah“ z L.A., - jsou, k naším rozpakům - zcela lidští, členové našeho druhu homo sapiens.
Je velmi znepokojující si uvědomit, že tito zločinci, ať už jsou jakkoliv odporní byli - v drtivé většině - zřejmě normálními dětmi, jejichž narození přineslo radost jejich rodičům, a jejichž dětství slibovalo nádhernou budoucnost.
Kde se stala ta chyba? Odkud se sebralo to množství neomluvitelného zla? Jak mohlo zůstat skryté za fasádou zdánlivé normality? Jak mohlo něco tak odporného existovat, aniž by o tom rodina či přátelé něco věděli? Některé z těch nejhnusnějších zločinů, včetně zohavování obětí a i pojídání jejich těl, provedli takoví, kteří se zdáli - jejich rodinám i přátelům - jako nejlaskavější, lidské bytosti , které znali.... Není proto divu, že Bible představuje dobro a zlo jako dvě veliké záhady a dává si práci vysvětlit, co je v jejich pozadí.. Když soudce Michael Tynan z L.A. odsoudil k trestu smrti Richarda Ramireze v listopadu 1989, prohlásil, že neexistovaly žádné polehčující okolnosti. Ukázal soudu že Ramirez, který dokonce vyřezal oči jedné ze svých obětí, neprojevil ani tu nejmenší lítost, a že ve svých zločinech ukázal „krutost, bezohlednost, surovost, za hranice lidského pochopení.“ Ramirezova závěrečná řeč před soudem byla:
„ Nevěřím na pokrytecká, moralistická dogmata vaší - tak zvané civilizované společnosti... Z takových červů jako jste vy, se mi zdvihá žaludek. Všichni jste pokrytci. Nerozumíte mi. Není to od vás očekáváno. Nejste toho schopni. Jsem za hranicí vaší schopnosti chápat. Jsem mimo dobro i zlo. Jednou budu pomstěn. Lucifer žije v každém z nás... Vy, legie noci! Plemeno temna! Neopakujte chyby Nočního Vraha a neprojevte žádnou milost! (Los Angeles Times, November 8, 1989). Neexistuje žádné psychologické vysvětlení pro Ramireze - není ani žádné pro nás! Lidské chování se nedá zredukovat na nějakou formulku! Psychologické „kriminální profily“ mohou „pasovat“ ve všeobecném slova smyslu ve většině případů, ale svoboda volby a lidský důmysl činí předpověď činu individuálního jedince nemožnou! Bůh prohlašuje: „Lidské srdce je zrádné a zoufale zkažené, kdo je zná?“(Jeremiáš 17:9). Ostudný seznam lidské špatnosti v historii našeho druhu, jasně svědčí o pravdivosti tohoto soudu.......
Bylo ironické srovnávat tiskové zprávy po celé Americe. Vedle zpráv o úžasném růstu svobod ve Východní Evropě, byly zprávy - mnohem podrobnější - o hrůze, kterou přinesla léta tak oslavované svobody na Západě: epidemie vražd, znásilnění, loupeží, sodomie, pornografie, zneužívání dětí a Satanismu; organizovaného zločinu jako obchodu, drogové kartely sestřelují dopravní letadla a používají bomby na banky, na veřejné budovy, na nevinné civilisty - jen aby si udrželi své „právo“ vydělávat miliony na úkor milionů zničených životů; gangy mladých terorizují své okolí - dokonce i města - nahodilé střílení na dálnicích, a epidemie AIDS, která může zdecimovat a zničit Západ - ten strašný seznam jde dál a dál.....
Přes všechny nevýhody života pod útlakem diktátorských režimů, bylo tam - alespoň méně zločinu, než na Západě. Jistě, alkoholismus byl rozšířený, zneužívání dětí i rozvody, ale drogy se neprodávaly na každém rohu, nebylo tolik zabíjení a studentských revolt na školách.
Komunismus byl nepřítelem svobody, ale zároveň velmi tvrdý na zločin. Člověk mohl chodit po ulicích Moskvy nebo Leningradu nebo jakémkoliv jiném městě, malém či velkém, zcela beze strachu že bude okradený nebo znásilněná, nebo zastřelený jen tak z legrace... Ztratí se tyto „výhody“ nesvobody, až Západní „svoboda projevu“ se dostane plně na Východ? Už nyní se rychle rozrůstá zločin v Sovětském Svazu... Ano, zlo bují po celém světě - a to nejenom ve stylu těch zločinů, které nás šokují, ale i v „legální“ oblasti zábavy kterou Západní prosperita tak podporuje. Veliké části Stockholmu, Kopenhagenu, Amsterodamu, Frankfurtu, Paříže, Londýna, New Yorku, Los Angeles, San Franciska a dalších, se staly nestydatým bahništěm hříchu. Sodoma a Gomora by jim mohly závidět jejich odporné zlo chráněné „svobodou projevu“ bující celým Západním světem, a hlavně moderní techniku, pomocí které se zlo šíří.. Můžeme pochybovat o tom, že se totéž zlo rozšíří nyní mnohem rychleji přes otevřené hranice na Východ, které byly kdysi tak neprodyšně uzavřeny? Při svém příletu na budapeštské letiště, v červenci 1989, Billy Graham pochválil odstranění obchodních překážek, ale varoval:
„Problémy, kterým náš svět čelí, jsou fundamentálně morální a spirituální povahy, a nemohou být vyřešeny jen hospodářsky nebo politicky. Bylo by tragédií, kdyby Maďarsko spadlo do stejné pasti jako mnoho lidí v mé zemi - získalo celý svět - a ztratilo svou duši... Příliš často byl ekonomický pokrok a rozšířená svoboda doprovázena morálním a spirituálním rozpadem...“
Je možné, že Západ se už tak dlouho vychloubá lidskými právy a svobodou, že není ochotný vidět svou vlastní hrůzu a korupci? Západní technologie vytvořila materialistický ráj, který se stal předmětem závisti Východní Evropy. Ovšem na druhé straně to přispělo k explozi drog, pornografie, zneužívání dětí, organizovaného zločinu - to všechno se nyní dostane - spolu s demokracií, na Východ. Jak Robert Benne, ze „Střediska pro Církev a Společnost“ v Salemu, poznamenal:
„Toto vítězství demokratických kapitalistických (ve Východní Evropě), by mělo být přivítáno malým potleskem, jelikož morální základy Západu, které demokracii a kapitalismus umožnily, se pomalu vytrácejí....“
Na podzim 1988 měl Bill Moyers jednu ze svých televizních specialit: Rozprava o Zlu. Byl to klasický příklad jak humanistický přístup k tomuto subjektu je beznadějně nedostatečný, aby se dostal na kloub základním faktům lidské existence.
Slyšeli jsme mnoho vzdělaných diskusí, mnoho vzdělaných a výřečných lidí - někteří s impozantními akreditivy - z nichž ani jeden nebyl schopný nabídnout nic než nadějnou sice, ale velmi vratkou ideu, že skrze vzdělání, lidstvo nakonec problém zla vyřeší.. Celá ta debata - i když občas intelektuálně podnětná - nebyla schopna odpovědět na ty skutečné otázky. Člověk odcházel s dojmem, že se může „cítit dobře,“ protože se zaobíral v „poctivém zkoumání“ tímto nepříjemným tématem - a hlavně proto, že jsme přiznali, že „trochu dobra a trochu zla je v každém z nás,“ i když stále ještě neumíme ani definovat, ani vysvětlit jak dobro tak i zlo... Ramirézovo hrůzné prohlášení že „Lucifer je v každém z nás“ se zdá být blíže pravdě....
Lucifer! Ano, tam to všechno začalo. Bůh inspiroval Izaiáše, aby krátce odhrnul závoj minulosti, abychom pochopili ten neuvěřitelný původ zla:
„Ó, jak jsi padl z nebe, Lucifere, synu jitřní hvězdy!.. Řekl jsi si v srdci, vystoupím na nebesa, povýším svůj trůn nad hvězdy Boží, zasednu na Hoře Setkávání.. Budu jako Nejvyšší.. Přesto budeš svržen do pekla, do nejhlubší jámy..“ (Izaiáš 14:12-15). Nepochopitelně zlá ambice transformovala nejvyššího Božího anděla, „pomazaného cheruba“ (Ezechiel 28:14) do „starého hada,“ zvaného Satana nebo Ďábla. (Apokalypsa 12:9). Luciferova hořící vášeň , vyjádřená pěti „Já chci“ („I will“), byla prototypem sebe-prosazení - něco, co je dnes považováno za tajemství úspěchu. Může to být pravda? Ano, pád té nejmoudřejší a nejkrásnější bytosti přišel skrze postoj, který je dnes tolik kultivovaný a považovaný za chvályhodný v dnešní společnosti, a který tvoří základ seminářů „úspěchu“ a nejvíce prodávaných knih! Může ještě někdo pochybovat o tom, že Lucifer je „bohem tohoto světa,“ který „zaslepil mysl všech těch, kteří nevěří? (2 Korintským 4:4).
Prosím, uvědomte si také, že tato vzpoura nebyla vyvolaná nějakým špatným prostředím, dětstvím v chudobě, negativním vlivem společnosti! Lucifer žil v bezprostřední blízkosti Boha! Ani se to jeho chování nedá přičíst nějakému traumatickému prožitku z mládí, který by byl založený někde hluboko v jeho podvědomí. Lucifer nevyrostl v ghétu, ani nebyl jako dítě zneužívaný! Jeho problémem nebyli ani rodiče, kteří by mu stále strkali „pod nos“ náboženství. Ani jeden z těchto faktorů, které tak rádi používají psychologové a psychiatři nemohl být příčinou porušení Božího Řádu a této bezohledné touze po moci. A žádná psychoterapie by nepomohla, aby Lucifer porozuměl sám sobě a seznámil se svými pocity. Dnešní pochybné teorie o lidském chování, které zasáhly jak sekulární svět, tak i církve, nepřinášejí ten skutečný lék, protože nemohou jednat se zlem, které si zotročilo lidskou mysl i emoce.
Kromě medikálních případů, každá teorie která „nepasuje“ na „případ Lucifer“ nikdy nenormální úchylné lidské chování nevysvětlí, protože Lucifer je morálním „otcem“ lidstva. Už Ježíš to zcela bolestně vyjádřil: „Vy jste z vašeho otce, ďábla, a děláte to, co on chce.“ (Jan 8:44) .Není potom divu, že se potřebujeme „narodit znovu“ Božím Duchem do Jeho rodiny! Bohužel ale toto rčení se stalo otřepanou frází, bez jakéhokoliv významu!
Je třeba si také uvědomit, že pád Lucifera se nestal proto, že měl o sobě špatné mínění - něco, co se dnes považuje za příčinu všeho - od závislosti na drogách , k pornografii a homosexualitě. Lucifer se nepovažoval za podprůměrného tvora, Pýcha a „Já“ byly u kořene této vzpoury - kosmické anarchie, do které bylo - bohužel - zataženo i lidstvo... Ďábel se rozhodl že bude jako Bůh - určovat si vlastní standardy chování, a dělat si to „po svém.“ Není to tak dnes ve světě? ... Lucifer byl vyhnán z nebe, i když tam nějaký omezený přístup má. Počala kosmická válka mezi Satanem a Bohem, která stále zuří, ale blíží se ke svému zakončení... Kdyby to byla pouze otázka prosté síly a moci, Bůh by mohl vyřídit Satana v jednom okamžiku. Namísto toho je to bitva pravdy proti lži, smrtelný boj o mysl a věrnost - nejdříve andělů, a potom o srdce celého lidstva, jelikož Satan svedl Evu, aby se postavila na jeho stranu. Boj v naších individuálních životech je nepatrnou, mrňavou částečkou mnohem většího konfliktu mezi Bohem a Satanem, a jsou s ním intimně spojené. Každý z těchto stratégů má svůj plán, a naše věčná budoucnost závisí na tom, koho budeme následovat.
Bůh nás miluje, a přeje si nás získat zpět - ale nebude na nikoho vykonávat nátlak! Každý z nás musí mít svobodu uvědomění si svého hříchu proti Bohu, litovat toho a přijmout Krista jako svého Spasitele - nebo Ho odmítnout a následovat Satana. A kromě toho musí mít Jeho Nepřítel svobodu pro rozšiřování svých lží, pro nabízení falešného evangelia a přeměnu světa v ráj - pakliže to svede... Kolik andělů následovalo Satana nám řečeno není. Víme ale to, že „andělé, kteří si nezachovali své vznešené postavení, jsou ve věčných poutech a v temnotě pro veliký den soudu.“ (Juda 1:6). To neznamená, že jsou zavřeni na nějakém místě, ale že jejich mysl je v temnotě - bez naděje, že by se mohli zachránit před budoucností, která je čeká.. Satan, i když je brilantní nad naše představy, je megalomaniakem který podvedl sama sebe tím že se domnívá - stále ještě domnívá, že nad Bohem ve svém povstání zvítězí.
Jeho následovníci - ať už z říše andělů nebo lidí se dostali nakonec do stejného klamu - i když už pro některé na výsledku boje nezáleží - to jejich povstání se stalo samoúčelným a tak už jde jen o ten zápas - výsledek už důležitý není.. Karl Marx představuje nepochopitelný příklad záhadné zotročující síly zla - beznaděje toho, kdo se stal Satanovým učedníkem, který ví že ho čeká Boží soud a přesto není schopný se v lítosti obrátit. Nelze pochybovat o tom, že Marx byl vědomým přívržencem Satana. Richard Wurmbrand, který byl 14 let vězněn v komunistickém Rumunsku, dokumentoval tento fakt ve své knížce „Byl Karl Marx Satanistou?“ Další spisovatelé došli ke stejnému závěru. Ve svém mládí byl Marx horlivým Křesťanem a nikdy svou víru v Boha neodvolal! Namísto toho se stal Jeho úhlavním nepřítelem. Je důležité si uvědomit že Marx - právě tak jako jeho pán Satan, nebyl nikdy ateistou! Právě tak jako démoni, kteří „věří a chvějí se strachem“ (Jakub 2:19). Marx se chvěl také, ale pokračoval v nenávisti a v boji proti Bohu, o jehož existenci nepochyboval. V jedné ze svých básní napsal: „Přál bych si, abych se mohl pomstít Tomu, který nahoře vládne - nic než pomsta mi nezbývá..“ V jiné básni naříká:
„Nebe jsem se vzdal - to vím velmi dobře - má duše kdysi Bohu věrná je určena pro pekelné hoře..“
Marxova živelná nenávist vůči Bohu - a obzvláště proti Křesťanství - byla dlouho charakteristickým znakem socialistického systému, který založil. Komunismus byl otevřeně proti Bohu proti Kristu. Tento otevřený přístup se ale minul účinkem. Lidstvo je nevyléčitelně náboženské a pokrytecky svatouškovské. Toho konečného svodu lidstva lze dosáhnout pouze pomocí falešného náboženství - ne ateismem! A Satan je si toho vědom! A tak Antikrist bude nejenom hlavou světové vlády, ale také světového náboženství! Je jisté, že ta nová tvář Komunismu, která se představuje Západu pod vedením Gorbačeva, a která nabízí „svobodu svědomí“, je jeden z kroků, nutných pro příchod Antikrista. Jak dlouho Satanovi a jeho démonickým hordám bylo dovoleno Boha vyzývat, a kolik mezigalaktických bitev bylo již svedeno to nevíme. Ale je jasné, že se Bůh rozhodl odhalit ve svém Slově to, že Satanova vzpoura nemá za cíl nic menšího, než svrhnout Boha. A jako hlavní část své strategie, Satan zamýšlí ustavit své globální království zde na Zemi, s Antikristem jako hlavou v roli světového vůdce. Přijde čas, který Bůh uzná za vhodný pro své účely a povolí, aby Antikrist ovládl svět. Ta doba může být blíže, než se domníváte. Nic z toho co jsme uvedli, zlo nevysvětluje. Nelze ho vysvětlit právě tak jako každý jiný rys lidského chování.
A každá teorie, která se domnívá že vysvětluje - na příklad na základě špatného zacházení utrpěného v minulosti, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, pak vlastně dodává omluvu zla - ne řešení.. Bible hovoří o zlu jako o záhadě, protože zahrnuje nevysvětlitelné otázky, pro které není racionální odpověď. Jak se mohl Lucifer - ten nejnádhernější Boží tvor - stát Satanem, zosobněním zla? Proč Bůh dovoluje aby se to stalo? Proč snáší toto povstání, které se staví proti Němu na této planetě? Jistě, Bůh nás chce získat na svou stranu svou láskou - a lásku vynucovat nelze: musí být volná, aby se mohla rozhodnout sama dobrovolně, ochotně. A tak musí mít volbu: přijmout právě tak jako odmítnout, milovat nebo nenávidět. Ale to přináší další otázky: Proč někteří uvěří a druzí ne? Proč někteří přijmou pardon, který Bůh nabízí - a jiní odmítnou? Jak se může láska tak rychle změnit na nenávist?
Ať už je to přiznání jakkoliv bolestné, musíme uznat že existuje hluboký proud zla v naších srdcích. Pavel to nazývá „záhadou zla,“ která funguje ve světě jako kousek droždí. Prozatím je omezováno, brzděno Bohem, ale jednou přijde den, kdy tato zábrana bude odstraněna natolik, aby zlo mohlo přinést své ovoce. Potom spadne maska, a zlo bude odhaleno, a každý bude vidět co vlastně zlo je. Začalo s Luciferem, ale svého vrcholu dosáhne s člověkem - Antikristem, kterého Bible také nazývá „člověkem nepravosti, synem zatracení. ten zlý..“ Pavlův popis příštího řádění neomezené morální nečistoty, posílené psychickou mocí je neobyčejný:
„Ať vás nikdo ničím nesvede, protože ten Den Krista (Uchvácení, Vytržení, Rapture) nepřijde dříve než apostázie (odpadnutí) a potom bude muž hříchu odhalený, syn zatracení, který se staví proti všemu a vynáší se nad všechno, co je od Boha, a tak si sedne v Chrámu a prohlásí se za Boha. A vy víte, kdo ho nyní zadržuje - aby se ukázal ve své době. Totiž záhada zla již pracuje, pouze ten, který brání zlu bude bránit, dokud nebude odstraněný z cesty. A potom bude ten zlý odhalen, ten kterého Pán zničí dechem svých úst, a zničí ho září svého příchodu - toho jehož příchod je podle plánů Satana se vší lží a lživými znameními se vším klamem hříchu ve kterém zemřou, protože neměli lásku k pravdě, aby mohli být spaseni..“ (2 Tesalonským 2:3-10)
Záhada zla, která kvasí v našem světě, je předurčená k explozi v obnaženém odhalení pod vládou Antikrista. S počátku nebude nijak hrůzná, vlastně nebude ani jako zlo vypadat. Mnoho z těch, kteří byli nakonec stažení do syrového, perverzně zlého Satanismu dosvědčují, že byli nalákáni (právě tak jako mnoho přívrženců New Age) atraktivní „bílou magií,“ která slibovala psychické síly.
Chtěli použít tu „světlou stranu Síly“ pro dobro, a také aby si splnili všechna svá přání a touhy. To byl ten první krok. Potom těch kroků bylo více - ve směru, který nebyl s počátku plně pochopen. Postupně se to momentum směřující dolů zrychlilo, až byli strhnuti vírem zla, které je nyní zcela fascinovalo. to stejné zlo by jim bylo - na počátku - nevyhnutelně odporné. A tak to bude s celým světem, až se uvolní, - bez jakýchkoliv zábran - Satanova moc za vlády Antikrista. Jedním z nestrašnějších prohlášení Krista svým učedníkům bylo, když řekl: „jeden z vás je ďábel!“ Měl na mysli Jidáše který Ho zradí - a tím vlastně zradí celé lidstvo. Některé z těch hrůzných pasáží Bible naznačují, že ti, kteří se odmítnou vzdát své vzpoury proti Bohu, budou - jak se tak bude to skutečné, nezbrzděné zlo rozvíjet, budou změněni - svými vlastními vášněmi, v přípravě na peklo, a stanou se (jako Jidáš) ztělesněním toho zla, kterým byli tak fascinování, a nakonec prostoupeni.. Soud nad nimi je tak strašný, že Bůh vysloví nad těmi, pro které není již žádná naděje:
„ten kdo je špatný, ať je špatný dál, kdo je nečistý, nechť nečistým zůstane.. (navěky).. “ (Apokalypsa 22:11).. Vedle zla existuje ještě jedna záhada v tomto světě: Záhada dobra. Právě tak jako manifestace zla v lidských tělech je mimo naše pochopení, tak je to i s dobrem. „Proč mne voláš dobrým?“ se ptá Ježíš někoho, kdo Ho oslovil „dobrý Pane.“ „Pouze jeden je dobrý, a to je Bůh,“ řekl Boží Syn. Matouš 19:17 Ježíš tímto nijak nepopíral své Božství, jen potvrdil skutečnost. Jeho Božství se dokazovalo skrze dobro, kterému nebylo obdoby, a oddělovalo Ho od každé jiné bytosti. Pavel o Něm prohlásil:
„Veliké je tajemství zbožnosti: Bůh se ukázal v těle, byl ospravedlněný Duchem, viděn od andělů, byl hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijatý ve slávě..“ (1 Timoteovi 3:16)
Proč vlastně Bůh zakázal Adamovi a Evě, aby jedli se stromu poznání Dobra a Zla? Proč by to ovoce mělo být pro ně smrtelné? Protože člověk - sám o sobě - není schopný znát a nebo konat dobro! A proto touha po poznání Dobra a Zla sám ze sebe, a být schopen konat dobro a vyhnout se zlu vlastní silou se rovná touze po tom, aby se stal Bohem. Toto byl ten ultimátní akt vzpoury. Člověk sám sebe přesvědčil že k tomu aby byl dobrý - Boha nepotřebuje. Tím se sám izoloval od toho jediného zdroje Dobra, a stal se otrokem Zla. Jakmile lidstvo nastoupilo špatnou cestu - už nebyla možnost návratu. Dokonce i takoví, kteří litovali a chtěli se obrátit, byli drženi jako Satanovo rukojmí.
Zůstalo jen jedno řešení: Sám Bůh se musí stát člověkem a zaplatit ten dluh, který Jeho spravedlnost vyžadovala, a tím dát lidstvu příležitost odvrátit se od své vzpoury a přijmout Ježíše Krista jako Spasitele. Boží Dobro by se tak spojilo s lidstvem, ale tentokrát se pouto již zlomit nedalo. To je to, čím Kristus je a proč přišel na tuto planetu. Pro Křesťany volá Pavel vítězně: Kristus ve vás, naděje spásy!“ (Koloským 1:27)).. Také Satan má člověka, který ho reprezentuje v této válce na zemi: Antikrist. Tak jako „Ježíš Kristus je Bůh manifestovaný v člověku, tak Satan se bude manifestovat v Antikristu. Až se objeví, Satanův člověk se představí jako Boží muž, Antikrist se bude vydávat za Krista , a většina lidí půjde za ním.. Nabídne lidem alternátní plán záchrany - ne od hříchu, jelikož tento koncept bude odmítnut, ale záchranu před ekologickou katastrofou a záchranu před válkou. Přislíbí mír a blahobyt, dobrý život zde na Zemi raději „než nějakou tu pohádku o nebi.“
Záhada zbožnosti finálně představuje Krista, jak obrací lidi zpět k Bohu, jeho přítomnost v nich, a přípravu na nebe. Záhada zla představuje Satana odvracejícího lidi od Boha a jeho přítomnost v nich, jako přípravu na peklo. Satan představuje evangelium „sebe-sama“ a ambice, která se podbízí lidské pýše. Učí, že každý z nás má uvnitř sebe prostředky k vlastní spáse. Satan nebude popírat, že se lidstvo dostalo “tak nějak na scestí,“ Satanova diagnóza zbavuje lidi jakékoliv odpovědnosti. Podle něho nejsme odloučeni od Boha skrze hřích, ale jsme odcizeni od sebe samých a našeho prostředí skrze naší nevědomost o tom, kdo vlastně jsme. Domníváme se, že jsme ubozí smrtelníci, zatím co ve skutečnosti jsme bohy. My nepotřebujeme nějakého „externího Spasitele,“ ale prostě se potřebujeme naučit napojit se na náš nekonečný potenciál, který se nachází uvnitř každého z nás... To je stejná, příjemná lež, která svedla Evu.....
Všechno co se odehrává v lidské historii, pohybuje figurkami na šachovnici, blíž a blíž k tomu finálnímu konfliktu mezi Kristem a Antikristem, a k nevyhnutelnému konci Satana. Historie lidstva - tak jak ji známe - vyvrcholí ve střetnutí - tváří v tvář Krista a Antikrista, Božího muže a Satanova muže. Kdy se to stane? Nikdo neví, ale je jasné že se musí nejdříve odehrát určité události... Mezi ty nejdůležitější, které postaví kulisy pro Druhý Příchod patří oživení Římského Impéria, o kterém jsme se již zmínili. Starodávný Řím byl těsně spojený s Kristovým prvním příchodem, a tak musí - ve své obnovené formě - být angažovaný v příchodu druhém.. Toto je fascinující fakt jak historie tak i předpovědí, a klíčový faktor v pochopení růstu Antikrista....
_____________ * ______________
SOVĚTSKÝ PRESIDENT MICHAL GORBAČEV je hnán vášní: Vidět jak Sovětský Svaz a jeho bývalé satelity se stávají částí nové Sjednocené Evropy - a potom „sjednocený socialistický svět“ svobody a míru! Jak dlouho se s tímto neuvěřitelným, nemarxistickým snem Gorbačev zaobíral než se rozhodl, že už je k tomu zralá doba, a publikoval to ve své knize: „Perestrojka Nové Myšlení pro Naší Vlast a Svět,“ v roce 1987, to nevíme. Povzbuzený tím, jak nadšeně byla kniha veřejností přijata, důrazně přednesl a časově upravil svůj sen na Shromáždění OSN, v prosinci 1988. Bylo to poprvé po 25 letech, kdy sovětský president toto shromáždění oslovil. Tato kulturní a přesvědčivá řeč toho, kdo byl zvolený „Mužem Desetiletí“ magazínem Time, je propastný rozdíl od hrubé tirády, se kterou se proslavil Nikita Chrusčev, když si ještě pomáhal ranami do stolu svou botou.. Gorbačevův projev byl mistrným dílem na rovině styků s veřejností. Každého překvapil tím, když oznámil jednostranné snížení počtu sovětských vojenských sil rozmístěných ve Východní Evropě, a vyzval všechny aby odmítli používání vojenské síly v mezinárodních vztazích. Varoval, že uzavřené společnosti neuspějí a volal po demokratizaci každého národa a po univerzálním uznání lidských práv a plnou svobodu pro každého jednotlivce. Většina Západníků se domnívala, že jde opět o nějakou starou sovětskou propagandu. Sovětský vůdce, který požaduje „demokratizaci všech národů?“ Přestaňte si dělat legraci! A odsuzuje „uzavřené společnosti“ k zániku? Není to rys právě jeho vlasti? Jen málo z těch, kteří ten den slyšeli jeho projev věřili, že všechny „uzavřené společnosti“ Východní Evropy skutečně zkrachují během jednoho roku ode dne této prorocké řeči, ale téměř každý od té doby počal věřit nejenom Gorbačevovi, ale také jeho revolučním návrhům, které se nezastavily u břehů Evropy, ale rozšířily se do celého světa. Jak bych si přál, aby někteří z mých starých učitelů a kazatelů z mého mládí byli dnes naživu! Jak by byli nadšeni když by uviděli celý tem pohyb k oživení Římského Impéria, o kterém s takovou jistotou učili před padesáti lety! Jsem si jistý že by také rozpoznali svůj vlastní omyl vysvětlení „deseti prstů“ na nohou Nabukadnezarovy sochy. (Daniel 2:31-45), jako deset národů Evropy. Už jsme se zmínili o tom, že jak události tak i fakta historie, si vyžadují mnohem širší pohled na to, co těch „deset prstů“ představuje... Na vrcholu své moci, starodávný Řím kontroloval teritoria, daleko za hranicemi Evropy. Jako dodatek máme Řecko, Turecko, část toho čemu se dnes říká Východní Německo. Dále značnou část Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Albánie, Bulharska, Sovětské Arménie, a dalších částí Sovětského Svazu kolem Černého moře. Césarovo staré Impérium také zahrnovalo Sýrii, Libanon, Israel, Jordán, Egypt a středozemní oblast Severní Afriky až k Atlantiku.
Prostě - srovnávání oživeného Římského Impéria s teoretickou deseti-člennou konfederací Západní Evropy, byl každopádně omyl. Ovšem, jaké oprávnění má teorie, která rozšiřuje impérium Antikrista daleko za aktuální oblast, kterou kontrolovali císaři Říma? Důvodů je mnoho. Césarové vládli nad světem své doby - dává proto smysl že Antikrist, hlava obnovené formy Římského Impéria, by měl vládnout nad světem své doby, který dnes zahrnuje všechny národy. Ale, není trochu domýšlivé vynechat největší část země, včetně velkých civilizací Indie a Číny, poukazujeme-li na Římské Impérium jako „svět své doby?“ Opět, existují pro to důvody.
Sama Bible popisuje ta čtyři království, reprezentované sochou Nabokadnezarova snu jak „vládnoucí nad celou zemi.“ (Daniel 2:39). A tak musíme pohlížet na starý Řím jako na „světové impérium,“ pakliže máme přijmout biblickou perspektivu. Z toho ovšem vyplývá, že obnovené Římské Impérium bude světovým impériem také. Co to znamená ve světě posledních dnů, je jasně prohlášeno v poslední knize Bible: „. a byla mu dána moc nade všemi kmeny, jazyky a národy. A všichni, kteří žijí na zemi, ho budou uctívat...“ (Apocalypsa 13:7-8). Jak už jsme poukázali dříve, tyto verše jednoznačně učí, že Antikrist bude vládnout nad celým světem, a že celý svět ho bude uctívat.. Z předešlých důvodů je téměř jasné, že nakonec se všechny národy světa sjednotí. A také by nedávalo příliš smyslu, kdyby - ve světle biblických předpovědí - vládl Antikrist pouze nad malou částí sjednoceného světa. Kromě toho, jak československý president Václav Havel vyzdvihl v článku napsaného na počátku 1990, v US News & World Report:
Evropa byla kolébkou civilizace, která formovala svět po posledních 2000 let. Spirituální podněty starověku, Judaismus a Křesťanství, se spojily do síly, která zformovala svět tak, jak ho dnes známe. ... Evropská civilizace objevila, probádala, podmanila si a ovládla jiné kontinenty, jiné civilizace. Zanesla evropské myšlení do všech koutů světa... Nejenom že tyto koloniální státy rozšířily evropskou kulturu kolem světa, ale také ty své kolonie „pokřesťanštily.“ A tak vznikl základ pro odpadlou církev, která bude následovat Antikrista v domění, že je Kristem. Je to ten „spirituální impuls nebo podnět“ jak říká Havel, který víc jak cokoliv jiného, poutá celý svět ke starodávnému Římu. Jak uvidíme, tento článek je ten nejdůležitější.. Obnovení Římského Impéria začíná sjednocováním Evropy. Potom se začne expandovat podle příkladu starého Říma a posléze podle nedávné éry koloniální.
Vidíme, jak se tento vzor pomalu vynořuje v tom nejdůležitějším vývoji, aby se tak naplnila proroctví posledních dnů. „Demokratizace“ Východní Evropy, která je na své cestě podle Gorbačevova scénária, otevřela dveře pro sjednocení Východu a Západu v něco mnohem většího, nežli se komu snilo. Byla to perestrojka, která navrhovala něco, co se v té době zdálo být šílenstvím: Sjednocená Evropa od Atlantiku po Urál.. Ten druhý vůdce, který sdílel Gorbačevovu neuvěřitelnou vizi nebyl nikdo jiný, než papež Jan Pavel II. V roce 1987, když vykonával mši pro 55 tisíc lidí v německém Speyeru , apeloval také ve prospěch Evropy „od Atlantiku k Urálu.“
Potom co padla Berlínská Zeď a Komunismus ve Východní Evropě se zcela rozpadl, přišli i další s podobnou myšlenkou. Na počátku 1990, brzy po navázání oficiálních styků s Vatikánem po 40 letech, maďarský zahraniční ministr Gyula Horn navrhl, aby Východní národy, se zapojily do politických rad NATO - myšlenka, která byla v minulosti zcela nemyslitelná. Prohlásil:
„Rád bych zdůraznil, že sjednocená, demokratická Evropa je naším cílem. K tomuto cíli jsme museli přehodnotit mnoho věcí...“
V tom článku, který jsme citovali již dříve, Václav Havel pokračuje:
„Po více jak 40 let neexistovala jedna Evropa - ale při nejmenším dvě. Jednou je Evropa Západu, země demokracie a relativní prosperity. Tou druhou je Evropa Východní, jejíž totalita byla do nedávna bez opozice, Evropa, která se nyní probudila..“ Směr proudu se otočil a vydláždil cestu pro nesmírné změny kterých jsme ve Východní Evropě svědky... Evropané na Západě ukázali jasně, že chtějí překonat politické a zeměpisné překážky a vejít do nového tisíciletí jako jedna společnost. Evropané na Východě projevili právě tak zájem sjednotit se s touto obcí sjednocených národů.. Největší zásluhy o úžasné změny ve Východní Evropě patří jednoznačně Gorbačevovi. Neslavná Berlínská Zeď už není; žádná bariéra mezi Východním a Západním Německem, jak se jmenovaly. Staly se opět jedním - něco, co by nikdo nepředpověděl ani za sto let. Ale to je jen začátek. Nemění se pouze Evropa - mění se celý svět. A to všechno a mnohem víc v budoucnosti - vzešlo z odvahy jednoho člověka - jeho vize, a úžasné odvahy postavit se proti zuřivé opozici uvnitř sovětské hierarchie, prosadit perestrojku a glasnost.
Ohromným důsledkem toho byl konec tak dlouho hrozící Studené Války a vyhlídka na mír, kterou světoví státníci nyní vyjadřují...
Ovšem další zásluha patří také presidentu Reaganovi, který udržoval US válečnou mašinérii při síle a pohotovosti - navzdory domácí opozici a také pro jeho nesmlouvavý postoj na rovnoprávné odzbrojování. Dále také patří zásluhy presidentu Bushovi nejenom za to, že pokračoval ve vyjednávání se Sověty z pozice síly a ne slabosti, ale také že rychle pochopil změny, které Gorbačev prosazoval, a že vůči němu reagoval přátelstvím a důvěrou.. Bez Gorbačeva u kormidla Sovětského Svazu se mohlo snadno stát, že by se byl Sovětský Svaz, z důvodů své beznadějné hospodářské situace, rozhodl pro jedinou další možnost - válku. Namísto toho máme nové a dříve nemyslitelné partnerství Spojených Států a Sovětského Svazu - partnerství, které pracuje pro vzájemné zájmy světového míru a jednoty.. Není pochyb o tom, že rozdělení mezi Východem a Západem skončilo a je jen otázkou času, kdy bude Evropa sjednocena „od Atlantiku až po Urál.“ Ale to ještě není všechno. V procesu je něco mnohem většího. Východní blok spojený se Západem plus přísun financí na zlepšení východního hospodářství, výsledná Evropská Unie bude mít moc vládnout světu. V takové situaci se bude každý snažit připojit - už z hospodářských a bezpečnostních důvodů. Potom co Křesťané odejdou v Rapture a jeho vliv zkonsolidovaný, Antikrist použije síly aby se udržel u moci. Jeho království nakonec zachvátí válka soutěžících frakcí u Armageddonu, ale nejdříve musí být položené základy, a to se nyní děje.. Nově spojené Německo vyzvalo Spojené Státy a Kanadu aby utvořily nové „trans-atlantické partnerství,“ podpořené smlouvou o dokončení rozdělené Východ-Západ. Japonsko a další asijské národy jsou připravené vyjednávat o jejich vztahu k nové Evropě. A opět se Gorbačev ukázal jako prorok, když v tom stejném projevu volal po adoptování nového ekonomického systému jako klíče k novému a sjednocenému světu míru a blahobytu... První moskevský pověřenec, který měl proslov při otevření školního roku na americké universitě, odcházející velvyslanec Yurij V.Dubinin, řekl že „Studená Válka je zastaralá, a že nyní stojí USA a Sovětský Svaz ne jako soupeři, ale jako partneři, a že se musí účastnit na „novém mezinárodním řádu.“ Už jsme se zmínili o tom, že londýnský „Spectator,“ na téma nové větší Evropy, která slibuje spojit Východ a Západ: Činíme první kroky směrem k ekumenické společnosti, která se - finálně- rozšíří do všech koutů naší planety.“
Globalismus! Už jen sama ta myšlenka vyvolávala v myšlení Křesťanů hrůzný obraz Antikrista, vládnoucího světu. Ale na takovouto reakci se dnes pohlíží - v některých křesťanských kruzích - jako na paranoidní přežitek ze „strašáku Antikrista“ který bránil pokroku.
Nyní se všeobecně považuje za samozřejmé, že svět se musí nějak sjednotit v jakési formě asociace, která nezná hranice a vlastenectví. Nutnost takového společenství se vidí nejenom jako zábrana Třetí Světové Válce, ale také jako záchrana celé planety, která je na pokraji ekologické katastrofy.
Dále existují ekonomické a peněžní důvody pro sjednocení světa, které jsou právě tak lákavé. Pakliže nejste Křesťanem, který věří že buď Kristus, nebo Antikrist musí vládnout světu, nic nedělá lepší smysl než nějaká světová vláda, která je mírná a laskavá.. Posléze můžeme očekávat zvětšující se, a méně skrytou propagandu „jednoho světa“ ve všech vrstvách společnosti, počínaje od vládních kruhů, až po mateřské školky... Jak Národní Výchovná Asociace říká:
„Se střízlivým chápáním skutečnosti, jsme se vydali na cestu, která změní směr amerického školství pro 21 století tím, že přijímá ideály globální společnosti, rovnost a vzájemná závislost všech lidí a národů, a výchovy jako prostředku k dosažení světového míru...“
I kdybychom vynechali Antikrista, i tak zůstanou zřejmé morální následky, které vzniknou sjednocením světa. Nedílnou součástí nového globálního vzdělání je - jak Allan Bloom varuje ve své knize „The Closing of the American Mind“ donutit studenty, aby si uvědomili, že existují i jiné způsoby myšlení, za účelem vytvoření nové světové obce - a vytvořit lidi bez předsudků. Bloom používá termín „předsudek“ poněkud ironicky, jelikož v té nové společnosti nemůže existovat jeden názor správný, a druhý nesprávný - hlavně ne v náboženství! Nesmí existovat absolutně žádná absolutna, jelikož takový dogmatismus by zničil globální jednotu! A tak Lynda Falkenstein z „Northwest Regional Educational Laboratory“ argumentuje:
„Černé a bílé odpovědi pravděpodobně nikdy neexistovaly, ale už jsme za dobou, kdy by i mýtus mohl přežít. Kompetentní občané musí jednat ve velké šedé zóně, kde absolutna neexistují...“
Nejnebezpečnější část globální výuky spočívá v učení náboženství. Speciálně toto je tou oblastí, kde je třeba vymýtit „předsudek,“ a zavést toleranci pro všechny víry. A tak nové curriculum na amerických školách volá po vyučování - ne náboženství, což je zakázáno - ale vyučování o náboženství jakousi srovnávací metodou všech náboženstvích světa.
Také sovětské školy, kde vládl ateismus, plánují podobný program „náboženských studií.“ Evangeličtí vedoucí se spojili s liberály a ateisty, ve schválení takových globalistických programů, jako je „Williamsburg Charter.“ Jeho curriculum ve všech státních školách po celé Americe - které je zaměřeno na vychovávání globálních občanů pro nový světový řád, bude učit studenty, že všechny náboženské víry je nutné tolerovat. Je potom velmi malý krůček - obzvláště v dětské mysli - od tolerance k akceptaci. Učitelé pochopitelně nesmějí - ani náznakem - připustit možnost, že by snad jedno náboženství bylo pravdivé, a to druhé ne - tím méně, že pouze jedno z nich může být správné! A studentům zbývá pouze jeden závěr: Všechna mají stejnou platnost.. A tudíž vůbec nezáleží na volbě náboženství, jelikož „správné“ a „nesprávné“ neexistuje. Je to koncept, který se vyučuje již po léta v programech, jako je na příklad „Values Clarification.“ Je to dokonalá příprava pro Antikristovo světové ekumenické náboženství. Vytváření partnerství mezi veškerými náboženskými vírami, je přece základ pro vytvoření globálních občanů a světové vlády Antikrista... Politická jednota není praktická, rozdělují-li nás náboženské bariéry. V „Učení pro zítřek: Úloha budoucnosti ve výuce,“ Wendell Bell jasně učí, že „zničení pověr a kulturních absolut,“ je nutné, aby se lidstvo zbavilo pout pro nový svět budoucnosti. K vytvoření nového světoobčana je nutné odstranit všechny „předsudky“ proti vírám, které mohou mít druzí. na tuto skutečnost zapomínají Křesťané, když se nadchnou pro novou „svobodu svědomí,“ která se nabízí. „Focus On The Family Citizen nadšeně oznámil zprávu: Gorbačev prohlásil v rozhovoru s papežem Janem Pavlem II, že „jeho národ potřebuje křesťanské morální hodnoty.“ Ale co to znamená?
Gorbačevova propagace „duchovních hodnot“ musí být brána v kontextu jeho varování proti „zastaralým dogmatům.“ Bylo jasnou urážkou Toho, který je Alfou i Omegou (Apokalypsa 1:8). když prohlásil na svém setkání s Ronaldem Reaganem v roce 1990 v San Francisku (kde „tolerance“ přinesla své smrtelné ovoce v podobě AIDS)
„ Všechno se musí změnit.
Tolerance je Alfou a Omegou nového světového řádu!“
Evangelické Křesťanství je již považováno za nepřítele této nové „svobody svědomí,“ a musí se buď změnit, nebo musí být postaveno mimo zákon - protože učí to, co je považováno za vrchol netolerance: Ježíš Kristus je jediným Spasitelem a buď v Něj věříte, nebo jste navěky ztracení! A přesto církevní vedoucí - jak Protestanti, tak i Katolíci, nastupují nadšeně do vlaku směr „jeden svět“ , který se může držet pohromadě tolerancí všech věr! Už v roce 1970 Lutheránská církev USA adoptovala oficiální postoj prohlášením pod titulem : Světová Obec“ Etický imperativ ve věku vzájemné závislosti...“ Pod titulem: „Směrem ke globálnímu společenskému řádu“ se propaguje zřízení „světových a regionálních institucí“ ke zřízení nového světového řádu.“ Národní Konference Katolických Biskupů právě tak vyjádřila svou podporu pro globalismus posledním Pastýřským Listem:
Vstupujeme do éry nové globální vzájemné závislosti, která vyžaduje globální systém spravování (governance) aby zvládla případné konflikty .. takové rostoucí napětí se nedá vyléčit cestou přístupu jednotlivého národa. Něco takového potřebuje společné úsilí celé světové společnosti....
Když už máme souhlas katolických biskupů, papeže a mnoha protestantských vůdců, proč tedy nesjednotit všechny národy do jednoho globálního bratrství? Proč by měla světovláda být zlem sama o sobě- a proč by jí měl vládnou právě Antikrist? Teď, když už pominula hrozba globálního komunistického ovládnutí světa - zdálo by se, že sjednocení světa by se nestalo násilným prosazením jedné ideologie, ale dobrovolnou asociací národů, které budou tolerantní vůči diferenci druhých.. Zdá se to jako naplnění Danielova proroctví, že oživené Římské Impérium bude železo smíchané s hlínou. A tak „hlína“ demokracií vystupující z komunistických diktatur, vytváří nový mezinárodní socialismus a přidává prvek přesvědčování, který bude hrát důležitou roli v tomto klamu. „Železo“ odcházejících totalit se musí smíchat s „hlínou“ demokracie, aby mohlo být Římské Impérium oživeno. Dobrá, ale jaká je důležitost oživení starodávného Římského Impéria? Proč právě toto impérium a ne jiné? Jakou roli - pakliže vůbec jakou - bude hrát Řím? Odpovědi na tyto otázky nás přivedou přímo k jádru věci. Tam to začíná být napínavé! Je fascinující si uvědomit, že starodávný Řím sloužil více než jedním způsobem které se týkaly prvního příchodu Krista. Na příklad, to byl způsob římské popravy ukřižováním, který zapříčinil, že Ježíš zemřel způsobem, který předpověděl David: „všechny mé kosti jsou vykloubené. (charakteristické při ukřižování), probodali moje ruce a nohy .. dělí se o moje roucho, o můj plášť losují...“ (Žalm 22:14-19). A právě tak, jak v Jeho smrti, tak i v Jeho narození hrál Řím svou roli:
I stalo se, že vyšel od Césara Augusta příkaz, aby se provedlo sčítání lidu. A tak každý šel do svého města, aby byl zapsán. .. A také Josef odešel z Galileje, do města Davidova, které se nazývá Betlém (protože byl z rodu Davidova) aby se nechal zapsat se svou ženou Marií, která byly těhotná. A tak se stalo, jak tam pobývali, Marie porodila svého prvorozeného syna.
(Lukáš 2:1-7)
Zajímavé! Byl to výnos Římského Impéria (které tudíž muselo existovat, aby Kristus mohl na svět přijít) který postavil Josefa a Marii do Betléma právě v ten čas, kdy se měl Ježíš narodit , aby se splnila další předpověď, kterou každý Žid uzná za mesianistickou: Ale ty, Betléme Efratský, přesto že jsi malý mezi tisíci v Judeji, z tebe mi vzejde ten, který bude vládcem v Israeli - jehož původ je od pradávna - od věčnosti.“ (Micheáš 5:2).
A přesto Ježíš, i když se v Betlémě narodil, a splnil jiná kritéria, která hebrejští prorokové předpověděli o přicházejícím Mesiáši, nad Israelem nevládl, když se před 1900 lety objevil. Jeho lid Ho odmítl jako svého krále, a namísto toho Ho ukřižovali - událost, kterou hebrejští proroci předpověděli také.. Je tedy zřejmé, že se musí ještě jednou vrátit, mají-li být biblické předpovědi splněny.. A kdy to tedy bude? „Ve dnech těchto králů“ říká Daniel. Tito „králové“ jsou reprezentováni těmi deseti prsty ze železa a hlíny, ze kterých se bude skládat obnovené Římské Impérium. Je také vhodné, aby se vrátil v době kdy Impérium, které hrálo takovou roli v Jeho prvním pobytu na zemi, se stalo ještě jednou Impériem světovým.. Dále je vhodné aby se vrátil aby zničil to Impérium, které Ho ukřižovalo, a které ve své obnovené formě se bude snažit o zničení Israele. Kromě toho musí být obnoveno, aby v něm mohl vládnout Antikrist. Jeho poddaní „lidé prince který přijde“ by - kdyby mohli - ukřižovali Krista opět. Ano, jejich armády, které se budou snažit zničit Israel, budou vědomě bojovat proti Kristovi, až se vrátí konfrontovat Antikrista, zničí ho a nastolí tisíciletou vládu ve spravedlnosti.
Je zde ještě další prvek, který nesmíme přehlédnout. Římské Impérium nebylo pouze politickou, hospodářskou a vojenskou - ale také vysoce náboženskou skutečností.. Ve skutečnosti náboženství hrálo dominantní roli jak před, tak i po pokřesťanštění Říma. A tudíž, má-li toto starodávné Impérium být obnoveno, potom i jeho náboženství musí být obnoveno - protože bude mít důležitou úlohu v tom, že svět Antikrista přijme a bude ho uctívat. Aby splnilo kritéria předpověděná pro poslední dny, obnovené Římské Impérium musí mít dva náboženské prvky ze své minulosti. Za prvé v něm musí vládnout nový pohanský „císař,“ který bude uctíván jako bůh. Tak tomu bylo v dobách ranné církve. Během periodických vln pronásledování Křesťanů, všichni kteří odmítli uctívat obraz císaře jako boha, byli zabiti. Ale Bible nás nenechává na pochybách že i tento zdánlivě extrémní prvek starého římského náboženství bude oživen:
....aby vytvořili znamení bestie. (Antikrist).. a způsobili že každý, kdo neuctíval sochu bestie, byl zabit...“ (Apokalypsa 13:14-15)
Z té stejné pasáže jasně vyplývá, že bude obnoven ten blízký pracovní vztah, který existoval mezi papeži a císaři.
Je to ta zázraky-tvořící druhá bestie z Apokalypsy , kapitola 13 - jasně náboženská postava která je známá pod názvem „falešný prorok,“ který způsobí, „aby každý kdo žije na zemi, uctíval tu první bestii.“ To je ten, který zhotoví sochu té první bestie (Antikrista) a vydá nařízení o trestu smrti pro každého, kdo odmítne Antikrista uctívat...
Ten „falešný prorok“ musí být hlavou „Světové Církve“ identifikované v kapitole 17 jako „Záhada Babylón“. Dokonce i katolický apologeta Karl Keating připouští, že Babylón představuje Řím. Nynější papež Jan Pavel II se horlivě snaží o sjednocení všech věr. Zřejmě tomu rozumí tak, že nejenom Protestanti a Katolíci - ale celé lidstvo se musí sjednotit v jednom světovém univerzálním náboženství... ______________ * _______________
DĚJE SE NĚCO ÚŽASNÉHO. Není to jen fakt, že Studená válka skončila, a že bývalí nepřátelé spolupracují s pocitem vzájemné důvěry. Není to také skutečnost, že se Komunismus ve Východní Evropě rozpadl a my vidíme novou formaci nové evropské obce táhnoucí se od Atlantiku až k nejvýchodnějšímu pobřeží Pacifiku. Není to ani ta skutečnost, že se zdá vycházet nová éra míru, ve které jsou agresoři okamžitě konfrontováni zbytkem světa, který jim naznačí, jak se chovat mají. Všechny tyto jevy jsou hotové zázraky- ale je zde něco více. Jako dodatek - a to velmi významný dodatek - je celosvětová exploze zájmu o náboženství a spiritualitu. Zmínili jsme se již dříve, že Ježíš i apoštolové předpověděli období zdánlivého míru, které povede k Armageddonu, a také předpověděli náboženské oživení, které bude klamem, a připraví svět pro Antikrista. Nejúžasnější z toho všeho je fakt, že se všechny tyto události odehrávají v jednom čase, čímž se staví kulisy pro naplnění předpovědi o oživení Římského Impéria. Je li tomu skutečně tak, potom jste svědky jedné z nejdůležitějších událostí všech dob, která předchází jak příchod Antikrista, tak i Druhý Příchod Ježíše Krista...
V poslední kapitole jsme viděli že jelikož Římské Impérium bylo vysoce náboženskou společností s oficiálním světovým náboženstvím, proto také obnovení tohoto Impéria bude vyžadovat restauraci toho stejného náboženství na stejný status jako dříve. Pakliže se stane toto, bude to mnohem významnější, než jakákoliv událost politická nebo vojenská. Otázkou je tedy, zda jsme svědky růstu náboženství ve všeobecném slova smyslu, nebo pohyb směrem k restauraci oficiálního náboženství starého Římského Impéria. ... Politická schůzka presidenta Bushe a Michaila Gorbačeva na Maltě na začátku prosince 1989, hrála nepochybně hlavní roli v ustavení nového vztahu vzájemné důvěry a spolupráce mezi dvěma vůdci a velmocemi, které reprezentovali.. Ovšem, tato schůzka se dá správně ohodnotit pouze v kontextu se schůzkou, která se odehrála prvního prosince téhož roku, a to mezi Gorbačevem a papežem Janem Pavlem II.
Tato schůzka změnila veškerá pravidla internacionální hry!
V roce 1945, jako reakci na námitku že by Vatikán mohl protestovat proti některým rysům sovětské politiky, Stalin řekl ironicky: „Kolik divizí Vatikán má?“ Bylo to zřejmé uznání síly 900 milionů Katolíků po celém světě, co přimělo Gorbačeva aby uzavřel mír se současným papežem. Podle názoru Josefa Sobrana, fejetonista a starší editor „National Review:
Ta skutečná schůzka - ta, která si zaslouží titul „historická,“ - se neuskutečnila na Maltě, ale ve Vatikánu. Tam se setkaly Moskva a Řím... Moskva byla na kolenou... Pan Gorbačev, pokřtěný Křesťan, hovořil o papeži jako o „svatém otci, chválil papeže a jeho vliv na všechny víry.. Lidé jako Jan Pavel II, Lech Walesa a Michael Gorbačev .. jsou zakládajícími otci nového světového řádu... Proč učinil Gorbačev svou cestu která nemá obdoby do Vatikánu, a ne do sídla Světové Rady Církví se sídlem v Ženevě? Ať nám to vysvětlí on sám. Po audienci u papeže, uchopil svou ženu Raisu za ruce - tento ateistický profesor „vědeckého Marxismu“ a řekl jí: Navštívili jsme tu nejvyšší náboženskou autoritu světa!“ „Autorita“ - a moc která s ní jde ruku v ruce - je to čemu Gorbačev rozumí a chce použít.
Na rozdíl od dřívějších Kremelských vládců, Gorbačev už po měsíce jasně naznačoval, jak velikou důležitost náboženství připisuje.. A proč také ne, uvědomíme-li si, že v Sovětském Svazu je přes 70 milionů Křesťanů, plus dalších 74 milionů v jeho východoevropských satelitech.. To se ještě nezmiňujeme o rostoucím počtu Muslimů a Buddhistů. Role, kterou náboženství formuje svět - je zřejmě veliká, a vůdce světového ateismu tento fakt hodlá využít.
Když pozval vůdce Ruské Ortodoxní Církve do Kremlu na velmi publikovanou schůzku, a slíbil větší náboženskou toleranci, požádal o ho podporu ve snaze o vnitřní změny, a odsoudil veškeré minulé náboženské persekuce. Tato neobvyklá schůzka byla na prvním místě televizního programu „Vremja,“ tvořila první stránky Pravdy a i jiných hlavních deníků toho dne.. Gorbačevův postoj vůči náboženství - zejména vůči Křesťanství - byl neuvěřitelný obrat od oficiální politiky Kremlu. Jako vůdce země, jejíž oficiálním náboženstvím je „vědecký ateismus,“ jeho svatou povinností bylo zničit všechny ostatní víry. A přesto ve své knize „Perestrojka,“ Gorbačev směle odhaluje svou sympatii pro náboženství a uznává jeho roli kterou musí hrát v zabezpečení míru a založení nového světového řádu.. Ta skutečnost, že jako dítě byl pokřtěný v Ruské Ortodoxní Církvi, znamená pro Gorbačeva málo, pakliže vůbec něco. Křesťanství je pro něj důležité pouze pro svou funkci jako důležitá přísada pro sjednocení vlastní země, pak Evropy a posléze celého světa..
Ve skutečnosti Gorbačev - zcela překvapivě - apeloval několikrát na ruské „křesťanské“ kořeny k ospravedlnění do jeho zařazení do nové sjednocené Evropy.. Tato prohlášení mátla Západní experty na Sovětský Svaz. Gorbačev se zdá být svolným s oživením „Křesťanství“ v Sovětském Svazu, protože to vidí jako podstatný krok směrem ku členství v E.U.! Píše v Perestrojce:
Někteří lidé na Západě se nás snaží vyloučit z Evropy. Takové pokusy nemohou však změnit geografické a historické skutečnosti.. My jsme Evropané. Staré Rusko bylo spojené s Evropou Křesťanstvím, a rok 1988 označuje tisíc let od příchodu Křesťanství do Ruska.. Děje se něco neskutečného! Vůdce světového Komunismu-ateismu, který se zavázal zničit všechna náboženství, nyní tvrdí, že Sovětský Svaz je křesťanskou zemí a podporuje růst Křesťanství! Nikdo se zdravým rozumem, by si takové nemožné scénário nevymyslel! A přesto se před naším zrakem rozvíjí. Musí - aby se naplnila biblická předpověď. A je to právě tento fakt, který činí rozvoj těchto událostí tak důležitým a zároveň vzrušujícím pro Křesťana! .. Papež Jan Pavel II projevil pozoruhodný souhlas s Gorbačevem již dlouho před jejich historickým setkáním v prosinci 1989. Navzdory převládajícímu ateismu ve Východní Evropě, po více jak 70 let, papež cítil, tak jako Gorbačev, jakou zásadní roli bude hrát náboženství - a to zejména Křesťanství - při vytváření nového řádu světa. Jak oznámil Newsweek:
Drahokamem v papežově utopistické vizi je - sjednocená a pokřesťanštěná Evropa, táhnoucí se od Atlantiku až po Urál. Fází číslo jedna by bylo ukončení rozdílu mezi Východní a Západní Evropou. Fáze číslo dvě by potom bylo smíření mezi římskými Katolíky a ortodoxními Křesťany sovětského Východu... Tento „sen“ - jako první stupeň k novému světovému řádu, je sdílen jak papežem, tak i presidentem Sovětského Svazu. To musí být víc než náhoda! Co se odehrálo na jejich tajné schůzce v Římě, kde spolu mluvili rusky bez tlumočníků, není možné vědět. Ale co víme je, že jejich vzájemný „sen“ počal dostávat formu krátce po jejich setkání.. V Římě, při řeči která připravovala půdu, dva dny před historickým setkáním, označil Gorbačev náboženství, „jako mocnou morální sílu, která perestrojce napomáhá.“ Otevřeně prohlásil, že „hledá morální sílu organizovaného náboženství jako spojence pro restrukturalizaci odcizené sovětské společnosti.“
Toto úžasné prohlášení hlavy Sovětského Svazu bylo pragmatické přiznání že ateismus, oficiální víra Ruska, totálně zklamal při podchycení národa, zatím co náboženství, surově potlačované a opovrhované po 70 let, rozmnožovalo své přívržence.
Užaslý tisk oznámil:
Při potvrzení nového oficiálního pohledu na náboženství v národě, který byl agresivně ateistický, Gorbačev řekl papeži, že přívrženců mnoha věr, Židů, Muslimů, Buddhistů a Křesťanů, žije dnes v Sovětském Svazu. „Všechny z nich mají právo uspokojovat jejich spirituální potřeby. Již velmi brzy bude adoptován zákon o svobodě svědomí...“
Na oplátku papež dal své požehnání k restrukturalizaci sovětské společnosti pod Gorbačevovým programem, nazvaným perestrojka. Tato „restrukturalizace“ už přinesla nevídané množství televizních programů bohoslužeb, otevření 3000 kostelů za posledních devět měsíců, a oslava ortodoxní mše v kapli Nanebevzetí, která je uvnitř Kremlu - poprvé od r. 1918. Asociace Náboženských Novinářů pojmenovalo Gorbačeva „náboženským novinářem“ roku 1989, a nazvalo schůzku s papežem „nejdůležitější náboženská novinová zpráva roku 1989.“
Tito dva vůdcové, kteří jsou popsáni v novinářských zprávách jako „dvě nejdůležitější osobnosti na dnešním světovém jevišti,“ se dohodly nastolit diplomatické vztahy a oficiální spojení mezi Svatou Stolicí a Kremlem které byly přerušeny v Revoluci 1917.. Není pochyb, že toto nové partnerství mezi papežem a Gorbačevem má za svůj cíl sjednocený svět - nejenom politicky, ale také nábožensky. Důležitost tohoto se nedá přecenit. Papež a Gorbačev nejsou jediné světové osobnosti, které vidí „náboženství“ a speciálně „Křesťanství“ jak hrají klíčovou roli při formování nového světového řádu. Jak už jsme viděli, dalším je československý president Václav Havel. Robert Muller, bývalý asistent Generálního tajemníka OSN, který nedávno odešel na penzi, prohlásil: Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že náš budoucí mír, spravedlnost a uspokojení a harmonie, nebude záviset na vládě světové, ale na božské nebo kosmické ... mým velkým osobním snem je vytvořit mohutnou alianci mezi všemi hlavními náboženstvími a OSN. .. Když hovořil o hlubokých ekonomických nesnázích, které sužovaly Sovětský Svaz, navzdory „pětiletkám,“ sovětský ekonom Stanislav Šatalin prohlásil, že „spirituální a morální obroda je potřebná, aby dělníci vykonávali svou práci.“ World Press Review napsal:
Aby se Rusko mohlo připravit na připojení se k evropské společnosti, budeme muset dovolit, aby křesťanské náboženství znovu zabralo popředí života. Protože Rusko je v základu hluboce křesťanská země, a to je ta hlavní pověřovací listina k evropskému statutu.
Pojednou každý sekulární vůdce prohlašuje, že ne pouze náboženství, ale Křesťanství je klíčem k sjednocení Evropy! Proč je tomu tak? Jelikož Antikrist se bude vydávat za Krista, , jeho přívrženci „Křesťané,“ a jeho světové náboženství, musí být zkorumpovaná forma „Křesťanství.“ Není to jen papež, který volá po „spirituálně sjednocené Evropě,“ ale velký počet dalších osobností se hlásí ke stejnému názoru. Ortodoxní vedoucí disident Alexandr Ogorodnikov předpovídá „druhé pokřesťanštění“ Ruska. Zdá se, že tento proces už začal, pod smělým vedením Gorbačeva - jak se také stát muselo.. To ovšem neznamená to, co si většina Křesťanů pod tím představuje! ...
Evangelíci se cítí povzbuzeni novou náboženskou svobodou zavedenou do Sovětského Svazu Michailem Gorbačevem. A pravda - nemělo by se šetřit snahou po využití této svobody - pokud trvá - rozšiřovat evangelium jak to jen jde. Nemusí to trvat dlouho! Mnoho evangelických vedoucích je zamilováno do papeže Jana Pavla II. Údajný Americký expert na rodinu (pozn. překlad. James Dobson, který vydává „Focus on the Family“) považuje papeže za „nejvýznamnějšího náboženského vůdce, který se zmiňuje o Ježíši Kristovi.“ Jsou další kteří věří, že on učí evangelickou zprávu, která má obrátit svět ke Kristu.. Ve skutečnosti ani papež, ani Gorbačev nemají tu nejmenší sympatii pro „znovu-zrozené“ evangelické Křesťanství, které papež veřejně zesměšňuje, a své ovečky před ním varuje! Zatím co povzbuzuje dialog s Buddhisty, Muslimy a Hinduisty, papež varuje Katolíky aby se nedali „svést protestantskými fundamentalistickými sektami.“ Faktem je, že jak pro papeže, tak i pro Gorbačeva „Křesťanství“ znamená římský Katolicismus! Ten byl - „shodou okolností“ - oficiálním náboženstvím Římského Impéria. Náboženstvím, které musí obnovit svůj status před příchodem Antikrista!
V té stejné době kdy se pokládají základy pro politické oživení Římského Impéria, se děje něco, co má stejnou důležitost. Církev a „Křesťanství“ starého Říma před našima očima oživuje s požehnáním vůdců světových náboženství - a dokonce i protestanských vůdců! Krátký pohled do historie nám pomůže pochopit, že to co se stalo s Křesťanstvím za Konstantina - děje se opět dnes.. Staré Římské Impérium bylo pluralistickou společností - něco o co se snaží jak Gorbačev, tak i papež. Každé náboženství bylo tolerováno. Byla pouze jedna výjimka: Křesťanství, které svým vlastním učením odsuzuje každé jiné náboženství světa! Křesťané byli nenáviděni, pronásledováni a i zabíjeni. Ne snad proto, že věřili v Krista - ale proto, že věřili pouze v Krista! To byla ta víra, kterou Petr tak odvážně vyhlásil rabínům v Jerusalému - které židovské náboženské vůdce tak rozzuřilo, že se rozhodli zabít všechny apoštoly:
„.. vězte vy všichni, i celý Israel. Stalo se to ve jménu Ježíše z Nazareta kterého jste ukřižovali, a kterého Bůh vzkřísil z mrtvých.
Mocí Jeho jména zde před vámi stojí tento člověk. V nikom jiném spása není - není jiné jméno pod nebem, které by vás spasilo...“ (Skutky 4:10-12).. Ta stejná víra vyvolávala nenávist a opovržení i u pohanských vůdců. Římané byli přesvědčeni, že křesťanský „ateismus“ (odmítnutí pohanských božstev), vyvolalo hněv bohů na celé Impérium. Křesťané „opustili náboženství svých předků“ .. přijali „židovský mýtus,“ a z „kriminálníka“ (Ježíše) udělali hrdinu... Právě tak jak si kdysi římští císaři uvědomili, že pronásledování Křesťanů je marné, tak i Gorbačev přišel ke stejnému přesvědčení, Prohlášení Tertuliána „krev mučedníků, je sémě Církve“ bylo hlubokou pravdou. Císař Konstantin rozhodl, že aby se dala Evropa sjednotit, Křesťané musí mít svobodu uctívat tak, jak chtějí.. Gorbačev zřejmě došel ku stejným názorů pokud se to týkalo Sovětského Svazu a světa. Sovětští Křesťané by si měli připomenout historii!
Geniální vojevůdce Konstantin také pochopil, že bez náboženské harmonie není politické jednoty. Ovšem, dosáhnout tohoto cíle, by vyžadovalo spojení mezi Pohanstvím a Křesťanstvím. Jak se to mělo uskutečnit? Impérium potřebovalo ekumenické náboženství, které by oslovilo každého občana této mnohokulturní společnosti. Dát Křesťanství oficiální status ještě nezaručilo vnitřní mír Impéria. Křesťanství muselo projít takovou transformací, aby i Pohané mohli „konvertovat,“ aniž by se museli vzdát starých věr a rituálů!!
Konstantin sám byl pravým příkladem této účelovosti. Adoptoval Krista, jako nového boha, který mu dal vítězství v rozhodující bitvě u Milviánského Mostu v r. 312 a přivedl tohoto boha domů jako vítězného dobyvatele. Ovšem jako císař, pokračoval ve své funkci jako „Pontifex Maximus“ imperiálního pohanského kněžstva známého pod titulem „Kolej Pontifikátu.“ I když na jedné straně dotoval stavby křesťanských chrámů, na druhé straně podporoval chrámy pohanské. Jako „křesťanský“ císař, byl Konstantin automaticky hlavou „de facto“ křesťanské církve a tuto církev svedl sliby moci. Tak počalo ničení Křesťanství a tento proces stvořil římský Katolicismus, jak jej známe dnes. Satan nabídl Kristovi všechna království světa, bude-li se mu klanět a bude-li ho uctívat. Ježíš pochopitelně odmítl. Konstantin nabídl - pro své vlastní cíle - spoluvládu církvi, která byla vyčerpaná pronásledováním - a církev svodu podlehla.. Jak historik Will Durant vysvětluje:
Konstantin aspiroval na absolutního monarchu; taková vláda by získala z náboženské podpory ....
možná, že by taková nádherná organizace biskupů a kněžstva se mohla stát prostředníkem k usmíření, sjednocování, k vládnutí? Konstantin během své vlády zacházel s biskupy jako se svými politickými poradci; svolával je, předsedal nad jejich sněmy, a souhlasil prosazovat všechno, na čem se jejich většina rozhodla. Skutečný Křesťan je vždy nejprve Křesťanem, potom státníkem! U Konstantina tomu bylo naopak - Křesťanství bylo pro něj prostředkem, ne cílem.. „Křesťanství“ se stalo prostředkem téměř pro každého. Být „Křesťanem“ bylo životně důležité pro každého, kdo chtěl mít úspěch v obchodě, politice, dokonce i v armádě. A tak se stalo mnoho lidí „Křesťany“, jen pro výhody, které „Křesťanství“ poskytovalo. Byl to problém, kterého byla církev ušetřena v dobách, kdy Křesťanství znamenalo pronásledování, a i případnou smrt. Teplá místa v duchovní sféře - od kněze k biskupovi, kardinálovi a i k papeži připadla tomu, kdo nabídl nejvíce. Augustin si stěžoval na tento zničující vliv na Křesťanskou církev:
„Člověk, který vejde (IV století) do kostela, uvidí tam opilce, lakomce, podvodníky, hazardní hráče, smilníky a svůdníky, lidi kteří nosí amulety, klienty čarodějníků, hvězdopravce.. Je třeba vědět, že tento dav, který plní kostely na křesťanské svátky, plní divadla na svátky pohanské...
A tak „Křesťanství“ Římského Impéria, které je známé pod názvem římský Katolicismus, a jehož hlavou je papež, není to stejné jako biblické Křesťanství ranné církve a mučedníků.. Namísto toho to bylo římské Pohanství, pod nátěrem křesťanské terminologie a formy.. Durant píše:
Když Křesťanství ovládlo Řím, celá struktura pohanského chrámu, titul i háv hlavy - Pontifex Maximus-e, uctívání Velké Matky, spousta utišujících božstev, pocit nadpřirozené přítomnosti, radost starých festivalů, a nádhera dávných ceremoniálů - prošla - jako mateřská krev do nového náboženství a dobytý Řím si podmanil svého dobyvatele.
Zatím co Křesťanství obracelo svět, svět obrátil Křesťanství!
Jako hlava církve, si Konstantin přisvojil dva nové tituly jako dodatek k pohanskému Pontifex Maximus: „Vikář Kristův“, a „Biskup biskupů“ .. Titul „Vikář Krista“ je zajímavý. Slovo „vicar“ pochází z latinského „vicarius.“ Řecký equivalent tohoto slova je „anti“, jako ve slově Antikrist. Použijeme-li řečtinu, potom Konstantin, jako „vikář Krista,“ byl Antikristem právě tak, jako jsou všichni papežové - nesou stejný titul.. Antikristem bude nový Konstantin, hlava obnoveného celosvětového Římského Impéria, zatím co papež bude jeho asistentem - druhá bestie v Apokalypse 13. Ranná protestantská církev jednoznačně nazývala papeže Antikristem - ne kvůli herezím Říma, ale protože životy mnoha papežů ilustrovaly Antikristovo zlo.
Víc než jeden papež „uvolnil“ „Petrův trůn,“ když byl zabit žárlivým manželem, který ho přistihl v posteli se svou manželkou. Dokonce i katoličtí historikové připouštějí, že mnoho z papežů byli nelidská monstra, jaká kdy po zemi kráčela. V knize „Vikáři Krista“, Jezuita Peter de Rosa nám připomíná, že papež za papežem vyvolávali zmatek, zabývali se vraždami, drancováním, znásilňováním, krvesmilstvem, a korupcí nejhoršího druhu. Jejich odporné životy jsou skvrnou na stránkách historie. Je výsměchem, nazývat tyto bezostyšné perverty jako „Vaše Svatost“, nebo „Vikář Krista“... I kdyby všichni papežové byli vzorem čistoty a ctnosti, i tak by bylo výsměchem tvrdit, že představují nepřerušenou „apoštolskou posloupnost“ zpět až k Petrovi. Takový koncept je v Novém Zákonu zcela neznámý. Ale i kdyby tomu tak bylo, bylo by nutné pro každého papeže - jako vlastníka autority údajně předávané od Petra, aby předal osobně tuto autoritu svému nástupci.
Ale papežové si své nástupce nevolili, (právě tak si je nevolí dnes)tím méně aby na ně položili své ruce a touto autoritou je pověřili.. Stalo se zvykem, že papežové byli voleni občany Říma - občany, kteří měli vlastní sobecké zájmy na tom či onom kandidátu. Taková volba by těžko mohla být nazvána „apoštolskou posloupností“ a není také v Římě dnes přijatelná. Někteří papežové byli svrženi rozzlobeným davem v protestu proti jejich neuvěřitelnému zlu. Někteří byli ustaveni nebo svrženi králi či císaři. Politická účelnost, nebo bohatství a vliv kandidáta často určovala, kdo papežem bude. „Apoštolská posloupnost? Nesmysl!
Jako odměnu za jejich loayalitu, Konstantin obdařil papeže (úřad, který on sám vytvořil), aby tak „vylepšil“ použití církve pro dobro Impéria. třemi náboženskými tituly Byl to Konstantin, který rozhodl, že když je Řím hlavním městem Impéria, římský biskup bude duchovní hlavou církve. Do té doby neexistoval „papež“ - pouze biskupové se stejnou autoritou, kteří řídili regiony: Řím, Antioch, Alexandrie, Jerusalém a Konstaninopolis. Od této chvíle papežové těsně spolupracovali v administrativě Impéria. Ty tři tituly, které jim Konstantin udělil, používají papežové až podnes.. Zatím co v počátku bylo Římské Impérium totálně pohanské, „Křesťanství“ se nakonec stalo jeho oficiálním náboženstvím. Vlastně to bylo „Křesťanství“, které dalo Impériu jednotu, a drželo jej jak kulturně, tak i nábožensky. Když se, později Impérium rozpadlo politicky pod náporem Barbarů, udržovalo se stále nábožensky stále vytrvalou přítomností římsko katolické církve se svou geniální směsí Pohanství a Křesťanství stále se sídlem v Římě. ..
Nakonec to byli papežové, ke kterým vzhlížel svět středověku, pro vedení v té - tak dlouho očekávané obnově Římského Impéria - kterou si každý představoval jako příchod „starých dobrých časů.“ Nikomu ale na mysl nepřišlo - ani papežům, ani teologům - že obnovení Impéria bylo v Bibli předpověděno jako zlo, které se přihodí v době „posledních dnů, na které padne Boží Soud. Ignorance biblických předpovědí stále převládá mezi Katolíky - a také počet Protestantů, kteří tomuto subjektu rozumí, se zmenšuje.. Podobnost mezi Konstantinem a Gorbačevem je - při nejmenším - fascinující! Gorbačev ukázal svým soudruhům mnohem lepší cestu jak zničit církev: Dejte jí stejnou svobodu jakou má na Západě, a přijměte ji jako partnera k řešení problémů státu. Sdílejte s ní „království světa“ právě tak, jako to udělal Konstantin. Namísto ateistického vymývání mozků, nová taktika je mnohem jemnější a efektivnější. ... Gorbačev se zdá mít na mysli stejné „Křesťanství“ jako Konstantin - a v zásadě pro stejný účel. Ovšem on nepotřebuje vytvořit nové „Křesťanství, protože to už zde existuje - bylo vytvořeno Konstantinem před 1600 lety v minulosti. A dnešní vliv vykonávaný hlavou římského „Křesťanství“ zdaleka přesahuje hranice bývalého Impéria, což dělá z papeže ideálního partnera pro Antikrista ve vládě nad tím, co bude jednou království Temna. Tato úvaha nemíní prohlásit Gorbačeva za Antikrista, a Jana Pavla II za Falešného Proroka - ale takový obraz se definitivně vynořuje - ať už tuto roli budou v „posledních dnech“ hrát tito dva, nebo jiní. Poslední kusy skládačky počínají do sebe zapadat přesně podle biblické předpovědi... Podle US News & World Report, papež Jan Pavel II má každý týden diskuse s presidentem G.Bushem a také s Michailem Gorbačevem. Fakt, že papež je téměř univerzálně považovaný za náboženského vůdce světa nabírá na důležitosti, jak tak vidíme nástup k oživení Římského Impéria. Některé politické osobnosti se přidávají k názoru bývalého náměstka Generálního Sekretáře OSN , Roberta Mullera, aby se papež dostavil na shromáždění OSN a promluvil „za všechna náboženství a spirituality“ této planety... Celkový obraz se stává jasnější a jasnější.. A také hrozivější... _____________ * ______________
OHROMNÝ CHRÁM ISLÁMU - Dome of the Rock“ je postaven na místě, odkud Mohamed - údajně vystoupil do sedmého nebe na okřídleném koni, který měl tvář ženy. Chrám zabírá přesně střed chrámové hory v Jerusalémě, jeho zlatá kulatá věž dominuje panoramatickému obrazu starého města z Olivetské Hory, a jeho existence blokuje israelskou vytouženou rekonstrukci Šalamounova chrámu. Když vejde dovnitř, návštěvník je oslněn nádherou nablýskaných mramorových pilířů a množstvím ruční práce ozdobného vykládání ve složitých arabských vzorech.
Návštěvník se nikdy nezbaví úžasu z velikosti a krásy tohoto třetího nenejsvětějšího místa muslimských svatostánků.. Nedávno jsme, potom co jsme ztrávili nějaký čas v Israeli, letěli jsme přímo do Říma. A jak jsme tak jeli kolem kolonády, která vroubí to úžasné náměstí před katedrálou, uvědomil jsem si, že představa, která mi utkvěla v mysli z dřívějších návštěv, zdaleka neodpovídala ohromným rozměrům a klasické nádheře tohoto místa. Jerusalémský kopec Chrámu byl jako trpaslík ve srovnání s Novým Jerusalémem římského Katolicismu. Zde bylo ústředí církve, která prohlašovala, že převzala postavení a úkol semena Abrahámova a stala se tak Božím královstvím na zemi, a která odmítala přiznat Israeli oficiální uznání.. Když jsem vešel do baziliky, počal jsem ji bezděky srovnávat s muslimským svatostánkem, který jsem nedávno navštívil. Uvědomil jsem si, že žádné srovnání možné není! Půl tuctu takových muslimských chrámů by se vešlo do chrámu svatého Petra! A co se krásy týče - bezpočet soch od takových mistrů jako byl Michelangelo - nekonečné mozaiky připomínající biblické příběhy - ohromná, sluncem zalitá barevná okna, to vše mi vzalo dech! Jak jsem tak zíral v úžasu na to nevyčíslitelné bohatství, pochopil jsem něco, co řekl apoštol Jan, když dostal vidinu moci a bohatství této církve: „Velice jsem užasl, když jsem ji spatřil.“
Bylo to něco víc nežli materialismus a sensualita, co Jana překvapilo - byla to nepochopitelná spirituální korupce. Že by Křesťané prvního století, nenávidění a pronásledovaní celým světem - by se mohli transformovat do centrálně kontrolovaného impéria náboženských perverzí pod maškarádou zástupce Krista. To bylo něco, co Jana šokovalo! Jeho vize byla úžasně přesná, jak následující verše prozrazují:
„Ukáži ti soud nad tou velkou děvkou, která sedí na mnoha vodách, a se kterou smilnili králové světa. ..... a viděl jsem ženu, sedící na dravé bestii nachové barvy, plné rouhavých jmen, která měla sedm hlav a deset rohů. .. Na čele měla napsáno jméno: Tajemství, Babylón Veliký. Viděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví svědků Krista.. Těch sedm hlav je sedm pahorků, na kterých ta žena sedí, ... A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vládne nad králi země. (Apokalypsa 17:1-3,5,6,9,18). Bůh vždy nazýval nevěru svého lidu vůči Němu „spirituálním smilstvem.“ Klanět se modlám a uctívat jakéhokoliv boha kromě Boha, je jeden z největších hříchů. Jeremiášova obžaloba Judeje byla“ páchání smilstva s kameny a dřevem“ (modly). (Jeremiáš 3:9). - obžaloba sdílená i jinými proroky, nám osvětluje Boží náhled na Pohanství..
Tento standard je porušený chválou Hiduismu, Buddhismu a jiných Janem Pavlem II. , jak už to bylo po staletí směsí Pohanství a „Křesťanství“ v římsko katolické církvi, kterou on vede.
To že tato žena je nazvána děvkou, která smilní, jí identifikuje jako falešnou církev, na rozdíl od „nevěsty, ženy Beránka.“ Pravá církev by se dopustila cizoložství, kdyby se spojila s bezbožnými králi - což falešná církev děla.. Že tato nádherně oblečená žena je nazývána děvkou, poukazuje na to, že o sobě tvrdí, že je tou pravou církví.. Ale ona se prodala, kšeftujíce s předstíranou spirituální autoritou a vyměnila svůj vztah s Kristem, za podíl v královstvích tohoto světa... Totožnost této „děvky“ je nad jakoukoliv pochybnost! Ona je město, stojící na sedmi kopcích (nebo pahorcích.) Zatím co Řím není jediným městem takto situovaným, byl tradičně známý jako město postavené na sedmi pahorcích. Je také městem, které splňuje další kritérium: „se kterým králové země prováděli smilstvo“ a „které vládne nad králi země.“ Není to politický Řím, ale Vatikán jehož celosvětová moc a vliv působí na národy až dodnes. Mnoho z jeho nespočítatelného bohatství uvnitř Vatikánského Musea a Sixtýnské Kaple bylo darováno papežům vládci mnoha národů, kteří vstoupili s Vatikánem do nečistých vztahů.. Toto smilstvo bude hrát důležitou roli v přípravě světa pro Antikrista. Může se jednat pouze o římsko katolickou církev! Žádná jiná církev nepožívala - ani vzdáleně - takového vlivu nad zemskými vládci. Papež přijímá a žehná stálý proud přicházejících hodnostářů, včetně teroristů, jako je Yasser Arafat advokát násilných revolucí, jako Nelson Mandela. Papež je zřejmě tou nejvlivnější osobou na zemi. V předvečer své schůzky s Gorbačevem navrhl papež „zřízení stálých svazků s Kremlem.“ Hlava křesťanské, té „jediné pravé církve,“ navrhuje trvalý svazek s vůdcem světového ateismu a Komunismu? Je vidět, že ekumenické lži nemají hranic! Papež znovu demonstroval, že římsko katolická církev je tou „velkou děvkou.“ Jak by se mohly nazývat „svazky“ Kremlu s Katolíky, než „smilstvo s králi země?“ Rozsah klamu na obou stranách je vidět z následujícího prohlášení mluvčího Kremlu, Gennady I. Gerasimova, když tlumočil sovětské nadšení z partnerství s Vatikánem:
Křesťanské hodnoty jsou hodnoty lidské, a jsou stejné jako socialistické (komunistické) hodnoty.“
Proč by si chtěli světoví vládci skočit do postele s Vatikánem? Uvědomují si totiž, že papež má takovou moc, která je v mnoha ohledech větší, než ta jejich.
Není to pouze 900 milionů Katolíků a jeho nezměrné bohatství co je příčinou udržování přátelských vztahů s římsko katolickou církví; je to proto, že občané Vatikánu se nalézají - ve velkém počtu v téměř každé zemi. A ti vytvářejí mezinárodní síť, která zasahuje do samých center světové moci.. Jsou tyto miliony Katolíků, z každé národnosti věrní? Jistě, někteří mohou kritizovat své duchovenstvo, ale - hluboko ve své duši - každý Katolík stále věří, že církev má klíče od nebeské brány, a bez její laskavosti na něj čeká jen peklo.. A tak moc, kterou Vatikán drží své poddané, je mnohem větší, než jakou má kterákoliv sekulární vláda na svými občany. Když přijde čas volby - není pochyb o tom, kterým směrem ta skutečná věrnost zamíří.
Není proto překvapující, že všechny větší národy světa - včetně USA - mají své vyslance ve Vatikánu, právě tak, jako je mají v jiných zemích světa. Když chtěl Gorbačev udělat mír se Západem, jeho první bylo zřídit vztahy s Vatikánem. Tento fakt hovoří za knihu! Will Durant neskrývá svůj obdiv, když vysvětluje, jak církev zdědila svou moc od rozpadajícího se Římského Impéria - moc, která bude mnohem větší až bude Impérium oživeno:
Otěže a um vládnout předalo umírající Impérium novému, potentnímu papežství. .. armády státu vystřídali misionáři církve, kteří se šířili všemi směry podél římských cest; a buřičské provincie, tím že přijaly Křesťanství, opět uznaly suverenitu Říma. .. Během dlouhého boje Věku Víry, autorita starodávného města vytrvala a rostla, až v Renesanci se stará klasická kultura zdála povstat z hrobu, a nesmrtelné město se opět stalo centrem a vrcholem lidského života, bohatství i umění. Když potom, v roce 1936 oslavil Řím 2689 let od svého založení, mohl se podívat zpět na nejimpozantnější kontinuitu vlády a civilizace v historii lidstva. Nechť se zdvihne opět....
Durant si neuvědomuje, že Bible předpovídá opětné oživení Impéria, kde bude vládnout Antikrist, čímž přivodí Boží soud na celé lidstvo, který bude končit v Armageddonu. Že tato Záhada-Babylón bude ztělesňovat stejné manželství Bábel-Babylonského Pohanství s „Křesťanstvím“, které starodávný Řím vytvořil pod Konstantinem, je zcela jasné. Církev, kterou založil Kristus, se nazývala „ekklésia“ v Novém Zákoně, což znamená „ti, kteří byli povoláni“, povoláni ze světa, k nebeskému občanství. „Kdybyste byli z tohoto světa, svět by vás miloval“.. řekl Kristus učedníkům. „svět miluje ty své; ale jelikož z tohoto světa nejste, já jsem vás vyvolil ze světa, svět vás nenávidí. .. Když perzekvovali mne, budou také perzekvovat vás...“ (Jan 15:19-20)
Kristův slib pronásledování věrných byl víc než pravdivý, během prvních třech století Křesťanství.
Církev však rostla navzdory mučednictví a zahrnovala deset procent populace. Pak přišel Konstantin, který dal Křesťanům status ve světě - a to je zkorumpovalo. Církev, která zasnoubena Kristovi jako čistá panna (2 Korintským 11:2), měla vyčkávat Jeho příchodu, kdy by ji vzal do Otcova domu na nebeskou svatbu, počala hrát děvku se světem. Brzy se stala tím zlem, kterému se oddala. „ZÁHADA, BABYLÓN VELIKÝ, MATKA DĚVEK.... Po staletí to bude „Křesťanství“, které svět uvidí....
Když Řím podlehl barbarským armádám, církev truchlila - ale ze sobeckých důvodů. Papežové, které Konstantin ustavil, velmi často potřebovali pro svou ochranu větší armádu, než jakou si mohli dovolit. Naděje na Krista, vracejícího se pro ty své, byla pohlcena v pozemských ambicích, kterým by těžko mohl pomoci „nastav druhou tvář!“ Zapomenuta byla také Jeho slova „Mé království není z tohoto světa; kdyby bylo z tohoto světa, potom by mojí služebníci bojovali.“ (Jan 18:36). Království papežů z tohoto světa bylo, a potřebovalo ozbrojený konflikt. Scházeli jim jejich partneři císařové a tak toužili po obnovení Římského Impéria, aby „Boží království“ mohlo být na Zemi rozšířeno. Papež Innocent III ve svém projevu vyjadřuje, co by takové partnerství znamenalo:
Situace světa, který je v rozvalinách, by se zlepšila naší (papežskou a císařskou) pílí a pečlivostí - protože papežská autorita a královská moc - jsou k tomuto účelu postačující...
V naději že obnoví toto, tak dlouho očekávané imperiální oživení, papež Lev III, kterému dav vyrval oči z pomsty za jeho nesnesitelnou tyranii a zlo, dotápal se po bok Charlemagne-ho, položil na jeho hlavu korunu, a prohlásil ho za císaře! Byl to Boží Hod vánoční r 800 A.D. Král se účastnil mše v římské katedrále. Servilně slibujíc svou věrnost, papež klečel před králem, jehož ochranu zoufale potřeboval. I když před ním klečel, papež zároveň demonstroval autoritu udělat Charlemagne-ho císařem. I když Chalemagne papežem opovrhoval, přijal tento nový titul, příštích 40 let strávil v čele své nájezdné armády a rozšiřoval „Boží království“ vojenskou silou. Charlemagne vysvětlil toto aranžmá mezi papežem a císařem : „Je na naší straně, abychom bránili železnou rukou svatou církev Kristovu kdekoliv - před vnějším útokem Pohanů a nájezdy nevěřících. .. Je to na nás abychom, nejsvatější Otče, pomáhali s našimi armádami - s vaší rukou pozdviženou jako ruka Mojžíše.“
Nikdo v těch dobách nezpochybňoval tvrzení církve, že mimo římsko katolickou církev není žádné spásy.
Bez svátostí, které udělovala pouze katolická církev, nikdo do nebe nemohl jít. Civilní vládci, jakkoliv mocní, se chvěli při pohrůžce exkomunikace. A tak římský Vatikán , tak jak ho Jan viděl ve své vizi, vládl nad králi země - a vládne tak podnes, i když nenápadněji - jak to Gorbačev nepřímo naznačil. Kdo by si pomyslel na konci prvního století když Jan psal poslední knihu Bible, že církev, tak nenáviděná a pronásledovaná, bude vládnout Impériu? A přesto se to stalo. Zde máme další, pozoruhodnou předpověď, jejíž splnění dává další evidenci o spolehlivosti Bible. Do Reformace si zřejmě nikdo nepovšiml tu zřejmou skutečnost, že římsko katolická církev pomalu ve skutečnosti formovala vizi, kterou dal Janovi Kristus. Zmínili jsme se o rostoucí evidenci skutečnosti, že Římské Impérium se obnovuje. Není o nic méně nápadné, že římsko katolická církev začíná získávat bývalou důležitost a že bude hrát důležitou roli, až se počne odvíjet scénário „posledních dnů.“ V Janově vizi to je - alespoň na čas - žena jedoucí na zvířeti, která reprezentuje jak obnovené Římské Impérium, tak i Antikrista. Někteří studenti Bible tvrdí, že ta žena je přebudovaný Babylón v Iráku. Navrhují, že Irák „pojede na zvířeti“ tím, že bude kontrolovat většinu nafty, a tím vykonávat nátlak nad Antikristovým evropským impériu. Právě naopak! Antikrist je tak mocný, že nikdo s ním válčit nemůže (Apokalypsa 13:4-7). Kdyby se mu zachtělo arabské nafty, prostě si ji vezme. A bude uctívaný všemi na zemi - včetně Arabů. Neuvěřitelné? Uvidíme, jak se to může stát. V žádném případě zrestaurovaný Babylón v Iráku - Husseinův Disneyland v poušti, nesouhlasí s Janovým popisem té ženy. Ta je „opilá krví mučedníků Ježíše Krista“ (Apokalypsa 17:6). a „v ní byla nalezena krev proroků, a svatých, a všech z nich, kteří byli na zemi zabiti.“ (18:24). Téměř milion mučedníků zemřelo katolickou Inquizicí jen ve Španělsku, Francii a Holandsku. Přesto fráze „všichni kteří byli zabiti na zemi“ poukazuje na to, že Jan viděl zlo a modlářství, které přicházelo z Babylónu, a vrcholí ve falešné církvi posledních dnů. To bude zahrnovat všechna náboženství pod vedením papeže v Římě. Že tento Babylón posledních dnů je popisován jako žena, identifikuje ji opět jako římsko katolickou církev, pro kterou žena „Panna Marie“, je dominantním božstvím. I když to mnoho Katolíků bude popírat, ona převzala místo Boha a Krista.
Zdá-li se vám být přehnanou myšlenka, že „Marie“ je hlavním božstvem Katolicismu, zamyslete se nad výňatkem z klasické knihy „The Glories of Mary“, přijatou Vatikánem, napsanou kardinálem Alphonsem de Liguori:
Padá a je ztracený ten, kdo se neuchýlí k Marii. .. Budeme vyslyšeni rychleji, uchýlíme-li se k Marii a budeme volat její svaté jméno - než kdybychom volali ve jménu Ježíše Krista. .. Mnoho věcí žádáme od Boha, a nedostaneme je; požádáme-li Marii, obdržíme je .. ona je dokonce i Královnou Pekla.. Veškerá moc je Ti dána - jak na nebi, tak i na zemi .. na její rozkaz všichni poslouchají - i Bůh. Bůh umístil celou církev pod dominanci Marie.. Optáte-li se Katolíka, proč se modlí k Marii, většina z nich odpoví, že to nečiní - že pouze žádají o přímluvu tak, jako když Protestant požádá přítele, aby se za něj modlil. Ale modlitby jsou zamířené na Marii, o všechno, včetně zabezpečení, až po odpuštění hříchů a věčnou spásu. Oficiální modlitby lze nalézt v takových doporučených publikacích jako „Devotions in Honor of Our Mother of Perpetual Help.“ Na zadní straně je psáno: Žádné dítě Marie není nikdy ztracené. Jak se stanete „dítětem Marie“? Je to lepší, než být dítětem Boha? Následující je typické pro knížky modliteb a chválení Marie:
„Ó Matko věčné pomoci, Ty uděluješ všechno, co Bůh dává nám, ubohým hříšníkům. Přijď tedy k naší pomoci...nejdražší Matko.. Do Tvých rukou skládám mou věčnou spásu, a Tobě svěřuji svou duši . Protože když mně ochraňuješ Ty, drahá Matko, nebojím se ničeho: ne mých hříchů, protože Ty pro mne získáš pardon, ne ďáblů, protože Ty jsi mocnější, než celé Peklo, ani dokonce Ježíše, mého Soudce, protože jednou, jedinou modlitbou od Tebe, bude usmířen.. Jen jedné věci se bojím, abych - v hodině pokušení bych opomněl k Tobě volat a tak zahynul na věky.. Získej pro mne, tedy, odpuštění mých hříchů....“
Taková je falešná a modloslužebnická Marie Katolicismu - urážka Boha a Marie Bible. Ona sama hledala odpuštění hříchů a spásu, které Kristus zajistil svou vlastní krví, a On je zdarma rozděluje všem, kteří Mu uvěří. Je vyobrazený jako nepřátelský Soudce, který by nás odsoudil, nebýt Marie a její přímluvy! Jak ohavné! A přesto je čím dál více Protestantů, kteří se spojují s katolickou církví k „evangelizaci světa“ do roku 2000. Katolické dogma o Marii v Bibli nenajdete. Bylo rozvíjeno během staletí, jak církev vyráběla své mimobiblické učení. „Marie“ byla vyzdvihována víc a více, zatím co Kristus byl stále méně důležitější.
Žádné odmítnutí Krista není tak ďábelsky vychytralé, jako vypočítavé snižování Krista v římsko katolické tradici, ve jménu pravého Křesťanství! Typické katolické noviny z konce 1990 připomínají farníkům:
Marie, jak říká litanie, je „Útočištěm Hříšníků,“ a „Nebeskou Branou.“ A je také „Nebeskou Branou“ pro ubohé duše v Očistci; za ně bychom se měli k ní modlit.. Svatý Bernard napsal: „Žádný hříšník, jakkoliv veliký je ztracený, ochraňuje-li ho Marie...“ Slova k meditaci na týdny.. Církev se modlí: „ Skrze Pannu Matku Boží, nechť nám Bůh udělí spásu a mír...“ Denně bychom se měli modlit ke Královně Míru za mír, v našem rozháraném světě.“ Potřebujeme její ruku, aby nás vedla podél temné cesty života....
Ve srovnání s Marií, je Ježíš Kristus podřízenou osobou. Téměř vždy je zobrazovaný jako bezmocné dítě na jejích ňadrech, malé dítě, držící se Marie za ruku, nebo neživé tělo, ležící přes její kolena, jako v Pietě, od Michelangela. Ježíš byl dítětem v minulosti, ale Katolicismus Ho takto zobrazuje v přítomnosti. Falešnou prezentaci Ježíše Krista nenalézáme pouze v oficiálním katolickém umění a literatuře, ale i v údajných „zjeveních.“ Vize „Marie“ ve Fatimě, Portugalsku, které tolik od té doby tolik znamenaly pro papeže - a obzvláště pro Jana Pavla II., jsou velmi jasné ve snižování Krista a v povyšování „Marie“ na Jeho místo. Při několika příležitostech „dítě Ježíš“ doprovázel svou matku „Marii“, když se zjevovala jako „Naše Paní z Fatimy.“ Oficiální popis zjevení prohlašuje:
Desátého prosince 1925, se Nejsvětější Panna Marie zjevila Lucii, s dítětem Ježíškem po svém boku, a vznášela se na oblaku světla. Naše Paní položila ruku na rameno Lucie, zatím co ve druhé ruce držela srdce pokryté trny, které nevděční lidé probodávají každým okamžikem, a nikoho, kdo by je odstranil nápravou, reparací.. Jak mohou Katolíci slepě akceptovat tak zřejmě falešné učeni? Jak „Marie“, tak i „Ježíš“, kteří se u Fatimy zjevili, se prozradili jako zamaskovaní démoni herezí, kterou učili! Patnáctého února 1926, „dítě Ježíš“ opět vyzývalo Katolíky, aby „rozšiřovali zprávu, že oddanost a reparace mají být uskutečněny vůči „Neposkvrněnému Srdci Marie, aby lidstvo mohlo být spaseno!!!“ Jaká perverze v porovnání k prostému a jednoduchému evangeliu spásy vírou ve výkupnou oběť Krista, a přesto taková zpráva je propagovaná tou „jedinou pravou církví.“ Další důkaz přesnosti Janovy vize.. Že toto zjevení „Ježíše“ byl klamající démon je zřejmé už z toho, že představuje malé dítě. Ježíš Kristus byl asi tak 33 let starý, když zemřel na kříži. Potom co porazil Satana, Smrt a Peklo, posadil se po pravici Otce na nebesích - dospělý muž ve vzkříšeném a oslaveném těle, které stále nese známky ukřižování. Apoštol Jan viděl Krista jak On je nyní a jak Ho popsal v Apokalypse 1:13-18.
Kolem Něj byl takový majestát, že Jan „padl k Jeho nohám, jako mrtvý.“ A přesto Katolicismus trvá na zobrazování Ježíše Krista jako bezmocné dítě, nebo malé dítě, závislé na své matce Marii, která je nyní „Královnou Nebes.“ Pakliže připustíme že ti, kteří zjevení viděli říkají pravdu, potom ti dva duchové se jim museli zjevit jako muž a žena. Marie a Ježíš? Zřejmě ne. Mohli to být pouze démoni, rozšiřující satanské lži. Ta mnohá zjevení „Marie“ po celém světě, a fakt že miliony lidí jejím slibům věří, je splnění Pavlovy předpovědi:
„Duch výslovně praví, že v posledních dnech někteří od víry odpadnou a budou naslouchat klamným duchům a doktrínám démonů. Jsou to pokrytci a lháři, kteří mají vlastní svědomí zapečetěné horkým železem...“ (1 Timoteovi 4:1-2).. Nikdo není tak přesvědčený o hodnověrnosti zjevení ve Fatomě, jako nynější papež Jan Pavel II. A také nikdo není oddanější této „Marii.“ Jan Pavel II., který „zasvětil svůj život i svůj úřad Naší Paní.“ má „M“ (Marie) na svém erbu; jeho osobní motto, které má vyšité na svých šatech v latině je: „totus tuus sum Maria“ (jsem celý Tvůj, Marie“). Tento papež má neobyčejné osobní důvody pro svou oddanost k Marii. Zatím co se zotavoval z pokusu na svůj život, napadlo ho že se to stalo 13 května 1981, v den výročí prvního zjevení Panny Marie ve Fatimě, 13 května 1917. Zjevila se mu ve vizi aby mu prohlásila, že zachránila jeho život pro speciální úkol, který má ještě vykonat. Jan Pavel II. vykonal slavnostní pouť do Fatimy 13 května 1982 , kde se „modlil před sochou „Naší Paní z Fatimy.“ Tisíce lidí slyšely, jak zasvěcuje svět Marii, jak ona požádala. Nejméně při třech příležitostech - 16 září 1983, 25 března 1984, a v prosinci 1985 „zasvětil svět Naší Paní.“ se zvláštní zmínkou o ruském lidu. Ona slíbila, že když papežové a biskupové zasvětí svět a Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci, ... Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí, Rusko se obrátí a bude mír...“ Takové prohlášení je v přímém rozporu s Biblí, která nabízí „mír s Bohem, skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 5:1) jako dar Boží milosti - mír, který byl vykoupený „krví na kříži.“ (Koloským 1:20). Individuální mír přichází ke všem, kdo věří evangeliu. Globální mír se stane skutečností teprve, až se vrátí Kristus a bude vládnout z Jerusaléma, jak proroci předpověděli.. Přesto že si „Marie“ osvojila místo Krista - jako ta, skrze kterou přijde mír, papež i jeho církev tuto herezi podporuje.. Pouze v částečné poslušnosti k žádosti „Naší Paní z Fatimy“ impozantní počet papežů jí zasvětilo svět, ale ne Rusko. Toto částečné zasvěcení vykonali: Pius XII. 7 července 1952, Pavel VI. dvanáct let později, Jan Pavel II, 13 května 1982, a opět 13 května 1984 a v datech uvedených dříve.
Tím že prohlásila že „Pán jí svěřil mír světa“ toto zjevení „Naší Paní z Fatimy“ nabídlo svůj vlastní mír namísto Krista.:
„Modli se růženec každý den pro získání míru ve světě .. Modli se, modli se hodně.. čiň oběti za hříšníky, protože mnoho duší jde do Pekla. Nemají nikoho, kdo by za ně konal oběti a prosil za ně.. Bůh si přeje v celém světě zřízení oddanosti k mému Neposkvrněnému Srdci. Kdyby lidé dělali to, co jim říkám, mnoho duší by bylo spaseno a nastal by mír...
„Modli se růženec každý den aby přišel mír...? Populární katolický televizní program inzeruje: „Není problém, který by růženec nevyřešil, a nabízí bezplatnou telefonní linku pro informace. Modlit se růženec znamená odříkat „Otče náš“ a „Sláva Otci, Synu a Svatému Duchu šestkrát každou z nich. Ale „Zdrávas Maria, milosti plná, musíte odříkat 53x ! Růženec končí : „Zdrávas Maria, milosti plná, náš živote, naše sladkosti, a naše naděje. K Tobě pláčeme, .. k Tobě posíláme své vzdechy, smutek i pláč...“ Ano, ta žena dominuje. Je urážkou Boha tvrdit, že „mnoho duší jde do Pekla, protože za ně nikdo nekoná oběti.“ Je pouze jedna oběť za hřích, která zachrání duši od Pekla a ta byla skončena 1900 let v minulosti! Je zřejmé, že hlavním cílem těchto zjeveních je podkopat to, co Bible učí o spáse z milosti skrze víru v dokončené dílo Ježíše Krista, a Jeho slavné Vzkříšení... A přesto každý papež za posledních 60 let svědčil o hodnověrnosti zjevů ve Fatimě. Jan Pavel lI. prohlásil, že „zpráva Fatimy je určena každé lidské bytosti a je mnohem důležitější a nutnější, než kdy před tím. Padre Pio, jeden z hrdinů současného papeže, (který, aby zachránil duše z Očistce, údajně krvácel ze svých dlaní - napodobení Kristových stigmat a utrpení), byl také přesvědčený o pravosti Fatimy.. Články v novinách dnes přičítají „Naší Paní z Fatimy“ to že zabraňuje válce, že zbořila Berlínskou Zeď a smířila Západ s Východem. Přesto je Jan Pavel II. přesvědčený o tom, že tím, že se nedodržela časová hranice určená k zahrnutí do zasvěcení také Rusko, na svět přichází přísný soud. Papež také věří, že mu „Paní z Fatimy“ dala rozhodující roli v zajištění světového míru. K tomu se ještě vrátíme. Oddaní Katolíci, ze kterých přes 20 milionů patří k „International Fatima Rosary Crusade,“ jsou přesvědčeni, že to byla Marie, kdo se u Fatimy zjevil. Víra v to, co tyto démonické bytosti prohlašují, činí římské Katolíky přístupné k falešnému míru, který nastolí Antikrist. Aby mohl tuto pověrčivost využít, může Antikrist použít podobné „zjevy“ v jeho novém světovém náboženství, co Katolíci - s ostatními náboženstvími mohou přijmout..
Podobné zjevení „ Panny Marie“ se událo v Lourdech ve Francii a na jiných místech kolem světa (a stále pokračují). Zprávy, které přinášejí jsou konzistentní a tak v kontradikci s Biblí, že by je biblická Marie nikdy vyslovit nemohla! Činíce si nároky na autoritu a přívlastky Krista, toto zjevení „Naší Paní z Fatimy“ prohlašuje:
Nikdy vás neopustím. (toto je slib Ježíše učedníkům - a předpokládá všudypřítomnost - vlastnost, kterou má pouze Bůh). Mé Neposkvrněné Srdce bude vaším Útočištěm a Cestou, která vede k Bohu. (Bůh je naše Útočiště - Žalm 46:1 - Kristus o sobě prohlásil, že je cestou k Bohu. ).. Obětujte se .. pro obrácení hříšníků, (pouze Kristova oběť může hříšníkům pomoci) a pro splacení hříchů, spáchaných proti Neposkvrněnému Srdci Marie. (Všechny hříchy jsou proti Bohu, a Marie je jedním z nich! Její srdce není „neposkvrněné,“ protože „všichni zhřešili..“ (Římanům 3:23).. Slibuji že pomohu každému, v jeho hodině smrti se všemi svátostmi potřebnými ke spáse, každému, kdo na první sobotu za sebou následujících pěti měsíců půjde ke zpovědi, a přijímání, odříká pět desítek růžence a bude mým společníkem po čtvrt hodiny - zatím co medituje nad záhadami růžence s úmyslem učinit vůči mně reparace..“
„Mariina “ nabídka „milostí potřebných pro spásu“ a „vedení k Bohu“ vytváří další popření Kristovy vykonané oběti na kříži - popření, které je nepřímo vyslovené v katolických dogmatech a rituálech. Je to Mariino srdce, vůči kterému svět musí učinit reparace za zlo, které bylo vykonáno proti Neposkvrněnému Srdci. Další hereze. David prohlašuje: „Pouze proti Tobě jsem zhřešil..“ (Žalm 51:6). Hřích je proti Bohu - ne proti Jeho tvorům! A tak tím že „Marie“ vyžaduje reparace vůči svému srdci, staví se na místo Boha. Takové pozdvižení ženy je nejenom shodné s Janovou visí, ale činí také tuto smíšeninu „Křesťanství“ a Pohanství přijatelné všem - v době, kdy ženské hnutí získalo na popularitě a moci. Další posílení identifikace římsko katolické církve jako „děvka“: žádná jiná církev nespáchala tolik spirituálního „smilstva,“ jakým je vinna církev římsko katolická. A jelikož Katolicismus, jak se vyvíjel, od počátku pod Konstantinem, byl vlastně Pohanstvím pod maskou „Křesťanství,“ stále se přizpůsoboval pohanským náboženstvím lidí, které „pokřešťanštil“. Na příklad na Haiti, každý ceremoniál Woodoo počíná katolickou modlitbou.
Říká se, že Haiti je „85% katolické, a 110% Woodoo.“ Nebezpečný spiritistický kult „Santeria,“ který se rychle šíří po Americe, je také směs „Křesťanství“ a Afrického Pohanství, vedený ve jménu katolických svatých, kteří jsou jen démoni v přestrojení.. Navštivte - na kterýkoliv náboženský svátek hřbitovy v Rio de Janeiro a uvidíte tam Katolíky, jak prosí o pomoc - společně s katolickými svatými - duchy svých zemřelých,,, Katolické duchovní útulky po celém světě míchají „Křesťanství“ s Hinduismem, Buddhismem a se všemi druhy věr a praktik New Age. Takovým typickým je „Ashram Ya Azim,“ Center pro Meditaci Františkánských Sester, ve Willard, Wisconsin, kde hledají „Kristovo Vědomí“, pomocí různých New Age technikami.. Na svou obranu vysvětluje Virginia Barta, president Františkánských sester USA: Můžeme být Katolíky a zároveň být otevření za hranice dogmat a doktrín, a uznávat mystickou pravdu ve všech náboženstvích...“
Věří Katolíci v moc svých obrazů, soch a ostatků? Jan Pavel II. prohlásil nedávno v Bazilice Sv. Petra: „Tajemná přítomnost´ transcendentního Prototypu se zdá být přenesena do posvátného předmětu... oddané rozjímání o takovém předmětu se zdá být jako skutečná cesta k očistění duše věřícího.. protože ta samotná věc, požehnaná knězem, , může být v určitém smyslu, analogií se svátostmi - považována za způsob usměrnění boží milosti...“ Takovéto modlářství Bible opakovatelně odsuzuje jako spirituální smilstvo! ... Celý výtisk květen/červen „Katolického světa“ byl věnován Buddhismu.
Všechny články byly sympatické, včetně několika vstřícných poznámek od papeže. Jeden z článků měl dokonce titul: Buddha uctívaný jako křesťanský svatý.“ Jan Pavel II. má velmi tolerantní názor na Buddhismus i na ostatní náboženství. Považuje „Tibetan Buddhist Deity Yoga“ svého přítele Dalai Lamy, včetně modliteb čarodějných doktorů, spiritistů, a každou jinou víru za něco, co „plodí spirituální energie“, které vytvářejí „nové klima míru.“ Podobných příkladů je mnoho viz zprávu v Los Angeles Times:
Jan Pavel II. si zul boty, aby se tiše a důstojně posadil s nejvyšším patriarchou Thajských Buddhistů, v buddhistickém klášteře v Bangkoku. .. Papež později pochválil „starobylou a úctyhodnou moudrost“ asijských náboženství. Spirituální smilstvo? Snažte si představit Petra v buddhistickém chrámu, jak chválí buddhistickou moudrost! Nebo apoštola Pavla, jak říká hinduistickým posluchačům (jak Jan Pavel II. řekl při své návštěvě Indie), „že nepřišel učit, ale poučit se z jejich bohatého spirituálního dědictví.“ Ani jeden z ranných Křesťanů by nebyl býval popravený, kdyby bývali zaujali podobný postoj k pohanské praxi Říma.
Ve skutečnosti - oni raději zemřeli, než by připustili kompromis - jak činí dnešní papež, v roli „Náměstka Ježíše Krista.“ Vědom si „poslání“, které mu dala „Naše Paní z Fatimy,“ současný papež udržuje kontakty se světovými náboženstvími. Přijímá za fakt, že „oni slouží stejnému Bohu“ a že „jejich modlitby jsou právě tak efektivní, jako modlitby Křesťanů.. A také se nepokusil žádného z nich obrátit. On prostě chce jenom to, aby ho každý uznal jako morálního a spirituálního vůdce světa.. I když tou „děvkou“ je katolická církev, všechna náboženství budou jednou shromážděné pod Vatikánem. Už dnes vidíme vedoucí Protestanty spolupracující s katolickou církví a přijímající její ekumenismus. Nový duch kompromisu se šíří „křesťanskými“ církvemi a ostatními náboženstvími. Papežův vyhlášený respekt k Buddhismu jde o krok dále s episkopálním biskupem z Newarku, který se jmenuje John S. Spong:
Na podzim 1988 jsem uctíval Boha v buddhistickém klášteru. Když se rozprostřel voňavý dým, poklekl jsem před třemi sochami Buddhy s pocitem, že dým ponese mé modlitby směrem k nebi. Byl to pro mne svatý okamžik, .. daleko za slovy a za vírami, které používá každé náboženství - je božská síla, která nás všechny spojuje.. Už se nikdy nepokusím obrátit Buddhistu, Žida, Hindu, nebo Muslima. Budu spokojený tím, že s nimi kráčím směrem k Bohu který žije - jak já věřím - za obrazy a sochami, které nás oslepují..“
Taková „jednota“ bude převažovat mezi náboženskými směry pod Antikristem. Dokonce i některé „modlitební snídaně“, které přivádějí politické a náboženské osobnosti dohromady - dělané na způsob té první ve Washingtonu D.C., které byly původně zamýšlené jako způsob pro svědectví o Kristu, se pomalu mění na ekumenické platformy pro akceptování všech náboženských věr. Když navštívíte „Mezináboženskou Modlitební Snídani“ setkáte se s rabíny, Buddhisty, nebo řecko-ortodoxní a Bahaisty. Na takovém shromáždění by bylo proti společenskému bontónu kdyby přišel Ježíš Kristus a prohlásil: „Já jsem Cesta, pravda i život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne“. Takový dogmatismus by nebyl tolerován lidmi, kteří káží toleranci pro všechna náboženství. Ale: Kdo je dogmatičtější? Ten, který učiní pravdivé prohlášení, nebo ten, kdo nedovolí opakování takového prohlášení ve své přítomnosti? Člověk by musel být slepý aby neviděl, jak se již staví základ pro celosvětové náboženství. Správný křesťanský postoj k ekumenismu se dá snadno určit.
Snažte si představit reakci Pavla, kdyby se dozvěděl, že Timoteus pořádá „inter-náboženské modlitební dýchánky“ na které by pozval židovský Sanhedrin, exkomunikované heretiky, a kněžstvo z různých pohanských chrámů! Představte si Petra, jak se omlouvá židovským osobnostem za to, že byl tak dogmatický a negativní, že prohlásil: „V nikom jiném není spása, - není jiné jméno pod nebem, kterým bychom mohli být spaseni.“ Představte si ho, jak nadšeně schvaluje názor: „Každý z nás má svou cestu k jednomu cíli!“
Ano, je to žena, která jede, a tím kontroluje bestii. která je zřejmě nesrovnatelně silnější než ona. Antikrist falešnou církev potřebuje právě tak jako Gorbačev potřebuje pomoc náboženských vůdců v Sovětském Svazu dnes. Ovšem jednou přijde chvíle, kdy „.. a těch deset rohů které jsi viděl, i ta bestie začnou děvku nenávidět, oberou ji o všechno až zůstane nahá, rozervou její tělo a spálí ohněm..“ Bůh použije Antikrista i jeho pomocníky aby konečně vykonal soud nad odpadlou církví. Jediné zbývající náboženství bude uctívat Antikrista a Satana, který mu dal moc. Když se tento den dostavil, uslyšel Jan hlas z nebe: „Vyjdi, můj lide z tohoto města, neúčastni se na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy!“
______________ * _______________
KOMUNISMUS! JAKÁ TO BYLA METLA, odpovědná za smrt více než 120 milionů lidí, nemluvě o mučení a žalářování nesčetných dalších milionů! Bojovně ateistický - nejvíce proti Křesťanství, které Komunisté považují za úhlavního nepřítele a její systém víry se snažili celosvětově zničit a nastolit svůj vlastní. Tato ambice se zdála vycházet - jak tak následovatelé Marxe a Lenina zabírali stát za státem v letech po tom, co Roosevelt dal Stalinovi darem Východní Evropu. Není také divu, že Křesťané - od počátku - považovali Komunismus za velkého nepřítele. Celé kongregace se oddaly boji proti Komunismu. Tisk prováděl analýzu všeho, co napsali Marx, Lenin, Gus Hall, Mao Tse Tung, aby ukázaly odporný plán na zničení Křesťanství - a tak tomu také bylo. Jiní se zaměstnávali pašováním Biblí a finanční podporou za Železnou a Bambusovou Oponou. Těchto taktik už ve Východní Evropě není zapotřebí. I když Gorbačevův motiv - hrát roli šampióna za náboženskou svobodu - není o nic méně pragmatický než byl motiv Konstantina, dnes je možné poslat Bible a kázat evangelium na ulicích - něco, co bylo zcela nemyslitelné před krátkým časem. To stejné může být eventuálně pravdou v Číně, na Kubě a jinde.
Bohužel ale, pravda už není tím nejdůležitějším artiklem jak byla dříve. Gorbačev ví, že sovětští lidé musí mít něco v co věřit mimo sebe samé, a mimo jejich nezáviděníhodných okolností. Taková „víra“ je nutná k tomu aby je převedla přes nesmírně obtížnou cestu k nějaké formě demokracie a tržnímu hospodářství. Ten, již vytížený Západ bude muset sdílet své bohatství nejenom s neschopným hospodářstvím Komunismu, ale také s dalšími nevyvinutými zeměmi ve světě. Západní země se neodváží být neštědré, aby perestrojka nezkrachovala...
Komunistická Revoluce začala v Rusku a odtud se rozšířila po celém světě. Po více než 70 let byl Sovětský Svaz podpůrnou bází pro tento nakažlivý mor, a ta se nyní rozpadla. Sověti, potom co otevřeně připustili že Komunismus nefunguje, tento opouštějí a vydávají zákony pro soukromé vlastnictví, studují obchodní metody aby zřídili svobodné podniky, a snaží se o spojení s kapitalistickým Západem. Zdá se rozumným očekávat, že tak jak se Komunismus rozšířil z Ruska po světě, tak opět z Ruska se rozšíří jeho odmítnutí.. Je tedy Křesťanství zázračně Bohem zachráněno, aby začalo nové, celosvětové oživení? Jistě je mnoho důvodů pro díkůvzdání a církev by měla využít tuto dobu k rozšíření evangelia - jak jen rychle to půjde. Ovšem v té stejné době si musíme být jistí tím, že to co hlásáme je to pravé evangelium a ne to falešné, které se nyní propaguje. Bohužel, kdysi zavřené hranice jsou nyní otevřeny jak pro pravdu, tak i pro lež.. Přestože církev ve Východní Evropě využívá tuto novou svobodu, v té stejné době je korumpována herezemi, které přicházejí ze Západu. Sovětská národní televize nyní vysílá první křesťanský program, těsně před začátkem zpráv. Je to kreslený program pro děti nazvaný „Super Book,“ který zhotovil „Christian Broadcasting Network.“ Bohužel divák nepozná rozdíl mezi okultní silou kterou používají hrdinové jiných programů a „silou“, která vyzařuje z té zázračné knihy. Sověti jsou zaváděni falešnou reprezentací Křesťanství.. První televizní evangelista, (Robert Schuller) kterému povolili vystoupit na sovětské televizi vysvětloval, že nebyl pozvaný proto že jeho bohatí přátele učinili tlak na sovětské úřady, ale pro jeho „nesektářský přístup, který se sovětským úřadům líbil .. jeho přístup nebude evangelistický, navzdory jeho silnému náboženskému přesvědčení. Řekl že bude prezentovat svou „starou zprávu o možnostech myšlení“ .. zprávu o sebe ocenění, která nebude „příliš zatížená hovorem o Kristovi.“ Jeho humanistické evangelium, které je podáváno jako Křesťanství, a které přitahuje největší americkou audienci v neděli ráno, bude nyní svádět také Sověty... Další krůček na cestě k novému celosvětovému náboženství Antikrista.. A i zde nalézáme pronikající vliv Katolicismu, který tento kazatel považuje za dokonale slučitelný se svou protestantskou vírou.
Ještě než postavil svou Katedrálu za miliony dolarů, odletěl do Říma s náčrtkem plánované Katedrály, aby obdržel „požehnání od Svatého Otce.“ Martin Luther se musí v hrobě plakat! My bychom měli také, a zároveň se modlit, když vidíme, jak části skládačky zapadají do sebe. Vliv tohoto muže je obrovský. U příležitosti desetitisícího televizního vysílání, přišli blahopřát také president Bush a čtyři ještě žijící presidentí bývalí!
Římsko katolická církev a Ruská Ortodoxní, které by papež chtěl spojit, by byly zdaleka největším „křesťanským“ vlivem ve Východní Evropě. Síla, která by zaplnila vakuum způsobené pádem Komunismu. Skutečnost, že Katolicismus přebírá vliv ztracený Komunismem, není důvodem k radosti; je to strategicky nutný tah. Římské Impérium nemůže být oživeno bez obnovení vedoucí úlohy Katolicismu! Toto obnovení se nyní rodí, s podporou vedoucích protestantských a politických osobností. I když utlačoval, žalářoval, mučil a zabíjel miliony Křesťanů, Komunismus vlastně tím nejhorším nepřítelem Křesťanství nebyl! Tento přívlastek patří „děvce Babylónu“, která předstírá „Křesťanství“ a přesto poslala do pekla více duší než Marxismus, se kterým má mnoho společného! Ironické je, že římský Katolicismus je daleko více totalitní, než kdy byl Komunismus!
Bylo by legrační - kdyby to nebylo tak tragické - vidět Gorbačeva jak na schůzce s papežem slibuje tomuto spirituálnímu despotovi, že Sovětský Svaz bude respektovat náboženskou svobodu všech svých občanů! Na této scéně je něco zlověstného - obzvláště když se papež „zapojuje do hry“ a pózuje před světem jako šampión „svobody svědomí.“ Toto je podvod nejvyššího stupně! Taková svoboda je upřena římsko katolickou církví všem svým členům, kteří musí přijmout její učení bez otázek - nebo být navěky ztracený.
Teprve po komunistické revoluci začali Křesťané považovat Komunismus jako systém Antikrista. A přesto už 400 let před r. 1917 byl tak ztotožňovaný Katolicismus všemi Protestanty. Všichni Reformátoři - od Luthera, Kalvína a Knoxe a zbytkem jejich současníků byli přesvědčeni, že římsko katolická církev je představitelem veliké apostázie, ohlášené v Bibli. A takový byl pohled většiny protestantských vedoucích od Wesley-eho, Whitefielda Spurgeona až po D.Martin Lloyd Jones-e. Bylo by užitečné se zeptat co přesvědčilo Protestanty aby změnili své staleté a hluboké přesvědčení - protože to se změnilo! I když Katolicismus zůstal stejným, mnoho z dnešních evangelistických vedoucích připouštějí, že se dá spolupracovat s Římem v „evangelizaci“ světa. Ve skutečnosti je římský Katolicismus nejmocnějším a nejefektivnějším nepřítelem Křesťanství v historii! Jeho učení je mistrovským příkladem podvodu a klamu..
Není zapotřebí číst co bývalí Katolíci, nebo anti-Katolíci píší - stačí číst oficiální publikace římsko katolické církve, aby jste poznali, že to je ten největší a nejnebezpečnější kult který kdy existoval!
A přesto dnes málokterý „kultovní expert“ zařadí katolickou církev na svůj seznam, protože dnes je nepřijatelně „negativní“ jakákoliv kritika Katolicismu... Tento postoj kompletně odmítá Reformaci a ohromné množství mučedníků, kteří položili své životy aby zlomili totální kontrolu, kterou na mysl a duši lidí vykonával Řím.. Partnerství s Římem staví kulisy pro příchod Antikrista. Jeden autor píše:
1973 vydání knihy J.Oswald Sanders -se „Kulty a Ismy“ uvádí Katolicismus na prvním místě. Ve vydání z roku 1981, byla kapitola o Katolicismu vypuštěna. .. Josh McDowell a Don Stewart (v jejich knize „Understanding the Cults“ vypočítávají 11 charakteristických rysů kultu. Římský Katolicismus má všech 11, a na seznamu není...Proč?
Svědkové Jehovy, Sung Myung Moon- ova Unifikační církev, a jiné kulty - ti všichni sdílejí rasy kultu, které jsou po dlouhá léta zakotvené v Katolicismu. První bod, který Mormonská církev uvádí, zní velmi povědomě - jen změna několika jmen a dat: Jejich je ta pravá církev, mimo kterou není spásy, a že současná hlava této církve je tím pravým zástupcem Krista na zemi skrze apoštolskou posloupnost od Josefa Smith-a, pravého Božího proroka. Katolíci si činí stejné nároky pro svou církev a papeže.. Doktríny kultů v sobě velmi často obsahují mnoho, co se zdá být biblické. Mormoni, na příklad potvrzují, že Kristus zemřel za naše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých. Ovšem Jeho oběť není dostačující. Jsou to dobré skutky, poslušnost vůči Mormonské hierarchii, účast na chrámových rituálech, co zaručuje věčný život, který Kristus nabízí zadarmo! A přesně tak je to v římském Katolicismu: Církev uděluje spásu skrze kněžské rituály, bez kterých by bylo lidstvo ztracené - navzdory tomu, co vykonal Kristus. Jak Mormonismus, a i jiné kulty, Katolicismus popírá individuální jistotu spásy, skrze osobní přístup ke Kristu. Na místě Toho, který řekl „přijďte ke mně“ Řím praví: „přijďte ke mně“ a trvá na tom, že spása není „milost skrze víru“, ale musí být získána skrze členství v církvi a poslušnost k jejím mnoha příkazům a nařízením.. Dalším rysem kultu je neomylnost vedení, která vede k bezpodmínečnému podřízení se dogmatickému autoritářství. Vedení kultu se nikdy nemýlí. Ustavuje pravidla pro život, definuje podmínky, a doslovně myslí za své členy. Žádný kult nevykonává takovou kontrolu důkladněji a účinně jako římsko katolická církev skrze údajnou neomylnost jejího papeže a kněžské hierarchie. Zatím co nastalo - od Druhého Vatikánského Sněmu, 1962-65 - povrchní povzbuzování ke čtení Bible, Katolík nesmí nechat Písmo, aby mluvilo samo za sebe, musí to vidět tak, jak to vykládá církev.
V červnu 1990, vatikánský hlídací pes ortodoxie, německý kardinál - se svolením papeže - vydal v osmi jazycích „Instruktáž“ pro teology a biskupy. Jak uvedl Los Angeles Times :
„V uplatňování centrální autority .. dal Vatikán otevřeně na vědomí všem římsko katolickým teologům - a dále Katolíkům, kteří se příliš ptali - že nebude tolerovat jakýkoliv disent k oficiálnímu učení církve.. Svoboda víry nemůže ospravedlnit právo k nesouhlasu“ říká dokument .. „ a právě tak disent nemůže být ospravedlněný jako právo na sledování vlastního svědomí... Podlehnout pokušení nesouhlasu, znamená dovolit kvasu nevěrnosti k Svatému Duchu, aby počal růst...“
Katechismus jasně prohlašuje, že „člověk může obdržet znalost Božího Slova pouze od katolické církve, a to jen skrze ustavené orgány...“ Katolík musí „přijmout cokoliv Božská Církev (mimo které není spásy), učí o Víře, Morálce a Způsobů Milosti...“
Katolický apologeta píše bez omluvy: „Katolík věří v inspiraci Bible proto,- že mu tak praví církev - napsáno bez servírku - a ta stejná církev jediná, má autoritu tento inspirovaný text vykládat...“ Učení církve musí být akceptováno všemi členy bez otázek, jinak jsou navěky odsouzeni. Obrovský Vatikánský Sněm II učinil nějaké změny, které by měly Katolíkům ukázat, že Řím neomylným není. Pojednou je Katolíkům dovoleno jíst v pátek maso - i když ti, kteří tak dříve učinili, a nepřiznali to knězi, šli do pekla. Někteří „svatí“, jako svatý Kryštof byli sesazeni a požadavek aby mše byla vedena pouze v Latině, byl opuštěn. Ale to všechno byly jen takové potěmkinovské vesnice. Heretické doktríny o spáse, které vyvolaly Reformaci se nezměnily a církev vlastně získala pevnější kontrolu, jak výňatky z Vatikánu II. naznačují:
Ale úkol dávat autentický výklad Božího Slova - ať už je ve formě psané, nebo ve formě Tradice (která je na stejné úrovni s Biblí), byl svěřený pouze žijícímu výučnému úřadu církve. Z Božského ustavení je to výlučným úkolem pouze těchto pastorů, následovníků Petra a druhých Apoštolů, aby učili věrné autenticky, to znamená s autoritou Krista. ... Věříme v neomylnost požívanou Následníkem Petra (papeže) když mluví „ex katedra“ jako pastýř a učitel všech věrných, neomylnost, kterou požívá celý Episkopát (biskupové, kardinálové) když ji používají jako svrchované magisterium..
Jak tak Reformace získávala na síle, sešel se Sněm Trentský mezi 1545-63 aby prodiskutoval požadavky Reformace: Bible a ne církev je konečnou autoritou, že spása je z milosti skrze víru namísto skrze dobré skutky, utrpením za své hříchy, a skrze svátosti udělované církví, že modlitby nemají být zaměřené na svaté, že nemají být uctívány předměty jako sochy, obrazy nebo ostatky, že namísto „elitní“ vrstvy údajně celibátního duchovenstva Bible učí „kněžství všech věřících“ atd. Výsledek byl nevyhnutelný.. Každé heretické dogma bylo znovu potvrzeno, a každý článek víry, na kterých Protestantství bylo založeno a za které nesčetné množství Křesťanů položilo své životy, Trentský Sněm odmítl.. Jeho Kánony a Dekrety (jak Vatikán II potvrdil) jsou považovány za souhrn římského Katolicismu pro všechny časy.. Dnešní Katechismus - více než 400 let později - i nadále požaduje ode všech římských Katolíků slíbit absolutní poslušnost bez jakýchkoliv otázek a poslušnost k dogmatům, potvrzených v Trentu. Standardní přísaha začíná“
Akceptuji, bez váhání, a vyznávám že všechno co nám bylo předáno, definováno a prohlášeno Svatými Kánony a Všeobecnými Sněmy - speciálně Svatým Sněmem Trentským a Vatikánským Sněmem II., a ve speciálním směru týkajícím se prvořadosti a neomylnosti Římského Papeže... Je velmi obtížné aby římský Katolík unikl kultnímu sevření ve kterém je držený, protože byl vždy učen, že církev kontroluje bránu do nebe. Neuposlechnout ji - znamená věčné peklo. A tak, i když někteří Katolíci ztratili iluze a nechodí na mši či ku zpovědi, v den smrti si stále přejí katolický pohřeb, „co když“ a naději, že jejich příbuzní nechají i nadále sloužit mši, aby je dostali z Očistce. Ta kultovní přísaha, kterou přísahali, je v tomto sevření drží:
„Uznávám Svatou Římskou Katolickou a Apoštolskou Církev jako matku a učitelku všech. a slibuji a přísahám opravdovou poslušnost Římskému Papeži, následníku svatého Petra, Prince Apoštolů, a Náměstku Krista. . Tu stejnou katolickou víru, mimo kterou nikdo spasen být nemůže, kterou dobrovolně vyznávám, a ke které lnu, tu stejnou slibuji udržovat a vyznávat ...do posledního dechu mého života.. Není obtížné vidět, jak takové absolutní bezmyšlenkové pořízení se církevní hierarchii připravuje Katolíky na totální podřízení, které bude vyžadovat Antikrist. Jestliže papež prohlásí tohoto podvodníka za Krista, poslušnost Katolíků je zajištěna.. Podřízení se papeži, je mnohem širší, než si většina lidí představuje. Všeobecně se věří, že papež je „neomylný“ pouze když mluví „ex katedra,“ ale tak tomu není..
Následující prohlášení Vatikánu je jednoznačné:
Loyální podrobení se jak vůle, tak i intelektu musí být dáno autentické učící autoritě římského papeže - i když nemluví „ex katedra,“ v tom, že jeho svrchovaná autorita v učení je s respektem uznávána, a že každý se upřímně nakloní k rozhodnutí, jak v mysli tak v úmyslech...
Římsko katolická církev, jako jediná vykladačka Písma, svádí své členy do náruče jiného Boha, jiného Ježíše Krista, a podává jiný plán spásy, než jaký učí Bible. Nastává sémantický zmatek, protože Řím používá biblické termíny jako „ospravedlnění milostí,“ zrození z panny,“ „výkup krví na kříži,“ a „vzkříšení Ježíše.“ Ale to co pod tím rozumí Řím, je něco zcela jiného od toho, jak tomu rozumí evangelík a jak to Bible učí! Stačí věnovat několik minut běžně dosažitelné literatuře, abychom si uvědomili, že římský Katolicismus totálně zkorumpoval Kristovo evangelium, a pevně bojuje proti tomu, které učí evangelíci. D.Martyn Lloyd-Jones vysvětluje zmatek mezi mnoha Protestanty:
V určitém smyslu se můžete domnívat, že římsko katolická církev je tou nejortodoxnější církví na tomto světě. Věří, že Ježíš z Nazareta byl věčným Synem Boha, věří ve zrození z panny, věří ve Vtělení, věří v Jeho zázraky, věří v Jeho zástupnou smrt na kříži, a Jeho vzkříšení. .. V tomto okamžiku přijdou na řadu subtilnosti a povstanou okamžitě potíže. K této ortodoxní pravdě přidává- s plusem který zatracuje - věci, které jsou zcela nebiblické, které vlastně Bibli popírají.. Tak nakonec se ocitne v postavení, ve kterém když přijmeme její učení, věříme lži!
Na příklad, k vyznání, že Kristus zemřel za naše hříchy, Katolicismus přidává dogma jehož důsledkem je popření dostatečnosti Jeho smrti. Musíme ještě přidat naše dobré skutky, poslušnost k církvi, a přijímání svátostí - to vše musíme přidat k tomu, co udělal Kristus. Růženec, zpověď knězi, křest v církvi, a odpracované odpustky jsou také vyžadovány. Jako dodatek ke Kristově utrpení na kříži, musí také trpět jednotlivec za své hříchy v očistci, kde duše - i když už očistěná krví Krista - musí být ještě „více očištěna“. Potom přichází nekonečný seznam almužen, dobrých skutků a mší, které musí být za nás slouženy potom, co jsme zemřeli, abychom se dostali z očistce a konečně vešli do nebe. Na rozdíl od toho, apoštol Petr prohlašuje, že vzkříšený Kristus zajistil pro věřící „dědictví nehynoucí neposkvrněné a nevadnoucí, které je připraveno pro vás v nebesích, pro vás, kteří jste skrze víru spaseni a drženi mocí Boha.. Protože Kristus dal jednou pro vždy svůj život - spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu..“ Pavel ujišťoval své věřící, že „odejít z těla je být s Bohem....“ (v nebi, ne v očistci!). A co se odchylování od pravdy týče, byl Pavel velmi jednoznačný: „jsou lidé, kteří obracejí Kristovo evangelium v pravý opak.
Ale i kdybychom my, nebo anděl z nebe přišel, a hlásal jiné evangelium, než jsme vás učili, nechť je proklet! Římsko katolická církev - od papeže dolů - učí zcela odlišné evangelium od toho, které učili apoštolové! Za to, že zavádějí miliony falešným evangeliem, kvalifikují se na kletbu, kterou Pavel slavnostně prohlásil. A přesto Řím pronáší svou vlastní věčnou kletbu na ty, kteří se odváží prohlašovat evangelium Pavla: Že Kristova smrt na kříži zaplatila celou dlužnou částku za naše hříchy, a že spása není ze skutků ale jako dar z Boží milosti všem, kteří uvěří.Trentský Sněm prohlásil, (a Vatikán II potvrdil), že:
Pakliže kdo prohlásí, že po obdržení milosti ospravedlnění, je vina věčného trestu lítostivého hříšníka vymazána tak, že už žádný dluh dočasného trestu - ať už zde nebo v očistci - neexistuje, než se může nebeská brána otevřít, nechť je navěky prokletý! (Kánony a dekrety Trentského Sněmu)...)
My potvrzujeme že existuje očistec, a že duším tam zadrženým je pomáháno přímluvami věrných .. a že biskupové dohlédnou na to, aby přímluvy živých - to jest i oběti mše, modlitby, almužny a jiné skutky zbožnosti, byly zbožně a oddaně rozdělovány podle zákonů církve.. Odmítnutí biblického evangelia by nemohlo být prohlášeno jasněji! Na jeho místě je učena lež, která otevřeně popírá o Pavlovo prohlášení: „Milostí jste spaseni, skrze víru, a ne z vás: Je to Boží dar - ne ze skutků - aby se nikdo nemohl vychloubat...“ (Efezkým 2:8-9).. Prohlásit, že každý „obrácený hříšník“ za kterého Kristus trpěl pokutu, kterou Boží spravedlnost požadovala, musí přesto trpět za své hříchy i po tom, co obdržel „milost ospravedlnění“, popírá kříž a odmítá celou Bibli. Jak potom mohou Protestanti navrhovat spojení s Katolíky, v „evangelizaci světa?“ Dr. Martyn Lloyd-Jones protestuje:
Existuje mnoho hnutí, která se pokoušejí o sblížení mezi Katolicismem a Protestantstvím .. tento, římskokatolický systém je nebezpečnější nežli samotný Komunismus!
Římský Katolicismus je mistrovské dílo Satana! Je to takové odchýlení se od křesťanské víry, že její dogma je padělek .. ona je, jak Písmo praví, „tou děvkou.“
Dovolte abych vás vážně varoval: Pakliže se zapojíte do takového sblížení s Římem, popíráte krev mučedníků! Existují nevinní lidé, kteří jsou podváděni tímto druhem falše, a je mým i vaším úkolem jim otevřít oči!“
Co se týče Kristovy oběti na kříži, Bible to popisuje zcela jasně: „Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu,“ (za hřích), .... „On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích..“ (Židům 9:25,26).. A přesto je tato falešná doktrína učena římskokatolickou církví, učení, které je v rozporu s tímto a i jinými verši Bible.
Řím trvá na tom, že pakliže Kristova smrt má být efektivní, musí být opakována - „nekrvavým způsobem“ nekonečně v „oběti mše.“ Toto se děje, pomocí údajné schopnosti kněží, proměňovat chléb a víno do těla, krve, ducha a božství Ježíše Krista... Tento strašný podvod se stává více přesvědčivý a destruktivní tvrzením protestantských vedoucích, že římskokatolická církev učí biblické evangelium. Na příklad, populární televizní osobnost i jeho manželka, kteří vedou největší křesťanský TV program, („Praise the Lord,“ Trinity Broadcasting Network , vedený Pavlem a Janou Crouch). velmi často dávají falešný dojem, že katolické doktríny se nijak neliší od protestantských, a že „diference je pouze otázkou sémantiky.“ Co se týká Transubstanciace, hereze - kterou než by Křesťané po tisících přijmuli, raději šli na hranici, o té Crouch praví:
“No, my Protestanti věříme v to stejné.. Myslíme si to stejné, jen to vyjadřujeme rozdílně....já dokonce vypouštím termín „Protestant“ z mého slovníku.. Já neprotestuji proti ničemu. Teď je čas, aby Protestanti a Katolíci se sešli jako jedni jak v Duchu, tak i v Pánu..“
Taková misinformace je smrtelně nebezpečná. Zavádí evangelíky do přijímání Katolíků jako pravých Křesťanů - zatím co tito potřebují slyšet to pravé evangelium, aby se zbavili falešné naděje, kterou nabízí Řím. Dále klame mnoho jiných, kteří upřímně pravdu hledají, ale dostávají falešný dojem, že mezi evangeliem Nového Zákona a doktrínami Říma není žádný rozdíl.. Kdyby Martin Luther žil dnes a bojoval by proti herezím římského Katolicismu jak činil na počátku šestnáctého století, byl by obviněn z „vytváření nesvárů“ - a to nejenom Katolíky, ale i Protestanty. Protestantští vedoucí, kteří propagují spolupráci s Římem, jsou v opozici vůči té samé Reformaci, která jim přinesla svobodu kterou dnes mají, a zároveň zesměšňují statisíce mučedníků, kteří dali přednost smrti na hranici, než aby udělali kompromis, kteří dnes tito křesťanští vedoucí prosazují....Když volal proti tomuto trendu snažícím se spojit Katolíky a Protestanty, který se ukazoval již v jeho době, C.H.Spurgeon vášnivě prohlásil:
„Obávám se ducha, který by si pohrával s Pravdou za účelem společné akce - nebo pro cokoliv jiného pod nebem. Naší otcové tak nepřemýšleli, když na hranicích se vzdávali Smrti.. za pravdy, které dnes lidé považují za nedůležité, ale které byly tak zásadní, že za ně lidé raději umírali, než aby je zneuctili.. Ó, pro tu stejnou nekompromisní lásku k pravdě!... Modlím se k Bohu, aby nás ochránil od jednoty, ve které by se tyto pravdy staly bezcenné! ..
Kéž vždy bude několik lidí, kteří opět a opět odsoudí jakékoliv spojení s omylem, klamem a jakýmkoliv kompromisem s hříchem, a nechť tito prohlásí, že toto je odpor a nesouhlas Boží... Zničení jakékoliv jednoty, která není založená na pravdě, je vlastně jednota v Duchu....
Kdyby Spurgeon žil dnes, byl by šokovaný kdyby viděl, že situace - i když byla už v jeho čase špatná, se ještě více zhoršila během posledních let. Dnes je zcela běžné, že křesťanští vedoucí ospravedlňují své cizoložné partnerství s Katolíky ve „světovém evangelismu“ tím že prohlašují: „Neoddělím se od nikoho, kdo mluví ve jménu Ježíše Krista.“ Ale Mormoni tak mluví, právě tak jako Svědkové Jehovy, členové Christian Science, jiní okultisté - i vyznavači New Age - a jejich „kristus“ je urážející padělek. Právě takový je „Kristus“ římských Katolíků.. Skutečnost, že i evangelíci se podílejí na tomto přílivu klamu, který připravuje svět na falešného Krista, který povede obrozené Římské Impérium - je tou velikou tragédií naší doby. A pád Komunismu ve Východní Evropě vyvolal nadšení, které dále povede do ještě větší bezstarostnosti ve věcech zdravé doktríny a otevírá dveře falešnému evangeliu... Ať už je budoucnost Komunismu jakákoliv, svět není předurčený k podřízení se marxistickému diktátoru, ale diktatuře Antikrista. Nezvítězí ateismus, ale falešné náboženství. A římský Katolicismus bude v tomto hrát klíčovou roli, a tak rozhodne o osudu lidstva. Ovšem, my nemusíme stát bezradně a naříkat nad touto tragédií. Je velikou radostí stát věrný Božímu Slovu a přitom veliká příležitost zachránit mnohé od věčného zatracení... ___________ * ____________
Veliká většina válek, které se bojovaly během staletí, byly války náboženské. Později, v obou Světových válkách, náboženství již faktorem nebylo. Zdálo se, že svět nastoupil do nové éry, kde věda, a ne náboženství, bude prostředníkem v osudu lidstva. Pakliže má být mír ustavený, bude to na základu politickém, hospodářském a vojenském. Alespoň tak to vypadalo.. V nedávné době, ale, důležitost náboženství ve vztahu ku globálnímu míru, se stává jasnější a jasnější. Znovuoživení islámského fundamentalismu konfrontuje svět přízrakem „svaté války“ zapálené fanatickým přesvědčením, které se nedá zastavit rozumem a je nepřístupné vojenským, hospodářským i politickým tlakům. Je zřejmé, že potřeba míru mezi náboženstvími světa je právě tak důležitá, jako mír mezi národy světa - a že toho druhého nelze dosáhnout bez toho prvého.
Ovšem výhled na mír mezi bojujícími náboženskými fakcemi v Irsku, Sri Lance, Indii a Pakistánu, a hlavně na Blízkém Východě, je při nejmenším velmi mlhavý, vzdálený. Jan Pavel II. věří, že on je předurčený k tomu, aby žádané sblížení umožnil. Ano, stane se to, ale způsobem, který každého překvapí! A opět, můžeme alespoň částečně porozumět tím, že se obrátíme k historii. Byla to náboženská jednota dosažená Konstantinem a jeho pomocníky- papeži, úřad který on založil, která uvedla novou éru Římského Impéria. Jak už jsme viděli, podobná jednota musí být realizována, má-li Impérium znovu ožít, jak bylo předpovězeno. Byl to Konstantin, kdo svolal Sněm do Niaceje, sněm, který je nazvaný „první ekumenický sněm“. Křesťané k němu vděčně shlížejí, protože očistil církev od vážné hereze Arianismu, který popíral božství Ježíše Krista. Ovšem Konstantinovi nešlo vůbec o teologické problémy. Jeho zájmem bylo, aby biskupové mezi sebou souhlasili, ať už se jednalo o cokoliv! Následující výtažek z jeho dopisu ukazuje, že celý cíl jeho náboženské jednoty, byla propagace jednoty politické:
Navrhl jsem vrátit se zpět k jednoduché formě ideí, ve kterých všichni lidé chápou Božstvo; pevně věřím, že kdyby se podařilo přimět lid, aby se sjednotil na tomto subjektu, vedení veřejných záležitostí by se tím velmi ulehčilo. Ale běda! Slyším, že jsou mezi vámi rozpory... Tento spor se mi zdá být o ničem - tato otázka nemá žádnou důležitost; a vy, Arie, máte-li takové myšlenky, ,měl jste si je ponechat pro sebe!
I když Konstantin považoval otázku Kristova božství za nepodstatnou, uvědomil si že stálé sváry v tomto směru by měly nebezpečné politické důsledky pro Impérium. Taková diskuse nesmí pokračovat. Will Durant vysvětluje dilemma Konstantina, a také řešení, které církvi vnutil:
Kdyby byla povolena nejednotnost v této otázce, chaos ve víře by mohl zničit jednotu a autoritu církve , a tím také její cenu jako pomocníka Státu. .. Jak se tak kontroverze rozrostla a zapálila řecký Východ, aby tuto ukončil, svolal Konstantin první univerzální ekumenický sněm církve. Svolal všechny biskupy aby se sešli v r. 325 v Bythynijské Niacei, nedaleko hlavního města Nicomédie, a Konstantin hradil veškeré výdaje. Sněm vydal - se souhlasem Konstantina - Niacénské Krédo. Císařský výnos nařídil, aby všechny knihy Aria byly spáleny. Ukrývání takových přineslo trest smrti. .. Středověk začal... (Durant Civilization, vol.3 Caesar & Christ). Nový imperátor, který bude vládnout oživenému Římskému Impériu, Antikrist, není ještě v pozici, aby mohl uplatnit nezbytnou Konstantinovu strategii.
V jeho nepřítomnosti a v přípravě na něj, ekumenická unie všech náboženstvích je agresivně prováděna papežem Janem Pavlem II. Nic podobného nebylo v celé historii církve, co by se podobalo neúnavné a přesvědčivé diplomacii se všemi vůdci náboženstvích světa za posledních deset let. Když Jan Pavel II. oslovil World Council of Churches (reprezentující 400 milionů Protestantů celosvětově) v Ženevě, papež prohlásil:
„Od mého počátku v úřadu biskupa v Římě, jsem trval na tom, aby zapojení katolické církve v ekumenickém hnutí bylo nezvratné...“
Ano, ve skutečnosti zapojení katolické církve v ekumenickém hnutí bylo významné již před nástupem současného papeže. Tento fakt se zdá být v konfliktu s tvrzením, že jsou tou jedinou a neomylnou církví. Ovšem, zatím co proklíná ex-Katolíky a Protestanty, Katolicismus dovoluje spásu mimo svůj „ovčinec“, pakliže si nebyli vědomi prohlášení církve a jejích svátostí, byli-li upřímní ve své víře. A tak Matka Tereza a ti, kteří s ní pracují, se nikdy nepokoušejí konvertovat ke Kristu umírající, o které se starají. Namísto toho Matka Tereza prohlašuje:
Když přicházíme k Bohu, přijímáme Ho v našich životech tím, že se stáváme lepším Hiduistou, Buddhistou Muslimem, lepším Katolíkem - prostě lepším tím, kterým jste. Jaký Bůh ve vaší mysli je, toho musíte akceptovat. (Desmond Doig, „Mother Teresa: Her People, and Her Work).
Fakt, že někteří lidé uctívají bohy falešné, vůbec nevešel do filosofie Matky Terezy. Ta prohlašuje falešné „evangelium“, které Protestanti schvalují když se spojují s Katolíky v „evangelizaci světa.“ Matka Tereza vyjadřuje přesně povahu římského Katolicismu, která - jako „Babylonská děvka“, musí pokračovat ve svém spirituálním smilstvu aby splnila předpověď Písma a sehrála svou roli v obživení Římského Impéria. Příklady tohoto smilstva jsou mezi katolickými vůdci početné. Měsíc před svou smrtí, oslavený katolický mnich Tomas Merton řekl na ekumenickém shromáždění zástupcům početných náboženstvích v Kalkutě:
Drazí bratři, už jsme jako jeden. Jen si stále představujeme, že ještě nejsme. Vše, co máme objevit, je naše původní jednota.“
Merton byl jen ozvěnou nejenom Matky Terezy ale i mnoha dalších Katolíků, včetně papežů. Na příklad tři katoličtí kněží prohlašují v jejich knize, která nese oficiální Imprimatur (schválení):
„Neměli bychom váhat vzít ovoce starodávné Moudrosti Východu a „uchvátit“ jej pro Krista. Mnoho Křesťanů, kteří berou svůj modlitební život vážně, si pomohli Yogou, Zenem, TM a podobnými praktikami.“ (Abbot Thomas Keating, M.Basil Pennington and Thomas L.
Clarke, „Finding Grace At the Center.“ )
Skutečně Řím schvaluje míchanici Hinduismu, Buddhismu a Katolicismu? Jak už jsme předeslali, Katolicismus už takovou míchanicí je, jelikož vznikl ze spojení Pohanství s „Křesťanstvím.“ V reakci na vzrůstající počet případů angažovanosti Katolíků v TM, Zen a jiných formách východního mysticismu, kardinál Ratzinger (vatikánský strážce pravověrnosti) vydal 23 stránkový list v polovině prosince 1989 třem tisícům římskokatolickým biskupům, kde vyjadřuje starostlivý zájem. Toto prohlášení (schválené Janem Pavlem II.), nijak východní mysticismus, nebo New Age meditační praxe neodsuzuje, ale ve skutečnosti navrhuje „vzít z nich to užitečné“... Jan Pavel II. sám takový synkretismus (eklekticismus) podporuje. Na univerzitách v Kalkutě a New Delhi při jeho návštěvě Indie v roce 1986 na příklad prohlásil hinduistickému posluchačstvu:
„Indické poselství je zásadně důležité, z důvodu její intuice o spirituální podstatě člověka. Ano, největší indický příspěvek světu je nabídka spirituální vize člověka. A svět udělá dobře, pakliže bude dobrovolně naslouchat této starodávné moudrosti a nalezne v ní i obohacení lidského života.“ (Spiritual Visions of Man, „L´Observatore Romano, Feb. 10, 1986).. Jaká to neuvěřitelná řeč hlavy „jediné pravé církve“ týkající se modloslužebnického, démony uctívajícího náboženství, které přineslo Indii absolutní hrůzu! Dovedete si představit apoštola Pavla v Aténách, jak - namísto odsouzení modloslužebnictví - chválí „starodávnou moudrost“ v uctívání Zea a navrhuje, že řecké Pohanství má cennou „spirituální vizi“ k nabídnutí světu? Ano, to je římský Katolicismus dneška - právě takový, jako za časů Konstantina. A takovým být musí, aby mohl sehrát svou roli posledních dnů, kdy pomůže ustavit nový řád světa, založený na náboženské toleranci, jakou propaguje Gorbačev. Merton napsal, že „Buddhismus a Křesťanství jsou stejné ve využívání běžné každodenní lidské existence jako materiálu pro radikální transformaci vědomí. Učil, že „tato transformace kterou Zen Buddhismus nazývá Veliká Smrt, je totožná s tím, čemu Křesťané říkají „zemřít a znovu s Kristem ožít.“ Že obojí vede ke „smrti „sebe“ a do „nového života který není v nějakém budoucím ráji, ale „v tomto životě nyní.“
Tak tomu není! Nesmiřitelný rozdíl mezi Křesťanstvím a každým jiným náboženstvím je sám Kristus Jeho smrt, pohřbení a opětné vzkříšení na této planetě za naše hříchy! Kristův záměr byl usmířit nás s Bohem tak, abychom nežili pouze „zde a nyní,“ ale navěky s Ním v nebi. Ekumenismus popírá zásadní unikátnost Ježíše Krista! Apoštol Pavel se nesnažil „zemřít sobě“ pomocí nějakých mystických technik, které jsou dnes tak populární mezi Katolíky, Buddhisty, Hinduisty i přívrženci New Age - a i stále více mezi evangelickými Křesťany. Pavlova „smrt sebe“ se uskutečnila vírou v Kristovu smrt za naše hříchy - víra, která nejen že schází, ale je specificky odmítnuta a zavržena v základních článcích Hinduismu, Buddhismu, a i v jiných náboženstvích..
Pavel volá vítězně - a s vděčností:
„Jsem ukřižován s Kristem, přesto žiji; ne já, ale Kristus žije ve mně; a život, který nyní v těle žiji, žiji vírou v Božího Syna, který mně miloval a obětoval se za mne..“ (Galackým 2-20)
Římskokatolická církev má dlouholetou historii vedoucí roli v ekumenismu. Celá kniha by se dala naplnit příklady, ale několik musí postačit. Papežové Jan XXIII. a Pavel VI. se spojili s takovými osobnostmi jako je Dalai Lama, Anwar el-Sadat (Muslim), a generální tajemník OSN, U Thant (Buddhista) a založili „Chrám Porozumění,“ známý jako Spojené Národy Světových Náboženstvích. Jeho vedoucím pro mezinárodní programy je Luis M.Dolan, katolický kněz. Katolický arcibiskup Angelo Fernandez byl prvních osm let presidentem „World Conference on Religion and Peace“ v Ženevě, mající za úkol dát dohromady „rostoucí síť zahrnující veškerá náboženství světa.“ Když Fernandez odešel do penze, byl nahrazený deseti presidenty, kteří zastupovali šest náboženstvích světa... „Jeho Svatost“, Dalai Lama, který je Bohem pro většinu Buddhistů Tibetu, byl velmi srdečně přijímán římskokatolickými vedoucími ve světě. Dvakrát se setkal s Pavlem VI., a se svým dobrým přítelem Janem Pavlem II., se setkal víc jak pětkrát. „My oba dva máme stejný cíl“ říká Dalai Lama. Na počátku jeho první cesty po USA jako „bůh-král-v-exilu, byla veliká oslava v St.Patrick Katedrále v roce 1976, kterou „Time“ označil za „výjimečný mezináboženský festival“, který vedl kardinál Cooke. Když prohlásil, že „všechna náboženství jsou v podstatě stejná“ Dalai Lama obdržel zasloužený potlesk od davu... Kardinál Cooke poznamenal:
„Toto je jeden z dramatických momentů Ducha. Můžeme jeden druhého přivítat v naších kostelích, Buddhistických chrámech a synagogách.“ (Newsweek, September 17, 1976).. Pod titulem „Duch“ má kardinál na mysli Svatého Ducha, ale ekumenismus ve skutečnosti angažuje ducha cizího. Ježíš nazval Svatého Ducha nejenom „Přímluvce“, ale také „Ducha pravdy, kterého svět (to znamená ne-Křesťané) nemůže přijmout. (Jan 14:17). To, že „všechna náboženství jsou v podstatě stejná“ je lež, která je zamířena exkluzívně na nároky Ježíše Krista! Ekumenické hnutí je popření biblické pravdy a hlavně slov Ježíše Krista, že On je tím jediným Spasitelem - že každý musí uvěřit v Něho, nebo být navěky ztracen..
Další katolický vedoucí, který byl hlavním propagátorem globální náboženské jednoty byl Augustine Kardinál Bea, Jezuita a po 19 let rektorem „Římské Pontifikální Biblické Koleje.“ Kardinál Bea většinou pořádal „Agapes of Brotherhood,“ které byly navštěvovány povětšinou stovkami mezinárodních hostů zastupujících hlavní světová náboženství: Buddhisty, Muslimy, Šintoisty, a všechno mezi tím...Jedna z typických kardinálových řečí při sedmém „agape,“ byla, když zdůraznil „bratrství člověka a Otcovství Boha, které, jak řekl „zahrnuje všechny lidi.“ Ale Ježíš řekl náboženským vůdcům: „Vy jste z vašeho otce, ďábla...“ (Jan 8:44) a varoval Nikodéma, že musí být znovunarozený v Duchu, aby se mohl stát dítětem Boha, jinak království Boží nespatří. Kardinál Bea, který byl osobním zpovědníkem Pia XII., a blízkým poradcem dalších papežů, chápal vzrůst charismatického hnutí jako prostředníka pro římskokatolické ekumenické cíle. Kardinál vyhledal Davida DuPlessis-e, (známý pod přízviskem „Mr. Pentecost“), kterého pozval na „Druhý Vatikánský Sněm..“ DuPlessis a další charismatičtí a pentekostální osobnosti s radostí přijali, a tak se - nevědomky stali pěšáky na katolické šachovnici. A tak počalo akceptování Katolíků protestantskými Charismatiky. Dnešní Charismatické Hnutí je hlavním mostem do Říma. Dalším propagátorem náboženské jednoty, který použil Charismatické Hnutí (Stanley M.Burgess, Gary B.McGee, Patrick H. Alexander, „Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements,“ Zondervan, 1988). aby dosáhl ekumenických cílů Říma, byl Leon Joseph Kardinál Suenens. Kardinál silně ovlivnil „General Council, vytvořený na počátku 1970 „Shepherding/Charismatic“ vůdci - Council, který tajně vedl Charismatické Hnutí po léta. Minuty jeho květen-červen mítinku odhalují že Kardinál byl tou neznámou rukou, která všechno řídila v zákulisí:
„My jako Rada, jsme oddáni pracovat společně s Kardinálem na obnově a jednotě křesťanských lidí a na světové evangelizaci na projektech, které byly vzájemně schváleny. V každém projektu bude vzájemně rozhodnuto o vedení, autoritě a metodách mezi Radou a Kardinálem ve světle potřeby každého projektu.“
„Světovou evangelizaci“ společně se Suenensem, který propaguje falešné evangelium? Na příklad: Kardinál hostil a měl úvodní proslov při „Second World Conference on Religion and Peace“ v Louvain, Belgii, v roce 1974. Tato konference, která obdržela požehnání od Pavla VI., hlavně zdůraznila důležitou roli náboženské jednoty, která bude nutná při zřizování přicházející světové vlády. Byly slyšeny požadavky pro „nový světový řád.“ Pod katolickým vedením Deklarace Louvain zní:
Buddhisté, Křesťané, Konfucionisté, Hinduisté, Židé, Muslimové, Šintoisté, Sikhové, Zoroastriánci, a další, snažili jsme se zde naslouchat duchu různých a úctyhodných náboženckých tradicí.. zápasili jsme s ohromnými problémy, které naše společnost musí vyřešit aby se dosáhlo míru spravedlnosti, a šlechetné kvality života pro každou osobu a každý národ. Máme radost, že ta dlouhá éra pyšné, a dokonce předsudkové izolace náboženství lidstva je již nenávratně pryč.
Apelujeme na všechny náboženské komunity tohoto světa, aby si vštípily postoj planetárního občanství....
Zatím co katolické hierarchie a speciálně papež, plní hlavní řídící úlohu, ekumenismus má širokou základnu vedení - včetně korejského Sun Myung Moona. Toto kvetoucí hnutí pokládalo základy pro „nový řád světa“ po léta. Jeho hlavní výzvou k jednotě je zoufalá potřeba globálního míru. Moon, který je zakladatelem Inter-Religious Federation for World Peace“ prohlašuje: „Všichni muži i ženy by měli strhnout zdi sektářských rozdílů .. pro větší cíl . světový mír..“ A zdi skutečně popadaly. Zatím co Moon byl kdysi „nejbrilantnějším antikomunistou a nepřítelem Státu číslo jedna“, moskevské „News šťastně dodávaly že „už je čas ke smíření“, potom co Gorbačev osobně přivítal Sun Myung Moona v prostorách Kremlu. Moon na to reagoval slovy, že Sovětský Svaz, který nazýval ještě nedávno Satanem, bude hrát „přední roli v Božím plánu při vybudování světa míru.“ Jak rychle tyto kusy skládačky začínají zapadat do sebe!
Další aspekt ekumenického hnutí jsou „Interfaith Councils“ (mezináboženské rady), které rostou jako houby po dešti, na celém světě. Jen v USA je jich již více než sedmdesát a počet roste. Následující popis prvního mítinku „Washington State Interfaith Council“ ukazuje, že je možné eliminovat náboženské rozdíly v zájmu globálního míru a nového světového řádu:
Swami Bhaskarananda, Hinduista, zapěl Bohu modlitbu .. Ismail Ahmed, Muslim, recitoval krátkou modlitbu k Bohu.. Důvěra, jak se všichni shodli, byla tím nejdůležitějším krátkodobým cílem. Při setkání u Vedanta Society na Capitol Hill, všichni kteří podepsali chartu rady, vyjádřili naději za celou skupinu, jak tam tak stáli před oltářem ozdobeným obrazy Sri Ramakrišny, Ježíše Krista a Buddhy. „Má podpora a mé srdce jsou v této skupině“ řekl Paša Mohajerjasby, člen víry Baha´i. „Baha´ i znamená věřit že světový mír je nejenom možný, ale také nevyhnutelný.“ Bhaskarananda řekl skupině, že Hinduisté věří v harmonii všech věr.“
Podporujíc takový ekumenismus, papež prohlásil, že „Křesťané musí pracovat se všemi náboženstvími, pro zajištění míru.“ Zavázal se, že „katolická církev má v úmyslu sdílet a propagovat takovou mezi-náboženskou spolupráci.“ Za tímto účelem udržuje katolická církev stálý dialog se zástupci čtyřech hlavních nekřesťanských náboženství.
Buddhistický mnich píše v „Tibetan Review“ )a to je nadšeně citováno v „Katolickém Světu“) jak oceňuje cíle takového dialogu:
Jednota v náboženství, jak je propagována Svatým Otcem Papežem Janem Pavlem II.,a schválená Jeho Svatostí Dalai Lamou, není cílem, který se dá dosáhnout v krátké době, ale jednou přijde den, kdy láska a soucit, které Buddha i Kristus kázali tak výmluvně, jednou spojí svět ve společné snaze zachránit lidstvo před nesmyslným zničením tím, že je povedou ku světlu ve které všichni věříme...“ (Catholic World, May-June 1989). Největší zásluhy za ohromné, globálně propletené ekumenické hnutí, patří papeži Janu Pavlu II. Právě tak, jak Gorbačev změnil politický svět, tak papež změnil svět náboženský. Použitím svého ohromného vlivu a emocionálního apelu světového míru, byl papež schopen v roce 1986 shromáždit vedoucí osobnosti dvanácti světových náboženstvích v Assisi, Itálii, aby se tam modlili k „Bohu“, ve kterého ten či onen věřil, a požádal tato božstva aby přinesla mír světu. Aby ospravedlnil fakt, že ctí modlitby čarodějných doktorů a uctívačů ohně, Jan Pavel II. řekl účastníkům, že problém míru je nad náboženskými rozdíly.“ (60 religious leaders Join Pontiff, Streets of Assisi Ring With Prayers for Peace. Los Angeles Times). Papežovy ekumenické úspěchy, které nemají precedent, inspirovaly další vůdčí osobnosti světa, a výsledkem byla nová ekumenická hnutí za světový mír. Jedno z nejvýznamnějších „Global Forum of Spiritual and Parliamentary Leaders on Human Survival“, počal téměř nenápadně v říjnu 1985, když „spirituální vůdci“ z pěti světových náboženstvích, a zvolení zástupci z pěti kontinentů se setkali, aby prozkoumali myšlenky za ekologickou záchranu a světový mír. Z tohoto setkání vyrostlo pracovní partnerství mezi náboženskými a politickými vedoucími světa - něco, co bylo nemyslitelné od dob starého Říma:
Prozkoumali jsme povahu vztahu mezi politickým a náboženským životem, a došli jsme k souhlasu, že jak političtí, tak i náboženští vůdci potřebují vzájemnou spolupráci, a budou propagovat regionální, národní a i místní spolupráci mezi parlamenty a náboženstvím. .. Vcházíme do éry globálního občanství .. Toto nové vědomí stojí nad jakoukoliv bariérou rasy, náboženství, ideologie i národnosti. Máme vizi nové společnosti, ve které dlouhá a tragická historie lidského násilí ustoupí věku vzájemně zaručeného blahobytu a míru...“
Toto vedlo k pětidenní „Global Forum“ konference v Oxfordu, Anglii v roce 1988 při které se setkali spirituální a legislativní vůdcové z 52 zemí, aby „spojili všechny víry, se všemi politickými názory.“ Mezi účastníky byli US senátoři a vedoucí vědci, členové Nejvyššího Sovětu a sovětské Akademie věd, generální sekretář OSN, arcibiskup z Cantenbury, Matka Tereza, Dalai Lama, členové kabinetu, kardinálové, swami, biskupové, rabíni, imámové, a mniši. Konference vydala „Final Statement of the Conference,“ který prohlásil:
Společný zájem o globální přežití nás svedl dohromady .
a my jsme vyvodili z našeho setkání živé uvědomění si zásadní sounáležitosti lidstva. .. přesvědčení, že každá lidská bytost má jak spirituální, tak i politický rozměr. Oxfordská zkušenost změnila každého z nás .. a my jsme si dali předsevzetí, která jsou neodvolatelná...“
Poslední Globální Forum se konalo 15-19 ledna 1990 v Moskvě. Byl pořádán - jak to návštěvníci nazvali „unikátní aliancí“: Nejvyšší Sovět, první, svobodně zvolený parlament , všechny denominace SSSR koordinované ruskou ortodoxní církví, Sovětská Akademie Věd, a „International Foundation for the Survival and Development of Humanity.“ Moskevské Forum hostilo více než tisíc účastníků z 83 zemí volalo po „nové planetární perspektivě,“ která by zahrnovala „novou spirituální a etickou bázi pro lidskou činnost na zemi.“
Takové ekumenické partnerství mezi náboženskými a politickými vůdci je nezbytné pro nástup Antikrista. „Křesťanská psychologie“ hraje vitální a neuznávanou roli v postavení jeviště pro takovou jednotu. Reprezentuje ten konečný ekumenismus, ve kterém se Křesťané spojí nejenom s každým jiným náboženstvím, ale také s ateisty a humanisty. Kristus se stává partnerem Freuda, Junga, Rogerse, Maslowa a spoustě dalších anti-Křesťanů, jejichž teorie doplňují tu část „Boží pravdy,“ kterou zřejmě Svatý Duch zapomněl do Bible zaznamenat.
Psychologie dodává společnou řeč pro „spirituální dialog“ mezi Křesťany a humanisty, která vede k novému ekumenickému „porozumění.“ Falešná myšlenka psychologie, že musíme být vždy „pozitivní,“ a nikdy nesmíme kritizovat kohokoliv, velmi jemně navrhuje klam, že všechna náboženství jsou stejně platná. Tento názor pomalu „vplouvá“ do hlavních denominací a dokonce i do předpokládaně evangelických kruhů. Aby takovou herezi ospravedlnil, jeden v dnešní době z vysoce vlivných církevních vůdců, kalifornský televizní evangelista, kterého jsme již citovali, prohlašuje:
Co mne dělí od fundamentalistů je to, že oni se pokoušejí přesvědčit každého aby věřil tak, jak věří oni.“ Známe věci, ve kterých souhlasí všechna hlavní náboženství. Snažíme se soustředit na tyto (společné víry), aniž bychom urazili ty, kteří mají jiné názory.“ Takové falešné „Křesťanství“ nemá v sobě pravdu aby bylo ještě důležité, a tak může být přijato členy ostatních náboženstvích, aniž by museli měnit svou vlastní víru. Pokládá perfektní základ pro příchod Antikrista. ..
Další dobře známá organizace, o které se musíme zmínit - pro její důležitost: Svobodné zednářství tajně podporuje ekumenismus a tiše připravuje své členy aby akceptovali fakt, že jsou částí přicházejícího nového světového řádu. Co je činí tak důležitými je skutečnost, že mnoho z nich zaujímá důležitá postavení ve vedení světa. V USA je stále značný počet Zednářů mezi štábem Bílého Domu , v Kabinetu, Kongresu, Nejvyšším Soudu a Pentagonu - právě tak, jako špičky ve vedení obchodu. Zednářská autorita Carl H.Maudy vyzdvihuje hrdě zednářskou toleranci vůči všem náboženstvím: Zednářství nespecifikuje žádného Boha té, či které víry; pouze vyžaduje, aby jste v nějaké Božstvo věřili - dejte mu jakékoliv jméno - každý bůh postačí.“ Albert Pike, bývalý „Supreme Pontiff“ Univerzálního Zednářství, právě tak nadšeně prohlašuje:
Zednářství je takové (náboženství), kolem jehož oltářů se mohou Křesťané, Muslimové, Hebrejci, Hinduisté následovníci Konfucia nebo Zoroastra shromáždit jako bratří a spojit se v modlitbě...“
A tak papežova ekumenická modlitba v Assisi, byla pouze veřejným prohlášením toho, co Zednáři praktikují soukromě po staletí. Tato skutečnost je nesmírně důležitá, pakliže jsme (jak veškerá evidence ukazuje), došli k tomu bodu v historii, kdy má být oživeno Římské Impérium, aby postavilo pódium a kulisy pro Nový Světový Řád se svým celosvětovým náboženstvím, které bude přijatelné všem lidem světa. Je jasné, že Zednářství připravilo mnohé z těch, kteří jsou současnými světovými autoritami aby mohli hrát klíčové úlohy v těchto událostech, jelikož už dávno tajně praktikovali to, co jednou bude muset svět přijmout otevřeně. Zamyslete se nad následující modlitbou, která byla pronesena při ceremoniích u příležitosti 31 stupně skotského rituálu:
Slyš nás vlídně, Ó nekonečné Božství... Dovol velkou záplavu zednářského světla, aby ve věčném toku svítilo nad celým světem a učiň Zednářství vírou celého lidstva.“ (Blanchard, „Scottish Rite Masonry Illustrated, 1979). Navzdory faktu, že je nepopíratelně anti-křesťanským náboženským kultem, Zednářství má mezi svými členy mnoho takových, kteří si říkají Křesťané. Jejich vliv jako vedoucích církví přispívá k tomu, že v hlavních denominacích je jedinečnost Krista stále víc a více popírána.
Na počátku 1990 na svém každoročním shromáždění Michiganské Episcopální Diecéze, bylo hlasování o tom, zda „Ježíš je Kristus - jediné jméno dané pod nebem, kterým můžeme být spaseni...“ Tato rezoluce, která pouze citovala Bibli, byla nazvána rozvratnou, vedoucí k nejednotnosti, a ponižující lidi, jejichž „víra v Boha je právě tak silná jako naše, i když je definovaná jinak.“ byla schválena a hlasováním prošla náhradní rezoluce, která zavazovala členy Episcopální církve, aby vyhlašovali „Dobrou Novinu“, která může být akceptována kterýmkoliv náboženstvím - a tím, pochopitelně zůstává bez jakékoliv spásné síly. Všimněte si nástupu ekumenické apostástní církve, nevěsty Antikrista! „Pozitivní Křesťanství“ je nepřítelem kříže! Tato pravda uráží ty, kteří ji slyšet nechtějí. A přesto, říci něco méně, znamená zahrávat si s věčnou budoucností duší! Ekumenický slib „jednoty“ je velmi atraktivní, ale popírá Krista a připravuje cestu pro Antikrista a jeho celosvětové náboženství. Právě „sjednocení“ bude tou cestou ke zkáze.
Teď není už ve světě síly, schopné zastavit explozi ekumenického hnutí, které chce obejmout všechna náboženství. Nejvíce respektovaný americký psycholog poukazuje nadšeně na „veliké kamarádství mezi špičkovými vůdci snad všech náboženských skupin v USA.“ (James Dobson, „Focus on the Family“ January 1987). Skupina křesťanských teologů volá po „skončení naléhání na superioritu a finalitu Krista a Křesťanství, směrem k uznání nezávislé platnosti jiných směrů.“ Ospravedlňují tuto herezi tím, že prý „hospodářská politická a obzvláště nukleární liberalizace - příliš veliký kus práce pro jeden národ, kulturu nebo náboženství.“ (John Hick & Paul F. Knitter: „The Myth of Christian Uniqueness: Toward a Pluralistic Theology of Religions, 1988). Je to opravdu jen náhodný zběh událostí, že jak politická, tak i náboženská jednota se dostává dohromady v tuto dobu? Čas je zralý. Dokonce i otevřená agrese do Kuwajtu v srpnu 1990, se stala základem pro novou naději světa: Konec vojenských konfliktů. Martin Fitzwater, mluvčí Bílého Domu prohlásil: „Válečný proces už vykonává nový plán pro mír.“
Volání po Džihádu (Svaté válce) Saddama Husseina, zeslabil arabskou solidaritu, ale pozdvihl otázky o samotném konceptu Jihádu. Takové otázky mohou dát v dnešních dnech podnět pro Muslimy, aby se přestali vidět jako oddělený svět ode všech ostatních, ale jako část pluralistické mezinárodní obce, která se učí žít, respektovat a spolupracovat. Nikdy před tím neexistující solidarita členů Spojených Národů (zahrnujíce i některé Arabské Státy), které se postavily proti agresi Sadáma Husseina dala vzniknout optimistické naději, že konečně OSN začíná plnit svůj účel. Udržet celosvětový mír se pojednou ukázalo být dosažitelnou možností, a to způsobilo že političtí vůdci se spojili s náboženským světem ve volání po „Novém Světovém Řádu.“
Po tom, co se to prodiskutovalo soukromě mezi presidentem Georgem Bushem a jeho štábem, téma „nového světového řádu“ vyšlo poprvé otevřeně na veřejnost.
Než odletěl do Helsinek v září 1990, aby prodiskutoval krizi v Perském Zálivu na schůzce s Gorbačevem, Bush vyjádřil naději, že „v Helsinkách budou položené základy „nového světového řádu“ a že se ustaví pod OSN. Na tiskové konferenci s Gorbačevem president Bush optimisticky prohlásil:
Jestliže národy světa budou jednat ve spolupráci tak jak začaly, položí základní kámen mezinárodního řádu - celosvětový mír, jaký jsme ještě nepoznali.. V propagaci tohoto stejného cíle, Secretary of State, James Baker prohlásil na celonárodně vysílaném televizním programu „Face the Nation,“ v září 1990 : „Jsme na prahu vytvoření nového světového řádu“. V minulosti by takové prohlášení bylo brané jako utopie, ale nyní to média vzala zcela vážně. „Time“ napsal: Jak George Bush chytal ryby, hrál golf a přemýšlel o světe po studené válce, člen jeho štábu prohlásil, že si počal také představovat nový řád.“ Noviny po USA přinesly titulky: President vítá „nový řád“ a citují úředníka Bílého Domu, který v úvaze o schůzce Bush/Gorbačev prohlásil: Považuji za velmi nadějné to, že vstupujeme do nového řádu světa, kde Východ-Západ, US-Sověty soupeření už nebude hlavní událostí.“
Když Shevardnaze, sovětský ministr zahraničí, oslovil OSN v září 1990, odsoudil akci Saddáma Husseina jako „hrozbu novému řádu světa,“ téměř dva roky dříve, než chytil tu stejnou vizi Bush. V jeho historické řeči k OSN v prosinci 1988 Gorbačev řekl dogmaticky a téměř prorocky:
Další globální pokrok je pouze možný skrze hledání univerzálního souhlasu ve směru nového světového řádu.“
Důvěryhodnost této myšlenky není již pochybná. Ovšem, tento nový řád povede Antikrist! Náboženské přípravy pro jeho nástup jsou právě tak důležité, jako politické. Obě jsou již v pohybu. Aby se tento proces zakončil, Bůh dodá tu důležitou přísadu sám... ___________ * ____________
KDOPAK SE NEKOCHAL nádherou západu slunce, nebo pohledem na nespočetné hvězdy blikající v chladné jasné noci, či téměř magickými stíny hrajícími si v šeru se siluetou vzdálené hory, nebo delikátní barvy, které barví poušť při východu slunce, paprsky slunce tančící na řekách a jezerech? A kdo nepozoroval bez dechu tu ohromnou rozmanitost tvorů této planety? Chybí slova k popsání nádhery této země. A přesto nevděční obyvatelé jí systematicky zneužívají, a teprve nyní se probouzejí k faktu, že vlastně ničí něco, na čem záleží přežití. A i potom co si to uvědomili, nejsou ochotni čelit vážnosti situace a pustit se do nějaké akce nápravy.
Následovně, ekologický kolaps je mnohem reálnější, než si většina lidí uvědomuje - a času už mnoho nezbývá...
Na rozdíl od pozdních ekologických reakcí, biblické proroctví předvídalo tento problém již před tisíci lety, a poukazovalo na to, že jako důsledek přijde Boží soud. Jako hlavní cíl tohoto soudu, který má být vylitý na Zemi, jak to Jan viděl ve vizi Apokalypsy, bude „zničit ty, kteří ničili zemi..“(Apokalypsa 11:18). Některé z Božích trestů jsou svou povahou ekologické, ničí trávu, a stromy, a znečišťují oceány a řeky. Implikace je, že to byl člověk, kdo přinesl na sebe tyto následky. ... Otevřením kdysi přísně zavřených hranic, ukazuje se, že znečistění některých oblastí Východní Evropy je za hranicemi možností krátkodobé nápravy. Lesy vymřely; řeky a jezera se staly chemickou žumpou, úrody beznadějně otrávené, hospodářská zvířata vymírají, a tisíce dětí stojí před předčasnou smrtí. Znečistění vzduchu v Jižním Polsku dosáhlo takové nebezpečné hladiny, že se uvažovalo o vydávání plynových masek obyvatelstvu. Je zapotřebí okamžitě začít s protiopatřeními, ale Východ nemá jak prostředky, tak i technologii. Znečistění nezná hranic a tak musí pomoci Západ s expertizou i ohromnými finančními výdaji.
Jistě, i Západ má své vážné problémy životního prostředí. Pitvy mladých dětí, které zahynuly při autonehodách v Los Angeles, vykazují začernalé plíce a ucpané artérie. A tak to jde v celém průmyslovém světě. Každým rokem mizí tisíc žijících druhů v tom, co biologové nazývají „holokaustem přírody.“ .... Není třeba více detailů. Pro náš účel je to dostatečné abychom si uvědomili, že tato globální ekologická krize je schopna sjednotit lidstvo za jedním mezinárodním cílem. A tak ekologické hnutí může hrát značnou roli ve vytvoření jednoty, která je nutná k příchodu Antikrista.
Klíčem k tomu je globální mír. Skutečný mír by nejenom odstranil hrozbu jaderných pokusů, ale také by byl jedinou možností vyčistit životní prostředí. Uzavřené hranice nedovolovaly poznat rozsah znečistění, a tím nemohla být mezinárodní spolupráce, která je požadována pro zdravou ekologii. Mimo to, nesčetné miliardy dolarů a tolik vojenských sil - stále existujících v bojové pohotovosti, vytvářejí nedostatek prostředků a lidské síly pro včasnou záchranu prostředí. Globální jednota je životně důležitá pro přežití lidstva - a na tomto základě bude jednou přijata....
Svět zoufale potřebuje jistotu trvalého míru, aby mohl vzít prostředky vynakládané na nástroje zkázy a ničení, a namísto toho je použil k záchraně planety Země, a dal jejím obyvatelům lepší život.
Na štěstí, uvědomění si, že zbraně které dnes máme by mohly přivést konec civilizace jak ji známe, je ohromným odstrašujícím faktorem válečného konfliktu, a přináší úžasnou motivaci k vyřešení naších rozporů mírovou cestou. Pravda, stále je - mezi vůdci touha po moci a strach z nepřátelského útoku. Přesto se pohybujeme správným směrem - není ale příliš pozdě? Dwight D. Eisenhower údajně prohlásil: Myslím si, že když lid chce mír tak silně, bude lepší, když jim vlády uhnou z cesty a dají jim ho.“ Právě nedávno jsme viděli, jak represívní komunistické režimy „ustoupily s cesty“ a dovolily milionům pochodujících občanům, kteří žádali svobodu a demokracii. Začínají další miliony, kteří žádají řešení problémů ekologie a míru.. Možná že přišla ta doba, o které mluvil Eisenhower.... Jak jsme viděli - potom co ignorovali ekologická hnutí po léta, političtí vůdci si počali uvědomovat důležitost náboženské jednoty, pakliže se má dosáhnout vytouženého cíle: Nového Řádu Světa. Výsledkem toho bylo významné nové partnerství mezi vládou a náboženstvím tak, jak to kdysi zřídil Konstantin, důležitý krok k přípravě světa na oživení Římského Impéria a příchod politicko/náboženského vůdce. Motivace je dobrá: mír a ochrana životního prostředí, společný zájem, okolo kterého se mohou ekumenicky spojit všechna náboženství světa. World Council of Churches nedávno rozhodl, že hlavní zkouškou ortodoxie je postoj vůči životnímu prostředí!
Bohužel Ježíš Kristus, bez kterého žádný skutečný mír či ozdravení prostředí být nemůže, se tak nějak do tohoto obrazu nevešel. Proč? Byl shledán falešným podvodníkem? Ne. Je to prostě proto, že otázka pravdy se dnes považuje za nedůležitou! Nebylo by v zájmu tolerantního ekumenismu v Novém Řádu Světa, prosazovat Jeho jedinečnou unikátnost! A tak také „Křesťané,“ kteří se připojili k hnutí za mír a prostředí, nepředstavují Krista ve světle tohoto kontextu. A tak se otevírá cesta pro Antikrista, aby představil svá řešení.. Při stavění základů jednoho světového náboženství, ekologické otázky jsou stále více vyjadřovány - dokonce i ateisty - ve spirituálně panteistické formě New Age terminologie, jako kdyby vesmír byl živou - a dokonce myslící „jednotkou“ (hypotéze „Gaia“)se kterou musíme žít v míru a harmonii. Na moskevském globálním fóru v lednu 1990, fyzik Fritjof Capra prohlásil, že „spiritualita je společná celému lidstvu.“ Pak definoval spiritualitu jako „pocit/prožitek bytosti, že je spojena s kosmem jako celkem.. což dává životu smysl...“ Ale, pakliže člověk odmítne inteligentního Boha-Stvořitele s účelem, a volí mlhavé, neosobní „tvůrčí síly,“ potom vesmír nemá žádný účel a život žádný smysl, nebo význam...
Na své plenární řeči na té stejné moskevské konferenci Al Gore (v té době senátor), prohlásil: Nedovedu si představit, jak by mohly byt vyřešeny ekologické problémy bez poukazu na spirituální hodnoty obsažené v každé víře..“ Gore nemluvil o křesťanské spiritualitě, která je unikátní, ale o ekumenické „spiritualitě,“ založené na tom, co on nazývá „novou vírou v budoucnost života na Zemi .. která zaopatřuje vyšší hodnoty ve vedení lidských záležitostí...“ Potvrzením směru, ve kterém kráčíme, konečná „Moskevská Deklarace“ volala po „Radě spirituálních vůdců,“ a vytvoření „inter-denominační modlitby“ .. „novou spirituální a etickou bázi pro lidskou činnost na Zemi: Lidstvo musí vejít v nový souzvuk s Přírodou...“
Právě naopak! Lidstvo nepotřebuje „souzvuk s Přírodou,“ ale se Stvořitelem Přírody! Nečistá planeta je výsledkem nečistoty lidské duše! Existuje pouze jedno řešení: Krev Ježíše Krista na kříži, jako zaplacení pokuty za hřích, požadované Boží spravedlností! Všechno to povídání o „spirituálních hodnotách,“ je jen taková mastička na svědomí, pouhý symbolismus, který smeká klobouk před jakýmkoliv „Bohem, “ který by „tam“ mohl být - Satanův klam, aby zaslepil lidstvo ke skutečným problémům.. „Spirituální hodnoty“ je termín který nikdo nedefinuje, a přesto se každý cítí dobře když jej používá, jako kdyby se nalezla společná rovina pro náboženství a vědu, a sdělovalo se tím něco významného! Ve skutečnosti není pravdou ani jedno. „Spirituální hodnoty“ jsou jenou formou „císařových nových šatů.“ Nikdo neví co ten výraz znamená. A přesto se stal nedělitelnou součástí navrhovaného řešení světových problémů. Prostě řečeno, heslo „spirituální hodnoty“ je novým sloganem ekologického a mírového hnutí.. Dokonce i někteří evangeličtí vedoucí se zdají být potěšeni tímto povídáním o „duchovních hodnotách. Reagují na to, jako kdyby to naznačovalo, že ti, kteří tento slogan používají, jsou tak nějak „spřízněné duše,“ i když ve skutečnosti mohou být ateisté či okultisté - v totální opozici vůči Křesťanství. - a povětšině také jsou... Britský princ Filip, spoluzakladatel „World Wildlife Fund“ je jedním z vedoucích ochránců životního prostředí na světě. Tento spolek začal „North America Conference on Religion and Ecology,“ která je rozhodnutá rekrutovat v lokálních kongregacích pomoc pro ekologická hnutí. Dokonce sehnali pastory pro kázání na téma „Velikonoční Den 1990“, které okradlo Kristovu smrt a vzkříšení jejich skutečného významu a obrátilo smrt na symbol ekologické agónie Země, a vzkříšení na něco, co bychom vlastní snahou mohli udělat. NACRE, která byla hlavním sponzorem „Dne Země 1990“ volá po „spirituálním znovuzrození Západního člověka“, (Východní člověk je už skrze yogu zcela naladěn), jako tajemství pro rozřešení ekologické krize.
Její president, Donald Conroy, prohlašuje:
Jestliže se náboženské organizace kolem světa probudí k etické a spirituální povaze ekologické hrozby, pro planetu Zemi bude ještě naděje.“
Při nedávné řeči v Klubu Národního Tisku ve Washingtonu D.C., princ Filip dal najevo, že jeho „spirituální hodnoty“ ekologického hnutí, nejsou stejné s těmi, které zastává biblické Křesťanství. Po prohlášení, že „potřebujeme náboženskou a spirituální motivaci povzbudit respekt a péči o přírodu,“ pokračoval v argumentech proti křesťanskému pohledu na záchranu duší pro věčnost: „konec konců, je velmi málo výhodné pokoušet se zachraňovat duše a nebo hledat osvícení či spásu, je-li ohrožená samotná lidská existence v důsledku našeho počínání...“ Militantní a stále rostoucí hnutí Green Peace vyslovuje vážné názory. Je to ale - opět - pokus o zavedení míru na světě, bez Prince Míru. Bůh ukončil rebelii v Zahradě tím, že vykázal Adama i Evu ven a postavil ke stromu života plamenný meč Jeho svatého soudu nad hříchem. Kristus vzal tento meč za nás na sebe a stal se „cestou“ k životu, kterým jediný On sám je a který jen On sám může darovat. Ekologická hnutí - přes všechno dobré co reprezentují, jsou pokusy restaurovat lidstvo do pozemského ráje bez usmíření s Bohem, skrze Kristovo výkupné dílo na kříži. Prince Filip patří do rostoucího počtu nominálních „Křesťanů“, kteří se vracejí zpět k Pohanství jako výsledek jejich ekologických obav. Skrze svou ženu, královnu Alžbětu je Filip hlavou Anglikánské Církve. Při té stejné řeči řekl:
„Dnes je zřejmé, že ekologický pragmatismus tak zvaně pohanských náboženstvích, jako jsou Američtí Indiáni, Polynésané, Australští domorodci, byli mnohem více realističtí ve smyslu konzervační etiky, nežli intelektuálnější monoteistické filosofie zjevených náboženství.“
A tak ekologický zájem podporuje odmítnutí Bible a Křesťanství. Povídání o „spiritualitě“ a „svobodě náboženství“ je velmi populární. Navrhnout že Ježíš Kristus, jako jediný Spasitel je tou jedinou nadějí lidstva není tolerováno těmi, kteří káží toleranci. Všechna náboženství se musí spojit v generické pohanské „spiritualitě“, k záchraně planety. Šéf „Environmental Protection Agency, William K.Reilly, který se nazývá „čistým irským Katolíkem,“ navrhuje „spirituální vizi“ konzervace. Spirituální může znamenat Hinduismus, Buddhismus, čarodějnictví, nebo Islám - nebo to nemusí mít s náboženství vůbec nic společného! Člověk může mít „spirituální prožitek“ na rockovém koncertu, při opeře, po požití LSD. Dveře jsou otevřené pro všechno - kromě evangelického Křesťanství...
Ve svém projevu k moskevskému globálnímu fóru spirituálních a parlamentárních vůdců o přežití lidstva, Michail Gorbačev nazval celou konferenci „hlavním krokem k ekologickému vědomí lidstva.“ Vyvolal souhlas od delegátů, když se zavázal, že „zruší nukleární zkoušky docela, učiní-li tak i USA, a že otevře celé území pro inspekce.“ Pokračoval a volal po novém současném postoji k Přírodě... vrácení Člověka k pocitu sounáležitosti s Přírodou.. Opět ubohý pokus uniknout tomu reálnému problému. Problémem člověka nespočívá v tom, že není v souladu s Přírodou - ale že žije v rebelii vůči svému Stvořiteli. Pakliže ten „Bůh“ který nás stvořil, je Příroda sama - jsme jen výsledkem přírodních sil, které z nás udělaly to co jsme - potom ať už jsme udělali cokoliv, bude zcela přirozené a nemůže být považováno jako „znečistění“ nebo „vykořisťování“ přírody. Příroda neznečišťuje, nebo nevykořisťuje sama sebe! Cokoliv příroda a její tvorové dělají je „přirozený akt“ a nemůže být nedokonalé. Když zemětřesení, nebo slapová vlna zničí nádherný pacifický ostrov, není na tom nic špatného - protože v přírodě není žádná morálka. Není špatné pro lva, když zabije antilopu k obědu, není nesprávné, když brouci nebo parazité zničí hektary lesa. Proč tedy by mělo být špatné, když člověk zničí deštní prales, nebo otráví oceán rtutí, je-li opravdu produktem evolučních sil? Není každý čin, každého člověka právě tak přirozený, jako činy jiných přirozených tvorů? Není o nic špatnější když továrna znečišťuje vzduch, než když sopka vypustí do atmosféry popel a jedovaté plyny. ... A přesto víme, že jednáme proti přírodě. Kromě toho nás zlobí vlastní svědomí. To by bylo možné pouze, kdyby příroda nebyla vše co je, ale byla sama stvořena Bohem, který je oddělený a nezávislý na vesmíru, Bohu, který stvořil člověka ke svému obrazu a ku kterému je člověk odpovědný za to, jak používá, nebo zneužívá zbytek Božího stvoření. Neexistuje jiné vysvětlení pro náš pocit ubližování přírodě a pocit viny že tak konáme. Video, které propaguje Globální Forum, má také krátké klipy řečí Matky Terezy, Michaila Gorbačeva, a jiných obdivovaných vůdců. V ukázce výňatků z řečí, které dávali různí světový vůdci v Moskvě, uvaděč představuje profesora Cornellovy University Astronomie a Kosmických Věd, Carl Sagana s těmito slibnými slovy: „Carl Sagan zněl spirituálně.“ Skutečně? To by bylo zcela podivuhodné u člověka, který je prohlášeným materialistou! Zde máme to co Sagan řekl, a co vyvolalo ten komentář a přitom udělalo takový dojem na moskevské posluchače:
Jako vědci, mnozí z nás máme hluboké prožitky posvátné hrůzy a úcty před vesmírem. Chápeme, že to co je považováno za posvátné, by se mělo pojímat s respektem a úctou. Náš planetární domov by měl být takto přijímán....“
Je neuvěřitelné, jak vypadají Křesťané potěšeni, když Sagan zní spirituálně.
jako kdyby nyní měli nějakou stejnou víru, která je spojuje! Ve skutečnosti jsou od sebe - jako nebe a peklo! Sagan je ateista. Jeho použití výrazu „posvátný“ je nepoctivé! V každém směru Pohanem, tento „velekněz kosmického uctívání“, řekl: Pakliže už musíme uctívat sílu větší, než jsme my sami, nedává smysl uctívat Slunce a hvězdy?“ Jistě že ne! Sagan vyjadřuje akademický neopanteismus, který se jmenuje ekoteológie. Další z jejích advokátů profesor Georgetown university Victor Perkiss začíná premisou „že vesmír je Bůh.“ A právě tak jako Sagan, Ferkiss se zdá být přesvědčený tím, že tato víra zabrání „ekologickému vykořisťování vesmíru.“ I kdyby zabránila, ještě to z ní nedělá pravdu - ale koho vlastně ještě pravda zajímá? V porovnání s ekologickou krizí, které čelíme, otázka pravdy se zdá být abstraktní a nepraktická.. Kromě toho víra v to, že Bůh je vesmír, by nezabránila ekologickému vykořisťování. Spíše by jej povzbudila! Pakliže vesmír je Bohem, potom každý z nás je částí Boha, a nemůže udělat nic špatného! A tak výraz „vykořisťování vesmíru“, nedává žádný smysl! Sagan Ferkiss a ostatní, kteří mají tuto víru, pouze znovu vyjadřují staré Pohanství novými slovy. Je neuvěřitelné, jak mnoho evangelíků, kteří jsou zapojeni v hnutí za životní prostředí, se zdají být potěšeni povídáním o „uctívání vesmíru,“ jako kdyby to mělo něco společného s uctíváním Boha Bible!! Měli by vědět, že Saganovo „uctívání kosmu, je v totální opozici vůči Bohu, a je zapřisáhlým nepřítelem evangelia Ježíše Krista.. V první kapitole listu Římanům, Pavel řeší specificky to starodávné pokroucení pravdy o Bohu, která je viditelná v Jeho stvoření. A Pavel obviňuje z povstání všechny ty, kteří uctívají stvoření namísto Stvořitele. Není žádný zásadní rozdíl mezi animistou, který se klaní před kusem dřeva nebo kamene, kterým připisuje nějakou „duchovní sílu,“ čarodějkou, která uctívá Přírodu, „Matku všech nás,“ a universitním profesorem, který uctívá atom, nebo vesmír jako „Boha.“ Všichni jsou odsouzení jako Pohané - ať už starověcí nebo moderní, nevzdělaní nebo akademicky vyškolení..Pavel napsal:
„To, co lze o Bohu poznat je jim dosažitelné - Bůh jim to odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze přece již od stvoření světa vidět když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu. Boha poznali, (z Jeho stvoření) ale nevzdali Mu čest jako Bohu, ani vděčnost nepocítili. Jejich myšlení je zavedlo do marných představ, jejich srdce se dostalo do tmy. Prohlásili se za moudré a stali se hlupáky; zaměnili ....
zaměnili Boží pravdu za lež, uctívali a sloužili tvoru namísto Stvořitele...“ (Římanům 1:20-25). Co dnes kolem sebe vidíme, je odmítnutí Reformace, a návrat k pohanské orientaci ve vztahu k přírodě. Občas může být oblečeno ve slabých „křesťanských“ výrazech římského Katolicismu, aby uspokojilo ty, kteří si sice říkají Křesťané, ale nejdou podle Bible. Je to část pozoruhodného návratu k náboženství Říma, které je právě na cestě, společně s oživením tohoto Impéria v přípravě na příchod Antikrista. Tento proces je povzbuzovaný papežovou otevřenou podporou pohanství, a Křesťany kteří se zapojují do ekologického hnutí a pracují na záchraně této planety, aniž by jasně prohlásili, že jedinou nadějí pro lidstvo je usmíření s Bohem skrze Ježíše Krista.
Jistě, zájem ekologů je jistě upřímný, ale jejich humanistická řešení a respekt který mají pro „Přírodu“, jsou jen pokusy uniknout odpovědnosti vůči osobnímu Bohu, který je stvořil. Namísto morálních absolut se potom člověk může chlubit „tolerancí,“ která je - jak praví Gorbačev, „základním kamenem nového řádu světa.“ Nejsme-li odpovědni osobnímu Bohu ale „Přírodě,“ která nezná žádnou morálku, pak můžeme širokomyslně schvalovat homosexualitu, potraty, a veškeré výstřelky nemorálnosti, zatím co budeme pociťovat hrdost z našeho přístupu k životnímu prostředí. Pavel to podává bez obalu:
„a protože si nevážili pravého poznání Boha, vydal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli .... jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest zlomyslnost, pomlouvačnost. Jsou Bohu odporní, pyšní, nadutí, chlubiví. Neposlouchají své rodiče, nemají porozumění...“ (Římanům 1:28-31). Jaký přesný popis dnešního světa! Ano jsme vinni ze znečišťování životního prostředí, a měli bychom to napravit. Ale mnozí z těch, kteří stojí v popředí ekologické křižácké výpravy jsou ti stejní, kteří se dožadují větší „svobody,“ aby mohli znečišťovat naše duše, naší mysl - i mysl naších dětí.. A aby ukonejšili svá svědomí, udělají periodické používání nového termínu „spirituální hodnoty,“ aby ukázali že nic proti náboženství nemají, a že se drží určitých standardů...
Zpravodaj „Global Forum,“ „Shared Vision“ hlásá, že si „ potřebujeme upamatovat náš přirozený původ, a znovu se naučit, jak milovat a respektovat přírodu. Láska našich věčných rodičů, Matky Země, a Otce Nebe, zahrnuje všechno. ... Odmítnutí Boha-Otce a Jeho Syna Ježíše Krista se nedá vyjádřit jasněji.
A přesto mnozí, kteří se nazývají Křesťany, se připojují k hnutí „zpět k přírodě,“ aby ukázali svou ekumenickou solidaritu se všemi, kteří mají zájem na dobrém stavu naší planety. V říjnu 1988 se konalo typické shromáždění ekologů z celé Severní Ameriky v Santa Cruz, Kalifornie. Na zahájení pronesli modlitbu amerických domorodců, která děkuje „Bohu-Dědečkovi,“ za všechny ty dobré věci, které připravil na „Matičce Zemi.“ Mezi přednášejícími byl baptistický pastor, ekologický aktivista. Setkání končilo „spirálním tancem komunity, který oslavoval Zemi, a který vedla známá spisovatelka, aktivistka, feministická „čarodějka“ Starhawk, která už byla dlouho spojena s katolickým knězem Matthew Fox-em z „Holy Names College“ v Oaklandu, Kalifornii. Jan Pavel II, použil podobný, panteisticko- New Age jazyk, když propagoval příbuzný koncept v mnoha proslovech. V jeho 1990 „World Peace Day“ zprávě na téma „Slavnost Matky Boží,“ papež řekl: „Harmonický vesmír je kosmos obdařený svou vlastní integritou, svou vlastní vnitřní dynamickou rovnováhou.“ Arcibiskup z Cantenbury, Robert Runcie, dělal hostitele v Cantenburské Katedrále „Cantenbury Festival of Faith and the Enviroment,“ který zahrnoval společnou modlitbu a uctívání s Buddhisty, Muslimy, Baha´i , Židy, Sikhy a Hindu. Ta stejná míchanici Pohanství a „Křesťanství,“ kterou dal dohromady Konstantin, se nyní oživuje v přípravě na nového Konstantina - Antikrista. Ekologie a mír jsou ty dva zájmy, které osvětlují novou jednotu všech náboženství. Na ničem jiném nezáleží. Doktríny nejsou relevantní. Takový byl závěr Světové Konference: „Náboženští Pracující pro Trvalý Mír a Spravedlivé Vztahy mezi Národy“ konající se v roce 1977 v Moskvě. Delegáti přišli z více než 100 zemí. Buddhisté, Křesťané, Hinduisté, Judaisté, Muslimové, Sikhové a Šintoisté - duchovenstvo i laikové, učitelé a velekněží. Konečné prohlášení, podepsané konferencí znělo:
Naše náboženské víry nás nerozdělují, protože jsme shledali, že naše etické zájmy jsou podobné, a v zájmu o blahobyt celého lidstva jsme nalezli společnou půdu. .. Nediskutujeme o našich rozdílech v doktrínách, ale jak najít cesty pro společnou snahu o spravedlivý mír.. Nechť mír se spravedlností zvítězí! Nechť je lidstvo schopné kráčet po cestě k vývoji svého potenciálu! Nechť je lidstvo sjednoceno ve společné snaze o mír. Je opravdu úžasné - jak svět je ochotný přijmout nejenom bezbožnou, ale i bizarní „spiritualitu“ ve své pouti za mírem a ekologickou spásou! Maharishi Mahesh Yogi tvrdí, že používání jeho „druhu“ Hindu Yogy, kterou on nazývá „Transcendental Meditation“ přináší mír do světa.
„Ideální Obce“ dokonalého míru se ustavují pomocí hnutí TM po celém světě. Stoupenci Maharashi-ho nyní připisují svému vůdci a TM, dramatickou transformaci , která prolétla Východní Evropou a konec Studené Války. Kdo dokáže, že nemají pravdu? Dokonce už se objevila vědecká potvrzení této skutečnosti - mnohými a seriózními universitními profesory a vědci.. Jestliže miliony lidí, mnozí z nich vysoce inteligentní a vzdělaní mohou být přesvědčeni aby uvěřily neuvěřitelným tvrzením Maharishi-ho, potom není obtížné si představit svět obdivující Antikrista! Satanův Mesiáš, se svou - zdánlivě neomezenou psychickou silou, která bude světelné roky před dnešními guru! Tvrzení Dalai Lamy není o nic méně extravagantní, nežli tvrzení Maharashi-ho. Tento slibuje globální mír pomocí praxe jeho vlastním druhem yógy, který je obdobou TM, ale podle jeho tvrzení mnohem mocnější. Existuje pod honosným titulem „Tibetian Tantric Buddhist Deity Yoga.“ Dalai Lama slibuje zavedení globálního míru tím, že udělá z lidí malé bohy, kteří budou schopni vytvořit „iluzi“ míru. To přece je všechno, co život vlastně je - iluze - a záleží pouze na tom, vytvořit si takovouto iluzi na rozdíl od iluze zla, kterou jsme již tak dlouho uchváceni....
Bere ho někdo vážně? Média každopádně, a jsou k němu laskavější nežli k George Bushovi, či Margaret Thatcher-ové. A jeho úspěchy jsou - předpokládaně - také v pozadí obratu událostí ve Východní Evropě. Obdivovatelé Dalai Lamy připisují rituálům Kalachakra, které prováděl po celém světě, vytvořením spirituální atmosféry, a které prý pomohly odstranit Železnou Oponu. Tak vážně jsou brány jeho globální mise míru a Deity Yoga, že Dalai Lama obdržel Nobelovu cenu Míru v roce 1989. Papež Jan Pavel II., má svou vlastní teorii, jak nastolit globální mír - teorie, která nedává větší zásluhy Ježíši Kristu, než bizarní plány Maharashi či Dalai Lamy - a přesto ho berou - zcela seriózně - miliony Katolíků. Jak už jsme poznamenali dříve, hlava římskokatolické církve, Jan Pavel II., je pevně přesvědčený, že globální mír - přijde-li - bude ustavený denním recitováním Růžence, a jako triumf „Neposkvrněného Srdce“ zjevu „Marie,“ který je známý pod jménem „Our Lady of Fatima.“ Ovšem v tom stejném čase neodsuzuje papež víry jiné, a připisuje modlitbám a snahám ostatních náboženstvích, určitou zásluhu v hojení planety Země....
Jelikož ekumenismus je klíčem pro zřízení světového míru, ekumenismus nebude zřejmě možné zastavit. Ti, kteří jej kritizují na základě biblické pravdy, se budou zdát úzkoprsí.
Konec konců, jak už princ Filip naznačuje, je to sotva praktické starat se o nebe nebo peklo, pakliže jde o existenci života na Zemi! Ekologické problémy a mír za jakoukoliv cenu - má jasně přednost. A koho by zajímalo, že ta andělská zpráva o „míru na zemi“ při narození Ježíše Krista ztratila svůj pravý význam a že to, co se dnes nabízí, je falešná iluze, která povede do katastrofy?
Je neuvěřitelné, že i když tolik lidí hovoří o „spirituálních hodnotách,“ každý opomíjí skutečnost, že člověk je bytostí spirituální, která bude ve své existenci pokračovat i když její materiální tělo již nežije. Každý se soustřeďuje na „čas,“ zatím co nikdo nemluví o věčnosti; každý hovoří o tomto životě, zatím co život, který přichází potom, ať už nebe či peklo - je totálně zapomenutý! Mohli bychom parafrázovat Kristova slavná slova: Co je platno modernímu člověku, kdyby získal ekologicky zdravý a mírový svět, a ztratil svou duši?
Můžeme se utěšovat v Božím slibu, že jednou - i zemské pouště „pokvetou jako růže,“ až Mesiáš bude vládnout z Jerusaléma po tisíc let. Ale i Milénium bude končit válkou, a miliony lidí, kteří poznali Boží požehnání, se pokusí o zničení Jeho království. Naší finální nadějí je kompletně nový a bezhříšný vesmír čistého štěstí pro ty, kteří dovolí Bohu, aby je pro ten nový vesmír přizpůsobil tím, že z nich udělá nová stvoření v Ježíši Kristu....“ Satanův plán je - intelektuálně mnohem přijatelnější, a mnohem víc „brnká na strunu“ lidské pýchy. V blízké budoucnosti budeme vyzýváni abychom spolupracovali ve slibných aliancích pro vytvoření nového světa rovnosti a dostatku pro všechny. Novou Rajskou Zahradu. Buďte velmi opatrní, aby vás nikdo neoklamal a vy jste se nezapojili na špatné straně - pro zdánlivě dobrý cíl!
______________ * _____________
KDYŽ SE ZEPTÁTE PRŮMĚRNÉHO ŽIDA proč nevěří, že Ježíš byl tím Mesiášem, tento velmi pravděpodobně odpoví: “Protože nepřinesl mír!“ Na povrchu se tato logika zdá být nepopíratelná. Konec konců, hebrejští proroci slíbili, že Mesiáš zřídí nad celým světem království dokonalého a věčného míru a - Ježíš tak neučinil. Případ uzavřen.. Vezměte si, na příklad proroctví Isaiáše, které Křesťané tak rádi citují:
„Jeho vláda se rozšíří a bude mír bez konce od trůnu Davida, Upevní a podepře je právem od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní...“
Bůh slíbil Davidovi, skrze proroka Náthana : „Dám povstat tvému potomku a upevním jeho království..“ (2 Samuel 7:13). Micheáš k tomu přidal: „a Hospodin bude nad nimi kralovati na Sionu navěky..“ (Micheáš 4:7).
Anděl Gabriel potvrdil tato proroctví panně Marii: „Na věky bude vládnout nad Jakubovým rodem, a Jeho království nebude konce..“ (Lukáš 1:33) Zde máme další vzorek z toho, co prorokové vyhlašovali jednohlasně o příchodu království Mesiáše:
„Vlk i beránek se budou společně pást, a lev bude jíst seno jako býk .. nikomu neublíží ani nic nezničí na mé svaté hoře...“
„Raduj se, Jerusaléme... takto mluví tvůj Bůh - hleď, rozprostřu mír jako řeku a jako slávu Pohanů jako tekoucí proud..“ (Isaiáš 65:25, 66:10-12).. „..že změním úděl svého lidu, Israele a Judy, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům .. nebudou už sloužit cizákům, budou sloužit Hospodinu, svému Bohu a Davidovi, (Mesiáš) svému králi, kterého pozdvihnu mezi vámi... Potrestám všechny, kteří je utlačují...“ „Ten, který rozprášil Israel, jej opět shromáždí a bude je opatrovat jako pastýř opatruje svá stáda.. už nebudou více smutní..“ (Jeremiáš 30:3,8,9,20, 31:10, 12)
Je zřejmé, že tyto předpovědi se nenaplnily. Skeptik ospravedlňuje svou nevíru argumentem: „Křesťanství zde je dva tisíce let - mír ještě nemáme a svět nestojí za nic - proč bych tedy měl věřit tomu sloganu „Mír na Zemi,“ který Křesťané vytrubují každé Vánoce?“ Jistě, ale vzdělávání zde bylo mnohem dříve - a stále většina lidí není vzdělána, navzdory knihovnám naplněných statisíci knihami. Kristova spása není automaticky lidstvu vnucena - musí být uvěřena a přijata jednotlivcem, aby byla efektivní. Příchod Mesiáše k znovuobnovení Israele jako hlavu národů a zabezpečení světového míru - to byla ta veliká naděje židovského lidu. Mesiášské předpovědi ale obsahovaly podivné kontradikce, které israelští náboženští vůdci shledali nepochopitelnými, a kterým se většina dnešního židovského lidu nechce postavit váří v tvář. Na příklad, Isaiáš také o Mesiáši prorokoval : „..byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, jako ten, před kterým si člověk zakryje tvář.. byl zadržen a přiveden k soudu... byl vyťat ze světa živých pro nevěrnost mého lidu ....“ (Isaiáš 53:3, 8). Židé nevědomky tyto verše vyplnili, když nechali Krista ukřižovat. Bůh vybral Abraháma, Izáka a Jakuba, a měl v úmyslu vládnout jejich potomkům. Israel se měl stát teokracií, v tom pravém smyslu slova. živá demonstrace vztahu, který by lidé, i národy mohli s Bohem mít.. A tak když Israel si počal přát krále, jakého mají národy kolem, Bůh řekl Samuelovi: „Oni odmítli mne, abych nad nimi nevládl...“ (1 Samuel 8:7). A tak Mesiáš, měl-li ustavit to pravé království, musel by být Bohem, který přichází jako člověk vládnout nad Israelem. Ano, proroci jasně říkali, že Mesiáš bude Bůh, přicházející skrze zrození z panny, aby žil jako člověk mezi svými tvory: „a panna počne a porodí syna ...
A Jeho jméno bude Nádherný, Rádce, mocný Bůh, Věčný Otec...“ (Isaiáš 7:14, 9:6)
Rabíni nevěřili, že Bůh se musí stát člověkem, aby zajistil naší spásu - a tak ukřižovali Krista za to, že se prohlásil za Boha. A jelikož Bůh zemřít nemůže, tak se ukázalo, že Ježíš je podvodníkem! Právě tak nemohl mrtvý člověk vládnout na Davidově trůně, a tak rabíni dále tvrdili že nemohl být Mesiášem, protože neustavil království. Když potom vstal z mrtvých, podplatili stráž aby tvrdila, že za noci, když oni spali, přišli Jeho učedníci a tělo odnesli.. Dnes rozumíme tomu, čemu Jeho současníci nerozuměli, ale co proroci jasně předpověděli: To že Mesiáš založí své tisícileté království při svém druhém příchodu!
Israel očekával Mesiáše, jak jede na koni s vytaženým mečem v čele armády a porazí římské okupanty. Nebylo žádně chápání faktu, že největším nepřítelem je hřích a „já“ uvnitř člověka, a že účel mise Mesiáše byl zbavit lidstvo morálního a spirituálního otroctví. Že všechny ty zvířecí oběti byly pouze poukazem na to, že Mesiáš bude muset zemřít za jejich hříchy - koncept zcela nepochopitelný celým Israelem.. . Někteří upřímní lidé měli své pochyby, jelikož slyšeli „mudrce“ prohlašovat, že Nový Zákon nebyl napsaný apoštoly, ale nějakými horlivými církevníky stovky let po tom, co se to všechno odehrálo, a tak že je svědectví o Ježíši Nazaretském většinou vymyšlené a tudíž nespolehlivé. Ovšem, nejenom ta skutečná fakta svědčí o opaku, ale takový názor je sám sobě v kontradikci. Že by nějaký zlý člověk, mohl vytvořit podvod a vytvořit si fiktivního Ježíše, jehož slova a skutky byly uznávány i kritiky jako nejdokonalejší příklad dobra je zcela nesmyslné.. Víme z historie, že dokumenty Nového Zákona obíhaly rannou církví už před koncem prvního století. Kromě toho obsahují data, která mohla být známá pouze těm, kteří byli naživu v době psaní těchto dokumentů. Na příklad Lukáš píše:
„V patnáctém roce vlády císaře Tibéria, když Pontius Pilát spravoval Judeu a v Galilei vládl Herodes, jeho bratr Filip byl vládcem v Iturei a v Trachonidě, a Lysanias vládcem v Abilene , Ananáš a Kaifáš byli veleknězi ...... (Lukáš 3:1,2).. Nikdo, kdo by se chtěl vydávat za Lukáše po desítkách - či dokonce stovkách let později, by nikdy nemohl znát všechny podrobnosti o jménech a lokacích. Teprve po dlouholetém archeologickém bádání se přišlo na to, že toto svědectví bylo správné na sto procent! Už existence Piláta byly popírána skeptiky až do nedávna, kdy byl objevený archeologický důkaz.
Ať už si kritikové říkají co chtějí - my máme mnohem lepší evidenci o tom, že Ježíš Nazaretský žil, zemřel a znovu vstal z mrtvých, než máme o historických postavách, jako byl Julius Caesar, nebo Alexandr Veliký.. Zamyslete se nad rozdílem mezi velikým množstvím biblických rukopisů, které lze studovat, a chudokrevnost rukopisů čehokoliv jiného z té doby. Kniha Mormonů nemá žádné starověké záznamy - pouze jediná kopie napsaná vlastní rukou Josefa Smith-a, údajně „přeložená“ ze „zlatých desek“, které se ztratily. O Caesarových Válkách v Galii (58 - 50 B.C.) máme devět nebo deset rukopisů které za něco stojí, nejstarší z nich je psaný asi 900 let po Caesarovi! Z původních 142 knih Římské Historie Livy (59 B.C. - 17 A.D.) se dochovalo 35, obsažených v asi 20 rukopisech. Ze 14 knih Historií Tacita, přežily pouze 4 a 1/2 , zatím co ze 16 knih jeho Análů deset přežilo zcela, dvě částečně, jeden z devátého a druhý z jedenáctého století. Co se týká Historie Thucydida a Historie Herodota (páté stol. B.C.) máme asi osm rukopisů od každého. Na druhé straně máme asi 15 tisíc rukopisů Bible k prostudování! A jejich přesnost? Kritikové si byli jistí, že kopie Isaiáše , obsažená v Svitcích od Mrtvého Moře (asi 125 B.C.) bude zcela odlišná od nejstaršího rukopisu Isaiáše, který máme (asi 900 A.D.) Ale slavný svitek Isaiáše, uschovaný v jeho vlastním muzeu v Israeli, je téměř identický s tím co jsme měli do té doby! Otázka , zdali Ježíš Nazaretský byl Kristem, nevyvěrá z nedostatku informací Bible, ale proto že On zřejmě nesplnil všechno, co proroci předpověděli. Ve skutečnosti - všechna ta početná proroctví, která se týkají příchodu Mesiáše, byla splněna Ježíšem - až na ustavení království Israel a zajištění globálního míru. Tento zdánlivý nedostatek dával ospravedlnění těm, kteří Ho ukřižovali. To stejné také způsobilo veliký zmatek a zklamání mezi Jeho přívrženci. Dokonce i Jan Křtitel, který byl Bohem poslán, aby „připravil cestu pro Mesiáše,“ i ten počal pochybovat o tom , že Ježíš je tím „Slíbeným.“ Rozčarován a stísněn, posílá své dva učedníky aby se Ho zeptali: „Jsi Ty tím, který má přijít? Nebo máme hledat jiného?“ (Lukáš 7:20). Byla to neuvěřitelná otázka, když si uvědomíme kdo Jan byl, a ten úžasný důkaz, který již obdržel, že Ježíš je opravdu tím slíbeným Mesiášem Israele. „Od Boha byl poslaný člověk jménem Jan,“ je způsob, jak čtvrté evangelium popisuje Mesiášova předchůdce. „Hlas volajícího v divočině, připravte cestu Hospodinu! (Isaiáš 40:3). Vybraný pro tento čestný úkol, Jan Křtitel (jak archanděl Gabriel slíbil), „bude naplněn Svatým Duchem již v těle své matky“ (Lukáš 1:15),..
A také se stalo, že šestiměsíční embryo v Alžbětině lůně poskočilo, když Marie promluvila, (Lukáš 1:41). a sdělovala jí, „že je těhotná s Božím Duchem.“ (Matouš 1:18). V poznání toho kým je, a co má dělat, Jan Křtitel počal připravovat Israel na Mesiáše tím, že kázal pokání a křtil v řece Jordán všechny, kteří zprávu přijmuli. Bez jakékoliv mystiky - Jan obdržel specifické zjevení od Boha, které se naplnilo v živé konkrétní zkušenosti,
„Ten, který mne poslal abych křtil vodou, mi řekl: „Na koho uvidíš sestupovat Ducha, který na něm zůstane, to je ten, který křtí Svatým Duchem.“ Viděl jsem, a podávám svědectví, že tento je Syn Boží.“ (Jan 1:33,34). Po tom, co pokřtil Ježíše, uviděl Jan Ducha, sestupujícího v podobě holubice na Ježíše, jako splnění Božího slova. Jan přišel o několik svých učedníků, když je věrně poukázal k Ježíši a prohlásil z Božského zjevení: „Pohleďte, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ (Jan 1:29). A když ho někdo informoval o faktu, že počet jeho učedníků se zmenšuje, zatím co Kristův roste, odpověděl: „on musí růst, já se musím menšit.“ (Jan 3:30). Ale i tento vyvolený prorok došel k bodu, kde už se nezdálo dávat smysl víře, že Ježíš tím Mesiášem je. Jan byl zatčený Herodem, trpěl ve vězení, a měl krátce na to přijít o hlavu. Jak se toto mohlo stát jemu - speciálnímu poslu od Boha, který představil Mesiáše Israeli? Není zde někdo pořádně oklamaný? Pakliže je Ježíš skutečně Kristem, oprávněným od Boha k převzetí království a vládnutí na trůně Davida, co potom dělá Jan ve vězení?
Nemáme potuchy o tom, jak dlouho se s tím Jan rval, aby se nedostal k tomu hroznému závěru. Pravda byla otřesná - ale jakého dalšího důkazu je ještě zapotřebí k závěru, že jeho bratranec Ježíš je dobře míněným, sebe klamajícím podvodníkem? V posledním pokuse o záchranu své víry, poslal Jan dva, ze svého zmenšujícího se štábu učedníků, aby se na Ježíše podívali a položili mu nějaké ty otázky. V jejich přítomnosti vykonal Ježíš nějaké zázraky a poslal je zpět aby pověděli Janovi co viděli. Evangelia nám nic o Janově reakci neříkají, ale domníváme se, že ho Bůh ve hodinách jeho zkoušky podržel... Otázka Jana Křtitele vyžadovala specifickou odpověď: „Jsi Ty ten, který má přijít“? Nepomohlo by, kdyby se Ježíš zapřisáhl, že Kristem je. Zdali je, nebo není tím Mesiášem který má přijít, by mělo záviset jen a jen na tom, zda splňuje mesianické předpovědi! To bylo také proč Ježíš své učedníky varoval, aby nikomu neříkali že On Mesiášem je, dokud nesplní předpovědi, a nevstane z mrtvých.. (Matouš 16:20-21, 17:9)..
Bohužel Jan, i když byl poslaný od Boha, nerozuměl mesiánským předpovědím o nic více, než rozuměli učedníci Krista, nebo israelští náboženští vůdcové. A ten stejný zmatek - ohledně toho, co proroci řekli o Kristově Druhém Příchodu - panuje i dnes! A proto je zapotřebí věnovat tomuto námětu pečlivou pozornost!
Bible obsahuje víc než 300 předpovědí příchodu židovského Mesiáše, v knihách Starého Zákona. Kolem 200 z nich jsou duplikátní, a tak zůstává asi 100 specifických kritérií k vyplnění. Zde máme několik reprezentativních příkladů: Že přijde v určitý čas (viz příští kapitolu), že se narodí v Betlémě, (Micheáš 5:2), z panny (Isaiáš 7:14), z Davidova rodu (Žalm 89:3-4, 28-36); že vjede do Jerusaléma na oslu, a bude vítán jako Mesiáš, (Zachariáš 9:9), že ho nakonec odmítnou vlastní lidé, (Isaiáš 53:3), že jeden z jeho učedníků ho zradí (Žalm 41:9, Zachariáš 13:7) za třicet stříbrných (Zachariáš 11:12), že bude ukřižovaný Pohany a Židy ve spolupráci, (Žalm 22:16), a že vstane z mrtvých (Žalm 16:10). Kristus opakovaně vysvětloval těm dvanácti že musí být ukřižovaný, a vstát třetí den z mrtvých. Tento koncept byl ale, tak vzdálený jejich pochopení Mesiáše, který si podmaní nepřátele Israele, že nebyli schopní přijmout ten prostý význam Jeho slov. Právě tak nebyli schopni porozumět zdánlivě si protiřečícím předpovědím. Isaiášovo proroctví že „bude odťat od země živých,“ (Isaiáš 53:8) se zdálo být neslučitelné s pozdějšími verši (53:10), že „spatří potomstvo, bude dlouho živ,.“ Tam přece musely být nějaké tajné výklady, ale učedníci se ho báli zeptat..... Jedna myšlenka zaměstnávala jejich mysl: Až Kristus ustaví své království, oni s Ním budou vládnout ve velké slávě a moci. Toto téma vládnutí na trůnu v Jerusalému je tak zaměstnávalo, že při Poslední Večeři projevili jen letmý zájem o to, „kdo z nich Ho zradí,“ a raději se dohadovali „kdo bude v nebi větší“ (Lukáš 22:24).. Představte si jaký šok dostali, tito „téměř princové“, když Ježíš - zdánlivě bezmocný - byl zatčen, svázán, a odveden zřejmě na smrt davem, který přivedl Jidáš! To byl Ten, který utišil svými slovy bouři, která je ohrožovala na jejich malé lodi! S tou stejnou autoritou hojil nemocné, dával zrak slepým, krmil hladové. Dokonce i mrtví vyšli z hrobu na jeho příkaz! Oni viděli zázračné síly mnohokrát. Jaké vysvětlení může být pro Jeho bezmocnost?
Jediná odpověď se zdála být pravděpodobná: Byli Nazaréncem podvedeni! Jak to je možné, si představit nedovedli, ale skutečnost Jeho zatčení a následné popravy mluvily samy za sebe. Bylo otravné si uvědomit, že rabíni měli pravdu, když Ho nazývali podvodníkem.
To bylo to poslední, čemu chtěli věřit, ale kdyby byl skutečně Mesiášem, nikdo by se Ho nemohl ani dotknout! .. Když Ho slyšeli jak říká davu, který Ho přišel zajmout : „toto je vaše hodina, vláda temnoty..“ (Lukáš 22:53). jejich celý svět se propadl. Ti, kteří před krátkou chvílí u Poslední Večeře přísahali, že by raději zemřeli, než aby Ho zapřeli, utekli v panice a ponechali Ho k Jeho osudu. Nikdo z nich si neuvědomil že všichni: Jidáš, vojáci, rabíni, lůza, oni sami, římské a židovské autority - všichni plnili to, co bylo prorokováno. A tak tomu muselo být : právě tak, jako síly temna, ani oni si neuvědomili, že Satan bude na kříži poražený.. Ježíšovo prohlášení: „Toto je vaše doba, hodina temnoty,“ označil totální změnu boje proti Satanovi. Do této chvíle nemohl nikdo na Ježíše, i na Jeho učedníky, položit ruku. Farizejové Ho chtěli zatknout mnohokrát před tím, ale vždy byl nad jejich silami. „Tehdy se Ho chtěli zmocnit, ale nikdo na Něj nevztáhl ruku, neboť Jeho hodina ještě nepřišla...“ (Jan 7:30, Lukáš 4:30, Jan 8:20).. Nyní konečně ta hodina přišla, a On se podřídil jejich násilí. Od této chvíle bude mít Satan a jeho hordy volnou ruku. To samé platí na každého člověka, který se stane Křesťanem. Nenávist, výsměch , pronásledování, a i mučednická smrt - všechno to, co jejich Pán musel projít, čekalo také na ně, a oni to nechápali...
A tak tomu bylo i s učedníky, kteří na cestě do Emaus, vylévali svá „zklamání“, týkající se Ježíše z Nazareta cizinci, který se k nim přidal. „Věřili jsme, že to byl on, který měl vykoupit Israel..“ (24:21). Totální rozbití této naděje přišlo nečekaně a rychle: „kterého velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali Ho.“ (Lukáš 24:20). Tak zaslepeni byli svým smutkem a neporozuměním, že nepoznali vzkříšeného Pána jak tak s nimi kráčel. I když „nějaké ženy“ tvrdily, že „měly vidinu andělů, kteří říkali, že On je naživu,“ (Lukáš 24:23)., což velikou potěchu nepřineslo.. Vize by se neměly brát příliš vážně - bez nějaké solidní evidence, která by vizi podpořila. Petr a Jan vyšetřovali a našli prázdný hrob. A ta vypadalo jako vrchol všeho! Když zmizí tělo, jak můžete postavit alespoň pomník, svatostánek?
A tak, pro nedostatek porozumění, celý ten nádherný sen o Tom, kterého považovali za Mesiáše, který usedne na trůn Davida a ustaví své království - a oni vládnoucí s Ním - se změnil ve strašnou noční můru. Všichni učedníci žili nyní ve strachu, že budou sdílet Jeho hrozný osud.
Oni neměli žádné pochopení pro to, co hebrejští proroci prohlásili: Že bude „zabit za naše hříchy, mučen za naší nepravost...“ a že On zemřel za hříchy světa. .... Jak ironické je, že právě ta smrt, kterou jejich proroci předpověděli, a která byla zcela nutná pro naší spásu, právě ta byla „důkazem“ pro Jeho současníky, že On nemohl být tím Mesiášem! „Jsi-li Kristem, zachraň sebe a nás!“ (Lukáš 23:39)
To byla výzva, kterou volali ti dva kteří viseli po Jeho levici a pravici. Kdyby byl zachránil sebe - nikdo jiný by zachráněn být nemohl - ale oni tomu nerozuměli.. „Je-li králem Israele, ať sejde dolů s kříže, a my mu uvěříme!“ (Matouš 27:42). byl posměšný pokřik náboženských vůdců, kteří zářili pohledem na Jeho zmučené tělo.. Nepřítomnost Boží intervence byla přesvědčivá. Kněží i zákoníky připomínali všem, kteří se přišli podívat jak umírá v agónii: „Věřil Bohu, ať ho vysvobodí, stojí-li o něho!“ Matouš 27:43 Nebyl nakonec Jeho zoufalý výkřik před smrtí „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil? Marek 15:34, doznáním, že žádným Božím služebníkem nebyl - tím méně Synem? Fakt, že nebe zůstalo bez ozvěny po té zoufalé prosbě, se zdálo být dostatečným důkazem, že tento bývalý galilejský tesař byl podvodníkem. Nebyla taková logika nepopíratelná a pevně zakotvená v Písmu? Nakonec, všechna proroctví jasně učila, že Mesiáš obnoví Davidův trůn a slávu Israele, uvede zlatý věk míru pro celý svět. Ježíš Nazaretský byl totálním nezdarem. Mír nepřinesl ani v nejmenším, a Jeho vlastní slova - jak tak zklamaní učedníci vzpomínali zpět - je měla přesvědčit, že On tím Mesiášem není: „Nemyslete si, že jsme přinesl na zemi mír; nepřinesl jsem mír, ale meč. Přišel jsem abych postavil syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchýni.“ (Matouš 10:34-35). Odsoudil se přece vlastními slovy!
Namísto míru, přinesl nesváry a rozdělení mezi přáteli, a dokonce i do rodin. Namísto pozdvižení armády k osvobození Israele z římského jha - jak by Mesiáš jistě učinil - tento pokorný a mírný podvodník vedl bandu otrhaných bývalých rybářů, výběrčích daní a prostitutek kolem krajiny a kázal nenásilí. Předstíráním že je židovským králem vzbudil nevoli Říma a udělal všechno ještě horší než dříve. Nakonec se ho rabíni zbavili. Svědomí, pobouřená učením o spravedlnosti si mohou opět odpočinout. Ježíš Nazaretský byl mrtev. Jeho zklamaní a zbabělí následovníci byli rozprášeni a schovávali se. To byl konec - jak se každý domníval - i když to vlastně byl teprve začátek. Přesto ani Jeho vlastní učedníci neporozuměli pravdě - až se jim ukázal opět živý, „jim se také po své smrti mnoha způsoby prokázal že žije. (Skutky 1:3).
po svém vzkříšení...“
U kořene pochyb Jana Křtitele a rozčarování Kristových učedníků zůstávají problémy, které jsou s námi podnes, a jsou příčinou rostoucí kontroverze a zmatku v církvi: Království a kříž. Tenkrát se mýlili v tom, kdy Kristus založí své království. Co se kříže týká, tomu nerozuměli vůbec! Nehodilo se to na obraz mocného dobyvatele, který své nepřátele zničí, a bude vládnout železnou rukou. Skutečnost, že Ježíš ukazoval takovou sílu, konal všechny možné druhy zázraků - dokonce křísil mrtvé - to vše bylo zcela nepochopitelné, že potom byl ukřižovaný ve zřejmé slabosti. ...
Existuje mnoho lidí v církvi dnes, kteří jsou stále zmatení ohledně toho jak a kdy své království ustaví. Také nesouhlasí s tím, že by ten kříž měl charakterizovat křesťanský život. Oni namísto toho věří, že by Křesťané měli vládnout světu. Konec konců, když Kristus pověřoval své učedníky po svém vzkříšení: Jděte do celého světa a učte evangelium.“ Marek 16:15.. Prohlásil: „Všechna moc je mi dána, jak na nebi, tak i na zemi..“ Matouš 28:18. A jako Jeho zástupci, Křesťané již nemají „nastavit druhou tvář“, ale dobít zemi v Jeho jménu. Dnes je všeobecně učeno, že úloha církve je převzít všechno od vyučování po uzdy vlády v nastolení Kristova království , zatím co On se souhlasně dívá z nebe... Že tak tomu není, lze snadno zjistit v Bibli. Když se, po svém vzkříšení, ukázal svým učedníkům po dobu 40 dní, ptali se Ho: „Pane, ustavíš v této době israelské království? Otázka ukázala jejich základní porozumění: 1) Nebude to církev, ale Kristus, kdo osobně ustaví království. 2) Ještě se té úlohy nepodjal, ale hodlá tak učinit někdy v budoucím čase. 3) Království se týkalo Israele - ne církve! Kdyby se byli mýlili ve kterémkoliv bodě, Kristus by byl jistě opravil! Skutečnost, že tak neučinil, je dostatečným důvodem přijmou stejné tři pohledy co se království týká. Kristus jim jednoduše odvětil, že nebylo na nich, aby věděli kdy se On vrátí na Davidův trůn, aby ustavil království Israel - ale ponechal jim jasně víru v to, že to tak přesně jednou udělá!
Po Kristově vzkříšení, byli Jeho učedníci alespoň schopni porozumět, že existovala jedna cesta, jak smířit prorocké kontradikce Někoho, kdo přišel ve slabosti - a přesto v síle, kdo bude odmítnutý a zabitý, a kdo přesto bude vládnout navěky. Je jasné, že musely být dva příchody!!!! Kristus musel přijít jednou, aby zemřel za naše hříchy. a tak ustavil své království v srdcích svých následovníků - a potom, po odchodu do nebes, se opět vrátí aby vládl světu z Jerusaléma. Jak jinak by mohly, všechny ty předpovědi být splněny, včetně těch, které prorokují Jeho odmítnutí, smrt a vzkříšení? ...
Když byl Mesiáš „odříznut“, (zabit) „ale na za sebe“, (za naše hříchy) , jak předpověděl Daniel (9:26) - nebyla to porážka, jak to Jeho protivníci vnímali. Namísto toho to byl rozhodný tah v tomto kosmickém boji o trůn vesmíru. Tato bitva byla skutečně bojována a vyhrána - s poraženým Satanem - na tom kříži za hradbami Jerusaléma více jak 1900 let zpět. Vše co zůstává, je uskutečnit toto vítězství v Křesťanech, skrze jejich víru v Něj.. A proč ten kříž? Byl skutečně nutný?.... Ve skutečnosti to byla ta jediná cesta, kterou mohlo být lidstvo zachráněno před soudem, který si zasloužilo, a jediná cesta, kterou mohl být Satan poražen. Zatím co se k tomu vrátíme ve větší hloubce později, je v tomto bodě zásadně důležité porozumět, že Kristus, Bůh Sám, přišel na tuto zemi, aby zaplatil pokutu, kterou Jeho spravedlnost vyžadovala. ....
Každý hřích - bez ohledu na to jak malý či velký v našich očích je, je urážkou proti Boží nekonečné spravedlnosti- a jako takový si zaslouží nekonečnou pokutu. My, jako konečné bytosti, jsme to nikdy nemohli zaplatit. Měli jsme být odděleni od Boha navěky, sdílet osud Satana. Bůh tím, že je nekonečný, tuto pokutu zaplatit mohl, ale spravedlivé by to nebylo, protože není členem lidské rodiny. A tak v lásce a milosti se stal Bůh člověkem skrze narození z panny. Ovšem, nezůstal být Bohem, to by bylo nemožné, ale právě tak nepřestal být člověkem! Ježíš Kristus je nyní - a vždy bude jediným Bohem-člověkem - a tak proto že je tím čím je, byl schopný zaplatit pokutu požadovanou svou vlastní spravedlností - pokutu, kterou jsme zaplatit nemohli. Když tuto plně zaplatil, nabízí odpuštění a věčný život - jako dar z milosti každému, kdo se od svých hříchů odvrátí a v Něj uvěří. Kdyby ta bitva, která vyšla z povstání Satana, byla vedena na bázi pouhé síly či moci, Bůh by byl Satana zničil v jedné vteřině! Ale to by nesloužilo Božímu účelu, protože Satan musel dostat povolení svádět lidstvo. Jelikož Bůh nás miluje, a snaží se získat naší lásku, bylo nutné, abychom měli plnou svobodu volby toho, co se nám zamlouvalo víc: Bůh a Jeho láskyplné požehnání, a nebo Satan a jeho lákačky světa. Fakt, že Satan měl moc prezentovat tu konečnou a ultimátní alternativu k Bohu, hraje zásadní úlohu v Božím plánu pro lidstvo. Dejme tomu, že nějaký král hledá nevěstu mezi ženami své říše.
Má několik problémů. Nechce ženu, která by si ho vzala pro jeho postavení, bohatství či moc - prostě pro to, co by od něj mohla získat- ale proto, že ho miluje. A tudíž on nemůže nařídit aby si ho vzala - i když k tomu má autoritu. Kromě toho, ona musí být volná, vybrat si kohokoliv jiného, rozhodne-li se tak.
Pakliže skutečně miluje toho druhého, potom ji král nutit nemůže, protože kdyby se stala jeho ženou z donucení, byla by zatrpklá a nešťastná. Z tohoto důvodu nebude Bůh nutit nikoho, aby s Ním ztrávil věčnost v nebi. To by změnilo nebe v peklo, plné nešťastných zatrpklých tvorů! Bůh musí naše srdce vyhrát.. Ovšem, co kdyby král řekl ženě, kterou si touží vzít, že si ona může vzít kohokoliv chce, ale potom vyžene ze svého království všechny muže, kteří by mohli být jeho soky? To by bylo neférové, a soutěž o lásku té ženy, by se stala fraškou. Satan, jako ultimátní rival v souboji o přízeň lidstva, nebude vyhnán Bohem do konce historie. Satan také svede ekumenickou světovou církev, aby se stala nevěstou Antikrista, a tak poslouží Bohu, který chce získat nevěstu pro svého Syna. I když jeho ukázka lásky je jen maškarádou, se chtíčem jen slabě zamaskovaným, Satan má moc, bohatství, úspěch a zdánlivě nekonečnou řadu rozkoší k nabízení těm, kteří ho uctívají, Bůh říká lidstvu: „Pakliže je Satanova cesta skutečně tou nejlepší, pakliže má opravdu více opravdové lásky, radosti, rozkoše a uspokojení něž mám já - potom ho - každopádně následujte!“ David, jako žalmista - potom co zvážil všechny alternativy a poznal pravdu, prohlašuje:
„Ty mi ukážeš cestu života. Ve Tvé přítomnosti je plnost radosti; po Tvé pravici jsou rozkoše pro věčnost.. Žalm 16:11...
A co tedy Druhý Příchod? Křesťané, velmi často dělali tu chybu určování dat pro Jeho Příchod. Domníváme se, že to není možné. Na druhé straně nám biblická proroctví dávají klíč k načasování Druhého Příchodu ve vztahu k jiným událostem - některé z nich už začínají vrhat své stíny z budoucnosti na světovou scénu..... __________ * ___________
JE OPRAVDU NAPÍNAVÉ A VZRUŠUJÍCÍ SI VZPOMENOUT, že nám Bůh, skrze Daniela, dal přesné datum triumfálního příjezdu Mesiáše do Jerusaléma, který se nyní oslavuje jako Palmová Neděle - skutečnost, o které jsme se již dříve zmínili. Pravda, žádné datum pro narození Mesiáše sice není, ale jsou definitivní kritéria popsaná v proroctvích, která umožní Israeli poznat kdy (a kdy ne) se po Něm ohlížet. To samé platí pro Druhý Příchod! Už jsme podali několik důkazů, které naše generace má pro očekávání této události - důkazy, které žádná jiná generace neměla. Nyní se budeme snažit být více specifičtí v časování této eminentně slavné události.
Jak už jsme poznamenali: Je nezbytně nutné, aby jste dělali rozdíl, mezi Rapture, Uchvácením či Vytržením a Druhým Příchodem! Při Rapture Kristus na zem nepřijde, ale „vytrhne“ svou Nevěstu-Církev k sobě aby se s ní setkal v prostoru, a vzal ji s sebou do nebe.. Druhý Příchod nastane asi tak o sedm let později, kdy se Kristus vrátí na Zemi aby se střetl s Antikristem a jeho armádami u Armageddonu a tak zachrání Israel. Potom zůstává, aby vládl z Jerusaléma, nad národy světa po tisíc let.
Nejsou žádné specifické události, které by měly předejít Rapture. a tak nebude žádný signál, který by nám řekl že tato událost je nablízku, protože Církev má očekávat Krista každým okamžikem. Znamení jsou pro Israel, aby poznal, kdy Druhý Příchod je už blízko. Pochopitelně, jak se znamení pro Druhý příchod množí, jak se dnes děje, nakonec se Rapture přihodit musí! Je jistě zcela legitimní snažit se porozumět - jak blízko může být příchod našeho Pána tím, že prozkoumáme současné události ve světle „znamení-posledních-dnů“ která Bible nabízí. .. Je dobré nejprve prozkoumat, jak „časování“ Kristova prvního příchodu byla ve vztahu k ostatním klíčovým událostem. Pak budeme mít lepší nahlédnutí do podobných událostí, vedoucí k Jeho Příchodu Druhému. Pavel napsal: „Když se naplnil určený čas, poslal Bůh svého Syna...“ (Galackým 4:4). Syn mohl přijít pouze v ten určitý čas, k určitému národu, k určitým lidem, ve určitém příznivém bodu v jejich historii a v historii světa.. Už jsme viděli úlohu, kterou sehrálo Římské Impérium, aby ovlivnilo lokaci Ježíšova narození, a také způsob Jeho smrti pro splnění proroctví. A jak už jsme poznamenali: právě tak, jak Římské Impérium muselo existovat v době Jeho zrození, tak bude muset existovat v době Jeho Druhého Příchodu. Bylo ještě něco, co rozhodovalo o specifickém načasování Kristova Prvního Příchodu? ... Isaiáš prohlásil, že Mesiáše bude předcházet někdo, kdo bude volat: “Připravte v divočině cestu Hospodinu!“ (40:3).. Malachiáš toto proroctví potvrdil (3:1), a potom dává další limitaci : „I vstoupí nenadále do chrámu Pán, kterého hledáte.“ To slovo „Pán“ bylo pro rabíny záhadou. Jak může Mesiáš být také „Pánem = Yahwem?
To že Mesiáš musí být také Bohem, který přichází na Zem, bylo také jasně proroky podáno. Když hovoří skrze Malachiáše, Bůh řekl: „aby připravil přede mnou cestu...“ a že to byl Jeho Chrám, do kterého náhle přijde. Další proroctví byla právě tak jasná, ale o těch se zmíníme později.... Z toho co jsme nyní poznamenali, objevujeme dvě podmínky, které musejí v Israeli převládat, aby mohl svého Mesiáše očekávat. Bylo by pošetilé, očekávat Ho v jakoukoliv dobu- v jakýkoliv jiný čas - a je to pošetilé právě tak dnes.
Jedním faktorem byl ten „předchůdce-posel“, který měl připravit jeviště pro Jeho příchod, druhým faktorem byl Chrám. Malachiášovo proroctví, že „Mesiáš přijde náhle do svého Chrámu“ znamenalo že by bylo zbytečné Ho očekávat v době jejich zajetí v Babylónu. Chrám v té době neexistoval po tom, co byl zničený Nabukádnezarovou armádou. Tudíž ti kteří čekali, že přijde Mesiáš a zachrání je z jejich zajetí, doufali marně. Nejdříve musel být postavený Chrám - to se nestalo až v době kdy žil Ezdráš... Je právě tak zřejmé, že Mesiáš nemohl přijít po tom, co byl Chrám zničen Titem, v roce 70 A.D. Kdyby byl nepřišel do té doby, bylo by pozdě a je tak podnes. A přesto oddané židovské rodiny nechávají jedno prázdné místo u stolu když se jí - obzvláště na židovské velikonoční svátky (pasha), pro případ že by se objevil Elijáš. Podle Malachiáše by to mělo dávat smysl: „Hleď, pošlu Elijáše proroka, před přicházejícím strašným dnem Páně.“ Malachiáš 4:5. ale ignorují to, co prorok řekl o Chrámu. Ponechávat prázdné křeslo pro Eliáše, bylo a je pošetilé a zbytečné gesto, jelikož nebylo Chrámu, kam Mesiáš „náhle vejde“, posledních 1900 let!
Křesťané kteří věří, že Jan Křtitel byl tím Eliášem, předchůdcem, (Matouš 17:10-13) jsou přesvědčeni, že Malachiáš 3:1 se splnil, když Kristus „náhle“ vešel do Herodova Chrámu v Jerusalému, krátce před svým ukřižováním. V tom, že vyhnal ty, kteří znesvěcovali Boží dům kupčením, splnil další proroctví „horlivost o Tvůj dům mne ztrávila..“ Žalm 69:10. Písmo, které napadlo učedníky okamžitě potom. Jan 2:17. Mnoho biblických předpovědí má dvojitou aplikaci. Pakliže Malachiáš a Žalm 69:10 jsou v této kategorii, potom Chrám musí být postavený znovu, nežli přijde Druhý Příchod, a bude muset být vyčistěný Mesiášem ještě jednou.. Toto se jednou skutečně stane. Otázkou není zda Israel Chrám znovu postaví, ale kdy tak učiní. Navzdory velmi početným přípravám, které jsou již v běhu, každá diskuse na tento předmět, by byla v dnešní době pouhou spekulací.. Jsou ještě další okolnosti při kterých můžeme být jistější při časování Kristova Druhého Příchodu, a k těm se také obrátíme. Nejdříve musíme uvažovat o dalších faktorech, které hrály roli při Jeho Prvním Příchodu. Jak tak žehnal svým synům na smrtelné posteli, Jakub (Israel) učinil tuto neuvěřitelnou předpověď: Žezlo neodejde z ruky Judy, ani soudní právo, dokud nepřijde Mesiáš - a Jemu budou lidská pokolení naslouchat.“ Genesis 49:10. Asi v roce 7 A.D.
odebrali Římané židovským soudním orgánům právo vynést rozsudek smrti - a tím byl Ježíš Nazaretský odsouzen k smrti ukřižováním a ne ukamenováním, které bylo židovským způsobem popravy. Toto odebrání soudní autority bylo posledním aktem odebrání „žezla a práva soudního“ od Judeje. Dříve se to nikdy nestalo - ani dokonce ne za Babylónského zajetí! A tak Mesiáš musel být narozený před rokem 7 A.D. a popravený až po témž roku. Je jasné z těchto několika předpovědí, (a i jiných), že Mesiáš už zde musel být! Přesto Israel stále na Něho čeká, ve zřejmé neznalosti Písma! Pro náboženské Židy, kteří vědí, že zde musí být pro Mesiáše připravený, je jasné že je třeba Chrám znovu postavit. Ovšem oni odmítají připustit že už tu jednou byl, a nemají potuchy o tom, že znovupostavením Chrámu připravují scénário pro Jeho Příchod Druhý - a tím také pro příchod Antikrista, pro kterého Chrám musí být postavený také..2Tesalonským. 2:4. Zmínili jsme se již také o pozoruhodných předpovědí Daniela.
Ten říká jasně, že Mesiášovo království bude ustaveno v čase, který bude politicky zcela jiný, než byl během Kristova prvního příchodu: Ve dnech těchto králů Bůh nebes ustaví království, které už nikdy nebude zničeno. Daniel 2:44. Jak víme, Daniel hovoří o králích, kteří reprezentují deset prstů na noze „čtvrtého světového království“ 2:40.. popsané podle snu Nabukadnezara , ve kterém historikové poznávají Římské Impérium. Ty „dny oněch králů“ ještě nepřišly během Kristova prvního příchodu. Impériu nevládlo deset králů, ale jeden Caesar v Římě. A tak Davidovské království Israele nemohlo v té době být založeno, když Israel odmítl Krista proto, že tak neučinil. Rabíni to vědět měli - ale nevěděli. Ale těchto deset králů bude vládnout v době, až se Kristus vrátí aby založil „království, které nebude už nikdy zničeno.“ Prostě: Musí být Druhý Příchod!
Že Kristus musí přijít opět, aby vládl osobně a viditelně nad touto zemí z Jerusaléma, je něco tak základního, jako Vánoční povídka z Betléma. Už jsme se zmínili o tom, že když jí oznamoval, že bude matkou Mesiáše, anděl Gabriel řekl panně Marii:
„Bude velký a bude se nazývat Synem Nejvyššího. A Pán Bůh mu dá trůn Jeho otce Davida; a on bude vládnout nad Jakubovým domem navždy - a Jeho království nebude konce.“ Lukáš 1:32-33.
Každý rok je nám připomínán tento slib v tisících chorálech po celém světě, Handel-ovo: „A bude vládnout po věky a věky - navždy...“ Každému je jasné, že taková vláda nebyla při Jeho prvním příchodu ustavena. Tato skutečnost - jak jsme již poznamenali, byla důvodem proč Ho mnozí odmítli tenkrát, a odmítají dodnes věřit, že On je tím Mesiášem.
A tudíž je jasné, že pakliže Kristus je Mesiášem Israele - jak Křesťané věří že je - v tom případě se musí vrátit na zem, aby splnil tyto neklamné předpovědi. Pouze potom splní přicházející Mesiáš slib andělů: „Mír na Zemi!“ Přesto mnoho z těch, kteří se nazývají Křesťany, už nevěří tomu, co na Vánoce zpívají. Pro velikou část církve slib, že se Kristus doslovně vrátí na Zemi, aby vládl z Davidova trůnu, se dostal do říše příjemných a krásných mýtů.. Jelikož Kristus a Antikrist se musejí střetnout tváří v tvář, v tom posledním konfliktu, příchod každého z nich musí být načasovaný společně, aby je to svedlo dohromady k tomu finálnímu dramatu. A tak nemůžeme uvažovat o otázce načasování Druhého Příchodu Ježíše Krista, aniž bychom dávali dobrý pozor na příchod Antikrista. Přicházející odhalení Ježíše Krista své Nevěstě Církvi, Israeli a celému světu, a souběžné odhalení Antikrista jsou tak navzájem propojené, že se jedno bez druhého nemůže odehrát. Právě tak se nemohou odehrát kromě „v plnosti času,“ kdy jeviště světa bude mít všechny kulisy na místě právě tak jako budou na svých místech herci a herečky vedlejších rolí... Pavel napsal : „a pak se objeví ten zlý, kterého Pán Ježíš .... zničí slávou svého Příchodu.“ (2 Tesalonským 2:8..) Je tedy zřejmé: Pakliže jeden z činů vracejícího se Krista bude zničení Antikrista, potom se Kristus nemůže vrátit na Davidův trůn v moci a slávě dříve, nežli bude Antikrist pevně usazený ve svém padělku celosvětového království. Ale Antikrist se nemůže vyjevit, dokud ta pravá Církev, Kristova Nevěsta, nebude odstraněna ze Země! Tento fakt se zcela objasní, jak tak budeme pokračovat. Opět jasně uvidíme, že Rapture a Druhý Příchod, jsou dvě samostatné události!
Co lze říci k učení, které mezi Křesťany kolovalo, že Antikristem byl Nero, a události, které popisuje apoštol Jan v Apokalypse, se již staly? Tento nápad můžete snadno vyloučit. Nemáme žádný historický záznam o tom, že by byl Kristus sestoupil viditelně z nebe a Nerona zničil! Ale Písmo je v tom jasné. Viditelný Kristus zničí Antikrista! Žádný historik doposud netvrdil, že by se tyto události, vztahující se k Druhému Příchodu Ježíše Krista odehrály:
„Tak jako blesk přichází od východu a je vidět i na západě, takový bude příchod Syna člověka...“ Matouš 24:27
„Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli, a budou nad ním naříkat...“
Zachariáš 12:10.....
„Hle, přichází v oblacích, uzří ho každé oko, i ti, kteří ho probodli; a všechna pokolení země budou kvůli němu naříkat...“ Apokalypsa 1:7... Početné biblické verše - jako Apokalypsa 13 jasně učí, že Antikrist bude mít nad světem kontrolu v době Kristova návratu.
Bude to potřebovat „jasnost Jeho příchodu“ která Antikrista zbaví trůnu. Následovně ti, kteří učí že jsme nyní v Miléniu, na jehož konci se vrátí Kristus, nebo že Křesťané musí dobýt svět, než se Kristus bude moci vrátit, uvádějí lidi do omylu. Kdy tedy Antikrist povstane? V pohledu na „načasování“, které bylo jasné při Kristově prvním příchodu, není překvapujícím objevit, že Kristův veliký odpůrce může být také odhalen pouze v určitém čase ve vztahu k jiným podmínkám a událostem.
Pavel napsal : Víte přece, co zatím brání tomu aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas...“ 2 Tesalonským 2:6... Zřejmě něco specifického se musí odehrát, aby se Antikrist mohl ujmout vlády. Ano, může se to stát až potom! Tento fakt je zcela jasný! Pavel zřejmě již vysvětlil ústně to, co zabraňuje Antikristovi v ujmutí se moci - ještě než napsal tento dopis - jelikož jim připomíná: „a vy již víte co zabraňuje...“ Je jasné, že od Pavlových dnů až po dnešek, něco specifického zabraňovalo Antikristovi, aby se mohl projevit. Je možné že je to tím, že oživení Římského Impéria ještě nenastalo? Událost, která jak víme musí nastat před příchodem Antikrista? Mohlo by to být tou překážkou o které Pavel píše? Ne, protože on pokračuje: „Toto zlo již pracuje, ale skrytě - dokud nebude z cesty odstraněný ten, který tomu brání.“ Tesalonským 2:7.. A tak je „něco“ (událost) a také „někdo“, a působí jako překážky Antikristovi. Kromě toho ten kdo „překáží,“ musí být odstraněn z cesty. Do té doby nemůže Antikrist rozvinout své zlo. Do doby než se tak stane, nemá cenu očekávat Antikrista. Kdo by mohl stát Antikristovi v cestě? Musí být silnější než Satan, jelikož Antikrist přichází „podle působení Satana se vší mocí...“ 2 Tesalonským 2:9.. Pouze Bůh je silnější nežli Satan, a tudíž je to On, kdo „překáží.“ Bůh ovšem nemůže v tom jednat sám, ale skrze někoho jiného, jelikož Bůh nemůže být „odstraněn z cesty.“ On je přece všudypřítomný. Nemohl mít na mysli Krista, jelikož Ten odešel a Jeho Druhý příchod nenastane, dokud nebude odhalen Antikrist. Mohl mít Pavel na mysli Boží sílu, která operuje skrze vyvoleného muže či ženu? Ne, protože Satanovi je bráněno přivést Antikrista po 1900 let - a tak dlouho nikdo z nás nežije! Jsme nuceni dojít k závěru, že „ten který je v cestě“ se vztahuje na stále pokračující tělo věřících, Církev, která existuje od Letnic.
Je to Církev, která musí být vzata z cesty (do nebe), aby Antikrist mohl být odhalen „ve svém čase.“ Pavel se zdá hovořit o Rapture - o té neuvěřitelné události unikátní pro Křesťanství, kdy Kristus - okamžitě - „vytrhne“ ze Země svou Nevěstu - Církev, aby s Ním byla v nebi... Tato úvaha by se hodila na frázi „a vy víte..“ jelikož Pavel vysvětloval Rapture Tesalonským velmi podrobně:
„.....sám Pán sestoupí z nebe s voláním, hlasem archanděla a mrtví v Kristu vstanou první; potom my, kteří jsme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do prostoru, kde potkáme Pána, a tak už s Ním zůstaneme navěky...“ 1 Tesalonským 4: 16-17... Kristus slíbil svým učedníkům: „V domě mého Otce je mnoho příbytků .. jdu a připravím pro vás místo ... potom opět přijdu, a vezmu vás k sobě, aby jste byli tam, kde jsem já.“ Jan 14: 2-3 .. To byla ta veliká naděje prvních Křesťanů. Filipinským Pavel napsal: „vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také očekáváme dychtivě našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista.“ Filipským 3:20. „očekávajíce tu blaženou naději... Titovi 2:13.. „Těm kteří Ho očekávají k záchraně, těm se ukáže po druhé.. Židům 9:28. V případě Rapture po době Strastí by nutilo církev očekávat Antikrista, který se objeví první - ne Krista.. Člověk „neočekává“ někoho, pokud ten není očekáván každým okamžikem. Naděje v bezprostřední návrat Krista prostupuje celým Novým Zákonem. Že to bylo očekávání ranné církve, to se nedá popřít - ať už by si chtěl někdo vykládat dnes Bibli jakkoliv. Když se Pavel zmiňoval o důvodech, proč si byl jistý že Tesaloňané jsou opravdovými Křesťany, dodává zároveň s uznáním, že „se obrátili k Bohu od modlářství, aby sloužili tomu pravému Bohu,“ skutečnost, že „očekávají Jeho Syna z nebes..“ 1 Tesalonským 1:9-10 Takové očekávání bylo neklamnou známkou pravého Křesťana v době Pavla. Zda bude Církev vytržena před, nebo po Době Strastí - nebo i na konci Milénia - bylo předmětem dlouhého - ostrého - sporu mezi Křesťany. Je několik perspektiv, ze kterých je možné na tuto otázku pohlédnout. Nemáme zde čas jednat se všemi argumenty - nakonec to není ani nutné. Proč musí být Církev vytržena před odhalením Antikrista, budeme probírat v příští kapitole. Jak světové události zrychlují historii k jejímu vyvrcholení, důležitost porozumění předpovědí a správné reakce na ně, je čím dál jasnější.. Kdyby bývali - Jan Křtitel, Kristovi učedníci a rabíni znali všechna proroctví, nebyli by očekávali že Kristus založí své království v jejich době. Načasování bylo vadné.
Kristus pokáral své dva učedníky na cestě do Emaus:
„Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit tomu, co proroci předpověděli? Cožpak neměl Kristus všechny tyto věci vytrpět, než vstoupí do slávy?“ A počal od Mojžíše a vysvětlil jim všechno co Písmo o Něm psalo.. Lukáš 24:25-27.. To pokárání se zdá být ostré, ale říká nám to, jak se On dívá na ty, kteří „nedbají toho, co řekli proroci..“ Dnes by nám řekl totéž! Velmi málo Křesťanů bylo ochotno věnovat čas a námahu nutné k porozumění - tím méně aby věřili všem předpovědím, které nám Bible dává. Není divu, že mnoho křesťanských osobností přehlíží ta kritéria, která ta jednoznačně určují načasování Kristova návratu. Na závěr: Data, která jsme až do teď prozkoumali se zdají poukazovat na to, že Druhý Příchod se nemůže uskutečnit dokud se neuskuteční pět, s tím spojených událostí. 1) Nikdy před tím nebývalý spirituální klam a odpadnutí v církvích. 2) Vytržení skutečných Křesťanů. 3) Znovuobnovení Římského Impéria. 4) Spojení veškerého náboženství pod pseudo-Křesťanstvím a pod vedením Říma. 5) Odhalení Antikrista a ustavení jeho světovlády. Není pochyb o tom, že - jako nikdy před tím v historii - body 1,2,4 jsou již na cestě k uskutečnění. Rapture musí být velmi blízko.... Jedna enormně důležitá a velmi těžká otázka zbývá: Co by mohlo způsobit, aby znepřátelené národy přijaly společnou celosvětovou vládu, a aby se navzájem soutěžící náboženství spojila v jedno, celosvětové náboženství? Jaká úžasná událost by mohla zapůsobit na všechny obyvatele této planety, aby se podřídilo Antikristovi jako světovému diktátoru - a dokonce ho uctívali? Existuje jedna překvapující - přesto zřejmá - odpověď... __________ * ____________
MNOHO KŘESŤANŮ VĚŘÍ, že ničivá globální válka bude tím prostředkem, který přesvědčí devastovaný svět, aby se podřídil vedení Antikrista. Někteří spisovatelé dokonce navrhují, že se zároveň odehraje Rapture společně s nukleárním holokaustem tak, že se svět bude domnívat, že zmizelí Křesťané se stali oběťmi a nebudou tudíž podezřívat jakýkoliv tělesný odchod do nebe. Takovéto scénário by ale okradlo Rapture o její nejmocnější efekt, jak uvidíme. Kromě toho myšlenka, že Třetí Světová Válka přinese nesmírné strasti je v konfliktu s prohlášením Pavla, který říká že Den Páně přijde náhle, v době kdy si svět bude myslet že už konečně dosáhl míru a zabezpečení. Tento pohled také nedává smyslu. Dvě strašné války globálních rozměrů nepřinesly Antikrista; nepřinesla by ho ani třetí. Ta by spíše zvýšila napětí, závist, a nechala by svět ještě rozdělenější než před tím - rány a hořkost, které by vyžadovaly léta - možná i generace k zahojení. Ne, připravit svět, aby přijal Antikrista, si bude vyžadovat něco opravdu nevšedního.
Zkusme uvažovat, co by to mohlo být. Nikdy dříve se nestaly události, které zatřásly Východní Evropou v roce 1989, a ukázaly, že navzdory rychlým a zázračným změnám které se staly, populace si stále ponechaly své mínění a dají se kontrolovat jen obtížně. Gorbačev má stále silnou opozici proti své perestrojce. Navzdory své veliké popularitě jako člověk, který umožnil svobodu, konečný výsledek stále visí ve vzduchu v době, kdy tato kniha jde do tisku.. V některých satelitních státech, jako Východní Německo a Československo, nadšení z nově nabyté svobody rychle vyprchalo. Rozlícené davy vešly znovu do ulic za další požadavky od vlád, které byly nedávno s takovým nadšením přijaté. V Rumunsku byli na ulicích lidé již za týden, a protestovali proti tomu, co vnímali jako zradu důvěry.. Tato země může mít lehce opět krvavou revoluci, bude-li stav nynější pokračovat.
Tyto poslední události nám dávají další evidenci o tom, že to bude chtít něco mimořádného - něco více než si můžeme představit - aby to způsobilo jednocení celé planety - a navíc uctívání Antikrista. Ať už to bude cokoliv, co zapříčiní tuto transformaci, musí to mít dopad současný dopad na celou na celou lidskou rasu, ne pouze na nějaký národ nebo oblast. Antikrist bude kontrolovat celou planetu: „A byla mu dána moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou.. A všichni, kteří obývají zemi, jej budou uctívat..“ Apokalypsa 13:7-8... Co může způsobit, aby celé lidstvo - dokonce Muslimy, Židy. Hindu, Číňany svedlo do tohoto styčného bodu?
Ideální událost , která by mohla vytvořit takovou alchymii, - jedním rázem - je Rapture! Ve skutečnosti - Rapture je tou jedinou představitelnou událostí, která by mohla spojit celý svět pod jedinou vládou, v jednom náboženství, a okamžitě se podřídit jednomu člověku - Antikristu! A zde máme další vážný důvod, proč Rapture musí předejít odhalení Antikrista...
Zkusme si tuto událost představit: Promítněte si ve své mysli tuto neuvěřitelnou událost. Jaké morální a spirituální vzduchoprázdno by vzniklo, kdyby všichni ti, kteří prohlašovali pravdu evangelia - a kteří tak žili, a tímto byli pro celý svět „solí země,“ byli náhle ze země odstraněni. Rodiny, sousedství, školy, obchody a kostely zůstanou bez jakéhokoliv vlivu Krista nebo Boha. Boží Duch přestane usvědčovat svědomí těch lidí, kteří už Krista odmítli. Lavinový vliv náhlého odstranění morálních zábran je mimo lidské chápání. Humanismus bude konečně zbavený překážek, a bude prokazovat svou dostatečnost k vytvoření ideálního života..
Stejně závratný bude sociální a politický dopad zmizení milionů lidí z této země. Tato událost bude - sama o sobě - tak náhlá - tak univerzální - a tak záhadná - že bude mít drtivý efekt na emoční stabilitu těch kteří zůstali - že je zcela nemožné si to vůbec zobrazit. lidé - stovky milionů lidí byli svědky okamžitého zmizení někoho kolem sebe a budou to shledávat neuvěřitelným. Dopad toho, co viděli na vlastní oči, může vést miliony lidí k šílenství. Automobily bez řidičů, letadla bez pilotů, mohou zapříčinit celosvětovou devastaci, ale také nepředstavitelnou paniku. Přerušené operace, prázdné kazatelny, učebny, záchranná vozidla bez obsluhy, decimované komunikační systémy, přerušení dodávky zboží a služeb - prostě život, jak my život známe, padne do propasti chaosu a krvavé lidské lázně. Šok, zmatek a prostá hrůza z této globální historické události paralyzuje svět. Jakékoliv racionální vysvětlení bude s počátku mimo pochopení a dokonce představivost i těch nejskvělejších mozků... Neuvažující hrůza z nepochopení toho co se stalo - a kdy by se to mohlo opakovat - zachvátí celý svět. Byl to masový únos? Která galaktická síla si s námi pohrává? Co jiného by mohlo mít tuto neuvěřitelnou a - zdánlivě nemilosrdnou sílu tak učinit? Jaký osud očekává ty, kteří zmizeli? Byli snad odvlečeni někam na vzdálenou planetu jako otroci? Nebo se tak nějak oddělili od hmotného vesmíru, a přestali existovat? Kdo bude obětí příští?
Vládnoucí instituce - od místních školních rad až po univerzity, od městských rad až po státní a národní kongresy, od Senátů po Parlamenty až k presidentům. Jak Pentagon, tak i Kreml bude jistě mít mimořádná shromáždění - s chybějícími členy v mnoha případech. OSN bude mít jistě problémy s vysvětlením co se to vlastně stalo, či s plánováním toho, jak zabránit možnému obdobnému případu v budoucnu. Zabere to jistě měsíce než se tento nepředstavitelný chaos uklidní. Kreditní karty, bankovnictví a zmatek v pojišťovnách bude téměř nemožné rozplést. V mnoha případech, velké segmenty obchodu a průmyslu budou paralyzovány v důsledku zmizení operátorů speciálních složitých počítačů a klíčových částí zařízení. Budou chybět inženýři i vědci speciálních oborů, a nebude nikoho, kdy by tuto záhadu vyluštil. Narušení na globální scéně bude mimo chápání. Nejvíce budou zasaženy Spojené Státy. Pakliže je tam - jak průzkum naznačuje - pouze čtvrtina znovu-narozených Křesťanů, Rapture zdecimuje celou zem - možný důvod, proč o USA není v proroctví ani zmínka.
Křesťané jsou na klíčových místech všude! Jejich zmizení přivede Spojené Státy na pokraj zkázy, a je zcela možné že budou zařazeny „pod křídla“ Západní Evropy, kde církev je povětšině mrtvá a bude scházet jen malá část populace.. V Číně či Africe bude scházet mnohem více lidí, ale budou to po většinou dělníci, jejichž řady se snadno doplní nezaměstnanými, a když ne, tak studentstvem či armádou. V Rusku to bude stejné - miliony zmizely, ale málo těch kteří měli důležitá místa. Překvapivé množství zmizí z Israele, zatím co z muslimských, hindiuistických a buddhistických zemí to bude minimum. Ovšem v globálním smyslu, nenahraditelná ztráta, zmatek a úžas bude sdílený celým lidstvem. Rapture je skutečně jedinou událostí, která by mohla vytvořit celosvětovou paniku a hrůzu, totální beznaděj a zoufalství, které by mohly přivést lidstvo do bodu, kde by uvítali světového diktátora. Vlastně to je jediný logický závěr. Náhlé masové zmizení milionů lidí po celém světě, jistě dá pocit sounáležitosti těm, kteří zůstali. Pocit že se potřebují, že přežili neuvěřitelnou událost s kosmickými implikacemi. A tak pocit blízké sounáležitosti bude spontánně pociťovaný, jak bude svět čelit ohromné katastrofě. Nejprve tu bude racionální vědecké vysvětlení. Tu jedinou možnost, kterou nikdo nepřijme - ani ti, kteří ji kdysi učili - je Rapture Církve. Bůh nedovolí aby tato pravda byla vůbec uvažována. A náhle - z chaosu se vynoří Antikrist. Člověk, který má síly Satana, který ukáže „znamení a zázraky,“ přednese „vědecké“ a přesvědčivé vysvětlení toho co se stalo, a nabídne smysluplnou a nadějnou cestu vpřed. Celý svět se dostane pod vliv klamu, který sešle sám Bůh. Nebude existovat svědomí, které by stáhlo člověka zpět od pokraje zkázy. Ne ve smyslu, že by lidstvo pojednou morálně zešílelo. Ne, právě tak jako Satan svedl Evu k sebevědomí stát se lepší bytostí - třeba jako Bůh, tak svede jednou celý svět:
„A potom se ukáže ten zlý, .... který přijde v moci Satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky, a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kteří jdou do zkázy, protože nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydá do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni ti, kteří neuvěřili pravdě, ale milovali nepravost.“ 2 Tesalon. 2:8-12. Člověk může pouze spekulovat, jak přesvědčující hypotézu přednese Antikrist, aby vysvětlil masové zmizení lidí. Několik vysvětlení je už nyní v oběhu - každé z nich lze použít v případu Rapture. Mnoho přívrženců New Age - na příklad -očekává náhlé zmizení milionů lidí po celém světě.
Stane se to ve chvíli, kdy většina lidstva bude připravena udělat „quantum skok“ k vyšší hladině vědomí a tím se vytvoří nový druh „homo-noeticus.“ V tom okamžiku ti, kteří nejsou spirituálně „naladěni“ a tudíž nejsou připraveni se spoluúčastnit, budou okamžitě odstraněni do nefyzické roviny, ve které je bude muset jejich karma dohnat, než jim bude povolen přístup zpět na fyzickou rovinu. To je ta populární teorie. Někteří členové kultu UFO obdrželi „odhalení“, které se týká nastávajícího masového zmizení velkého počtu lidí. Tento den je už blízko podle různých „transmisí“ kdy mimozemšťané, kteří údajně lidi na tuto zemi „nasadili“- převezmou iniciativu, aby zabránili ekologické tragédii, nebo nukleárnímu holocaustu. V té době, kdy bude lidstvu „nový řád“ nařízen, všichni ti, kteří nejsou ochotní se podřídit, budou okamžitě transportováni na palubu flotily UFO. Tito rebelové budou umístěni na planetu otroků, kde bude jejich mysl přeprogramována, než jim bude povolen návrat na zem. K takovýmto fantasiím vede lidská pošetilost!
Vůdci v pozadí „Světové Instantní Spolupráce“ (doba, kdy miliony lidí v každé zemi se současně modlí, popěvují si mantry, a každý rok meditují za mír), také věří, že část lidstva bude odstraněna za účelem „očistění“ planety. Zatím co jejich „odhalení“ hovoří o graduálním odstranění lidí v delším časovém rozpětí, náhlé zmizení by - samozřejmě - dosáhlo stejného cíle. Vůdce tohoto hnutí píše:
„Velmi brzy pozná tento svět nějaké změny... pomocí sil přírody, která si zákonně hledá - znovunabytí své planety. Aby tak mohla učinit, musí eliminovat sílu negativní energie která vyzařuje z vědomí člověka, který tuto nerovnováhu zavinil ..... kdyby se býval větší počet lidí pozdvihl k vyššímu stupni vědomí o něco dříve, spirituální energie by byla tuto nerovnováhu opravila, a příroda by nemusela vzít věci do svých rukou... Příroda nyní vchází do stadia očištění. Ti kteří odmítnou pozemské změny, budou odstraněni během příštích dvaceti let...“ John R. Price, „Practical Spirituality“, 1986). Jsou lidé, kteří se hlásí ke Křesťanství, jsou velice aktivní ve „světovém evangelismu“ a kteří věří, že církev má zabrat svět pro Krista, kteří také věří v náhlý masový exodus. Ovšem oni nepředvídají Rapture! (Jistě, ti praví Křesťané odejdou v Rapture - ať už v ní věří nebo ne). Tito lidé vzali slova Krista „pak budou dva na poli - jeden bude vzat, druhý ponechán.“ (Matouš 24:40). ne jako Rapture, ale jako „okamžité odstranění k soudu“ karnálních Křesťanů, kteří nejsou částí „velkých Božích hnutí posledních dnů“. To jsou ti, kteří brání „požehnání církvi“ jejich věčným varováním, učením o Rapture a Armageddonu. To jsou ti, které Pán v okamžiku odstraní, aby Jeho dílo mohlo pokračovat ve „Velikém Oživení“ - nebrzděném „negativismem.“
Pro ty, kteří zůstali, existují čtyři různé teorie, vysvětlující masové zmizení milionů lidí.
Významná a stejná skutečnost na všech čtyřech je: Odstraněni jsou ti nevhodní! A je jisté, že ti kteří zůstanou, se budou považovat za šťastné že zůstali na zemi, ať už akceptují jakékoliv vysvětlení! Každý z nich bude šťastný tím, že dostal Antikristovo speciální číslo (pravděpodobně implantovaný mikro-chip), který bude zaručovat ochranu před jakýmkoliv dalším zmizením. Postupně, se zřízením pořádku a stálé rozvíjení se Antikristovy moci, nový pocit hrdosti a určité budoucnosti se v lidech usadí.
Nakonec dojde k všeobecnému souhlasu, že to, co se zdálo být univerzální katastrofou, bylo ve skutečnosti pro lidstvo blahodárné. Ti nepřizpůsobiví byli eliminováni, a u těch co zůstali vznikne jakési vnitřní poznání, že nějaká záhadná transformace, se odehrála v jejich nitru, Nový a lepší druh, určený pro vyšší „rovinu“, se formuje na planetě Zemi!
Poroste nadšení s prohlubováním realizace New Age, - zlaté éry nevídaných příležitostí, míru a celosvětové spolupráce, která přinese neomezený blahobyt pro celou lidskou rasu. Lidstvo už nebude rozdělené do soutěžících národů. států, a hádajících se náboženských frakcí, ale uskuteční se to dávno zapomenuté univerzální bratrství všech lidí, za cílem (zdánlivě dosažitelným), obrácení Země v Ráj.. Sen Carl Sagana o přijetí naší planety do inter-galatické společnosti dostane nový podnět. Všechny kostely budou naplněné až k prasknutí. Bude veliká obroda falešného „Křesťanství,“ které přijímá Antikrista jako „Krista“ pod kterým se všechna náboženství spojí v nové celosvětové náboženství, uctívající Antikrista. Apostázie (odpadnutí) o kterém Pavel píše že musí předejít odhalení Antikrista (2 Tesalonským 2:3) a která je již na pochodu, vykoná své dílo. Náhlé odstranění v Rapture těch, kteří se pokoušeli stát za správnou doktrínou, zanechá zde „křesťanskou“ církev pod vedením papeže, která se stane přístavem pro všechna náboženství světa. A opět zde vidíme nutnost příchodu Rapture před Tribulací, či Dobou Strastí. Praví Křesťané by Antikrista okamžitě odhalili a postavili by se proti němu - a proto musejí být vzati „z cesty,“ aby Antikrist a jeho následovníci měli plnou svobodu si postavit svou humanistickou Utopii. Bůh zamýšlí demonstrovat plnou pravdu evangelia: Není naděje pro lidstvo, kromě spásy, která je zdarma nabízená skrze Ježíše Krista. Aby mohl tento fakt dokázat, Satan a ti jeho musí mít plnou příležitost obrátit tento svět na Ráj - je li to možné. A tak „bůh tohoto světa“ musí na čas vládnout skrze Antikrista - a odstranění všech pravých Křesťanů je pro tento účel nezbytné. Praví Křesťané by byli nuceni Svatým Duchem v nich odmítnout znamení bestie, nebo uctívat jeho sochu. A výsledkem toho by bylo povraždění všech skutečných Křesťanů. Není ani zmínka o tom, že by Bůh, během Doby Strastí, Křesťany nějak ochraňoval.
Právě naopak je nám řečeno:
„a bylo mu (Antikristovi) aby vedl válku proti svatým, a přemohl je. . a on (falešný prorok) má moc .. aby byl zabit každý, kdo neuctívá bestii nebo její sochu...a že nikdo nemůže nakupovat či prodávat, nemá-li znamení bestie“ Apokalypsa 13:7, 15-18
Každopádně Církev, Kristova Nevěsta, musí být odstraněná, jelikož Antikrist s ní nemůže ani bojovat, ani jí přemoci, když přece náš Pán řekl: „a brány pekelné tě nepřemohou...“ Matouš 16:18. Ale kdo potom, jsou ti svatí? Mohou to být pouze ti, kteří neupadli „pod ten mocný klam aby uvěřili lži“ jelikož ještě neslyšeli a neodmítli evangelium! Miliony přijmou Krista během Doby Strastí a za tu svou víru zaplatí životem. Jan píše:
„Potom jsem uviděl (v nebi) veliký zástup, který se nedal spočítat ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků .. před trůnem Beránka, oblečené v bílý šat. . To jsou ti, kteří vyšli z Doby Strastí, očistili si svůj šat v krvi Beránka..“ Apokalypsa 7:9-14. Rapture až po Době Strastí, by - ztěžka byla „požehnanou očekávanou nadějí.“ Vlastně to by vůbec žádná událost nebyla, protože by téměř žádný Křesťan pro „transport“ nezůstal! Copak by mohl Křesťan přijmout znamení bestie aby přežil, a potom odejít v Rapture? To je nemožné! Bible varuje:
„Pakliže kdo uctívá bestii a jeho sochu, a obdrží jeho znamení na čelo nebo ruku, ten bude pít víno Božího pohoršení, které Bůh nalévá nezředěné, do poháru svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou (v pekle)...“ Apokalypsa 14:9-10..
A tak Rapture před Dobou Strastí odstraní ten omezující vliv Boha skrze miliony Křesťanů, což umožní Antikristovi aby byl odhalen a mohl začít svůj program světové dominance, bez jakékoliv zábrany. Také odstraňuje Církev z této Země jako splnění slibu, že „nás vysvobozuje od nastávajícího hněvu, který bude vylit na bezbožné“ 1 Tesalonským 1:10, 5:9, Apokalypsa 3:10.. Ve své vizi viděl Jan nepopsatelné, celosvětové, nadpřirozené zničení, které „pohnulo každou horou i ostrovem z jejich míst“. Slyšel Boží hlas, jak přikazuje sedmi andělům, aby „vylili sedm nádob Božího hněvu na zemi.“ Apokalypsa 16:1. Beránkova Nevěsta (2 Korint.11:2, Efezským 5:31-33. tam nebude aby musela projít touto dobou Božího hněvu.
Právě tak jako Noé byl vzat ze země a umístěn do bezpečí archy před Potopou, a Lot byl odstraněn ze Sodomy, aby Bůh mohl začít zničení města, právě tak bude Církev vzata ze Země dříve než Boží soud vykoná tu hroznou devastaci. Pavel připomíná věřícím v Tesalonice:
„..až budou říkat je pokoj, nic nehrozí, tu je náhle přepadne zkáza“.
(přepadne „je“ a ne „nás.“) „ Ale vy, bratří (na rozdíl od „nich“) vy však bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj... Vždyť nás (na rozdíl od „nich“) Bůh neurčil abychom propadli Jeho hněvu, ale abychom obdrželi spásu skrze Ježíše Krista..“ 1 Tesalonským 5:3,4,9; 2 Tesal. 1:7,8...
Mnoho Křesťanů má námitky proti před-tribulační Rapture, jejíž efekty jsme právě popsali. Činí tak proto, že by to prý vyžadovalo, aby se Kristus vrátil na zem dvakrát: jednou pro svou Církev a podruhé zničit Antikrista u Armageddonu k záchraně Israele. „Kde je v Novém Zákonu zmínka o dvou příchodech, nebo dvou fázích druhého příchodu?“ se ptají ti, kteří odmítají ideu „tajné Rapture.“
Samozřejmá reakce na to by byla otázka: “Kde, ve Starém Zákonu se říká, že budou dva příchody Mesiáše?“ Nikde. Žádný z proroků to takto neřekl, ale implikace tam jasně jsou. Jak už jsme viděli, bylo zcela nemožné umístit do jednoho časového rámce to, co hebrejští proroci o Mesiášovi napsali: Že bude zabit, a přesto založí věčné království; že bude Israelem odmítnutý, a že bude navěky vládnout z Davidova trůnu. Musely být dva příchody! Nebyla možnost jak smířit takové kontradikční předpovědi!
Není proto překvapujícím, že předpovědi Nového Zákona, týkající se druhého příchodu vykazují stejný problém, a vyžadují si podobné řešení.. Člověk prostě nemůže natlačit do jedné události a do jednoho časového rámce to, co Nový Zákon píše o Kristovi. Víme na příklad, že se musí vrátit, aby vykonal dva záměry: 1) vytrhnout Církev, aby se s Ním setkala v prostoru, a vzal ji domů k Otci. 2) Přijít na zem viditelně v moci a slávě, a zničit Antikrista, zastavit zkázu Armageddonu, zachránit zbytek Israele a ustavit mileniální království. Tyto dvě skutečnosti jsou tak rozličné, že se nemohou - logicky - vejít do jediné události. Kromě toho, některé Písmo se zmiňuje o těchto velikých příhodách, jako by nebyly částí stejné události. Pavel píše: „Pokud jde o příchod Pána, a našeho odchodu za Ním...“ (2 Tesal. 2:1 - Poznámka: ekumenický překlad to nijak neodděluje - Kralická je lepší, tak je i „Nová Smlouva.“) Zní to jako by „příchod“ a „našeho odchodu za Ním“ byly odděleny. Každopádně Kristův příchod v moci a slávě na zem k potrestání bezbožných, není stejná událost s tou, kde shromažďuje Křesťany někde v prostoru, aby je vzal domů. Jeden příchod je pro Israel, druhý pro Církev. Tyto dvě události nemají spolu nic společného a těžko by se mohly odehrát ve stejném čase. Pavel se o jedné zmiňuje jako „slavné objevení se“ a „požehnané naději“ Titus 2:13.
Jeden je viditelná ukázka Jeho moci a slávy, při soudu nad světem, a druhý je vytržení své Nevěsty k nebeské svatbě v tajné Rapture, úmyslně skryté od nevěřících. Kristův příchod na zem „bude stát v ten den na hoře Olivetské..“ (Zachariáš 14:4). je těžko slučitelné se slibem, že my „se setkáme s Pánem v prostoru - a tak s Ním zůstaneme navěky..“ (1 Tesalonským 4:17). Jeho příchod s „desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nad bezbožnými.“ (Juda 1:14,15) by těžko mohl být stejná událost jako „až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti, a my všichni budeme změněni..“ (1 Korintským 15:52). Jeho viditelný příchod „v moci a slávě - jako blesk přes oblohu“ (Matouš 24:27). kdy každé oko Ho uvidí“ (Apokalypsa 1:7) sotva popisuje stejnou situaci jako: “opět přijdu a vezmu si vás k sobě, aby tam, kde jsem já, byli vy také..“ Jan 14:3
Kristus přivádí s sebou k Armageddonu „armády, které byly v nebi .. oblečené v pěkný šat, čistý a bílý“ (Apokalypsa 19:14). A jelikož nebeská svatba proběhne o trochu dříve v té stejné kapitole, je zcela jasná implikace, že Jeho Nevěsta „oblečená v pěkný šat, čistý a bílý (verš 8) , která už nebude od Něj nikdy oddělena („a tak už navždy s Ním zůstaneme“) je po Jeho boku, když se vrací triumfálně na zem, aby vládl.. Existují další důvody, proč musí být dva příchody. Nejenom proto že ty dvě úlohy, kvůli kterým se Kristus vrací, jsou tak rozličné, že se do jedné události nevejdou, ale podmínky které na zemi budou převažovat, popisují dvě rozličná časová období! Na příklad Kristus prohlásil, že Jeho příchod bude v době míru, prosperity, obchodu a rozkoše - čas, ve kterém to poslední co by lidé očekávali, by byl soud:
„ Až přijde Syn člověka, bude to jako za doby Noého; jako tehda před Potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do archy, nic nepoznali, až všechny zahubila Potopa - takový bude i příchod Syna člověka...“ Matouš 24:37-39. Není přece možné, že by Ježíš tímto popisoval svůj Druhý Příchod na konci Doby Strastí, potom co Boží hněv přinesl zkázu, a kdy světové armády jsou uprostřed bitvy u Armageddonu! V tom čase přece nebudou „pracovat na poli,“ „mlít obilí“ jako za normálních časů, tím méně „hodovat, ženit se, vdávat se,“ jako bylo v dobách Noého, krátce před Potopou. Ježíš se zdá popisovat dobu, kterou měl na mysli Pavel, když říkal: „když budou říkat „mír a bezpečí, potom....“ Ano, soud by bylo to poslední, co by předpotopní lidstvo očekávalo.
Ale v době Druhého Příchodu si svět bude jasně uvědomovat Boží soud, který se na něj valí ze všech stran: „a budou volat k horám a skalám, padněte na nás, skryjte nás před hněvem Beránka!“ Apokalypsa 6:16.. Vidíme zcela jasně, že musí být dva příchody! A to jsme ještě nevyčerpali všechny důvody pro náš názor.. Kristus přichází v době, kdy dokonce i Křesťané tvrdě spí. (Matouš 25:5). Přesto přichází v čase , kdy teror a hrůza nedá nikomu spát: „Neboť tehdy nastane soužení, jaké od počátku světa nebylo, a už nikdy nebude. Okamžitě po soužení těchto dnů, uvidí Syna člověka přicházejícího na oblacích v moci a slávě..“ (Matouš 24: 21,29, 30). Varuje, že přijde v době kdy světová situace nás nebude nutit k tomu, abychom Ho očekávali: „Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy Ho nečekáte...“ (Matouš 24:44). A přesto přichází, když Antikrist kontroluje celý svět a veškerý život na této planetě stojí před totální zkázou. Není pochyb o tom, že každý Křesťan žijící na zemi v tomto čase, který má i jen malou znalost proroctví, by věděl, že Kristus musí každým okamžikem zasáhnout.. Kristus varoval: „a kdyby nebyly tyto dny zkráceny, nepřežil by nikdo..“ (Matouš 24:22). Potom slibuje: „ale kvůli vyvoleným (Israel) budou ty dny zkráceny..“ Jak? No jenom svým příchodem v moci a slávě, jak popisuje několik veršů dále - což v žádném případě není Rapture! Pravě tak jak bylo nemožné vtěsnat do jedné časové události všechno, co Starý Zákon píše o příchodu Mesiáše, všechno, tak stejně je nemožné dát do jedné události to, co píše o Jeho návratu Nový zákon. Z toho stejného důvodu, proč Jeho učedníci měli pochopit že musí být víc než jeden příchod Mesiáše, tak i my jsme donuceni k závěru, že se musí odehrát ještě dva příchody Ježíše Krista.. Někteří se domnívají, že Kristus vytrhne svou Církev, aby se s ní setkal někde v prostoru, a hned se s ní vrací na zem, aby zachránil Israel a porazil Antikrista. To se těžko zdálo jako splnění slibu že vezme ty své do domu Otce - ani to není způsob, jak by se ženich zachoval ke své nevěstě! Proč by Kristus zanechal svou nevěstu na Zemi během Doby Strastí, aby ji mohl Antikrist zničit? Proč ji nevzít do nebe, jak Apokalypsa 19:7-10 naznačuje aby s ní ztrávil nějaký intimní čas - než jí přivede na Zem, kde s ní bude tisíc let vládnout?
Rapture před Dobou Strastí dává také čas v nebi, aby Kristus jednal se svými tak, jak Písmo učí že bude: „Vždyť my všichni se musíme ukázat před soudnou stolicí Krista, abychom každý z nás obdržel odplatu za to, co ve svém životě učinil - ať už dobré či zlé.. (2 Korintským 5:10).
Být vytržen ze Země a hned se vracet k Armageddonu - to ani trochu nehraje!
Zatím co byly napsány knihy proti před-tribulační Rapture, ani jeden argument nemůže anulovat hlavní důvody, které uvádíme pro jejich nutnost: 1) Předtribulační Rapture je jedinou událostí, která by mohla být příčinou toho, aby se celý svět sjednotil pod vládou Antikrista - a je to ta ideální příčina, schopná takovou transformaci vyvolat. 2) Předtribulační Rapture je nezbytná aby odstranila brzdící vliv Božího Ducha, který pracuje skrze nás, Křesťany, aby Antikrist měl plnou svobodu rozvinout svou moc a uskutečnit své plány. 3) Předtribulační Rapture je nutná, protože jak jsme ukázali, pouze odstranění Církve se mohou tyto dvě předpovědi naplnit - jinak by skončily v beznadějném konfliktu.: A) Antikrist bude mít neomezenou moc nad všemi obyvateli Země, včetně „svatých“, a zabije každého, kdo odmítne se mu klanět, B) Že „Brány pekelné Církev neporazí...“
Masový exodus milionů lidí vystraší lidi až do náruče univerzálního „Krista“ nového světového náboženství, který zažene jejich strach, a vyvede je z chaosu. Tato nová víra nebude jen tak bezdůvodná, jelikož Antikrist zdánlivě dokáže že je tím Kristem, protože vytvoří globální mír. Ujištěný, pacifikovaný a zuřivě loajální svět - nadšeně přivítá svého „Spasitele.“
__________ * ___________
NÁHLÉ ZMIZENÍ mnoha milionů lidí ze všech koutů světa, posílené demonstrací téměř božských sil Antikrista, může způsobit, aby ho lidé uctívali a přijali nové celosvětové náboženství. To by mohlo dávat smysl pro ateisty, Hinduisty, či Buddhisty a speciálně pro jakoby-Křesťany. Ovšem Muslimové jsou něco jiného. Jako Hinduisté a Buddhisté, tak i Muslimové budou mít jen nepatrnou zkušenost s traumatickým důsledkem Rapture. Na rozdíl od synkretického náboženství, Islám nepřipouští žádný kompromis a veliké procento jeho přívrženců jsou ve své víře fanatičtí. Další pochyby o arabské loajalitě (tím méně uctívání), k Antikristovi porostou, když si uvědomíte že Daniel 9:27 a Ezechiel 38:11 učí, (a mnoho studentů Bible tak věří), že Antikrist uzavře smlouvu s Israelem, a zaručí jeho bezpečnost (smlouva, kterou později zruší, a povede celosvětový útok na Israel). Takové uspořádání - zatím co bude v platnosti - by udělalo z Antikrista nepřítele Arabů. Jak by se potom mohlo očekávat, že by se - téměř jedna miliarda Arabů - stala částí Antikristova celosvětového znovuoživeného Římského Impéria? ... Zde, opět, vidíme pozoruhodný vývoj v arabském světě, v této strategické době - zároveň s vývojem ve Východní Evropě. Podobnosti jsou, při nejmenším nápadné! Příliš pozornosti zabírají Železná a Bambusová Opona Komunismu. Celosvětové poznání omylů o hrůzách komunistického systému přispělo k jeho pádu. V tom stejném čase byla malá pozornost upřena na neméně extrémní a krutou zeď, kterou Islám obehnal islámské země.
Nedávné události na Blízkém Východě - obzvláště po invazi Iráku do Kuwaitu - přinášejí významné změny. Nedávné události způsobily, že si svět povšimnul Islámské Opony. Za touto zdí předsudků je každé náboženství - kromě Islámu - zakázáno. Konverti na Křesťanství nejsou jen zavíráni za to, že opustili Islám, ale jsou ve velkém počtu zabíjeni v Turecku, Afghanistánu, Pakistánu a v mnoha jiných islámských zemích, většinou členy vlastní rodiny. Svoboda tisku , projevu, a shromažďování, tak jako náboženská svoboda, dovoz Biblí a křesťanské literatury je odpíráno stejně tak jako za Oponou Železnou. .. Tlak mezinárodního mínění, aplikovaný rok za rokem, a poznávání venkovního světa získávané pomocí mezinárodního rádia a televize, hrály důležitou roli v pádu Komunismu Východní Evropy. Nebylo již víc možné uvádět občany do klamu, že jejich hospodářský stav je lepší, nežli ten západní, jakmile uviděli srovnání skrze televizi. Nejdůležitějším faktorem byla skutečnost, že systém prostě nevyprodukoval ten ráj, jaký měl pomocí Komunismu vzniknout. Byla to tvrdá, každodenní zkušenost, která se již nedala popírat, a která nakonec zlomila vaz režimům Východní Evropy - a musí tak učinit i jinde, kdekoliv takový systém je u moci. Je nevyhnutelné, že taková zklamání postihnou i islámské země. Roste evidence, že tomu tak skutečně je. Islám, který se spojil s komunistickými zeměmi proti Israeli, vyvolal podmínky podobné těm, které byly za Železnou Oponou, v každé arabské zemi, kde byl schopen se udržet při moci jak politické, tak i náboženské. Právě tak jako Marxismus, Islám nebyl schopný vyprodukovat ideální společnost, jakou sliboval. A tak mnoho arabských zemí - přes všechny ty naftové biliony dolarů - zůstávají mezi nejprimitivnějšími národy světa, s výjimkou několika zmodernizovaných měst.. Nikdo nemůže popřít, že Islám udržuje autokratický feudalismus a drží zpět jakoukoliv demokracii, která je neznámá v islámských zemích. Práva jednotlivých občanů - obzvláště žen a menšin jsou systematicky potlačována - velmi často krutě - ve jménu Aláha. Jako v Komunismu, represívní totalitní povaha Islámu přinesla také nějaká morální požehnání.
Právě tak jako Železná a Bambusová, Islámská Opona - zatím co zřejmě toleruje homosexualitu - byla schopná zadržet příliv dekadence Západního světa - potraty, rebelie mládeže, organizovaný zločin, drogy, pornografii a jiné formy nemorálností tak běžných na Západě v tak zvaných „křesťanských“ zemích jako USA, Jeden důležitý fakt nesmíme ale opomenout: Nemorálnost na Západě je uznávaná jako existující proti učení Bible - a je prováděna jako ve vzdoru proti Kristu, než v Jeho jménu, v islámských zemích má většinu prováděného zla na svědomí Korán a je praktikovánu ve jménu Aláha, v poslušnosti k jeho proroku Mohamedovi. Nikdo nevolá po Svaté Válce ve jménu Krista, jak to činí - v dobrém svědomí - Muslimové ve jménu Aláha. IRA o sobě netvrdí že je křesťanská, ale katolická - a jistě nemůže ospravedlnit svůj terorismus z Kristova učení. Kristus nás učil své nepřátele milovat, nastavit druhou tvář, a pokoušel se získávat lidi láskou. Jako opak, Mohamed učil že Islám musí být rozšiřovaný mečem, a ti, kteří přijmout odmítnou, mají být pobiti. Mnoho z důležitých veršů Koránu propaguje zabíjení odpadlíků a ne-Muslimů. Mohamed vedl 27 invazí s tvrzením, že Bůh mu nařídil, aby šířil Islám na hrotu svého meče. Mohamedův rod, kmen Quraish, ale téměř celá Persie a Turecko - na příklad - se staly Muslimi touto cestou. Kmen Bani Qareza se Mohamedovi vzdal v dobré víře složili své zbraně, a pak Mohamed nechal pobít stovky mužů a rozdělil se s Saad Ibn Muaaz-em o ženy a peníze jako válečnou kořist. Zatím co Korán tak explicitně neříká, učení Islámu je že každý kdo padne při obraně Islámu, jde okamžitě do nebe. Tato víra vytvořila z arabských armád téměř neporazitelná vojska. Po Mohamedově smrti dobila Persii, Turecko a celou Severní Afriku, potom překročili Středozemní moře a dobyli Španělsko. Byli na dobré cestě zabrat celou Evropu, když byli poraženi A.D. 732 v Bitvě u Tours ve Francii. Taková byla „víra“ Islámu, kterou chtěli vnutit světu. Bylo to - buď se podřídit Aláhu a učení jeho proroka Mohameda - nebo zemřít. Takové je hanebné dědictví Islámu v těch zemích, které momentálně kontroluje. Je stále ve stopách jeho náboženství pro Muslima, považovat za čestnou povinnost zabít Křesťany a Židy.
Ano, byly křižácké výpravy a křižáci, kteří udeřili zpět na arabské okupanty - ale ti tak činili v neposlušnosti vůči Bibli! Inspirováni papežem Urbanem II., členové První Křižácké Výpravy, šli aby „znovudobyli pro církev“ zemi, která patřila Israeli. Plundrování, znásilňování, vraždění - šlo s nimi po celé jejich cestě. Povraždili všechny Muslimy a Židy, když dobyli „svaté město“ ve jménu římskokatolické církve. Jednali v přímém porušování učení Ježíše, jehož kříž - podle jejich tvrzení - nesli. Aby se nenechal zahanbit islámským slibem, že každý kdo padne v Jihádu, kde okamžitě do nebe, papež motivoval svá vojska a nabídl „plné odpustky vymazávající každý trest za hřích,“ všem, kteří ve válce padnou.
Volání po svatých válkách různými papeži se řadí mezi ty nejhorší kontradikce pravého Křesťanství z Doby Temna, a už by se nikdy neopakovalo.
A přesto volání po Jihádu - Svaté válce, je slyšet dodnes, protože je v dokonalém souladu a harmonii s Islámem a skutky jeho proroka, Mohameda. Je téměř nemožné porozumět současné situaci na Blízkém Východě, tím méně předvídat jeho budoucí vývoj - kromě chápání jej v kontextu náboženství které třímá a motivuje arabský svět.
Nemáme dostatek času, abychom mohli jednat o Islámu podrobněji, ale stručný pohled je nezbytný už proto, že je to nejrychleji rostoucí náboženství světa. Rozšiřuje se všude, a je pravděpodobné že se s ním setkáte ať už cestujete kamkoliv. V jednom článku s titutlkem: “Jakou roli bude mít náboženství ve vystupujícím globálním zápase?“ Pisatel připomíná:
V Chicagu, které bylo kdysi považováno za srdce Středozápadní Ameriky, je dnes více Muslimů nežli Metodiků, více Buddhistů než Presbyteriánů, více Hinduistů než Kongregacionalistů . Není to obzvláště módní míchat náboženství a politiku - ale spojení tam je.. Ano, je tam spojení, a nikde není vidět tak výrazně jako na Blízkém Východě, kde je hnací silou Islám. Silou, která je v pozadí posedlosti po vyhlazení jakékoliv existence Israele. „Islám“ znamená podrobení se Aláhovi, tomu Bohu jehož odhalení, která on údajně nadiktoval proroku Mohamedovi a jsou sepsána v Koránu. Nemůžeme ani vyčíslit všechny ty důvody, proč Korán odráží Mohamedovy úzkoprsé ideje spíše, než ideje věčného Boha. Jedno velikou kontradikci ale uvedeme, zaslouží si zmínky. Ve svých ranných kapitolách schvaluje Korán Starý Zákon a evangelia Zákona Nového jako Bohem inspirované, odvolává se na jejich autority aby zhodnověrnil vlastní Mohamedova odhalení a vyzývá k poslušnosti k jejím poučkám. Na příklad Aláh říká:
Byli jsme to my, kdo zjevil Zákon. V něm bylo vedení a světlo. Podle jeho standardů byli souzeni Židé proroky, kteří se sklonili před Boží vůlí . jim byla svěřena ochrana Boží Knihy.. A v jejich šlépějích jsme poslali Ježíše, syna Marie, k potvrzení Tory, která přišla před ním... V ní bylo vedení a světlo a stvrzení zákona který přišel před ním jako vedení a napomínka těch, kteří se bojí Boha. Nechť lidé evangelia soudí podle toho co Bůh v něm vyjevil .. A tobě (Mohamede), jsme poslali písmo v pravdě (Korán) potvrzujíce písmo (Bibli), které jsme poslali dříve.. (Šůra 5:47-51)
A přesto Korán, po schválení Bible - je s ní v kontradikci prohlášením: že Bůh je jedna osoba spíše než jeden Bůh, který věčně existuje ve třech Osobách jako Otec, Syn a Duch Svatý; že Ježíš na tom kříži nezemřel za naše hříchy, a nevstal z mrtvých; a že spása je z vlastních skutků spíše nežli milostí, skrze kterou nás Bůh spasí.
Jediný způsob jak může Muslim vysvětlit tyto zřejmé kontradikce je prohlášením, že se do Bible, od dob Mohameda dostalo mnoho omylů a chyb. Že toto je jasně falešné obvinění lze dokázat pomocí mnoha rukopisů které jsou v existenci od Mohameda a ještě před ním, a jsou totožné s Biblí, kterou máme dnes. Pochopitelně, Bible musí být diskreditována, aby se udržel nárok že Arabové, jako potomci Išmaela, jsou praví dědici Božího slibu Abrahámovi. Korán učí, že to byl Išmael - ne Izák, kdo měl být obětovaný Bohu, a jehož potomkům byla země Kanaan darována. Bible učí pravý opak, ale Mohamed zřejmě o tom nevěděl v době, kdy psal tu část Koránu, který Bibli potvrzuje. Někteří Arabové se vskutku v Zaslíbené Zemi usadili, i když většina z nich je v olejem-bohatých zemích Blízkého Východu. V roce 1948 jak Židé, tak i Arabové žili v Palestině. Pod sionnistickým vedením se Židé pokoušeli vrátit do země svých předků, ale většině bylo bráněno. Teprve po tom co svět byl šokovaný osudem šesti milionů Židů v nacistických koncentračních táborech, OSN rozhodlo Palestinu rozdělit, aby si Židé mohli vytvořit malý stát, jako místo pro ty, kteří holokaust Adolfa Hitlera přežili. Palestinským Arabům byl přidělený zbytek Palestiny, jako jejich vlastní stát. Arabové ale tvrdili, že Aláh jim slíbil zemi celou a nebyli ochotni povolit existenci židovského státu. V jistotě ve své vítězství - vždyť Aláh slíbil, že jejich armády zvítězí vždy - Arabové napadli Židy s úmyslem nahnat je do Středozemního moře. A tak začala válka 1948. Židé byli donucení bojovat o své holou existenci proti síle, která je nejenom daleko převyšovala v počtu, ale také v kvalitě zbraní. Israel vlastnil úzký pruh země podél moře, který se nedal ubránit. A tak u vědomí že Arabové zaútočí najisto znovu, jako část svého vítězství posunul Israel své hranice do výhodnějšího postavení. Jordánsko následovně anektovalo zbytek Palestiny, který OSN určilo pro palestinské Araby. Od té doby v Jordánsku, Libanonu a Sýrii spíše než aby je integrovali do své společnosti, byli palestinští Arabové umístěni v uprchlických táborech, kde někteří z nich jsou podnes. A tím se „Palestinský problém“ udržoval naživu na odiv celému světu. Stále slyšíme volání po tom, aby Israel dal Palestincům jejich zemi - nikdy aby Jordánsko vrátilo zemi kterou anektovalo. Od doby kdy ohromná převaha Arabů byla přemožená mrňavým, právě se narodivším Israelem, nepřestávající volání Arabů po zahnání Israele do moře je slyšet neustále. Naše rodina nikdy nezapomene dobu, když jsme byli v Egyptě v květnu 1967, krátce před vypuknutím Šestidenní Války.
Byli jsme v Kahýře, když se egyptský president Abdul Nasser vrátil z Moskvy, kde mu udělili mírovou medaili. Hned jak přistál, na letišti ohlásil že válka je neodvratná, a že Israel bude zničen. Tento cíl zůstává touhou všech Arabů, i když nedávno i teroristé jako šéf PLO Yasser Arafat, nenápadně připustil, že by bylo možné dovolit existenci menšího Israele, jehož hranice by bylo nemožné obhájit.. Israelci považují taková prohlášení za pokus o vylepšení dojmu na svět. Israel žije pod hrozbou celonárodního zničení - kdyby Arabové byli schopní to vykonat....
Kdyby býval byl Israel ponechán v klidu, nikdy by své hranice nezvětšil. Arabové sklidili výsledky své vlastní nenávisti a chtivosti, což je frustruje a zlobí tím více. Zvětšení Israele se stalo jako důsledek válek, Israel byl nucený bojovat aby si zachránil vlastní existenci. Stále vzrůstající uvědomění si pokřiku okolních Arabů, kteří volají po Svaté Válce, a kteří mají početní přesilu proti Israeli 50:1 (bylo to ještě horší v dobách ranné existence), nepatrný Israel, vítězný pouze z Boží milosti, rozšířil své hranice v každém konfliktu za účelem zlepšení své obranné pozice. Například Golanské Výšiny byly dlouho používány pro nevyprovokované ostřelování jak z ručních zbraní tak i raketami, israelských sídlišť na druhé straně hranic.
V Yom Kippur válce v 1973, zatím co Egypťané současně zaútočili přes Sinajskou poušť a Sýřané přes Golanské výšiny pomocí tisíců tanků. Israelci, kteří byli překvapeni, s malým počtem tanků a lidí se probili na vrchol Golan Heights a na druhé straně zahnali Egypťany zpět za Suez. Israel se už dávno vzdal dobyté Sinaje výměnou za mírovou smlouvu s Egyptem. Na druhé straně, s ohledem na neustálé hrozby zničení od Sýrie, která jako ostatní islámské národy nechce ani existenci Israele uznat, Israel správně drží Golanské Výšiny aby zabránil jejich použití jako v minulosti, k obtěžování, ostřelování a útoku. Když irácká vojska přemohla malý a bezbranný Kuwait, bylo to pouze zásluhou Spojených Států, které reagovaly na požádání Saudské Arabie, která byla v nebezpečí, jako další oběť. To ovšem zapříčinilo situaci, která byla do té doby nemyslitelná: přítomnost „nevěřících“ na půdě nejsvětějšího islámského národa, který měl na své půdě Mekku a Medinu - nejposvátnější svatostánky Islámu.
Po prvé v historii, zareagovalo OSN téměř jednomyslně aby oponovalo praktickými a přísnými kroky proti národu agresora - pozdvihujíce naděje na „nový světový řád.“ Ještě více překvapující skutečností bylo, že se většina islámských národů postavila na stranu OSN proti „bratrské“ islámské zemi.
Jen jedna žádost zazněla - od Jordánského krále Husseina, která se všem Arabům líbila: aby stažení vojsk Iráku z Kuwaitu bylo spojeno se stažením Israele z „okupovaného území.“ Na společné press-konferenci v Helsinkách Bush a Gorbačev v tomto bodě spolu nesouhlasili. Bush, zcela správně prohlásil, že není nijaké spojení mezi sporem Arab-Israel a krizí v Zálivu. Husseinova invaze byla aktem nevyprovokované agrese, kdežto Israel okupuje území, které byl nucen okupovat v zájmu sebeobrany. Přesto všechno, Gorbačev, který silně vyjádřil solidaritu Sovětského Svazu s PLO, v jeho řeči 1988 v OSN, tentokrát prohlásil:
Zdá se mi, že zde spojitost existuje, protože neúspěch naleznout řešení na Blízkém Východě (Arab-Israel) v širším slova smyslu má vliv na naléhavost tohoto speciálního konfliktu (Irák-Kuwait), o kterém jsme zde hovořili.. Muslimové, kteří protestovali proti přítomnosti „nečistých cizinců“ na svaté půdě Islámu, trvali na tom, že kdyby si Arabové své problémy vyřídili sami, kdyby je každý nechal na pokoji. Taková rétorika motivovala arabské masy, k vytvoření masových demonstrací za „Svatou Válku“ proti Spojeným Státům. Ve skutečnosti, kdyby bývaly USA nezakročily okamžitě, Irák by býval okupoval také Saudskou Arábii a nějaké okolní státy. Jeho moc by dorostla do takové míry že by byl hrozbou pro každý arabský stát. Případné námitky a žádosti o opuštění okupovaného území, by bylo odmítnuto s pohrdavým úsměškem. Náhle byli myslící Arabové donuceni přehodnotit své náboženství ve světle faktu, že teritorium obsahující nejsvatější islámská místa, musí být ubráněny nevěřícími proti Muslimům! Ti kteří už setřásli ze sebe vzpomínky na osmiletou válku mezi islámskými národy Iránem a Irákem, která si vyžádala víc než jeden milion obětí, a během které se stávala zvěrstva jako použití jedovatých plynů, byla vykonávána ve jménu Aláha, teď stojí před vážnější otázkou. Jak může arabský vládce žádat Araby aby se s ním spojili ve Svaté Válce a v tu stejnou dobu pošlapávat jiné islámské národy do země? Proč byli fanatičtí následovníci Islámu odpovědní za ten nejkrutější terorismus a unášení rukojmích po světě, a zdáli se v krutosti překonávat ve všech možných krutostech? A pakliže je Aláh všemocný, proč musí hájit Mekku nevěřící - proti Muslimům?
Kuwaitský emír byl přijatý v OSN nadšeným potleskem a dostal slib podpory OSN, když tam předstoupil v září 27 1990, aby požádal o pomoc proti Iráku. A zde opět bylo trapné podivné divadlo předváděné před celým světem, které bylo v kontradikci k tvrzení Islámu a znečistilo obraz tohoto náboženství, které tvrdí, že je nad všechna ostatní náboženství.
Islámský národ apeluje na svět nevěřících, aby ho zachránil před jiným islámským státem, který plundruje, ničí, znásilňuje a mučí Muslimy, zatím co žádá Muslimy, aby se s ním spojili ke Svaté Válce na obranu jeho zla.
Byl zde další trapný fakt, který mohl mít právě tak daleké důsledky jako nedávný posun od Komunismu k demokracii v Evropě. Emír Kuwaitu byl feudálním monarchou který, před Iráckou invazí umlčoval tisk, a věznil aktivisty za lidská práva, Bylo velmi nepravděpodobné, že by OSN bylo zainteresováno na znovu ustavení feudálního pána, ale spíše na osvobození země z Irácké nezákonné okupace. Jak tato kniha jde do tisku, všechno ještě visí ve vzduchu. Až bude Kuwait osvobozený, vypadá to na to, že bude muset připustit pod tlakem nějakou demokratickou vládu - a jednou tak bude i s ostatními arabskými státy. Nejsilnější ze všech důvodů pro okamžitou a téměř jednomyslnou akci OSN proti Iráku byl názor, že Sadám Hussein, který se ukázal být arabským Hitlerem, by dostal pod svou kontrolu tolik naftových rezerv, že by všechny průmyslové státy byly odkázány na jeho milost. Tak dobře známá skutečnost, přijímaná klidně v minulosti, že šest vládnoucích arabských rodin ovládají 44 procent světových zásob, počala vyvolávat obavy. Ve všech těchto zemích existuje široké hnutí mas za větší svobodu a práva občanů. Nevyhnutelné politické změny přijít musí a ty oslabí také i vliv Islámu. Bylo by překvapující, kdybychom nepočali vidět veliké změny v arabském světě, jako jsme je viděli ve světě komunistickém - jak se tak připravuje dějiště pro nástup Antikrista. Svět se stává menším a vzájemná závislost jednoho na druhém roste. Bariéry padají. Už není možné zůstat v izolaci za Železnou Oponou, či Islámskou Oponou. Dokonce i Bambusová Opona podlehne vnějšímu tlaku. Je to jen otázka času. Jak tak pád Komunismu přinesl větší příležitost k rozšíření evangelia - a mnoho lidí přichází ke Kristu ve Východní Evropě, tak i otřesy v arabských zemích přinášejí podobné příležitosti. Po dlouhých staletích, kdy nebyla vůbec žádná reakce na evangelium, tisíce Muslimů přichází ke Kristu jako výsledek uvědomění si nedostatků a chyb Islámu. Slibuje nebe, ale nedává nijaké záruky - kromě smrti v Jihádu - Svaté Válce.
Právě tak jako v Katolicismu, kde „dost“ není nikdy „dost“, aby se jeden vyhnul očistci, právě tak v Islámu nikdo nikdy neví, zda bylo řečeno dosti modliteb, bylo dáno dosti almužen, vykonán dostatek dobrých skutků, aby se jeden dostal do Ráje.
Když jsou nyní konečně konfrontováni nepříjemnými, i trapnými otázkami ohledně Islámu, víra mnohých Muslimů je otřesená: Proč Mohamed, se svým „novým zjevením,“ dal Bohu to stejné jméno - Aláh - jako hlavní bůžek-modla v Kaabě, starodávném pohanském chrámu v Mekce? A proč, přestože zničil všechny modly které chrám měl, proč ponechal Kaabu jako svatostánek? Proč ponechal a pokračoval v uctívání Černého Kamene, (Black stone) který byl uctívaný spolu se všemi modlami ve starodávných pohanských ceremoniálech v Mekce? A proč považují a líbají Černý Kámen jako posvátný - jako důležitou část jejich poutě do Mekky?
Takové otázky jsou příčinou, že mnoho Muslimů přijímá, jako dar od Krista, Jeho milost a jistotu nebe... Na rozdíl od Mohameda Ježíš, který mohl zničit všechny své nepřátele jedním slovem, dovolil jim aby Ho ukřižovali - a zemřel namísto nás, za naše hříchy. Modlil se za ty, kteří Ho tam přibili, posmívali se mu, mučili Ho: Otče, odpusť jim, protože oni nevědí co činí!“.. Jaký rozdíl od válek proti odpadlíkům, kde muslimské síly bojovaly proti těm, kteří se obrátili od Islámu, aby je buď přivedli zpět k „víře,“ nebo je zabili! A tento primitivní postoj existuje až podnes. Ať už je takové přiznání jakkoliv bolestivé, inteligentní, myslící Arab nemůže už víc popírat, že Islám byl odpovědný za opakovanou barbarskou, středověkou mentalitu. Přece není možné popřít, že to neustálé unášení rukojmí, neustálé divadlo na televizi, kde potrhlé davy křičící „Jihád! Jihád! Jihád! Smrt Spojeným Státům! vůbec nepřesvědčuje Západní civilizaci aby věnovala nějakou důvěru v „mírové Arabské řešení“ problémů Blízkého Východu! Když Salman Rushdie, protože napsal něco, co Muslimy urazilo, má vypsanou odměnu na svou hlavu jedním z nejvyšších představitelů Islámu, a musí se schovávat před Muslimskými vrahy, - jsou Arabové hrdí na takovýto barbarismus, a mají pocit, že to doporučuje Islám ostatnímu světu? A co se týče zacházení s ženami - bít beztrestně své čtyři ženy, a neomezený počet konkubín, a rozvádět se pouze tím, že pronese „hotovo“, jak to nařizuje Korán - je zcela kriminální! Je zřejmé, že nastal čas pro změny!
Bohužel, tlak pro změnu přináší také otevřenost k ekumenismu, který připravuje svět Islámu na přijetí Antikrista. Tento nový přístup byl vyjádřený principálem muslimské university , M.A. Zaki Badawi, v době kdy se zúčastnil Shromáždění Světových náboženstvích v San Francisku, v srpnu 1990. Jako reakci na prohlášení Sun Myung Moon-a který se představil jako nový Mesiáš světa, Badawi učinil tuto zajímavou poznámku: Reverenda Moona jako Mesiáše nepřijímáme, ale respektujeme jeho vizi přivést všechna náboženství dohromady.“ Další krok je jednoduchý... Satanův Mesiáš bude mít neuvěřitelné síly, jaké ani Moon, ani žádný jiný antikrist lehké váhy demonstrovat nemůže. Už jsme zjistili, že Ježíš předpověděl přijetí Antikrista Israelem. Není už tak těžké si představit, že s trochou přípravy také Muslimové budou moci přijmout - a i uctívat falešného „Krista,“ zatímco budou prohlašovat věrnost Islámu. Protože islámský Aláh není Bůh Bible, jak ho představoval Mohamed...
_____________ * ______________
MÁME-LI POROZUMĚT tomu finálnímu konfliktu mezi Kristem a Antikristem, musíme znát povahu toho Boha, kterému Satan oponuje, a falešné pohledy na Boha které Satana inspirovaly v jeho kosmickém a dlouhém boji se Stvořitelem. S hlediska Ježíšova prohlášení, že věčný život je „v poznání toho jediného pravého Boha a Ježíše Krista,“ (Jan 17:3). je lehké pochopit proč hlavní částí Satanovy strategie je propagovat falešné koncepty Boha a nabídnout lidstvu falešného Krista. Ti, které Satan podrží před poznáním pravého Boha, budou s ním sdílet jeho věčný osud. Po celém světě a ve všech dobách, byly tyto dva všeobecné koncepty Boha: 1) Panteismus -naturalismus- to je, že vesmír sám je Bohem. 2) Supernaturalismus - je názor, že Stvořitel je odlišný od svého stvoření. Ve vztahu k těmto jsou dva - ještě více si oponující pohledy: 1) Polyteismus - že je mnoho bohů. (Na příklad Mormoni jsou polyteisté). 2) Monoteismus - že existuje pouze jeden Bůh. Antikristova tvrzení jsou založená na panteisticko/polyteistickém světovém pohledu. Pakliže všechno je Bůh a tím je bohů mnoho, potom logicky následuje, že každá osoba je bohem - ať už si to uvědomuje nebo ne. Právě na této bázi přesvědčil Satan sama sebe, že by mohl být jako „ten Nejvyšší.“ A pod vlivem této iluze se stále ještě snaží! Antikrist, který zřejmě „realizoval svůj vnitřní potenciál,“ je schopný pomoci druhým, aby také dosáhli svého „božství.“ A to je ta veliká lež Hada z Edenu!
Supernaturalismus/monoteismus je rozdělený do dvou soupeřících názorů: 1) Bůh je samostatná bytost. 2) Bůh vždy existoval ve třech osobách, které jsou oddělené a odlišné - přesto jedna. Pouze Křesťané drží druhý pohled - a dokonce někteří i když se nazývají Křesťany, tento názor odmítají. A přesto je to ten jediný biblický, logický a filosoficky jasný pohled na Boha! Je také jedinou opozicí k ekumenickému světovému náboženství Antikrista. Všechny ostatní pohledy - kromě biblické doktríny Trojice - mohou Antikrista uspokojit!
Panteismus je vlastně takovou formou ateismu a má s ním stejné fatální nedostatky. Pakliže všechno je Bůh - pak ve skutečnosti žádný Bůh není! Bůh nad čím? V kontrole čeho? Stvořitel čeho? Sebe? Panteismus vede k dalším početným kontradikcím. Bůh by byl prázdnota právě tak jako podstata hmoty; byl by nemocí i zdravím, smrtí i životem, dobrem právě tak jako zlem. Takový obraz Boha by byl kontradikcí sám sobě... Pakliže vesmír je Bůh - a tudíž vše co je, potom nemáme žádnou referenci, měřítko nebo bod, ze kterého bychom mohli vesmír ohodnotit, dát mu účel nebo důležitost. „Nic“ má význam nebo hodnotu samo o sobě, ale pouze když ho nějaká osobní bytost použije a hodnotí ho.
Vesmír a lidstvo jako jeho část nemůže mít žádný smysl, pokud není stvořené Někým pro jeho účel, a ten musí být odlišný od svého stvoření. Panteismus nabízí pouze nesmyslnost, beznadějnost a totální zoufalství.. Co se týká polyteismu: Pakliže existuje víc než jeden Bůh, pak kdo to vede? Pakliže jeden Bůh je mocnější a má více autority, nad ostatními, jak potom mohou být všichni „Bůh? Bohové polyteismu vedou války, kradou ženy jeden druhému - aniž by zde byl Někdo, kdo ustaví standardy a bude volat vesmír k odpovědnosti! Není zde žádná báze pro morálku, pravdu nebo mír jak na nebi, tak i na zemi. Základní problém polyteismu je rozmanitost bez jednoty!
Dalším extrémem je víra v to, že Bůh je jen jediná Osobnost. Toto je víra Muslimů a Židů, kteří tvrdí, že Aláh či Yahweh je „jeden“. Tu stejnou víru drží pseudo-Křesťané jako Svědkové Jehovy. Některé aberantní (odchylné) křesťanské skupiny tvrdí také, že Bůh je jedna Osoba, a že Otec, Syn a Duch Svatý jsou jen tři tituly či „úřady.“ Zde máme jednotu bez rozmanitosti!
Že Bůh musí mít jak jednotu tak i rozmanitost je jasné. Aláh Islámu, nebo Jehova Svědků Jehovových a Židů nebo Bůh unitářských „křesťanských“ skupin je nekompletní sám v sobě. Takový Bůh by nebyl schopný milovat či komunikovat před tím, než by stvořil bytosti schopné interakce s Ním v tomto směru. Aby mohl Bůh být spravedlivý, pravdivý, svatý a čistý, k tomu by nepotřeboval druhé bytosti, aby tyto vlastnosti mohly být vyjádřeny, ale aby mohl prožívat pocit lásky - milovat, pak ano. Kvalita lásky a schopnost přátelství a komunikace -už svou povahou - vyžadují jinou osobní bytost, se kterou se to dá sdílet. A Bůh by nemohl plně sdílet sebe, než s bytostí, jemu rovnou. Ale Bible tvrdí, že Bůh sám v sobě je Láska. Toto může být pravda pouze v tom případě, že v Božství samém je pluralita Osob či Božských Personalit, které mohou vyjadřovat a prožívat lásku ve vztahu jedné k druhé. I když ten výraz Trojice se v Bibli nevyskytuje, jeho koncept je zde jasně vyjádřen a tím dostáváme jak jednotu, tak i rozmanitost, která umožňuje lásku a vzájemné vztahy uvnitř Božství....
Bible představuje Boha, který nepotřebuje stvoření nějakých bytostí, aby prožíval lásku, spojení a přátelství. Tento Bůh je kompletní sám o sobě, existujíc věčně ve třech Osobách: Otec, Syn a Duch Svatý - individuálně odděleny a přesto navěky jeden Bůh. Tito tři se milovali, byli spojeni v přátelství a radili se společně - před tím, než přivedli vesmír, anděly či člověka do existence. Ano, ten biblický Bůh je láska. (1 Jan 4:8,16 a přesto je jeden. ..
Jako kontrast - Bůh Islámu a současného Judaismu nemůže být láskou sám o sobě protože - koho by byl miloval v samotě před stvořením jiných osobních bytostí? Takový nedostatek v Bohu by měl následky pro člověka v každé rovině jeho existence. Jak jeden inteligentní autor, který zkoušel východní mysticismus a shledal ho nedostatečným, napsal:
Nepochopitelně kompletní totožnost Boha je paradigma (vzor) veškerého „osobenství“, jelikož právě pluralita je základem „vztažnosti.“ Takový je „obraz či podoba Boha,“ podle které jsme stvořeni my. V tomto světle doktrína Trojice není nějakou povrchní mystifikací, ale přímočarým prohlášením o vícenásobné osobnosti Boha. ... Pakliže je Bůh osobností, ... která se pro nás převádí jako morální absolutna .. potom odcizení lidstva od Boha, se událo přesně na rovině charakteru a vztahu.. (Brooks Alexander, „One to One Corespondence,“ 1988). Láska je hlavní zbraní Boha v Jeho boji se Satanem o duše a budoucnost lidstva. Totiž tato válka se nevede pouze za mysl člověka, ale - a to hlavně - za jeho lásku. Každý hřích má tudíž své kořeny, jak prohlašuje Desatero, v neúspěchu člověka reagovat na Boží lásku v plnosti kapacity, kterou nám dal. Jak první a největší přikázání prohlašuje:
„Miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli, z celé své síly; toto je první přikázání.“ (Marek 12:30, Deuteronomy 6:5)
My sami o sobě, nemáme schopnost toto přikázání plnit, protože „Láska je z Boha, a každý kdo miluje je zrozený z Boha a Boha zná..“ (1 Jan 4:7.) Je to Boží láska k nám, která si získává naše srdce a probouzí v nás lásku k Němu. „Milujeme Ho, protože On nás miloval dříve..“ Ten veliký čin - a zároveň ten nejsilnější důkaz Boží lásky je skutečnost, že Bůh se stal člověkem, aby mohl osobně zaplatit pokutu, kterou jeho spravedlnost za naše hříchy vyžadovala. A mohl to udělat pouze protože je osobní a trojjedinou Bytostí. Hereze, že Bůh je jedinou osobností (Unitáři) a ne tři osoby existující věčně v jednom Bohu, se dostala do církve kolem A.D.220, skrze libyjského teologa, jménem Sabellius. Pokoušel se ponechat biblický termín „Otec, Syn Duch Svatý“ aniž by uznal Boží trojjedinou přirozenost. Sabellius tvrdil, že Bůh existuje jako jediná Osoba, která se manifestovala ve třech aktivitách, módách či aspektech : Jako Otec ve stvoření, jako Syn ve vykoupení, jako Svatý Duch v proroctví a posvěcení. I když byla tato hereze odsouzena většinou Křesťanů, přežívá dodnes ve skupinách „Jesus Only“, jako United Pentecostal Church. Ježíš prohlásil: „Otec miluje Syna a dal veškerou moc do jeho rukou.“ (Jan 3:35). Boží láska se neprojevuje pouze vůči lidstvu, ale - a to předně mezi Osobami Trojice.
Otec, Syn a Duch Svatý, nemohou být pouze módami, úřady, aspekty, ve kterých se Bůh manifestuje, protože takové se nemohou milovat, nemohou se radit, nemohou mít jakýkoliv vztah mezi sebou! Nejenom je Syn prezentovaný jako Osoba, ale Otec a Duch právě tak. Bible představuje každého z nich jako mající svou osobnost: každý má vůli, jedná, miluje a stará se může být zarmoucena nebo rozzlobena. Unitářství okrádá Boha o nezbytné kvality, jako samo-existenci a soběstačnost Boží Osoby. Božství? (Godhead). Je to biblické slovo? Ano. Nachází se třikrát v Novém Zákoně King James Bible: Skutky 17:29, Římanům 1:20, Koloským 2:9. Na rozdíl od „theos,“ které je konstantně používáno v Novém Zákoně pro Boha, tři různé, ale příbuzné řecké výrazy jsou v těchto verších použité: „theios,“ „theiotes,“ a „theotes,“ kteréžto King James Bible pečlivě přepisuje jako „Godhead.“ (poznámka: Králická ve Skutcích to přepisuje jako „Rodina Boží“ ve Skutcích, „Božství“ potom v Římanech a Koloských - konec pozn. ). Výraz „Godhead“ vyjadřuje pluralitu bytosti. Pavel píše: „V Něm je přece vtělena všechna plnost božství.“ (Koloským 2:9.) Toto prohlášení by nedávalo smysl kdyby, jak „Jesus Only“ propagují, že Kristus je jediným Bohem, a že Otec a Duch jsou jen „úřady“ nebo „tituly.“ V tom případě Pavel udělal nesmyslné prohlášení, že „Kristus je celá plnost Krista.“
Chtěl Pavel říci, že v Kristovi přebývá celá plnost Božství, jak překládají jiné Bible? To by zlehčovalo božskost Krista. Protože, je li Kristus sám o sobě Bohem, potom co by mělo za smysl říkat, že „v Něm je plnost Božství?“ Ale jestliže je Synem, a jsou li ještě další dvě Osoby v Božství, potom to něco znamená: a to že když Syn se stal člověkem, přinesl tuto plnost se sebou v těle. Antikrist přijde namísto pravého Krista. Protože nebude mít stopy po ukřižování jak už jsme uvedli, musí v tom případě prosazovat takový pohled na Krista, který popírá, že Ježíš je tím jediným Mesiášem. („Kristus“ je prostě řecký ekvivalent hebrejského slova „Mesiáš.“ ) Antikrist bude muset popřít skutečnost, že se Bůh doslova člověkem stal, a že toto spojení mezi Bohem a člověkem pokračuje navěky v osobě Ježíše z Nazareta, který zemřel za naše hříchy a je nyní vzkříšený. Tato běžná doktrína „antikrista“ nabrala mnoho forem a naleznete ji v každém náboženství. Takové falešné iluze jsou částí staletí staré přípravy pro dobu, kdy bude Antikrist přijmut světem, jako ten pravý Spasitel.. Jak Židé, tak i Muslimové shledávají Trojici nanejvýše nepřijatelnou. Jedno z nedůležitějších učení Islámu se týká „absolutní jednotnosti Aláha.“ A přesto Korán opakuje prohlášení Genese: „Učiňme člověka k našemu obrazu..“ Islám nemá žádné vysvětlení pro tuto kontradikci.
Už ten první verš Bible představuje Boha jako plurální bytost. Na počátku Bůh stvořil nebe i zemi.“ A přesto, namísto jednotného čísla „Eloah,“ je použit množný tvar „Elohim.“ Je to doslova: „Na počátku Bohové stvořili nebe i zemi. Potom dále je to „Elohim“ který říká později ve stejné kapitole: „Udělejme si člověka ....“
Množné číslo podstatného jména Bůh - „Elohim“ je ve Starém Zákoně víc jak 2500x, a přesto jednotné číslo slovesa „bara“ (stvořit) je jak v Genesi 1:1, a také v téměř každém verši, kde najdete výraz „Elohim.“ A tak máme obojí - jednotný tvar slovesa a množné číslo u podstatného jména. To stejné platí v Tóře a celém Starém Zákoně. Kdyby byl Bůh jednou osobností, potom by byla použita forma singuláru „Eloah,“ ne „Elohim. Toto je nevyvratitelný fakt.
U hořícího keře čteme: „A Bůh (Elohim) řekl Mojžíšovi : Jsem Ten, který jsem“ (Exodus 3:14). Zde mluví Bohové, a neříkají „My jsme,“ ale „Já jsem.“ A opět ta podivná singularita a pluralita v tom stejném čase, u stejné Bytosti! A to samé je v Exodus 20:2 : „Já jsem Hospodin Tvůj Bůh“ (Elohim) a Levitikus 11: 44: „Jsem Hospodin tvůj Bůh“ (Elohim). Pokaždé, když Bůh použije o sobě „Elohim“ (90%) namísto „Eloah“ (10%) , poukazuje na pluralitu své Bytosti. Jasně nám říká že je Jednotou. Výraz „Elohim“ není jediný, ve kterém je Boží pluralita prezentována. Na příklad Žalm 149:2, „tvůrce“ je v plurálu, Kazatel 12:1: „Stvořitel“ je v plurálu, Isaiáš 54:5: „Tvůrce“ i „manžel“ jsou v plurálu. Unitáři nemají žádné vysvětlení pro tuto prezentaci Boží plurality ve Starém Zákonu. Většina Židů nemá ponětí o tom, že plurál „Elohim“ = „Bohové,“ se nalézá v samém centru slavného israelského vyznání jedinosti Boha: „Šema yisroel adonai elohenu adonai echad.“ (Deuteronomy 6:4). Z tohoto písma, rabín Moses Maimonides učil Židy denně recitovat: Věřím v dokonalé víře, že Stvořitel, budiž Jeho jméno požehnáno, je JEDEN.“
Maimonidé ale zfalšoval Písmo - zřejmě úmyslně. K vyjádření „jeden“ použil hebrejské slovo „yachid,“ které znamená absolutní, nedělitelnou jednotku. Avšak Mojžíš použil slova „echad,“ které může znamenat jednotu několika v jednom. Na příklad to použil v Genesi 2:24, kde muž a žena se stanou „jedním tělem.“ v Exodu 36:13, kde různé části se stanou „jedním stánkem,“ ve 2 Samuelovi, kde mnoho vojáků se stane „jedním vojskem.“
Bůh nám říká o sobě něco důležitého výběrem hebrejských slov.
Kdyby byl chtěl naznačit že je absolutní, nedělitelnou bytostí, byl by zvolil „yachid,“ ale namísto toho volil „echad.“ Maiminides udělal vážný omyl, když udělal změnu v Božím Slovu. Jako výsledek, miliony Židů se dostali stranou pravdy - a jsou tam podnes. Islám opakuje ten stejný omyl. Bůh není „absolutní jeden“ - je složenou jednotou, jak učil Mojžíš v Tóře. .. Už jsme se zmínili, a to několikrát, o některých předpovědích Isaiáše, jako: Bůh sám vám dá znamení. Hle, panna počne a porodí syna, a dá mu jménu Immanuel.“ (7:14) Doslovný překlad hebrejského slova Immanuel je „ s námi je Bůh“ - ne spirituálně, ale doslova přítomný v dítěti pojmenovaném Immanuel. A opět Isaiáš 9:6 : Neboť se nám narodí dítě, syn nám bude dán, vláda bude na jeho bedrech; budou mu dána jména „Nádherný,“ „Rádce,“ „Mocný Bůh,“ „Věčný Otec.“
Tento koncept, prezentovaný hebrejskými proroky, neexistuje nikde ve světové náboženské literatuře - je unikátní pouze v Křesťanství: Syn se narodí světu, který ač člověk, bude Mocným Bohem. A přesto že je Syn, bude Věčným Otcem. Isaiáš podává božství Krista, Otcovství Boha, a jedinost Boha a Syna. Když se Ježíš ptá rabínů: Co si myslíte o Kristu, (Mesiáši) čím synem je? Okamžitě odpověděli že Davidův. (Matouš 22:42). Kristus potom cituje: „Pán řekl mému Pánu, usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pro tvé nohy..“ (Žalm 110:1). Potom se jich otázal: Když David ho nazývá Pánem, jak může být jeho synem? (Matouš 22:45). Farizejové zůstali bez odpovědi. Jedině „Trojice“ dává vysvětlení k těmto dvěma „Pánům.“ Jeden je Bůh Otec, druhý Bůh Syn. Rabíni jistě věděli, že Yahweh opakovaně prohlašoval: “Já jsem Hospodin tvůj Bůh, tvůj Spasitel...a kromě mne žádný spasitel není...“ Tak potom, když měl zachránit své lidi, kým mohl Mesiáš být - než Hospodin Bůh Israele, který přišel jako člověk? Plná nádhera tohoto faktu - tak nezbytného pro naší spásu - otřásla skepticismem nevěřícího Tomáše tak, že když byl konfrontován vzkříšeným Kristem, zvolal: Můj Pane a můj Bože!“ (Jan 20:28). Přesto rabíni obvinili Krista z rouhání, protože řekl, „že Bůh je jeho Otcem, a tak se chtěl rovnat Bohu.“(Jan 5:18). Oni dobře věděli, že o sobě tvrdil že je „Bohem Abraháma, Izáka i Jakuba,“ i když někteří tvrdí, že nikdy takový nárok nevznesl. Toto „rouhání“ se stalo jádrem obžaloby, která Ho odsoudila na smrt. „Za dobré skutky tě nechceme ukamenovat, ale za to, že ty, jako člověk se vydáváš za Boha..“ (Jan 10:33, Marek 14:64).
Byli slepí k proroctví Zachariáše, že Israel probodne Yahweh-o - a naplnili toto proroctví, protože Ježíš Je Bůh - závěr, kterému se nedá uniknout.
Až se Kristus vrátí - viditelně a ve slávě, při svém Druhém Příchodu, Židé, kteří přežili (které On zachrání ze spárů Antikrista u Armageddonu), Ho poznají podle ran z Kalvárie na rukou, nohou a v boku.: „A budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. a budou pro něj naříkat.." Zachariáš 12:10. Zde mluví Yahweh, Bůh Israele. Kdy byl probodnutý? Hebrejské slovo znamená „probodnout k smrti, “ tak jak král Saul žádá svého nosiče zbraní: „Tas svůj meč a probodni mne!“ (1 Samuel 31:4). Zachariášovo proroctví je jak pozoruhodné, tak i jasné. Sám Bůh přijde, v poslední dny, na záchranu Israele, který bude obklíčený armádami světa a na pokraji zničení. Nepřichází jako normální člověk, ale jako Ten, který byl probodnutý k smrti, a který se vrátil zpět do života. Až Ho Israel uvidí, pozná Ho podle Jeho moci a síly - a poznají Ho jako Ježíše podle stop po ukřižování, které Jeho vzkříšené tělo stále vykazuje. V tom okamžiku si celý Israel konečně uvědomí, že Ježíš Nazaretský, kterého ukřižovali, a tak dlouho odmítali, je tím Mesiášem, o kterém jim prorokovali jejich vlastní proroci! Všichni pocítí lítost, obrátí se a přijmou Ho. (Zachariáš 12:10, 14: 9..)
Proroctví Zachariáše mělo - už dávno - objasnit Israeli, že Mesiášem bude sám Yahweh! To „mne“ na koho se budou dívat, a to „něj“, koho probodli, je stále ta jedna osoba! Není pochyb o tom, že Ježíš měl na mysli tento verš, když prohlásil: „Já a můj Otec jsme jeden..“ (Jan 10:30.) Zde stojíme před učením, které odlišuje Boha Bible, od jakéhokoliv konceptu Boha, v kterémkoliv náboženství světa!
Proto také Pavel píše, že kdyby „princové tohoto světa (rabíni, Pilát, Herod...) znali o Kristovi pravdu, neodvážili by se Ho ukřižovat! (1 Korintským 2:8). Byl to právě poukaz na takovou slepotu, když Isaiáš pronesl:Kdo naší zprávě porozuměl? (Isaiáš 53:1). Ta stejná otázka by byla vhodná i dnes. Právě tak, jak nepochopení Trojice způsobilo že Israel odmítl svého Mesiáše, tak to stejné nepochopení jej zavede do náruče Antikrista. Ten přijde, ne jako člen Trojice, v posvěcení Svatého Ducha, ale „ve svém vlastním jménu.“
Nový Zákon nám představuje tři Osoby, které jsou odlišné - přesto každá je Bůh. V tom stejném kontextu máme opakovaně jasné prohlášení, že je jen jeden pravý Bůh. Kristus se modlí k Otci. Modlí se sám k sobě? „Otec vyslal Syna, aby se stal Spasitelem světa.“ ( 1 Jan 4:14). Poslal sám Sebe? A ještě něco horšího: Jeden úřad se modlil a poslal „titul“? Kristus řekl: „Slova která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe, (z vlastní iniciativy) ale Otec, který přebývá ve mně, ten dělá ty skutky.“ (Jan 14:10).. Budu se modlit k Bohu, a On vám sešle jiného Utěšovatele .. Ducha pravdy.“ (Jan 14:16, 17).
Celým Novým Zákonem jdou Otec, Syn a Duch Svatý odděleně, jsou odděleně uctíváni, a jednají jako Bůh, pouze v harmonii jeden s druhým. Starý Zákon také prezentuje tři Osoby v interakci mezi sebou, jako na příklad toto:
„Slyšte mne , Jakube, Israeli - Já jsem první, Já jsem také poslední. Má ruka založila zemi, má pravá ruka rozvinula nebesa .. ... od času který byl, Já jsem; a nyní Hospodin Bůh a jeho Duch mne poslali..“ (Isaiáš 48:12, 13, 16). Ten který hovoří o sobě jako „první a poslední“ a Stvořitel všeho, musí tedy být Bůh! Ale On mluví, v té stejné pasáži o dvou dalších, kteří musí být Bůh také: „Hospodin Bůh a jeho Duch mne poslali...“ Kým může být Bůh - a za jakým účelem poslán - a kam? To nemůže být nikdo jiný než Otec a Duch Svatý, posílající Syna do světa, aby se stal jeho Spasitelem. Bůh je také nazýván „prvním a posledním“ v Novém Zákoně - a tak je i Ježíš. Apokalypsa 1:8 zní: „Jsem Alfa i Omega, počátek i konec, říká Pán Všemohoucí.“ Ale Jan přece říká, že hovoří pouze s Kristem! V poslední kapitole Ježíš říká: „Hle, přijdu rychle“ (22:7), s poukazem na svůj Druhý Návrat. Potom dodává: „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první a poslední. (Apokalypsa 22:13). A opět Je Ježíš prezentovaný jako Bůh. Isaiáš podává další vnitřní pohled na minulé rozhovory uvnitř Trojice, když Otec a Svatý Duch posílají Syna do světa:
„A slyšel jsem hlas Pána který říkal: „Koho pošlu a kdo půjde za nás? Potom jsem řekl, zde jsem, pošli mne..“ (Isaiáš 6:8)
„Hlas Pána“ řekl vše, co bylo řečeno. Hospodin Bůh neříká pouze „Kdo půjde za nás?“ ale také odpovídá „Zde jsem, pošli mně.“ Zde vidíme tu základní jednotu i rozmanitost Božství v jednání. Jsou zde tři Osoby reagující mezi sebou a pracující dohromady -a přesto nejsou tři, ale jeden Bůh.... Bible odhaluje další rozhodnutí přicházející ze společné diskuse vně Božství: „Bůh řekl, udělejmež si člověka podle našeho obrazu, v naší podobě.“ - a zase: „Pojďme dolů a spleťme jim jazyky...“ (Genese 1:26, 11:7). Proč Bůh říká: „Teď je člověk jako jeden z nás...“ (Genese 3:22). a „Kdo půjde za nás? (Isaiáš 6:8). Kdo je tento „nás“, a o kom Bůh mluví, pakliže je jen jednou Osobou? Nemůže hovořit o andělských bytostech, jak navrhují Unitáři, protože jim by nemohl říci: „Stvořme člověka k našemu obrazu,“ protože žádný tvor nemůže spolupracovat na tvoření s Bohem! A že Syn byl jedním z těch, kteří jsou zahrnuti v „nás“ je jasné, protože je nám řečeno, že „bez Něho nepovstalo nic, co je..“ (Jan 1:3).. I kdyby byli andělé stvořeni „k obrazu Božímu,“ nevlastnili by vnitřně, (intrisicaly) Boží podobu.
Kdyby mluvil ke stvořeným bytostem, neřekl by „ k naší podobě“, ale „Stvořil jsem tě ke své podobě..“ Jakmile je o někom zmínka ve smyslu „nás“, nebo „my“, musí být na úrovni Boha! Je nám řečeno, že Syn existoval věčně ve formě (řecky „morphe“ = to znamená stejná přirozenost) Boha. (Filipským 2:5). „Je září Jeho (Boží) slávy, a výrazem Boží osobnosti.“ (Židům 1:3).. Člověk nemůže uniknout faktu, že celou Biblí je Bůh prezentovaný jako pluralita - a přesto jeden, jako mající jak rozmanitost, tak i jednotu. Tento koncept Boha je unikátní ze všech náboženstvích světa. Odmítnout trojjedinou přirozenost Boha znamená odmítnout Boha Bible, a důsledkem toho upadnout pod klam, který finálně zapříčiní, že se celý svět bude klanět Antikristovi. Pravda, je to záhada, že jeden Bůh, může být ve třech osobách, ale Písmo a i logika tak vyžadují.. Právě tak je záhadou to, že Bůh nemá počátek, a stvořil všechno z ničeho - a přesto tak to být musí! Je mnoho skutečností, které nedovedeme vysvětlit: láska, krása, pravda, nebo co je lidská duše, lidský duch, ale proto to přece nemůžeme popřít! Bůh nám odhalil svou trojjedinou přirozenost, abychom Mu mohli věřit, a abychom Ho mohli poznat. Nemůžeme se odvážit odmítnout to co On říká, nebo Ho snížit na úroveň naší konečné mysli.. Bůh není nějaká „síla,“ vlastní našemu vesmíru, na kterou bychom se mohli napojit a výhodně používat - a vesmír není Jeho „přístavbou.“ První zákon termodynamiky prohlašuje, že energii nelze ani stvořit, ani zničit - a přesto víme, že vesmír tu nemohl být věčně. Kdyby tomu bylo tak, naše slunce by již dávno vyhaslo. Tajemství jeho existence nenajdete uvnitř vesmíru, ale v jeho Stvořiteli, který musí existovat mimo vesmír a odděleně od něj. Druhý zákon termodynamiky prohlašuje, že množství použitelné energie ve vesmíru se stále zmenšuje., a tím celý vesmír „dochází“ jako natažené hodiny. Eventuálně všechny planety vypadnou ze svých oběhových drah, všechny hvězdy vyhoří, a všude zavládne smrt. Všechny plány a sny lidstva, všechny politické strategie, hrdinské činy, triumfy i tragédie, všechny agónie i extáze - budou jako písečné hrady zaváté do kosmického oceánu Nicoty. Pakliže Bůh je pouze částí vesmíru, nebo nějakou silou uvnitř, i On jednou „zhasne,“ a promění se v Nic.. Bůh Bible je však Stvořitelem vesmíru, oddělený od něj a odlišný od něj. Není podřízený zákonům které ustavil, aby nad vesmírem vládly. A tady leží jediná naděje lidstva, jelikož Bůh Bible je schopen zasáhnout do umírajícího vesmíru a stvořit totálně nový.
Reinkarnace pouze recykluje to, co pomalu klesá do zapomění, Na druhé straně vzkříšení reprezentuje příliv Boží síly zvenčí, přinášející nesmrtelnost tomu, co by jinak bylo už navěky mrtvé.
Takový je Bůh, kterého musíme poznat osobně, abychom mohli být spaseni. A takového Boha bude Antikrist popírat! Je to Trojjediný Bůh, který stvořil člověka ku svému obrazu - který jediný může přijít jako člověk a přesto zůstat Bohem. Jen On může zachránit lidstvo od hříchu a od sebe - a od věčné odluky od Jeho lásky a přítomnosti..
Když Bůh říká: „Hle, posílám svého posla, aby pro mne připravil cestu..“ (Malachiáš 3:1). říká, že On sám přijde na svět jako Mesiáš. Celým Starým Zákonem běží: „Já jsem Hospodin; a kromě mne není žádného Spasitele..“ (Isaiáš 43:11) A jak nás spasí? Tím že nám dal Zákon, abychom jej dodržovali? Ne, Zákon pouze odsuzuje ty, kteří jej poruší. . Dejme tomu, že někdo stojí před soudcem za to, že spáchal nějaký zločin. Prosí soudce: „Pakliže mně to tentokrát prominete, tak už nikdy zákon neporuším..“ Soudce odvětí: „Pakliže nikdy zákon neporušíte, budete dělat jen to, co zákon přikazuje. To se jako zásluha nepočítá. Nemůžete udělat nic, aby jste odčinil v budoucnosti to, co jste spáchal v minulosti. Pokuta za porušení zákona musí být každopádně zaplacena!“
Bůh miluje i toho nejhoršího zločince, ale bylo by nespravedlivé aby mu odpustil, protože Jeho vlastní spravedlnost žádá, aby pokuta byla zaplacena. A právě kvůli zaplacení této pokuty se Bůh stal člověkem. Tím, že tak učinil, nepřestal být Bohem právě tak, jako už nikdy nepřestane být člověkem. Kdyby Ježíš nebyl tím jediným Bohem-člověkem, dokonalým a bezhříšným, byl by musel zemřít za své vlastní hříchy. Ale protože je Tím kým je, mohl zemřít namísto nás, a zaplatit tu nekonečnou pokutu, kterou jsme si zasloužili.
Nyní Ježíš Kristus nabízí věčný život jako dar z Boží milosti všem těm, kteří uvěřili že On zemřel na jejich místě, otevřou svá srdce a přijmou Ho jako Spasitele a Pána. Takovýto plán spásy je zcela neznámý ve světě náboženství a je úplnou anatémou k učení New Age. Je to možné jen proto, že trojjediný Bůh Bible stojí v totálním kontrastu všem ostatním bohům.. Boží láska vůči lidstvu není nějaká neosobní kosmická síla, která operuje nezadržitelně podle nějakého vesmírného zákona. Je intenzívně osobní! Bůh miluje každého z nás vášnivě! Je nám velmi těžké tomuto faktu uvěřit, tím méně jej pochopit.
Hledáme v nás nějaký důvod Jeho lásky. Ovšem, nebylo by nijak utěšující, kdyby nás miloval protože si to nějak zasloužíme - protože my se můžeme změnit, a tak Jeho lásku ztratit.
Naopak, je velmi ujišťující vědět, že On nás miluje protože je Tím kým je sám v sobě, a navzdory tomu kdo a co jsme my! A jelikož Bůh je láska a nikdy se nemění, jsme zajištěni na věčnost a nemusíme se obávat, že Jeho lásku ztratíme, ať už uděláme, nebo zapomeneme udělat cokoliv. Jak si můžeme být jistí, že nás Bůh miluje? Pavel píše že Bůh demonstroval svou lásku vůči nám, v tom „že zatím co jsme byli ještě hříšníky, Kristus za nás zemřel.“ (Římanům 5:8). Bůh dokázal svou lásku k nám skrze kříž Krista - jak to jen osobní, trojjediný Bůh může udělat - žádná rozumná osoba o tom nemůže nikdy pochybovat. Jan nám připomíná:
Protože Bůh milovat svět tak, že dal svého jediného Syna, aby kdokoliv v Něj uvěří nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16)
„V tom se ukázala Boží láska, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom my měli život skrze Něho. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On si zamiloval nás, a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“ (1 Jan 4:9-10).
Jestliže nás Bůh tak miluje - proč tolik lidí bude od Něj odloučeno navěky? Jsou tři důvody: 1) Bůh je svatý a spravedlivý. Jeho láska nemůže potlačit aspekty Jeho charakteru. Láska by chtěla odpustit, ale spravedlnost musí být uspokojena a diktuje podmínky odpuštění. 2) Zatím co Bůh v lásce plně zaplatil pokutu žádanou Jeho spravedlností, člověk musí reagovat. Zaplacení dluhu nemůže být připsáno těm, kteří odmítají existenci dluhu. 3) Kromě toho, láska se nevnucuje. Ti, kterým bude odpuštěno, a budou s Bohem smířeni, musí být ochotni přijmout lék, který On nabízí. Ti, kteří odmítnou, upisují se k věčné separaci - navzdory Božímu opatření. Pravá biblická láska není pouhá emoce, která zachvátí osobu, jak to nazývá Hollywood - „zamilovat se.“ Naopak - tato láska vyžaduje morální volbu a totální závazek - ze kterého láska nikdy neuhne, ale věrně usiluje o dobro milovaného - i za cenu vlastní ztráty, a trpělivě snáší všechno - až zvítězí. Takový je Boží závazek vůči všem, kteří reagovali na Jeho lásku - „On nás nikdy neopustí.“ (Židům 13:5) A nedostatek stejného závazku vůči Bohu z naší strany ničí manželství a rodiny, a vytváří plnou škálu chaosu v lidských vztazích což charakterizuje dnešní svět. Jaké tragické svědectví lidského odcizení od milujícího Stvořitele!
______________ * _____________
Pád Komunismu ve Východní Evropě a uvedení „svobody v náboženství“ není žádný Satanův neúspěch. Ta „tolerance“, kterou Gorbačev nyní propaguje, hraje Ďáblovi do rukou.
Ateismus není tím cílem, o který Satan usiluje, ale přemluvit lidstvo, aby uvěřilo ve falešné bohy, a nakonec ve vnitřního „Boha-sílu“ v každém z nás! To je jeho cílem! Lidé, kteří se domnívají že jsou „osvobozeni“ aby splnili své vlastní touhy, jsou slepí k faktu, že se nenápadně stali otroky Nepřítele jejich duší, a vykonávají jeho vůli. „Satan se přeměnil na „anděla Světla“ a nabádá své vyslance, aby se ukazovali pod maskou „služebníků spravedlnosti.“ (2 Korintským 11:14,15). Satan je otcem „pozitivního myšlení,“ a je úplným mistrem v tom „jak získat přátele a ovlivňovat lidi.“ Zabraňuje, aby jeho falešná teologie byla odmaskována tím, že obviňuje všechny kteří se o to pokoušejí, z „negativismu“ a z „rozvracení.“
Had nenaváděl Evu, aby pěstí Bohu zahrozila a odmítla Ho, ani ji nenaváděl otevřeně k něčemu zlému. Naopak - svedl jí sliby lepšího obrazu „sebe.“ Bude moudřejší, lepší osobou, dokonce bude „jako Bůh.“ Co by mohlo být na takových vysokých ambicích špatného? Zlo je zdaleka svůdnější a efektivnější, když je zabalené jako „dobro“. Pakliže může povzbudit vyjádření „lidského základního dobra,“ které je vysokomyslné, altruistické a spirituální - ale bez Krista, - potom je Satan opravdu potěšený!
Satanovým cílem je zkorumpovat svědomí do takového rozsahu, že jeho lež je přijímána jako Boží pravda. Je velmi daleko od přání zničit všechna náboženství, Satan usiluje o to, aby se stal vůdcem náboženství falešného, kde ho jeho následovníci nevědomky uctívají. A pochopitelně, toto falešné náboženství - jak už jsme viděli - musí být překroucená forma Křesťanství, jelikož Antikrist se vydává za Krista. .. Zatím co ten drsný Satanismus kvete, lidé se od něj odvracejí. Satan je nejatraktivnější, když si hraje na Boha! Hrát si na Boha bylo Satanovou největší vášní už od toho jeho povstání proti Bohu v minulosti.. „Budu jako Nejvyšší“. (Isaiáš 14:14). A také tímto způsobem se „bůh tohoto světa“ (2 Korintským 4:4) bude manifestovat skrze svého mesiáše, Antikrista.. Právě tak jako ten pravý Kristus je Bůh „manifestovaný v těle,“ (1 Timoteovi 3:16) stejně tak Antikrist bude Satanova manifestace v těle. A jelikož Kristus je Bůh, Antikrist, který pózuje jako Kristus, musí také předstírat že je Bohem. „Dokonce usedne v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha.“ (2 Tesalonským 2:4). Satan Bibli zná, a má touhu po tom aby ho někdo uctíval. Zatím co mu činí potěšení v korumpování lidí, kteří ho potom uctívají jako zosobnění zla, mnohem raději má, když ho uctívají jako Boha!
V Apokalypse 13:3 dostává Jan podivnou vizi Antikrista jako jednu z bestií (zvířat), které viděl Daniel, tu velikou šelmu, mající „ sedm hlav a sedm rohů,“ na které jede děvka Babylónu. „A uviděl jsem jednu z jeho hlav jakoby smrtelně raněnou, ale rána se jí zahojila. A celý svět šel v obdivu za tou šelmou..
Na základě této vize, mnoho těch, kteří píší o proroctvích jsou přesvědčeni, že Antikrist bude doslovně vzkříšený z mrtvých, aby udělal podvodnou napodobeninu vzkříšení Kristova. Někteří dokonce navrhují, že Antikrist je člověkem který žil už dříve - a vládl jednomu z těch sedmi minulých impériích, které mělo přímý dopad na Israel.. (Marvin Rosenthal : „The Pre-Wrath Rapture of the Church“, 1990)
Je-li tato teorie pravdivá, nelze ji v žádném případě odvodit od toho, co řekl Jan. Zotavit se z něčeho, co Janovi připadalo „jako by to bylo“ smrtelné zranění - je na hony vzdálené od přivedení k životu zcela rozpadlou, 2500 let starou mrtvolu - a to se ještě nemluví o navrácení se duše a ducha zpět z Pekla! Na druhé straně fráze „jakoby smrtelně zraněná“ se zdá naznačovat, že nikdy mrtvý nebyl. Že to bylo zranění, na které se umírá, ale Antikrist se z toho dostane. To je to nebližší ke vzkříšení, co je Satan schopen demonstrovat. Další navrhují, že některý z dřívějších tyranů v historii lidstva - možná Hitler - se vrátí zpět do života. To zní jako science-fiction. Přívrženci této „zpět-k-životu“ teorie se touto snaží vypadat přijatelnější tím, že to nazývají „falešným vzkříšením“ protože, na rozdíl od Krista, Antikrist opět zemře. Ale to by znamenalo, že vzkříšení Lazara a jiných které Ježíš vzkřísil, bylo také „falešné vzkříšení“ protože Lazar a ti ostatní opět zemřeli. Ne - vzkříšení dává mrtvým život - a Satan takovou moc nemá.
Jedině Bůh je schopný překročit své zákony a tím konat skutečné zázraky. Satan nemůže překročit univerzální zákony právě tak, jako je nemůže ovládat člověk. Démonické „invaze“ ze spirituálního světa do světa našeho, jsou občas mylně pokládány za něco „nadpřirozeného,“ jelikož se zdají porušovat zákony fyzické vědy, jak je chápeme my. Satan a jeho démoni jsou ale vázáni zákony spirituálního vesmíru, a tak se pouze zdá - z našeho limitovaného pohledu, že dělají zázraky. Satanův vpád a interference s fyzikálním vesmírem je omezený na to, co mu dovolí Bůh. Až přijde čas, Bůh odstraní všechny zábrany a dovolí, aby Antikrist vykonával „Satanovo dílo celou silou, mocí a lživými znameními s veškerým klamem..“ ( 2 Tesalonským 2:9-10) Používání různých triků bude neodlučitelnou částí demonstrace Satanovy moci na zemi, aby ta jeho moc vypadala větší, než ve skutečnosti je. Tento podvod dosáhne svého vrcholu za Antikrista. Vzkříšení Ježíše Krista je tím ultimátním zázrakem - absolutním důkazem, že Bůh je Spasitelem - a nemůže být proveden kýmkoliv.
Není jednoduché předstírat příchod zpět ze smrti, a to je důvod, proč se světová náboženství neodvážila vyjít se stejným tvrzením jako Křesťanství, pro jejich vůdce a zakladatele. Namísto toho jim staví svatyně. Kromě toho, Hinduismus, Buddhismus, Islám a jiná náboženství ani neuznávají nutnost vzkříšení. Na rozdíl od toho, vzkříšení Krista je samým srdcem Křesťanství. Jak řekl Pavel, že kdyby nebylo vzkříšení, potom jsou apoštolové lháři - protože tvrdili že viděli vzkříšeného Krista. A Kristus by se ukázal falešným prorokem, protože prohlásil, že vstane z mrtvých. Bible by se ukázala lživým dokumentem, jelikož nejprve Jeho vzkříšení předpověděla, a potom potvrdila že se stalo. Ta celá zpráva Písma - od začátku až do konce - by se ukázala jako učení pro nic, jelikož říká, že smrt je důsledkem Božího soudu nad hříchem a dává slib, že Bůh poskytne Spasitele, který navždy smrt porazí.. Historická událost smrti, pohřbu a vzkříšení Ježíše Krista na planetě Zemi, činí jakýkoliv druh ekumenismu se kterýmkoliv světovým náboženstvím jak nemožným, tak i ohavným. Mrtvý Buddha, Mohamed nebo kterýkoliv jiný náboženský vůdce, nemají nic společného se vzkříšeným Kristem! Je nesmyslné probírat etická a morální maxima, která to či ono náboženství má s Křesťanstvím společné! Tato skutečnost je důsledkem toho, že Boží zákon byl vepsán do svědomí všech lidí - ale tento zákon nemůže spasit - jen odsoudit! Jediný Kristus zaplatil pokutu zákonem požadovanou - a to prokázal svým vzkříšením, Pouze On může spasit. Jsou dvě volby: Přijmout Ho nebo Ho odmítnout. „Dialog“ je odmítnutí! Je to pokus „přelézt ohradu,“ jak to podává Ježíš, namísto přijití k Otci skrze Toho, který jediný může v pravdě prohlásit: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněný.. (Jan 10:9).. Nepostačí říci, že Ježíš byl „dobrým učitelem“, pakliže nevstal z mrtvých, protože v tom případě by byl falešným prorokem, a Jeho učedníci lháři, nebo že Bible nabízí dobrou morálku a přináší ušlechtilou náboženskou filosofii. pakliže Ježíš nepovstal z mrtvých. Není možné „přijmout učení“ Ježíše a odmítnout Jeho vzkříšení, protože Jeho vítězství nad smrtí je podstatou Jeho zprávy!
Největší nepřítel lidstva - smrt - nemá více sílu nad těmi, kteří přijmou Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Vzkříšení Ježíše Krista nabízí naději která jde až za tento svět a dokonce až za tento vesmír k vesmíru novému, který Bůh slíbil namísto tohoto.
Pro ty, kteří Krista odmítnou, zůstává pouze hrozný věčný osud, za který nemohou vinit nikoho jiného, než sebe sama! Co to všechno má společného se subjektem této knihy? Všechno! Bude jako Přemožitel smrti ve svém vzkříšeném a oslaveném těle, když Kristus zničí Antikrista při svém Druhém Příchodu. Jak už jsme viděli, je to podle ran z Kalvárie, až přijde aby zachránil Israel, podle čeho Ho Israel pozná a uvědomí si, že Ježíš je jak Yahweh, tak i Mesiáš. O sedm let dříve poznají Křesťané svého vzkříšeného Pána tou stejnou cestou: podle ran na rukou, nohou a v Jeho boku. Bůh nedovolí, aby tyto důkazy vítězství nad hříchem a smrtí mohl někdo jiný napodobit!
Antikrist nebude ani předstírat že by byl vzkříšeným Kristem. Na jaké bázi se tedy bude za Krista vydávat? Téměř jistě se bude vydávat za poslední reinkarnaci „Ducha Krista“, který byl - údajně - v Krišnovi, Rámovi, Buddhovi, Ježíši atd. klam, který Boží Slovo předvídalo a varovalo proti: „A jako člověk jen jednou umírá - a potom bude soud....“ (Židům 9:27).. A jak Kristus vystupoval do nebe, dva andělé řekli učedníkům, že „ten stejný Ježíš“, (ne reinkarnace Kristova ducha, nebo „Kristovo Vědomí“) se vrátí tím stejným způsobem. Jan napsal, že duch Antikrista popírá, že Kristus přišel jednou-pro-vždy v těle (1 Jan 4:3). což znamená že byl vzkříšený a žije nadále v tom stejném těle.. Víra v Reinkarnaci umožňuje světu, aby přijal „Krista“ bez známek Kalvárie - velmi chytrá lež! Sotva může být náhodou, že dnes, s tolika znameními posledních dnů, že teorie Reinkarnace získává miliony stoupenců na Západě, po tom co byla většinou omezena povětšině na Východě po tisíce let. Opět jeden kousek skládačky zapadl do svého místa, aby signalizoval blízkost Antikristova vzestupu k moci a Druhého Příchodu Ježíše Krista, které po něm následuje, jako den po noci...
Právě tak, jak starověk odmítl Krista, tak moderní svět přijme Antikrista. Není to nic překvapujícího. Antikrist bude představovat všechno, čím se ego-centristický člověk chce stát podle svých podmínek a nezávisle na Stvořiteli! Jak kdysi Ježíš řekl: Přišel jsem ve jménu svého Otce a vy mne nepřijímáte. Jiný přijde ve svém vlastním - toho přijmete..“ Jan 5:43..
„Ve svém jménu“ je klíčem. Antikrist bude reprezentovat sebe. Skrze něj se „Křesťanství“ stane ultimátním humanismem. Satanská síla demonstrovaná v Antikristovi, bude oslavována jako psychické síly mysli a tak jako důkaz vrozeného jako-božského potenciálu člověka. Bude se to zdát tím nejvyšším triumfem „sebe“ v naplnění humanistické psychologie „Já“ která se nachází nejenom v sekulárním světě, ale také v církvích. A to bude ten slib, že každý z jeho stoupenců - v New Age který vyjde do síly, může prožívat ty stejné jako-boží síly. ...
Na rozdíl od náboženství Antikrista, které povyšuje „Já“, Kristus učil, že musíme zapřít sami sebe, vzít svůj kříž a následovat Ho. Ježíš nevyžadoval, aby se učedníci rychle (než si to některý z nich rozmyslí!) zapsali do seznamu budoucích „členů církve.“ Ani jim nenavrhl, že by mohli zpívat v kostelním chóru č se dostat do nějakého výboru, aby je v kostele zaměstnal. Naopak - testoval kvalitu jejich oddanosti. „Pakliže mne skutečně chcete následovat,“ by jim asi řekl, „dovolte, abych vám pověděl kam vlastně jdeme. Mým cílem je malý kopec za hradbami Jerusaléma nazvaný Kalvárie, kde mne přibijí na kříž. Pakliže mi skutečně chcete být věrní až do konce, potom bude nejlepší, vezmete-li si svůj kříž už nyní, protože to je to kam my směřujeme...“ viz Lukáš 9:23-26. Takový negativismus! Ovšem, pakliže se chceme vyhnout tomu aby naše kostely byly plné „Křesťanů“, kteří budou jednou uctívat Antikrista, potom si musíme vzít příklad z Krista v evangelizaci světa.. Bohužel, mnozí dnešní vedoucí kongregací jsou příliš „kultivovaní,“ než aby podávali evangelium tím stejným „negativním“ způsobem jaký používal Ježíš a Jeho apoštolové. Někteří z našich moderních vůdců prošli semináři, kde je učili motivaci k úspěchu, studovali psychologii, a adoptovali Dale Canegie-ho techniku, „Jak Získat Přátele, a Ovlivňovat Lidi.“ To všechno považují jako ideální přípravu pro „získání lidí pro Krista..“ Přesvědčí miliony, aby udělali „rozhodnutí pro Krista,“ a ti se domnívají že Kristovým posláním bylo přeměnit lidi tak, aby se „cítili dobře“ sami se sebou, aby si vybudovali sebe-ocenění, aby jim plnil jejich sobecké modlitby, a splnil jejich egocentristické ideje. Jan píše:
„A když byl v Jerusalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v Jeho jméno, když uviděli zázraky, které konal.
Ježíš se jim však nesvěřil, poněvadž všechny lidi znal. Nepotřeboval, aby Mu někdo o někom říkal své mínění. Sám dobře věděl co v člověku je.“ Jan 2:23. Proč se nesvěřoval lidem, kteří věřili že On je tím Mesiášem? Protože věděl, že špatně pochopili Jeho účel, a nechtěli být opraveni. Zajímali se pouze o Jeho zázraky, ale svůj kříž už ochotni nést nebyli.. Ovšem dnes by byli uvítáni ve většině kongregací, a mnoho pastorů by se neodvážilo opravit jejich falešné myšlení z obav, že by mohli z kongregace odejít - a ta by ztratila příjem z desátků. Ježíš se prostě takovým osobám nesvěřil ...
Jako kontrast k těmto lidem, hned druhá kapitola nám představuje Nikodéma, na kterého právě tak udělaly Kristovy zázraky silný dojem, ale Nikodém chtěl poznat pravdu! Zde nacházíme tu slavnou pasáž, kde Kristus vysvětluje Nikodémovi že přišel na zem, aby zemřel za hřích světa, a že k záchraně je nutné být znovunarozený skrze víru v Něj. V Janu 8 se nám připomíná stejná lekce. Ve verši 30 čteme: A jak promluvil tato slova, mnoho jich v Něj uvěřilo. Židé přicházející ke Kristu ve víře! Jaká obroda! Je velmi poučné vidět, jak Ježíš s těmito „konverty“ jednal:
„Zůstanete li v mém slovu, potom budete mými učedníky, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí..“ Jan 8:31-32.
Dnes je obtížné si představit ten šok, jaký musela tato slova mít na posluchače. „Učedníci?“ Za koho se vydává? Když exkomunikovali toho člověka, který byl slepý od narození, a kterém Kristus vrátil zrak, rabíni mu řekli s opovržením: „Ty jsi jeho učedníkem, my jsme učedníci Mojžíše!“ Jan 9:28. Je jasné, že se Ježíš považoval za většího než byl Mojžíš. A „v mém slovu?“ Židé byli hrdí na to, že následují Boží slovo. Tvrdil snad Ježíš o sobě, že je Bohem? Nebylo žádných pochyb o tom, že se prohlásil za Mesiáše, Slíbeného Vykupitele, a oni byli ochotní Ho jako takového přijmout - pakliže je osvobodí mečem od jejich římských okupantů. Ale to celé povídání o tom, že je osvobodí skrze pravdu, bylo jak zklamáním, tak i urážkou! Římané měli sice vojenskou kontrolu, ale Židé se považovali za intelektuálně svobodné, protože měli Mojžíšův zákon a Chrám. Jak si někdo dovoluje jim navrhnout, že oni tu pravdu nemají!
Když se jim Kristus snažil vysvětlit že je chce osvobodit od hříchu a od nich samých, zuřivě argumentovali. Popírali zlo ve svých srdcích a trvali na tom, že jsou dětmi Boha. „My máme jednoho Otce, Boha!“ Jan 8:41. Kristova odpověď je musela bodnout jako dýka: „Vy jste z vašeho otce Ďábla, a jeho vůli konáte!“ Jan 8:44. Rozzuřeni, zdvihali kameny, aby Ho ukamenovali. verš 59. Ježíš nebyl druh Mesiáše, jakého Židé chtěli, ale Antikrist bude přesně takovým, jakým ho celý svět - včetně Židů, bude chtít. Kristus nabízí přivést lidstvo do správného stavu s Bohem který stvořil vesmír, a je odmítnut. Antikrist nabídne to, co Satan slíbil Evě: udělat z lidí bohy, a bude přijmut. Ten zásadní rozdíl mezi Kristem a všemi antikristy je zřetelně vyjádřený na populární vánoční pohlednici:
Historie je téměř přeplněna lidmi, kteří by se rádi stali bohy (vyobrazení jsou Alexander Veliký, Julius Caesar, Maharashi Mahesh Yogi, Hitler, Lenin, Buddha, Mao Tse Tung) ale je pouze jeden Bůh, který se stal člověkem..
Naskytne se otázka: Co tohle všechno má společného s nástupem Antikrista a Kristovým Druhým Příchodem, a posléze tím finálním konfliktem mezi nimi? A opět říkám: Všechno! Střetnutí tváří v tvář u Armageddonu jen uzavírá to, co bylo už vykonáno na Kalvárii - a na bázi toho, jak byl Satan poražený, musí každý z nás udělat svou vlastní věčnou volbu!
Bitva mezi Kristem a Antikristem je bojována až do konečného rozhodnutí, v každém lidském srdci! My si musíme být jisti, na které straně nyní jsme. Rozhodovat se, nebo měnit strany při Druhém Příchodu - bude příliš pozdě! Je nezbytně nutné abychom pochopili kdo Kristus je, proč přišel a co očekává od nás - jinak bychom mohli být snadno podvedeni a skončit na opačné straně od kříže. Pouze na základě Kristovy oběti na kříži porazí On Antikrista při svém Druhém Příchodu a ten bude odsouzený do hořícího jezera navěky. I když - právě tak jako Jeho učedníci máme potíže to pochopit, Bible činí zcela jasným, že Bůh se stal člověkem, aby skrze smrt zničil toho, který má moc smrti - to je Ďábel..“ Židům 2:14.. Ta stará křesťanská píseň to podává přesně:
Ve slabosti a porážce, vyhrál korunu vítěze, své nepřátele pošlapal tím, že sám byl pošlapán.On ponížil Satanovu moc, že se stal Hříchem, hřích porazil; pokorný až do hrobu, hrob zničil také, Smrt rozdrtil tím, že zemřel zabit smrtí.. Zobrazený v tom kříži - pro celý vesmír, po věčnost k vidění - hrůza, ošklivost, hnus i odpornost hříchu jsou jasně vystaveny. Užasni - protože v hodině, která rozděluje lidstvo po věčnost, kdy zlo lidského srdce otevřelo veškeré zábrany v zuřivosti proti Bohu, On se připojil k hříšnému člověku , aby rozpoutal i svůj hněv proti Oběti visící na kříži. Pohleď na Boží nenávist vůči hříchu - a Jeho hněv vylitý na vlastního Syna, Bezhříšného, kterého „udělal hříchem za nás, abychom se mohli v Něm stát Boží spravedlností...“ 2 Korint. 5:21.. To co jeho proroci předpověděli, že Israel bude nenávidět a také zabije svého - tak dlouho předpověděného Mesiáše - to mělo vzbudit a šokovat odpadlý a tak nábožensky pyšný Israel. Přesto, navzdory všemu varování, to bylo přesně to, co se stalo. Sám Boží Syn- perfektní Člověk - bez fyzické či morální poskvrny, který se sám Israeli představil, hojil nemocné, uzdravoval slepé a chromé, křísil mrtvé, krmil hladové, přinášel lásku i radost - byl nenáviděn a proklínán, postaven před soud - výsměch spravedlnosti - a veřejně popraven. Jaká strašná záhada! Jak stará klasická křesťanská hymna zní: Ty, králi slávy, neseš - pro naší záchranu - trnovou korunu.
Jak je tohle možné? Charles Wesley kdysi napsal: Neuvěřitelná lásko, jak se může stát, že Ty, můj Bože, umíráš za mne? Potom co se stal Křesťanem, slavný raketový vědec Werner von Braun, s úžasem prohlásil:
Zlo vyrostlo na této planetě do takových rozměrů, že bylo schopné postavit jeviště se scénáriem, doposud neznámým v historii vesmíru: Bůh navštívil své tvory, a ti ho přibili na kříž..
Andělé, kteří se na to dívali v hrůze, jistě očekávali každým okamžikem rozkaz k intervenci a zničení těch, kteří zneužívali, poplivali, zbičovali, a k smrti odsoudili Toho, který je stvořil. Jaká potupa vidět nepatrného človíčka, jak výsměšně nasazuje Pánu Slávy korunu z trnů, když On měl nárok na korunu vesmíru! A On je to nechal udělat, a trpěl každé ponížení mlčky a pokorně. Satan musel radostí tancovat aniž by byl porozuměl slovům, která Ježíš pronesl, jak se tak díval vpřed - na ten kříž:
„Nyní je tento svět souzen, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě..“ Jan 12:31.32..
Adam s Evou se skryli v hanbě a vině, když Bůh navštívil Zahradu po jejich neposlušnosti. Když ale přišel Ježíš, byl přivítán arogantní sebe-dobrotou, která dokonce si ve vlastních očích, celé to hrůzné počínání ospravedlnila.... Adam a Eva alespoň Boží hlas znali - ale když Bůh později kráčel mezi svými tvory, zůstal nepoznán. Nenávist, vina, strach, a obranná pýcha byly přirozenou lidskou reakcí těch, kteří se střetli s Bohem-člověkem tváří v tvář. Ježíš byl vším, co oni měli být - a proto Ho vášnivě nenáviděli!
Zatím co démoni oslavují, a andělé si zakrývají oči, náboženské a civilní autority se spojí, aby zabili nevinnost. Maska lidského dobra spadla, a obnažila pravdu o lidské zkaženosti. Tito zkažení tvorové vylili svou nenávist na Toho Dokonalého, který konal jen dobro a kdo reagoval na jejich nenávist láskou a odpuštěním. Tato odporná monstra obklopila půdu kolem kříže, jako krvelačné hyeny! Hůře než zvířata, radostně prožívají Jeho agónii , a vychutnávají to, o čem se domnívají že je perfektní pomstou vůči Tomu, jehož dokonalý život odsoudil jejich pokrytectví a jehož spravedlivá slova probodla jejich srdce. Oni září, jak tak Jeho obličej ukazuje bolest, Jeho krev stéká na zem, a přesto je to za jejich hříchy! A opět jsme konfrontováni realitou, kterou nejsme schopní pochopit: Kopí, které probodlo Jeho bok, otevřelo cestu krvi, která spasí.. Ten kříž je konečným důkazem nejenom Boží lásky, ale také svědčí o Jeho spravedlnosti a integritě. On nemohl nikdy kompromitovat své svaté standardy. Jeho justice musela být uspokojena. Milost nemohla být udělena na úkor pravdy.
Není možné odpustit hřích, žádné smíření vzdorného člověka s milujícím Bohem tím, že budeme udržovat jakési nebeské účetnictví - všechno pečlivě zaznamenané v knihách! A Bůh to byl ochoten sám zaplatit!
Jaká láska! My reagujeme svou láskou na lásku těch, kteří nás milují, kteří jsou nám příjemní! Ale On miluje ty, kteří Ho nenávidí, mučí a přibodnou na kříž! Podívej se v němém úžasu na to, jak On se modlí za ty, kteří Ho právě pověsili na kříž: „Otče, odpusť jim, oni nevědí co činí...“ Lukáš 23:34. A opět to podal nádherně Charles Westley:
Je možné, že bych mohl mít podíl na krvi Spasitele? Zemřel pro mne, pro toho kdo Mu způsobil bolest.
Pro mne, který o Jeho smrt usiloval? Úžasná lásko - jak to může být, že Ty Bůh, umíráš za mne!
Ten kříž nekončil v minulé historii. Neztratil svou záchrannou moc, svou sílu inspirovat ať už k lásce či k nenávisti, rozdělovat svět na dva tábory. Tento proces stále pokračuje. Učedníci Ježíše Krista budou sdílet Jeho odmítnutí lidmi, Jeho utrpení z rukou světa, který by Ho ukřižoval znovu, kdyby mohl.. V Jeho nepřítomnosti jde tato nenávist proti těm, kteří nesou Jeho jméno a jsou Mu věrní. Jak se někdo může odvážit pokroutit tento kříž tak, aby jej udělal přijatelnějším světu, který Pána Slávy ukřižoval! U toho kříže musíme pro život zemřít tak abychom jej žili ve výměně za život nový - Kristus žije v nás. Pavel triumfálně píše:
„Jsem ukřižovaný s Kristem, přesto žiji - nejsem to sice já, ale Kristus žije ve mně; a ten život, který nyní v tomto těle žiji, žiji vírou v Syna Boha, který mne miloval a dal svůj život za mne...“ Galatským 2:20.. Kristovo vítězství nad Antikristem v tom finálním boji u Armageddonu by bylo prázdné, kdyby všichni lidé šli do pekla s ním. Miliony byly zachráněny Kristem ze Satanových spárů, pro Boží slávu. I přes své satanské síly je Antikrist poražený už před Druhým příchodem těmi Křesťany, kteří budou mučedníky v Době Strastí. O těch, které se zdají být Antikristem poraženi, o těch píše Bible:
A oni ho (Antikrista) přemohli krví Beránka, a slovem svého svědectví; nemilovali svůj život natolik, aby se báli smrti Apokalypsa 12:11...
___________ * ____________
NAŠÍM ZÁJMEM JSOU nástup Antikrista a události připravující svět na tento klam. Zabralo by to celou další knihu psát o tom co se stane, až on převezme moc - hrůzy jeho vlády a Doba Strastí. Postačí říci, že po krátkém období Utopie jednoty a míru, to obnovené Římské Impérium “železo, smíchaného s hlínou“ jak řekl Daniel, „se neudrží pohromadě“ a počne se rozpadat. Tato země se přemění ve skutečné peklo, až Satan, operující skrze Antikrista, počne hrát svou poslední kartu - jak tak ten jeho dlouho-trvající kosmický boj s Bohem, dosáhne svého vrcholu. V zuřivém boji v samotném nebi mezi Michaelem a jeho anděli .. a tím starým Hadem, nazvaným Ďáblem a Satanem, který podvádí celý svět bude nakonec „Satan svržen dolů na Zemi a jeho andělé s ním.“ Apokalypsa 12:7-9.
Planeta Země se stane poslední baštou Satana. Ve své zuřivosti si udržet svou vládu, Satan odhodí poslední masku „anděla světla.“ Ti, kteří na zemi žijí zjistí s hrůzou co to znamená být služebníkem Satana a hříchu. Anděl z nebe prohlásí jejich zkázu:
„Běda obyvatelům země a moře! Ďábel přichází k vám dolů s velikým hněvem, protože ví, že už má málo času! Apokalypsa 12:12...
Ve snaze udržet si vedení, Antikrist najde obětního beránka, kterého by mohl vinit ze zvyšující se zkázy, jak tak Bůh vylévá svůj hněv na zemi. Potom co poruší svou smlouvu s Israelem, bude se snažit o něco, čemu Hitler říkal „finální řešení židovského problému.“ Bible tu dobu nazývá „Jakubovy svízele.“ Jeremiáš 30:7.. Posledním aktem „jednoty“ se strany národů, bude pokus zničit Israele jednou a pro vždy. Nevědomky budou plnit Boží účel: Shromáždím všechny národy proti Jerusalému k boji, a město bude dobyto..“ Zachariáš 14:3,4.. Když uvidi porážku Israele na dosah ruky, světové armády se obrátí proti sobě, ve snaze získat kontrolu nad planetou Zemí. Armageddon se obrátí v holokaust. Jistě že Israel, který má jaderné zbraně, nedovolí aby byl zničen, aniž by je použil. Kristův výrok, že kdyby nezasáhl, lidstvo by bylo zcela zničené (Matouš 24:22) naznačuje, že nukleární boj strašných rozměrů právě nastane, až On přijde v moci a slávě k záchraně Israele. „Potom vyjde Hospodin a bude bojovat proti těm národům.. A Jeho nohy stanou v ten den na Hoře Olivetské.“ Zachariáš 14:3,4...
Pro Krista to nebude žádný veliký boj, aby zlikvidoval Antikrista a všechny armády světa. Bude stačit pouhé slovo od toho, Který má na sobě znaky ukřižování, který „byl mrtev“ a je navždy živý“. a má „klíče od pekla a smrti“ Apokalypsa 1:18, 2:8.. Satan bude zavřený na 1000 let Apokalypsa 20:1-3., Antikrist a Falešný Prorok v ohnivém jezeru, zatím co Kristus vládne mileniálnímu království z Davidova trůnu v Jerusalémě. Science fiction? To, že svět posledních dnů se neodvolatelně obrátí zády k pravdě a spravedlnosti a bude volit falešný mír - a tak bude sklízet Boží hněv a zkázu, je jedno z nejjasnějších učení Bible. V té stejné době se ukáže ta záhadná tvrdošíjná, zatvrzelá zvrácenost lidského srdce. Lidé všude touží po míru, ale cesta, kterou lze mír dosáhnout, je lidské pýše odporná.
Lidstvo je jako terminálně nemocný pacient, který by si přál vyléčení které doktor nabízí, ale shledává předepsanou medicínu (lítost vůči Bohu a víru v Ježíše Krista) příliš nechutnou, než aby ji spolkl - a vezme si raději cukrem potaženou, ale smrtelně jedovatou pilulku..
I s tou evidencí kterou jsme podali, se stále ještě zdá být neuvěřitelné, že Antikrist bude schopný tak totálně podvést lidstvo. Bude nápomocné, když se obrátíme na jednoho člověka, jehož vzestup k moci a slávě mystifikuje historiky. Adolf Hitler se zdvihl náhle k moci, která neměla obdoby v moderní době. Podvedl nejenom Německo, ale téměř celý svět - po určitou, překvapivě dlouhou dobu. Racionální vysvětlení neexistuje. Díváte li se na filmové záběry Hitlerových veřejných vystoupeních s jejich pompou, slavnostní pochody nesoucí ohromné vlajky s hákovým křížem, fanaticky opakované „Sieg Heil“ ze statisíců hrdel - odhalují neomylně záhadný náboženský prvek. Démonický? Bez pochyby ano. Hitler vyvolal spontánní davovou hysterii,, která hraničila s uctíváním. William Shirer autor knihy „Vzestup a Pád Třetí Říše“, který jel do Německa v roce 1934, aby zjistil co se tam děje, napsal do svého deníku:
Dnes, pokud se týče velké většiny jeho soukmenovců, Hitler dosáhl vrcholu, jaký žádný německý vůdce před ním nedosáhl. Hitler se stal - už před svou smrtí - mýtem, legendou - téměř bohem.. V Hitlerovi byl nějaký pokřivený génius který dosáhl mnoha velikých věcí. Mezi 1933 a 37, zatím co zbytek světa se stále ještě válel v bahně Veliké Krize, německá nezaměstnanost klesla ze šesti milionů, na jeden milion. Národní produkt se zdvojnásobil. Volkswagen šel do výroby, a první dálniční systém na světe, „Autobahn“ začal. Velmi mnoho dobra dávalo zlu kamufláž! Simona Weilová, která byla v Osvětími, kde většina její rodiny zemřela, přiznává: Měli jsme veliké potíže uvěřit, že lidé byli opravdu zabíjeni. Nikomu nepřišlo ani na mysl, že nějaký plán na exterminaci mohl vůbec existovat..“
Po líbánkách míru, lásky a bratrství, Antikristův teror, učiní z Hitlerovy vlády blahovolný, dobročinný spolek ve srovnání s tím co bude. Ti, kteří ho odmítnou uctívat, a podřídit se novému řádu, budou bez okolků popraveni - a celá země o tom bude vědět a celá země s tím bude souhlasit. Konec konců, lidstvo právě prožilo neuvěřitelné zmizení milionů lidí. Strach z toho, že by mohli být uneseni také, je bude - po čas - držet zpátky.
Nejúžasnějším aspektem Hitlerova podvodu byl takový silně „křesťanský“ prvek, který s tím byl spojený. Něco, co bude absolutně nezbytné u Antikrista. Většina církví v Německu, šla šťastně s tímto novým pořádkem. Hitler slíbil „svobodu pro všechny náboženské denominace“ - podobně, jako dnes slyšíme ve Východní Evropě. Ve své řeči ze 23 března 1933, v čase kdy převzal vládu jako diktátor, Hitler chválil křesťanskou víru a slíbil respektovat svobodu svědomí.
Několik výtržků z jeho válečných řečí odkrývá neuvěřitelné předstírání toho, že stojí na straně Boha:
1940: „Modlíme se k našemu Pánu, aby i nadále žehnal našemu boji za svobodu.“
1941: Věříme, že obdržíme požehnání od Vrchního Vůdce... Pán dal souhlas naší bitvě. Bude s námi i v budoucnu.“
1942: „A budeme se modlit k Pánu Bohu, za spásu národa.“
1943: „Budeme i nadále dávat celou sílu našemu národu. Pouze pak můžeme … se modlit k našemu Pánu, aby nám pomohl, jak vždy činil..“
Tisíce německých pastorů se sjednotily v nově organizované „German Christian´ Faith Movement,“ který podporoval nacistické doktríny a propagoval „Reich Church“ který by byl spojil všechny Protestanty pod Stát. Menšina pastorů, vedená Martinem Niemoellerem, (který původně Hitlerův příchod k moci přivítal), si konečně uvědomila, že Hitlerovo „positivní Křesťanství“ je ve skutečnosti proti-křesťanské, a tak oponovali nacifikaci církve. „Reich Church“, zformovaný pod vedením lidí, které vybral Hitler, byl formálně uznán Reichstagem 14 července 1933. 13 listopadu se událo masové shromáždění „German Christian´ Faith Movement“ ve Sportpaláci. Vedoucí navrhli opustit Starý Zákon a revizi Zákona Nového, aby souhlasil s Nacionálním Socialismem. Resoluce volala po „One People, One Reich, One Faith,“ přísaha věrnosti Hitlerovi, kterou měli podepsat všichni pastoři, a vyloučení židovských Křesťanů všemi kostely. Vláda teroru Gestapa začala pozavíráním 700 pastorů na podzim 1935. Ospravedlňování pod Hitlerem, právě tak jako pod Konstantinem, bylo ekumenická „jednota.“ Slyšíme ten stejný, atraktivní slogan i dnes. - a celý ten příliv ekumenismu se už zastavit nedá. Ti, kteří tomuto oponují, jsou obviňováni z úzkoprsé bigotnosti. Pravda, kterou nemáme prodat za žádnou cenu, (Přísloví 23:23) se již nabízí za humanistickou a mytickou jednotu. Celou tu dobu, co se snažil zničit Křesťanství, a nahradit jej svým neopohanským okultismem, Hitler stále předstíral že je bojovníkem za to pravé Křesťanství. Následující výňatek z řeči Hanse Kerrla, nacistického ministra církevních záležitostí, ukazuje, jak očividnou se tato lež může stát, zatím co je nadšeně přijímána „Křesťany“:
Strana je pro Positivní Křesťanství, a Positivní Křesťanství je Nacionální Socialismus.
Nacionální Socialismus znamená plnit Boží vůli .. Boží vůle se odhaluje v německé krvi .. Že Křesťanství spočívá ve víře v Krista jako Božího Syna, mne nutí k smíchu. Pravé Křesťanství se reprezentuje ve Straně, a německý lid je povoláván Stranou a hlavně Vůdcem ke skutečnému Křesťanství. ... Vůdce je zvěstovatelem Nového Zjevení..
Stále je nám připomínáno jak je svět zranitelný vůči sebeklamu podle toho, jaká úcta - téměř posvátná úcta - je projevována některým vůdcům sekt či kultů. Na příklad Dalai Lama je vysoce ctěný po celém světě, a obdivován masami. Přesto jeho veřejná prohlášení o sobě samém, jsou podobná těm, které jednou bude na sebe vztahovat Antikrist, a to je: že je čtrnáctou reinkarnací Lámy, a že je - doslovně „Bůh.“ Navrhuje přivést světový mír pomocí těžce démonické Yóga vizualizace, do které zatahuje desetitisíce lidí po celém světě. Za toto obdržel Nobelovu Cenu Míru v roce 1989! Tento předchůdce Antikrista také oslavovaný římskokatolickou církví, která kdysi dala své požehnání i Hitlerovi. Až budou všichni skuteční Křesťané odstraněni ze Země, a Duch Svatý nebude již nadále usvědčovat lidská svědomí, potom bude provedení masového klamu tisíckrát snadnější pro Antikrista, než to bylo pro Hitlera. Téměř každá „positivní“ víra, která podpoří klamnou iluzi „nekonečného lidského potenciálu,“ která buduje sebe-ocenění a která se zajímá o sociální spravedlnost pomocí humanismu, bude přijímána, Už dnes, podle „Genocidě Treaty“, která byla nedávno podepsána Spojenými Státy, je zločinem tvrzení, že některé náboženství není pravdivé. (Pozn. překladatele: Pravda, prozatím se tento zákon neuplatňuje- ale je ho možné legálně použít kdykoliv..) Být ekumenický a „positivní,“ je dnes vyžadováno mezinárodním zákonem. Je to jen malý krůček ke kruté vládě budoucího Antikrista.. Dnešní „Positivní Křesťanství“ - které jako kdysi to Hitlerovo obléká okultismus do křesťanské terminologie, ve skutečnosti ovládlo celou Ameriku, a současně se „exportuje“ do Východní Evropy. Ti, kteří propagují „Positive Thinking,“ „Possibility Thinking“ a „Positive Confession,“ jsou mezi nejvlivnějšími mediálními kazateli, a církevními vedoucími v USA. Každá oprava je nazvána „negací.“ A co se „nových odhaleních“ týče, Charismatické Hnutí produkuje „proroky,“ jejichž výroky jsou slepě následovány rostoucím počtem Křesťanů - dokonce i když tato prohlášení jsou v kontradikci s Biblí. Právě tak jako svět, tak i církev je připravována na Veliký Klam. Dokonce i pro mnoho evangelíků „víra“ už nepotřebuje Boha jako svůj objekt, ale je vynášena jako „positivní“ síla mysli, která vytváří to, v co pevně a upřímně věříme. A tak to za co se modlíme, to se stane - ne „pakliže je to Boží vůle“, ale jsme li my schopni uvěřit, že se to stane! „Vaše nevědomí má sílu, která transformuje přání do skutečnosti - je li přání dostatečně silné“ (Norman Vincent Peale, „Positive Imaging“, 1982).
slibuje „křesťanský“ vedoucí, jehož díla jsou čtena šestnácti miliony Křesťanů každý měsíc.. Jeho chráněnec, jeden z nejpopulárnějších propagátorů této okultní iluse že „víra“ je silou ovládanou myslí, vysvětluje nadšeně toto svádící evangelium:
Co je tou kouzelnou přísadou, která zaručuje úspěch a vylučuje nezdary z naších životů? Je to Víra! Possibility Thinking je prostě jiné slovo pro „víru.“
Vy nevíte, jako sílu v sobě máte! .. Můžete udělat ze světa cokoliv, co si budete přát! (Robert Schuller, Possibility Thinking - Goals. Amway Corp. tape..)
Sváděni tímto falešným učením, Křesťané se počínají dívat na modlitbu jako na nějakou náboženskou metodu, jak prosadit svou vůli. Nejdříve se soustředí zrakem na to co si přejí, a potom se pokoušejí dostat „víru“, která by jejich přání „zrealizovala.“ Semináře „Jak Si Napsat Svůj Vlastní Lístek S Bohem“ (Titul knížky napsané Kenneth Haginem). tím, že si myslíte určité myšlenky, pronášíte určitá slova, či si vizualizujete své cíle, jsou navštěvované tisíci posluchači. ... Falešné evangelium dneška vychovává „Křesťany,“ kteří jsou přitahováni ke „Kristu.“ který má vlastnosti Antikrista! Tento všeobecně rozšiřovaný, falešný „Kristus,“ už hříšníky k pokání před svatého Boha nevolá, ale omlouvá bezbožné chování jako problém psychologický, který je důsledkem „traumat“ z dětství. Namísto aby vyzýval své učedníky k „popření sama sebe, pozdvihnutí vlastního kříže a následování toho pravého Krista, tento „Kristus“ je učí, aby milovali sami sebe a uznávali svou vlastní vrozenou „hodnotu .“ Tento „Kristus“ neslibuje pokorným, že „zdědí tuto zemi“, ale nabízí kursy „sebe-ujištění.“ Namísto požehnání „těm kteří truchlí.“ varuje před „nízkým obrazem sama sebe,“ a propaguje positivní sebe-ocenění.“ A spíše než sliboval nebe „chudým v duchu,“ nabízí finančně chudým atraktivní evangelium stonásobného navrácení všech příspěvků určitým „křesťanským“ programům a akcím.. Kromě toho je ta dynamická a motivační naděje v Kristův iminentní návrat popírána těmi, kteří prohlašují, že k Pánu patří. To že se Kristus vrátí na zem viditelně a osobně je pohled, který je stále více popíraný, ve prospěch nějakého „spirituálního“ druhého příchodu. Populární autor M.Scott Peck , přestože je New Ager, se prohlašuje za Křesťana a tak je přijímán dokonce i evangelíky. Hovoří za vzrůstající sektor církve:
Když si pomyslím na ty úžasné změny, které jsou zapotřebí pro globální mír ... někdy se zdá, že bude zapotřebí virtuálního Druhého Příchodu. Nemám na mysli nějaký tělesný druhý příchod.
Vlastně, jsem hluboce pesimistický při pomyšlení na církev, jak pasivně čeká, až se její mesiáš osobně objeví.. Spíše hovořím o vzkříšení Kristova ducha, které nastane v církvi, až Ho Křesťané budou brát vážně.. (M.Scott Peck - New Age Journal, May/June 1987)
A zde máme jednu ze sugestivních New Age lží, kterou kdy Satan inspiroval! Mnoho Charismatiků dnes propaguje ideu, že druhý návrat není návrat našeho Pána osobně - v Jeho vzkříšeném těle na zem, ale dosažení církve - pomocí Jeho spirituálního těla - vyšší spirituální roviny s evidencí velikých znamení a zázraků. Tento vedoucí New Ager prezentuje tuto lež docela výmluvně:
Jak tak přijímáme Krista v našich srdcích - ne jenom nějakou jednoduchou emocionální konverzí, jakou požadují televizní evangelisté, ale radikální transformací vědomí ... prožíváme příchod Krista osobně a nyní.. Druhý Příchod Krista není - je to falešný koncept. Existuje pouze, jak to podává Bible - příchod Krista skrze mně, skrze vás - jak tak vystupujeme ve vědomí.. Finální zjevení Krista nebude člověk v prostoru, před kterým každý musí pokleknout, ...ale evoluční událost.....Nová rasa, nový druh bude obývat Zemi. Lidé, kteří mají formát vědomí, který měl Ježíš. A v tomto procesu bude Království Boží skutečně na Zemi založeno, pod vládou Krista v srdcích a duších všech lidí.. (John White, „New Age and the Second Coming of Christ“- Body/Mind/Spirit, November-December 1988)...
Jak ďábelsky chytré! Autor nestojí na pozici anti-Křesťana, ale píše jako pravý Křesťan! Neodmítá Bibli, ale „opravuje falešný výklad“ Bible. Jeho teze je velmi přesvědčivá. Vyrůst do plného formátu vlastní vnitřní dokonalosti - se zdá být mnohem impozantnější, nežli v lítosti přiznávat vlastní vzpouru před svatým Bohem! A tato teze zapadá perfektně do pravděpodobného tvrzení Antikrista, že on je reinkarnací Ducha, který byl v Kristu - vyšší stav mysli“ - do kterého jak slíbí, lidstvo zavede. Římskokatolická církev - svými dogmaty - popírá Rapture také. To nejlepší, v co Katolíci po smrti doufají, je probuzení v Očistci, v místě kde musí trpět za své hříchy po neurčenou časovou délku, která závisí od toho, kolik odpustků si vysloužili, kolik Růženců, Mší a dobrých skutků bude za ně - po jejich smrti - provedeno. A tak učení: „...ti, co zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve, potom my, kteří jsou ještě naživu, budeme spolu s nimi uchváceni do prostoru, vstříc Pánu. (1 Tesalonským 4:16-17) musí být ignorováno, nebo poopraveno. Nakonec -mnoho Katolíků bude muset ztrávit v Očistci možná několik tisíc let , jiní pouze pár dnů nebo týdnů.
Katolická církev nemá žádné „směrnice“ aby mohla říci, jak dlouho tam kdo bude. A tudíž všichni Křesťané nemohou být vzkříšeni najednou, a společně se svými žijícími Křesťany odejít do nebe pohromadě, jak to učí Bible. Kromě toho papež zřejmě nedávno obdržel jedno velmi zajímavé „odhalení“ od Naší Paní z Fatimy: Přichází veliké nebezpečí, které ztransformuje lidské myšlení a postaví ho do pozice, kde bude hrát hlavní úlohu v tom, že bude moci z chaosu vytvořit pořádek. Je to velmi podobné situaci, kdy najednou zmizí z této planety miliony lidí.. Malachi Martin „bývalý Jezuita a profesor při Vatikánském Pontifikálním Institutu píše:
Jan Pavel čeká.. Bůh musí nejdříve intervenovat, nežli hlavní služba Jana Pavla pro lidstvo bude moci počít. ... Čeká... čeká na jednu událost, která rozštěpí (fission) lidskou historii, oddělí okamžitou minulost od přicházející budoucnosti. .. Potom bude konec čekání Jana Pavla. Jeho úřad jako Služebníka Velikého Plánu potom počne... až se odehraje ta štěpící událost.. (Martin, „The Keys of this Blood.)
Jak už jsme viděli, Rapture Církve bude skutečnou „štěpící“ událostí! Jednota a mír, jak „Naše Paní z Fatimy“ zjevila nepřijde - ale na tom záležet nebude. Zmizení milionů, vytvoří příležitost, na kterou Antikrist i papež čekají. Ani si nikdo neuvědomí, že si Kristus vzal svou Nevěstu do nebe, ale bude jim jasné, že jejich čas nadešel. .. Ten Veliký Klam bude navíc podpořený falešným „Svatým Duchem“, který tak zřetelně operuje vně Charismatického Hnutí - hnutí, které zahrnuje asi tak 10 milionů Amerických římských Katolíků. Jedno z těch prvních předpovědí, které byly vysloveny na počátku katolického charismatického hnutí na začátku šedesátých let, bylo to, co „slíbila Marie z Fatimy, že se opravdu stane. (Edward D. O´Connor, „The Pentecostal Movement in the Catholic Church“, 1971). „Dar jazyků“ byl přijatý spontánně mnoha Katolíky, jak se tak - nebiblicky - modlili k Marii: „S Tomem N. to přišlo, jak končil svou modlitbu Růžence“, „Sestra M., jak klečela a modlila se k Požehnané Panně.“ (tamtéž). Všeobecný vliv „křtu ve Svatém Duchu“ na Katolíky způsobil zvýšení jejich heretické oddanosti k Marii, a umožnil tak, aby ta odporná dogmata katolicismu byla více přijatelná a smysluplná. Ten stejný „duch“, který podporuje takový klam, bude také podporovat Antikrista. Duch, který operuje skrze katolické vedoucí, začíná pomalu podvádět Protestanty.
To se ukázalo opět při „Indianapolis 1990, ekumenické katolické konferenci o „Holy Spirit and World Evangelization,“ kde Katolíci měli většinu z 23 tisíců účastníků. Magazín „Charisma“ nadšeně oznámil, že „římskokatolické výukové shromáždění bylo soustředěno na přivádění lidí ke Kristu - ne do římskokatolické církve, jak se mnozí obávali. („Ready to Evangelize the World: 23 000 chariosmaticks gather for Indianapolis ´90. Charisma & Christian Life, October 1990.) Toto shromáždění bylo zcela nepoctivou misreprezentací. Člověka překvapuje, jak často ti, kteří se domnívají že mají zázračné dary Ducha, nechápou, že jsou klamáni... Tom Forrest, kněz který řídí římský „New Evangelism 2000“ z Vatikánu, použil všechny správné evangelické výrazy, když hovořil před společným Protestansko-katolickým posluchačstvem. Vyvolal potlesk, když volal po „křesťanské jednotě“ v „evangelizaci světa.“ Ale když oslovil pouze katolické shromáždění, dal na vědomí, co si opravdu myslí, a také byl odměněný dlouhým potleskem:
Naším úkolem je vytvářet lidi plně a bohatě křesťanské, jak jen je rychle můžeme přivést do katolické církve .. naší viditelné svátosti spásy. Rád to tak říkám - „Naše viditelná svátost spásy.“ To je to, čím naše církev je, a my musíme evangelizovat do naší církve. Ne, my nezveme někoho, aby se stal Křesťanem - my ho zveme, aby se stal Katolíkem. A proč je to tak důležité? Existuje sedm svátostí, a katolická církev má všech sedm. ... my máme Kristovo tělo, pijeme Kristovu krev. Ježíš je na naších oltářích živý, jako oběť.. Stáváme se jedním s Kristem ve svátosti oltářní. .. Jako Katolíci, máme Marii, Královnu Ráje.. Jako Katolíci, máme- a to se mi líbí nejvíce - Očistec! Díky Bohu! Jsem jeden z těch, kteří by se nikdy nedostali k té krásné vizi, bez toho. Je to jediná cesta jak jít.
.. naším úkolem je použít toto poslední desetiletí k evangelizaci každého do katolické církve ... do třetího tisíciletí katolické historie.. Kromě všech svých herezí, římskokatolická církev se bratříčkuje se „svádivými duchy“, jako jsou ti, kteří se zjevili u Fatimy ve formě „Marie“ a dítěte „Ježíše“. Tato zjevení a jejich „doktríny ďáblů“ (1 Timoteovi 4:1), byly přijímány každým papežem za posledních šedesát let! a tím také sta miliony Katolíků. Podobné jevy rostou počtem po celém světě od Lipa City na Filipínách až po Bayside New York, k Medjugorje, Jugoslávii. Vždy to jsou „zázraky“ a „varování“ světa před přicházejícím soudem, se slibem, že skrze růženec a intervence „Naší Paní“, mír může přijít.
Jeden římskokatolický expert na takové jevy, napsal:
Jsme informováni na všech stranách pozoruhodnými mystickými jevy: Přízraky, vizemi, proroctvími, extází, stigmaty a pod. .. Jistě, máme Fatimu, a denní jevy u Medjugorje. ... Potom je zde Dozule.. a Khibeho v Ruandě, z jevy zcela nové povahy. Slýcháme také o přízracích „Naší Paní“ u Akity, v Japonsku. ... jevy v Chile, v Austrálii a Polsku. .. v Kanadě ... Garabandalu, San Damiano, Kahýře, Amsterodamu.. (Brother Michael of the Holy Trinity at Sorbonne: “Messages from Heaven to Earth: Fatima, Medjugorje, Kebeho, and Charismatic Renewal..“ The Catholic Counter-Reformation in the XX th Century.“
V samotné španělské vesnici Garabandal, bylo asi 2000 přízraků, doprovázených okultními jevy a poselstvími světu. „Panna Marie“ se zjevuje po světě se zvyšující frekvencí. Je to míchanice obyčejného podvodu (jako byl odhalený v Medjugoje), a skutečných démonických projevů. Poselství, které přichází od „Panny,“ je konzistentní s jinými démonickými zprávami, a je důležité pro Antikrista: že všechna náboženství jsou v základu stejná, a musí se spojit za účelem míru. Nabízí evangelium, které může přijmout Katolík, Protestant, Muslim i Žid. (Wayne Weible: Miracle at Medjugorje.“ April 1988). „Marie“ hlásá: „Každý uctívá Boha podle svého způsobu, s mírem v srdci.“ (Christian News, January 2 1989, interrview with Seer Vicka Ivankovic...)
Kontakty s démonickými duchy se množí, činíce jak svět, tak i církev více náchylnými k satanskému klamu - více než tomu bylo za dob Adolfa Hitlera. Účast v okultu jako je Yóga a další praktiky Východního mysticismu a New Age filosofie jsou dnes také mnohem větší, než tehdy. OSN má dokonce „meditační místnost,“ kde jsou také babylónské okultní symboly, kde přívrženci všech náboženstvích, kteří jej navštěvují po statisících každý rok, mohou vyvolat „svého boha uvnitř.“ Pentagon má svůj „Meditation Club“, který se snaží zabránit válce pomocí „psychického mírového štítu“ kolem celé zeměkoule z „pozitivních myšlenek.“ Sověti mají podobný program. Pomocí „fušování“ do okultu, chtějí „rozvinout lidský potenciál“ a mají mnoho zájemců mezi politiky. Jak jeden novinář nedávno napsal:
Vychází nový den u CIA, Pentagonu a Kongresu: New Age dorazil .. vysocí úředníci se radí s psychiky.. zaobírají se regresí minulých životů, a konsultují média spiritismu. Ve kterékoliv době, jedna čtvrtina kongresmanů zkoumá psychické jevy, podle Charlese Rose-ho, ze Severní Karolíny. „Jde o hojení, proroctví, vzdálené vidění, či fyzické manifestace psychických sil, jako ohýbání lžiček, či mazání počítačových pásek,“ dodává.
V usilování o okultní a New Age léky, princ Charles, následovník britského trůnu - a tím také příští hlava Anglikánské církve, došel k závěru, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná. Považuje se za psychika a věří ve vedení ze spirituální říše. Královna, (také zapojená v okultu), společně s princem věří, že on, Charles, je Vyvoleným - kteří jsou v linii na trůn, podle božského, předurčeného plánu. ( John Dale, „ The Prince and the Paranormal: The Psychic Bloodline of the Royal Family, 1986).
Princ Charles je představitelem mnoha dalších, prominentních postav, které jsou angažovány v okultu a předvídají příchod humanistického, celosvětového náboženství. Také vědci podporují víru v psychické síly. „Foundation of Physics“ nedávno vydalo článek napsaný výzkumníkem Princeton University, Rogerem D.Nelson-em v tom směru, že vědecké experimenty potvrzují skutečnost, že lidská mysl může ovlivňovat počítače na dálku. (ESP exists, scientist reports, „The Orange County Register“ April 1, 1990.) Tato zvyšující se otevřenost k paranormálním událostem a údajným psychickým silám, je důležitou přípravou pro přicházejícího Antikrista, který bude demonstrovat síly takového stupně, jaké žádný člověk nikdy před ním neměl.. (Pozn. překladatele: Ježíš j e Bůh, a tudíž toto srovnání se na Něj nevztahuje)
S novou svobodou ve Východní Evropě, okultisté opouštějí soukromí, jdou na veřejnost a jsou nadšeně vítáni. „Chicago Sun-Times oznamuje: „Sověti zírají na první horoskopický magazín.“ „New York Times“ uvádí hlavní článek o explozi okultismu a o spirituální obrodě v SSSR: „Nejmenovaná Hojící Síla má debut na sovětské televizi.“ Víc jak sedmdesát let bylo až 40000 lekcí denně v továrnách, školách v rádiu i na televizi o „důkazech“ že Bůh neexistuje a že „vědecký materialismus“ je jedinou pravdou. Sověti jsou nyní znechuceni tím, že byli ochuzeni o jiné názory a pohledy, a jsou zcela hladoví po spirituálních zážitcích.. Bohužel, tato nová otevřenost vůči všemu spirituálnímu, bez vedení Bible a Svatého Ducha, otevírá dveře satanským klamům.. A opět se staví dějiště pro Antikrista. Tento trend dostává takové veliké momentum, že je dalším poukazem na blízkost Kristova Druhého Příchodu.
„Washington Post“ píše:
Je li v Sovětském Svazu nějaký „kult osobnosti,“ není v osobě Michaila Gorbačeva, ale v osobě ukrajinského psychologa který, (vizualizací), podává „anestézii na dálku,“ a má audienci 200 milionů posluchačů, kdykoliv se objeví na programu „Dobrý Večer, Moskvo!“
Kašmirovský tvrdí, že léčí všechno od sterility a artritidy až po rakovinové nádory a existuje mnoho vděčných, kteří svědčí o jeho pozoruhodných silách...“
Visualizace je tou nejmocnější okultní technikou, kterou známe. Její provozovatelé - od sibiřských šamanů k vedoucím seminářů „úspěchu,“ vědí, že je to ta nejrychlejší cesta, jak navázat kontakt se „spirituálními vůdci.“ Carl Jung řekl kdysi o „Filoménovi,“ svém „spirituálním vůdci,“ toto: „Chodil jsem s ním po zahradě.. byl někdo, komu Indové říkají guru...“ Jungiánský psycholog Hal Zina Bennett nás ujišťuje: Ještě jsem neviděla, že by někdo nebyl schopný kontaktu se spirituálním vůdcem, po půl hodině instruktáže.“ (Hal Zina Bennett Ph.D. „ The Inner Guides..“)
Typický seminář „Power of Imagination“ vyučoval tisíce lidí v celé zemi. Vedly to dvě katolické školy, Marquette a Loyola Marymount Universities. Účastníci se učí kontaktovat „vnitřní vůdce“, který k nim doslova hovoří, vždy má pravdu, a bude s nimi po celý život. Tato praxe explodovala v oblastech výuky, obchodu, medicíny a psychologie od „První Světové Konference o Obraznosti.“ (First World Conference on Imagery.) Konference byla sponzorovaná Marquette Universitou a Medical College of Wisconsin, v roce 1985. Už nikdo nemusí cestovat daleko tam, kde se „Marie“ objevila! Vyučují se vizualizační techniky od mateřské školky až po semináře managementu, které umožňují každému vidět „Ježíše“ „Panu Marii“, mimozemšťany, nebo jakoukoliv osobu minulosti - nebo dokonce z budoucnosti. Skrze tuto starodávnou a mocnou metodu otevření se satanským klamům, démoni pózující jako „Ježíš“ jsou kontaktováni pro „vnitřní hojení“ či „modlitbu“, dokonce i mezi evangelíky. Psychologové a medici jsou mezi předními propagátory „visual imagery“ k hojení všeho: od nedokonalého sebevědomí, až po smrtelné nemoci. Jejich oficiální schválení dodává určitý nádech serióznosti a solidnosti technikám, které čarodějní doktoři používají po tisíce let. Alfred S. Alschuler, bývalý president John F.Kennedy University, a nyní hlavou Institutu pro Transpersonální Psychologii, nemá „žádné vysvětlení“ pro to, co nazývá „vnitřními učiteli“ ale navrhuje, že by terapeuti měli „pomáhat pacientům, aby tito udržovali zdravé kontakty se svými „vnitřními hlasy“ aby mohli využít „moudrost, kterou tyto hlasy nabízejí.“ Připouští, že by tyto „jednotky“ mohly představovat zlo ale odmítá víru v démony, což je jediné vysvětlení, které se na ně hodí. Alschuler přiznává:
Před deseti lety jsem počal slyšet vnitřní hlas.
Jako klinický psycholog, obával jsem se, že by to mohl být počátek nervového zhroucení.“
Dorothy MacLean, spoluzakladatelka „Scottish Findhorn Community“ připustila, že „její osobní strana odporovala a nechtěla naslouchat, ale v přítomnosti svého nádherného „Boha-sama.“ (jméno jejího „vnitřního rádce“) , byla transformována..“
Když jsem se zeptal na jméno mého vnitřního hlasu, řekl: “My jsme Velké Bílé Bratrstvo“ ( Pozn. Skupina takzvaných „Ascended Masters,“ velmi známá v okultu) Alfred S.Alschuler, „Recognizing Inner Teachers: Inner Voices Throughout History - Gnosis Magazine, Fall 1987...
Dr. Martin L. Rosman, který používá vizualizaci vnitřních vůdců ve své lékařské praxi a učí ji také druhé, nazývá tuto techniku „esence šamanismu“ (čarodějství) „Když pracujeme s představami tak jak to děláme, děláme šámanství současné a relevantní. .. Někteří z mých pacientů se astrálně promítnou, a mají vnitřního rádce na astrální rovině..“ Je tohle medicína?
Doktor Rosman a jiní kteří používají tuto starodávnou čarodějnou techniku, přirovnávají ji k vnitřnímu vedení Svatého Ducha. A Křesťané jsou přešťastni přijmout toto nehorázné tvrzení jako „vědeckou podporu “pseudo-křesťanských okultních praktik, které našli v psychologii. A tím ten celý podvod houstne!
Altschuler říká: „Ať už se jmenuje Bůh, Ježíš, Démon, Master, Adept, Strážný Anděl, Učitel, jakékoliv jméno exotické, nebo obyčejné - úloha každého hlasu je učit..“ To také je!
Co tito svádějící duchové budou učit v těch posledních dnech, budou „doktríny ďáblů.“ Jak svět, tak i církev jsou podváděni v přípravě ke ztělesnění ďábelského klamu, který teprve přijde.. Není nijak obtížné si představit den, kdy miliony „vnitřních rádců“ poukáží na Antikrista, prohlásí ho za Krista - a svět jim uvěří.. Jaká „bouda“!
____________* ____________
ŽIVOT KŘESŤANA BY MĚL BÝT plný radosti z několika důvodů. Už vědomí, že má Bohem odpuštěné všechny hříchy, že není třeba nijakého usmiřování, dává radostné uvolnění od strachu z přicházejícího soudu. Potom je tu ta veliká vděčnost za to, že Kristus vytrpěl věčný trest - který jsme si zasloužili my, abychom mohli žít v Jeho přítomnosti navždy v nebi. Potom je tu ta radost z lásky, kterou vzbuzuje Svatý Duch jako reakci na Jeho lásku - lásku, které je daleko za hranicí všeho, co může nabídnout tento svět. Tato láska dává Křesťanovi vroucí touhu zavděčit se Tomu, který řekl: „Milujete li mne, plňte má přikázání...“ Jan 14:15. Snad tou největší radostí je poznání, že se skutečně můžeme zavděčit Tomu, který nás miluje - že naše srdce byla změněna tak, že můžeme nenávidět hřích a milovat spravedlnost. Nedostávají se slova při pomyšlení na to, že Kristus v nás žije a dává nám sílu skrze Svatého Ducha abychom mohli žít nový život, který Ho ctí a oslavuje.
Namísto strachu ze setkání s Bohem, toužíme být v Jeho přítomnosti až - jednou - jako část Církve, která je Kristovou Nevěstou, uvidíme Ženicha a budeme s Ním spojeni navěky. Být uchvácený v Rapture, a setkat se s Kristem někde v prostoru bez prožití fyzické smrti, je velikou nadějí Křesťana. V tomto srovnání blednou všechny pozemské aspirace. Pavel připomněl Filipským, že „Naše občanství je v nebi, odkud také očekáváme našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista.“ (3:20). Titovi napsal: „....očekávat blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ 2:13.. Židům 9:28 píše: „..těm, kteří Ho očekávají se zjeví ne kvůli hříchu, ale ke spáse...“
Člověk neočekává někoho, kdo nemůže ukázat po měsíce, tím méně po roky. Jestliže se Rapture nemůže odehrát dokud se nejdříve neukáže Antikrist, nebo na konci Doby Strastí, jistě by ta zpráva zněla jinak. Není pochyb o tom, že bezprostřední návrat Krista, který je vezme domů k Otci, byl denní nadějí a očekáváním ranných Křesťanů. A tak by tomu mělo být i dnes. Tato slova našeho Pána by nás měla jak povzbuzovat, tak i varovat:
„Buďte připraveni, a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána. Šťastní jsou ti služebníci, které pán - až přijde - zastihne bdící. Buďte tedy připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete..“ Lukáš, 12:35-37, 40.
„V hodinu, kdy se toho nenadějete“ Toto by nám mělo napovědět, že čím blíž Jeho návrat bude, tím méně bude lidí, kteří Ho budou očekávat. Je divné, že by tomu tak mělo být, ale to očekávání Krista se stále zmenšuje a dnes je velmi nízké. Také to navrhuje, že podmínky na Zemi budou takové, že až se Kristus vrátí, Křesťané budou tak spokojení a v pohodě, že se jim ani nebude chtít opustit toto místo za něčím lepším. Pavlovo varování, které jsme již několikráte opakovali - stojí za to opakovat ještě jednou: Až budou volat „mír a bezpečnost“ potom přijde to veliké překvapení! Jsou dnes Křesťané, kteří si stěžují na ty, kteří očekávají příchod Krista každým okamžikem, že „jsou tak plní nebe, že nejsou na Zemi k ničemu.“ Ale toto má svou druhou stranu. Ježíš, na příklad byl tak „plný nebe“ jako nikdo v historii, a přesto udělal tolik pozemského dobra! Skutečná hlava „plná nebe“, je někdy zde na zemi, mnohem užitečnější.. Jiní opět tvrdí, že ti, kteří čekají na Rapture, která je vezme domů do nebe, jen tak sedí se složenýma rukama a nic nedělají. Kritici tomu říkají „escapist mentality“ (mentalita útěkářů). Ovšem.
logicky vzato, čím více jsme přesvědčeni o Jeho brzkém návratu, tím budeme pilnější v plnění Boží vůle, žít pro Krista, a získávat pro Něj další, už pomocí víry v Jeho rychlý návrat. Tato „šťastná naděje“ být věčně s naším Pánem v nebi, je vlastně tou největší motivací ze všech, pro čistý, svatý, a vítězný život. Jan říká, že každý, kdo tuto naději má, „očišťuje sám sebe tak, jako On je čistý.“ ( 1 Jan 3:3)
V Koloských 3 podává Pavel nejlepší kompletní popis křesťanského života - co bychom měli, a co neměli dělat. Křesťan má potlačovat (umrtvovat) své tělesné vášně: „smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.. zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy..“ A když tak činí, Křesťan má projevovat ve svatosti a lásce milosrdenství, soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. .. Seznam jde dál a dál, a vypisuje kompletní vzor zbožnosti. V této jedné kapitole podává Pavel křesťanský život v neomylných a praktických termínech.. Jistě, každé náboženství, má morální standardy a vyžaduje kód chování, který mají příslušníci následovat.. Buddha měl své Čtyři Šlechetné Pravdy, a Osminásobnou Stezku. Konfucius svou sekulární etickou filosofii. Jiná náboženství mají své standardy, které do jisté míry obrážejí Boží morální zákon, který je napsán v našem svědomí. Je ale axiomatické, že žádná etická filosofie nemůže poskytnout morální sílu pro dodržování těchto standardů! Žádný zákon nemůže spasit - může pouze odsoudit! Křesťanství, staví ty nejvyšší požadavky ze všech, ale je tím jediným, které dodává sílu ku svatému životu. V tom leží další prvek jedinečnosti, který Křesťanství odděluje od každého jiného náboženství, jaké kdy svět znal.. Pavel nevložil na Křesťany v Kolosu - a na nás dnes - přísný morální kód, aby jsme se denně rvali s naší přirozeností tento kód dodržet. Klíč k žití křesťanský život nalezneme v jednom slovu ve verších 5 a 12: „Proto“ „proto umrtvujte hříchy těla.“ .. „proto vezměte na sebe milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru...“ Ať už to „proto“ poukazuje k čemukoliv, dává jak důvod, tak i sílu k poslušnosti. Na co tedy to „proto“ naráží? Odpověď nalezneme v předešlých verších:
Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí po pravici Boží.. směřujte k tomu, a ne k věcem tohoto světa. Zemřeli jste, a váš život je skryt s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom i vy se ukážete ve slávě.
Proto umrtvujte.. proto oblékněte....
Síla žít křesťanský život pochází z jistoty a vděčnosti za ten nádherný historický fakt, že Kristus zemřel za naše hříchy, a je nyní v nebi po pravici Boha.
Ale pak je tu ještě jedna dynamika: Velká naděje Jeho brzkého příchodu a naše přítomnost po Jeho boku jako Jeho Nevěsta! To není pouhá teoretická náboženská filosofie, ale živý vztah k Tomu, který může přijít každým okamžikem, aby nás vzal k Otci do nebe, na novou, věčnou rovinu žití! Jakmile nás tato naděje uchvátí, pak máme motivaci a sílu žít jako znovu-zrození, jako Boží děti, podílející se na Jeho božské povaze...
Kromě toho má skutečný Křesťan hluboký smysl pro Boží svatost a úctu vzbuzující respekt z Toho, komu musí jednou složit své účty. Křesťan jasně chápe že překročil Jeho zákony a zná důsledky. Proto také je tak vděčný za to, že mu byly hříchy odpuštěny. Dokud se člověk sám takto neusvědčí, není ještě připravený se stát Křesťanem za podmínek, které Bůh v Bibli předkládá. Ano, Křesťan je ukřižovaný s Kristem, mrtvý k hříchu a tomuto světu a blízce ztotožněn s Kristem v Jeho kříži. Byl s Ním vzkříšený do nového života - ve skutečnosti, Kristus je naším životem. Ale jako dodatek ke všemu tomu nádhernému - nás Pavel vyzývá k tomuto očekávání: „Až se Kristus, který je naším životem, objeví, i my se objevíme s Ním ve slávě.“ Uvědomění si takové budoucnosti osvobozuje od chtíče a strachu, a zbavuje svět jeho pozlátka v naších očích. Kristus může přijít každým okamžikem, aby nás vzal do domu Otce, kde s Ním budeme spojeni navěky. Potom, až se objeví, „každé oko Ho uvidí..“ Israel Ho pozná , my budeme po Jeho boku v oslavených tělech vládnout a spravovat s Ním, „a tak už povždy zůstaneme s Pánem..“ A to je naděje Křesťana. Nebe je naším skutečným domovem, je místem, kde naše srdce je - s Ním! Svět ztratil své kouzlo, a Satan se musí vzdát těch, kteří patří Kristu. Jsme svobodní! Kromě toho je bezpodmínečně nutné, aby se opět imminentní Rapture stala tím velikým očekáváním a nadějí církve - je třeba aby Křesťané svědčili světu o této brzy přicházející události, a o Druhém Příchodu Krista, kdy bude soudit svět, a založí své mileniální království. Pakliže věříme v Krista, jehož narození ohlásili andělé, potom musíme uvěřit také tomu, co andělé oznámili jako účel Jeho příchodu na svět: přinést světu mír. Mír jak jen On může zavést, až povládne z Davidova trůnu v Jerusalémě po tisíc let.. Toto není jen nějaká možnost - z několika jiných možností: To je jediná naděje člověka. Ti, kteří v Krista věří, musí nutně oponovat a odsoudit jako falešný a klamný každý pokus o „mír na zemi“ který nezahrnuje Ježíše Krista jako vládce světa! Pakliže se takové prohlášení zdá být příliš extrémní, je to proto, protože tak málo Křesťanů bere vážně to co Bibli učí o globálním míru, příchodu Antikrista a Druhém Příchodu Ježíše Krista.. Jsou pouze dvě osoby, které budou vládnout celému světu: Prvním je Antikrist, druhým je Ježíš Kristus. Každý člověk se bude muset sám rozhodnout mezi dvěma antagonisty a jejich rozdílnými královstvími. Neutrální půda není. Ti, kteří se rozhodli zřídit mezinárodní mír skrze světovládu ku které není přizván Ježíš Kristus, jsou nutně, na straně Antikrista.
Připravují svět pro jeho vládu, ať už to uznávají, nebo ne. Takové je nebezpečí, které leží před světem v této chvíli, když výhled na mezinárodní mír a jednotu vlastním úsilím člověka, vypadá tak slibně!
Ti kteří tvrdí, že si můžeme udržet ideu Kristova návratu k vládě na této zemi jako symbol nějaké „spirituální pravdy,“ která je přijatelná pro všechna náboženství, popírají samý základ křesťanské víry. Hlavní rozdíl mezi Křesťanstvím a každým jiným náboženstvím světa se nachází v nezbytné osobní roli, kterou Kristus hraje - na rozdíl od Buddhy, Mohameda, Krišny, nebo Konfucia. Kristus nenabídl pouhou náboženskou filosofii podle které se má žít, Kristus nabídl sebe!
Kristus osobně zemřel za naše hříchy na kříži, a On také slibuje, že osobně bude žít v srdcích těch, kteří Ho přijmou jako Spasitele a Pána. Dále slíbil právě tak zřetelně, že přijde osobně na tuto zemi, aby zřídil své království v míru a spravedlnosti. Je právě tak popřením křesťanské víry odmítnout brát vážně Jeho slib vlády na zemi, jako odmítnout Jeho nabídku být osobním Spasitelem od hříchu a jeho trestu. Křesťanství je založené na tvrzeních, která o sobě prohlásil Kristus a na výpovědích očitých svědků, jak jsou zaznamenány v Novém Zákonu a ověřené proroctvími Starého Zákona. Rozdíly, které činí Křesťanství unikátním jsou neslučitelné s každou jinou náboženskou vírou a jakýkoliv pokus o ekumenickou jednotu je popřením biblického Křesťanství! A důsledně s odlišností Křesťanství, Bible také učí, že mír do světa nepřijde skrze vítězství Kristova učení, ale pouze skrze Jeho osobní návrat a Jeho vládu z Jerusaléma. Ve skutečnosti se nedá Jeho učení věřit stranou Něj. To byla ta výzva, kterou Ježíš konfrontoval židovské náboženské vůdce:
„Zkoumáte Písmo a myslíte si, že v něm máte věčný život. A Písmo svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, aby jste měli život.“ Jan 5:39-40
Jak se někdo může odvážit tvrdit, že svět zcela zralý pro soud, může být zachráněný Křesťany, pracujícími společně v nějaké politicko-sociální akci s příslušníky ostatních náboženstvích, právě tak jako s humanisty i ateisty! Písmo opakovaně učí, že nic než osobní a fyzický návrat Ježíše Krista na tuto zemi, může skončit zlo a bolest. Pavel prohlásil, že „celé stvoření společně sténá a pracuje v bolestech.. jak tak touží po osvobození, které může přijít pouze skrze manifestaci Božích synů.“ Říká velmi jasně co to znamená: že teprve až Křesťané obdrží svá nesmrtelná těla, oslaveni s Kristem a budou vládnout s Ním, potom tato země bude zbavena bolestí.
Poslední dny před Kristovým příchodem jsou prorokovány jako období rostoucího zla, omylu a spirituálního sebeklamu, jak ve světě, tak i v církvi. Ovšem na druhé straně Bible naznačuje, že v posledních dnech miliony lidí po celém světě přijmou Krista jako Spasitele a Pána, a tím urychlejí Jeho návrat. Mnozí z nich budou velmi nepravděpodobnými kandidáty pro spásu - přívrženci New Age, feťáci, vězňové, Komunisté, Muslimové, Katolíci, chudí a odpad společnosti - jak se zdá Kristus poukazoval v podobenství o veliké večeři:
„Tu se pán domu rozhněval (na ty, kteří pozvání přijali, pak se k večeři nedostavili, a potom chtěli zakrýt svou neochotu trapnými výmluvami) a řekl svému služebníku: Jdi rychle do ulic a uliček města a přiveď chudé, mrzáky a slepé... Služebník odvětil: Pane, udělal jsem, jak jsi přikázal, a stále je místo. Pán mu řekl: vyjdi za město, na silnice i do keřů, přiměj je, aby se můj dům zaplnil.“ Lukáš 14:21
Nejméně 50 milionů lidí - možná i více - se obrátilo ke Kristu během krátkého období svobody po smrti Mao Tse Tunga v Číně, Vystrašeni takovým obratem, čínské autority počaly zavírat a dokonce popravovat křesťanské vedoucí dlouho před studentským povstáním a masakru na Tiananmen náměstí v červnu roku 1989- pokojné shromáždění které vedli povětšinou Křesťané. Od té doby - a hlavně po pádu komunistických režimů ve Východní Evropě, podmínky v Číně se radikálně zhoršily. Na straně vedení panuje strach, že by mohla povstat armáda, jako se to stalo v Rumunsku, a existují přísná opatření, aby se zamezilo demonstracím jakéhokoliv druhu. Zdá se, že nastane brzy nová vlna proti náboženství. Nový dech svobody ve Východní Evropě, by mohl přinést podobnou obrodu tam. Jak tato kniha jde do tisku, vypadá to, že množství lidí se obrací ke Kristu. Následující útržky z několika dopisů od lidí ze Sovětského Svazu, kteří uvěřili evangeliu, když jej poprvé v životě uslyšeli:
Byl jsem členem Komunistické strany po 25 let Jak já jsem ubližoval Křesťanům! Ale Bůh mi odpustil. Nemohú ani pochopit hloubku Jeho lásky. (dopis z Rovna). Společně s mými kamarády jsme se rozhodli vykrást kostel. Přišel jsem do kostela abych to okoukal - a uslyšel jsem kázání, které bylo právě pro mne. Litoval jsem. Mojí přátelé si mysleli, že jsem se zbláznil, ale já se za ně modlím. Chci říkat každému o Ježíši. (dopis z Grodna). Byl jsem zatvrzelým ateistou. .. Ale nyní, z Jeho vůle budu dokazovat že On je.. (Archangelsk). Je mi 80 let a právě jsem obdržel mojí první Bibli. Pláči z radosti že Bůh mi seslalchléb z nebe. (Záporoží).
Přicházejí zprávy o lidech, kteří po vyslechnutí prvního kázání či po obdržení Bible, jsou osvobozeni od hříchu a sebe navěky. Následný dopis editorovi, od mladého muže z Novosibirska, Sibiř, byl otištěný v populárním týdeníku „Ogoněk.“ Výmluvně popisuje, co se stalo tisícům:
Právě jsem obrátil poslední stránku veliké knihy, a jsem přemožený pocitem vděčnosti a štěstí. Ale zde mi zůstávají hořké otázky bez odpovědi. Proč nyní, proč tak pozdě? Polovina života je pryč! Kdyby to tak bylo o deset let dříve! Poprvé jsme byl schopní Bibli číst, když už mi bylo třicet. .. Bylo to čirou náhodou, jak se ta kniha dostala do mých rukou, a já byl uchvácen tím, co jsem četl. Ale pomalu jsem se počal plnit rozhořčením. Jak to, že byl takový poklad tak dlouho ode mne vzdálený? Kdo rozhodoval a na jakém podkladu byla tato kniha pro mne nebezpečná? Uvědomil jsem si, že jsem nikdy ateistou nebyl a nikdy nebudu. V naší době neklidu a chaosu, když křišťálové paláce se ukazují být jen papírovými barabiznami, kdy, kdysi majestátní králové jsou pokrytí hanbou, když pod žulovými základy jsou nestálé základy z hlíny, vím že je jedna kniha ke které se mohu vždy vrátit, a ona pomůže, dá mi komfort a podpoří mne v hodině nejhlubšího temna...
Ta „nejtemnější hodina“ je možná blíže, než si dovedeme představit. Je staré pořekadlo, že noc se zdá být nejtemnější krátce před rozbřeskem. Na druhé straně Bible varuje, že se věci budou zdát nejjasnější před tou nejtemnější hodinou světa. Nevzrušeni událostmi, ať už přinesou cokoliv, Křesťanova naděje zůstává pevná:
„Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.“ Římanům 8:18
Protože toto krátké a lehké soužení vytváří nesmírnou váhu věčné slávy. 2 Korinským 4:17
Jestliže s Ním vytrváme, budeme s Ním také vládnout, zapřeme li Ho, On také zapře nás...“ 2 Timoteovi 2:12
Vládnout s Ním! Tato naděje není popoháněna sobeckou touhou po moci ale láskou a soucitem k této sužované planetě a jejím obyvatelům! Král, se kterým budeme vládnout ve vzkříšených oslavených tělech, je Stvořitelem a Pánem vesmíru. Je také Ten, který miloval lidstvo natolik, že se stal jedním z nás, aby mohl zemřít za naše hříchy. Jak rozdílná Jeho dobromyslná vláda v dokonalé spravedlnosti bude - na rozdíl od destruktivní vlády Antikrista - která bude to nejlepší, co humanistický politik je asi schopný nabídnout!
Ty nejhrdinější snahy ekologů budou vždy krátké na záchranu ekologického systému země od nahromaděných let lidské bezohlednosti, zneužívání a vykořisťování přírody.
Jako kontrast, Kristus přivede tuto zemi k čisté kráse Edenu a mírumilovnému pokoji. V Miléniu nebude zapotřebí Společnosti pro Ochranu Zvířat. A právě tak se nebudou tvorové rvát a požírat jeden druhého. Dokonce i utrpení ubohé mouchy v pavučině jednou skončí, protože:
Vlk bude pobývat s beránkem - leopard si lehne vedle kůzlete, tele i lvíče a dobytek budou pohromadě, a malé dítě je povede. .. Kráva se bude pást s medvědicí, jejich mladí budou spolu odpočívat, lev bude žrát trávu jako dobytče. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije, a do baziliščího doupěte sáhne malé dítě.“ Isaiáš 11:6-8
Chudoba, hlad a nemoci které mrzačí už nikdy nebudou. Silné dobré zdraví a štěstí bude požehnáním lidstva. S hojností pro všechny, bude málo důvodů pro chtivost, závist, hněv a nenávist. Satanovo tisícileté uvěznění a Kristova perfektní vláda po 1000 let udělá ten nejnepatrnější zločin výjimkou. Země bude rájem požehnání a radosti za hranicí chápání. Milénium ukáže nádheru barev, květin, ovoce tak, jako to Bůh zamýšlel - svět lásky, míru a radosti z mezilidských vztahů. .. Ovšem, i když bude nádherné - Milénium není tím konečným královstvím, které proroci předpověděli: „Jeho vlády a míru nebude konec..“ Isaiáš 9:7
Milénium končí po tisíci letech - tragicky a násilně - válkou. Ve skutečnosti je milénium konečným důkazem nenapravitelně hříšné a sobecké přirozenosti. Teorie psychologů a sociologů, kteří viní „společnost“ a „prostředí“ z neštěstí lidstva, bude už pro vždy pohřbena. Právě tak, jak Satan svedl Evu ke vzpouře v dokonalém prostředí Zahrady - tak se stane i po tom co je Satan propuštěný po 1000 letech. Svede národy k útoku proti Kristu:
Až se dovrší tisíc let, bude Satan propuštěn ze žaláře, a vyjde aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga, a bude jich jako písku v moři. Vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale s nebe sestoupil oheň a pohltil je. Apokalypsa 20:7-9
Nádhera Božího království sahá daleko - daleko za lidskou představivost: Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani člověku na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kteří Ho milují...
Celý vesmír, tak nakažený a zesláblý Satanovým kosmickým povstáním, zmizí v jedné jaderné explozi a bude okamžitě nahrazený „novým nebem a novou Zemí, kde přebývá spravedlnost.“ 2 Petr 3:13
Nový vesmír bude obydlený těmi, kteří se obrátili a přijali Boží lék a On je tak mohl stvořit nové.
Efezským 2:8-10 V dokonalých tělech, kteří již nepodléhají hříchu, a naplněni Kristovou láskou - budou žít ve věčné blaženosti z Boží přítomnosti a neuvěřitelná dobrodružství radosti a nádhery, které pro nás naplánoval Bůh pro celou věčnost...
Každým okamžikem už může být pozdě k jakékoliv reakci - ale prozatím je Kristova štědrá a laskavá nabídka pardonu a věčné blaženosti otevřená: Ten, kdo slyší můj hlas a věří na Toho, který mne poslal, má věčný život, nepodléhá soudu, ale přešel ze smrti do života...“ Jan 5:24 „A proto kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré to pominulo - hle, je tu nové...“ 2 Korintským 5:17
Konec. 8 srpen 2000.