»"Musím se Vám také milostivá paní pochlubiti, jak vařím! Mužíček jest se mnou úplně spokojen; když jsme sem přišli, všechny dámy se mně ptaly. kdo nám bude vařiti; myslily si, ježto jsem dosud mladá, že vařit neumím! Nyní chodí ke mně na radu ve vaření dáma padesátiletá! A radost jsem měla, že Němkyně uznaly, že my Češky jsme docela jinak pro život vychovány než ony!! A Vám milostivá paní, budu do smrti vděčna za Vaši obětavost ke mně."«

(M. Šmatolánová, choť lesního rady, dopis autorce "Úsporné kuchařky", 1920)