Křenová omáčka z hovězího vývaru
(Tony Linhart: "Chatař a chalupář", str. 39, čís. 10, 2000, česká kuchyně)
Suroviny:
  • 600 g předního hovězího masa
  • sůl
  • koření: 5 kuliček pepře, 5 kuliček nového koření
  • 200 g kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer), na kousky
  • 2 žemle
  • 1 šálek strouhaného křenu
  • 1 žloutek
  • 3 lžíce sladké smetany
  • cukr na dochucení

    Postup přípravy:
  • Hovězí maso vcelku vaříme asi v 1,5 litru vody; vodu osolíme až po 10 minutách vaření.
  • V polovině vaření do vývaru vhodíme celé kuličky pepře a nového koření s kořennou zeleninou pokrájenou na kousky.
  • Když je maso měkké, tj. na dotek pruží, vývar odstavíme.
    Příprava omáčky:
  • V části vývaru rozvaříme žemle a přidáme šálek strouhaného křenu; ten však již moc vařit nesmíme, neboť by ztratil svoji sílu.
  • Omáčku zjemníme žloutkem rozkvedlaným ve sladké smetaně, ale to už kapalina vůbec nesmí vařít.
  • Dochutíme solí a můžeme dosladit cukrem.
  • Pokud se nám zdá omáčka řídká můžeme ji zahustit dalším křenem nebo strouhankou, pokud je to opačné, zředíme ji trochou zbylého vývaru.
  • Podáváme s vařeným hovězím a knedlíkem.
    »Tehdy vyšel první román mého přítele z žižkovského dětství Ladislava Fukse "Vévodkyně a kuchařka"; četl jsem tlustopis o osmi stech stránkách v naprosté nespěchové pohodě, zaujat líčením podivného a kouzelného světa; užíval jsem atmosféry poklidných zvyklostí života v honosných palácích natolik, že jsem jednou vstoupil do místního obchodu se zeleninou a zakoupil kilo křenu a dvě sklenice medu; utkvěl mi totiž z textu v paměti recept na tišící obklad, který se přikládá na nohy a ulevuje pocitu těžkosti. Druhý den ráno jsem přesně podle receptu nastrouhal křen, promísil s medem. obložil v silné vrstvě nohy. zabalil do čisté gázy a pohodlně se usadil v lehátku na zahradě; rozevřel jsem opět "Vévodkyni a kuchařku" a nechal se unášet pohodou zámků, jídel a zrcadel. Asi po deseti minutách jsem pocítil v nohách příjemné a vlídné teplo - jako bych znásobil požitek z četby. Asi po hodině se kůže rozpálila žárem a krev v nohách se rozproudila, - byl jsem úžaslý z účinností receptu. Asi po hodině se však žár proměnil v palčivou bolest, že jsem vyskočil a vběhl do koupelny, sundal obvazy . . . a pod horkou sprchou jsem začal seškrabovat lepkavý nános. Šlo to jen ztěžka a navíc každý dotek byl bolestivý. Začal jsem pochybovat o spolehlivosti své paměti: zábal se přikládá asi na krátkou dobu. Lékař v ambulanci zběžně prohlédl nohy a suše řekl" "Popálenina druhého stupně! Jak se vám to stalo?" A když jsem pro pořádek začal obsahem románu "Vévodkyně a kuchařka" propadl úžasu a svolal konzilium lékařů a sestřičky. Stál jsem uprostřed ordinace a přátelského veselí jako demonstrátor ojedinělého úkazu, který byl potom úředně zanesen do knihy ošetřených jako jedinečný záznam v historii lékařství a literatury "Zranění křenem podle románu Ladislava Fukse"«.

    (Vladimír Kalina, 1927: "Sedmilhářské střípky", MF Praha, 1991
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]