Milotické okurky - se vyznačují tím , že sklenice jsou plněny okurkami-nakladačkami až v době, kdy jich dostatek nastřádáme. Okurky a uvedené suroviny jsou zality nakonec jen vodou - nevaříme tedy lák. Nakládáme do běžných lahvi o objemu cca 700 ml. Milotice (německy Milotitz) jsou obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Ke dni 19. 2. 2010 zde žilo 1926 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1341. V roce 1360 drželi zdejší tvrz obehnanou vodním příkopem Zdeněk a Čeněk z Ronova. Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů. V roce 1648 koupil Milotice Gabriel Serényi. Roku 1888 získal panství František Karel Seilern . Barokní stavba zámku v Miloticích vznikla na místě středověké tvrze ve druhé polovině 17. století, ale její konečná podoba pochází z první poloviny 18. věku, kdy se zde jako stavebník uplatnil Karel Antonín Sérenyi. Dnes je návštěvníkům přístupna stylová zámecká instalace s vybavením od konce 17. až do poloviny 19. století. Centrální prostorou zámku je Sál předků s rozměrnou iluzívní freskou F. Ecksteina s námětem apoteózy sérenyiovského rodu. Štukovou výzdobu reprezentačních interiérů provedl v letech 1723-1725 Giovanni M. Fontana. Klenbu kaple pokrývají nástěnné malby Josefa I. Mildofera. V Miloticích v zámecké zahradě se pořádají často národopisné slavnosti, tak jak je nakonec zvykem a pravidlem v oblastech kolem Kyjova. Jedné takové jsem se zúčastnil, v době kdy tam byl pozván a vystupoval taneční soubor Indonéské ambasády, což bylo neuvěřitelné zpestření slovácké národopisné akce. Na souběžně pořádaném trhu bylo možno ochutnat indonéské i milotické lahůdky.
» Okurky plody Cucumis sativum, se jedí přes 3000 let, přišly k nám z Asie. Byli jsme okurková velmoc s hlavním městem Znojmem, ovšem pěstovaly se a pěstují všude, kde to jde. Za mé mladosti se dělaly kyselé nakládané okurky různých velikostí a bývaly různě kořeněné. Němci měli své "Salzgurken" nakládané v soli. Francouzi měli své ostře kořeněné malé okurčičky. Po první světové válce kohosi napadlo nakládané okurky sladit. Zplodil bastarda mezi zeleninou a kompotem. Lidem to zachutnalo. My, staromilci, jsme zůstali v menšině. Roku 1960 jsem se ve Vídni těšil na kyselou okurku, ale číšník se na mne udiveně podíval a poučil mě, že to se přece už nedělá. Roku 1936 ještě byly ve Vídni znamenité kyselé i slané okurky, podávané na ledu. Čtvtstoletí je dlouhá doba i v kuchyňské kultuře.«nahoru(Prof. MUDr Vladimír Vondráček, DrSc.:"Lékař vzpomíná (1895-1920)", str.156, Avicena Praha, 1978)