»"Víte co se mi zrovna zdálo, když jsem se před chvilkou probudil, pane Grovere?" "Co"? . . ."že jsme někde zastavili, abysme něco snědli - jenže tam neměli pečený kuřata, ale ty největší hamburgry jaký jsem kdy viděl - tákhle velikánský!" Přitiskl palce a ukazováky k sobě, aby názorně předvedl, jak obrovský byl. "Takhle velikánský hamburgery tam měli a ty žemle, v kterejch jsou zapečený, byly taky tak veliký a uvnitř byla hořčice a majonéza s chilli koření a nasekaná cibule a kousky nakládaných papriček a okurek. V životě jsem takový hamburgry neviděl. Jenže jsem se vzbudil dřív, než jsem si moh prvně kousnout. Musel to být báječnej hamburgr, jen mě mrzí, že jsem ho nemoh ochutnat, poněvadž najednou jsem byl vzhůru a sen v čudu." "Když tě poslouchám kručí mi v žaludku Jeffe. Radši těch řečí nech, ať jedem. Akorát, žes mně zviklal - teď nevím, nač mám větší chuť, jestli na ten obří hamburger, nebo na sendvič s kuřecíma žaludkama. Nejspíš spořádám obojí. Pojď jedem!"«
(Erskine Caldwell (1903-1987), americký prozaik: "Střecha nad hlavou", str. 156, Melantrich Praha 1969)