Sága o hamburgerech
(Michal Málek: "Grilování a Barbecue pro všechny")

Hamburger americkýJe všeobecně známo, že Amerika je zemí hamburgerů. To je pravda, věřím, že nejvíc hamburgerů se sní právě tady. Ale hamburger vůbec není americké jídlo, vznikl úplně jinde, dokonce překvapivě jinde. To bylo totiž tak.
Možná jste už slyšeli o tom, jak vznikl tatarský biftek. To si ráno takový Tatar dal kus hovězího pod sedlo a jak tak celý den na koni jezdil, maso se naklepalo, zvláčnělo a Tatar ho pak večer za syrova snědl. No, po pravdě řečeno jsem moc rád, že nejsem Tatar, i když tatarský biftek mám rád.
Ale tak, jak ho děláme doma v Čechách, čtyřikrát umletý, když už ne škrábaný. V Americe si to zjednodušují kuchyňským robotem - mixerem. Americký tatarský biftek a zřejmě ještě leckde jinde ve světě je z kousků masa.
Historie dále praví, že jednou jednoho hostinského v Hamburku napadlo plácnout ten tatarský biftek na pánev a opéci. A hle, zrodil se hamburger.
Údajně správný tatarský biftek se dělá jednoduše tak, že se vezme maso dílem z ramínka a dílem ze svíčkové, hezky 1 : 1, vychladí, ne-li trochu zmrazí, odkrájí tlusté a maso se nakrájí na dvoucentimetrové kostky, ty se dají do toho procesoru, a teď přijde ten trik. Spouští se v "pulsech", desetkrát - je to magické číslo - vždycky stisknete a zas pustíte čudlík.No, pokud jde o syrový tatarský biftek dávám přednost české škrabané variantě, ale na hamburgery po americku je to přesně ono, doporučuji vyzkoušet.
Rozhodně nemáme na hamburger kupovat řezníkem mleté maso, protože je jednak moc najemno, a pak, nevíme co tam namlel. Vlastně víme, odřezky co se jim za ten den nashromáždily. A ještě vám to řeknou s pýchou, protože jen tak prý získáte opravdovou směs mas, kterou doma nikdy nedocílíte. No a to je vlastně pravda.
Pokud dáte přednost mletí, umelte maso co nejvíc nahrubo, co vám váš mlýnek dovolí. Nemáte-li ani mlýnek, nasekejte maso nožem. Nemáte-li ani nůž, tak to už nevím. Nejlepší bude jít do hospody.
»"Víte co se mi zrovna zdálo, když jsem se před chvilkou probudil, pane Grovere?" "Co"? . . ."že jsme někde zastavili, abysme něco snědli - jenže tam neměli pečený kuřata, ale ty největší hamburgry jaký jsem kdy viděl - tákhle velikánský!" Přitiskl palce a ukazováky k sobě, aby názorně předvedl, jak obrovský byl. "Takhle velikánský hamburgery tam měli a ty žemle, v kterejch jsou zapečený, byly taky tak veliký a uvnitř byla hořčice a majonéza s chilli koření a nasekaná cibule a kousky nakládaných papriček a okurek. V životě jsem takový hamburgry neviděl. Jenže jsem se vzbudil dřív, než jsem si moh prvně kousnout. Musel to být báječnej hamburgr, jen mě mrzí, že jsem ho nemoh ochutnat, poněvadž najednou jsem byl vzhůru a sen v čudu." "Když tě poslouchám kručí mi v žaludku Jeffe. Radši těch řečí nech, ať jedem. Akorát, žes mně zviklal - teď nevím, nač mám větší chuť, jestli na ten obří hamburger, nebo na sendvič s kuřecíma žaludkama. Nejspíš spořádám obojí. Pojď jedem!"«

(Erskine Caldwell (1903-1987), americký prozaik: "Střecha nad hlavou", str. 156, Melantrich Praha 1969)
nahoru
ZPĚT do kapitoly
HOME
[CNW:Counter]