»Neeley konečně přiběhl domů a byl poslán Fanynkou nakoupit sobotní a nedělní maso. To byl velice důležitý obřad a vyžadoval maminčiny podrobné pokyny. "Za pět centů kost na polévku koupíš u Hasslera. Ale mleté maso u něho nekupuj, pro to doběhneš zas k Wernerovi. Poruč si zadní řez za deset centů, mletý, ale nesmí ti ho dát z toho, co má už na pultě namleto! Vezmi si sebou cibuli. Fanynka stála s bratrem u pultu velmi dlouho, než si jich řezník všiml. "Tak co byste rádi?" zeptal se jich konečně. Fanynka začala vyjednávat. "Za deset centů zadní řez." "Mletej?" "Ne." "Zrovna tady byla jedna paní a koupila za celej čtvrťák mletýho zadního. Jenže jsem toho namlel moc a tady na talíři je zbytek. Bude toho tak zrovna za deset centů. Namouduši, zrovna jsem to umlel." Toto právě byla past, na kterou měla Fanynka dávat podle maminčina poučování největší pozor. Neber to z talíře, ať si říká řezník co chce. "Ne. Maminka říkala za deset centů zadního řezu." Řezník zlostně uťal požadovaný kousek masa, zvážil jej a mrštil jim na kus papíru. Už se chystal jej zabalit, když se Fanynka opět ozvala třesoucím se hláskem: "Ach málem bych byla zapomněla. Maminka to chce umlít." "Krucinál!" Nasekal maso na menší kousky a cpal je do mlýnku. Zas mě doběhla, pomyslil si zlostně. Maso vycházelo mleté v čerstvě červenavých spirálách. Sebral je do dlaně a právě se chystal mrštit jím znovu na papír, když . . . "A maminka taky ještě říkala, abyste do toho nasekal tuhletu cibuli." Plaše přistrkovala na pult oloupanou cibuli, kterou přinesla z domova. Neeley stál vedle Fanynky a neříkal nic. Jeho úkolem byla jen mlčenlivá mravní opora. "Prokrista!" vybuchl řezník. Dal se však do práce s dvěma sekáčky a rozsekal a zasekal cibuli do mletého masa. Fanynka se okouzleně dívala, měla tak ráda to rychlé, dovedné bubnování dvou sekáčků. Řezník znovu sebral maso i s cibulí do hrsti, mrštil jím na papír a zuřivě se na Fanynku zahleděl. Ustrašeným hrdlem polkla naprázdno. Poslední zakázka bude ze všeho nejtěžší. Řezník už začínal tušit, co ještě přichází. V nitru se celý třásl zlostí. Fanynka ze sebe vychrlila jedním dechem: A-kousek-ledvinkového-loje-na usmažení." "Prachsakramencký parchanti," šeptal si řezník zuřivě. Uťal kousek bělostného loje, upustil ho pomstychtivě na podlahu, sebral ho a mrštil jím na umleté maso. Vztekle všechno zabalil, popadl podávaný desetník, a jak ho odevzdával zaměstnavateli ke kontrolní pokladně, proklínal v duchu svůj neblahý osud řeznického pomocníka.« (pokračování ukázky)

(Betty Smith, 1904-1972, americká spisovatelka: "V Brooklynu roste strom", Práce Praha, 1970)