»Dával jsem tátovi nejrůznější otázky, jak mu je dávám, co jsem živ, on mi na každou otázku odpovídal, připravoval zatím večeři a brzy mi dal ten příjemný příkaz, abych uchystal stůl. To vždycky znamená, abych přistrčil hrací stolek k velkému oknu v obývacím pokoji. Pak vždycky postavím na místo obě židle. Na stolek prostřu noviny. Vždycky se snažím, abych kreslené seriály měl na své straně, takže se při jídle můžu na ně dívat, a na tátovou stranu dávám stránky s úvodníky, protože tak je to hodně rozmanité. Nejlepší ubrus je ze starých novin. Při jídle se člověk dívá, co všechno v těch novinách je, a když se dojí, ubrus se sbalí a hodí do ohně. "Povím ti pořad večeře," povídá táta. "Dušené fazole po mexicku, což je devětadevadesát malých červených fazolí, půl litru vody, jedna nakrájená, osmažená cibule, jedna paprika, čtyři snítky petrželky, čtyři stroužky česneku, tři lžíce olivového oleje, tři rajská jablíčka, špetka španělského pepře, sůl a obyčejný pepř." "Jak dlouho se to vaří?" "Až jsou fazole měkké a všechno se horkem pěkně smísí. To znamená dvě hodiny, ale tři vyhoví taky." "Je to dobré?" To mi povíš, až ochutnáš."

(Wiliam Saroyan, 1908-1981, americký prozaik: "Tati, tobě přeskočilo", Praha 1964)