Čočka - je tradičním novoročním pokrmem, který údajně zabezpečí, že nebudeme po celý nastávající rok trpět nedostatkem peněz. Asi k tomu prostého člověka inspirovaly malé ploché zrníčka čočky, připomínající penízky, kterých je na talíři vždy taková hojnost. Stejná úvaha vedla naopak k přesvědčení, že by nám uletělo štěstí, kdybychom si připravili na Nový rok nějakého ptáka - husu, kachnu, slepici, krocana aj. "Když tedy musíme kvůli tomu našemu bohatstvu jesť tu čočku, tak si ju uděláme tentokrát "po znojemsku" a s pořádným kusem uzeného a s krajícem dobrého domácího chleba. To sa tak može!" Znojemsko se svými okurkami proslavilo. Když první semena přivezli mniši z Maďarska do kláštera v Louce, věřilo se, že je to lék proti moru. Když se konal zemský sněm v roce 1628 ve Znojmě, tak se poprvé na stole rakouského císaře Ferdinanda II. objevily pravé kvašené znojemské okurky. V 19. století byly přivezeny z východu ty nejjemnější okurky - známé nakládačky. Podle písemného záznamu se zde již v roce 1837 mnoho lidí zaměstnávalo nakládáním okurek do malých soudků, které pak rozváželi po celé rakouské monarchii. V sedmdesátých letech 19. století nastal pravý rozkvět znojemského okurkářství; okurky se dávaly kysat do velkých sudů a prokládaly se koprem, zalévaly vodou se solí. Za čtyři týdny byly vykvašené a již se mohly prodávat na zářijových poutích. Okurky sladkokyselé jsou znojemským vynálezem z přelomu 19. a 20. století. Lák se začal přislazovat umělým sladidlem, protože cukr se brzy rozkládal.