Jeřabinkový likér
(Recept z časopisu "Zahrádkář", září 2006)
Jeřáb obecný jedlí neboli jeřabina ("Sorbus aucuparia L. edulis") - je opadavý strom, který dorůstá výšky 15 m a šířky 7 m. Odolává nízkým teplotám, snese i mráz -45°C. Drobné kulovité oranžové plody dozrávají koncem srpna a v září, kdy je také sbíráme, a to dříve než je sezobou ptáci. Sušíme je nejdříve ve stínu a na závěr je dosušíme na slunci. Obsahují organické kyseliny (sorbovou, jablečnou, vinnou, citrónovou), cukry, sorbit, sorbózu, vitamín C, třísloviny, pektiny, silice, flavonoidy. Působí mírně močopudně, zvyšují vylučování žluče a plody se užívají jako antirevmatikum, na vyplavování písku a drobných kamínků z ledvin nebo jako prostředek povzbuzující činnost střev. Podáváme je ve formě macerátu, odvaru, sirupu či likéru. Zavařené jeřabiny jsou vhodným doplňkem jídel ze zvěřiny, kde nahrazují brusinky. Zavařené můžeme použít i jako ozdobu zákusků. Jejich zvláštní sladkokyselá chuť se hodí do různých míchaných ovocných kompotů a salátů. Zajímavý je i jeřabinkový likér, který užíváme po skleničce jednou nebo dvakrát denně. Snižuje krevní tlak a pomáhá při arterioskleróze.
Suroviny:
  • 1 kg zralých jeřabinek
  • 1000 ml vody
  • 250 g cukru
  • 2 vanilkové cukry
  • 2 lžičky skořice
  • 500 ml rumu

    Postup přípravy:
  • Jeřabinky krátce povaříme s vodou, propasírujeme, přidáme cukr, vanilkový cukr a vaříme 5 minut.
  • Přidáme skořici a ještě minutu vaříme.
  • Necháme vychladnout, přilijeme rum a stáčíme do lahví přes jemné sítko.
    «Jeřabinovou kořalku, i když je to podivné, jsem pil poprve u Konstantina Michajloviče Simonova. Přemlouval mně spolu s Alexandrem Jurjevičem Krivickým, abych šel pracovat do redakce jistého časopisu. I když z toho nic nebylo, pozval mně domácí pán na oběd. Bylo to v letní vilce v Pachře. Tak jsem tedy ochutnával jeřabinovou kořalku. Napsal jsem "i když je to podivné". Jistěže je to divné, když u nás na vesnici, v naší zahradě, je plno jeřabin, dokonce i pár keřů zvláštní jeřabiny černé. Je to podivné, protože mí dědové a pradědové, to je jasné, pili jeřabinovou kořalku jako vodu, a já jsem za ní musel cestovat až někam do Pachry. Jeřabinová kořalka působí zvláštně. Jako . . . časovaná bomba. Když ji pijete nic se něděje, až za několik sekund se vám v ústech rozleje chuť jeřabiny, jako byste právě rozlouskli dozrálou bobulku. V lihu se louhují i brusinky nebo jiné ovoce. Ale nepleťte si to s ovocným likérem. Když chcete udělat ovocný likér, dáte na dvě třetiny ovoce třetinu vodky a potom necháte několik měsíců stát v uzavřené nádobě. Kořlka: do láhve se hodí hrst jakéhokoliv ovoce a na čtyři dny. Připomínat v souvislosti s kořalkami citrónovou a pomerančovou kůru snad ani není třeba.«

    (Vladimír Solouchin, ruský spisovatel, 1924: "Polovačka na huby", Bratislava 1976)
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]