»Cizí kníže pobýval už čtrnáct dní u vévody a žil v nádheře a radosti. Aspoň pětkrát za den jedli. Vida na tváři svého hosta spokojenost, vévoda byl s trpaslíkovým uměním spokojen a patnáctého dne se stalo, že si dal trpaslíka zavolat k tabuli, představil ho svému hostu a zeptal se, jak je s uměním trpaslíka spokojen. "Jsi obdivuhodný kuchař", řekl cizí kníže, "víš co to zamená dobře jíst. Po celou dobu, co tu jsem, nepodal jsi mi ani jedno jídlo dvakrát a všechno bylo zamenitě připraveno. Ale pověz mi, proč tak dlouho nepřichází na stůl královna všech krmí, paštika souzeraine"? Trpaslík se ulek, že by se v něm krve nedořezal. O této královně paštik nikdy neslyšel, ale vzpamatoval se a odpověděl: "O pane, doufal jsem, že nám tvoje tvář bude ještě dlouho zářit u zdejšího dvora, a proto jsem s tím pokrmem vyčkával neboť čím bych ti pak v den rozloučení vzdal kuchařskou poctu a pozdrav, ne-li touto královskou paštikou?" Tak? namítl se smíchem vévoda, "na rozloučenou si vymysli nějakou jinou poctu, zítra ať je paštika na stole." Staň se jak poroučíš pane!" řekl trpaslík a šel. Ale nešel ani trochu z vesela, věděl, že nadešel den jeho hanby a neštěstí. Odebral se do svého pokoje a tam se rozplakal nad svým osudem. Tu kněmu přistoupila husa Mimi, (kterou nedávno koupil na trhu - byla to zakletá princezna) a řekla neplač a utěš se, doma u otce přicházelo toto jídlo často na stůl a přibližně vím čeho je k němu třeba. Trpaslík vyskočil radostí, blahořečil chvíli, kdy husu Mimi koupil a pustil se do přípravy paštiky. Vrchní kuchař, jemuž dal ochutnat, znovu vychvaloval jeho nevšední umění. Druhý den udělal pašiku do větší formy a teplou, jak vyšla z trouby, ozdobenou věnečky z květin, ji poslal na stůl. Oblékl si své nejlepší šaty a když vešel do jídelny, vrchní kráječ právě paštiku krájel a kladl zlatou lopatičkou vévodovi a jeho hostu na talíř. Vévoda se do ní zakousl, obrátil oči ke stopu a když sousto spolkl, řekl :" Ó!Ó! Právem se tato paštika nazývá královskou". Host pojedl několik málo soust, pozorně je na jazyku poválel, ozkoumal a přitom se pohrdavě a záhadně usmíval. "Je opravdu moc dobře udělaná," odpověděl a odstrčil talíř; "ale pravá souzeraine, jak má být to není. Myslel jsem si to". "Ale probúh pane! Vždyť jsem paštiku připravil podle všech pravidel kuchařského umění". "Lžeš pse", obořil se vévoda a odkopl ho od sebe. "Tebe samého dám rozsekat a nadělat z tebe paštiku"! "Mějte slitovaní"! zaúpěl trpaslík, šoupajíce se po kolenou ke knížecímu hostu a objímaje jeho nohy. "Řekněte co chybí tomu pokrmu, že nevyhovuje vaší chuti"? Nedejte mně umřít pro přehršli masa a mouky!" "To ti bude málo platné, milý Nose," odpověděl cizí kníže se smíchem, "myslil jsem si to už včera, že tenhle pokrm nedokážeš připravit tak jako můj kuchař. Abys věděl, chybí v něm bylinka, kterou tady ve vaší zemi neznáte, bylinka zvaná kejchavka; bez ní nemá paštika tu pravou kořeněnou chuť a tvůj pán jak ji jidávám já, nikdy jíst nebude." Francký vladař se rozlítil. "A přece jíst budu," zvolal a oči mu jen sršely. "Přísahám na svou vévodskou čest: buďto vám zítra předložím tu vaši paštiku upravenou tak jak jste zvyklý - nebo hlavu tohoto nekňuby, nabodnu na bránu mého paláce!" Jdi pse, dávám ti ještě čtyřiadvacethodinovou lhůtu."
Poznámka DDK: neplačte, trpaslík Nos pomoci husy Mimi - zakleté princezny - bylinku v zámecké zahradě našel, pak si k ní čichl a stal se z něho opět slíčný Jan. Nepozorovaně ze zámku odešli a Jan pak husu-princeznu ze zakletí vysvobodil. Tak už jste přesvědčení jak jsou bylinky v kuchyni důležité? Proto je pěstujme a hojně využívejme!)(Wilhem Hauff: Pohádky", Trpalík Nos, Klub čtenářů, Praha 1985)