» "Co lidé dříve snědli dnes by nikdo nesnesl. Vzpomínám např. na nějakého Petra Talaša, zámožného starého mládence z Řetechova - byl to chlap jak hora - který kol r. 1900 chodíval k ženám v Pozlovicích se žádostí, aby mu navařily drobkové polévky nebo makových šišek (velkých knedlí), k čemuž si mouku sám přinášel a podotýkal. "Ale prosím vás, tetičko, nech sú ty dropky hodně tvrdé, aby si v žalútku poležaly!"
Jindy týž mládenec, když mu v čas pilných prací nechtěl nikdo jeho "mlsu" připravit, koupil si zrnkovou nemletou kávu, cukr a mléko. Kávu a cukr pokřúpal", zapil mlékem, lehl "břuchem" na slunéčko" prý: "Nech se to vaří samo".
Dědáček Vitiskovi ze Slavičína povídali, "že oni, buďa mladým, měli raččí jednu šišku neš sto lokší. Lokše sa po ídle bestak povješajú enom po žebroch a do žalútka nepřijde nic. Šiška to je iná jeza, tá si aspoň v žalúdku poleží"."«
(Antonín Václavík: "Luhačovské Zálesí", v Luhačovicích 1930)