ČTENÍ O VRCHNÍM RYNKU

"Ta svatá hora našich dědů,
jeviště dědy mladých let,
ze vzpomínek knížku předla.
Je jich mnoho set,
ty lípy a svatý Roh."

Když se tam stavěly kanály vykopávalo se hrozně moc popelnic. Vrchní rynk byl popelnicovým hřbitovem starých Slovanů. Jan Ámos Komenský i Jan Blahoslav tam chodili do školy. V zámku žil ochránce "Jednoty" Karel starší ze Žerotína. A dědenek - Dadala tam žil moc let.

Jan Blahoslav (1523-1571) - biskup Jednoty Bratrské, pocházel z Přerova. Pečoval o bratrské vzdělání, překladatel Nového zákona (části Bible), části v bibly Kralické, která je základem našeho spisovného jazyka.

Jan Amos Komenský (1592-1670) - biskup Jednoty Bratrské, vědec světového významu. Narozen v Uherském Brodu, studoval v Přerově (na "Marku") a na vysoké škole v Německu. Učil nějaký čas na přerovské bratrské škole. Jest zakladatelem novodobého školství ("Učitel národů"). Napsal knihy jež byly přeloženy do všech světových jazyků. Při porážce českého povstání se musel vystěhovat ze země. Zemřel v Holandsku.

Karel st. ze Žerotína - osvícený moravský šlechtic ochránce Jednoty Bratrské. Vyčítá se mu, že jeho vlivem se nezúčastnila všechna moravská šlechta odboje proti Ferdinandovi II. a tím oslabil odboj. Zemřel na zámku v Přerově.

František Ráš - přerovák, který vedl povstání rakousko-uherského námořnictva. Dne 1. února 1918 se pod jeho vedením vzbouřila v Boce Kotorské divize rakousko-uherského námořnictva. Vzpoura byla potlačena a vůdcové popraveni.
Všichni přerované ba i školáci byli prosyceni nenávistí k Rakousku-Uhersku. Vzpomínám, že když učitelka ve zpěvu chtěla abychom zazpívali rakouskou hymnu "Zachovej nám hospodine..." zpívali jsme s Pepkem Hüblem tuto parodii: "Záchody nám rozbořili, nemám se kde....., Františkovi Josefovi na ten jeho majestát". Ve třídě se rozšiřoval manifest ruského velkoknižete Nikolaje Nikolajiče.

Maminka koupila ten dům. V průčelí byl trojúhelník s Božím okem. Teď byl jako památný dům přestavěn do stavu, jak byl za času Komenského. Říkají mu prý dodnes dům u Čermáků.

Po jedné straně kopce, který vede na vrchní rynk žil ševc Ficek. Jeho žena byly Italka. Přivezl si ji z vojny. Vydával se za bohatého mlynáře, který vlastní nejen vodní, ale i větrný mlýn. Když ji dovedl k své chatrné chalupě, tázala se ho, kde má ty mlýny. Čural a řekl, že je to ten vodní a zabzděl, to že je ten větrný mlýn.

Když tá paní Ficková šla k řezníkovi Sekerovi, přivítal ji velmi sprostě, když jí řekl: "Copak ten Váš starý taky žere maso? Ať se nažere starých škarbalů!"

Houpal vnučku na koleně a zpíval: " Hop káčo přes bidlo, roztrhlas prdidlo". Její maminka se zlobila, že ji učí sprostačině.

Vždy v pátek, když se konal týdenní trh na Vrchním rynku, děda Dadala nosil paní Reckové hliněné hrnce. Ona je prodávala. Když je donesl na trh, dostal krejcar a za odnešení dostal taky krejcar.

Na rynku bydlela opilá ženská. Jmenovala se Lošťáková. Když ji její muž shledal opilou, nafackoval ji. Kluci před jejich bytem zpívali: "Hořela lípa hořela, pod ní Lošťáčka seděla, všichni mládenci plakali, jen jeden neplakal, co ji fackami biřmoval."

Kluci si někdy tak sprostě hráli. Stoupli si za sebe. Za posledního, který o hře nic nevěděl si stoupl kluk, který na něho čural. První v zástupu volal mocným hlasem "Ščiščilíp", postižený volal "Ještě víc". Byla to sprostá hra.

Vybrali si kluka, který o této hře taky nic nevěděl. Je přece touha, být králem. I on by chtěl být pohádkovým králem. Řekli, aby zavřel oči, pak mu vtiskli do ruky klacek, namočený do ho . . .

Protože Vrchní rynk měl hradby, vedla z něho výpadní branka - "fortna". Ve fortně byl výklenek ve zdi. Když dědenek se svým kamarádem do něj jednou nahlédli, uviděli hrnec plný krve. Hned se domýšleli, že byla spáchána hrozná vražda, kterou chtěli rozluštit. Později zjistili: jeden ze zlodějské rodiny Tonka Špóna-Ptáčníka ukradl vepřovou krev a ve výklenku si ji schoval.

Mikulášci byli reklamní figurky u cukrářů před Mikulášem. Tonek Špónů, syn Špóna-Ptáčníka byl ulhaný kluk. Pořád dědenkovi - Dadalovi sladkými slovy sliboval, že mu dá mikulášky. Děda se toho nikdy nedočkal. Tonek byl podvodník a zloděj. Když byl starší byl v klášteře mnichem. O Velikonocích přišel k farářovi Předmostí u Přerova, vydával se za kněze, a že mu pomůže zpovídat. Tonek byl hezký mladík a proto se k němu hrnula zpovídat hlavně mladá děvčata. Když se prozradilo, že není kněz, byl zavřen. Když vyšel z vězení, dal si zas holit kolečko na hlavě, aby znova mohl podvádět.

Uprostřed rynku byla pumpa a kolem ní v kruhu rostou košaté lípy. Taktéž u sochy sv. Rocha rostou lípy. Kluci rádi lozili po těchto stromech. Když seděli jako ptáci v koruně, zaburácel hromový hlas mohutného policajta Pelikána, postrachu kluků. Někteří se rozutekli, zbytek se třásl strachy v koruně stromů.

Když děda četl, že se má učit, aby co nejvíce porozuměl všemu na světě, mnoho četl a studoval. Učil se mnoha cizím jazykům. Byl ve všem samouk.

Na vrchním rynku se konaly trhy. Selky zde prodávaly sýr z tvarohu, který měly uložený v dřevěných škopcích. V létě se to jenom hemžilo červi. Kluci si koupili občas tvarůžek a závodili, komu nejdál a nejrychleji odběhne.

Tataři pod vůdcovstvím chána Batua ve 13. století napadli Evropu. Podmanili ruské země, zpustošili Polsko a táhli přes Moravu do Uher. Po porážkách se vrátili na Volhu, odkud po dvě století ovládali Ruské země.

Hostie je z mouky upečená malá kruhová placička, jež se požehnáním kněze stane tělem Kristovým, jak věří křesťané. Taktéž víno se dle této víry stane krví Krista. Je to podle biblické legendy, kdy podle Písma Kristus před svým ukřižováním s apoštoly při "Poslední večeři" dával apoštolům chléb a víno se slovy: "Vezměte a jezte, to jest tělo mé a krev má .."

Majitelé domů na Vrchním rynku měli titul hruboměšťané (tj. velkoměšťané), na dolním náměstí byly jen měšťané. Moje maminka jako majitelka domu na Vrchním rynku číslo 12 byla hruboměšťankou.Hruboměšťané měli také svůj spolek, na který pivovar Šilhavého, snad bývalý panský, měl povinnost dodávat pivo. Že byli obyvatelé Vrchního rynku svéráznou skupinou svědčí i to, že roku 1972 bylo svoláno setkání všech bývalých i nynějších obyvatel Vrchního rynku.

Poněvadž náš dům byl velmi starý a měl velký sklep s dlouhou chodbou a výhledy, věřil jsem že v se něm skrývají poklady, které se otvírají na Velký pátek. Proto jsem se jednou na tento den, pln strachu, ozbrojen dlouhým nožem vypravil do sklepa, ale žádný poklad se neotevřel, jen ve výklenku na chodbě jsem našel skleněné fotografické negativy.

Za mých dětských let se někteří muži tak opíjeli, že tropili výtržnosti a nemohli se ani na nohy postavit. Bylo to velmi smutné. Často jsem viděl, jak starý policajt veze na trakači bednu podobnou truhle, v níž opilec ležel. Na zámku byla světnice, do níž takového opilce na nějakou dobu uložili.

Na Vrchním rynku bydlel geometr (zeměměřič) Nitsche, který tam měl kancelář. Pověřoval dědenka - Dadalu pochůzkami po úřadech s listinami. Když někam přišel, vítali ho slovy:"Aha, tady je náš milimnetr". (Poznámka: geometři měřili hlavně rozměry pozemků).

Mezi jarní klukovskou zábavu na Vrchním rynku patřilo také chytání chroustů. Uprostřed náměstí byla oblouková lampa. Ta byla za teplých večerů ke konci dubna a začátkem května, kdy lípy měly rozvité listí, vnadidlem pro chrousty, kteří se vrhali proti světlu a nárazem na sklo obloukovky padali na zem. Tam již na ně čekali kluci, aby je sbírali. Už než se rozsvítila obloukovka starostlivě jsme zjišťovali, zda je dost teplo, aby chrousti létali. Pro nás kluky měl chroust značnou cenu, ba vypravili jsme se, já a můj kamarád, až na vzdálený Čehýnský kopec, abychom v lese nasbírali chrousty. Nebyl z nich žádný užitek. Mít moc chroustů to byl klukovský hrdinný čin. Byli také zlí kluci, kteří na zadeček chrousta uvázali nit, točili tím a chroust bzučel. Pak byl chroust cennější a nabízeli jej slovy: "Dej mi chleba, dám ti chrousta bzučáka aj s niťó" Dělali to necitelní kluci, kteří chrousty trápili a to nebylo pěkné.

Hostýn je poutní místo nedaleko Bystřice pod Hostínem vzdálené asi šest hodin cesty od Přerova. Podle katolické legendy tam Panna Marie přispěla k porážce Mongolů (Tatarů), kteří vpadli na Moravu roku 1242. Také moji bratři, Jaroslav a Vladimír se tam v poutní den vypravili. Maminka jim napekla hromadu buchet, a oni šli..., ale ne dlouho. Maminka stála na chodbě u vodovodu a svěřovala se nájemníkům v domě, že má na chvíli od kluků pokoj, když tu se otevřely domovní dveře a kluci s hlasitým voláním: "Maminko my máme hlad", se objevili před překvapenou maminkou. Buchty snědli za Přerovem a vrátili se domů.

Boží tělo je katolická oslava těla Kristova, konaná v měsíci červnu. Při ní kněz nese hostii pod baldachýnem, za ním průvod věřících. Cestu mu děvčata "drůžičky" vysypávají korunními lístky z květin. Od kostela přes Dolní náměstí a "Mark" chodil ten průvod až na Vrchní rynk. Cestou bylo několik oltáříků, kde průvod zastavoval a kněz prováděl své čáry. Celá cesta byla vysypána trávou a na zdi opřené velké haluzí stromů i se zelenými listy. Nejvíce těchto haluzí bylo u oltáříků. Hlavní pobožnost však byla konána na Vrchním rynku, kde byla také ukončena. Nás kluky nejvíc poutalo to, že tam byla nastoupena četa dragounů a že na "Marku" byla řada hmoždířů, plněná střelným prachem a hlinou, ze kterých se střílelo, když byl na dohled průvod. Celý Vrchní rynk byl naplněn lidmi. My kluci, jsme si hleděli dragounů. Při jisté chvíli zavelel dragounský důstojník: "Shiesen" (šísn - palte) a dragouni vystřelili, vyhodili nábojnice a my jsme se jim vrhli pod nohy, abychom některé ulovili. Byla to pro nás cenná kořist. Ta však nebyla jediná, co nám Boží tělo přineslo. Sotva se lidé, odklidili, - odklízeli jsme my kluci. Sbírali haluze od oltářů a s náměstí hleděli ulovit co nejvíce trávy, ze které už bylo v horkém červnovém dni seno. Vše jsme odnášeli na dvůr, a odpoledne se blahobytně v seně rozvalovali. Boží tělo byl pro nás slavný den, "slavnodňo".

Když se na Vrchním rynku budovala kanalizace byly zrušeny na dvoře staré záchody a postaveny nové, které byly napojeny na kanál. Z desek jsem postavil dosti velkou boudu, ve které jsem na přední stěně vyřezal okénko pro loutkové divadlo.

Do Přerova často zavítali ilusionisté tj. šikovní lidé, kteří různými triky uváděli obecenstvo v úžas. Říkali jsme jim čarodějové. I my s kamarádem jsme chtěli se tak naučit čarovat. Kamarád koupil knížky, kde tyto triky byly popsány. Z papíru jsme ulepili cylindr tj. vysoký klobouk. Já pak napsal básničku, která měla být napsána na plakátcích, které pak byly rozvěšeny po Vrchním rynku:

Bum bum ratata,
přijďte kluci, chachacha.
Dneska hrajem program nový
to Vám bude nad vše dobrý.
Čarodějník Šudli - Mudli
Vonáska za chlupy kudlí.
Přijďte místa máme dost,
hrajem dětem pro radost
Ceny míst jsou velmi levné,
za dva koláče si každý sedne
Na horním náměstí č. 12 na dvoře
kde nám Vonáskova slepice krákoře.
Děti pospíchejte
žádný doma nemeškejte!

Protože měl knihy, byl kamarád čarodějem a já šaškem Vonáskem. Obecenstva bylo dost díky plakátům, ale program neslaný, nemastný, protože to kamarád neuměl. Tak neslavně skončilo naše čarování.

Na Vrchní rynk se do podnájmu přistěhoval Jiljí Matějka. V horkém létě si večer posedali někteří naši nájemníci a moje maminka před dům a bavili se. Také Jiljí Matějka si někdy přisedl a účastnil se debaty. Já jsem se díval z okna v prvním poschodí a naslouchal. V té době vypukla I. světová válka. Proti Rakousku-Uhersku a Německu bojovalo Srbsko, Rusko, Francie, Anglie a později i jiné státy. Všichni Čechové nenáviděli Rakousko a toužili po vlastním státě. Krejčí Jiljí Matějka byl uvědomělý Čech, ale rád se napil. Často večer se potácel opilý přes Vrchní rynk v jedné ruce botu a křičel z plna hrdla sprosté nadávky na rakouského císaře Františka Josefa a německého císaře Viléma. Všichni obyvatelé náměstí zavírali okna a schovávali se, aby nemuseli svědčit na Jilji Matějku. Jednou v hospodě vykřikl: "Ať žije Rusko a Srbsko, já se na Rakousko vyseru". Policejní špeh ho udal a Jiljí Matějka byl v Ostravě popraven pro velezradu. Z tohoto případu je vidět, že opilství vede k neuváženým činům. Lépe bylo tajně podrývat Rakousko a jak se naskytla příležitost vystoupit proti Rakousku, jak to učinil Masaryk a čeští vojáci, kteří přebíhali k Rusům a pak ustavili legie.

První popravený Čech pro "velezradu" byl Kratochvíl, úředník v Přerově. Byl popraven za to, že rozšiřoval v Přerově báseň "Císař nás volá". Stručný obsah byl ten, že císař volá do boje za Rakousko, opusťtě rodinu a bojujte. Až budete zmrzačeni, dají vám flašinet, abyste mohli žebrat. Když byl Kratochvíl zatčen, byl uvězněn v zámku na Vrchním rynku, kde byl v té době také okresní soud a věznice. Někteří Sokoli z přerovské jednoty jej navštívili. Byli za to také uvězněni, někteří po celou válku a dozorce vězňů musel nastoupit u četnictva. Bydlel pak v našem domě. Návštěvníky - Sokoly, udal jeden zaměstnanec soudu. Při převratě v roce 1918 byly pozůstatky Jiljí Matějky a Kratochvíla převezeny z Ostravy na přerovský hřbitov a tam jim byly postaveny pomníky. To, že první civilisté byli z Přerova (později byl popraven i redaktor z Prostějova) bylo samozřejmé, protože Přerov byl ryze české vlastenecké město. Vždyť i povstání za II. světové války nebylo první v Praze, ale v Přerově!

Roku 1914 vypukla první světová válka. Pozvolna se i na Vrchní rynk plížil nedostatek, hlad a zármutek. Velitel policajtů Sovka první dostal oznámení, že jeho jediný syn - gymnazista, padl na frontě.
Některé děvčata, jako dcera čalouníka Zbořila a Janáčková, se vdávaly s raněnými a umírajícími ženichy, aby se v den sňatku staly vdovami. I moji tři bratři byli na frontě a měli jsme obavy, aby se jim nic nestalo. Bylo smutno na Vrchním rynku. Jaká radost a štěstí, když 28. října 1918 vznikl Československý stát, ujařmený Rakouskem po tři století a se Slovenskem po 1000 letech jeho poddanského útlaku.

Radimku, na tvé přání jsem napsal tyto příběhy z mého mládí na Horním náměstí ("Vrchním rynku"). Všechno co jsem tu napsal nemůže Ti být vzorem. Nynější děti žijí v jiných podmínkách než jsme žili my. My jsme měli jen většinou hloupé a někdy sprosté hry - vy máte kino, radio, televizi, to všechno za mého mládí nebylo. Chtěl jsem se stát jiným než jsem, ale to nešlo. Tenkrát nezáleželo na prospěchu ve škole, ale na penězích, které rodiče mohli poskytnout. Teď se můžeš stát čím chceš, jen máš-li velmi dobrý prospěch ve škole. Proto se pilně uč a odstraň všechny nedostatky v jednotlivých předmětech. To ti kladu na srdce. Buď ctižádostivý, ve škole hleď vyniknout, to vše jde při dobré píli. Chraň své zdraví, proto až budeš starší nekuř a nenavykej si na lihoviny. Rozumně sportuj a celý život se vzdělávej.
To vše by si přál děda kyjovský z Přerova - Dadala

HOME