»"Když se zešeřilo a hrabě Pertuso na nás čekal v sardinském přístavu s koni a soumary, vzplál uprostřed dvora oheň; na starém fleretu visel nad ním pořádný kus skopového. Tam jsme si všichni sesedli, pokuřovali dýmku, podávali si dokola láhev s vínem a prozpěvovali píseň o salátu se špekem "Vzhůru, vzhůru na lov" a nespustili oka z pečeně nad ohněm. (Maso se zbaví tuku a kůže, našpikuje se kousky cibule, lísky šalvěje a kuličkami jalovce a opeče na prudkém ohni, aby se co nejdříve vytvořila kůrka, která zabrání vytékání šťávy. Za stálého otáčení nad mírným ohněm nebo nad řezavým popelem se povrch pečínky potírá máslem, solí a pepřem a rozdrcenou cibulí a asi za hodinu je maso měkké)."«
( Jakob Flach, 1895-1982, švýcarský prozaik: Minestra, Frankfurt na Mohanem 1981)