(předchozí). . . a tak se blížil vrchol oběda, černí kuchaři brousili dlouhé šavle, takové košeráky, pak dva černoši ten špíz zvedli na ramena, třetí utřel věchýtky máty peprné břicho velblouda a vešli do restauračních místností . . . a prošli sálem a přístěnkem a císař se zvedl a rukou ukazoval na pečeného velblouda a tlumočník překládal, že to je specialita africká a arabská . . . a pomocníci přinesli doprostředka hotelu dva vály na prasečí zabíjačku, dali je k sobě, a dvěma kramlemi je sbili . . . a na tenhle obrovský stůl položili toho velblouda a přinesli nože a dlouhými řezy přeřízli velblouda na půlku a tu půlku na další půlku a ohromná vůně se linula a neustále v každém tom řezu byl kousek velblouda a antilopy a v té antilopě krocan a v tom krocanu ryby a nádivka a spečené věnce vařených vajec . . . a číšníci nastavovali talíře a podávali od císaře postupně toho pečeného velblouda a já jsem poklekl a císař mi pokynul očima a já jsem mu podal to jejich národní jídlo . . , které muselo být výborné, protože všichni hosté ztichli, a bylo slyšet jen to, co bylo krásné na pohled, cinkot našich zlatých vidliček a nožů . . . a pak se stalo, co ještě nám a mně, a snad ani panu vrchnímu Skřivánkovi se nestalo, nejdřív nějaký vládní rada, známý labužník, tak byl nadšen tím jídlem, tím velbloudem, že vstal a začal křičet, tak křičet a v obličeji vyzařoval nejvyšší nadšení, ale jak mu chutnalo, tak i to bylo málo, ta grimasa, začal jakoby cvičit, jako o sletě, a pak se bil v prsa, a zase si vzal kousek omočený v omáčce, a teď to jídlo na něj působilo tak, že i ti černí kuchaři stáli s těmi košeráky, a dívali se na císaře, ale císař byl asi na to zvyklý, jen se usmíval, tedy usmívali se i černí kuchaři, usmívali se a pokyvovali hlavami a ti náčelníci zabalení do vzácných látek se vzorky, jako mívala babička na zástěrách nebo pestrých dykytových látkách, a ten vládní rada se neudržel a vyběhl a křičel na chodbě a zase přiběhl a vzal si ještě jednou na vidličku a to byl vrchol, protože utíkal a křičel, utíkal až před hotel a tam volal a tančil a jásal a bil se v prsa a zase vběhl nazpátek a v jeho hlase byl zpěv a v jeho nohách tanec díkuvzdání za tak dobře upraveného nadívaného velblouda, a zničehonic se poklonil těm třem kuchařům, hluboko, nejdřív po rusku a až po pás se klaněl a potom až k zemi.