Masopustní koblihy - mají být lehké jako pěna a křehké, aby se v ústech rozplývaly. Barvu mají mít zlatavou a kolem bílý proužek. Podávají se horké, zvláště o "masopustě". Když se koblihy začnou smažit, zasedneme ke stolu a jakmile se naplní menší mísa, ihned je podáváme; ve smažení pokračujeme, jelikož je jisté, že záhy budeme potřebovat další dávku. Přenášíme-li koblihy z kuchyně ke stolu přes chladnou předsíň, přikryjeme je bílým damaškovým ubrouskem, poněvadž tento výborný moučník ani syrový, ani usmažený nesnáší chladný vzduch. Již k přípravě těsta použijeme ohřáté mouky, také kvásek chráníme před chladem a rovněž vykrájené koblihy dáme na teplé místo vykynout. Ten, kdo koblihám rozumí, nemusí být poučován, že nejlepší pro smažení je dokonalé čisté vonné sádlo, ve kterém mají koblihy plavat. Musí být rovněž horké, lépe když je rozpálené. Příprava koblih vyžaduje mnoho práce a péče, kdo se toho bojí, ať se do práce ani nepouští, poněvadž se mu může stát, že místo správných koblih upeče vdolky. Masopust - neboli karnevalové období bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. Od Popeleční středy následuje postní období před Velikonocemi, proto se má přestat jíst maso (carni-val, maso-půst). Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období (ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, konec masopustu), byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem obžerství, během kterého bylo třeba se dosyta a dobře najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Dnes je to u nás převážně jen lidová zábava a vzpomínka na opravdový půst doprovázená všudepřítomným komerčním využitím.

Podáváme polité ohřátou, případně trochu vodou zředěnou pikantní marmeládou.

ZPĚT do kapitoly
ZPĚT do SLADKÉ KUCHAŘKY

HOME