Palačinky pro jemnou hubičku - Crépes La Bouche Fine
(Jaromír Trejbal": "Český kuchař ve francouzské kuchyni", Lidová demokracie - příloha týdeníku Naše rodina, str. 8, Praha, 1991, francouzská kuchyně)
Francouzské palačinky - jsou oblíbené po celém světě. Když byl Jaroslav Trejbal zaměstnán v kuchyni hotelu "Chez Potin", dělali zde specialitu, která se nazývala "Crépes La Bouche Fine", což by mohlo přeloženo znamenat "palačinky pro jemnou hubičku". Jsou velmi dobré.
Suroviny:
  • 120 ml mléka
  • 150 ml smetany
  • 3 žloutky
  • špetka soli
  • 2 lžíce cukru
  • hladká mouka podle potřeby
  • 4 lžíce koňaku nebo rumu

    Postup přípravy:
  • Mléko, smetanu, špetku soli, cukr, 3 žloutky a koňak (rum) smícháme a rozšleháme.
  • Po částech přidáváme tolik hladké mouky, až vznikne těsto palačinkové konzistence.
  • Postupně je lijeme na livanečníkovou pánev (nebo malou pánev) a na másle upečeme velmi malé palačinky.
  • Rozložíme je na pracovním stole, na jedné straně potřeme pevným sněhem z bílků, do nichž jsme zašlehali sáček vanilkového cukru.
  • Potřenou stranou je znovu vkládáme do pánve na máslo a ještě krátce usmažíme.
  • Pak je potřeme pomerančovým (nebo meruňkovým či jiným) džemem a případně ozdobíme kopečkem šlehačky.
    »Umění životosprávy od Constance Cabrioletové se stalo jejich biblí. Košťata a hůlky na napichování papírů složili k nohám a zkoušeli se z receptů. Začali tím, co podle jejich názoru bylo nejjednodušší, vajíčko naměkko nebo zeleninový vývar. Rýže a brambory, v nichž dosud neviděli nic tajemného a považovali je, aby se tak řeklo, za dětskou hříčku, se projevily jako pěkní rošťáci, když měly být připraveny po kreolsku nebo nebo á la dauphinoise; jakmile však opustili rudimentární pokrmy, zmocnilo se jich jakési omámení. Už při samotných názvech se jim sbíhaly sliny: zelňačka z lociky se slaninou, polévka z ústřic, husa s maraženou brukví nebo smažené nudličky s treščího masa, křepelky á la finančník nebo zajíc po německu. V několika týdnech, půjčovali si totiž knihu každý na jeden den, se už vzájemně zkoušeli, jak připravit slučí salmi á la Mazarin nebo koroptví majonézu. "Bokolo, bratře," pronesl třeba Mamadou, "tvá pěnová omeleta je v háji!" "Příteli," namítl N´Gaul, "chtěls čtyři vajíčka?". "Já čtyři, ale ty taky čtyři." Takže opakuji, rozbijeme osm vajec, oddělíme žloutky od bílků, poprášíme žloutky šesti čajovými lžičkami prosátého cukru a přidáme půl kolečka citrónu rozsekaného pokud možno co nejjemněji. To vše promícháme." "Až sem je to v pořádku," přikývl Mamadou. "A když se to má servírovat?" "Vemu bílky, ušlehám z nich sníh a vmíchám to lehce do připravené hmoty. Potom ukrojíme pořádný kousek čerstvého másla a vložíme do rendlíku." "A rozpustíme na prudkém ohni," opravil ho Mamadou. Zapomněls na ten prudký oheň. A vrazíš tam ty vajíčka." "Pak až se vsákne máslo, omeletou zatřeseme. Převrátím ji na máslem vymazaný kuthan. Postavím kuthan na žhavící uhlíky." "Tos neříkal," komentoval Mamadou. "V pořádku. Pokračuj." "Posypu prosátým cukrem a prudce ožehnu v horké venkovské troubě." "Tajemství je vždycky v té horké troubě," řekl Mamadou. "Ale pozor, aby ti omeleta zbytečně nezhnědla. Servíruje se okamžitě. "Na zdraví," řekl N´Gaul a rozlomíl ve dví veku chleba, který si koupili. "Já tady přednáším, a tys ještě neotevřel konzervu paštiky!"«

    (Daniel Boulanger, 1922, francouzský prozaik: "Strom v Babylónu" - Dezert pro Constance, Praha 1982)

    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    ZPĚT do SLADKÉ DDK
    HOME
    [CNW:Counter]