» Diskuse probíhala v dobrém poklidu jako mezi přáteli, kteří se znají z práce. . . . Ale především se mluvilo o jídle. U vedlejšího stolu sedící mladá novomanželka vyjevěně hleděla na mužské odborníky, kteří zasvěceně na úrovni akademických sympózií, za velmi účinné pomoci barmanky, diskutovali jak nejlépe připravit vánočního krocana nebo krůtu. Jako optimální byl pak uznán recept barmanky: "krůta s miliony děr". Sůl, slanina a čerstvý rozmarýn se rozetřou. Nevadí přidat pár lístků šalvěje. Drůbeží maso se špikovací jehlou propíchá množstvím děr a do nich se úporně vtírá připravená pasta. Pak se maso na másle a slanině peče. Krůta ztratí svoji přirozenou suchost, je ušlechtile provoněná aromatickými bylinami a maso získá půvabnou barvu jemně žilkovaného mramoru. Spornou otázkou zůstalo, zda do pasty nerozetřít také trochu česneku. Barmanka, výborná kuchařka, to dost kategoricky odmítala:" Já mám česnek moc ráda, ale vůně rozmarýnu se nesmí rozbít!"«
(Karel Maršálek (1925): "Vánoční pocta bratrům Mánesům", Lidová demokracie, 1979