Dana Zátopková - poděkovala za lákavou a vtipnou pozvánku na česnekové hody. Omlouvá však svou neúčast, i když je ji to líto, protože má den předtím v pátek povídání v rozhlase a v sobotu jede do Žatce. Připomíná že: . . ."je totiž zrovna výročí našeho úspěšného klání v Helsinkách 1952. Bude se na to vzpomínat a taky běhat. Škoda, že tady už není Emil - to byl česnekový maniak. Jednak byl Valach a na Valašsku patří česnek mezi oblíbené pochutiny, jednak jsme často cestovali po exotických zemích, kde nám česnek sloužil jako spolehlivý desinfekční prostředek. Jeho vůně - jak je všeobecně známo, odpuzuje nejen fajnovky, ale i všelijaké exotické bacily. Díky česneku jsme to všechno přežili, aniž bychom si uhnali červy v játrech a jiné cizopasníky, kteří by se rádi na nás přiživovali. Když jsme vyráželi do takových zajímavých zemí, jako Indie, Indonésie, Korea, Vietnam, Egypt, Tunis, Sýrie, Maroko, vždycky jsme do kufru přibalovali i pytlík česneku. A vyplatilo se nám to. Občasné “balkaniády” se dají přežít, když má člověk rychlý start a vodovody - záchody nedaleko. Balkánské nepříjemnosti jsme si ovšem zavinili většinou sami. Hlavně proto, že jsme nebyli ve střehu, k požívání česneku jsme přistupovali liknavě v domnění, že Balkán je za rohem a bacilové jsou tam skoro stejní jako u nás. Po mnohých zkušenostech jsme potom dospěli k takovému rodinnému heslu: Cibule je chutná - ale časem unaví, česnek je mnohem víc - má humor, pobaví. Tolik k Vašim česnekovým oslavám. Já, abych se nějak zúčastnila, si doma udělám aspoň česnekovou topinku s vajíčkama. Přeju Vám, aby se Vám česneková akce vydařila. Nepochybuju o tom. Na Slovácku by přece taková zabíjačka nebyla bez česneku možná. Ať se tedy jeho vůně line nejen po Buchlovicích, ale i do širokého okolí. Třeba až do Dolněmčí. Dr. Kabelíka jsem znala osobně. A můžu potvrdit, že vůně česneku se linula i z jeho saka od rána do večera. Srdečně Vás všechny zdravím."

(Z dopisu Dany Zátopkové)

Podáváme s čerstvým rajčetem.

Poznámka DDK:
Dana Zátopková, 1922 - rozená Ingrová, česká atletka - oštěpařka, manželka Emila Zátopka, olympijská vítězka z XV. Olympijských her v Helsinkách v roce 1952. Studovala na gymnáziu v Uherském Hradišti. Její rodiče z počátku bydleli v mém rodném městě v Buchlovcích. Za druhé světové války, a krátce po ní, se věnovala házené v týmu Slovácké Slavie Uh. Hradiště (mistr republiky). V roce 1948 se poprvé zúčastnila XIV. olympijských her v Londýně. kde při své první účasti končí v oštěpařské soutěži na sedmém místě. Po olympijských hrách se Dana Ingrová vdala za jednoho z nejslavnějších atletů své doby, vytrvalce Emila Zátopka. A zde mám i osobní vzpomínku. Vzpomínám si, že tehdy v Buchlovicích se konala svatební nebo zásnubní (?) zábava a moje maminka mně upozornila, že na v tehdejším sále u Dvořanů na buchlovském náměstí uvidím slavného Zátopka. Bylo nás tam ve vestibulu více zvědavců, ale já jsem vysoký a tak jsem vše dobře viděl - jak se uprostřed sálu vrtí Emil Zátopek se svou snad již paní Danou. My vesničtí zevlouni jsme dostali i ochutnat nějaké svatební koláčky. Nikdy jsem o této události nic nedočetl, ani v životopisech, ani při nedávných jubilejních rozhovorech s paní Danou. Ingrovi se pak z Buchlovic odstěhovali do Hradiště a na epizodu veselky v Buchlovicích se snad docela zapomnělo. No a tak to připomínám. Ještě připojím informaci, že jejím strýcem byl Jan Sergej Ingr (2.9.1894 - 17.6.1956) - významný československý generál, ministr obrany exilové vlády, politik a diplomat, kterého. komunisté hluboce nenáviděli a skončil by jistě na šibenici; zemřel v pařížském exilu.
nahoru
ZPĚT do kapitoly

HOME