Do Ameriky byl pravděpodobně "bretzel" (pak "pretzel") přivezen tzv. "Palantine Germans" - germánskými evropskými imigranty, kteří byly později nazýváni také "Pennsylánští Holanďané" - "The Pennsylvania Dutch", v průběhu let 1800 se zde staly preclíky velmi oblíbeným pečivem. První komerční velkopekárna na preclíky byla otevřena v roce 1861 v tomto městě Lititz (ležícím v Lancaster Country v Pensylvánii) Juliusem Sturgisem. Jak se zde uchytily? Někdy kolem roku 1850, jakýsi tulák vandrující přes toto město byl ubytován a velkomožně pohoštěn tamním pekařem jménem Ambrose Roth. Z vděčnosti a za jeho vstřícnost k jeho žaludku, mu tulák daroval recept na tvrdé preclíky. Roth recept později věnoval svému oblíbenému učni Williamu Sturgisovi. Julius Sturgis, byl moc šikovný chlapec, brzy se osamostatnil a provozoval ve městě úspěšné pekařství v elegantním kamenném domě. Nebál se preclíky zařadit ihned do sortimentu svého obchodu, . . . a počalo se mu dařit náramně. Přestal péci chleba úplně a stal se výhradním výrobcem preclíků a to nejen ve městě, ale tehdy vlastně v celé Americe. Pékárna honosící se jeho jménem stojí ve městě dodnes a pokračuje v této tradici. V dalším receptu - "startovacím", věnovaný nám zmíněnou firmou s dovětkem: "To není ten náš slavný původní recept, ten zůstává tajný a je našim rodinným pokladem". Na tom originálním si můžeme pochutnat jenom když zastavíme před "Lititz Pretzel House", na East Main Street, v Lititz. Když pojedete někdy přes Pennsylvánii a zamíříte na zmíněné město po "Route 772", tak se nezapomeňte stavit.

Příprava preclíku silně připomíná techniku výroby, v Americe dalšího oblíbeného pečiva, kterým je "bagel", o kterém jsme si v DDK již povídali. Preclíky jsou u nás už od pradávna velmi oblíbeny a předpisy na jejich přípravu najdeme téměř ve všech českých kuchařkách. Snadno je získáme na poutích i v obchodech, a často je konzumujeme spíše ve formě křupavých slaných tyčinek. Preclíky se u nás dělají často tak, že kynuté vypracované těsto vyválíme, pečivo zkroutíme do preclíku, namočíme do mléka rozmíchaného s vejcem, posypeme mákem a solí, položíme na plech a hned pečeme - předtím nevaříme! Nebo je vytvarované ihned pečeme v troubě a před koncem je vytáhneme a potřeme slanou polevou (směs bílku,soli, mouky a vody). Americkým preclíkům, o kterých jsme si zde tak podrobně vyprávěli, které jsou před pečením krátce povařené, říkáme u nás "Vařené preclíky". Do těsta přidáme raději pro zlehčení žloutky, - zde uvádím příklad složení kynutého těsta na tento preclík: 450 g mouky, sůl, citrónová kůra, 2 žloutky rozmíchané ve 150 ml mléka, na kvásek: směs 50 mléka + 30 g kvasnic a nakonec 60 g rozpuštěného másla nebo rostlinného tuku na vymaštění plechu pro upečení povařených preclíků (slovensky "praclík"). Z druhého konce světa je ještě recept na klasický tzv. "měkký preclík".

Svoji pouť za historií a recepty na preclíky uzavřeme u nás doma, . . . v moravských hraničních horách - na Valašsku. Následující je převzat z výborné publikace Jaroslava Štiky (doporučuji), kterou si můžeme koupit ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a jehož součástí je, kromě historických údajů k tamnější stravě, také spousta původních valašských receptů tak, jak je uveřejnily na stranách 147 až 181 Milena Habustová a Vanda Vrlová. Recept není přesně určeno množství mouky, bude záležet na mouce i zkušenosti.