Domácí žemle dle Nero Wolfe
(Rex Stout a redakce Viking Press "Kuchařka Nero Wolfe", str. 114, české vydání Paseka Litomyšl 1996)

Suroviny pro 10 kousků:
  • 3-4 šálky prosáté hladké mouky
  • 1/4 šálku kukuřičné mouky
  • 1 kostka lisovaného droždí
  • 1 lžička soli
  • 1 1/4 šálku vody
  • 1 bílek


  • Postup přípravy:
  • Droždí rozpustíme ve čtvrtině šálku vody a necháme 5 minut vzejít.
  • Pak je přidáme do mísy se dvěma šálky mouky, šálkem vody, solí a dobře promícháme.
  • Postupně přidáváme zbylou mouku, až vznikne tuhé těsto.
  • Těsto vložíme na pomoučený vál, přikryjeme a necháme deset minut odpočinout.
  • Potom těsto deset minut hněteme, až když je hladké a pružné vložíme je do vymaštěné mísy, přikryjeme a necháme na teplém místě dvojnásobně nakynout.
  • Vařečkou těsto srazíme a pak necháme znovu vykynout.
  • Konečně těsto vyklopíme na vál, znovu ho srazíme a rozdělíme na čtvrtiny, přikryjeme a necháme 10 minut odležet.
  • Každou část rozkrojíme na dva nebo tři stejné dílky, ty vytvarujeme do tvaru oválků.
  • Oválky narovnáme na plech a poprášíme kukuřičnou moukou, mašlovačkou potřeme povrch bílkem lehce rozšlehaným s vodou.
  • Oválky necháme opět nakynout na dvojnásobek objemu a ostrým nožem trochu nařízneme vršky.
  • Pečeme asi 20 minut při teplotě 230 °C, až jsou krásně hnědé.
  • Chceme-li mít žemle hodně křupavé, umístíme na dno trouby pekáč s vodou.
    »"Jedna domovnice, nějaká paní Mašková, si koupila u hokynáře žemličky, a jak tu housku žmoulá, najednou ji něco píchlo do patra; tak si sáhla do huby a vyndá jehlu, která se jí zarazila do podnebí. Teprve za chvíli se lekla, kristepane, dyť já jsem tu jehlu mohla spolknout a ona by mně propíchla žaludek! Tady šlo o život, a to já tak nemůžu nechat! To se musí vyšetřit, který mizera tu jehlu do té žemle nastrojil. - Nu tak šla a donesla tu jehlu a tu nedojedenou housku na policii. Policie vyslechla hokynáře, vyslechla i pekaře, který ty housky pekl, ale to se rozumí, že žádný se k té jehle nehlásil. Pak to policie odevzdala soudu, protože tady šlo, abyste věděli, o lehké ublížení na těle. Vyšetřující soudce, takový svědomitý a důkladný ouřada, znovu vyslýchal toho hokynáře i toho pekaře. Ten vyšetřující soudce se šel podívat k hokynáři a zjistil, že žádné jehly v krámě nemá. Potom se šel podívat k pekaři, jak se pečou housky; seděl v pekárně celou noc a díval se jak se zadělává těsto, jak se nechává vykynout, jak se vytápí pec a pletou žemličky a dají se do pece, až se vypečou dozlatova. Tím způsobem zjistil, že se při pečení housek opravdu neužívá jehel. . . Ten vyšetřující soudce tedy byl v koncích; ale nenechal věc padnout, to on zas ne. Tak on vzal tu jehlu a poslal ji do Chemického ústavu, aby zjistili, byla-li ta jehla v housce před pečením, nebo až po něm; on si ten soudec potrpěl na vědecká dobrozdání. Tehdy byl v Chemickém ústavě nějaký profesor Uher, moc učený a takový fousatý pán. Zkrátka čtnáct dní nedělali v Chemickém ústavě nic jiného, nežli pekli housky s jehlami; profesor, docent, čtyři asistenti a sluha den co den zadělávali, pekli a vypékali žemličky s jehlami, načež mikroskopicky zkoumali a srovnávali příslušné jehly. Nakonec bylo zjištěno, že dotyčná jehla byla zapíchnuta do housky již vypečené . . . . Ale ta věc měla ještě jednu stránku. Já nevím, v nás mužských je taková zvláštní ctižádost nebo umíněnost nebo co: zkrátka, když už v tom Chemickém ústavě začali péci ty pokusné housky, vzali si ti chemikové do hlavy, že je musí péci dobré. Ze začátku byly všelijaké, málo vykynuté a takové nevzhledné; ale čím dále pekli, tím vám byly lepší. Potom už na ně sypali mák, sůl a kmín, a tak vám je pěkně pletli, radost se na ně podívat. Nakonec se ti učenci chlubili, že tak znamenité, křoupavé a krásně vypečené housky jako v Chemickém ústavě nepečou nikde v celé Praze."«

    (Karel Čapek: "Povídky z druhé kapsy - Jehla", Čs. spisovatel, edice Spirála, Praha 1967)
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]