». . . To všechno bylo tím, že pan Bauman se vyučil u pana Brandejsa, měl tvrdou školu, dokonce říkali, že pan Brandejs zaměstnance pohlavkoval, protože je měl rád, aby se něco naučili, a tak i dneska pan Bauman, čas od času udělal balíček z jídla a odvezl to do Klánovic, kam vystěhovali pana Brandejse, kterýmu dřív patřila Paříž, a tam mu to předal jako malou pozornost od nás, protože loni, pan Brandejs se pleskl do čela a řekl panu Baumanovi, že on, pan Brandejs měl pronajatý box pod pražskou tržnicí v Rytířské ulici, že ten box jistě nikdo neodhlásil a že tenkrát, když zastřelil v karpatských lesích jelena, že toho jelena pan Brandejs dal do boxu, a asi ten paroháč tam bude ještě dneska, zmrzlý na kost tak, jako sibiřští mamuti. A opravdu, pan Bauman zjistil, že národní podnik Ráj, dál platí ten velký box, a tak pan Bauman si vzal klíče od strážce těch boxů, když se vykázal potvrzením, a vzal mi sebou, vzali jsme si dodávkové auto, a když jsme sestoupili do sklepení, do říše chladírenských boxů, tak tam jsme našli a odemkli box pana Brandejse, a tam ležel ztuhlý, na skálu promrzlý jelen. A pan Bauman ani tou pilkou řeznickou, ani obloukovkou, až si vypůjčil pilku na železo v klempířství, tak teprve potom jsme přeřezali nohy a krk toho paroháče a vyvlekli jsme jej nahoru a dali do dodávky a odvezli jsme toho jelena velikého jako malá kráva do hotelu Paříž. A tam, že hned se musí ten jelen nechat roztát a hned že si jen zaměstanci udělají hostinu. Ale pan Bauman křičel, to jste kuchaři? Nic by z toho nebylo, ten jelen se musí zvolna, pomaloučku roztávat, tak jak na horách sníh, pomaličku, zvolna, dva měsíce musí křehnout, aby byl voraženej tak jako naložený selský vepřový maso na uzení . . .