ZPĚT do kapitoly
Zelí (Brassica oleracea var.) - je nejpřístupnější a nejlevnější zdroj vitamínu C (45 mg/100g). Z jiných vitamínů pak obsahuje skupinu B vitamínů, E, K a menší množství karotenu. Je bohaté na minerály: draslík, vápník, hořčík fosfor a železo. Obsahuje enzymy, bílkoviny, hodně fytocidů a glykosidů tj. organických sloučenin síry. Pak se nedivme, že zelí bylo považováno pro své léčivé účinky za lékárnu na zahradě. Má positivní vliv na záněty v zažívacím traktu, např. čerstvě vylisovaná šťáva z hlávkového zelí zředěná teplou vodou 1:1 se užívala ke kloktání a výplachům při zánětech dásní, aftách, i při angínách a nachlazení horních cest dýchacích; má positivní vliv na funkci jater atd. Přesvědčení, že je zelí zdravé, se udrželo po celé věky až do dneška. Bylo potravou nejširších vrstev ve střední Evropě a zde bylo považováno za základní potravinu, která se používala denně v různých úpravách. Zelí konzumujeme čerstvé i kysané. Červené zelí má vyšší biologickou hodnotu obsahuje mnoho barviva antokyany a slizy. V naších kuchyních zelí upravujeme mnoha způsoby - k přípravě polévek, dále je vaříme, dusíme, zapékáme, upravujeme z něho karbanátky, prokládáme masem, zelné listy se plníme různými nádivkami atd. Nejčastěji se v české kuchyni setkáme se zelím upraveném jako příloha k vepřovému masu a drůbeži. Velká obliba zelí přirozeně vedla k rozmanitosti a odlišnostem jeho národních a krajových úprav. S řadou z nich se můžeme setkat na stránkách DDK. Začneme staročeským zelím, . . . jak jinak.
| Suroviny: |