ZPĚT do kapitoly
Suroviny na 4 porce:»Cibule - se pěstovala v Mezopotámii ve 3. tisíciletí př. n. l. a velmi rozšířená byla v Egyptě, kde ji prý uctívali jako božstvo. Syrová byla rozšířeným lidovým jídlem i v antice, ale lepší vrsty se jí kvůli zápachu vyhýbaly. Labužnická kuchyně se však bez ní neobešla, ať již šlo o syrovou drobně pokrájenou do salátů a omáček, nebo cibuli pečenou, smaženou či vařenou. Nejstarší zpráva o cibuli z Čech je z roku 1073. Kronikář Kosmas vypráví, jak tehdy olomoucký biskup Jan měl k snídaní sýr s cibulí a kmínem. Toto jídlo obyčejných lidí, nevhodné prý pro biskupa, tak rozčílilo pražského biskupa Gebharta (Jaromíra), že Jana při návštěvě Olomouce napadl a zbil. Je nutno poznamenat, že pražský biskup, mladší syn z Přemyslovského rodu, olomouckého biskupa opravdu nenáviděl, protože ten mu existencí svého nového biskupství ubíral na právech i pěnězích. Cibule a sýr byly zástupným problémem, který mu umožnil chovat se neurvale a alespoň trochu si vybít vztek.«(Magdalena Beranová:"Jídlo a pití ve starověku a středověku", str. 153, Academia Praha, 2005)