Poznámka I.V. a DDK:
Artyčoky - jsou statné vytrvalé rostliny teplého klimatu dorůstající do výšky jednoho metru. Patří mezi zeleninu lahůdkovou a používáme její hlavice tj. květní úbory. O artyčoku jako afrodiziaku psal už i vyhlášený požitkář a zhýralec Marcus Gavius Apicius, současník císaře Augusta a Tiberia. To vše bylo napsáno v jeho knize pod názvem "De re coquinaria" ("O umění kuchařském"), kde se píše o mnoha rafinovaných pochoutkách, ale také o zaručených afrodiziakách, např. kmínu, bobkovém listu, anýzu, šťávě z celeru, kaparech, pelyňku, hořčici, pórku, dobromysli, hořčičném semínku, rybích vnitřnostech, mořských pražmách, sépiích a ostatních "plodech moře". Lásku ve středověku rozněcoval také artyčok kardový.
Úprava artyčoků před vařením:
Horní části lístků vždy rovnoměrně odkrojíme, rovněž spodek květu při lůžku rovně přikrojíme a dobře omyjeme ve studené vodě. Artyčoky připravujeme vařené, dušené, plněné i smažené (srdečko), nakládané v octě i syrové. Květné lůžko se v kuchařství jmenuje též srdéčko, které si jako pochoutku ve francouzské a mezinárodní kuchyni cení labužnici. Plněné artyčoky se servírují jako samostatný pokrm; podávají se vždy dvě růžice; slouží-li jako příkrm, podává se pouze jeden květ.
Humři a krevety - humr byl již popsán jako erotický povzbuzovač mnoha autory, včetně Henryho Fieldinga v Tomu Jonesovi. Navíc má v sobě díl síly získané od Afrodity, připisované všem mořským produktům. Bez humra, langust, ústřic, krabů, lanýžů a želvího vývaru a určitých druhů ryb se neobešla žádná příprava zvláštních "erotických pokrmů" a ovoce, namáčených v pravém portském víně.
Koriandr - jako o prastaré rostlině se zmiňují již staří Egypťané a zmiňuje se o něm i Starý zákon. Staří Řekové a Římané ho používali jako nezbytnou součást léčivých prostředků a kořeněných vín. Mathioli o koriandru mezi jiným tvrdí, že "posiluje paměť a žaludek, dává čistý vonný dech, moří červy v životě a posiluje přirození". V našich běžných obchodech je téměř nedostupný zelený koriandr, který v receptech nahrazujeme zelenou petrželkou. Ale opravdu nevím proč se u nás ve velkém nepěstuje a neprodává se běžně v zelinářství, třeba spolu s petrželkou a proč nám Čechům "nevoní" a není zde tolik oblíben, jako v celém širém okolním světě. Je to asi nezvyk na nové zajímavé chutě a také v nás zakořeněný silný konzervatizmus, způsobený dlouhou izolací a bůčko-buřtovým socializmem. Nebo, že bychom byli v lásce tak zdatní a nepotřebovali jeho posilovací schopnosti? - (:o) DDK).
nahoru
ZPĚT do kapitoly