Dadala

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
{{ :nejotazky:nar-ales.pdf |NAR pdf}} ze zdroje Apologet.cz v PDF
{{ :nejotazky:nar1.mp3?linkonly|NAR 1}}


----

 	Univerzita Karlova v Praze 
 	Husitská teologická fakulta 
 	
 	
 	
 	
 	Disertační práce 
 	
 	
 	Teologické kořeny a současná teologie 
 	Nové apoštolské reformace 
 	 
 	 
 	Theological roots and contemporary theology of the 
 New Apostolic Reformation 

 	  
 	
 	Doktorský studijní program: Teologie 
 	
 	Studijní obor: Husitská teologie 
 	
 	
 	
 	
 	Školitel: 
 	
 	
 	
 	
 	
 	Autor: 
 	
 	Doc. ThDr. Jiří Vogel Th.D. 
 	
 	
 	Aleš Franc 
 	
 	Brno 2013 
 	
 	
 	
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	Poděkování autora 
 	Rád bych tímto poděkoval svému školiteli, panu docentu Vogelovi, za jeho vedení a odborné 
 	rady při sepisování a formální úpravě této práce a taktéž za jeho vstřícný přístup, který 
 	projevoval po celou dobu mého studia. Taktéž bych chtěl poděkovat své manželce za 
 	nekonečné pročítání prvotin této práce, za trpělivé vyhledávání článků a knih a za pomoc při 
 	konečné korektuře. Mé poděkování patří i Radimu Bohdálkovi, který detailně pročítal celou 
 	práci a upozorňoval mne na nespočetnou řadu detailů a věcných formulací a Josefu 
 	Marvánovi, který mi poskytl řadu cenných rad a odborných materiálů. V neposlední řadě 
 	děkuji Lydii Makovičkové za pravopisnou kontrolu téměř celé práce a řadu návrhů při 
 	sepisování její konečné verze. 
 	
 	 
 	  	 	
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	 
 	Prohlášení autora 
 	Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci s názvem Teologické kořeny a současná teologie 
 	Nové apoštolské reformace napsal samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, 
 	literatury a dalších odborných zdrojů a souhlasím s jejím zveřejněním. 
 	
 	
 	v Brně dne 21. 9. 2013 
 	
 	
 	
 	
 	
 	Aleš Franc 
 	 
 	
 	
<code>

 
 Obsah 

 	1 
 	Nová apoštolská reformace ........ 20 
 	1.1 
 	Charles Peter Wagner ......... 20 
 	1.1.1 
 	Vzdělání a počátek služby ............................ 21 
 	1.1.2 
 	První proměna: příklon k pentekostalismu ................................... 21 
 	1.1.3 
 	Druhá proměna: Hnutí církevního růstu ...... 23 
 	1.1.4 
 	Třetí proměna: evangelizace Boží mocí ....... 25 
 	1.1.5 
 	Čtvrtá proměna: duchovní boj ..................... 27 
 	1.1.6 
 	Pátá proměna: obnova apoštolského úřadu ................................. 32 
 	1.1.7 
 	Šestá proměna: sociální transformace ......... 35 
 	1.2 
 	Celkový význam posunů ve Wagnerově teologii................................... 39 
 	1.3 
 	Jednotlivé atributy NAR ...... 42 
 	1.3.1 
 	Nové jméno ................. 42 
 	1.3.2 
 	Nová struktura autority ................................ 43 
 	1.3.3 
 	Nový výcvik vedoucích ................................. 43 
 	1.3.4 
 	Nové zaměření na službu ............................. 44 
 	1.3.5 
 	Nový druh chval .......... 44 
 	1.3.6 
 	Nové druhy modliteb ................................... 45 
 	1.3.7 
 	Nové financování ......... 46 
 	1.3.8 
 	Nový dosah .................. 46 
 	1.3.9 
 	Nová orientace na moc ................................ 47 
 	1.4 
 	Instituce NAR ....................... 47 
 	1.4.1 
 	Mezinárodní koalice apoštolů (ICA) ............. 47 
 	1.4.2 
 	Apoštolský koncil prorocky obdarovaných starších (ACPE) .......... 49 
 	1.4.3 
 	Eliášův seznam ............ 49 
 	1.5 
 	Další osobnosti NAR ............ 50 
 	1.5.1 
 	Bill Hamon ................... 50 
 	1.5.2 
 	Ed Silvoso .................... 52 
 	1.5.3 
 	Charles Pierce .............. 53 
 	1.5.4 
 	Cindy Jacobsová .......... 54 
 	1.5.5 
 	Rick Warren ................. 55 
 	1.5.6 
 	Edward Traut ............... 56 
 	
 	
 	1.5.7 
 	Alan Vincent ................ 57 
 	1.5.8 
 	Ralph Neighbour ......... 59 
 	1.6 
 	Wagnerovy pochybnosti ...................................... 60 
 	1.7 
 	Kritika NAR .......................... 61 
 	1.7.1 
 	Kritika z církevních kruhů ............................. 61 
 	1.7.2 
 	Sekulární kritika NAR .................................... 63 
 	1.7.3 
 	Wagnerova odpověď kritikům ..................... 64 
 	1.7.4 
 	Pokusy o formulaci kréda NAR ..................... 66 
 	1.7.5 
 	Hnutí nebo supercírkev? .............................. 67 
 	2 
 	Historičtí předchůdci NAR ........... 69 
 	2.1 
 	Letniční hnutí ...................... 70 
 	2.1.1 
 	Od apoštolské církve k novověku ................. 71 
 	2.1.2 
 	Kulturní a náboženské pozadí ...................... 72 
 	2.1.3 
 	Předchůdci letničního hnutí ......................... 72 
 	2.1.4 
 	Věrouka hnutí .............. 78 
 	2.2 
 	Probuzení uzdravování ........ 81 
 	2.2.1 
 	Počátky hnutí............... 82 
 	2.2.2 
 	Předchůdci hnutí ......... 82 
 	2.2.3 
 	William Marrion Branham ............................ 84 
 	2.2.4 
 	Hlas uzdravení ............. 86 
 	2.2.5 
 	Oral Roberts ................ 87 
 	2.2.6 
 	Asa Alonso Allen .......... 88 
 	2.2.7 
 	Jack Coe ....................... 90 
 	2.2.8 
 	Kathryn Kuhlmanová .................................... 91 
 	2.2.9 
 	Probuzení uzdravování dnes ........................ 92 
 	2.2.10 
 	Věrouka hnutí .............. 93 
 	2.3 
 	Hnutí Pozdního deště .......... 94 
 	2.3.1 
 	David Wesley Myland a Smlouva pozdního deště ........................ 95 
 	2.3.2 
 	Bethel Bible Institute .................................... 96 
 	2.3.3 
 	North Battleford .......... 96 
 	2.3.4 
 	Camp meeting 1948 ..................................... 98 
 	2.3.5 
 	Cestující staršovstva ..................................... 99 
 	2.3.6 
 	Nová centra hnutí........ 99 
 	2.3.7 
 	Raná opozice letničních denominací .......... 100 
 	
 	
 	2.3.8 
 	Současná opozice letničních a charismatiků ............................... 101 
 	2.3.9 
 	Hnutí Pozdního deště dnes ........................ 102 
 	2.3.10 
 	Věrouka hnutí ............ 102 
 	2.4 
 	Charismatické hnutí v denominacích ................. 106 
 	2.4.1 
 	Liturgické církve ........ 106 
 	2.4.2 
 	Neliturgické církve ...................................... 107 
 	2.4.3 
 	Globalizace ................ 108 
 	2.4.4 
 	Věrouka hnutí ............ 108 
 	2.5 
 	Pastýřské hnutí – Shepherding Discipleship Movement ..................... 111 
 	2.5.1 
 	Výuková misie Ducha svatého (Holy Spirit Teaching Mission) .... 112 
 	2.5.2 
 	Institut křesťanského růstu (Christian Grow Ministry) ............... 113 
 	2.5.3 
 	Přehled konferencí Pastýřského hnutí ....... 115 
 	2.5.4 
 	Přehled charismatických konferencí .......... 116 
 	2.5.5 
 	Pokračující kontroverze .............................. 117 
 	2.5.6 
 	Derek Prince .............. 118 
 	2.5.7 
 	Síť křesťanských organizací ........................ 122 
 	2.5.8 
 	Etický kodex............... 123 
 	2.5.9 
 	Pastýřské hnutí dnes .................................. 124 
 	2.5.10 
 	Věrouka hnutí ............ 124 
 	2.6 
 	Hnutí Víry .......................... 127 
 	2.6.1 
 	Kenneth Hagin a USA ................................. 127 
 	2.6.2 
 	Wolfhard Margies a Německo ................... 128 
 	2.6.3 
 	Ulf Ekman a Skandinávie ............................ 129 
 	2.6.4 
 	Sandor Nemeth a Maďarsko ...................... 131 
 	2.6.5 
 	Steve Ryder a Austrálie .............................. 132 
 	2.6.6 
 	Kontroverze ............... 133 
 	2.6.7 
 	Hnutí Víry dnes .......... 135 
 	2.6.8 
 	Věrouka hnutí ............ 136 
 	2.7 
 	Argentinské probuzení ...... 143 
 	2.7.1 
 	První letniční .............. 144 
 	2.7.2 
 	Juan a Evita Perónovi ................................. 146 
 	2.7.3 
 	Duchovní boj ............. 147 
 	2.7.4 
 	Tommy Hicks ............. 147 
 	2.7.5 
 	Kritika Hickse ............. 150 
 	
 	
 	2.7.6 
 	Církev mezi Hicksem a bojem o Falklandy .................................. 151 
 	2.7.7 
 	Politická situace po Hicksovi ...................... 152 
 	2.7.8 
 	Církev po válce o Falklandy ........................ 154 
 	2.7.9 
 	Argentinské probuzení dnes ...................... 170 
 	2.7.10 
 	Věrouka hnutí ............ 171 
 	2.8 
 	Hnutí Vinice a Torontské požehnání .................. 179 
 	2.8.1 
 	Lonnie Frisbee ........... 179 
 	2.8.2 
 	John Wimber ............. 182 
 	2.8.3 
 	Zrození Vinice ............ 185 
 	2.8.4 
 	Vinice dnes ................ 189 
 	2.8.5 
 	Věrouka hnutí ............ 190 
 	2.9 
 	Prorocké hnutí ................... 193 
 	2.9.1 
 	Kansaští proroci ......... 193 
 	2.9.2 
 	Bob Jones .................. 195 
 	2.9.3 
 	Paul Cain .................... 196 
 	2.9.4 
 	Rick Joyner................. 197 
 	2.9.5 
 	Kontroverze ............... 199 
 	2.9.6 
 	Prorocké hnutí dnes ................................... 199 
 	2.9.7 
 	Věrouka hnutí ............ 200 
 	3 
 	Průřez vybranými aspekty historické ortodoxie ve vztahu k NAR.............. 214 
 	3.1 
 	Přehled jednotlivých soteriologických koncepcí s ohledem na NAR .. 214 
 	3.1.1 
 	Rekapitulační teorie ................................... 215 
 	3.1.2 
 	Dramatická teorie...... 215 
 	3.1.3 
 	Satisfakční (komerční) teorie ..................... 216 
 	3.1.4 
 	Teorie morálního vlivu ............................... 217 
 	3.1.5 
 	Teorie zástupného potrestání .................... 218 
 	3.1.6 
 	Teorie příkladu .......... 218 
 	3.1.7 
 	Vladařská teorie ........ 219 
 	3.1.8 
 	Teorie omylu ............. 219 
 	3.1.9 
 	Další teorie smíření .................................... 219 
 	3.2 
 	Přehled jednotlivých eschatologických koncepcí s ohledem na NAR ........... 220 
 	3.2.1 
 	Amilénialismus .......... 223 
 	3.2.2 
 	Postmilénialismus ...................................... 224 
 	3.2.3 
 	Premilénialismus ....... 225 
 	
 	
 	3.2.4 
 	Dispenzacionalismus .................................. 227 
 	3.3 
 	Eklesiologie s ohledem na NAR .......................... 230 
 	3.3.1 
 	Kongregacionalismus ................................. 231 
 	3.3.2 
 	Presbyterně synodní zřízení ....................... 232 
 	3.3.3 
 	Episkopální model ...................................... 233 
 	3.4 
 	Úřady v církvi ..................... 235 
 	3.4.1 
 	Exegeze církevních úřadů z knihy Efezským ................................ 236 
 	3.5 
 	Církev a stát ....................... 247 
 	3.5.1 
 	Krátký dějinný přehled ............................... 247 
 	3.5.2 
 	Hledání biblického modelu ........................ 248 
 	4 
 	Souhrn nauk uplatňujících se v NAR .......................... 253 
 	4.1 
 	Stručný náčrt doktríny výkupného v NAR .......... 254 
 	4.2 
 	Antropologie ..................... 255 
 	4.2.1 
 	Původní stav .............. 255 
 	4.2.2 
 	Padlý stav .................. 256 
 	4.2.3 
 	Vykoupený stav ......... 256 
 	4.2.4 
 	Nový druh lidí ............ 258 
 	4.2.5 
 	Kritika antropologie .................................... 260 
 	4.2.6 
 	Kritika deifikace člověka ............................. 260 
 	4.2.7 
 	Kritika konceptu Adamovy duchovní smrti ................................. 261 
 	4.3 
 	Démonologie ..................... 262 
 	4.3.1 
 	Satan právoplatným bohem tohoto světa .................................. 262 
 	4.3.2 
 	Hierarchie démonů .................................... 263 
 	4.3.3 
 	Teritorialita démonů .................................. 264 
 	4.3.4 
 	Exorcismus ................ 267 
 	4.3.5 
 	Kritika satanovy právoplatné vlády ............ 269 
 	4.3.6 
 	Kritika hierarchie a teritoriality démonů .... 270 
 	4.3.7 
 	Kritika exorcismu z křesťanů ...................... 274 
 	4.4 
 	Christologie ....................... 276 
 	4.4.1 
 	Kenosis ...................... 277 
 	4.4.2 
 	Kristova duchovní smrt .............................. 279 
 	4.4.3 
 	Nový druh Ježíše ........ 280 
 	4.4.4 
 	Kritika kenosis ........... 281 
 	4.4.5 
 	Kritika učení o Kristově duchovní smrti ..... 281 
 	
 	
 	4.4.6 
 	Kritika učení o novém druhu Ježíše ............ 283 
 	4.5 
 	Soteriologie ....................... 285 
 	4.5.1 
 	Teorie výkupného ďáblovi .......................... 286 
 	4.5.2 
 	Kritika teorie výkupného ďáblovi ............... 290 
 	4.6 
 	Pneunatologie ................... 292 
 	4.6.1 
 	Obnovený úřad proroka ............................. 292 
 	4.6.2 
 	Kritika obnoveného úřadu proroka ............ 302 
 	4.7 
 	Eklesiologie ........................ 307 
 	4.7.1 
 	Obnovený úřad apoštola ............................ 308 
 	4.7.2 
 	Kritika obnoveného úřadu apoštola ........... 318 
 	4.8 
 	Misiologie .......................... 326 
 	4.8.1 
 	Hamartologie ............. 326 
 	4.8.2 
 	Velké poslání ............. 328 
 	4.8.3 
 	Duchovní mapování.................................... 329 
 	4.8.4 
 	Zástupné vyznávání hříchů ......................... 330 
 	4.8.5 
 	Kosmický exorcismus ................................. 332 
 	4.8.6 
 	Kritika hamartologie a Velkého poslání ..... 334 
 	4.8.7 
 	Kritika duchovního mapování a zástupného vyznávání hříchů ... 335 
 	4.8.8 
 	Kritika kosmického exorcismu .................... 335 
 	4.9 
 	Eschatologie ...................... 336 
 	4.9.1 
 	Dospělost církve ........ 337 
 	4.9.2 
 	Jóelova armáda ......... 338 
 	4.9.3 
 	Kritika dospělosti církve ............................. 340 
 	4.9.4 
 	Kritika Jóelovy armády ............................... 341 
 	4.10 Církev a stát ....................... 341 
 	4.10.1 
 	Pověření a vláda ........ 342 
 	4.10.2 
 	Sekulární apoštolové a 7 M ........................ 343 
 	4.10.3 
 	Kritika učení o církvi a státu ....................... 344 
 	4.11 NAR a Česká republika ...... 345 
 	5 
 	Závěr ......... 348 
 	Jmenný rejstřík .................................. 352 
 	Věcný rejstřík .................................... 367 
 	
 	</code>
 Seznam zkratek 

 AC 

 	
 	Apoštolská církev 
 	ACPE 
 	Apostolic Council of Prophetic Elders 
 	ACT 
 	Apologetic Coordination Team 
 	AD 2000 
 	Mezinárodní modlitební hnutí, poprvé představené v roce 1989 na misijní 
 	konferenci v Manile 
 	ALC 
 	American Lutheran Church 
 	AoG 
 	Assemblies of God 
 	B21 
 	Bible pro 21. století 
 	BIM 
 	Bolivian Indian Mission 
 	CCC 
 	Campus Crusade for Christ 
 	CEP 
 	Český ekumenický překlad 
 	CI NPM 
 	Christian International Network of Prophetic Ministries 
 	CI 
 	
 	Christian International 
 	CIMA 
 	Christian International Ministerial Association 
 	CINC 
 	Christian International Network of Churches 
 	CIST 
 	Christian International School of Theology 
 	CKS 
 	Církev křesťanská společenství 
 	CSP 
 	Český studijní překlad 
 	ČEA 
 	Česká evangelikální aliance 
 	ESV 
 	English Standard Version 
 	GHM 
 	Global Harvest Ministries 
 	HTM 
 	Holy Spirit Teaching Mission 
 	ICA 
 	
 	International Coalition of Apostles 
 	IHOP 
 	International House of Prayer 
 	IHOPP 
 	International House of Prayer Prague 
 	KAM 
 	Křesťanská akademie mladých 
 	KB 
 	
 	Kralická bible 
 	10 
 	KCF 
 	Kansas City Fellowship 
 	KJV 
 	King James Version 
 	KMS 
 	Křesťanská misijní společnost 
 	LC -MS 
 	Lutheran Church Missouri 
 	LCWE 
 	Lausanne Committee for World Evangelization 
 	LRM 
 	Latter Rain Movement 
 	LXX 
 	Septuaginta 
 	MC 510 
 	Kurz „Znamení a zázraků“ z Fuller Theological Seminary (80. léta) 
 	MT 
 	
 	Masoretský text 
 	NAB 
 	New American Bible 
 	NAR 
 	New Apostolic Reformation 
 	NAU 
 	New American Standard Bible Updated 
 	NCM 
 	Network of Christian Ministries 
 	NIV 
 	
 	New International Vesrion 
 	NJB 
 	
 	New Jerusalem Bible 
 	NLT 
 	New Living Translatio 
 	NORL 
 	New Order of the Latter Rain 
 	ORU 
 	Oral Roberts Univerzity 
 	PAOC 
 	Pentecostal Assemblies of Canada 
 	RSV 
 	Revised Standard Version 
 	SAIM 
 	South America Indian Mission 
 	TBN 
 	Trinity Broadcasting Network 
 	TNK 
 	Tanakh 
 	UAD 
 	Unión des las Asambleas de Dios 
 	VoH 
 	Voice of Healing 
 	WCC 
 	World Council of Churches 
 	YLT 
 	Young's Literal Translation 
 	YWAM 
 	Youth With A Mission 
 	
 	11 
 	0 Úvod 
 	Hnutí Nové apoštolské reformace (dále také NAR) je něčím, co v tomto století doslova otřáslo 
 	křesťanstvem zejména euroamerické zóny. David Barret v prestižní Encyklopedii světového 
 	křesťanství uvádí neo-apoštolské církve hned vedle katolíků, anglikánů, pravoslavných a 
 	protestantů jako vůbec největší nekatolickou a nejrychleji rostoucí skupinu církví1. V České 
 	republice NAR ovlivnila i směřování značné části protestantských denominací. Některými 
 	jejími myšlenkami a praxí jsou, nebo byly, ovlivněny instituce a aktivity jako Česká 
 	 evangelikální aliance, Křesťanská misijní společnost, Křesťanská akademie mladých, Kurzy 
 	 Alfa, Pochod pro Ježíše, Modlitební hnutí AD 2000, Přirozený růst církve a mnohé další. Přes 
 	tento vliv je NAR zatím téměř mimo zorný úhel akademické obce a chybí zde komplexní 
 	kritická teologická reflexe tohoto bezesporu nepřehlédnutelného fenoménu. 
 	0.1 Představení problematiky 
 	Ačkoliv duchovní otec NAR, emeritní profesor misiologie, Charles Peter Wagner, který je 
 	sám považován za apoštola, hnutí nazývá „nové“, při bližším pohledu můžeme zjistit, že 
 	nárok na tento přívlastek není zcela oprávněný. Z části se totiž jedná o určitou historickou 
 	reminiscenci nauk některých myslitelů historické církve, jako byl například Origenes v oblasti 
 	soteriologie nebo Cyprian a Ignác z Antiochie v oblasti eklesiologie2. Rovněž zde můžeme 
 	rozpoznat některé neúspěšné snahy v Anglii 19. století, jako bylo probuzení okolo Edwarda 
 	Irvinga v Londýně, který přišel s ideou obnoveného úřadu apoštolů. Dalším novodobým a 
 	tentokrát i přímým předchůdcem NAR je charismatické hnutí. Jedná se zejména o jeho dílčí 
 	skupiny jako Probuzení uzdravování, hnutí Pozdního deště, Pastýřské hnutí, hnutí Víry a 
 	Prorocké hnutí. Tuto duchovní spřízněnost potvrzuje vedle Wagnera i další z jeho zásadních 
 	protagonistů, Bill Hamon3. 
 	Z hlediska věrouky NAR s těmito charismatickými skupinami sdílí do různé míry 
 	antropologii, démonologii, christologii, pneumatologii, eklesiologii, misiologii, eschatologii a 
 	společenské uspořádání církve a státu. Jedním z jednotících prvků je zde víra v existenci 
 	obnovené pětice úřadů apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů. Současná církev je 
 	v tomto pojetí chápána jako instituce poslední doby, která pod vedením apoštolů dorůstá do 
 	
 	1BARRETT, David B, George Thomas KURIAN a Todd M JOHNSON. World Christian encyclopedia: a comparative survey 
 	of churches and religions in the modern world. 
 	2 Cyprian a Ignác bývají v knihách stoupenců i kritiků NAR zmiňování jako obhájci biskupského úřadu, jakožto 
 	pokračovatele apoštolské služby v církvi. 
 	3 HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107. 
 	12 
 	své eschatologické plnosti, opouští denominační uspořádání, sjednocuje se, a stává se 
 	inkarnací Krista. Poté se chápe i vlády nad národy a ustanovuje Boží království na zemi. Toto 
 	učení má své kořeny v tzv. teorii výkupného ďáblovi, za jehož otce je považován právě 
 	Origenes. Předpokládá se, že Adam byl stvořen jako vládce tohoto světa, který své vlastnictví 
 	země svým pádem předal satanu a nyní se skrze Kristovu oběť má stát církev opět vládcem 
 	světa. Tuto opětovnou vládu zajistil Kristus církvi tím, že ďáblu, který od Adamova pádu 
 	vlastnil právoplatně zemi, přinesl za toto Adamovo provinění oběť. Vydobytá vláda se netýká 
 	jen duchovní oblasti, ale i politiky, kultury, vědy apod., ve kterých má církev převzít vládu. 
 	Na tento politický rozměr v současnosti navazuje i řada světových politiků. Mezi 
 	nejznámější patří například Sarah Pallinová, bývalá guvernérka státu Aljaška a v roce 2008 
 	kandidátka na úřad viceprezidentky, a Rick Perry, který v roce 2011 kandidoval na úřad prezidenta Spojených států. Oba přijali žehnající modlitbu z rukou apoštolů NAR k tomu, aby 
 	vnesli „apoštolský mandát“ NAR do politiky USA. 
 	0.2 Přehled dosavadních poznatků 
 	Historie a věrouka charismatického hnutí byla kriticky zkoumána již vícekrát. Ze zásadních 
 	prací, v chronologickém pořadí, vyvolala velkou odezvu kniha Hunta a McMahona „ The 
 	 Seduction of Christianity“ z roku 19854. Autoři zde obvinili řadu charismatických prominentů 
 	z pronikání myšlenek hnutí New Age a pozitivního myšlení do křesťanství. Další 
 	z průlomových knih byla disertace McConnella „ A Different Gospel“ z roku 1988, která vyšla 
 	i v češtině5. Autor si zde všiml, že teologie charismatického hnutí Víry má kultické pozadí 
 	v hnutí tzv. Nového myšlení a rozvíjí starobylou Origenovu teorii výkupného ďáblovi. 
 	Poslední z trojice vlivných kritik byla práce Dagera „ Vengeance is Ours“ z roku 1990, kde si 
 	autor všímá snahy charismatických vůdců, jako byli tehdejší tzv. Kansasští proroci, o jakousi 
 	rekonstrukci středověkých teokratických principů6. Tyto knihy vyšly v průběhu pěti let a dá se 
 	říci, že oslabily rozmach charismatického hnutí. Již tehdy byla charismatikům, zejména ze 
 	strany Dagera, vytýkána jejich snaha o obnovu teokracie. Nicméně snaha učitelů 
 	charismatického hnutí o znovuustavení apoštolského úřadu a sjednocení církve pod úřad 
 	těchto novodobých apoštolů zůstala téměř nepovšimnuta. 
 	
 	4 HUNT, Dave a Thomas MCMAHON. The seduction of Christianity: spiritual discernment in the last days. 
 	5 MCCONNELL, Ray Daniel. Jiné evangelium: historická a biblická analýza hnutí Víry.  
 	6 DAGER, Albert James. Vengeance is ours: the church in dominion. 
 	13 
 	Nejednalo se ovšem o jedinou kritiku charismatického hnutí té doby, ale přesvědčivost výše 
 	uvedených studií spočívala v tom, že Hunt i McConnell byli sami charismatiky, kteří na rozdíl 
 	od jiných kritiků pečlivě rozlišovali mezi klasickým pentekostalismem a charismatickým 
 	hnutím, kterému přisuzovali značnou míru hereze. Celou věc umocnilo i to, že největší 
 	americká letniční církev Assemblies of God se od specifických charismatických dogmat 
 	průběžně distancovala již od poválečných let7. 
 	V první polovině devadesátých let vstoupilo charismatické hnutí do obnovné vlny tzv. 
 	Torontského požehnání, které přišlo paradoxně od jihoamerických Assemblies of God. 
 	Zpočátku se zdálo, že hnutí bude jednomyslně přijato a nacházelo si své příznivce i mezi 
 	letničními. Ovšem mohutná kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Do jejího čela se postavil 
 	prezident Christian Research Institute v USA Hank Hanegraaff, který svojí knihou 
 	„ Counterfeit Revival“ z roku 1997 celé probuzení klasifikoval jako projev mysticismu8. 
 	Ačkoliv byl Hanegraaff v roce 1995 i spoluautorem druhého vydání McConnellovy knihy, 
 	neměl již McConnellovu shovívavost a prakticky celé hnutí podrobil kritice, která sahala až 
 	do období působení kontroverzních postav hnutí posvěcení, mezi kterými si i klasický 
 	pentekostalismus hledal své vzory9. V podstatě tak Hanegraaff navázal na svoji úspěšnou 
 	knihu „ Christianity in Crisis“  z roku 1993, ve které napadl hereze kazatelů hnutí Víry10. 
 	Zatímco do této doby na obhajobu charismatiků prakticky nevystoupil žádný akademický 
 	teolog, na Hanegraaffa reagoval ještě v témže roce profesor křesťanské etiky Beverley a ve 
 	své knize „ Revival Wars: A Critique of Counterfeit Revival“ jej obvinil z neobjektivity11. 
 	Mezi přímé obhájce Torontského požehnání patří i baptistický teolog Chevreau, který již 
 	v roce 1994 sepsal pod názvem „ Catch the Fire“ první obranu Torontského požehnání12. 
 	Chevreau dále uvedl, že z Toronta si lidé přiváželi apoštolský úřad pro svoji zemi, což je pro 
 	celou problematiku NAR velmi cenná informace13. 
 	
 	7 Tato stanoviska vycházejí průběžně knižně v publikaci Where We Stand: The Official Position Papers of the Assemblies of 
 	 God. (Naposledy vyšla v roce 2003) 
 	8 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival. 
 	9 Hanegraaff zde kritizoval značně kontroverzní evangelistku hnutí posvěcení Marii Woodworth-Etter a její duchovní dceru, 
 	neméně kontroverzní a slavnou letniční evangelistku Aimee McPherson. Zdá se, že McConnell si ve své kritice, možná i 
 	z taktických důvodů, nedovolil zajít až sem, i když hnutí Uzdravování, kam lze obě ženy svým způsobem zařadit, nepřímo 
 	kritizoval. 
 	10 HANEGRAAFF, Hank. Christianity in crisis. 
 	11 BEVERLEY, James A. Revival wars: a critique of Counterfeit revival.  
 	12 CHEVREAU, Guy. Catch the fire: the Toronto blessing : an experience of renewal and revival. 
 	13 „Je-li tolik vyhořelých, je to proto, že se angažují pro skutky… Několik velmi vyprahlých misionářů přijelo do Toronta, 
 	kde jim Pán dal výrazná vidění, v nichž je uvedl do služby, zmocnil je a dal jim apoštolskou autoritu pro jejich zemi.“ In: 
 	CHEVREAU, Guy. V Pensacole kravaty, v Torontu trička, říká obhájce „torontského požehnání“, s. 5-7. 
 	14 
 	Jak naznačil Chevreau, Torontské požehnání opět obživilo zájem o úřad apoštolů, s jehož 
 	obnovou vždy charismatické hnutí počítalo. A tak není divu, že Wagner, který se sám 
 	pohyboval v orbitu proponentů Torontského požehnání, postavil na přelomu milénia na tomto 
 	základě ideu nového hnutí s názvem NAR. Jako systematicky působící teolog však jen nově a 
 	komplexněji definoval to, s čím charismatické hnutí počítalo vždy. Do své mozaiky pak 
 	zapojil všechny charismatické teologické prvky, jako jsou duchovní dary, agresivní duchovní 
 	boj, apoštolský úřad a konečně i teologii Božího království na zemi a obohatil je o církevní 
 	management a manažerský žargon. 
 	V druhé polovině devadesátých let ovšem dochází k prudkému rozvoji internetu a teologická 
 	bitva se stává i doménou laiků. Tím sice občas klesá její úroveň, nicméně bleskově se šíří 
 	informace, které jsou vzápětí sdíleny řadou zanícených apologetů. Za všechny zmiňme dnes 
 	již legendární Triciu Tillin, jež založila britskou internetovou „ Banner Ministry“ 14 ,  která „on 
 	line“ obletěla celý anglofonní svět nebo americkou „ Way of Life“ fundamentalisty Davida 
 	Clouda15, jehož nesmlouvavá kritika všeho letničního se stala svého času baštou amerických 
 	cessacionistů16. Někteří letničně a charismaticky orientovaní kritici, kteří rovněž s novými 
 	projevy a učeními nesouhlasili, pak vytvořili společný „ Apologetic Coordination Team“ 
 	(ACT), který dodnes provozuje stránky „ Deception in the Church“ 17. Tato služba nabízí 
 	publikace, shromažďuje materiály a nabízí řečníky na konference. Právě ACT se pak stala i 
 	prominentním kritikem NAR. Situace se pak dále prohloubila vstupem služby Google Books, 
 	která digitalizovala a bezplatně zveřejnila nespočetné množství historických dokumentů 
 	z oblasti teologie a religionistiky. Tím se doširoka otevřelo pole pro řadu badatelů z jiných 
 	zemí než z USA a Anglie, kteří jinak prakticky neměli přístup do archivů a knihoven, které 
 	poskytovaly cenné prameny. 
 	Zřejmě vlivem sílícího ekumenického hnutí a vstupem akademických apologetů 
 	charismatického hnutí se značně umírnila i kritika. Taktéž rétorika NAR nebyla exkluzívně 
 	charismatická. Wagner se charismatické terminologii cíleně vyhýbal. Stejně tak i mnoho 
 	kritických prací přestávalo být primárně apologetických, ale působilo spíše jako komparativní 
 	eklesiologie. Sem můžeme zařadit například práci afrického teologa Van Der Mera „ The 
 	 Strategic Level Spiritual Warfare Theology of C. Peter Wagner and its Implications for 
 	
 	14 TILLIN, Tricia. Cross + Word. 
 	15 CLOUD, David. Way of Life Literature, Inc.  
 	16 Cessacionismus je specifické učení, které tvrdí, že uzavřením NZ kánonu se vytratily zázračné duchovní dary. Jako 
 	základu se jeho učitelé dovolávají textu 1 K 13,8 „jazyky utichnou“. 
 	17 Apologetics Coordination Team.  
 	15 
 	 Christian Mission in Malawi“ z roku 200818 nebo Holvasta, profesora misiologie v Congu, 
 	„ Spiritual Mapping in the United States and Argentina“ z roku 200919, případně práci britské 
 	teoložky Daviesové „ The Embattled but Empowered Community“  z roku 2010, která 
 	zdokumentovala sepětí hnutí Víry rovněž s Argentinským probuzením20. Všechny tyto 
 	odborné studie, každá ze svého úhlu, mapují pozadí a teologii Argentinského probuzení, které 
 	se stalo Mekkou Torontského požehnání a jedním z impulzů pro vznik NAR. Je zde ovšem i 
 	čistě apologetická studie Sharrocka „ Spiritual Warfare: A Struggle for Truth“  z roku 2007, 
 	v níž se australský teolog a antikultovní spisovatel vymezuje pojetí agresivního duchovního 
 	boje napříč spektrem celého charismatického hnutí21. Jako poslední z řady prací lze ještě 
 	zmínit práci britského teologa Atkinsona „ The 'Spiritual Death' of Jesus“  z roku 2009, která 
 	podrobně zkoumá tzv. učení „Ježíšovy duchovní smrti“, rozvíjené v charismatickém hnutí, a 
 	která je chápána jako výkupná oběť satanovi. 
 	Tyto novodobé práce jsou často disertacemi letničně orientovaných autorů, kteří touto formou 
 	a teologicky školeným jazykem poukazují na rozdílnost mezi klasickým pentekostalismem a 
 	charismatickým hnutím. Spolu s kritickými pozicemi Assemblies of God, kteří v roce 2001 
 	svým prohlášením o apoštolech a prorocích22 rovněž NAR odmítli, jsou více než výmluvným 
 	důkazem, že klasičtí letniční se od charismatických učení provázejících NAR zřetelně 
 	distancují. 
 	V českém jazyce existuje jen velmi málo prací, které by se fenoménem NAR nebo naukami 
 	s ní spojenými zabývaly. Vedle překladů knihy McConnella23 a samizdatového překladu 
 	Hunotvy a McMahonovy studie24 zde existuje přeložená práce letničního teologa Stetze 
 	 Svrablavé uši, která hodnotí řadu charismatických výstřelků osmdesátých a devadesátých 
 	let25. Ve všech příkladech se jedná o práce, které vyšly ještě před formováním NAR a 
 	prakticky nezmiňují apoštolský úřad. Ohledně samotné NAR v českém jazyce existuje 
 	překlad zdařilého kritického článku chorvatského teologa Budiseliće, který je však příliš 
 	
 	18 VAN DER MER, Erwin. The strategic level spiritual warfare theology of C. Peter Wagner and its implications for 
 	 christian mission in Malawi. 
 	19 HOLVAST, René. Spiritual mapping in the United States and Argentina. 
 	20 DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community: comparing understandings of spiritual power in 
 	Argentine popular and pentecostal cosmologies. 
 	21 SHARROCK, Russel. Spiritual Warfare: A Struggle for Truth. 
 	22 „Apostles and Prophets“ 
 	23 MCCONNELL, Ray Daniel. Jiné evangelium: historická a biblická analýza hnutí Víry.  
 	24 HUNT, Dave a M. T. MCMAHON. Svod křesťanství.  
 	25 STETZ, John. Svrablavé uši: Studium falešných doktrín ohrožujících hnutí charismatické obnovy. 
 	16 
 	stručný na to, aby obsáhl historii a celou rozsáhlou věrouku NAR26. Unikátní studie o 
 	apoštolské službě charismatického teologa Drápala27 se pak týká především apoštolského 
 	úřadu a stěží ji lze chápat jako kritickou. I když se autor o jistý nadhled snaží, nezapře svůj 
 	obdiv k NAR. Lze tedy konstatovat, že komplexní kritická studie o NAR, která by se 
 	zabývala její historií a věroukou v návaznosti na vývoj a předchůdce, chybí nejen v českém, 
 	ale zřejmě i v mezinárodním měřítku. 
 	0.3 Cíle a pracovní hypotéza 
 	Cílem této práce proto bylo napsat kritickou studii v českém jazyce, která by se věnovala 
 	výlučně tématice NAR, a to jak z historického, tak věroučného pohledu. Zároveň by ovšem 
 	měla nalézt věroučné spojnice mezi historickými charismatickými hnutími a NAR a za použití 
 	výše jmenovaného kritického aparátu diferencovat mezi NAR a klasickým pentekostalismem. 
 	Jednotícím historickým a věroučným prvkem se zde zdála být dramatická teorie výkupného 
 	ďáblovi, která je do různé míry společným principem celého charismatismu. Zároveň je i 
 	oním odlišujícím prvkem od klasického pentekostalismu, hlásícímu se protestantské tradici, 
 	která stojí na teorii zástupného potrestání, tedy na oběti Krista Bohu, nikoliv satanu. Práce se 
 	pak na základě více než dvacetileté zkušenosti jejího autora snaží tuto hypotézu potvrdit a na 
 	základě níže uvedeného postupu verifikovat. 
 	0.4 Použité metody pro řešení práce 
 	Práce, stejně jako řada pozdějších kritických studií, přistupuje k celé problematice z věroučné 
 	pozice v rámci komparativní eklesiologie. Zároveň si ovšem do jisté míry ponechává kritický 
 	odstup raných studií z devadesátých let. Tento odstup spočívá v tom, že mapuje i neslavné, 
 	ale zároveň historicky i věroučně klíčové okamžiky hnutí, které jsou často charakteristické 
 	k pochopení celé problematiky. S nadsázkou by se dalo říci, že se tudíž nejedná o „politicky 
 	korektní“ studii. Zároveň je nutné předeslat, že její autor neskrývá své sympatie 
 	k pentekostalismu, což by snad mohlo kompenzovat případnou přehnanou míru kritičnosti 
 	nebo dokonce zaujatosti, se kterou se lze u mnohých kritik tohoto náboženského fenoménu 
 	setkat. 
 	Během psaní práce ale bylo nutné překonat určitou nesnáz. Charismatické hnutí chápe samo 
 	sebe jako obnovu, která chce obohatit církve duchovními dary a úřady, bez ohledu na 
 	
 	26 BUDISELIĆ, Erwin. Nová apoštolská reformace, s. 18-25. 
 	27 DRÁPAL, Dan.  Apoštolská služba. 
 	17 
 	konfesionalitu. Mnozí charismatici si ovšem neuvědomují, že jejich hnutí má i exkluzivní 
 	soteriologii, christologii a eklesiologii. Navíc se charismatici obvykle svá kréda zdráhají 
 	definovat, neboť přílišné vymezení učení může vést k nejednotě. Z tohoto důvodu bylo proto 
 	nejprve nutné analyzovat velké množství knih od čelních protagonistů jednotlivých, 
 	historicky na sebe navazujících směrů a jednotlivé aspekty nauky systematizovat do 
 	uceleného přehledu. 
 	Aby bylo možné tyto nauky a aktivity v kontextu uchopit a srozumitelně popsat, je tato práce 
 	členěna do několika oddílů. První oddíl se věnuje popisu učení a vlivu hlavních představitelů 
 	hnutí a aktivit, které utvářejí myšlenky NAR. Následuje druhá, obsažnější část, která se snaží 
 	zdokumentovat novodobá hnutí, jichž se proponenti NAR buď sami dovolávají, nebo z jejichž 
 	učení zřetelně vycházejí. Třetí oddíl se pak týká podrobnějšího popisu teologie NAR, a to 
 	jmenovitě soteriologie, eklesiologie, eschatologie a misiologie hnutí. Poslední oddíl je pak 
 	věnován kritice NAR, resp. komparaci s ustálenými dogmaty, která jsou sdílena v rámci 
 	respektovaných konfesí, a která je v poslední době silně akcentována zejména mezi 
 	reformovanými evangelikály, letničními a americkými fundamentalisty. 
 	Pro snadnější orientaci a zpřístupnění laické křesťanské veřejnosti je zde vložena i další část, 
 	která se může zdát teologovi nadbytečná, ale která shrnuje historický přehled soteriologie, 
 	eschatologie a eklesiologie v rámci historického vývoje dogmatu. Cílem tohoto oddílu je být 
 	zrcadlem oddílu předchozímu, který popisuje jednotlivé teologické koncepce NAR. 
 	Co se týká pramenů, práce vychází téměř výhradně z anglické, částečně z české a minimálně z 
 	německé literatury. Není divu, vždyť fenomén NAR je americké provenience. Pokud jsou zde 
 	uváděny názvy knih, článků, institucí apod., jsou obvykle psány kurzívou, v původním jazyce 
 	a s velkými písmeny u každého slova. Názvy jsou vloženy do uvozovek. V případě, že daný 
 	pojem existuje již v češtině, je uveden český název. Je-li navíc dostatečně zaveden, je český 
 	název uveden bez uvozovek. Kurzíva je uváděna ke zdůraznění a není obsažena v originále. 
 	Důležité texty jsou navíc zvýrazněny odsazením. Tyto texty jsou v češtině i v případě, že se 
 	jedná o překlad autora práce. Dokreslující citace, které by narušovaly plynulost textu, jsou 
 	uvedeny menším písmem v poznámce pod čarou. Zde jsou citáty jak v češtině, tak 
 	v angličtině. Literární zdroj pod čarou je uveden ve zkrácené formě, což zahrnuje autora, 
 	základní údaje o publikaci, případně ročník tam, kde má rozlišující účinek, a samozřejmě 
 	číslo stránek (u knih) nebo rozsah stránek (u časopisových článků). U elektronických 
 	publikací a některých nestránkovaných samizdatů nebylo možné čísla stran uvést. Danou 
 	publikaci je pak možné nalézt podle jména autora v abecedním pořadí na konci práce. 
 	18 
 	Všechny citace jsou vytvořeny v souladu s normou ČSN ISO 690, podle poslední české verze 
 	z roku 2011, za pomoci generátoru citací na adrese http://generator.citace.com. 
 	
 	19 
 	1 Nová apoštolská reformace 
 	Téměř každé hnutí, které se objevuje na křesťanské scéně a které si nárokuje přívlastek 
 	„nové“, obvykle navazuje na fenomény, se kterými jsme se mohli setkat již v minulosti. 
 	Nejinak je tomu u Nové apoštolské reformace. Jak sám přiznává její duchovní otec, emeritní 
 	profesor Charles Peter Wagner, NAR navazuje na řadu hnutí, jako jsou Africké nezávislé 
 	 církve – hnutí, které začalo kolem roku 1900 a bylo charakteristické velkou autoritou vůdců 
 	v těle Kristově; Čínské domácí církve – hnutí, které se objevilo kolem roku 1976, v němž 
 	určití lidé uplatňovali svoji osobní autoritu doslova nad milióny křesťanů; Latinsko-americké 
 	 církve, které okolo roku 1980 byly rovněž vedeny velmi silnými vedoucími 28. Asi nejvíce, 
 	podle Wagnera jen v USA, je zde markantní vliv hnutí Pozdního deště, které se objevilo 
 	v poválečných letech29. V jiném spise pak Wágner zmiňuje ještě další předchůdce jako 
 	 Pastýřské hnutí, hnutí Obnovy resp. charismatické hnutí obnovy – (Restoration Movement) a 
 	 hnutí Vysvobození (Deliverance Evangelism). Zde si však uvědomuje i určitou heterodoxii 
 	daných hnutí30. 
 1.1 Charles Peter Wagner 

 	C. P. Wagner (*1930) má za sebou bohatou misijní i akademickou dráhu a v jeho životě došlo 
 	k několika zásadním nasměrováním, které ho nakonec dovedly k myšlence NAR. Dnes stojí 
 	v čele instituce „Global Harvest Ministries“ (dále také GHM) a je rektorem „Wagner 
 	Leadership Institute“. Obě instituce se v různé míře věnují rozvoji apoštolské služby, kterou 
 	Wagner vidí jako nezbytnou k uskutečňování Velkého poslání. GHM si klade za cíl trénovat 
 	křesťanské vůdce v modlitbě, duchovním boji, apoštolské a prorocké službě, proměně 
 	společnosti a v dalších aspektech praktické služby. GHM chce podporovat, povzbuzovat a 
 	urychlovat šíření a růst křesťanské víry ve světě a podporovat ostatní organizace, projekty a 
 	iniciativy, které jsou organizovány za stejným účelem31. 
 	
 	28 WAGNER, Charles Peter. New Apostolic Reformation. Global Harvest Ministries. 
 	29 WAGNER, Charles Peter. The Doc Responds. 
 	30 WAGNER, Charles Peter. Spheres of authority, s. 13-15. 
 	31 WAGNER, Charles Peter. Believe. 
 	20 
 	1.1.1 Vzdělání a počátek služby 
 	C. P. Wagner získal své vzdělání na několika amerických univerzitách. Bakalářem se stal na 
 	„Rutgers University“ v technickém oboru. Magisterský titul z teologie obdržel v roce 1952 na 
 	známém evangelikálním „Fuller Theological Seminary“ a v roce 1955 získal další 
 	magisterský titul na „Princeton Theological Seminary“. Třetí magisterský titul z roku 1962 
 	pochází opět z „Fuller Theological Seminary“. V roce 1968 pak Wagner získal vědeckou 
 	hodnost doktora ze sociální etiky na „University of Southern California“. Podílel se na mnoha 
 	odborných a misijních, zejména mezi evangelikály prestižních institucích, jako je například 
 	Lausannský výbor pro světovou evangelizaci (1974 - 1989); Americká společnost pro misii; 
 	Společnost pro vědecké studium náboženství; Společnosti vysokoškolských učitelů pro misii; 
 	Evangelikální misijní společnost; Americká společnosti církevního růstu a Americký 
 	Lausannský výbor32. 
 	Již krátce po studiích, v roce 1956, se Wagner se svojí ženou Doris a to pod záštitou „South 
 	American Mission“ a „Andes Evangelical Mission“, stává misionářem v Bolívii. Tato misie 
 	trvala do roku 1971 a Wagner během ní působil jak na misijním, tak na akademickém poli. 
 	Založil církev a stal se ředitelem „Andes Evangelical Mission“, kde kombinoval vedení misie 
 	s vyučováním na seminářích. Zpětně ovšem Wagner není se svojí službou spokojen, když 
 	uvádí: „Ačkoli léta naší služby zanechala nějaké pozitivní výsledky, je zahanbující 
 	pohlédnout zpět a uvědomit si, jak málo náš investovaný čas, peníze a energie ve skutečnosti 
 	přinesly“33. Toto konstatování je zjevně podmíněno několika posuny v teologii, ke kterým u 
 	Wagnera došlo, a které on sám ve svých pracích zmiňuje. Abychom pochopili samotnou 
 	podstatu teologie NAR, bude dobré nahlédnout na Wagnerovy věroučné konverze 
 	komplexněji. 
 	1.1.2 První proměna: příklon k pentekostalismu 
 	Wagner byl původně – podle svých slov - cessationistou, protože věřil, že duchovní dary 
 	ustaly v prvním století. Toto přesvědčení získal ze své Bible, kde se v poznámkách pod čarou 
 	u kapitoly 1 K 13 uvádělo, že jazyky ustaly v prvním století. V cessationismu, který je dodnes 
 	silně akcentován v Princetonské teologii 34, se obecně věří, že sepsáním poslední knihy 
 	
 	32 WAGNER, Charles Peter. About Peter Wagner. 
 	33 WAGNER, Charles Peter. My pilgrimage in Mission. 
 	34 Univerzita v Princetonu se vyhradila obnově duchovních darů na základě zkušenosti s tzv. Irvingiány a počátkem minulého 
 	století se rozešla s evangelikály zastávajícími letniční zkušenost na základě učení, že tzv. apoštolské dary, jako je mluvení 
 	jazyky nebo uzdravování ustaly s uzavřením kánonu NZ. Klíčem k této teorii je exegeze slov z verše 1 K 13,8: „jazyky - ty 
 	
 	21 
 	Nového zákona přišla „plnost“ a v důsledku toho „jazyky utichly“ a církev již zázraky 
 	nepotřebuje. Tyto, pokud se přesto v církvi deklarují, jsou buď v lepším případě 
 	psychologického původu, či jsou rovnou satanským padělkem35. Z tohoto důvodu byl Wagner 
 	logicky i jedním z těch, kteří proti letničním křesťanům obdarovaných charismaty bojovali: 
 	„Pociťoval jsem odpor k jejich projevům při službě. Když nějaký letniční uzdravovatel 
 	navštívil Cochamambu, varoval jsem lidi ve sboru, aby na jeho shromáždění nechodili. 
 	Hněvalo mne, že mnozí neposlechli. A co horšího – někteří z nich byli uzdraveni. To 
 	mnou však vůbec nepohnulo“36. 
 	Wagner nepopíral, že existuje Boží moc, ale ta se podle něho projevovala především ke 
 	spasení a cokoli, co přesahovalo tento rámec, mu bylo podezřelé. Ve své autobiografii 
 	připouští, že byl natolik ovlivněn humanismem, že nebyl ochoten připustit, že by nemoc, 
 	krom mikrobů, mohla být způsobena například zlým duchem37. 
 	1.1.2.1 Kontakty s letničními 
 	K přehodnocení svého postoje ho zhruba v polovině šedesátých let vedlo několik věcí. 
 	Nejprve, přes svůj počáteční odpor a nesouhlas, Wagner navštívil shromáždění slavného 
 	charismatického metodisty E. Stanley Jonese38, kde přijal Jonesovu modlitbu a prožil 
 	poněkud netradiční uzdravení39. 
 	Druhou zkušeností, která jej přesvědčila o realitě duchovních darů, byl kontakt s klasickými 
 	letničními církvemi. Zjistil totiž, že letniční sbory v Latinské Americe rostou nejrychleji, a 
 	proto se tajně vypravil z Bolívie do Chile, kde navštívil řadu bohoslužeb a byl překvapen 
 	
 	ustanou; poznání - to bude překonáno. Například bývalý předseda církve bratrské Jan Urban, absolvent teologie v Princetonu, 
 	projevy jazyků nezamítá apriori. Nicméně v souladu s touto doktrínou, kde ovšem namísto uzavření kánonu vidí jako 
 	počáteční průlom Božího království - píše: „Když to očekávané přišlo, znamení se stalo zbytečným. Proto napsal apoštol 
 	Pavel do Korintu, že „jazyky – ty utichnou.“ A není nikde v Novém zákoně ani nejmenšího náznaku toho, že by po utichnutí 
 	měly jazyky sehrát ještě jednou v církvi svoji důležitou úlohu.“ In URBAN, Jan. Tři kapitoly nejen do Korintského sboru, s. 
 	61. 
 	35 K podobným závěrům dochází například jeden z představitelů amerického fundamentalismu, kalvinista John McArthur ve 
 	své knize „Charismatici“ (1995). 
 	36 WAGNER, Charles Peter In: Wimber John, Neseni třetí vlnou, s. 32-42. 
 	37 Tamtéž. 
 	38 Jones byl misionářem v Indii, kde trávil mnoho času s Mahatmou Gándhím, získal si jeho respekt, což umožnilo práci 
 	mnoha křesťanských misionářů v Indii. Založil zde i hnutí Christian Ashram Movement. V USA byl důvěrníkem Franklina Roosvelta a za smíření mezi Japonskem a USA a za svoji práci v Asii byl dokonce nominován na Nobelovu cenu míru. 
 	39 Zde nešlo o uzdravení, jak je uzdravení obvykle chápáno mezi letničními ani o klasické zázračné uzdravení, které popisuje 
 	Bible. Wagner měl problém s pooperačním hojením rány na krku. Po Jonesově modlitbě přijal vírou ujištění, že je uzdraven, 
 	na noc ránu nepřekryl obvazem a ráno shledal, že poranění je zcela zaceleno. Jizva ovšem nezmizela. Wagner, Charles Peter 
 	In: Wimber John, Neseni třetí vlnou, s. 35-36. 
 	22 
 	bibličností a vroucností tamních letničních. Po svém návratu se spřátelil s pastorem 
 	Assemblies of God Bruno Frigolim40, kterého do té doby považoval za svého nepřítele. 
 	Nakonec, v polovině sedmdesátých let, kdy již pracoval na Fullerově teologickém semináři 
 	jako učitel, přijal pozvání, aby vyučoval o církevním růstu v letniční církvi „Church of God“ 
 	v Clevelandu. Sám svědčí, že během svého vyučování se i on sám učil 41. Wagner si tuto svoji 
 	profilaci udržel po celou dobu svého akademického působení na Fullerově semináři v roli 
 	profesora církevního růstu, kterou ukončil v roce 2001. Je ovšem zvláštní, že ve svých 
 	autobiografických materiálech nemluví o tom, že by získal tzv. „druhou zkušenost“, kterou 
 	pentekostalisté nazývají „křest Duchem svatým“, i když se retrospektivně již v roce 1977 
 	přiznal k občasné glossolálii. Naopak prohlašuje, že ho Bůh prorocky vedl k tomu, aby učení 
 	o duchovních darech učil „neletničně“ a „necharismaticky“42. 
 	1.1.2.2 Literární reflexe první proměny 
 	Tento Wagnerův postupný přerod je zachycen v řadě z jeho knih, např.: „Look Out! The 
 	Pentecostal Are Coming!“ (1973); „Your Church Can Grow: Seven Vital Signs of Healthy 
 	Church“ (1976); „Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow (1979); „Signs  & 
 	Wonders  Today“ (1987); „Spreading  the Fire: A New Look at Acts-God's Training Manual 
 	for  Every Christian (Acts of the Holy Spirit)“ (1994) a do jisté míry parciálně i v mnoha dalších. Nejnověji např. v knize „Discover  Your Spiritual Gifts: Includes Study 
 	Guide“ (2012). 
 	1.1.3 Druhá proměna: Hnutí církevního růstu 
 	K dalšímu Wagnerovu zlomu došlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let po návratu 
 	z Bolívie, na Fullerově semináři v roce 1971. Zde jako učitel pracoval s legendárním 
 	profesorem misiologie Donaldem McGavranem, pod jehož vedením studoval, a díky jehož 
 	úsilí se misiologie stala uznávaným akademickým předmětem na řadě teologických fakult. 
 	McGavrana znal již od roku 1967, a ten na Wagnera naléhal, aby úspěšnost misie nehodnotil 
 	podle tradičních měřítek, jako je věrnost nebo vytrvalost, ale podle výsledků,  resp. podle 
 	
 	40 Bruno Frigoli byl původně italským fašistou, který byl vojákem v Mussoliniho ochrance, a který po válce odešel do 
 	Latinské Ameriky. Zde se v roce 1954 obrátil ke křesťanství a později se stal duchovním Assemblies of God v Bolívii, 
 	v největší protestantské církvi La Paz Evangelistic Center. Později odtud odešel na misii do Argentiny. 
 	41 WAGNER, Charles Peter In: Wimber John, Neseni třetí vlnou, s. 37. 
 	42 Tamtéž, s. 42. 
 	23 
 	 množství nově založených církví a nově získaných konvertitů. Wagnerova odpověď po 
 	konfrontaci s touto myšlenkou byla pro jeho následující práci zásadní: 
 	„Jestliže Bůh chce, aby byly ztracené ovce nalezeny, udělejme cokoli, abychom je 
 	přivedli do ovčince… Pokud by se počet zachráněných a přivedených duší do 
 	životadárných církví zvýšil, jsem "připraven na vše a ještě na víc. "“43 
 	Jeho vroucí touha po zasažení lidí evangeliem a získání ztracených dala vzniknout myšlence, 
 	která se dodnes nazývá Wagnerovo paradigma. Je vystižena slovy: „učiňme vše a ještě více“. 
 	Wagner toto období nazývá jako hledání „technických principů růstu.“44 
 	1.1.3.1 Sekulární management 
 	Tato změna znamenala především obrat v přístupu k misii. Wagner si pak svobodně 
 	vypůjčoval myšlenky a postupy sekulárního managementu v přesvědčení, že metody, které 
 	mohou sloužit k růstu v oblasti obchodu a průmyslu, se dají aplikovat i v oblasti evangelizace. 
 	Zde nacházejí uplatnění zejména manažerské dovednosti, různá týmová školení a následná 
 	práce a především americký pragmatismus v dosahování vytýčených cílů. Wagner ovšem není 
 	na tomto poli průkopníkem. Podobné techniky byly užívány například známým evangelistou 
 	Billem Brightem a jeho misijním hnutím CCC45. Nicméně Wagnerova syntetická činnost na 
 	poli teologie, která v podstatě vedla k teoretickému synkretismu managementu a křesťanské 
 	věrouky, je nepřehlédnutelná. 
 	1.1.3.2 Teorie homogenní jednoty 
 	Další teorii, kterou Wagner na poli církevního růstu prosadil, je tzv. teorie homogenity. Razí 
 	zde přesvědčení, že k tomu, aby církev rostla, by se měla skládat ze stejného druhu lidí, resp. 
 	lidí stejných zájmů, stejného věku, stejného vzdělání apod.46. Jedná se o další pragmatické 
 	pravidlo, které Wagner vypozoroval během svého studia nejvíce rostoucích církví. Jeho 
 	invence je přitom následující. Wagner obvykle sleduje společné rysy, které se projeví u sborů, 
 	
 	43 WAGNER, Charles Peter. My pilgrimage in mission. 
 	44 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Churches: Excerpt from, The New Apostolic Churches. 
 	45 FRANC, Aleš. Kam chce vést KAM českou církev? 
 	46 „Životně důležitá známka zdravé rostoucí církve je, že její členská základna se skládá v podstatě z jednoho druhu lidí. I v 
 	církvi sedá vrána k vráně. V terminologii církevního růstu se tomu říká „princip homogenní jednotky“. Jeho klasickým 
 	projevem jsou lidé, kteří se chtějí stát křesťany bez překračování rasových, jazykových nebo třídních překážek. Homogenní 
 	jednotka je prostě skupina lidí, kteří se navzájem považují za „náš druh lidí“. Mají mnoho společných zájmů. Sdílí stejnou 
 	kulturu. Svobodně se stýkají. Když jsou pospolu, cítí se příjemně a jako doma. Ze všech vědeckých hypotéz vytvořených 
 	v rámci hnutí církevního růstu se právě tato ukazuje být téměř „zákonem“. Patnáct let výzkumu zabývajícího se četnými 
 	kulturami v téměř každém koutu světa potvrzuje, že nejvíce rostou ty církve, které do místního společenství přivádí lidi 
 	z jedné homogenní jednotky“. In: WAGNER, C. Peter. Your church can grow, s. 110–111. 
 	24 
 	jejichž členská základna se rychle rozrůstá, tyto jevy analyzuje a činí z nich obecná pravidla 
 	pro růst. Protože růst je pro Wagnera známkou toho, že se lidé obrací ke Kristu a jsou 
 	zachraňování, tento cíl pak v podstatě obhajuje i prostředky, kterých je k dosažení cíle 
 	použito. 
 	Wagnerovi kritici, především z řady konzervativních evangelikálů, jsou ovšem přesvědčeni, 
 	že by nasazené misijní prostředky měly být posuzovány především z hlediska jejich 
 	bibličnosti, nikoliv jen podle jejich funkčnosti, a další dokonce prohlašují, že růst 
 	severoamerických sborů, které často rozvíjí růstovou strategii, spočívá především v získávání 
 	členů z jiných sborů. 
 	V roce 1985 se Wagner pro svůj přínos v oblasti hnutí církevního růstu stal prezidentem 
 	Severoamerické společnosti pro církevní růst“ a po smrti McGavrana v roce 1990 pokračoval 
 	v dané linii na Fullerově semináři. 
 	1.1.3.3 Literární reflexe druhé proměny 
 	O církevním růstu Wagner publikoval řadu knih jako například: „Our  Kind of People: The 
 	Ethical  Dimensions of Church Growth in America“ (1979); „Leading  Your Church to 
 	Growth“ (1984); „Church  Growth: State of the Art“ (1986); „Spiritual  Power and Church 
 	Growth“  (1986); „Understanding  Church Growth“ (1990); „The  Healthy Church“ (1996); 
 	„Church  Growth and the Whole Gospel: A Biblical Mandate“ (1998); „Your Church Can Grow“ (2001); „Church Planting for a Greater Harvest: A Comprehensive Guide“ (2010); 
 	„Strategies  for Church Growth: Tools for Effective Mission and Evangelism“ (2010) a též mnoho dalších článků a pojednání. 
 	1.1.4 Třetí proměna: evangelizace Boží mocí 
 	Velký vliv Wagner připisuje i svému osobnímu setkání se svým podřízeným na Fullerově 
 	semináři, Johnu Wimberovi. Ten jej v roce 1981 požádal, zda by v rámci výuky misiologie 
 	mohl být zařazen seminář o divech a zázracích. Vzhledem k již započatému Wagnerovu 
 	posunu dostal Wimber souhlas a k účasti byl přizván i děkan, Paul E. Perison. Kurz nesl 
 	pracovní název „MC 510 Znamení, zázraky a růst církve“. Wagner byl na těchto kurzech za 
 	zajímavých okolností sám uzdraven z hypertenze. Jeho lékař, když mu Wagner popsal postup 
 	svého uzdravení, v něm viděl hypnózu47. 
 	
 	47 „Uvolnil jsem se tak, že jsem si myslel, že snad spadnu ze židle. Matně jsem zaslechl, jak John říká přihlížející třídě: „Je na 
 	něm Duch svatý.“ Vidíte to také, jak na něm Duch svatý spočívá?“ Jak dlouho jsem seděl, to nevím, ale muselo to být skoro 
 	
 	25 
 	1.1.4.1 Třetí vlna 
 	Rok po této zkušenosti založil Wagner ve svém domovském společenství „Lake Avenue 
 	Congregational Church“ v Pasadeně třídu nedělní školy pro dospělé. Tak vzniklo 
 	„Společenství 120“, což byla asi stovka lidí, kteří se s Wagnerem scházeli. Někteří z nich 
 	navštěvovali Wimberova shromáždění Vinice v Anaheimu, aby mohli „nabrat střelivo, a pak 
 	je v Lake vystřílet“48. Společenství 120 se poté stalo dveřmi „tzv. třetí vlny Ducha svatého“, 
 	která následovala po letničním a charismatickém hnutí do evangelikálních společenství. Tato 
 	misie byla nadmíru úspěšná a způsobila, že tzv. „třetí vlna Ducha svatého“, která vyvrcholila 
 	tzv. Torontským požehnáním, se stala respektovaným hnutím a termínem, který se stal široce 
 	akceptovatelným mezi většinou teologů49. I když mnozí badatelé, a to zejm. z řad kalvinistů, 
 	fundamentalistů a letničních patří mezi kritiky a odpůrce hnutí, přesto musejí s tímto 
 	fenoménem počítat a respektovat ho minimálně jako skutečnost50. 
 	1.1.4.2 Evangelizace Boží mocí 
 	Na misijním poli je novým paradigmatem této vlny tzv. evangelizace Boží mocí, neboli 
 	přesvědčení, že zvěstování evangelia mají předcházet divy a zázraky, které přitáhnou 
 	pozornost ztracených a skrze manifestaci divů a zázraků budou konfrontovány, demaskovány 
 	a poraženy i okultní, démonické síly. Demonstrace Boží moci, předcházející, či provázející 
 	zvěstování, tak připraví půdu pro přijetí evangelia. V roce 1983 získal Wagner pro službu 
 	divů a zázraků i prorocké potvrzení51 a podle svých slov stanul „hodně vysoko na seznamu 
 	těch, na které satan udeří“52. Záhy Wagner doznává, že se vskutku stal předmětem útoků 
 	satanských mocností, například mu chtěl ďábel podtrhnout žebřík, a proto podrobil celý svůj 
 	
 	deset minut. John mi řekl, že mne Bůh uzdravuje, ale abych nepřestal brát léky, dokud mi to doktor nedovolí. Za několik dní 
 	jsem navštívil svého lékaře a ten byl překvapen, když zjistil, že mám tak nízký tlak. Zeptal jsem se ho, zda ho zajímá, co se 
 	stalo, a když přitakal, pověděl jsem mu celý příběh. A doktor řekl: „To je velmi zajímavé. Ovšem vím, že se hypnózou 
 	dokáže mnoho“. In: WAGNER, Charles Peter In: Wimber, John. Nesení třetí vlnou, s. 38. 
 	48 Tamtéž, s 39. 
 	49 Název „třetí vlna“ používali nejen Wimber a Wagner, ale i letniční teologové nebo prominentní odpůrci hnutí jako John 
 	McArthur, čehož si velmi pozitivně všímá i Wagner. In: WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets, and 
 	 theologians, s. 136. 
 	50 Svědčí o i tom řada kritických titulů, které z těchto okruhů pocházejí. Mezi kalvinisty vyniká například teolog a prezident 
 	The Master's College v Kalifornii John Mc Arthur. Z letničních je to například současný superintenedent Assemblies of God 
 	v USA Gerge Wood. 
 	51 „…naše služba byla potvrzena pěti na sobě nezávislými proroctvími. Poselství všech bylo jednoznačné: podle nich mne 
 	Pán Bůh zřejmě ustanovil jako jednoho z poslů, který má rozšiřovat zvěst o Boží moci mezi těmi, kteří ji dosud nezakusili, a 
 	tak se má budovat církev Ježíše Krista. A navíc: mám to konat způsobem ne-letničním a ne-charismatickým.“ In: Tamtéž, s. 
 	24. 
 	52 Tamtéž, s. 40. 
 	26 
 	dům exorcismu, při němž, podle jeho svědectví, vyšlo mnoho démonů53. Setkání s touto vlnou 
 	také způsobilo, že Wagner obdržel dar uzdravování, který se manifestoval prodlužováním 
 	kratších nohou54. 
 	1.1.4.3 Literární reflexe třetí proměny 
 	Tento posun je zachycen asi nejvíce ve Wagnerových knihách: „Spiritual Power and Church 
 	Grow“ (1986); „How to Have a Healing Ministry Without Making Your Church Sick“ 
 	(1988); „The Third Wave of the Holy Spirit: Encountering the Power of Signs and Wonders 
 	Today“ (1988); „How to Have an Healing Ministry in Any Church“ (1988). Nověji v 
 	„Freedom from the Religious Spirit: Understanding How Deceptive Religious Forces Try to 
 	Destroy God's Plan and Purpose for His Church“ (2005); „The Book of Acts: A Commentary“ 
 	(2008). 
 	1.1.5 Čtvrtá proměna: duchovní boj 
 	Démonologie a boj s démony se u Wagnera, v rámci jeho příklonu ke konceptu evangelizace 
 	 Boží mocí, dostávaly stále více do popředí. Zatímco existence démonů a exorcismus nikdy 
 	zcela nevymizely z praxe křesťanské služby, u Wagnera se ale stále více můžeme setkávat 
 	s některými netradičními postupy, vůči kterým se někteří charismatici a zejména klasičtí 
 	letniční již v minulosti vymezili55. 
 	
 	53 „V lednu 1983 byla zlomena moc zlého ducha, který mi po léta působil bolesti hlavy… v březnu se mne ďábel snažil zabít, 
 	že mi podtrhl žebřík… začali jsme podezřívat, že mi zlí duchové „byli přiděleni“ do našeho domu, což se později potvrdilo, 
 	když moje žena Doris skutečně spatřila jednoho v ložnici. Duch svatý vedl G. Eckarta a C. Schallerovou, aby použili dary 
 	rozlišování duchů a vymítali a zbavili náš dům mnoha duchů, kteří nás od té doby již nikdy nesužovali.“ In: Tamtéž. 
 	54 Dar prodlužování nohou má svoji tradici v rámci nezávislého charismatického hnutí. Již velmi brzy se rozšířil v hnutí 
 	Obnovy uzdravování v poválečných USA. Objevil se u uzdravovatele vírou A. A. Allena, otce hnutí Víry Kennetha Hagina a jednoho z bývalých otců Pastýřského hnutí Dereka Prince. V ČR tento dar od Dereka Prince převzal i Dan Drápal, který dodnes lidem skrze modlitbu prodlužuje nohy, což mnozí pozitivně dosvědčují. Jiní se však k takovéto službě staví kriticky: 
 	Bývalý kazatel James Beshires, který se pohyboval v kruzích Obnovy uzdravování a sloužil například i s A. A. Allenem, 
 	vyjadřuje po své konverzi k adventismu svoji skepsi těmito slovy: „Spousta lidí se narodí s jednou nohou o pár milimetrů 
 	kratší než druhou, stejně jako se většina lidí rodí s nosem, který směřuje trochu více k jedné straně obličeje. Zpravidla se 
 	s tím snadno vyrovnáme a tělo se rozdílům přizpůsobí. Někteří lidé si však nechají lehce namluvit, že noha, která je příliš 
 	dlouhá, je příčinou jejich vnitřních problémů. Chytří evangelisté vezmou takového člověka a posadí ho na židli tak, aby byl 
 	rozdíl patrný na první pohled. Během modlitby mírně tahají za jednu nohu a zatlačují druhou (nejlepší je, když má člověk 
 	volné boty), dokud nejsou obě stejně dlouhé, tím dosáhnou dalšího „zázraku“. In BESHIRES, James. Chvála Pánu, s 32. 
 	Wagner ovšem tvrdí, že skrze jeho dar došlo k lékařsky ověřenému uzdravení korejské ženy, diakonky ze sboru protagonisty 
 	hnutí pozitivního vyznávání, pastora Yonggi Cho, které Bůh řekl, aby ho navštívila s rozpadajícími se kyčelními klouby. 
 	Rentgen pak potvrdil její uzdravení. Jindy Wagner dostal „slovo od Pána“, aby řídil hromadné uzdravení, když pastoři seděli 
 	u jídla. Wagner uvádí: „Poslechl jsem a na padesát lidí bylo hromadně uzdraveno – někteří měli kratší nohy…“ WAGNER 
 	Charles Peter In: WIMBER, John. Nesení třetí vlnou, s. 41. 
 	55 Jedná se například o vymítání démonů z křesťanů, učení o generačním prokletí nebo učení o boji s teritoriálními duchy. 
 	27 
 	1.1.5.1 Teritoriální duchové 
 	Wagner totiž nevěří jen na exorcismus z lidí, ale i z místností, domů, a dokonce z celých měst, 
 	národů a geografických oblastí. Je přesvědčen, že nad každým městem nebo územím vládnou 
 	démonické mocnosti, které jsou hierarchicky uspořádány, a které zabraňují lidem přijít ke 
 	Kristu. Tyto mocnosti je různými modlitebními technikami třeba odzbrojit a zabránit jejich 
 	vládě nad danou geografickou oblastí k tomu, aby evangelium mohlo zasáhnout lidi, města a 
 	národy. Součástí modliteb je i mobilizace a aktivace andělů56. 
 	Wagner sám uvádí, že k těmto posunům došel poté, co se setkal s ženou, která by mohla být 
 	jeho dcerou a stála v čele modlitební skupiny „Generals of Intercession“. Její jméno je Cindy 
 	Jacobsová. Když se dozvěděl, že skupina se modlí za uzdravení národů,  shledal, že by tato 
 	aktivita mohla být průsečíkem mezi modlitbou a misií, kterým se věnoval. Modlitby za 
 	záchranu jednotlivců tak získaly nyní u Wagnera globální rozměr a našly vyjádření v pojmu 
 	„ strategické úrovně duchovního boje“. Wagner později Jacobsovou přizval i do Lausannského 
 	hnutí a inicioval vydání její knihy „ Possessing the Gates of the Enemy  57
 	. 
 	Laboratoří, kde bylo možné uplatňovat nové poznatky, se u Wagnera stalo tzv. Argentinské 
 	probuzení, v jehož čele stanuli evangelisté jako Omar Cabrera, Eduardo Lorenzo, Eduardo 
 	Silvoso nebo Carlos Annacondia. Tito evangelisté rovněž zastávají starou teorii výkupného, 
 	podle níž Adam v ráji svojí neposlušností předal vládu nad zemí satanu, který je od té doby 
 	legálním vládcem na Zemi, a jeho vlastnická práva musí respektovat i Bůh. Tuto vládu je mu 
 	proto třeba prostřednictvím modliteb odebrat58. 
 	Počátkem devadesátých let, když Wagner studoval Argentinské probuzení, sesbíral svědectví 
 	těchto evangelistů a pro jejich zkušenosti vytvořil teoretické zázemí. Jak bude uvedeno 
 	později, dogmatické zaštítění, aniž by to Wagner explicitně formuloval, se v podstatě shoduje 
 	se soteriologickou koncepcí výkupného a implicitně s postmiléniální eschatologií. 
 	Ani zde však nelze Wagnerovi přiznat prvenství, neboť s podobným učením se lze setkat již 
 	v poválečném hnutí Pozdního deště. Tuto myšlenkovou spřízněnost ostatně Wagner nepopírá 
 	a hnutí přiznává důležitou úlohu v historickém vývoji NAR v USA59. Systematičtějšímu 
 	věroučnému zaštítění se argentinským evangelistům nakonec dostalo ve Wagnerově 
 	bestselleru, přeloženém i do češtiny pod názvem „Teritoriální duchové“, který byl vydán jako 
 	
 	56 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 50–51. 
 	57 WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets, and theologians, s. 157. 
 	58 WAGNER, Charles Peter In: Slovo úvodem In: ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  
 	59 WAGNER, Charles Peter. The Doc Responds. 
 	28 
 	soubor historických publikací o tomto tématu. Figuruje zde i taková osobnost jako je Oscar 
 	Cullman60. 
 	1.1.5.2 Zabírání měst 
 	Boj s teritoriálními duchy na úrovní města je zřejmě originálním přínosem Johna Dawsona, 
 	který v roce 1989 vydal bestseller „Taking  Our Cities for God: How to Break Spiritual 
 	Strongholds“,  kde z hlediska úspěšného duchovního boje vidí jako stěžejní dobytí hlavních měst daných území. Tato města podle něho mají svou historii, ve které obvykle docházelo 
 	k věcem, jako je okultismus, čarování, násilné vraždy apod. a skrze které došlo k jejich 
 	prokletí. Skrze tato prokletí pak mají konkrétní, hierarchicky uspořádané démonické mocnosti 
 	možnost držet lidi v temnotě. Křesťané se proto mají v daných městech sjednotit, tyto hříchy 
 	zástupně vyznat a poté strhnout démonické pevnosti, aby lidé mohli přijmout evangelium. 
 	Rovněž Dawson zastává dávnou teorii o předání moci Adama satanovi61. 
 	Wagner si uvědomuje jak invenci jihoamerických evangelistů, tak Dawsona a dalších. 
 	Nenárokuje si zde žádný vlastní přínos. Jako špičkový teolog ovšem dokáže věci zkompilovat 
 	a dát jim i „přijatelné“, charismatické vyjádření. 
 	„Sám cítím, že Bůh může volat, vystrojovat a označovat poměrně malé množství 
 	křesťanských vedoucích do předních linií strategické úrovně duchovního boje. A také 
 	věřím, že nechal povstat množství křesťanů, aby podpořili tyto lidi morálně, 
 	přímluvami, povzbuzováním a materiálně. Bůh, podle mne, je v procesu hledání 
 	duchovní skupiny zelených baretů, jako jsou Eduardo Lorenzo, Cindy Jacobsová, 
 	Larry Lea, Carlos Annacondia, John Dawson, Eduardo Silvoso nebo Dick Bernal, kdo 
 	se budou angažovat v rozhodujících a významných bitvách proti vládcům temnosti a 
 	následně uvidí zřetelný nárůst počtu ztracených lidí, kteří se "obrátili ze tmy ke světlu 
 	a z moci satana k Bohu".“62 
 	1.1.5.3 Hnutí AD 2000 
 	Wagnerovo učení o duchovním boji se rozšířilo prakticky v celém evangelikálním hnutí. 
 	Největší výzvy se mu dostalo v modlitebním hnutí AD 2000, které si dalo za cíl modlit se za 
 	oblasti, ve kterých bylo evangelium nejméně rozšířeno. V čele tohoto hnutí stál do konce roku 
 	
 	60 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové,  s. 209-217. 
 	61 DAWSON, John. Taking our cities for God, s. 99. 
 	62 WAGNER, Charles Peter. Warfare Prayer, s. 58. 
 	29 
 	1991 Luis Bush, který zde působil jako mezinárodní koordinátor. Ten své křeslo nabídl 
 	Wagnerovi, který je po krátkém zaváhání přijal. V té době totiž zakládal iniciativu „Spiritual 
 	Warfare Network“, která se měla podílet na šíření myšlenek boje s teritoriálními duchy. Bush 
 	souhlasil, aby Wagner strategii duchovního boje uplatňoval i v hnutí AD 2000. Stěžejní 
 	iniciativou modlitebního hnutí byl modlitební boj za geografickou oblast vymezenou tzv. 
 	„Oknem 10/40“, které se týkalo zemí, ve kterých byl rozšířen islám, hinduismus a 
 	buddhismus. Wagner sám k této strategii poznamenává: 
 	„Cílem, na který se zaměřovalo sdružení Spiritual Warfare Network již od svého 
 	založení v roce 1990, bylo převzetí autority nad vládci a mocnostmi ustanovenými 
 	satanem a udržujícími jednotlivé skupiny obyvatel v područí různých forem duchovní 
 	temnoty. Klíčovými autory byli Cindy Jacobsová, Dick Eastman a C. Peter Wagner.“63 
 	1.1.5.4 Deset nejvýznamnějších modlitebních milníků 
 	Mezi aktivity, které vycházejí z toho pojetí duchovního boje, Wagner řadí několik milníků, 
 	které proběhly v létech 1990 – 2000. Sám má přitom problém seřadit tyto aktivity dle jejich 
 	důležitosti, a proto zvolil jejich náhodné pořadí: 
 	1. Modlitby během měsíce Ramadánu v roce 1992, které se konaly za muslimy v době 
 	jejich největšího svátku. 
 	2. Modlitby „Oknem 10/40“, které koordinovaně proběhly v letech 1993, 1995, 1997 a 
 	1999, na nichž se podílelo až 40 milionů přímluvců. 
 	3. Akce „Gedeonovo vojsko“ v roce 1993, což bylo první mezinárodní setkání 
 	organizace „Spiritual Warfare Network“, které se konalo na modlitební hoře 
 	metodistického sboru Kwang Lim v Soulu. 
 	4. První mezinárodní „Pochod pro Ježíše“ v roce 1994, kdy do ulic vyšlo 12 milionů 
 	křesťanů ze 168 zemí celého světa. 
 	5. Modlitby v „kardinálních bodech“ v roce 1994, které koordinovala australská 
 	pobočka YWAM a které spočívaly v rozmístění zkušených přímluvců na geograficky 
 	nejzazších místech (na severu, jihu, východě i západě) všech kontinentů. 
 	6. Pochody smíření v letech 1996 – 1999, kde se stovky křesťanů vydaly po trase první 
 	křížové výpravy a během pochodu zástupně vyznávaly hříchy našich křesťanských 
 	předků, kterých se dopustili vůči muslimům a židům. 
 	
 	63 WAGNER, Charles Peter. Joel News.  
 	30 
 	7. Operace Ledový hrad v roce 1997. Zde tým modlitebníků podnikl výpravu na úpatí 
 	Mt. Everestu, což Wagner chápe jako modlitební iniciativu na topograficky i 
 	duchovně nejvyšší úrovni v celé historii. 
 	8. Vydání publikace čtyřstránkových modlitebních profilů všech 1739 významných 
 	nezasažených etnických skupin z „Okna 10/40“. 
 	9. Významná celosvětová mobilizace „Boží armády“ s cílem konfrontovat 
 	démonickou mocnost „Královnu Nebes“, který vyvrcholila na akci ‚Celebration 
 	Ephesus‘ v Turecku. 
 	10. Vysvěcení Světového modlitebního centra v roce 1998, které je podle Wagnera 
 	dosud „nejsofistikovanějším“ modlitební centrem propojující přímluvce z různých 
 	zemí celého světa64. Všechny tyto akce měly společného jmenovatele, a to duchovní 
 	boj s teritoriálními démonickými mocnostmi65. 
 	Učení o duchovním boji se stalo v devadesátých letech předmětem střetů v rámci 
 	evangelikálního hnutí na misijních konferencích tzv. Lausannského hnutí66. Většina 
 	pozdějších textů, které z těchto setkání vzešly, balancují na hraně existence teritoriálních 
 	duchů a boje s nimi, neboť při jejich formulaci se podíleli jak stoupenci, tak kritici těchto 
 	teorií. Výsledné texty tak pro pozorného čtenáře odkrývají kompromisní stanoviska nebo 
 	příliš viditelnou absenci dané problematiky, která by logicky měla být v rámci hnutí řešena 
 	jako problém67. Zdá se, že jisté kompromisní stanovisko bylo nakonec nalezeno na misijní 
 	konferenci v roce 2000 v Nairobi68. 
 	
 	64 Tamtéž. 
 	65 Tamtéž. 
 	66 První konference byla pořádána ve švýcarském městě Lausanne (1974), odkud má hnutí i svůj název. Náplní této první 
 	misijní konference bylo řešení střetu mezi konzervativním evangelikalismem a teologií osvobození, která mezi 
 	latinskoamerické protestanty začala penetrovat z římskokatolických kruhů. Podobné zaměření měl z části i II. Vatikánský 
 	koncil, kdy kardinál Ratzinger kriticky odpovídal na podněty latinskoamerických kněží. 
 	67 Například text: „Statement on Spiritual Warfare (1993), Workong group of The Lausanne Movement: We are concerned 
 	that the subject and practice of spiritual warfare is proving divisive to evangelical Christians and pray that these thoughts of 
 	ours will help to combat this tendency. It is our deep prayer that the force for evangelization should not be fragmented and 
 	hat our love should be strong enough to overcome these incipient divisions among us.“ In: Statement on spiritual Warfare. 
 	68 „There is a hierarchy among the demons and angels in the evil spiritual domain. Some evil angels have assignments over 
 	empires, people groups, countries, regions, territories, or cities… "Identificational repentance" is an appropriate way of 
 	leading the people of God in dealing with issues of corporate sin. It does not, however, enable Christians to "remit" the sins 
 	of the nonbelieving population of a city, remove the curse of God's judgment on them, or result in the weakening of the grip 
 	of the territorial spirits over the unbelieving population… Christians do not need to feel a responsibility or a call to engage in 
 	a direct confrontation with the principalities and powers over a city, region, or a country We appeal directly to God, who will 
 	direct his angels to fight the battles against the high-ranking powers.“ In: MOREAU, Scott. Gaining perspective on territorial 
 	spirits. 
 	31 
 	1.1.5.5 Literární reflexe čtvrté proměny 
 	Tento věroučný náhled je reflektován zejména ve Wagnerových monografiích, z nichž 
 	prvních šest tvoří svazky: „Warfare Prayer“ (1992); „Prayer Shield“ (1992); „Breaking 
 	Strongholds in Your City“ (1993); „Churches that Pray“ (1993); „Engaging the Enemy How 
 	to  Fight and Defeat Territorial Spirits“ (1995); „Confronting the Powers“ (1996); „Praying with Power“ (1997); „The Rising Revival: What the Spirit is Saying Through the Argentine 
 	Revival“ (1998); „Wrestling with Dark Angels“ (2001); „What the Bible Says about Spiritual 
 	Warfare“ (Life Points Series)“ (2002); „Warfare Prayer: What the Bible Says about Spiritual 
 	Warfare“  (2009); „Wrestling with Alligators, Prophets and Theologians: Lessons from a Lifetime in the Church - A Memoir“ (2010); „Territorial Spirits: Practical Strategies for How 
 	to Crush the Enemy Through Spiritual Warfare“ (2012). 
 	1.1.6 Pátá proměna: obnova apoštolského úřadu 
 	Jedním z posledních impulzů Wagnerovy teologie je učení o obnoveném úřadu apoštolů a 
 	proroků, tzv. „učení o pěti služebnostech“, se kterým se rovněž můžeme setkat napříč 
 	církevními dějinami69. Tyto služebnosti v nadcházejícím věku obnovy pak tvoří sbory (nové 
 	víno), které má být nalito do nových měchů resp. zcela nových církevních struktur. 
 	1.1.6.1 Nový měch 
 	Wagner zde mluví přímo o „apoštolské reformaci“ a s tímto fenoménem vystoupil v roce 
 	1996 na panelové diskusi o postdenominačním křesťanství, kde byl položen důraz na stálou 
 	existenci apoštolů a proroků  v soudobé církvi. Později se stal i autorem pojmu „Nová 
 	apoštolská reformace“. Ta představuje nový měch, do kterého má být vlito nové víno, což jsou 
 	sbory vedené apoštoly70. 
 	Samotnou ideu sjednocení církví v novém měchu, který se má uskutečnit prostřednictvím 
 	služebníků, apoštolů, pak Wagner detailně popsal ve své knize „The Changing Church: How 
 	God Is Leading His Church into the Future“. Překážkou je pro Wagnera starý měch, 
 	představovaný denominacemi, jejichž vedení je často morálně zkorumpované. Jedná se o 
 	náboženské struktury a náboženství je podle Wagnera vedeno náboženským duchem, což je 
 	
 	69 V novověku bylo toto učení akcentováno například Edwardem Irvingem, z jehož hnutí se později vyvinula silně 
 	heterodoxní Novoapoštolská církev. Částečně i Williamem Branhamem, jehož služba formovala i pozdější hnutí Pozdního 
 	deště nebo nejrůznější charismatická hnutí, jako je Obnova uzdravování, Pastýřské hnutí, hnutí Víry a další. Těmto hnutím je 
 	v této práci věnována samostatná kapitola. 
 	70 WAGNER, Charles Peter. Renewal Journal.  
 	32 
 	v jeho pojetí nečistý duch. Ten pak denominacím vtisknul jejich DNA71. Tak Wagner 
 	v podstatě navázal na prastarou ideu charismatického hnutí, pro které bylo dokonce členství 
 	v denominacích znamením šelmy z knihy Zjevení. Wagner, stejně jako tito nezávislí 
 	charismatici, proto klade velký důraz na boření denominačních hranic a techniku jak nalít 
 	nové víno do nového měchu72. Podrobně pak mapuje vývoj tohoto smýšlení v rámci historie 
 	církve a zároveň je zasazuje i v rámci posunů jeho paradigmatu. Tyto posuny detailně popsal 
 	ve své knize „Wrestling with Alligators, Prophets and Theologians: Lessons from a Lifetime 
 	in the Church - A Memoir“. Zdařilou kritickou kompilační práci o vývoji Wagnerovy teologie 
 	rovněž popsal i chorvatský teolog Budiselić, který si rovněž všímá proměn Wagnerovy 
 	teologie: 
 	„Wagnerova touha po církevním růstu jej vedla k závěru, že proto, aby církev rostla, 
 	potřebuje dobré technické porozumění církevního růstu. Nadpřirozený prvek je velice 
 	důležitý, duchovní boj je rozhodující, ale to vše nepřinese nic, pokud bude církevní 
 	struktura chybná. Bohem danou církevní strukturou pro něho byly církve vedené 
 	apoštoly.“73 
 	Transformaci církve do struktury nového měchu Wagner již dříve nazval církvetřesením – 
 	„A Churchquake“, které bude mnohem radikálnější než první reformace, což vyjádřil i ve 
 	stejnojmenné knize74. Jak dále uvádí Budiselić: 
 	„Wagner se …nezajímá příliš o obnovu a návrat k modelu církve z prvního století, ale 
 	zdůrazňuje potřebnost církve jednadvacátého století, založené na všech biblických 
 	principech. Klíčovým slovem popisu jeho pohledu na historii je proto "dokončení". 
 	Cokoli Bůh až dodnes dělal, činil s cílem církev dokončit a připravit na příchod 
 	Království a apoštolové jsou posledním článkem řetězu těchto událostí.“75 
 	V tom se ovšem v principu shoduje s většinou „end-time“ restauracionistů, rekrutujících se 
 	z řad pentekostalistů, podle nichž Luterská reformace obnovila autoritu Písma a ospravedlnění 
 	pouhou vírou a obnovila všeobecné kněžství všech věřících. Hnutí novokřtěnců obnovilo 
 	křest na základě víry a odmítlo pedopbaptismus. Wesleyánské hnutí obnovilo požadavek 
 	
 	71 Wagner se sice vyjadřuje kulantněji, ovšem z jeho rétoriky je zřejmé, jak on sám náboženského ducha chápe. Tvrdí, že: 
 	„denominace automaticky vytváří smlouvu s náboženským duchem, který je vtisknut v její DNA. Protože tento duch 
 	náboženství je démonické povahy, tato smlouva bude ze své podstaty nečistá. U lidí, kteří dokonce ve svých nejlepších 
 	úmyslech odmítnou zrušit tuto nečistou smlouvu, se dá předvídat, že nebudou schopni naplnit Boží plán, který pro ně Bůh 
 	zamýšlí“. In: WAGNER Charles Peter. The changing church: how god is leading his church into the future,  s. 50-51. 
 	72 WAGNER, Charles Peter. Changing Church, s.  23-39. 
 	73 BUDISELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-226. 
 	74 WAGNER, Charles Peter. Churchquake!  
 	75 BUDISELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-226. 
 	33 
 	svatosti jedince i celého společenství. Letniční hnutí poté zdůraznilo křest Duchem svatým a 
 	obnovilo praxi duchovních darů pro dnešek76. Wagner však přichází s vlastní invencí, resp. 
 	s invencí některých novodobých hnutí, když prohlašuje: 
 	„…úřad přímluvce byl obnoven v sedmdesátých letech dvacátého století, úřad 
 	proroka byl obnoven v osmdesátých letech dvacátého století. Nakonec v devadesátých 
 	letech dvacátého století začala globální církev uznávat dar a úřad apoštola.“77 
 	1.1.6.2 Druhý apoštolský věk 
 	V roce 2006, ve své knize „Apostles Today: Biblical Government for Biblical Power“, pak 
 	uvedl, že církev nastoupila do druhého apoštolského věku. První věk nastal po Ježíšově 
 	vzkříšení, když apoštolové jako jeho zástupci šířili evangelium z pověření samotného Krista. 
 	Druhý apoštolský věk začal až kolem roku 2001. Novodobé apoštoly pak Wagner nazval 
 	„ generály v Boží armádě“ 78 .  Budiselić, který si uvědomuje i eschatologický přesah 
 	Wagnerovy eklesiologie, proto uvádí: 
 	„Pro nás je důležité pochopit a porozumět širšímu obrazu NAR, jejím motivům a 
 	důvodům jejího učení, ne pouze jejímu obsahu. Wagner pozoroval nejrychleji rostoucí 
 	církve po celém světě a došel k závěru, že tyto církve rostly tak rychle, protože užívaly 
 	Bohem danou církevní strukturu. Posledním kouskem tohoto obrazu (vedle vlivů 
 	jednotlivých historických obrodných proudů v církvi) je pochopení hlavního cíle učení 
 	a praxe NAR. Když to pochopíme, bude nám zcela jasné, proč NAR tolik trvá na 
 	důležitosti apoštolské služby.“79 
 	Wagnerovo pojetí se proto vymyká klasickému restauracionismu, se kterým se v různé míře 
 	můžeme setkat v protestantismu, zejména pak ve wesleyánské a později z ní vycházející 
 	pentekostální tradici. Wagner je spíše rekonstrukcionistou, který vyhlíží dokončení něčeho, co 
 	zde zatím ještě nikdy nebylo, než návrat k něčemu původnímu, co zde bylo v prvním století 
 	našeho letopočtu. Tak v podstatě navazuje na myšlenky postmilénialistů, kteří očekávali 
 	dokončení, resp. završení věku alegorického milénia, v jehož závěru dojde k christianizaci 
 	světa a nastolení věčného království se silně teokratickými prvky. 
 	
 	76 Tento pohled sdílí například respektovaný švýcarský pentekostální teolog Jakob Zopfi v knize „ Na všeliké tělo“, kde se 
 	snaží vysvětlit vznik letničního hnutí na základě doktríny restauracionismu. 
 	77 WAGNER, Charles Peter. Churchquake!: Excerpt from Churchquake! 
 	78 WAGNER, Charles Peter S. Apostles today: biblical government for biblical power, s. 52. 
 	79 BUDISELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-226. 
 	34 
 	Sjednocení církve pod úřad apoštolů (resp. jejich nástupců), kteří nakonec převezmou vládu 
 	nejen nad církví, ale i nad celou společností, vychází původně z ideje obrazu Římské říše 
 	v době Konstantinismu80. Kritici NAR sem rovněž řadí období cesaro-papismu resp. 
 	středověké snahy papežů o teokracii81. Teokratický princip byl podle Dagera analogicky 
 	shledán i v kalvínské Ženevě a novodobě právě v učení amerických teonomistů a 
 	rekonstrukcionistů, zejména z řad charismatiků82. NAR, jak ostatně přiznávají její stoupenci i 
 	kritici, je učením křesťanského dominionismu. Nutno ovšem podotknout, že i přes tyto 
 	analogie kritiků, kteří teokracii a dominionismus ztotožňují, vidí Wagner Konstantinismus a 
 	teokracii jako slepou odbočku v historii církve. 
 	1.1.6.3 Literární reflexe páté proměny 
 	Tuto etapu Wagnerovy teologie ohledně úřadů apoštolů a proroků je možné si uceleně přečíst 
 	v řadě titulů, jako jsou: „The New Apostolic Churches“ (1998); „Churchquake: How the New 
 	Apostolic  Reformation Is Shaking Up the Church As We Know It“ (1999); „Apostles  and 
 	Prophets: The Foundation of the Church. “ (2000); „Spheres of Authority: Apostles in Today's 
 	Church“  (2002); „Apostles  Today: Biblical Government for Biblical Power“ (2007) a v dalších monografiích, sbornících a článcích. 
 	1.1.7 Šestá proměna: sociální transformace 
 	Další a zatím zřejmě poslední posun, logicky navazující na všechny předcházející, se týká 
 	samotné reflexe evangelia ve vztahu k sekulární společnosti. Wagnerova doktrína proměny 
 	taktéž vychází z přesvědčení, resp. ze staré ideje, že se satan zmocnil světa po Adamovi, který 
 	měl ovládnout zemi, a nyní má církev získat tuto ztracenou vládu zpět. 
 	Wagner se dodnes považuje za konzervativního evangelikála, který původně takovéto 
 	smýšlení nezastával. Během své misijní doby v Latinské Americe stál pevně na pozicích 
 	biblického konzervatismu. Odmítal modernismus, resp. liberalismus, který hlásal sociální 
 	rozměr evangelia a věřil, že Bible dává církvi jen mandát ke zvěstování evangelia, nikoliv 
 	k sociální či kulturní transformaci společnosti. Všechny tyto snahy, které se v šedesátých 
 	letech začaly objevovat i mezi konzervativními evangelikály, viděl prismatem nebezpečí 
 	
 	80 Tuto návaznost zastává i George Warnock, jehož kniha The Feast of Tabernacles se stala jakýmso věroučným základem 
 	hnutí Pozdního deště, které tvoří podle Wagnera jeden z klíčových zdrojů NAR. 
 	81 Sem patři zejména papežové Řehoř VII., Inocenc III. a Bonifác VIII., kteří byli papeži v 11 – 13 století. 
 	82 DAGER, Albert James. Vengeance is ours: the church in dominion. 
 	35 
 	liberalismu, který se počátkem století začal rozmáhat v USA, případně evangelia osvobození, 
 	se kterým se setkal v Jižní Americe. 
 	Dnes je Wagner přesvědčen, že tento posun byl vypůsobený Duchem svatým, nicméně mnozí 
 	podle něho tento impulz natolik předůraznili, že se pro ně evangelium stalo synonymem 
 	záchrany světa před americkým kapitalismem. Wagner proto před touto cestou v roce 1970 
 	varoval ve své knize „Latin American Theology: Radical or Evangelical?“ 
 1.1.7.1 Lausanne 1974 

 	Z tohoto důvodu se za vydatné podpory Billyho Grahama konal v roce 1974 ve Švýcarsku 
 	první evangelikální koncil v Lausanne (LCWE), který vešel ve známost jako Lausannské 
 	 hnutí.  Zde   bylo přijato stanovisko (Lausannské prohlášení), které tento problém 
 	reflektovalo83. V prohlášení, resp. v tomto evangelikálním symbolu stojí, že církev má 
 	 mandát evangelia i kulturní mandát,  přičemž mandát evangelia je primární84. Tato skutečnost, 
 	která upřednostňovala mandát evangelia, byla zamýšlena jako protiváha iniciativám Světové 
 	rady církví (WCC), preferujícím sociální programy. Přijatý symbol však některé vedl k tomu, 
 	že Lausannský závazek odmítli podepsat a vydali prohlášení vlastní. Mezi tuto skupinu patřila 
 	řada jihoamerických duchovních z řad Wagnerových přátel. Kulturní mandát církve dále 
 	zastával anglikánský duchovní R. W. Stott, vedoucí skupiny „Theology Working Group“, 
 	který byl povzbuzován zejména těmito latinskoamerickými pastory. Naproti tomu Wagner byl 
 	zastáncem nadřazenosti evangelijního mandátu  a k posílení svého stanoviska využíval svého 
 	vlivu vedoucího pracovní skupiny „Strategy Working Group“.  
 	
 	83 Mezinárodního kongresu pro světovou evangelizaci v Lausanne v roce 1974 se účastnilo přes 4000 křesťanů ze 150 zemí 
 	mnoha protestantských konfesí. Je přirovnáván k protestantskému II. Vatikánskému koncilu. Polovina jeho účastníků přijela 
 	ze zemí Třetího světa. Výsledkem celého kongresu se stal Lausannský závazek. Je to dokument o 3000 slovech a 15 bodech, 
 	sestavený teologickou pracovní komisí pod vedením anglikánského teologa Johna R. W. Stotta a podepsaný velkou většinou 
 	účastníků. Jak uvádí Lane, tento koncil měl řešit otázku míry sociální angažovanosti křesťanů, která vyvstala vlivem teologie 
 	osvobození, která hledala marxistická východiska v osvobození člověka od útlaku společnosti. Toto hnutí vzniklo na půdě 
 	římskokatolické církve a ovlivnilo i řadu protestantských teologů. Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení, s. 282-285. 
 	84 Čl 5. Křesťanská sociální zodpovědnost: Vyznáváme, že Bůh je jak Spasitelem, tak i Soudcem všech lidí. Proto bychom 
 	měli sdílet jeho starost o spravedlnost, smíření v celé lidské společnosti a o osvobození člověka z každého útlaku. Protože je 
 	lidstvo stvořeno k obrazu Božímu, má každý člověk bez ohledu na rasu, náboženství, barvu pleti, kulturu, sociální postavení, 
 	pohlaví či věk vnitřní důstojnost, pro niž má být předmětem úcty a služby, nikoli vykořisťování. Proto vyjadřujeme lítost nad 
 	tím, co jsme zanedbali, a také nad tím, že jsme evangelizaci a sociální zájem někdy považovali za vzájemně se vylučující 
 	činnosti. Přestože smíření člověka s člověkem není smíření s Bohem, sociální působení není evangelizací, politické 
 	osvobození neznamená spásu, vyznáváme, že k naší křesťanské povinnosti patří evangelizace a společensko-politický zájem. 
 	Obojí je nutné k vyjádření našeho učení o Bohu a o člověku, o naší lásce k bližnímu a o naší poslušnosti Ježíše Krista. 
 	Poselství o spasení zároveň obsahuje odsouzení každé formy odcizení, útisku a diskriminace. Neměli bychom se bát napadat 
 	zlo a nespravedlnost, kdekoliv se projeví. Když člověk přijme Krista, je znovuzrozen do jeho království a musí se snažit na 
 	jeho spravedlnost nejen ukazovat, ale také ji rozšiřovat uprostřed nespravedlivého světa. Spasení, které jsme dostali, nás má 
 	proměňovat ve všech našich osobních a sociálních povinnostech. Víra bez skutků je mrtvá. 
 	36 
 	Později si ovšem Wagner uvědomil důležitost sociální transformace a viděl, že je klíčovým 
 	hráčem stojícím v tomto sporu na špatné straně. Tak v podstatě následoval Stottovo 
 	paradigma. Paradoxní na celé situaci je, že sám Stott prožil v této věci konverzi, jelikož i on 
 	původně zastával primát evangelia. Když se konaly další shromáždění v Pattaya, Thajsko 
 	(1980) a Grand Rapids, Michigan (1982), stali se z těchto dvou klíčových oponentů - alespoň 
 	v tomto ohledu - názoroví spojenci85. Prohlášení z Michiganu pak již výslovně slibuje „sloužit 
 	potřebným a utlačovaným a ve jménu Kristově pro ně hledat úlevu a spravedlnost“86. 
 1.1.7.2 Manila 1989 

 	Když se v roce 1989 sešel druhý mezinárodní kongres o šíření evangelia ve světě, a to opět 
 	v hojné účasti, byl při jeho příležitosti vydán manifest pod názvem „Vyzýváme celou církev, 
 	aby přinášela celé evangelium celému světu.“ Co se pod tímto celým evangeliem  míní, 
 	vyjadřuje nejlépe devátý paragraf: 
 	„Prohlašujeme, že vyhlášení Božího království spravedlnosti a míru žádá, abychom 
 	 odsoudili veškerou nespravedlnost a útlak, ať už způsobený osobami nebo institucemi; 
 	od tohoto prorockého svědectví neustoupíme…“87 
 	Je pravděpodobné, že zde můžeme nalézt jeden z mnoha Wagnerových otisků ve směřování 
 	celého evangelikálního hnutí. Po implementaci manažerských postupů, které v této době 
 	pozvolna začaly mezi evangelikály kulminovat, se zde již dostává do popředí i sociální a 
 	v důsledku toho samozřejmě i politická angažovanost církve. Nicméně Wagner byl jen částí 
 	v mnohem širší mozaice tohoto procesu. 
 	1.1.7.3 Vláda církve 
 	Wagner se k tématu sociální transformace začíná znovu vracet v době, kdy se začal stále více 
 	otevírat nezávislému charismatickému hnutí, které rozvíjelo teorii „Království nyní“ 
 	(Kingdom Now), usilující o převládnutí společnosti na základě Adamova ztraceného 
 	mandátu. Nyní se s touto teorií, jak ostatně připouští i sám Wagner, začínáme v jeho knížkách 
 	setkávat zcela nově. Jak už bývá jeho zvykem, dokáže přitom různé koncepce nejen opouštět, 
 	ale i rozvíjet, a proto se v jeho literatuře objevuje propojení sociální transformace v souladu 
 	s divy a zázraky a službou novodobých apoštolů. 
 	
 	85 WAGNER, Charles Peter. Dominion!: how kingdom action can change the world. 
 	86 LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení, s. 285. 
 	87 Tamtéž. 
 	37 
 	Charismatické hnutí, resp. jeho nezávislá část, v tomto smyslu rozvíjela učení o tzv. Jóelově 
 	armádě, což má být mocná, Duchem naplněná eschatologická armáda křesťanů poslední 
 	doby, která má dobýt národy pro Krista, jehož příchod vyvrcholí ustavením milénia. Není 
 	divu, že i u Wagnera v této souvislosti převládá důraz na církev jako na armádu, a tato církev 
 	se uskutečňuje jak ve sféře sakrální, tak ve sféře obchodní. Protože v čele církve stojí 
 	apoštolové, kteří svoji autoritou církve přikrývají, jsou pak tito zodpovědní za to slyšet, co 
 	 Duch praví církvím. Wagner je „bez domýšlivosti“ přesvědčen, že právě k němu Duch mluví 
 	v otázce „významných globálních otázek“. Slovo, které Duch dnes praví církvím, tedy 
 	Wagnerovi a dalším významným vůdcům, zní: „sociální transformace!“. Proto má církev 
 	„agresivně“ vyhlížet vládu ve společnosti, ve které žijeme88. 
 	1.1.7.4 Církev na pracovišti 
 	V roce 2001 Wagner obdržel pozvání přednášet na téma služby křesťana na svém pracovišti. 
 	Do této doby byl k podobnému způsobu uvažování spíše zdrženlivý. Bůh mu však řekl: „Můj 
 	synu, věnuj náležitou pozornost tématu církve na pracovišti“89. Wagnerovi pak byl v roce 
 	2005 detailně zjeven i graf proměny (transformace) společnosti, který stojí na dvou pilířích. 
 	Prvním je církev na pracovišti,  vyrůstající z podstavce biblická vláda církve  a druhým pilířem 
 	je transfer bohatství,  vycházejí z porážky ducha chudoby 90. Mezi oběma pilíři operují 
 	 apoštolové na pracovišti. Klíčem k pochopení zde byl pro Wagnera objev konceptu Božího 
 	království, které se hmotně manifestuje ve společnosti a mění ji. To se děje skrze jednotu 
 	křesťanů nejen v církvi, ale i v zaměstnání, kde vytvářejí církev, kterou přikrývají služebnosti 
 	úřadů apoštolů na pracovišti. Zároveň by přitom mělo dojít i ke stržení hradeb mezi církví a 
 	společností. Duch chudoby je pak poražen skrze duchovní boj a bohatství se může rozlévat91. 
 	Lidé ovšem mají s tímto myšlením, podle Wagnera, hned dvojí problém. Za prvé se 
 	domnívají, že mezi zbožností a chudobou je přímá úměra, před čímž on sám důrazně varuje92. 
 	Druhým problémem je, že zastávají dualitu těla a ducha, mající kořeny v platónismu. 
 	Křesťané se proto snaží oddělit duchovní společenství církve od svého fyzického přebývání 
 	na pracovišti. Věřící však nemá činit rozdíl mezi profánním a sakrálním, ale vidět věc 
 	
 	88 WAGNER, Charles Peter. The church in the workplace, s. 6-9. 
 	89 Tamtéž. 
 	90 První pilíř Wagner popsal již v knize The church in the workplace (2006). Druhý pilíř, vyrůstající ze základu zlomení 
 	chudoby a vzniku bohatství detailněji rozvinul ve své knize Dominion!: how kingdom action can change the world . 
 	91 WAGNER, Charles Peter. Dominion!: how kingdom action can change the world. 
 	92 Tamtéž. 
 	38 
 	komplexně93. Zde zřejmě můžeme vidět i důsledek komplexního pojetí chápání evangelia 
 	z misijních konferencí konce osmdesátých let. 
 	Domýšlení těchto tezí v souvislosti se starou Teologií dominia však až příliš evokuje 
 	teokracii, kterou Wagnerovi jeho kritici vyčítají. Vůči ní se ovšem Wagner vyhraňuje a 
 	Konstantinismus, který považuje za její začátek, vidí právě jako důsledek toho, že lidé 
 	oddělovali profánní a sakrální, neboli duchovní a hmotné. Tím se církev dostala do područí 
 	sekulární společnosti94. Nicméně mnozí zde vidí pravý opak toho, co píše Wagner a příčinu 
 	teokracie nalézají v tom, že církev naopak nedokázala odlišit světskou a církevní sféru a 
 	především církevní a světskou autoritu a jurisdikci. Předpokládají proto, že církev v historii 
 	ovládla společnost, nikoliv společnost církev. Wagner si je této skutečnosti dobře vědom, a 
 	proto raději preferuje Calvina před Lutherem95, který nahlížel na úlohu církve a státu 
 	odlišně96. Sám Wagner ovšem více než doznává, že on „Dominium Theology“ učí a rozvíjí, 
 	protože ji shledává zcela biblickou. Získat zpět ztracenou vládu nad zemí a činit učedníky ze 
 	všech národů vidí jako smysl Velkého poslání97. 
 	1.1.7.5 Literární reflexe šesté proměny 
 	Aspekt transformace společnosti Wagner systematičtěji rozvíjí až na přelomu milénia, a to v 
 	knihách: „Revival it Can Transform Your City“ (1999) „Out of Africa“ (2003); „The Church 
 	in  the Workplace: How God's People Can Transform Society“(2006); „Dominion!:  How 
 	Kingdom Aktinon Can Change the World.“ (2008) a naposledy ve své knize „On Earth as it Is 
 	in Heaven: Answer God's Call to Transform the World“ (2012). 
 	1.2 Celkový význam posunů ve Wagnerově teologii 
 	Definování evoluce (či v jistém smyslu i revoluce) teologického paradigmatu na základě 
 	diachronního náhledu na moderní historii zejm. amerického evangelikalismu, je obvyklým 
 	průvodním jevem Wagnerovy teologie. Snad by se dalo i s nadsázkou říci, že stejně jako je 
 	
 	93 GRENZ, Stanley James. The millennial maze: sorting out evangelical options, s. 175-197. 
 	94 WAGNER, Charles Peter. Dominion!: how kingdom action can change the world. 
 	95 Tamtéž. 
 	96 Agová v této souvislosti definuje rozdíl mezi kalvinismem a luteránstvím následovně: „Kalvinisté zdůrazňovali výchovný 
 	přínos přirozeného a pozitivního práva. I právní roli církve při řízení křesťanské obce zdůrazňovali kalvinisté více než ostatní 
 	protestanti. Luteráni třetí generace přenechávali oblast zákona v maximální míře křesťanským úřadům. Kalvinisté naproti 
 	tomu zahrnovali hodnostáře místní církve přímo do výkonu práva pro veškerou křesťanskou obec, bez ohledu na jejich 
 	spojení s církví. V Kalvínově Ženevě příslušela tato politická odpovědnost církve do značné míry konzistoři, volenému 
 	orgánu složenému z občanských i náboženských hodnostářů, kteří byli původně právně kompetentní v oblasti manželství a 
 	rodiny, dobročinnosti a sociální péče, bohoslužby a veřejné morálky.“ In: AGHOVÁ, Maura. Hledání kořenů demokracie. 
 	97 "Apostle" C. Peter Wagner of the NAR teaches "the dominion mandate". 
 	39 
 	například pro Paula Tillicha specifické hledání hlubiny a korelace  nebo pro Rudolfa 
 	Bultmanna demytologizace, případně pro Karla Bartha dialektická teologie, tak je pro Petra 
 	Wagnera typický vývoj a změna paradigmatu vedoucí k dokončení církve eschatologického 
 	horizontu. Wagnera lze proto považovat za rekonstrukcionistu. Pokud Wagnerův „duchovní 
 	syn ve víře“ Chuck D. Pierce tvrdí: „Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by mohl změnit více 
 	paradigmat v myšlení Kristova těla než Petra“98, lze mu to věřit. 
 	Ve své autobiografické knize „Wrestling with Alligators, Prophets and Theologians: Lessons 
 	from a Lifetime in the Church - A Memoir“, Wagner dělí období svého veřejného působení na 
 	triády. 16 let byl misionářem v Bolívii, poté byl 30 let profesorem na Fullerově teologickém 
 	semináři a nyní je ředitelem „Global Harvest Ministry“. Ohledně vývoje své věrouky však dál 
 	diferencuje na šest etap a každé přiřazuje jméno osoby, pod jejímž vlivem dospěl ke změně 
 	paradigmatu. 
 	Patří sem například McCullough (1961-1971), církevní vůdce a původně obchodník, který 
 	obdržel „dar vůdcovství“ a Wagnera ovlivnil v jedné z prvních etap jeho služby. McCullough 
 	měl zaujetí pro misii a jeho sbor byl známý vysíláním misionářů. Nakonec odešel ze služby 
 	pastora a stal se ředitelem „Bolivian Indian Mission“ (BIM). Wagner již od počátků své 
 	služby misionáře tíhl, díky svému studiu na Fullerově semináři, k neoevangelikalismu a měl 
 	proto problémy, jak sám uvádí, se spíše „fundamentalistickou“ orientací misijní organizace 
 	SAIM, ve které v Bolívii pracoval. Následkem toho nemohl publikovat své články. Když byl 
 	pak Wagner opět v USA, v McCulloughovi poznal přítele, u kterého nalezl porozumění, 
 	rezignoval na svoji službu v SAIM a vrátil se do Bolívie jako misionář BIM. Ačkoliv se zde 
 	nejedná o teologický posun, můžeme si zde učinit obrázek o tom, že pro Wagnera bylo již od 
 	počátku jeho služby obtížné nalézt mezi konzervativními evangelikály svoji pozici. Již toto 
 	období proto retrospektivně charakterizuje pro jeho teologii více než výstižnou větou: 
 	„Obvykle jsem se přikláněl k novému vínu, a proto jsem hledal nový měch“99. 
 	Zápal pro nové víno, nová učení a nové struktury, pak Wagnera po celý jeho život neopouští. 
 	Ostatně hledání „nových věcí“, které Bůh činí, je i jednou z věcí, která determinuje dynamiku 
 	celého charismatického hnutí. Není proto divu, že když na scénu přichází novátorský 
 	McGavran (1971-1982), vidí zde Wagner další z přelomů, který modifikoval jeho teologii. 
 	Ovšem uvědomíme-li si v kontextu charakter Wagnerovy progresivní teologie, nejedná se ani 
 	
 	98 About Global Spheres, Inc.: A note from Chuck D. Pierce. 
 	99 WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets and theologians,  s. 55. 
 	
 	40 
 	tak o přelomy, jako spíše o logický důsledek jeho novátorského zaměření a nezdolnou ochotu 
 	otevírat se novým proudům, a to obvykle takovým, které jsou pro konzervativní evangelikály 
 	často herezemi. Wagner dokáže tato učení absorbovat, přetavit, a aniž by změnil jejich 
 	podstatu, reflektuje je v teologicky korektním jazyce, vysvětlí je v rámci historie dogmatu, a 
 	díky svému vlivu je pak petrifikuje v rámci neoevangelikální ortodoxie. Nutno však 
 	podotknout, že zatímco jedni jeho snahám tleskají, druzí skřípají zuby. 
 	Tak přichází i Wimber (1982-1989) s jeho manifestacemi a později Torontským požehnáním, 
 	který jej ovlivnil v nahlížení důležitosti divů a zázraků; mezinárodní prorok Jacobsová, která 
 	jej povzbuzuje v duchovním boji (1989-1996); Bush (1991-1999), který jej nominuje do čela 
 	mezinárodního modlitebního hnutí a nakonec od roku 1999 Pierce, souputník hnutí NAR. 
 	Některé posuny lze u Wagnera časově diferencovat, jiné přecházejí postupně, jeden ve druhý, 
 	případně přicházejí ve stejném časovém údobí. Zatímco příklon k pentekostalismu je zřejmě 
 	zlomovým, postupně vyúsťujícím do období, kdy Wagner akcentoval důležitost divů a 
 	zázraků, příklon k sociální transformaci a hnutí církevního růstu šly zřejmě ruku v ruce a 
 	vytvořily u Wagnera syntetický pohled. Stejně tak pohled na duchovní boj byl patrně přímým 
 	důsledkem setkání s latinskoamerickým pentekostalismem. Wagnerovu víru v obnovu 
 	apoštolského úřadu pak můžeme zřetelně nahlížet jako důsledek vlivu amerického předvoje 
 	charismatického hnutí. 
 	Wagner ovšem dokáže tyto vlivy a přelomy mistrně podchytit a na základě zkušenosti, resp. 
 	experimentální teologie, z nich vyvodit obecné pravidlo. Začteme-li se do Wagnerových knih, 
 	můžeme si zde zřetelně povšimnout několika věcí. Wagner píše velice jednoduše a 
 	srozumitelně. Občas si čtenář ani neuvědomí, že čte anglický text. Přitom jeho knihy 
 	rozhodně nejsou primitivní. Wagner s geniální jednoduchostí analyticky simplifikuje své 
 	historické a teologické poznatky a vytváří z nich vlastní konstrukt, který má úžasnou vnitřní 
 	logiku a vnější přesvědčivost. Ačkoliv je Wagner čtivý, zachovává si zároveň odstup 
 	profesora teologie. Jeho knihy tak může číst prostý čtenář, laik i teologický akademik a mají 
 	přitom pocit, že Wagner mluví jejich jazykem. To, co by zřejmě u jiného autora mělo pro 
 	mnohé zřetelně heretický nádech, zní od Wagnera jako ryzí ortodoxie. Jinými slovy 
 	Wagnerovy učitelské schopnosti jsou nepřehlédnutelné a způsobují, že Wagner má otevřené 
 	dveře jak na prestižních teologických univerzitách, tak za kazatelnou toho nejexcentričtějšího 
 	charismatického sboru. 
 	Přes Wagnerův osobitý přínos, neskutečnou literární plodnost a dlouhodobé setrvávání na 
 	samotné a snad i absolutní špici pyramidy světového apoštolství, zůstává jeho vliv v České 
 	republice nedoceněn. Jeho knihy, až na čestné výjimky, se téměř nepřekládají. Málokdo 
 	41 
 	z angažovaných evangelikálů také dnes tuší, že modlitební strategie v boji proti démonům, 
 	jako byl Pochod pro Ježíše, modlitební hnutí AD 2000 nebo modlitby za muslimský svět 
 	v období Ramadánu, nesou zřetelně otisky Wagnerovy teologie, vycházející z učení dominia 
 	na pozadí dávné teorie výkupného ďáblovi. Zřejmě i málokdo tuší, kde mají kořen akce 
 	Evangelikální aliance, jako je výcvik křesťanů na pracovišti, marketingové semináře pro 
 	křesťanské podnikatele, semináře o přirozeném růstu církve a kde berou svůj původ 
 	evangelizační strategie „multiplikace“ a „kočinku“ Křesťanské akademie mladých100. Všude 
 	v těchto případech, ať už přímo či oklikou, můžeme vidět Wagnerovu takřka všudypřítomnou 
 	stopu v utváření postmoderního evangelikalismu. 
 	1.3 Jednotlivé atributy NAR 
 	Wagnerovo porozumění NAR je pak následující: Sbory, které nesou tuto charakteristiku, se 
 	podle něho vyznačují devíti následujícími body. Mají: 1. nové jméno, 2. novou strukturu 
 	autority, 3. nový výcvik vedoucích, 4. nové zaměření na službu, 5. nový druh chval, 6. nové 
 	druhy modliteb, 7. nové financování, 8. nový dosah a 9. novou orientaci na moc101. 
 	1.3.1 Nové jméno 
 	Wagner nejprve dával církvím z hnutí, která zkoumal, jméno „postdenominační“, nicméně 
 	zjistil, že některé, ačkoliv vykazují rysy nezávislosti, jsou začleněny ve svých církvích. 
 	Nejsou tedy „independentní,“ ale „interdependentní“. Všechny nejsou ani charismatické. 
 	Proto zvolil název „Nová apoštolská reformace“. Tuto reformaci Wagner považuje za 
 	neobvyklé Boží dílo, které změní tvář protestantismu po celém světě, a proto zasluhuje nové 
 	jméno: 
 	„Nová apoštolská reformace je mimořádné Boží dílo na konci dvacátého století, které 
 	ve významném rozsahu mění podobu protestantského křesťanství po světě… Po téměř 
 	pět set let křesťanské církve z veliké míry fungovaly s tradiční denominační strukturou 
 	některého druhu. Zvláště od devadesátých let dvacátého století, ale s kořeny, které 
 	sahají téměř století zpět, se vynořují nové formy a funkční způsoby práce v oblastech 
 	jako je vedení místních sborů, mezisborové vztahy, financování, evangelizace, misie, 
 	modlitba, výběr a školení vedoucích, úloha nadpřirozené moci, uctívání a další 
 	
 	100Spojením mezi Křesťanskou akademií mladých a Wagnerovým hnutím církevního růstu se zabývala má ročníková práce: 
 	FRANC, Aleš. Kam chce vést KAM českou církev?  
 	101 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	42 
 	důležité části sborového života. Některé tyto změny jsou začleněny do denominací, ale 
 	většina získává formu volně uspořádané apoštolské sítě. Prakticky v každé části světa 
 	tyto nové apoštolské církve tvoří nejrychleji rostoucí část křesťanství“ 102. 
 	1.3.2 Nová struktura autority 
 	Změna v míře autority církevních vedoucích je podle Wagnera nejradikálnější odlišností 
 	oproti tradičnímu křesťanství. Podle v NAR prestižního „Arise Magazine“ se uvádí, že 
 	„největší rozdíl mezi novým apoštolským křesťanstvím a tradičním křesťanstvím je míra 
 	duchovní autority Duchem svatým svěřené jednotlivcům“. Wagner proto zdůrazňuje: 
 	„V tradičním křesťanství autorita spočívá na skupinách, jako jsou církevní koncily, 
 	zasedání, shromáždění a valná shromáždění. Nové apoštolské křesťanství vidí Boha 
 	jako toho, kdo svěřuje vládu církve jednotlivcům.“103 
 	To je způsobeno tím, že restaurace apoštolské služby nespočívá jen v obnově daru apoštola, 
 	ale apoštola jako církevního úřadu104. 
 	1.3.3 Nový výcvik vedoucích 
 	Výcviku nových vůdců se ve sborech, inklinujících k myšlenkám NAR, klade velká priorita. 
 	Zatímco v tradičních církvích se podle Wagnera klade důraz na byrokratickou autoritu, ve 
 	sborech NAR jde o autoritu postavenou na vztazích. Vedoucí se zde nezaměřují jen na službu 
 	členům církve, ale i na výchovu a výcvik, resp. uvolňování nových vedoucích, kteří se 
 	obvykle rekrutují z řad dobrovolníků. Nejedná se o profesionály, kteří by měli akademické 
 	vzdělání, ale spíše o členy církve, kteří procházejí různými konferencemi, semináři a 
 	školeními. Ke vzdělání pak sbory někdy zakládají místní biblické školy105. 
 	Vztahy, kterým se v hnutí dává priorita, obvykle vycházejí z učednického modelu. Zde se 
 	učedník učí od svého lidského mistra, který je zde představován pastorem nebo jiným 
 	sborovým vedoucím. Vedoucí, který má od Krista autoritu, ji poté předá níže, na své 
 	učedníky. Tento princip delegované autority má počátek v učení čínského učitele Watchmana 
 	Nee. Inspiraci čínskou skupinkovou církví opakovaně připouští i Wagner106. Tento model je 
 	obvykle dále ospravedlňován na základě vztahu Krista k jeho dvanácti učedníkům, přičemž se 
 	
 	102 Tamtéž. 
 	103 Apostle C. Peter Wagner. Arise Magazine.  
 	104 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	105 Tamtéž. 
 	106 WAGNER, Charles Peter. Charisma News.  
 	43 
 	předpokládá, že každý z těchto učedníků by měl mít podle stejného vzoru své učedníky a tito 
 	pak zase další. Tak se, podle mnohých kritiků, struktura církve přetváří do pyramidy, na 
 	jejímž vrcholu stojí pastor sboru, nad kterým pak stojí apoštol, který je dále sdružen do 
 	„apoštolské sítě.“107 
 	1.3.4 Nové zaměření na službu 
 	Wagner uvádí, že tradiční církve a hnutí, pokud chtějí obživení, vycházejí ze současné 
 	potřeby a řešení hledají v minulosti. Chtějí hledat své kořeny a z nich čerpat sílu k obnově. 
 	NAR církve ovšem učí pravý opak. Když církve NAR hledají řešení, obracejí se do 
 	budoucnosti. Jsou neseny svou vizí  a své cíle si kladou před sebe. Wagner to ilustruje 
 	úsměvným příběhem z roku 1996, kdy se zeptal jednoho pastora, kolik mají domácích 
 	skupinek. Ten odpověděl, že jich v roce 2000 budou mít šest set. Nebyl pro něho důležitý 
 	současný stav, ale pevně hleděl do budoucnosti108. 
 	Toto vizionářství je ostatně typické i pro další sbory, které se k NAR hlásí. Jejich vůdci mají 
 	přesný plán růstu, vyhlížejí probuzení, často z prorocké perspektivy, vypracovávají růstové 
 	grafy a jejich mysl je upnuta k budoucnosti, kdy bude jejich sbor nebo hnutí expandovat a 
 	proměňovat společnost. 
 	V této souvislosti lze pozorovat zajímavou skutečnost. Zatímco apoštolská církev a později i 
 	novověká probuzenecká hnutí, v nichž evangelikálové nalézají své kořeny, vyhlížely příchod 
 	Krista, sbory s klasickou pentekostální tradicí vyhlížejí probuzení. Současné NAR sbory pak 
 	jdou ještě dále a pragmaticky směřují i k tomu, aby v budoucnu uplatnily politický vliv a 
 	proměňovaly společnost109. Učí se proto, jak správně psát do sekulárního tisku, pořádají se 
 	semináře pro publicisty či se rozsáhle věnují tomu, jak na základě správně vedených modliteb 
 	ovlivňovat politické uspořádání své země. 
 	1.3.5 Nový druh chval 
 	Společným jmenovatelem v oblasti liturgie je používání soudobé, moderní hudby. Wagner 
 	s nadsázkou uvádí, že základním motivem křesťanských písní je touha po okamžitém Božím 
 	
 	107 WYLER, Grace. Meet the radical evangelical army behind Rick Perry. 
 	108 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	109 Například časopis českých charismatiků Život víry nesl dlouhá léta v titulku „církev vyhlíží probuzení“, což později 
 	nahradil sloganem „církev vyhlíží proměnu společnosti“ Tato změna se kryje zhruba s termínem, kdy Wagner změnil své 
 	paradigma. 
 	44 
 	jednání. Např. se zde zpívají „kéž sestoupí Tvá moc na toto místo, na toto město…“ atp.110 
 	Rovněž forma hudby, resp. nástrojové obsazení, bývá odlišné od tradičních církví. Namísto 
 	varhan jsou zde zastoupeny klávesy, namísto chórů se vytvářejí „chválící skupinky.“ Pro 
 	chvály existuje samostatný institut „vedoucího chval“. Rozdíl je i v délce bloku písní, který 
 	trvá obvykle do 12 minut, zatímco v NAR sborech je bloku chval věnován prostor okolo 30 -
 	49 minut. V NAR se do bohoslužby zapojuje celé tělo, lidé uctívají se zavřenýma očima, 
 	zvedají ruce, klekají apod. Obecně se věří, že chvála je cestou do Boží přítomnosti, a proto se 
 	uctívání nepoužívá jako předehra pro kázané slovo, ale „novoapoštolské uctívání je samo 
 	silnou duchovní skutečností“111. Ovšem hlavní důsledek chvály není často v tom, že přiblíží 
 	člověka k Bohu, ale je i prostředkem duchovního boje a při chvále Boha jeho moc vzrůstá, 
 	zatímco síly temna jsou zatlačeny. Proto je chvála mocným nástrojem duchovního boje112. 
 	Jednotlivé nuance budou probrány v následujících kapitolách vzhledem ke hnutím, tvořících 
 	podstatnou členskou základnu církví, které splňují Wagnerovy charakteristiky NAR. 
 	1.3.6 Nové druhy modliteb 
 	Zatímco tradiční sbory se věnují klasické modlitbě slovem, v NAR církvích se mnoho 
 	prostoru věnuje modlitbám skrze zpěv. Jde často o hluboce duchovní prožitek ztotožnění se se 
 	společenstvím v atmosféře tzv. „uctívacích písní“, které mají obvykle čtyřčtvrťový slow fox 
 	rytmus. Lidé často zpívají v glossolálii, což Wagner přirovnává ke gregoriánskému chorálu113. 
 	Tento druh uctívání má i silně kontemplativní náboj. 
 	Vedle toho se v církvích pořádají různé modlitební pochody, modlitby na různých kopcích a 
 	vyvýšených místech. Wagner zmiňuje skupinu věřících z církve z „New Life Church of 
 	Colorado Springs“, která odjela do Nepálu a z vrcholku hor se modlila za evangeliem 
 	nezasažené národy114. Tuto akci považuje za jednu z deseti nejdůležitějších modlitebních 
 	aktivit, která se uskutečnila v geograficky i duchovně nejvyšší sféře, což souvisí s jeho 
 	teologií teritoriálních duchů, přebývajících v „ponebeských oblastech“115. Taktéž apoštolové 
 	
 	110 A worship song I frequently hear in new apostolic churches says: "Let your glory fall in this room; let it go forth 
 	from here to the nations." In: The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	111 WAGNER, Charles Peter. 7 power principles I learned after seminary, s. 28. 
 	112 Tamtéž, s. 30. 
 	113 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	114 WAGNER, Charles Peter. Joel News: Global Prayer News. 
 	115 Tamtéž. 
 	45 
 	Argentinského probuzení se často proti teritoriálním duchům modlili z vyvýšených míst, jako 
 	jsou hotelové pokoje ve výškových budovách116. 
 	1.3.7 Nové financování 
 	Zatímco tradiční církve se obvykle potýkají s nedostatkem financí, u NAR sborů se s touto 
 	situací můžeme setkat v mnohem menší míře. Wagner to přisuzuje vyučování o dávání, které 
 	je zároveň cestou jak od Boha něco získat. Zároveň jsou lidé v těchto sborech naučeni dávat a 
 	vzájemně se k tomu povzbuzují a činí tak z radosti117. Další skutečností, kterou již Wagner 
 	nezmiňuje, je široce přijímané učení o desátcích. S desátky se můžeme běžně setkat ve 
 	wesleyánské a pentekostální tradici, avšak důraz v NAR sborech bývá položen na to, že kdo 
 	desátek neplatí, okrádá Boha a hrozí mu aktuální nepožehnání,  či dokonce prokletí. Mnoho 
 	lidí tak dává nemalé finanční částky i ze strachu než jen z radostného srdce118. Zajímavou 
 	ucelenou publikací, která se zabývá úlohou desátků zejména v charismatickém hnutí a 
 	potažmo i v hnutí NAR, popsal Doležel119. 
 	1.3.8 Nový dosah 
 	Sbory NAR mohou být v určitých aspektech příkladem v nasazení pro evangelizaci. Agresivní 
 	zasažení ztracených a zraněných ve společnosti a světě je součásti novoapoštolské DNA 120. 
 	Jedním z nejrozšířenějších způsobů evangelizace je zde tzv. „zakládání nových sborů“. Tato 
 	strategie je spojená s přesvědčením, že mladé sbory rostou rychleji než sbory starší, a proto je 
 	modlitební strategií zakládat na jednom místě více sborů. Tyto sbory jsou ovšem zastřešeny a 
 	přikryty lokální apoštolskou službou, a proto se nejedná o klasický kongregacionalismus. 
 	Další misijní strategií je zakládání domácích skupinek a jejich růst tzv. „multiplikací“, kdy je 
 	na každého člena skupinky naléháno, aby přivedl nové účastníky, vytipované z okruhu jeho 
 	přátel, kteří jsou cílem soustředěných modliteb dané skupinky. Pro tento druh evangelizace se 
 	rozšířil název „přátelská“ nebo „nekonfrontační“. Některé církve mají velmi dobře rozvinutou 
 	službu pro chudé, hladové, nemocné a závislé121. Jeden z důležitých představitelů Nové 
 	
 	116 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63. 
 	117 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	118 Toto učení bylo rozvíjeno například Derekem Princem nebo v současnosti Argentinskými evangelisty. Byl to opět Carlos 
 	Jiménez, který řekl, že bratrovi, který neplatí desátek, by nesvěřil ani kufr. Když okrádá Boha, není si jist, zda by neokradl i 
 	jeho. 
 	119 DOLEŽEL, Jiří. Dějiny desátků. 
 	120 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	121 Tamtéž. 
 	46 
 	apoštolské reformace Ralph Neighbour vidí v aspektu domácích skupinek právě počátek 
 	„nové reformace“122.  
 	1.3.9 Nová orientace na moc 
 	Tento prvek je zřetelně dědictvím pentekostální, resp. charismatické orientace, a hnutí z ní 
 	vycházejících, jako je Vinice, jejíž vliv můžeme zřetelně sledovat ve Wagnerově 
 	nasměrování. NAR sbory ale často samy sebe jako charismatické neoznačují, ale spíše kladou 
 	důraz na moc Ducha svatého s tím, že veškeré projevy Ducha svatého zaznamenané v Novém 
 	zákoně, jsou stejně tak dostupné v dnešní době. Pod tímto si Wagner představuje nejen službu 
 	uzdravování, vymítání démonů, proroctví, ale i padání pod mocí Ducha a strategii boje 
 	s teritoriálními duchy, od čehož se ovšem klasičtí letniční obvykle distancují123. Někteří 
 	nezávislí pozorovatelé z duchovních projevů a atmosféry shromáždění odvozují, že služba 
 	v NAR sborech není cílena primárně k mysli, ale k srdci účastníků bohoslužeb a hodnotí je 
 	jako „příliš emocionální“124. 
 1.4 Instituce NAR 

 	NAR má samozřejmě bezpočet různých známých i neznámých sítí a samozřejmě i různých 
 	institucí, které se obvykle pyramidálně sbíhají k rukám jednotlivých apoštolů. Instituce C. P. 
 	Wagnera se však těší vysoké prestiži a obecnému respektu a jsou považovány za klíčové 
 	ohledně formulací apoštolských vizí a potvrzování nových apoštolů v jejich úřadu. 
 	1.4.1 Mezinárodní koalice apoštolů (ICA) 
 	Mezinárodní koalice apoštolů (International Coalition of Apostles) byla založena v roce 1999 
 	v Singapuru skupinou apoštolů pod vedením Eda Silvosa. Síť vznikla na základě diskuse, jak 
 	může Bůh účelně použít apoštolskou síť za účelem spojené snahy pomoci Božímu království. 
 	Během diskuse John P. Kelly navrhl vytvoření vedoucího centra v Texasu. Kelly byl následně 
 	požádán zorganizovat koncil a pozvat apoštoly, aby se připojili k síti ICA. Zakládající 
 	konference se konala v roce 2000 poblíž Dallasu. Kellymu poté bylo „Bohem přikázáno“, aby 
 	vyzval C. P. Wagnera k přijetí úřadu předsedajícího apoštola - Presiding Apostle. Následně, 
 	v roce 2001, se ICA přemístila do Wagnerova úřadu Global Harvest v Coloradu. Kelly zůstal 
 	
 	122 NEIGHBOUR. Ralph W. Jr. Where do we go from here?  s. 57. 
 	123 Poměrně obsáhlé kritické stanovisko uvedl děkan univerzity Assemblies of God v Jižní Korei, teolog slovenského původu 
 	John Stetz (Jan Stec) In: STETZ, John. Svrablavé uši.  
 	124 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal.  
 	47 
 	ve službě apoštola velvyslance - Ambassadorial Apostle, který bude globálně reprezentovat 
 	ICA a který bude v USA pořádat summity. V roce 2009, k osmdesátým Wagnerovým 
 	narozeninám, bylo rovněž Wagnerovi Bohem přikázáno nabídnout Kellymu své předsednictví 
 	v ICA. Na výročním mítinku, na jaře roku 2010, byl Wagner instalován jako Presiding 
 	 Apostle Emeritus of ICA a Kelly jako Presiding Apostle 125. 
 	1.4.1.1 Definice apoštola 
 	ICA má specifickou definici apoštola, podle níž se apoštol nevyskytuje pouze v církvi, ale i v 
 	obchodní sféře. Jako apoštol je zde uznán obdarovaný křesťanský vůdce, vyučený, pověřený a 
 	poslaný Bohem s autoritou ustanovit vládu církve nebo obchodu ve vyznačené sféře skrze 
 	„slyšení, co praví Duch“ a ustanovit věci za účelem růstu a zralosti dané skupiny nebo 
 	komplexu skupin v oblasti církve nebo byznysu. Protože apoštolové pracují ve více sférách, 
 	ICA uznává „vertikální apoštoly“ (církevní, funkční, kongregační a týmové) a „horizontální 
 	apoštoly“ (pokrývající, vyslance, mobilizační a teritoriální) a další druhy „sekulárních 
 	(marketplace)126 apoštolů.“ Obecně má ICA za cíl spojovat apoštolskou moudrost a zdroje, 
 	aby každý člen mohl působit strategičtěji a globálně kombinovat úsilí a efektivně urychlovat 
 	vzestup Božího království v každé sféře společnosti. ICA k tomu využívá dostupné 
 	technologie jako internet, blogy, online videa ad127. 
 	Členem ICA se může stát jen ten, kdo je na základě doporučení signifikantní části církve, 
 	například „peer-level“ apoštolů rozpoznán jako apoštolsky obdarovaný a kdo již tímto darem 
 	nějakou dobu veřejně slouží. ICA ovšem nepovolává apoštoly ani nedává apoštolský kredit. 
 	Toto povolání záleží na místní církvi. ICA je pouze sekundární, horizontální strukturou, 
 	sloužící ke spojení již povolaných apoštolů. V čele ICA sdružení stojí „Apoštolský koncil“, 
 	jehož členy jsou obvykle známí vůdci, kteří se rekrutují často z řad nezávislého 
 	charismatického hnutí128. Součástí webové prezentace byl donedávna i seznam rozeznaných 
 	
 	125 Inernational Coalition od Apostles. 
 	126 Pojem „marketplace apostle“ není snadné přeložit do češtiny. Jeho význam se dá odvodit spíše z kontextu. Jelikož Wagner 
 	ve své knize „ The Church in the Workplace“ vidí jako marketplace sféry, jako je umění, média, trh a vláda, bude všude v této 
 	práci uvádené jako synonymum k „marketplace apostle“ termín „sekulární apoštol“. 
 	127 An apostle is defined by ICA as a Christian leader gifted, taught, commissioned, and sent by God with the authority to 
 	establish the foundational government of a church or business within an assigned sphere by hearing what the Spirit is saying 
 	and sets things in order accordingly for the growth and maturity of the group or complex of groups (churches or businesses) 
 	In: About ICA. 
 	128 The Presiding Apostle appoints an ICA Apostolic Council which provides advice and accountability. ICA members are 
 	free to bring any concerns which may arise to any or all council members. The Apostolic Council includes: Che Ahn, George 
 	Bakalov, Mark Chironna, James Chosa, Ron Cottle, Naomi Dowdy, John Eckhardt, Pat Francis, Bill Hamon, Dan Juster, 
 	John P. Kelly, Joseph Mattera, Mel Mullen, Dennis Peacocke, Mark Pfeifer, Chuck Pierce, Ed Silvoso, C. Peter Wagner, 
 	Doris Wagner, Lance Wallnau, and H. Daniel Wilson. In: Tamtéž. 
 	48 
 	apoštolů, který byl později odstraněn z veřejné prezentace a je možné na něj nahlédnout až po 
 	přihlášení, které je chráněno heslem. 
 	1.4.2 Apoštolský koncil prorocky obdarovaných starších (ACPE) 
 	Apoštolský koncil prorockých starších „The Apostolic Council of Prophetic Elders“ je 
 	skupina proroků, která se každoročně společně schází počínaje rokem 1999. Jejich cílem je 
 	vydávat prorocká poselství spíše na základě společného konsensu než na základě hlasu 
 	jediného proroka. Základem pro tuto službu jsou první tři biblické verše z třinácté kapitoly 
 	Skutků129. Cílem společných setkání je hledat Boha, zvažovat přijatá prorocká varování, která 
 	byla přijata v prorockých kruzích a rozsuzovat, co Bůh skutečně řekl. Mezi těmito proroky 
 	jsou vůdci a zakladatelé různých „Božích hnutí“130. 
 	1.4.3 Eliášův seznam 
 	Instituce „The EliahList“ vznikla na základě prorockého pokynu, který byl dán publicistovi 
 	Steve Shultzovi, stoupenci NAR, který k tomu uvádí: 
 	„Při pohledu zpět do počátku devadesátých let, když jsem ještě pracoval v obchodní 
 	sféře… předtím, než byla běžně uživateli používána slova "internet" nebo "webová 
 	stránka", obdržel jsem v Texasu slovo od proroka. Ten mi řekl „Budeš spojovat 
 	proroky skrze počítač.“131 
 	Na svoji službu se Shultz připravoval na Christian International (CI), který vedl biskup, 
 	kterému je v hnutí rovněž přisuzována zásadní apoštolská autorita, Bill Hamon. Posléze byl 
 	Shultz vyzván, aby se stal jedním z vedoucích své církve ve Vancouveru. V roce 1997 začal 
 	skrze internet rozesílat povzbuzující prorocká slova. Zpočátku měl seznam jen asi 30 přátel, 
 	ale později se jeho služba rozrostla na dnešním 135 000 přihlášených účastníků132. Když 
 	nahlédneme na autory proroctví na EliahList, mohli bychom seznam jejich jmen nazvat kdo je 
 	 kdo v NAR, i když občas se objeví příspěvky i od některých konzervativních evangelikálů. 
 	Tato internetová služba má dvě sekce. Jedna je zisková a druhá nezisková. Ziskovou službu 
 	tvoří publikace, které jsou rozesílány spolu s reklamami na publikace podporované EliahList a 
 	
 	129 „V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval 
 	druhem tetrarchy Heroda, a Saul. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula 
 	k dílu, k němuž jsem je povolal". A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.“(Sk 13:1-3). 
 	130 What Is The Apostolic Council of Prophetic Elders? 
 	131 SCHULTZ, Steve. Question: How did you get started and who are you? 
 	132 Tamtéž. 
 	49 
 	neziskovou službu tvoří „ElijahStreams“ a „Prophetic.TV“. Součástí služby jsou i rozesílaná a 
 	překládaná proroctví (němčina, francouzština, španělština)133. 
 	Proroctví, vydávaná na portálu „The EliahList“, většinou mluví o dalekosáhlém křesťanském 
 	probuzení, které má přijít a proměňovat společnost. Jejich tématem zpravidla bývá Boží 
 	armáda, duchovní boj, Boží přítomnost. Obvykle se jejich obsah shoduje s exponovanými 
 	tématy a důrazy v charismatickém hnutí134. V USA existují apologetické služby „on-line“, 
 	které zkoumají jednotlivá proroctví a nezřídka upozorňují na to, že se nenaplňují nebo varují 
 	před jejich bizarním obsahem. Jedna z nejnavštěvovanějších křesťanských antikultovních 
 	stránek pod názvem „Deception in the Church“, provozovaná skupinou akademických 
 	teologů, publicistů a duchovních, sdružených ve skupině „Apologetic Coordination Team“, 
 	od roku 2004 do roku 2008 zveřejnila obsáhlý kritický rozbor takových proroctví135. 
 	1.5 Další osobnosti NAR 
 	V rámci NAR působí mnoho dalších apoštolů, proroků, učitelů, pastýřů a evangelistů. 
 	Jakýkoliv jejich výčet by byl ovšem nutně neúplný. Apoštolské sítě se seznamy apoštolů, kam 
 	se přijímá pouze na základě doporučení prověřeného apoštola, poukazují, že struktury nelze 
 	považovat pouze za formální, přesto se NAR sama deklaruje jako pouhé hnutí a po celém 
 	světě dnes existuje řada alternativ k ICA. V této stati proto budou uvedeni především ti, kteří 
 	jsou v rámci hnutí považováni za VIP osobnosti, a Wagner sám je často zmiňuje136 nebo ti, 
 	kteří měli a mají přímý vliv na církve v České republice. Některé další osobnosti budou 
 	zmíněny v rámci hnutí, které byly buď předstupněm NAR, nebo jsou přímo jeho součástí. 
 1.5.1 Bill Hamon 

 	Bill Hamon je významným stoupencem hnutí Pozdního deště a Nové apoštolské reformace. 
 	Narodil se v roce 1934 a do křesťanské služby pastora vstoupil již jako teenager. Sám uvádí, 
 	že vyrostl v hnutí restauracionismu137. V roce 1967 založil „Christian International School of 
 	Theology“ (CIST), ze které byly v průběhu dvaceti šesti let založeny stovky odboček v rámci 
 	místních církví po celém světě. Jen školou pořádanými biblickými kurzy prošlo za dobu 
 	
 	133 Tamtéž. 
 	134 Prophetic Words List. 
 	135 SIMPSON, Sandy. The ElijahList. 
 	136 Tyto osobnosti Wagner mnohokrát zmiňuje a cituje ve svých knihách i článcích. Systematicky se řadě z nich věnuje ve své 
 	nové autobiografické knize „Wrestling with Alligators, Prophets and Theologians: Lessons from a Lifetime in the Church- A 
 	Memoir“ (2010), kde jim přiznává jejich rozhodující vliv na proměny jeho věrouky. 
 	137 HAMON, Bill. Apostles, prophets, and the coming moves of God, s. 10. 
 	50 
 	existence 8 000 studentů. V roce 1979 Hamon k instituci připojil „Školu Ducha svatého.“ 
 	Tato škola učí, trénuje a aktivuje jednotlivce v užívání darů Ducha svatého. V rámci areálu se 
 	rovněž pořádají konference a semináře s důrazem na Ducha svatého. 
 	V roce 1980 vznikla při škole „Christian International Ministerial Association“ (CIMA) a o tři 
 	roky později Hamon obdržel zjevení, že Bůh hodlá povolat velké společenství proroků 
 	poslední doby za účelem obnovy služby apoštolů a proroků. V té době napsal první sérii tří 
 	knih o prorocích a prorocké službě. V jeho biografii se uvádí, že „Bůh začal udílet Dr. 
 	Hamonovi jednak vizi a jednak břímě povolávat k aktivaci a dospělosti velké prorocké 
 	služby“138. CIMA se v té době proměnila na Christian International Network of Prophetic 
 	Ministries (CI NPM), což je instituce s mezinárodním vlivem, skrze niž byly povolány  a  
 	 aktivovány stovky proroků do prorocké služby. 
 	Další zlom nastal v roce 1991, kdy začala být v církvi rozpoznávána služba apoštolů, kteří 
 	vedle proroků - podle doktrín NAR - tvoří současný základ církve. Hnutí NAR však bylo 
 	zatím v zárodcích. V mnoha srdcích nastalo volání po apoštolské vládě v církvi a 
 	 apoštolských zázracích, které by měly být uplatňovány v místních církvích v rámci 
 	stávajících služebností. A právě zde nalezla své místo prorocká služba, která vznikla svoláním 
 	proroků poslední doby. V této době vyvstala - podle kruhů okolo Hamona - silná potřeba 
 	služby apoštolů, kterým by proroci byli vykazatelní a nad nimiž by byl ustanoven apoštolský 
 	dozor. Proto začala vznikat síť sborů a služeb. Vzájemné vztahy, dozor,  vykazatelnost a 
 	 přikrytí vytvářely základ pro službu. V květnu 1992 proto vznikla Mezinárodní křesťanská síť 
 	církví (Christian International Network of Churches) CINC139. Většina těchto učení a principů 
 	mají podle řady historiků moderního křesťanství svůj původ v hnutí Pozdního deště, jehož 
 	restauracionismus zmiňuje i Hamon140. Není proto divu, že Hamon byl vyzván C. P. 
 	Wagnerem, aby se připojil k myšlenkám NAR a velmi ocenil přínos Hamonovy knihy 
 	„Apoštolové a proroci“, ke které sám také napsal úvod141. 
 	
 	138 Dr. Bill Hamon: Christian International Founder. 
 	139 Tamtéž. 
 	140 HAMON, Bill. The eternal Church,  s. 230. 
 	141 HAMON, Bill. HAMON, Bill. Apostles, prophets, and the coming moves of God: God's end-time plans for his church and 
 	 planet earth,  xxi-xxiii. 
 	51 
 1.5.2 Ed Silvoso 

 	Argentinec Ed Silvoso se v ICA těší úřadu apoštola a je ředitelem mezinárodní organizace 
 	„Harvest Evangelism“142. Specializuje se na získávání měst a národů pro Krista, tržní 
 	transformaci a rovnost pohlaví v církevní službě. Již v 17 letech se Silvoso, v domě svých 
 	rodičů a ve společenství mladých, stal evangelistou a jeho spolupracovníkům bylo 13, 15 a 19 
 	let143. Dlouhý čas kázal se svým bratrancem, známým evangelistou Luisem Palauem. Stal se i 
 	autorem bestselleru „That None Should Perish: How to Reach Entire Cities for Christ 
 	Through Prayer Evangelism,“, kde prezentuje duchovní boj při evangelizaci měst a mnoha 
 	dalších knih, věnujících se sociální transformaci, křesťanskému byznysu a apoštolské službě 
 	na pracovišti. Celkem jedenáct let sloužil na masových evangelizacích, ale při zpětném 
 	pohledu uvádí, že jen 5 % lidí, kteří se rozhodli Krista následovat, se připojilo k církvi. Ve 
 	skutečnosti se jednalo o Wagnerův postulát, se kterým se setkal na Fullerově semináři, kam 
 	odešel na školu misie poté, co se na čas uvolnil z evangelizací s Palauem. Z Fullerova 
 	semináře se navrátil s touhou získat pro Krista celá města144. Z tohoto důvodu se pak Silvoso 
 	rozhodl změnit strategii a zakládat církve, kde by lidé byli trénováni. Snažil se přitom 
 	spojovat principy masové evangeliazace a principy církevního růstu, které se právě naučil. 
 	V roce 1976 objevil důležitost duchovního boje, avšak po dvou letech onemocněl 
 	nevyléčitelnou nemocí myasthenia gravis a od lékařů dostal jen dva roky života. Tuto nemoc 
 	později pochopil jako důsledek duchovního boje. V té době se rozhodl založit výcvikové 
 	centrum, kam lidé začali přicházet, aby se učili. Tehdy, kdy měl Silvoso zemřít, dostával 
 	denně 16 injekcí a bral 42 pilulek hormonů a příležitostně i cytostatik. Celkem dvakrát týdně 
 	chodil na transfuze. Měl ovšem touhu evangelizovat a dostal od Boha zaslíbení, že bude 
 	uzdraven. Uzdravení byl ovšem proces, který trval celkem 4 roky145. Napsal k tomu: 
 	„Jednou v noci jsem se intenzivně modlil za nadpřirozené vedení. Měl jsem sen, ve 
 	kterém jsem viděl sám sebe a skupinu svých přátel, jak zahajujeme novou misijní 
 	organizaci s názvem "Harvest Evangelization". Druhý den ráno zazvonil telefon. 
 	Daniel Craig, jeden z mužů z mého snu mi volal z Los Angeles. Slyšel, že jsem odešel 
 	z Palauova týmu a chtěl vědět, co by mohl udělat, aby mi v tom pomohl! Nyní jsem 
 	
 	142 Harvest evangelism. 
 	143 Personal Story: Ed tells his life story while answering the question. 
 	144 Tamtéž. 
 	145 Tamtéž. 
 	52 
 	uviděl, že Bůh chtěl, abychom začali novou misijní organizaci. Dne 30. srpna 1980 se 
 	oficiálně zrodila "Harvest Evangelization."“146 
 	V tomto čase se ve spolupráci s Cho, Wagnerem, Jacobsovou a dalšími také uskutečnila akce 
 	získání města Resistencia, kde byla uplatněna nová strategie duchovního boje, která se 
 	připravovala v USA v letech 1987-1988 a vyvrcholila v roce 1990. Spolupracovali zde 
 	američtí i argentinští vedoucí147. Nyní Silvoso pracuje ve 158 městech na čtyřech 
 	kontinentech. Jeho práce je nejvíce rozvinuta v Austrálii, Hong Kongu, Taiwanu, v Japonsku, 
 	USA, Kanadě, Argentině, Brazílii, UK, Singapuru, Švýcarsku a v Jižní Africe148. 
 1.5.3 Charles Pierce 

 	Apoštol D. „Chuck“ Pierce je blízkým spolupracovníkem Petra Wagnera, se kterým ho 
 	seznámila Jacobsová. Vlastní magisterský titul z oblasti byznysu University of North Texas a 
 	magisterský a doktorský titul z praktické teologie z Wagner Leadership Institute. Podle 
 	Wagnera je Pierce prorokem, který ho nasměroval k jeho reflexi samotné NAR a rozšíření 
 	pojetí mezinárodní apoštolské služby149. Tato sympatie je oboustranná a Pierce si naopak 
 	považuje za privilegium být milován a veden svatými manžely Wagnerovými150. 
 	Je autorem řady publikací, které byly vydány v institucích pod Wagnerovým vlivem. V jeho 
 	životopise se uvádí, že byl použit Bohem k mobilizaci a zprostředkování přímluvných 
 	modliteb v celosvětovém měřítku. Je ordinovaným služebníkem a slouží jako president 
 	„Glory of Zion International Ministries“ v Dentonu v Texasu. Tato instituce je postavena na 
 	 vizi mobilizace dalších apoštolských služebností ve světě. Jeho služba rovněž rozvíjí a 
 	pokrývá „The Eagles of God Apostolic Intercessory Teams“, který je určen k přímluvám 
 	v celosvětovém měřítku. Pierce je rovněž presidentem „Global Spheres“, což je apoštolská 
 	služba pro apoštoly, proroky a přímluvce151. 
 	V rámci dlouholeté spolupráce s Wagnerem je Pierce zmocněn jako strážce (Watchman) 
 	„Global Harvest Ministries“. V jeho životopise se uvádí, že je znám pro svůj prorocký dar, 
 	kterým je nápomocný městům a národům, církvím i jednotlivcům k pochopení časů a období, 
 	
 	146 Tamtéž. 
 	147 Velmi detailně tento plán, včetně zahrnutých osob a časového harmonogramu, popsal Holvast. In: HOLVAST, 
 	René. Spiritual mapping in the United States and Argentina. 
 	148 Talking To Ed Silvoso. 
 	149 WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets, and theologians, s. 200-205. 
 	150 „During this time, the Lord, in His infinite wisdom, aligned me with Peter and Doris Wagner. What an honor to have been 
 	mentored, loved, and received by these two paradigm changing saints.“ In: About Global Spheres, Inc.: A note from Chuck 
 	D. Pierce. 
 	151 Chuck Pierce Glory of Zion International Denton. 
 	53 
 	ve kterých žijeme. Pierce je dále členem výkonného výboru „Coalition of Apostles“, 
 	„Apostolic Council of Prophetic Elders“ a „International Society of Deliverance Ministers.“ 
 	Je rovněž členem „International Federation of Churches and Ministers“152. 
 	1.5.4 Cindy Jacobsová 
 	Cindy Jacobsová je mezinárodně uznávanou prorokyní, která cestuje k jednotlivým národům 
 	světa, kde svými radami slouží nejen zástupům, ale i státním představitelům. Může se vykázat 
 	dvěma doktoráty, jedním z „Christian International“ z Floridy, kde působil jako lektor Bill 
 	Hamon a druhým z „Asian Theological Association“. Její hlavní službou je pomoci těm, kdo 
 	hledají prorockou radu. Tato služba povstala z jejího osobního povolání, ve kterém k ní, podle 
 	jejího svědectví, Bůh promluvil slovy verše Žalmu 2,8: „Požádej, a národy ti předám do 
 	dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země“. Toto slovo vzala velmi vážně. Jacobsová své 
 	povolání sloužit národům popsala jako „obrácený stesk po domově“. Každý rok cestuje do 
 	téměř všech obydlených kontinentů k tisícům lidí153. 
 	Byla to rovněž ona, kdo Wagnerovi prorocky sdělila, že v městě Providencia musí být spáleny 
 	modly, včetně kultu katolických svatých, stejně jako čarovné knihy v Efezu154. Zřejmě i tato 
 	věc vedla Wagnera k tomu, že přes svoji ekumenickou profilaci viděl kult svatých v Latinské 
 	Americe a uctívání Marie v Evropě jako démonickou věc, která zásadně zabraňuje, aby přišlo 
 	probuzení. Tato teologie nalezla i vyjádření v knize Souboj s královnou nebes 155 .  Od této 
 	teologie se poté distancovala vlivná skupina německých charismatiků156. 
 	Služba Jacobsové nese název „Mezinárodní generálové“ (Generals International) a jejím 
 	hlavním posláním je stálá intervence přímluvných modliteb, která se poprvé uskutečnila v síti 
 	přímluvců v některých regionech Asie a Turecka. Je častou účastnici diskusního klubu „The 
 	700 Club“ na televizní stanici TBN patřící k nezávislému charismatickému hnutí. Publikuje 
 	články pro evangelikálně zaměřené časopisy „Charisma, Ministries Today“, a „Spirit-Led 
 	Women“. Je autorkou knih jako „Obdržení bran nepřátel“, „Boží hlas“, „Poslání žen“, 
 	
 	152 Tamtéž. 
 	153 About Cindy. 
 	154 WAGNER, Charles Peter. Hard-core idolatry: facing the facts s. 38-40. 
 	155 WAGNER, Charles Peter. Souboj s královnou nebes. 
 	156 „Kruh charismatických vedoucích v Německu, který sdružuje představitele charismatických hnutí v různých církvích, se 
 	distancoval od názoru, že mariánskou zbožnost je třeba považovat za démonskou. Tento názor vyslovil americký odborník na 
 	misii C. Peter Wagner... Na mezinárodní konferenci v Hannoveru na podzim loňského roku prohlásil, že ďáblem pověřená 
 	' Královna nebes'' je odpovědná za duchovní temnotu v Evropě. K maskám této ' satanské postavy' patří také ' Boží matka 
 	Maria''. Kruh charismatických vůdců však Wagnerovy teze odmítl a nepřipojil se k názoru, že mariánský kult je rozhodující 
 	překážkou pro duchovní probuzení. To podle vyjádření Kruhu vždy souvisí s osobním vydáním se Ježíši Kristu.“ In: Uctívání 
 	Marie Démonské? 
 	54 
 	„Osvoboď nás od Zlého“ ad. Její televizní pořad „God Knows“ je překládán do šesti 
 	světových jazyků157. Je rovněž členkou rady mezinárodní ženské organizace Aglow158. 
 1.5.5 Rick Warren 

 	Rick Warren je formálně baptista. Podle časopisu Time patří mezi nejvýznamnější 
 	světové náboženské vůdce a nejvlivnější Američany159. Je jednou ze stěžejních a klíčových postav hnutí církevního růstu, resp. z jeho větve, které vešlo ve známost jako „Purpose Driven 
 	Church“ (Cílevědomá církev), což je i synonymem Warrenova bestselleru, ve kterém 
 	představil manažerské dovednosti, které aplikoval k zapojování konvertitů do svého sboru. Se 
 	svým dalším bestsellerem a stejnojmenným videopořadem „Purpose Driven Life“ a 
 	čtyřicetidenním plánem pro studium Bible, Warren vytvořil mezinárodní síť miliónů 
 	jednotlivců a 400 000 sborů nejrůznějších vyznání. Knihu proslavila historka z 11. března 
 	roku 2005 v Atlantě. Brian Nichols zastřelil čtyři lidi a na útěku před policií si vzal rukojmí 
 	Ashley Smithovou. Tato křesťanka mu pak četla z Warrenovy knihy. Nichols následně ženu 
 	propustil a vzdal se policii. Příběh pak obletěl USA160. 
 	V širší křesťanské veřejnosti je Warren známý jako zakladatel sboru „Saddleback 
 	Church Lake Forest“ v Kalifornii. Tento sbor je stále označován jako nejrychleji rostoucí sbor v historii a největší sbor Jižní baptistické konvence (SBC). V posledních deseti letech bylo v tomto sboru pokřtěno více než deset tisíc konvertitů. Sbor založil přes třicet 
 	dalších sborů a vyslal přes čtyři tisíce svých členů na misii do celého světa. 
 	Warren patří mezi Wagnerovy žáky a svoji doktorskou práci „New Churches For a New 
 	Generation: Church Planting to Reach Baby Boomers “(1993)   z Fullerova teologického 
 	semináře sepsal pod Wagnerovým vedením161. Tato práce se pak stala Warrenovi teoretickou 
 	základnou pro jeho filosofii, resp. strategii myšlenek „Purpose Driven Church“. Warren kráčí 
 	zcela v duchu svého učitele, když tvrdí: „To, co říkám, není nic nového, jenom syntetizuji 
 	myšlenky a překládám je do srozumitelného jazyka“162. 
 	Warren se sice sám otevřeně neprofiluje jako stoupenec NAR, přesto je jeho učení s 
 	myšlenkami NAR více než kompatibilní. Můžeme se u něho setkat jak s myšlenkami o „druhé 
 	
 	157 Cindy Jacobs. Generals International. 
 	158 Cindy Jacobs. Morning Star. 
 	159 The Purpose Driven Pastor: Rick Warren. 
 	160 ŠOBR, Daniel. Rick Warren. 
 	161 WARREN, Rick. New churches for a new generation church planting to reach baby boomers; a case study. 
 	162 ŠOBR, Daniel. Rick Warren. 
 	55 
 	reformaci“163, o „militantní armádě křesťanů“, která má dobývat národy, tak se silným 
 	pojetím autority vedoucích sboru a využívání manažerských dovedností. Těchto podobností si 
 	všimla i řada publicistů164. Warren je prominentním řečníkem na fórech, jako je například 
 	OSN, Světové ekonomické fórum v Davosu nebo Iniciativa proti globálnímu oteplování. Stále 
 	více se spekuluje, že je vůbec nejvlivnějším evangelikálem současnosti. Zejména pro 
 	spojování manažerských dovedností, evangelizace a autoritářství se ovšem Warren stal i 
 	předmětem kritiky českých a slovenských evangelikálních teologů165. 
 1.5.6 Edward Traut 

 	Prorok Edward Traut se narodil a vyrůstal v Jihoafrické republice. Křesťanem se stal ve svých 
 	třinácti letech na dětské evangelizaci. Později prožil zkušenost křtu Duchem svatým a 
 	vystudoval Baptistický teologický seminář. Do roku 1986 sloužil jako pastor a od této doby 
 	byl povolán k prorocké službě. Samotné povolání do úřadu proroka se odehrálo za poněkud 
 	neobvyklých okolností. V noci se Trautovi, v záři bílého světla, zjevil Ježíš a několik hodin 
 	k němu mluvil o proroctví. Traut nejprve toto povolání ignoroval, ale srážka s vlakem, kterou 
 	
 	163 BOORSTEIN, Michelle. Megachurch Pastor Warren Calls for a Second Reformation. 
 	164 Rick Warren's Connections to Joel's Army. 
 	165 Například profesor Procházka, evangelikální teolog působící na katedře evangelikální teologie a katechetiky na PeF UMB 
 	v Banské Bystrici k tomu uvádí: 1. Autor opakovaně tvrdí, že kazatel má na sboru setrvat co nejdéle. Myslí zjevně na takové 
 	kazatele, kteří sbor budují, zejména na ty, kteří budují nový, „svůj“ snad více méně nezávislý sbor (baptisti vyznávají 
 	kongregacionalismus). Pro tuto pozici však nepodává uspokojivou biblickou argumentaci. Navíc se pochopitelně nezabývá 
 	situací, je-li na sboru kazatel, který práci spíš ničí než buduje, ale chce tam dlouho setrvat. 2. Autor se staví za radikální 
 	budování sboru, který má jasný cíl, shodný s vizí kazatele. Ovšem kazatel, který by si toto podle vzoru R. Warrena přivlastnil 
 	a zavedl marketingové principy do dalšího budování jemu svěřeného sboru v našich podmínkách, způsobí pravděpodobně 
 	velkou bolest těm, kteří jsou „jiní“. Představil jsem si některé své milé starší bratry, jak musejí odejít ze společenství, protože 
 	jsou „jiní“ a nemají kam jít, protože např. jiný metodistický sbor v okolí není... “ In: PROCHÁZKA, Pavel. Warren, Rick. 
 	Cílevedomá církev. 
 	Docent Hanes, působící na stejné katedře je rovněž kritický: „Preklady Biblie, ktoré WARREN často používa, text 
 	neprekladajú, ale vykladajú tak, aby vyhovoval plauzibilite súčasného človeka… WARREN vynecháva podstatné články 
 	kresťanskej dogmatiky, ktoré sa nehodia k jeho obrazu Boha ako akéhosi "nebeského Smajlíka". Takýto Boh je na prvý 
 	pohľad príťažlivý, otázkou ostáva, či je skutočný. (Napr. tvrdiť, že Boh sa pri narodení každého človeka usmieva, je len 
 	ťažko možné zmieriť s Ježišovým výrokom o Judášovi, o ktorom povedal, že by mu bolo lepšie, keby sa nebol narodil. Mk 
 	14:21)…WARREN sa prirodzene nehlási k humanistickému ateizmu, naturalizmu, či sekularizmu, ale humanistický 
 	antropocentrizmus patrí k základným metódam jeho práce. Knihu The Purpose Driven Life začína oslobodzujúcim "It's not 
 	about you" ["Nie je to o tebe" alebo volnejšie "Nejde tu o teba"], ale celá kniha je postavená na ego-teológii Boh pre mňa. 
 	Všimni si, že motiváciou a argumentáciou pre uctievanie Boha aj službu iným je tu vždy uspokojovanie mojich potrieb… 
 	Ježiš Kristus je tu len akýmsi dokonalým príkladom použitia techník church growth, a nie živým Pánom cirkvi, ktorá si môže 
 	"on-line" zisťovať jeho vôľu. Organizácia zborového života podľa zásad purpose driven povedie lúdi skôr k hrdosti na 
 	firemnú značku ako k načúvaniu hlasu Ducha Svätého. …Napriek tomu, že WARREN výslovne popiera, že by využíval 
 	zásady súčasnej populárnej psychológie, jeho knihy sú nimi dosť nasiaknuté. Ak si prečítaš len niečo málo o význame 
 	poznania zmyslu života v logoterapii [Veľký význam poznania zmyslu života v psychoterapii objavil Viktor E. FRANKL 
 	(1905-1997)], zistíš, že reči o purpose ľudského života majú obrovskú motivačnú silu aj bez ich kresťanského obsahu 
 	[FRANKL povedal, že "človek môže nájsť zmysel nezávisle na tom, či je religiózny, alebo nie…"]… Purpose 
 	driven cirkevný zbor vyžaduje zaviazanosť každého člena piatim arbitrárne zvoleným poslaniam. Podobne totalitné účinky 
 	má požiadavka, aby každý člen purpose driven zboru podpísal záväzok, že bude chrániť jednotu spoločenstva svojho 
 	cirkevného zboru. Keď sa jednota stáva nedotknuteľnou, býva potlačená pravda... WARREN tvrdí, že kritika na jeho adresu 
 	je prejavom žiarlivosti na jeho úspech. Ak za evanjelizačný úspech považujeme schopnosť pritiahnuť davy, potom je 
 	WARREN veľmi úspešný. Netreba však dlho vysvetľovať, že úspech pri nasledovaní Krista má aj iný rozmer, ako je kvantita 
 	získaných členov, čo nakoniec zdôrazňuje aj sám WARREN. In: HANES, Pavel. 10 rád k štúdiu kníh Ricka Warrena. 
 	56 
 	si evidentně vyložil jako důsledek neuposlechnutí Boží vůle, jej přinutila do prorockého úřadu 
 	vstoupit166. Po této dramatické zkušenosti založil a řídil organizaci „Prophetic Voice 
 	Ministries“ v Jižní Africe, která se věnovala výchově, vyučování a budování křesťanů 
 	v prorocké službě. V roce 1998 se přestěhoval do Texasu, kde zřídil organizaci „Prophetic 
 	Life Ministry“ s obdobnou vizí. Nyní jsou Edward a Louisa Trautovi podřízeni  pastorům 
 	Theovi a Bevě Wolmaransovým167, kteří nedávno založili v San Antoniu nový sbor. Služba 
 	Edwarda Trauta je dále zaštítěna dobrozdáním Billa Hamona168. 
 	Edward Traut je velmi dobře znám i v České republice, kam přijel poprvé v roce 2004 poté, 
 	co mu skončila sborová kázeň169. Od té doby navštívil Českou republiku mnohokrát, a 
 	vyučoval zde o proroctví, úřadu proroka a mnoha českým křesťanům předal proroctví o jejich 
 	budoucí duchovní službě. Jeho shromáždění byla podle biskupa Apoštolské církve „doslova 
 	prošpikována proroctvími o úžasných a velikých věcech, jež čekají každého, komu se 
 	proroctví dostalo“170. Ti, kteří měli se službou Edwarda Trauta zkušenost, se obvykle shodují, 
 	že je poutavá, zábavná, povzbudivá a přináší spoustu podnětných myšlenek a zajímavých 
 	výkladů Písma. Někteří ovšem mají problém s jeho sarkasmem a vtipkováním o jejich 
 	citlivých problémech171. Traut v České republice v roce 2005 proslul svým proroctvím, že do 
 	tří let nastane v ČR průlom a skrze ČR bude svět zasažen evangeliem172. 
 1.5.7 Alan Vincent 

 	Apoštol Alan Vincent patří v současné době mezi nejvíce vítané a frekventované řečníky, 
 	kteří se hlásí k NAR. Narodil se v roce 1940 v Anesbury ve státě Massachusetts. Je autorem 
 	mnoha knih s neortodoxním i pravověrným pohledem na christologii a soteriologii. Původně 
 	
 	166 „Prožil jsem neobvyklé Boží navštívení. Bylo to v noci, Pán mě probudil. V ložnici bylo bílé světlo a Pán ke mně mluvil 
 	mnoho hodin o prorocké službě a že bych měl začít, což jsem nechtěl přijmout. Ale Pán chtěl, abych žil vírou. Byl jsem tehdy 
 	pastorem, měli jsme dvě děti a cítil jsem zodpovědnost. Nechtěl jsem riskovat, chtěl jsem se z toho vykroutit. Uběhlo několik 
 	měsíců a já jsem se snažil to povolání ignorovat. Pak jsme se srazili s vlakem. Bůh získal moji pozornost a od té doby cestuji 
 	po světě s Bohem – bezpečně.“ In: Rozhovor s Edem Trautem, s. 4 
 	167 Prorocká služba. 
 	168 TRAUT, Ed. Pravdivě o proroctví, obálka. 
 	169 Informace z kázání biskupa Apoštolské církve Rudolfa Bubika při výročí založení VOŠMT v Kolíně dne 10. listopadu 
 	2007. 
 	170 „Shromáždění s bratrem Trautem byla doslova prošpikována proroctvími o úžasných a velikých věcech, jež čekají 
 	každého, komu se proroctví dostalo. Ze zkušenosti vím, že ne vždy se tyto velké věci skutečně dostaví. Je chyba na straně 
 	proroka? V žádném případě! Věřím, že šlo o Boží slovo.“ In: MOLDAN, Martin. Bojuj dobrý boj víry. 
 	171 BARTÍK, Jiří. Rozhovor s Edem Trautem, s. 4. 
 	172 „Při vaší minulé návštěvě jste zmínil, že následujících dvacet let bude znamenat pro Českou republiku duchovní průlom. 
 	Myslíte si to pořád?“ „Ano, pořád cítím, že nastane veliký duchovní rozmach, ne průlom, ale rozmach. Vnímám ale, že 
 	průlom nastane v následujících třech letech. Božím plánem je zasáhnout celý svět skrze Českou republiku. Nevím, proč si 
 	Bůh zvolil vaši zemi, prostě si ji vybral. Mnoho věcí se ve vaší denominaci úžasně rozvine. Co se týká dvaceti let, církev 
 	v tomto národě, jako i národ sám, mohutně posílí.“ In: Tamtéž. 
 	57 
 	byl úspěšným vědcem v oblasti fotografické techniky. V roce 1958 byl konfrontován se zvěstí 
 	evangelia a odevzdal svůj život Kristu. Krátce po svém obrácení odešel na misii do Indie, kde 
 	čelil mnoha protivenstvím a téměř zemřel na své onemocnění. Jeho cesta víry i změna 
 	paradigmatu je velmi podobná té Wagnerově. I on se setkal s metodistickým misionářem 
 	Stanley Jonesem, resp. s jeho knihou. „Neotřesitelné království a neměnný člověk“. O této 
 	zkušenosti pak napsal: 
 	„Začal jsem vidět království. Pochopil jsem, co to je království. Začal jsem kázat 
 	království. Další lidé mě v tom následovali a dnes společně postupujeme v království 
 	kupředu. První věc, která se stala, byla ta, že se náš sbor změnil v živou, mocnou a 
 	efektivní církev. Zázraky se staly běžnými. Démonicky posedlí šílení lidé běželi na 
 	naše shromáždění. Napomenul jsem démona ve jménu Ježíše a oni padali před 
 	shromážděním na zem. Démoni vyšli a lidé byli slavně osvobozováni a změněni. To se 
 	dělo ve sboru, který býval respektovaným baptistickým sborem. Teď už sbor nebyl tak 
 	respektovaný, ale o to více byl biblický.“173 
 	Když objevil tajemství duchovního boje s teritoriálními duchy, došlo v jeho službě v roce 
 	1972 v indické Bombaji k duchovnímu průlomu a během čtyř let se ke Kristu obrátilo asi 
 	100 000 lidí. Na základě svých zkušeností pak napsal knihu „Fight the Good Fight of Faith“. 
 	Později se Vincent přestěhoval do Anglie, kde založil a vedl sbor v Hertfordshiru. Nyní žije 
 	v USA, je spolupracovníkem NAR a je častým řečníkem na jejich konferencích. 
 	V devadesátých letech jeho poselství o duchovní autoritě bylo přijato v Polské letniční církvi 
 	a skrze časopis Život v Kristu se stalo i odrazovým můstkem k upevnění duchovní autority 
 	církevních vůdců v České republice s omezenou možností kritiky a autonomie prostých členů 
 	církve174. Při své návštěvě ČR Vincent svědčil o tom, že je plně uzdraven – což souvisí s jeho 
 	učením o božském zdraví - a že nyní, v pokročilém věku, se cítí mnohem lépe než ve svém 
 	mládí, kdy byl nemocen175. Aby demonstroval svoji kondici, jedním chvatem dokonce „složil 
 	na zem“ tlumočníka. Za tři roky se po zdravotních problémech s Evropou rozloučil s tím, že 
 	vracet se bude, pokud mu to zdravotní stav dovolí176. 
 	
 	173 Alan Vincent: Království v celé slávě. 
 	174 Poddanost nejen Bohu, s. 8-11. 
 	175 „Od úžasného uzdravení, které jsem prožil v Indii a o kterém jsem mluvil na Křesťanské konferenci, jsem neměl žádné 
 	zdravotní problémy. Léta jsem nebyl u lékaře. Na svůj věk jsem až neobyčejně zdravý.“ In: DITTRICH, Tomáš. Myslím, že 
 	máte nadějnou budoucnost, s. 10-12. 
 	176 DITTRICH, Tomáš. Alan Vincent se v Polsku loučil, s. 3. 
 	58 
 1.5.8 Ralph Neighbour 

 	Dalším ze stoupenců „nové reformace“, který má vliv na směřování křesťanů v České 
 	republice, je Ralph Neighbour. Neighbour sice veřejně nepoužívá slovo apoštol ve spojení s 
 	„druhou reformací“, přesto jím rozpracovaná eklesiologie je něčím, pro co se těší mezi 
 	stoupenci NAR respektu a principy jím předkládané koncepce „skupinkových sborů“ jsou zde 
 	velmi oblíbené. Apoštolské sbory jsou, jak již bylo uvedeno a jak si všímá například Stecker, 
 	obecně skupinkové a skupinky zde tvoří převodní mechanismus, skrze který se uplatňuje 
 	vláda apoštolského mandátu až k jednotlivým členům apoštolských sborů177. 
 	Neighbour se narodil v Texasu a vyrůstal jako baptista. Ve dvanácti letech prožil povolání ke 
 	službě Bohu na plný úvazek. Vystudoval biblickou školu a stal se pastorem. Na základě studia 
 	knihy Skutků přijal, že skupinky jsou základní stavební buňkou Kristovy církve178. Když 
 	navštívil korejský megasbor „Yoido Full Gospel Church“ známého pastora hnutí Víry Yonggi 
 	Cho v Soulu, nalezl zde praktické uplatnění své vize. Při návratu do Texasu se rozhodl 
 	přebudovat svůj malý sbor do skupinkové formy. Po několika letech experimentů jeho sbor 
 	vyrostl z původní malé skupinky na 700 členů. Neighbour byl výsledkem tohoto pokusu 
 	nadšen a stal se radostným věrozvěstem teorie skupinkových sborů. Kolem roku 1971 
 	zformoval hlavní zásady, které měly sloužit k transformaci klasických sborů do skupinkových 
 	struktur. Tak v roce 1981 vznikla „Touch Outrech Ministries“, kterou vedl až do roku 1995, 
 	kdy odešel na odpočinek a jeho místo nastoupil jeho syn Randall Neighbour. Dnes má „Touch 
 	Outreach Ministries“ pobočky v mnoha zemích světa. 
 	Neighbour je přesvědčen, že sbory, které nejsou skupinkové, se dnes dostaly do stavu, „kdy se 
 	zajímají více o aktivity než o lidi a ztratili opravdový život.“ Sám proto vidí příchod 
 	skupinkového hnutí jako počátek druhé reformace, která má navrátit církvi život a otevřít 
 	dveře pro působení Boží moci a duchovních darů179. 
 	Marván, který se ve své absolventské práci strukturou skupinkových sborů podrobně zabýval, 
 	po studiu Neighbourovy koncepce uvádí: ¨ 
 	
 	177 STECKER, Frederick. The podium, the pulpit, and the Republicans, s. 155. 
 	178 „Years ago, God impassioned my dad, Ralph Neighbour, Jr., with a vision for the church. As he read the book of Acts, the 
 	power of community to reach the world and create disciples jumped off the pages. Numerous trips to Seoul, Korea confirmed 
 	that a New Testament church was effective in modern day life. Throughout his forties, he experimented with holistic small 
 	groups (cell groups) and learned what would and would not work in our American culture. I was a young pup back then, and 
 	never realized my dad was modeling a form of New Testament Christianity rarely found in the average American 
 	church.Through my teenage years, I led a cell group and saw the power of my cell-based relationships. In one school year, I 
 	saw six of my buddies come to Christ and four of them launched cell groups of their own. I was spoiled“. In: NEIGHBOUR, 
 	Randall. We Are the Cell Group People. 
 	179 NEIGHBOUR. Ralph W. Jr. Where do we go from here?:  s. 57. 
 	59 
 	„…aby tato druhá reformace nastala, nestačí do již existujících systémů zakomponovat 
 	skupinky, tak jako není možné lít nové víno do starých měchů. Je třeba nechat starý 
 	systém zaniknout a zcela ho nahradit novým, skupinkovým.“180 
 1.6 Wagnerovy pochybnosti 

 	Přestože Wagner dokáže nesmírně motivujícím způsobem nově syntetizovat své analytické 
 	poznatky, barvitě popisovat duchovní boj a svá proroctví nejen ve slovech akademického 
 	teologa, ale i slovy „market speaku“ nebo slovy fotbalového trenéra, z jeho knih často čiší 
 	retrospektivní skepse. Zatímco líčí probuzení v Jižní Americe nebo v Africe či v Číně, pro 
 	USA příliš povzbudivá slova nemá. Již v roce 1999 konstatoval, že dobrou zprávou je, že se 
 	projekty zabírání měst množí a rostou v jednom americkém městě za druhým a účastní se jich 
 	nejlepší křesťanští vedoucí. Špatnou zprávou ovšem je, že se nepodařilo zatím zabrat jediné 
 	město181. O sedm let později své zklamání zopakoval: 
 	„Bůh nám poskytuje neuvěřitelné nové nástroje, aby dílo bylo vykonáno - nástroje, 
 	jako je zástupné vyznávání hříchů, duchovní mapování, strategické prorocké modlitby, 
 	masivní modlitební akce na stadionech, strategické úrovně duchovního boje, 
 	modlitební výjezdy, jednota pastorů, a koncept městské církve. Navíc Bill Bright, 
 	Elmer Towns a další učinili populární půst. Řekl bych, že někde okolo poloviny 
 	pastorů v USA má zkušenost se 40 denním půstem. Nicméně za posledních 15 let se 
 	v Americe nemůžeme vykázat jediným proměněným městem za období 15 let.“182 
 	Když Wagner hodnotil růst sborů NAR, přiznal dokonce, že jde pouze o přestup lidí z jiných 
 	sborů, nikoliv o nové konvertity183. Přesto nabádá, aby lidé nepodlehli únavě a satanskému 
 	vzdoru. Ani dnes, v roce 2012, přes mnohá proroctví o přicházením probuzení z okruhu NAR, 
 	se situace nezlepšila. Naopak, křesťanů v USA a v Evropě ubývá. Dá se tedy říci, že za více 
 	než 20 let Wagnerovy plány, strategie a nápady nepřinesly v zemi svého původu, USA, ten 
 	užitek, který se od nich očekával. Pokud použijeme stejné hodnotící pragmatické měřítko, 
 	které kdysi Wagner sám přejal od svého učitele misiologie, Donalda McGavrana, dalo by se 
 	konstatovat, že Wagnerovo učení v anglosaském prostředí jednoduše nefunguje. 
 	
 	180 MARVÁN, Josef. Skupinkový sbor. Kolín, 2005. Dostupné z: http://www.apologet.cz/files/attachments/file/27-1-sksb.doc. 
 	Absolvetská práce. VOŠMT. Vedoucí práce Franc, Aleš. Tato práce vyšla na pokračování v roce 2011 v časopise ECAV SR 
 	„Evanjelický posol spod Tatier“. 
 	181 WAGNER, Charles Peter. Revival!: it can transform your city!  s. 51. 
 	182 WAGNER, Charles Peter. The church in the workplace: how gods people can transform society, s. 40. 
 	183 WAGNER, Charles Peter. Spheres of authority, s. 60. 
 	60 
 1.7 Kritika NAR 

 	Při letmém pohledu na rozšířenost a aktivity NAR by se mohlo zdát, že hnutí je 
 	v křesťanských kruzích chápáno pozitivně. Nicméně snad žádné hnutí není v současné době 
 	v USA vystaveno tak zdrcující kritice jako právě NAR. Sám Wagner si všímá, že tato kritika 
 	se týká především učení o apoštolské vládě, úřadu proroků a mimo-biblických zjevení, 
 	 dominionismu, teokracii, nadpřirozených divech a zázracích a vztahových strukturách 184. 
 	Wagner ovšem v jedné ze svých knih uváděl, že na kritiku přestal reagovat vzhledem k tomu, 
 	že před svými teologickými posuny zastával ta kritická stanoviska, která mu nyní jeho kritici 
 	předkládají. Bůh mu podle něho kdysi řekl „Již žádnou polemiku!“185 Přesto ve svých 
 	polemikách Wagner nejednal jako mnozí charismatici, kteří své kritiky proklínali, 
 	zesměšňovali nebo alespoň okatě ignorovali. Jeho inteligence, intelektuální poctivost a zřejmě 
 	i vysoký kredit akademického teologa ho často vedly k tomu, že kritická stanoviska 
 	reflektoval ve svých knihách. 
 	Když NAR kritizoval letniční profesor historie Vinson Synan, Wagner mu učinil poklonu 
 	jako tomu, k němuž chová hlubokou úctu, a kdo je mužem číslo jedna na poli historie 
 	pentekostalismu186. Když pak Assemblies of God opakovaně kritizovaly učení o novodobých 
 	apoštolech, Wagner o nich psal jako o vysoce respektované denominaci187. Ve Wagnerových 
 	knihách tak nalézáme obecně respekt ke kritikům a i když mnozí, zejména z tábora 
 	amerického biblického fundamentalismu, neváhají užít expresivních pojmů jako je „falešný 
 	prorok“, „vlk v rouše beránčím“ nebo jen „heretik“, Wagner nikdy k podobnému arzenálu 
 	nesáhl, čímž se zdá, že převyšuje řadu svých oponentů. 
 	1.7.1 Kritika z církevních kruhů 
 	Sexuální a etické excesy mezi charismatiky, nenaplněná proroctví, finanční zpronevěry a 
 	hlavně hereze vedly v polovině devadesátých let k explozi poloprofesionálních a zcela 
 	laických apologetických a antikultovních hnutí různé úrovně, která se často rekrutovala 
 	z letničních a charismatických kruhů. Začali zde ovšem vystupovat i duchovní a teologové 
 	jako Dave Hunt, Bill Randles, Gordon Fee, Reinhold Ulonska, George Wood, John Stetz, 
 	Daniel Robert McConnell, David Wilkerson, Philip Powell, Orrel Steinkamp, J. Lee Grady 
 	
 	184 WAGNER, Charles Peter. The new apostolic reformation. 
 	185 WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets and theologians, s. 191. 
 	186 WAGNER, Charles Peter. Apostles today: biblical government for biblical power, s. 16. 
 	187 Tamtéž s. 17. 
 	61 
 	ad., přičemž všichni by se dali nazvat jako klasičtí letniční nebo charismatici. Mnozí jsou 
 	doktoři teologie, či dokonce pedagogové, a právě tito začali kritizovat hnutí, které NAR chápe 
 	jako své předchůdce a později, vlastně zcela logicky, i Wagnera a NAR jako takovou. 
 	Asi nejsystematičtěji se kritika NAR projevila ve Wagnerem již zmiňovaných, věroučných 
 	prohlášeních největší letniční protestantské denominace na světě, Assemblies of God. Ti 
 	nauku, že by církev stála na současných apoštolech a prorocích, kritizovali již v roce 1949188, 
 	v souvislosti s hnutím Pozdního deště, ke kterému se Wagner hlásí, jako k předchůdci NAR. 
 	Toto stanoviska pak zopakovali v dalším věroučném prohlášení „Endtime Revival–Spirit-Led 
 	and Spirit-Controlled“ z roku 2000189. O rok později, v roce 2001, pak vydali již přímo 
 	kritické prohlášení k NAR „Apostles and Prophets“190. V roce 2010 se pak objevilo další 
 	prohlášení, velmi umírněně a implicitně kritizující Wagnerovo pojetí teologie dominia 
 	„Kingdom of God“191. Dále AoG kritizují učení o duchovním boji s teritoriálními duchy 
 	„Spiritual Warfare (Attacks of Satan)“192 a v dalším prohlášení, dokonce již z roku 1972 „Can 
 	Born-again Believers Be Demon Possessed?“, odmítají exorcismus z věřících193. AoG pak 
 	nekritizují jen apoštoly, ale ve svém prohlášení se vymezují i učení a praxi novodobých 
 	proroků „Prophets and Personal Prophecies“194 a způsobu předávání duchovních darů195. Jsou 
 	to i jednotlivci, kteří např. na půdě prestižního letničního časopisu „Enrichmen Journal“ 
 	kritizovali křesťanské metody managementu196, učení o „generačním prokletích“197 nebo 
 	extrémních duchovních manifestacích Třetí vlny198. Současný superintendent AoG George 
 	Wood pak již dříve vysloveně a jmenovitě odmítl Wagnerovu doktrínu homogenní jednoty 
 	jako něco, co vysloveně odporuje jeho pojetí církve199. 
 	Krom této kritiky zde existuje ještě nepřeberné množství apologetů z řady amerických 
 	fundamentalistů a kalvinistů, kteří ovšem málokdy dokáží správně rozlišit mezi NAR a 
 	klasickým pentekostalismem. Asi vůbec nejznámější kritiku NAR poskytuje antikultovní 
 	
 	188 V roce 1949 nejvyšší rada Assemblies of God vydala věroučné stanovisko, v němž konstatuje chybnou nauku hnutí 
 	Pozního deště o tom, že církev stojí na současném úřadu apoštolů a proroků. In: MENZIES, William W. Anointed to Serve, 
 	s. 325. 
 	189 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	190 Apostles and Prophets. 
 	191 The Kingdom of God. 
 	192 Spiritual Warfare (Attacks of Satan). 
 	193 Can born-again believers be demon possessed? 
 	194 Prophets and Personal Prophecies. 
 	195 Imparting of Spiritual Gifts. 
 	196 WILKERSON, David. The Dangers of the Gospel of Accommodation. 
 	197 NUNALLY, Wave. Učení o generačním prokletí. 
 	198 WOOD, George. The Laughing Revival. 
 	199 WOOD, George. Does Jesus Want His Church To Be This Way?, s. 12-13. 
 	62 
 	služba „Cultwach“200, v jejímž čele stojí i autor kritického bestselleru o NAR „Kingdom 
 	Lost“, Mark Vrankovich. Kritice NAR se systematicky věnuje i skupina duchovních a teologů 
 	pod názvem „Apologetic Coordination Team“, z nichž většina má zřetelně letniční 
 	profilaci201. Dále je to například asi nejrozsáhlejší internetová apologetická služba 
 	Apologetics Index, která NAR věnuje rozsáhlou sekci202. 
 	1.7.2 Sekulární kritika NAR 
 	V sekulárních médiích se objevila kritika v různých novinách a s kritikou dokonce vystoupila 
 	i televizní stanice Al Jazeera203. Kritika NAR kulminovala zejména s posledními 
 	prezidentskými volbami, kdy se v médiích objevila Sarah Palinová, členka letničního sboru 
 	Assemblies of God, který je pod vedením pastora Ed Kalnina, podle konzervativního teologa 
 	ze stejné denominace Orrela Steinkampa, součástí NAR204. Na internetu rovněž koluje video 
 	z roku 2005, kde hostující africký apoštol Thomas Muthee vzkládá na Palinovou ruce, žehná 
 	ji a vysvětluje mandát dominia205. Sama Palinová je zahrnuta v modlitebním hnutí ve skupině 
 	kolem Mary Glazierové, které je součástí Wagnerovy apoštolské sítě206. Nejde přitom o žádné 
 	spekulace. Také Alan Vincent, v souvislosti s politickým vzestupem Palinové kladně kvituje, 
 	jak se dnes daří prostřednictvím politiků prosazovat vládu Království do společnosti. V jeho 
 	pracech je dominionismus otevřeně asi nejblíže teokracii207. Wilson pak dokumentuje celkem 
 	67 online investigativních článků a videí, které prokazují spojení mezi politickými ambicemi 
 	Palinové a myšlenkami NAR208. 
 	Tyto a podobné souvislosti vedly i sekulární publicisty k ostražitosti a medializaci učení NAR 
 	o dominiu v návaznosti s napojením na vlivné politiky v touze o prosazení myšlenek NAR, 
 	čehož si všiml i časopis Charisma209. Wagner v následném interview musel odpovídat na 
 	
 	200 Cultwatch. 
 	201 Apologetics Coordination Team. 
 	202 New Apostolic Reformation. Apologetics Index.  
 	203 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: An Update by C. Peter Wagner. 
 	204 STEINKAMP, Orrel. Wagner’s NAR Chief Prophetess In Alaska. 
 	205 Muthee vysvětlil „Dominion Mandate“ (na základě Wagnerova učení). In: Thomas Muthee Sermon: Why Sarah Palin?  
 	206 STEINKAMP, Orrel. Wagner’s NAR Chief Prophetess In Alaska. 
 	207 Vicent spekuluje o tom, že Boží království začíná být uplatňováno na lidskou společnost na daném území a nakonec v 
 	globálním měřítku. Žil-li Adam v „Království“ a měl-li moc vládnout na Zemi, pak se tato vláda nyní uplatňuje nejprve na 
 	daném, lokálním území, ve společnosti, až nakonec v globálním měřítku, zrušením všech omezujících faktorů, které by tomu 
 	měly bránit, jako jsou autonomní samosprávné celky. Tyto myšlenky rozvíjí ve své knize. In: VINCENT, Alan. Království v 
 	celé slávě, s. 85,86-91. 
 	208 WILSON, Bruce. Palin's Churches and the New Apostolic Reformation. 
 	209 „A new charismatic Christian movement that seeks to take dominion over politics, business and culture in preparation for 
 	the end times and Jesus' return is becoming more of a presence in American politics.” In LECLAIRE, Jenifer. Peter Wagner 
 	Addresses Apostolic Influence on American Politics. 
 	63 
 	dotazy, proč je například v kruzích NAR struktura Demokratické strany USA chápána jako 
 	démonická a proč jsou někteří demokratičtí politici považování za posedlí démony apod. Tato 
 	vyjádření pak Wagner spíše relativizoval nebo je označil za osobní názory stoupenců NAR210. 
 	Okruhu přátel NAR byl v této souvislosti rozeslán i hromadný e-mail, ve kterém byla kritika 
 	„pohanských webů“ nazvána „ďábelským útokem proti Wagnerovým“211. Výsledkem 
 	Wagnerovy apologetiky pak byla i (staro)nová definice NAR, kde se snažil vysvětlit učení o 
 	dominiu. Nakonec v časopise Charisma zveřejnil článek, ve kterém opakuje hlavní body 
 	věrouky NAR212. 
 	1.7.3 Wagnerova odpověď kritikům 
 	Wagner ve své odpovědi zopakoval své přesvědčení, že úřad apoštolů i proroků je relevantní i 
 	v církvi dnešní doby, stejně jako divy a zázraky. Ohledně apoštolského a prorockého úřadu 
 	sdělil: 
 	„Každý apoštol potřebuje stát v linii proroků a každý prorok potřebuje apoštolské 
 	vedení. Jedním z důvodů, proč by oba měli být aktivními v našich církvích je, že Bible 
 	říká: "Jistě Bůh nedělá nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům" 
 	(Amos 3,7). A také: "Věřte v Hospodina, bude váš Bůh a vy budete nepohnutelní, 
 	věřte jeho prorokům a budete prosperovat" (2. Paralipomenon 20,20). Chci 
 	prosperovat a chci, abys prosperoval.“213 
 	Kritické poznámky o tom, že hnutí je příliš zaměřeno na satana a démony Wagner vysvětlil 
 	tím, že v NAR zřejmě vymítají více démonů než jejich kritici. Ohledně mimo-biblických 
 	zjevení uvedl, že Bůh s námi komunikuje neustále a není možné, aby vše, co chce sdělit, 
 	mohlo být nalezeno v Písmu. Nikde z Písma podle Wagnera není možné zjistit, zda obsahuje 
 	66 knih a protestanti s katolíky se proto na tom dodnes nedokáží dohodnout. Dále Bůh podle 
 	
 	210 „Gross asked Wagner about people in American politics being possessed by demons. His response: He doesn’t like to use 
 	the word "possessed" because that means people don’t have any power of their own. Instead, Wagner said, he prefers words 
 	like afflicted or demonized. "But there are people who—yes, who are—who are directly affected by demons, not only in 
 	politics, but also in the arts, in the media and religion in the Christian church", he told Gross. Gross also asked Wagner about 
 	statements made by Alice Patterson, a New Apostolic Reformation leader, while on stage at The Response. Patterson called 
 	the Democratic Party a demon structure. "I personally would not endorse each one of her statements and especially the 
 	statement about the Democratic Party being demonized, any more than the Republican Party is", Wagner said. "I mean, I 
 	believe there's a lot of demonic control over Congress in general that needs to be dispersed".“ In: Tamtéž. 
 	211 „We want to thank you again for the faithfulness to pray for Peter and Doris. Cindy Jacobs and I spoke last night and we 
 	both feel strongly that the warfare that is coming against Peter and Doris is a very high level of warfare. Especially, since 
 	Peter has been pulled into the public eye concerning the New Apostolic Reformation (NAR). Consequently, there are pagan 
 	websites that are speaking about and against the Wagners and those associated with them and their stance on spiritual 
 	warfare. We are also all aware that we are in a season of "demonic high worship/holy days".“ Becca Greenwood, Prayer and 
 	Fasting Chain for the Wagners. 
 	212 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: What Are Its Beliefs? 
 	213 Tamtéž. 
 	64 
 	Wagnera dnes zjevuje prorokům i nové věci. Cesta, jak získat od Boha poselství, je podle 
 	Wagnera modlitba. Nová zjevení však nemohou být v rozporu s Písmem, ale mohou je 
 	doplnit214. 
 	Dále uvedl, že on sám není autorem ani vůdcem NAR, ale že jde pouze o hnutí, které on 
 	poprvé definoval a pojmenoval. Zároveň popřel i formální strukturu v hnutí, i když připustil, 
 	že apoštolové navzájem uzavírají smlouvy. Teorie dominia pak nevychází nad rámec 
 	modlitby „Otče náš“, kde křesťané žádají „přijď království tvé“, což se má projevit 
 	inkulturací pozitivních hodnot, které představuje křesťanství. Nicméně právě při této 
 	příležitosti zopakoval premisu, která tvoří předpoklad k dramatické teorii výkupného: 
 	„Ale jak má dominium přijít? Na první stránce Bible Bůh řekl Adamovi a Evě, aby 
 	"naplnili zemi a podmanili si ji; panujte nad rybami mořskými, atd. " (Genesis 1:28). 
 	Adam, Eva a celá lidská rasa měli převzít vládu nad zbytkem stvoření, ale satan 
 	vstoupil na scénu, uspěl v uchvácení Adamova panství pro sebe a stal se tím, koho 
 	Ježíš nazývá „vládcem tohoto světa“ (Jan 14:30). Když Ježíš přišel, přinesl Boží 
 	království a očekává, že lidé mající mysl Jeho království přijmou všechna nezbytná 
 	opatření, kterých je třeba, aby zatlačili zpět dlouhotrvající království satana a přinášeli 
 	mír a prosperitu jeho království zde na zemi. To je to, co myslíme dominionismem.“215 
 	Wagnerovo prohlášení, že NAR je pouhým dobrovolným hnutím, poněkud kontrastuje se 
 	slovy jím respektovaného Billa Hamona, který v souvislosti s NAR, v Drápalově interpretaci, 
 	předpovídá: 
 	„…pořádání apoštolských koncilů, protože celek křesťanství bude mít více puzzlů a 
 	 bude možné činit nová závažná rozhodnutí. Až bude apoštolská služba – jako poslední 
 	z patera služebností – plně obnovena, začne se velmi rychle naplňovat velká řada 
 	proroctví, která se týkají poslední doby. Jakmile bude patero služebností fungovat tak, 
 	jak má, budou svatí vystrojeni k dílu služby a povedou úžasný a vítězný boj. Mnozí 
 	budou obráceni, protože vystrojení svatí budou nejenom používat klasické 
 	evangelizační metody a výzvy, ale především je bude doprovázet nadpřirozená moc. 
 	Kromě toho, zatímco běžné evangelium v národech postupovalo od spodních vrstev 
 	
 	214 „Beyond that, I believe that prayer is two way, we speak to God and expect Him to speak with us. We can hear God’s 
 	voice. He also reveals new things to prophets as we have seen. The one major rule governing any new revelation from God is 
 	that it cannot contradict what has already been written in the Bible. It may supplement it, however.“ In: Tamtéž. 
 	215 Tamtéž. 
 	65 
 	společnosti k vyšším, apoštolové a proroci budou schopni zasáhnout vladaře různých 
 	národů, a to evangelizaci světa dramaticky uspíší.“216 
 	Povšimněme si zde Hamonovy poznámky o celku křesťanství a s tím spojených závažných 
 	 rozhodnutí směrem do budoucna i apokalyptická očekávání NAR. To je jistě očekávání, které 
 	přesahuje běžná probuzenecká či obnovená hnutí. 
 	Ačkoliv se ovšem Wagner od teokracie distancuje a konstantinismus považuje za historickou 
 	a překonanou odbočku, Wagnerovi kritici v této souvislosti citují například z jeho knihy 
 	„Dominion! How Kingdom Action Can Change the World“, kde Wagner uplatňuje k zasažení 
 	společnosti několik fází, jejichž výsledkem je apoštolsko-prorocká vláda církve217. 
 	1.7.4 Pokusy o formulaci kréda NAR 
 	Ačkoliv bychom mohli stěží najít nějaké krédo, ke kterému by se jeho stoupenci hlásili, 
 	neznamená to, že by určité, a to dokonce velmi exkluzivní, učení nezastávali. Neexistence 
 	kréda, což je společným jmenovatelem charismatického hnutí jako celku, připouští i 
 	Wagner218. Nicméně v NAR existoval minimálně jeden pokus sestavit nové krédo, který 
 	ovšem ztroskotal. Jeho autorem byl Chuck Pierce a Wagner se, přes počáteční iniciaci tohoto 
 	pokusu, později stal nejen skeptikem, ale i kritikem Piercova osobního stylu. Postrádal zde 
 	scholastickou preciznost a teologický odstup. Krédo neslo název „Belief System“ a bylo 
 	vydáno z iniciativy Global Spheres, Inc. Na krédu se ale nedokázali stoupenci NAR 
 	shodnout219. Krédo se sestává z 15 článků: 
 	1. Bůh smlouvy. 
 	2. Izrael a Boží smlouva s národem a lidem. 
 	3. Náš Otec v nebi. 
 	4. Ježíš, Yeshua, Mesiáš. 
 	5. Duch svatý. 
 	
 	216 DRÁPAL, Dan.  Apoštolská služba. s. 116. 
 	217 „I think the P.E.A.C.E. plan fits most comfortably into Phase One, the "social action" phase of strategies for obeying 
 	God's cultural mandate. The Phase Two emphases on strategic-level spiritual warfare and associated activities have not been 
 	placed front and center. And crucial to Phase Three, as I am defining it, are such things as apostolic/prophetic government of 
 	the Church, the Church (including apostles) in the workplace, the great transfer of wealth, dominion theology and the 7-M 
 	mandate." In: WILSON, Bruce. Rick Warren's Dissertation Advisor Leads Network Promoting Uganda Anti-Gay Bill. 
 	218 „A number of the observers pointed out that, in their research, they could not discover a formal NAR statement of faith. 
 	The reason for this is that none exists. We must keep in mind that the NAR is a movement; it is not an organization that one 
 	could join. There is substantial tacit unity among participants in NAR on the fundamental doctrines of the faith, but there is 
 	enormous diversity as to the various interpretations and applications of those doctrines, as well as how they would be 
 	prioritized in each individual case.“ In: WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: What Are Its Beliefs?  
 	219 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: What Are Its Beliefs? 
 	66 
 	6. Slovo. 
 	7. Zákon a milost. 
 	8. Vykoupení a obnova. 
 	9. Oslava prvotin a dávání. 
 	10. Společenství s Bohem skrze viditelné a intimní uctívání: vyjádření víry. 
 	11. Užívání duchovních darů. 
 	12. Boží království a apoštolská vláda. 
 	13. Proroci a proroctví. 
 	14. Duchovní boj. 
 	15. Pověření učedníků a uzdravení národů220. 
 	Na první pohled, kromě bodů 12 – 14, by se mohlo zdát, že jde o krédo, které by dost dobře 
 	mohlo být sdíleno, když už ne v evangelikální tradici obecně, tak alespoň mezi 
 	pentekostalisty. Věrouka NAR bude probrána v samostatné kapitole, přesto je dobré zde 
 	ozřejmit, že celá struktura kréda reflektuje teorii ohledně Adamovského dominia, které mají 
 	křesťané převzít ve velkém poslání (bod 15). 
 	Existuje nicméně ještě jedno, obecnější krédo, které zavazuje členy Mezinárodní koalice 
 	apoštolů. ICA se sice hlásí k Apostoliku, Niceanu a Lausannské smlouvě, ale ve svém krédu 
 	zastává například klasické NAR učení o Adamově dominiu, volání národů k učednictví, vládě 
 	království na pracovišti a úřadu pěti služebností221. 
 	1.7.5 Hnutí nebo supercírkev? 
 	Wagner se sice netají svojí skepsí ohledně obecného daného kréda pro NAR, ale když byl 
 	opakovaně tázán na věrouku, v podstatě rozeslal hromadný dopis, kde toto krédo uvedl jako 
 	koncept toho, čemu NAR věří222. Wagnerovi kritici však nemají uši k slyšení a jsou 
 	přesvědčeni, že Wagner v podstatě buduje apoštolskou supercírkev, na jejíž špici stojí on se 
 	svými apoštoly a rozšiřuje tak řady charismatiků, kteří denominace odmítali do doby, než 
 	
 	220 About Global Spheres, Inc. 
 	221 „He created man and woman in His own image and has commissioned them to exercise dominion over His creation… We 
 	believe that the Church is commissioned to preach the Gospel to the world and to disciple the nations. We believe in the 
 	practical application of the Christian faith in everyday life and the need to minister to people everywhere and in every area of 
 	their lives, which includes not only the spiritual, but also the social, commercial, political and physical… Each believer has 
 	 been divinely assigned a sphere of influence that they must bring under the dominion of Christ.“ In: Statement of Faith. 
 	 International Coalition of Apostles. 
 	222 WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: What Are Its Beliefs? 
 	67 
 	založili vlastní. Charismatici se obvykle tomuto nařčení bránili tím, že prý nezastávají žádná 
 	vyhraněná učení, kterými by byli povinováni věřit a jejich kréda byla buď velmi obecná, 
 	případně se tito bez nich obešli. 
 	Zamyslíme-li se nad těmito okolnostmi, pak by definice vlastního kréda mohla mít vskutku 
 	církvetvornou funkci. Pokud v hnutí opravdu došlo k formulaci kréda a začleňování sborů 
 	různých denominací do „apoštolské sítě“, kde mají větší rozhodovací pravomoc jednotliví 
 	apoštolové, než například církevní rady denominací, ze kterých tyto sbory pocházejí, těžko se 
 	Wagner a jeho apoštolové ubrání tvrzení, že nevytváří supercírkev. Pokud se totiž sbory 
 	různých církví dobrovolně podřídí „apoštolské vládě“ a vytvoří síť sborů, které mají vlastní 
 	věrouku, nelze přeci již mluvit o hnutí, ale vertikální struktuře, hierarchii, s omezenou nebo 
 	dokonce naprosto žádnou možností sborů zvolit si své zástupce. Jednotlivé začleněné sbory 
 	sice nadále budou mít možnost „rozpoznat“ ve svých řadách jednotlivé apoštoly,  ale to, zda 
 	budou tito za apoštoly uznáni, je opět možná v rukou Wagnera a jeho, v „apoštolské 
 	posloupnosti“, uznaných apoštolů. Pokud by v řadách účastněných sborů povstali proroci, pak 
 	i tito budou mít za úkol především potvrzovat Wagnerovy apoštoly. Kritiky je tedy třeba brát 
 	stejně vážně jako Wagnera i celou NAR. 
 	68 
 	2 Historičtí předchůdci NAR 
 	Podle Wagnera i dalších proponentů NAR vychází z různých proudů nezávislého 
 	charismatického hnutí. Bude proto užitečné analyzovat historii a věrouku těchto dílčích 
 	skupin a zjistit, jak se jejich učení promítají v celé věrouce NAR. Případně, zda tato hnutí 
 	mají některé společné nebo specifické nauky, které jsou určující pro celé charismatické hnutí 
 	včetně NAR. Na pozadí těchto zjištění pak bude možné lépe pochopit i hlubší obsah a 
 	historický kontext výše uvedených Pierceho tezí, které měly vytvořit krédo NAR. 
 	Výčet zde začíná vznikem pentekostalismu. Klasičtí letniční se sice od NAR resp. jejich 
 	nauky distancují, avšak jistě není náhodou, že právě letniční hnutí tvoří živnou půdu pro vznik 
 	různých apoštolských lokálních či globálních hnutí. Zdá se to být logické neboť 
 	restauracionismus, který letniční zastávají, k tomu přímo vybízí. Pakliže letniční došli ve 
 	svém poznání nejdále v přesvědčení, že poznání se před parusií neustále vyvíjí a zdokonaluje, 
 	je jen otázkou času, než i uprostřed nich povstane další skupina, která dojde ještě dále. Zda 
 	bude tato skupina shledána pravověrnou, měřeno mírou jejich zbožnosti, je už věcí budoucího 
 	vývoje a zpětné reflexe. 
 	Následující přehled reprezentuje řadu hnutí, která lze v širším slova smyslu klasifikovat jako 
 	charismatická a která tvoří ať už současný či historický základ pro hnutí NAR, ze kterého se 
 	rekrutují jeho apoštolové, proroci, pastýři, učitelé  a  evangelisté. Někdy dokonce tato hnutí 
 	nelze od samotného hnutí NAR odlišit. Jsou to ostatně hnutí, jejichž analýzou Wagner 
 	jednotlivá specifika NAR postuloval. Jelikož všechny níže uvedené skupiny obvykle 
 	deklarují, že vycházejí z klasického letničního hnutí tím, že se hlásí k tzv. „druhé zkušenosti“, 
 	což je křest Duchem svatým, proto i z hlediska postihu možných odlišností je třeba se vrátit 
 	k zevrubnému popisu historie a specifik klasického pentekostalismu. 
 	Dovolím si zde hned v úvodu ovšem učinit jednu metodologickou poznámku. Při popisu 
 	daných hnutí jsem vycházel převážně z autentické literatury. Tyto zdroje jsou někdy jen 
 	narativním textem vyjadřujícím zkušenosti jejich autorů, případně obsahují experimentální 
 	teologii odrážející individuální zkušenost. Předesílám, že tyto zkušenosti jsou často bizarní a 
 	nauka těchto lidí není systematizovaná, natož precizovaná. I když zde existují velké rozdíly, 
 	v některých knihách se ve zvýšené, často až neúnosné míře, setkáváme s přímou Boží řečí, 
 	angelofanií, případně teofanií. Některé vzdáleně připomínají apokryfy. Raní protagonisté 
 	pentekostalismu obvykle necítili potřebu „vysedávat v knihovnách“ nebo konzultovat svá 
 	zjevení. Povstávali často z vrstev deprivantů, kteří měli i pro tehdejší probuzenecké vrstvy 
 	nálepku kacířů, před kterými je třeba mít se na pozoru. Protože často neznali historii, museli 
 	69 
 	zápasit s tím, co církev měla již po staletí vyřešeno. Někteří charismatici naopak dokázali pro 
 	svoji experimentální teologii vytvářet až neuvěřitelné věroučné konstrukce. Popsat historii 
 	z těchto knih je proto extrémně obtížné, protože někdy nelze oddělit iluzi od skutečnosti, a jak 
 	dokázali mnozí, často i fabulace. Například Branhamova kázání v nezvyklé míře obsahují 
 	rčení „tak praví Pán“. Kansaští proroci přijímají poučení přímo od Krista nebo zemřelých 
 	svatých a otec hnutí Víry Kenneth Hagin několikrát sestoupil do pekla a ocital se před Božím 
 	trůnem. 
 	Přesto jsem se rozhodl k těmto primárním pramenům sáhnout a nepodlehnout pokušení 
 	ulehčit si práci kompilací sekundární literatury, byť i ta je v popisu nezřídka obsažena. Pokud 
 	tedy bude níže uvedeno nějaké zjevení, proroctví, vidění nebo vytržení, neznamená to, že 
 	bych jej tímto chtěl automaticky„petrifikovat“. Rozhodl jsem ho bez komentáře uvést proto, 
 	že tvoří podstatnou součást dějin těchto hnutí a jeho příslušníci je považují za sakrální část své 
 	historie, která upevňuje jejich charismatickou identitu. Domnívám se, že autentický opis zde 
 	může sloužit i k hlubšímu chápání charismatické mentality. 
 	2.1 Letniční hnutí 
 	Letniční spolu s pozdějším charismatickým hnutím se v minulém století staly nejrychleji 
 	rostoucím religiózním směrem. V roce 2004 se k němu hlásilo již 571 milionů křesťanů223. 
 	V některých zemích latinské Ameriky se stalo nejvlivnějším a nejpočetnějším náboženstvím 
 	vůbec. Přesto editor časopisu Charisma J. L. Grady spekuluje o „smrti charismatického 
 	hnutí“, a to v souvislosti s finančními a sexuálními skandály počínaje léty 1987 (zde se 
 	jednalo téměř výhradně o duchovní Assemblies of God)224 a následně s rozpadem 
 	autoritářského „Pastýřského hnutí“225. Letniční teolog J. Prasch vidí krizi i v souvislosti s 
 	„Torontským požehnáním“, které v devadesátých letech proniklo do mnoha církví a hnutí 
 	diskreditovalo226. Dále je to učení „hnutí Víry“ od kterého se podle D. R. McConnella 
 	charismatická část hnutí nedokázala oddělit227. Od mnohého z toho se zřetelně distancovala 
 	největší americká letniční církev „Assemblies of God“, ovšem některé její sesterské církve 
 	v Latinské Americe, Austrálii nebo v Evropě nikoliv. 
 	
 	223 BURGESS, M. Stanle. Encyclopedia of Pentecostal and Charismatic Christianity. 
 	224 Jednalo se o skandál triády teleevangelistů Jimmyho Bakkera, Marvina Gormana o Jimmyho Swaggarta v letech 1986-
 	1987 In SWATOS, William H a Peter KIVISTO. Encyclopedia of religion and society, s. 516. 
 	225 GRADY, J. Lee. The Charismatic Movement: Dead or Alive? 
 	226 PRASH, James Jacobb. Pentecostal and Charismatic, Is There or Was There Any Difference? 
 	227 MCCONNELL, Daniel Ray. R. Jiné evangelium,  s. 185. 
 	70 
 	2.1.1 Od apoštolské církve k novověku 
 	Letniční hnutí můžeme vysledovat teprve na přelomu 19. a 20. století, přesto zkušenosti, které 
 	jsou pro letniční typické, jako je mluvení jazyky, proroctví nebo zázračná uzdravení, 
 	provázejí do různé míry církev od letnic až po dnešek. Za nejvýznamnější svědky dané 
 	skutečnosti staré církve patří Justin Martyr, který svědčí o prorockém daru. O dalším výskytu 
 	charismat, jako jsou glossolálie a proroctví, mluví slovutní apologeti Tertulián nebo 
 	Ireneus228. Zázračná charismata jsou dále zaznamenávána v době apoštolských a církevních 
 	otců. Za jejich nositele jsou považováni velikáni jako Novatián, Pachomius nebo Hilarius 
 	z Poitiers, u nichž se dochovaly zmínky o jejich schopnosti mluvit jinými jazyky. Rovněž 
 	Theodor z Mopsuestie měl údajně schopnost řeči v neznámém jazyce a jinak skeptický 
 	Augustin mluvil o zázračných uzdraveních své doby229. 
 	Ulonska je přesvědčen, že výskyt charismat souvisí se službou křtu v Duchu svatém, který byl 
 	konvertitům udílen po vodním křtu skrze vzkládání rukou až do 5. století, což se dnes 
 	dochovalo ve formě obřadu biřmování230. Zhruba od 5. do 11. století zmínky o glossolálii 
 	v církevní historii prakticky chybí. Ke konci středověku se mluvení jazyky stává doménou 
 	katolických mystiků jako byli Hildegarda z Bingenu, František z Assisi nebo Klára 
 	Montefalka. S rozvojem podzemních hnutí se tyto dary začínají projevovat například u 
 	Valdenských231. S příchodem reformace v její pozdější pluralitě se viditelná charismata šíří i 
 	v nových hnutích. Mezi charismatiky se často zmiňuje, že mluvení jazyky bylo pozorováno u 
 	samotného Luthera, což ovšem jiní zpochybňují232. Nicméně hromadný výskyt glossolálie je 
 	potvrzen mezi kvakery, pietisty a později mezi metodisty a zejména koncem 18. století 
 	v hnutí posvěcení. Zde pak můžeme hledat přímé předchůdce letničního hnutí i po stránce 
 	dogmatické. Tento historický výskyt potvrzuje řada nezávislých badatelů233. 
 	Klasické letniční hnutí pak vzniklo počátkem 20. století v nejnižší společenské třídě, 
 	ignorováno akademickou křesťanskou obcí. Jako vůbec první křesťanské hnutí v USA 
 	prolomilo rasovou bariéru a tato svoboda spolu s černošskou spontánností a gospelovou 
 	hudbou z otrokářských plantáží a prostorem pro duchovní dary každého jedince vytvořila 
 	podmínky pro úspěch letniční misie. Když hnutí začalo explozivně růst a zasahovat i jiné 
 	
 	228 FORBES, Christopher. Prophecy and inspired speech in early Christianity and its Hellenistic environment, s. 79. 
 	229 GORDON, Adoniram Judson. The Ministry of Healing, s. 62. 
 	230 ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary, s. 13-22. 
 	231 HOGUE, Richard. Tongues: a theological history of Christian glossolalia. 175 – 176. 
 	232 SAUER, Theodor. History of the Christian Church,  Vol. III, s. 406, In ATTER, Gordon Francis. "The third force",  s. 12. 
 	233 Například John L. Sherrill, Vinson Williams, Juan Williams ad. 
 	71 
 	kontinenty, nebylo ho již možné ignorovat. V roce 1958 dosáhlo již téměř devíti milionů 
 	členů a H. P. Dusen v časopise Life mluvil o třetí síle křesťanství234. 
 	2.1.2 Kulturní a náboženské pozadí 
 	Podhoubí hnutí vytvořilo náboženské prostředí USA konce 19. století s jeho individualismem, 
 	pluralitou, odlukou církve od státu s absencí státní církve, ale i s městskou chudinou a jejími 
 	neduhy. Podstatou hnutí byl kongregacionalismus s odmítnutím starých církevních struktur a 
 	tím i omezenou pravomocí církevních autorit. Nacházely v něm stejnou měrou uplatnění muži 
 	i ženy. Jako je černošský letniční pionýr W. Seymour shledáván postavou rasového smíření, 
 	tak je letniční kazatelka A. McPhersonová respektována v hnutí za rovnoprávnost žen. Najít a 
 	popsat kořeny a důvody vzniku letničního hnutí se pokusili mnozí. Anderson vidí podhoubí 
 	v ekonomické a politické bezvýchodnosti velkoměstské chudiny a touze po vysvobození ze 
 	strádání235. Wacker popisuje reakci na teologický liberalismus a návrat k biblicismu s touhou 
 	po Božím nadpřirozeném jednání ve světě spějícímu ke zlému236. Goff si všímá 
 	premilénialismu, který letniční vedl k touze po zmocnění k evangelizaci světa před 
 	příchodem Božího království237. Dayton popisuje vývoj letniční nauky na základě 
 	„čtyřbodového vzorce“ chápajícího Krista jako Spasitele, Posvětitele, Uzdravovatele a 
 	Přicházejícího krále238 a také McGee analyzuje kořeny letniční zbožnosti na základě nauk 
 	wesleyánského hnutí posvěcení239. Letniční historik Menzies naopak zdůrazňuje reformovaný 
 	pohled ovlivňující pozdější teologii hnutí240. 
 	2.1.3 Předchůdci letničního hnutí 
 	2.1.3.1 Hnutí posvěcení 
 	Učení o intenzivní duchovní zkušenosti, která by následovala po obrácení, můžeme nalézt již 
 	mezi puritány v 17. a 18. století, jako byl legendární kazatel „prvního amerického probuzení“ 
 	J. Edwards. Později, s příchodem metodistických misionářů, se již mluvilo o „díle druhé 
 	milosti“. Byl to J. Wesley, kdo začal učit o „druhém požehnání“, které nazýval „plné 
 	
 	234 VAN DUSEN, Henry P. The Third Force in Christendom. 
 	235 ANDERSON, Robert Mapes. Vision of the disinherited: the making of American Pentecostalism. 
 	236 WACKER, Grant. The Functions of Faith in Primitive Pentecostalism, s. 353 – 375. 
 	237 GOFF, James R. Fields white unto Harvest. 
 	238 DAYTON, W. D. Theological Roots of Pentecostalism. 
 	239 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 15-45. 
 	240 MENZIES, William W. Anointed to Serve. 
 	72 
 	posvěcení“, „čisté srdce“ nebo „dokonalost v lásce“. Wesley byl čtenářem východních otců a 
 	někteří ve Wesleyho teologii o dokonalosti vidí vliv řeckého učení o zbožštění (theosis)241. 
 	Wesleyho spolupracovník J. Fletcher pak ztotožnil „plné posvěcení“ s biblickým termínem 
 	„křest v Duchu svatém“. Klasičtí wesleyáni rovněž věří, že plné posvěcení zároveň zbavuje 
 	člověka dědičného hříchu242. 
 	2.1.3.2 Keshwické hnutí 
 	Keshwické hnutí se objevuje v 19. století na půdě hnutí posvěcení, kde dochází 
 	k přehodnocování Wesleyho učení o „bezhříšné dokonalosti“. Keshwické hnutí 
 	přesáhlo metodistickou tradici a jeho součástí byli kazatelé z různých částí protestantismu 
 	jako W. A. Tozer nebo C. I. Scofield. V roce 1875 vznikla Keshwická konvence, která 
 	z reformovaného pohledu odmítla učení o „odstranění dědičného hříchu“. Ustálil se termín 
 	„plnost Ducha“. Zatímco wesleyánské hnutí vidělo dílo „druhé milosti“ jako prostředek 
 	k dosažení dokonalého posvěcení, Keshwické hnutí shledávalo v druhém požehnání spíše 
 	zmocnění k misii. Tento pohled sdíleli známí evangelisté G. Finney, H. Taylor, D. Moody a 
 	později i legendární B. Graham. Wesleyánský důraz na aktivní očekávání díla Ducha svatého 
 	v životě člověka nakonec otevřel v církvi i zájem o duchovní dary243. 
 	2.1.3.3 Katolická apoštolská církev 
 	Mezi dalšího vlivného předchůdce hnutí patří původně presbyteriánský londýnský duchovní 
 	E. Irving, který učil o možnosti rozšíření charismat v současné církvi. Věřil i v obnovu pěti 
 	služebností, mezi které patří apoštol, prorok, evangelista, pastýř a učitel, jejichž povolání má 
 	obnovit církev poslední doby244. V roce 1831 vypuklo v Irvingově farnosti charismatické 
 	probuzení, ze kterého vznikla Katolická apoštolská církev. Z ní se nakonec vyvinula silně 
 	heterodoxní Novoapoštolská církev, zakládající své učení na autoritě současných apoštolů a 
 	jejich prakticky neomezené autoritě s římskokatolickými liturgickými prvky245. Irving byl pro 
 	své učení exkomunikován a zemřel v roce 1834 na totální vyčerpání. 
 	
 	241 CHRISTENSEN, Michael J a Jeffery A WITTUNG. Partakers of the divine nature,  s. 217-231. 
 	242 SAWYER, James M. The survivor's guide to theology, s. 360-361. 
 	243 SHERRILL, John L. Oni hovoria inými jazykmi, s. 35. 
 	244 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	movements, s. 803-804. 
 	245 Praktikují se zde kupříkladu modlitby za zemřelé, což bývá chápáno jako určitý vstřícný pohled směrem 
 	k římskokatolické liturgice. Více o Novoapoštolské církvi In: MRÁZEK, Miloš. Novoapoštolská církev: Mezi katolíky a 
 	protestanty, s. 4-5. 
 	73 
 	2.1.3.4 Křesťanská katolická církev 
 	Zakladatelem Křesťanské katolické církve je J. A. Dowie. Narodil se v roce 1847 a po 
 	absolutoriu Edinburské University přijal povolání do Kongregacionalistické církve v 
 	Austrálii. Začal působit jako uzdravující evangelista a pořádal až několikatisícová 
 	shromáždění. Později se usadil v USA, kde zakládal „uzdravovací domy“. Zde nebylo 
 	dovoleno používat léky a jedinou léčbou mělo být čtení Bible a modlitby. Za tuto činnost byl 
 	Dowie několikrát obviněn a zadržen z důvodu, že nevlastnil licenci k léčení. V roce 1895 pak 
 	založil vlastní „Křesťanskou katolickou církev“. 
 	Dowie měl velké vize. Jednou z nich bylo i vybudování křesťanských měst „Sion“, ve kterých 
 	by byl pastor zároveň starostou. Do svého plánu zahrnul i Jeruzalém, který chtěl vykoupit 
 	z turecké nadvlády. V roce 1900 se mu podařilo vybudovat město Sion na severu Chicaga, 
 	kde žilo 6000 obyvatel. Uvěřil, že je Eliášem obnovitelem všech věcí, novým Janem 
 	Křtitelem, který má církev uvést do apoštolsko – prorocké obnovy a probuzení poslední doby, 
 	ve které je povolán jako obnovený apoštol246. Nosil i starozákonní kněžské roucho. Město 
 	brzy zbankrotovalo a Dowie v něm ztratil vliv. V roce 1906 byl odvolán a na jeho místo 
 	nastoupil W. G. Voliva, který hnutí přejmenoval na „Křesťanskou katolickou apoštolskou 
 	církev“. Dowie zemřel rok poté. Voliva se stal autokratem zastávajícím geocentrismus a 
 	prorokujícím data Kristova příchodu, ale část hnutí Volivu opustila a zformovala první 
 	letniční církve247. 
 2.1.3.5 Charles Fox Parham 

 	Charles Parham se narodil v roce 1873 a je považován za otce letničního hnutí. Kazatelem se 
 	stal již ve 14 letech v Metodistické církvi a první mítink pořádal ve svých 19 letech. Od 
 	malička trpěl revmatickou horečkou a později svědčil o svém uzdravení. Na jeho život měli 
 	vliv průkopníci jako J. A. Dowie a zakladatel biblické školy „Duch svatý a my“ F. W. 
 	Sandford, který věřil, že dar jazyků poslouží misionářům ke kázání v cizojazyčných zemích. 
 	Sanford zastával učení, že Angloameričani jsou přímými potomky Izraelců, kteří se vrátili 
 	z asyrského zajetí, a proto chápal Anglii a USA jako klíčové země z hlediska eschatologie248. 
 	Parham nejprve navštívil Dowieho Sion, kde byl inspirován domy uzdravení, a tuto praxi 
 	přivezl i do Topeky. Rovněž navštívil řadu prestižních škol na východním pobřeží, kde se 
 	
 	246 COOK, Philip L. Zion City, Illinois: twentieth-century utopia,  s. 54-68 .  
 	247 BLUMHOFFER, Edith. A Pentecostal Branch Grows in Dowieś Zion, s. 3-5. 
 	248 GOFF, James R. Fields white unto harvest, s. 57. 
 	74 
 	inspiroval D. Moodym a A. J. Gordonem. Měl ale svobodomyslného ducha a byl nepřítelem 
 	organizované církve. Proto vystoupil od metodistů a odešel do Topeky, kde otevřel biblickou 
 	školu Bethel. Ve skutečnosti se jednalo o uzdravující dům podle Dowieho vzoru. Najal si zde 
 	nedostavěný domek a pro ty, kdo byli ochotni vše opustit a nastěhovat se jen s nejnutnějšími 
 	věcmi, otevřel bezplatný seminář. Přihlásilo se mu celkem čtyřicet studentů, mezi nimiž byla i 
 	Agnes Ozmanová249. 
 	Parham uvedl, že v prosinci odjel ze školy a studentům nařídil, aby z Písma vyhledali místa, 
 	která souvisejí s křtem v Duchu. Ti shledali, že průvodním jevem křtu v Duchu bylo 
 	promluvení v jazycích. Osmnáctiletá Agens Ozmanová jej po návratu prosila, aby na ni vložil 
 	ruce a následně promluvila v neznámých jazycích. Údajně mluvila i psala tři dny čínsky a 
 	nebyla schopna mluvit anglicky. Studenti z Bethelu tvrdili, že rovněž oni obdrželi dar nejen 
 	mluvit, ale i psát v jiných jazycích. Když své spisy předložili znalcům, ukázalo se, že se jedná 
 	o nesrozumitelné čmáranice250. Parham o těchto událostech podal zprávu v časopise a věřil, že 
 	křtem v Duchu svatém byla obnovena apoštolská víra a otevřena cesta k zahraniční misii. 
 	Nakonec křest Duchem prožil i on sám. Později Ozmanová tvrdila, že neznámým jazykem 
 	promluvila ještě před touto událostí251. Aby své učení a zkušenost rozšířil, odjel Parham se 
 	svými studenty do Kanady. V Kansas City ale narazili na odpor duchovenstva, skupina 
 	misionářů se rozpadla a Parham se vrátil do Topeky. I zde narazil na nepochopení a budovu 
 	školy byl nucen předat jejímu vlastníkovi. Poté budova shořela, což Parham shledal jako Boží 
 	hněv252. 
 	V roce 1903 navštívil Parham lázně El Dorado Springs v Missouri, kde pořádal modlitební 
 	shromáždění pro nemocné pacienty. Zde jistá M. Arthurová prožila uzdravení z částečné 
 	slepoty a po svém návratu do města Galena v Kansasu učinila Parhamovi velkou reklamu. 
 	Později pozvala i jeho a ten zde, v polním stanu, pořádal shromáždění pro tisíce lidí. Po třech 
 	měsících noviny psaly o tisících uzdravených, osmi stovkách obrácených a Parham se stal 
 	zakladatelem hnutí „Apoštolské víry“, ke které se připojila řada stoupenců253. 
 	V roce 1905 odchází Parham do Houstonu, kde zakládá novou biblickou školu, kterou 
 	navštívil i budoucí velikán, černošský metodistický kazatel, W. Seymour. Ten pocítil 
 	povolání odjet jako misionář do Los Angeles a v roce 1906, na slavné ulici Azusa 312, začíná 
 	
 	249 SHERRILL, John L. Oni hovoria inými jazykmi. 
 	250 GOFF, James R. Fields white unto harvest, s. 63-86. 
 	251 Tamtéž, s. 71. 
 	252 Tamtéž, s. 86. 
 	253 BLUMHOFFER, Edith. A Pentecostal Branch Grows in Dowieś Zion, s. 3-5. 
 	75 
 	svá pravidelná shromáždění. Následující rok se stal pro Parhamův kredit osudným. V Texasu 
 	byl nařčen a zadržen pro sexuální zneužití chlapce. Nikdy nestanul před porotou a nebyl 
 	odsouzen. Goff poukazuje, že se nejspíše jednalo o vykonstruované obvinění, které 
 	zinscenoval Dowieho následovník W. Voliva, který jako jediný svědek proti Parhamovi 
 	vypovídal. Po Dowieho smrti se totiž Parham snažil nastolit řád v Sionu, avšak výsledky byly 
 	jen částečné. Parhamovi kritici, zejména W. F. Carothers, této epizody využili, aby jeho 
 	službu zdiskreditovali254. Podrobněji se celou záležitostí zabýval letniční apologeta Philip 
 	Powell, který na základě tehdejších dokumentů shledal Parhama nevinným255. 
 	Parhamův zdravotní stav se začal zhoršovat. Vlivem nemoci z mládí u něho zřejmě došlo 
 	k rozsáhlejšímu poškození srdeční svaloviny. V posledních fázích svého života trpěl dušností, 
 	ale z důvodu víry v božské uzdravení odmítal jakékoliv léky a v roce 1929 zemřel na srdeční 
 	zástavu256. 
 2.1.3.6 William Joseph Seymour 

 	Seymour se narodil v roce 1870 v Louisianě, jako dítě otroků. Číst a psát se naučil sám. Již 
 	jako mladý baptista měl sny a vidění a pilně se věnoval samostudiu Bible257. Ve svých dvaceti 
 	pěti letech se přestěhoval do Indianapolis, kde byl zaměstnán jako portýr a číšník. Zde 
 	navštěvoval černošskou Metodistickou Episkopální církev. V roce 1900 se přestěhoval do 
 	Ohia, kde se přihlásil na biblickou školu, která kladla důraz na druhé dílo milosti, božské 
 	uzdravení a duchovní probuzení před příchodem Krista. V tomto čase prodělal neštovice a 
 	oslepl na levé oko. Své onemocnění si vyložil jako trest za odmítnutí Božího volání k dílu 
 	kazatele, kterému se vzpíral, a proto přijal pověření do služby. V Texasu vyhledal své 
 	příbuzné a v letech 1903 – 1905 se zde stal kazatelem. V Texasu se setkal i s černošskou 
 	ženou, kazatelkou L. Farrow, která se vlivem Parhamovy služby modlila v neznámých 
 	jazycích. Seymour, povzbuzen touto zkušeností, proto navštívil Parhamovu biblickou školu, 
 	ale jako černoch smí naslouchat jen za otevřenými dveřmi. 
 	V roce 1906 obdržel Seymour pozvání do sboru svatosti v Los Angeles a pln entusiasmu zde 
 	kázal na text z knihy Skutků s důrazem na mluvení jazyky, jakožto důkazu křtu Duchem. 
 	Nesetkal se s pochopením, ale přijal pozvání do domácnosti manželů Asberyových, kde ve 
 	vyučování pokračoval. Na shromážděních, která trvala tři dny, byl pokřtěn Duchem osmiletý 
 	
 	254 Tamtéž. 
 	255 POWELL, Philip. What is Truth? 
 	256 GOFF, James R. Fields white unto harvest, s. 159. 
 	257 SYNAN, Vinson. Pentecostalism: William Seymour. 
 	76 
 	chlapec a poté křest obdržel i Seymour. Událost se rychle roznesla a do malého domku se 
 	začalo shromažďovat stále více lidí. Množství návštěvníků a dynamika bohoslužeb způsobila 
 	pád střechy a jako nová budova byla zvolena bývalá metodistická modlitebna a pozdější 
 	koňská stáj v Azusa Street 312. Přímý účastník shromáždění píše: 
 	„Tři dny a tři noci jásali. Bylo to o Velikonocích. Odevšad sem přicházeli lidé. 
 	Druhého dne bylo nemožné přiblížit se k domu. Kdo se přesto do domu mohl dostat, 
 	padl pod mocí Boží; celé město bylo na nohou. Jásali, dům se chvěl v základech, ale 
 	nikdo nebyl zraněn.“258 
 	Dochovalo se i množství svědectví lidí, kteří v jazycích rozpoznali svoji mateřštinu a byli 
 	usvědčeni ze svých hříchů a množství svědectví o fyzickém uzdravení259. Jedním z 
 	návštěvníků shromáždění byl také Nor, pastor T. B. Barratt, skrze kterého se letniční 
 	probuzení přeneslo do Norska a následně do mnoha zemí Evropy. Přicházeli i lidé z Anglie, 
 	Kanady a dalších zemí Evropy. V dubnu 1907 vysílá sbor prvního misionáře do Skandinávie 
 	a později do Číny. 
 	Na vrcholu své služby, v roce 1906, Seymour začal bezplatně vydávat bulletin „Apoštolská 
 	víra“, který si objednalo 50 000 lidí. Seymour zde uvádí, že „alkoholici jsou usvědčováni na 
 	pouličních shromážděních a zvedají ruce na žádost o modlitbu. Modlí se, aby démon alkoholu 
 	byl vyhnán a oni ztratili chuť pít“260. V novinách se píše o sektě, jejích excesech, továrně na 
 	idioty, divných učeních, extázích a tranzech261. 
 	V říjnu 1906 přijíždí shromáždění navštívit Parham, který ale nemá pro nový druh bohoslužeb 
 	pochopení. Mísení černé a bílé rasy je pro něho nestravitelné a je překvapen, že jazyky 
 	v Azusa zní jako „blábolení a drmolení a nikoliv jako skutečné jazyky“. Zároveň kritizuje 
 	křeče a extatické chování, v němž vidí hypnotické transy. Pro svůj postoj byl ovšem staršími 
 	v Azusa odmítnut, ale ze shromáždění si odvedl část lidí, kterým kázal v pronajaté budově 
 	nedaleko Azusa. Druhá nepříjemná událost se stala v srpnu 1908 poté, co se Seymour oženil. 
 	Pracovnice, které vedly misijní časopis, nesouhlasily s jeho manželstvím, odjely do Portlandu 
 	a odvezly i adresy, na které byl list mimo Los Angeles rozesílán. Tím byl vliv hnutí značně 
 	oslaben. Synan uvádí, že jedna pracovnice zřejmě žárlila. Když Seymour pojal úmysl oženit 
 	se s bílou křesťankou, oponovala, že svět není připraven na smíšená manželství. Když se 
 	
 	258 ZOPFI, Jakob. …na všeliké tělo, s. 18. 
 	259 SHERRILL, John L. Oni hovoria inými jazykmi s. 41-44. 
 	260 CLARK, Jonas Wiliam. Joseph Seymour. 
 	261 SYNAN, Vinson. The century of the Holy Spirit, s. 58-59. 
 	77 
 	oženil s černošskou vůdkyní s Azusa J. E. Mooreovou, sdělila, že je to v tak krátké době před 
 	vytržením církve nemístné. Ke třetí oslabující události došlo v roce 1911, kdy Seymour odjel 
 	na misijní cestu a povolení kázat obdržel W. Durham, bývalý baptista, který sdílel na křest 
 	v Duchu reformovaný pohled262. Dědičný hřích byl podle něho zlomen na kříži, nikoliv až 
 	letniční zkušeností, jak věřil Seymour. Tu lze pak přijmout pouhou vírou. Kázání přinesla 
 	hnutí novou vitalitu. Po návratu Seymour toto učení shledal jako herezi a zavřel Durhamovi 
 	dveře. Zástupy však následovaly Durhama a vznikla letniční církev bílých263. 
 	Největší letniční církev Assemblies of God se v pohledu na posvěcení přidržela Durhamova 
 	důrazu. Tak se po úspěšné triádě let 1906 – 1909 ze sboru v Azusa stala malá černošská 
 	církev, kterou Seymour vedl až do své smrti dne 28. září 1922, kdy vedení přebrala jeho 
 	žena264. 
 	2.1.4 Věrouka hnutí 
 	Letniční teologii celkem precizně popsal Dayton, když na základě analýzy učení klasických 
 	letničních církví definoval jejich teologii jako aktualizovanou wesleyánskou nauku 
 	„čtyřbodového vzorce“ rozšířeného o pátý bod – „Kristus, křtitel Duchem“265. Letniční učení 
 	je proto christocentrické a i když rozvíjí převážně pneumatologická témata, vychází při tom 
 	z díla Ježíše Krista. Letniční svoji „pětibodovou“ a po Durhamovi už jen „čtyřbodovou“ 
 	christologii chápou jako „plné evangelium“. Na základě těchto bodů lze v kostce definovat 
 	veškeré letniční učení, které je rozvíjeno na pozadí premilénialismu266. 
 2.1.4.1 Kristus Spasitel 

 	Učení o Kristu stojí na klasické trinitologii a ohledně spásy je spíše arminiánské. Hnutí 
 	Oneness (Jesus Only), hlásající herezi modalismu, a které se od klasického letničního hnutí 
 	
 	262 Durhamův přínos spočíval v tom, že odmítal cestu k plnosti Ducha na základě „lidského“ usilování o svatost. Durham 
 	zastával reformovaný důraz, že klíčem k naplnění Duchem svatým je naopak Bohu ustoupit z cesty, umenšit se a veškeré 
 	jeho dílo příjmout vírou. Jinými slovy cestou ke křtu v Duchu je přestat se snažit a Boží dílo příjmout prostou vírou. Historik 
 	probuzení v Azusa Frank Bartleman působení Durhamova vlivu v Azusa reflektuje slovy: „Krátce potom, co mě Bůh naplnil 
 	svým Duchem, jednoho rána na mě mocně sestoupil a řekl mi: Pokud by si byl dostatečně malý, mohl bych s tebou udělat 
 	cokoliv. Začal jsem ve svém srdci toužit po tom, abych se stal skutečně velmi malým, či naprosto ničím. Bylo to však tak 
 	těžké, abych byl pro Něho skutečně dole , aby mohl skrze mě skutečně působit. Používá si mě skutečně jen tehdy, když se ze 
 	svého pohledu cítím jako nula, a když se opravdu kořím před Jeho tváří. Když cítím, že musím něco udělat, vždy dopustí, 
 	abych selhal. Avšak, když zůstávám u Jeho nohou a prožívám, že jsem nic, a že On je všechno a jen Jemu důvěřuji, koná své 
 	dílo tak podivuhodným způsobem, až se tomu divím i já.“ In: BARTLEMAN, Frank. Azusa street, s. 93. 
 	263 SYNAN, Winson. Pentecostalism: William Seymour. Christian History Magazine. 
 	264 Tamtéž. 
 	265 DAYTON, Donald W. Theological roots of Pentecostalism. s. 21-22. 
 	266 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 21. 
 	78 
 	v roce 1917 oddělilo, není shledáno ortodoxním267. Letniční věří ve svobodnou volbu člověka 
 	následovat Krista, stejně jako možnost ho zapřít. Hlásí se k reformačnímu pojetí spásy 
 	pouhou milostí skrze víru, avšak odmítají kalvínské pojetí predestinace a věčnou vytrvalost 
 	svatých. Ohledně věčnosti letniční věří v tělesné vzkříšení a věčnou existenci člověka v nebi 
 	nebo v ohnivém pekle. 
 	V historii ovšem toto učení nebylo prosto odchylek od běžné evangelikální věrouky. Parham 
 	odmítal nauku o věčném trestu a přiklonil se k pojetí anihilace. Zároveň byl přesvědčen, že 
 	Adam nebyl jediným člověkem, kterého Bůh stvořil. Další lidé žili, dle Parhama, vně zahrady 
 	Eden a vyhynuli během potopy. Rovněž věřil, že jen v Duchu svatém pokřtění věřící budou 
 	vládnout s Kristem v tisíciletém království a jen oni budou vytrženi do nebe, zatímco ostatní 
 	křesťani projdou velkým soužením268. 
 	Dnes jsou ve většinovém letničním hnutí tyto odchylky překonány a letniční nauka o Kristu se 
 	ztotožňuje s ortodoxní christologií a soteriologie je zakotvena v arminianismu, v čemž 
 	následuje své wesleyánské kořeny269. 
 2.1.4.2 Kristus Uzdravovatel 

 	Velký důraz je v hnutí kladen na fyzické uzdravení. V církvi Assemblies of God je Boží 
 	uzdravení jedním z klíčových bodů věrouky270. Tento důraz vychází z hnutí posvěcení a stojí 
 	zejména na exegezi veršů Iz 53,4 a Mt 8,17. Slova „jeho jizvami jsme uzdraveni“ jsou 
 	chápána jako podklad pro fyzické zdraví. Nicméně řada letničních v Evropě vidí v díle kříže 
 	především uzdravení z hříchu a například Ulonska konstatuje, že věřící stále žije 
 	v nevykoupeném těle, očekávaje na své vzkříšení271. 
 	Dnešní američtí letniční nejsou ve svém učení radikální jako Dowie nebo Parham a 
 	nezakazují lidem brát léky. Připouštějí, že záleží na Bohu, kdy a koho uzdraví. Je ale možné 
 	položit otázku, je-li uzdravení součásti spásy, proč spásu lze vírou uchopit vždy a uzdravení 
 	nikoliv? Současná americká letniční teologie to vysvětluje tím, že stejně jako bude spása 
 	v plnosti zakoušena až při vzkříšení, stejně tomu bude s uzdravením272. 
 	
 	267 Tamtéž, s. 24-27. 
 	268 GOFF, James R. Fields white unto Harvest. 
 	269 Assemblies of God Fundamental Truths. 
 	270 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 503-537. 
 	271 ULONSKA, Reinhold. Duchovní darym,  s. 64. 
 	272 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 522-523. 
 	79 
 	S polohou vyznávání uzdravení přes přetrvávající symptomy nemoci se setkáváme až 
 	v charismatickém hnutí. Byli to právě letniční, kteří se od takovéhoto pojetí distancovali273. 
 	Za zmínku ovšem stojí, že velký letniční evangelista a uzdravovatel Smith Wigglesworth 
 	(1859-1947) odmítal léčbu ledvinových kamenů a raději několik let trpěl, než aby popřel svoji 
 	víru v Boží uzdravení274. 
 	2.1.4.3 Kristus Posvětitel 
 	Ještě před koncem století bylo hnutí posvěcení zcela zaujato letniční reformací wesleyánské 
 	nauky a záhy bylo rozděleno mezi křesťany, kteří křest Duchem svatým chápali na svém 
 	wesleyánském pozadí, tedy křesťané z hnutí posvěcení, a na ty, kteří jej chápali na svém 
 	reformovaném pozadí. V praxi to znamenalo, že první viděli křest Duchem jako vyvrcholení, 
 	či alespoň průvodní proces svého posvěcení, a druzí jej chápali jako obdržení zmocnění 
 	z Boží milosti. 
 	Seymour, díky své předchozí průpravě v hnutí posvěcení, zastával takzvanou doktrínu „trojí 
 	milosti“. Nauka spočívá v chápání prvního díla milosti jako obrácení a znovuzrození, druhého 
 	díla milosti jako křtu Duchem svatým a třetího díla milosti jako posvěcení (někdy chápáno 
 	jako křest ohněm). Naproti tomu reformovaná tradice zastává tzv. cestu „dvojí milosti“, 
 	neboli učení o znovuzrození a křtu Duchem svatým, přičemž posvěcení je již zahrnuto ve 
 	spáse a během života dále roste. Dnes většina letničních stojí na reformačních pozicích a 
 	odmítají možnost dosažení „bezhříšné dokonalosti“ skrze zkušenost následující 
 	znovuzrození275. 
 	2.1.4.4 Kristus křtitel Duchem svatým 
 	Hnutí je spojováno s fenoménem mluvení v jazycích – glossolálie, který je chápán jako projev 
 	křtu Duchem svatým. Zde ovšem existují mezi letničními proudy rozdíly. Zatímco američtí 
 	Assemblies of God vidí jednoznačně dar jazyka jako „důkaz“ křtu Duchem, britští Elim zde 
 	tento podmíněný vztah neshledávají276. 
 	Již W. B. Godbey, učitel posvěcení věřil, že dar jazyka „sehraje významnou roli 
 	v evangelizaci světa“277. Také Parham jazyky (xenoglosie) pokládal za dodnes existující 
 	
 	273 The Believer and Positive Confession. 
 	274 FORDSHAM, Stanley Howard.  Apoštol víry, s. 83. 
 	275 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 15-44. 
 	276 PRASH, James Jacobb. Pentecostal and Charismatic, Is There or Was There Any Difference? 
 	277 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 21. 
 	80 
 	jazyky. Ti, kdo jsou jimi obdarováni, se mají stát misionáři v zemích, kde se těmito jazyky 
 	mluví. V této své teorii byl posílen, když někteří cizinci na jeho shromážděních rozpoznali 
 	svoji mateřštinu. Praktické zkušenosti misionářů tuto tezi nepotvrdily a domorodci mluvení 
 	v jazycích nerozuměli. Glossolálie je proto chápána, podle epištoly Korintským, jako 
 	nesrozumitelné jazyky, kterým za výjimečných okolností může být zázračně porozuměno jako 
 	ve Skutcích. Pro obojí nalezneme v letniční literatuře mnoho svědectví. Učení o xenoglosii 
 	jako misijním nástroji bylo brzy překonáno a Výkonná rada Assemblies of God je v roce 1949 
 	označila za herezi278. 
 	2.1.4.5 Kristus přicházející Král 
 	Seymour z hnutí posvěcení převzal doktrínu, že před příchodem Krista má dojít k mohutnému 
 	probuzení při hlásání evangelia všem národům. Není divu, že se již od útlého věku detailně 
 	zabýval novozákonní eschatologií. Po setkání s Parhamem a přijetí křtu v Duchu také uvěřil, 
 	že jazyky nejsou pouze znamením a potvrzením tohoto křtu, ale jsou též významnou pomocí k 
 	rasovému smíření a překlenutí rasové segregace279. Seymour byl věrný takřka kingovskému 
 	snu280, kdy viděl společná shromáždění bílých a černých křesťanů, kteří v moci Ducha ctí 
 	společně jednoho Boha. V rasové jednotě pak viděl podmínku, která má podle Jana 17 
 	kapitoly způsobit světové probuzení281. 
 	Dalším rysem Parhamova i Seymourova učení bylo přesvědčení, že vylévání Ducha svatého 
 	má podklad ve Starém zákoně v podobně „pozdního deště“, který má být ke konci časů vylit 
 	na všeliké tělo. Metafora „pozdního deště“ pak byla ztotožňována se zaslíbeným vylitím 
 	Ducha svatého podle proroka Jóele (Jl 2,23), které církev v krátké budoucnosti čeká. Tento 
 	důraz mezi letničními přetrvává dodnes. První letnice jsou chápány jako „raný déšť“ a letniční 
 	hnutí jako „pozdní déšť“. 
 	2.2 Probuzení uzdravování 
 	V prvních třiceti letech dvacátého století vzniká v USA řada letničních církví, které 
 	explozivně rostou. Patří sem především Assemblies of God (1914), Church of God in Christ 
 	(1914), Church of God (1919) a The Forsquare Gospel Church (1927). Zatímco tyto církve 
 	
 	278 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 323-325. 
 	279 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 24. 
 	280 Podobnou vizi později představil baptistický kazatel Martin Luther King ve svém slavném kázání v roce 1963 ve 
 	Washingtonu pod názvem „I Have a Dream“. 
 	281 JACKOSON, David a Neta JACKOSON. William J. Seymour: The Founder of Modern Pentecostalism. 
 	81 
 	zastávají trojiční nauku, v roce 1916 se od Assemblies of God odděluje letniční skupina 
 	Jednosti (Oneness) zastávající herezi modalismu. Učení Jednosti je v letničním hnutí 
 	odsouzeno282, přesto jeho vitalita ve spojení s „novým zjevením“ ovlivnila baptistického 
 	kazatele W. Branhama, jehož služba vedla ke vzniku tzv. probuzení neboli „Obnovy 
 	uzdravování“ (Healing Revival). 
 	Paralelně s probuzením uzdravování dochází v Kanadě, rovněž na základě Branhamova vlivu, 
 	ke vzniku hnutí Pozdního deště - „Latter Rain Movement“. Mezi letničními a těmito proudy 
 	existuje etický i věroučný rozpor. Assemblies of God se opakovaně vymezují vůči jejich 
 	učením a jejich stoupence napomínají pro etická a věroučná selhání. Příslušníci nových hnutí 
 	pak nezřídka letniční církve osočují z církevnictví a jako i ostatním církvím pak udílejí 
 	nálepku „Babylona“283. 
 	2.2.1 Počátky hnutí 
 	Podle Baxtera, jednoho z pionýrů pozdějšího Pastýřského hnutí a manažera Branhamových 
 	kampaní, našlo Probuzení uzdravování živnou půdu proto, že vitalita letničního hnutí vyhasla 
 	a jeho „nadpřirozený prvek“ byl nahrazen věroučnými diskusemi284. Probuzení proto nadchlo 
 	řadu letničních kazatelů, toužících po působení Boží moci. Věroučným zdrojem nových hnutí 
 	je ovšem i metafyzika esoterického proudu „Nové myšlení“, enthusiasmus hnutí „Modlitby a 
 	půstu“ a mítinky baptistického kazatele a stoupence modalismu W. Branhama. O obojím bude 
 	pojednáno dále. 
 	2.2.2 Předchůdci hnutí 
 	2.2.2.1 Metafyzika Nové Anglie 
 	Paralelně s posvěceneckým hnutím se na přelomu minulého století v okolí Bostonu formují 
 	duchovní proudy, vycházející z nauky mesmerického léčitele P. P. Quimbyho (1802-1866) 
 	rozvíjené v podání R. W. Emersona (1803-1882). Quimbyho mesmerismus hledal fyzické 
 	uzdravení, ale na rozdíl od letničního učení neviděl jako kořen nemoci hřích, nacházející 
 	odpuštění v Kristově krvi, ale především stav lidské mysli. Podle tohoto učení existují dva 
 	světy, duchovní a hmotný. Hmotný, smyslový svět, je pouhým důsledkem světa duchovního, 
 	neviditelného. Neviditelný svět má své pevné zákonitosti, a pokud se svým poznáním 
 	
 	282 HORTON, Stanley M. Systematická teologie, s. 26. 
 	283 BRANHAM, William. Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy. 
 	284 New Wine Interviews Ern Baxter. 
 	82 
 	povzneseme ze světa smyslů do světa duchovního a aplikujeme neviditelné duchovní zákony, 
 	docílíme fyzických projevů ve viditelné oblasti. Tohoto principu lze využít v uzdravení285. 
 	Tyto myšlenky ovlivnily původně metodistického kazatele E. W. Kenyona (1867-1948), který 
 	studoval na Emersonově řečnické koleji „College of Oratory“. Škola vycházela z myšlenek 
 	unitářství a ideje novodobého mesmerismu rozvíjela na základě „Křesťanské vědy“ a hnutí 
 	„Nového myšlení“. Kenyon tato hnutí formálně odmítal, McConnell však podrobně dokládá 
 	vliv těchto nauk na jeho učení286. 
 	Uzdravování by se dle Kenyona dalo vystihnout tak, že pokud člověk pevně uvěří, že je 
 	zdravý, stane se skutečně zdravým. Pochopení skutečnosti, že člověk již je uzdraven 
 	Kristovou duchovní smrtí se pak promítne do hmotného světa zmizením fyzických příznaků 
 	nemoci287. Kenyon měl velký vliv na některé letniční pionýry a otevřeně jej citovali lidé jako 
 	W. Branham, T. L. Osborne, F. F. Bosworth, J. Coe a další. McConnell uvádí, že když se 
 	F. F. Bosworth „nakrmil u Kenyona”, uvedl k němu i uzdravovatele vírou. Kenyonův vliv na 
 	uzdravovací probuzení podle něho přesto zůstává nedoceněn288. 
 	2.2.2.2 Modlitebně postní hnutí 
 	Dalším sloupem stojícím na prahu Probuzení uzdravování je původně metodista Franklin Hall 
 	(1907-1993), který v roce 1946 zakládal „Centra modliteb a půstu“. Byl přesvědčen, že skrze 
 	postní mítinky křesťan obdrží „substanci nesmrtelnosti“, která transformuje jeho tělo do stavu 
 	božského zdraví a nesmrtelnosti. Na jeho shromážděních se tato substance údajně projevovala 
 	ve formě stříbrného nebo zlatého prachu na povrchu kůže modlících se křesťanů289. Ve své 
 	knize „Boží atomová síla skrze modlitbu a půst“ se Hall blíže zabýval vlivem půstu na 
 	zlepšení tělesného zdraví a vytýčil cestu jak skrze 30 denní postní katarzi tohoto cíle 
 	dosáhnout290. Věřil, že síla, kterou křesťané obdrží, nezpůsobí jen zdraví, ale pomocí ní bude 
 	možné zázračně překonat zemskou gravitaci, Kristova přirozenost bude z křesťanů viditelně 
 	zářit a jejich oděvy, stejně jako oděvy Izraelců na poušti, nezvetší a nebude je třeba prát. 
 	Kristova přirozenost promění lidské tělo natolik, že změní i lidský zápach a Hall varoval 
 	
 	285 RUSSELL, Morris A a Daniel T LIOY. A Historical and Theological Framework for Understanding Word of Faith 
 	Theology, s. 73-117. 
 	286 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 34-62. 
 	287 KENYON, Essek. W. Jesus the healer, s. 81 
 	288 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 36. 
 	289 FRANKLIN, Hall. The Return of Immortality, s. 48. 
 	290 HALL, Franklin. Atomic Power with God Thru Fasting and Prayer. 
 	83 
 	návštěvníky svých shromáždění, že je doma nemusí rozpoznat jejich psi291. Halla četli mnozí 
 	uzdravovatelé vírou včetně Branhama a Hallovo učení i manifestace zlatého prachu zanechaly 
 	stopu nejen v Probuzení uzdravování, ale i v charismatickém hnutí. 
 2.2.3 William Marrion Branham 

 	W. Branham (1909 – 1965) byl baptistickým kazatelem, jehož kampaně od roku 1946 daly 
 	povstat těm, kteří očekávali „Boží atomovou sílu“ a chtěli vstoupit do nadpřirozené oblasti. 
 	2.2.3.1 Dětství a počátek služby 
 	Již jako malý chlapec míval Branham sny a vize, před kterými ho kazatelé varovali. V sedmi 
 	letech uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře a když přišel blíž, hlas mu řekl: „Nepij 
 	a nekuř a nikdy žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, 
 	až budeš starší“292. V červnu 1933, když po stanové evangelizaci křtil v Ohiu, uslyšel hlas 
 	z nebe, který mu řekl: „Jako byl Jan Křtitel poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi 
 	poslán vstříc jeho druhému příchodu“293. Křtu přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí, a ačkoliv mnozí 
 	viděli světlo, hlas byl srozumitelný pouze Branhamovi. Někteří účastníci prý křičeli a upadli 
 	do mdlob294. 
 	Ve stejném roce Branham obdržel 7 vidění o konci světa, kde mu bylo zjeveno: 1. nástup 
 	Mussoliniho, 2. nástup Hitlera, 3. nastolení fašismu a jeho překonání komunismem, 4. rychlý 
 	rozvoj vědy a vývoj automobilu vejčitého designu, 5. úpadek morálky – ženy budou nosit 
 	mužské oblečení a odkládat oděv, 6. nástup krutovlády římskokatolické církve a 
 	7. apokalyptický konec USA pumovými explozemi295. Proroctví bylo sdíleno již v roce 1933, 
 	ale někteří zpochybňují jeho pravost s poukazem na absenci datovaného originálu. O rok 
 	později Branham přijal nabídku kázat v letniční církvi Jednosti a na čas navštěvoval jednu 
 	z jejich konvencí. Byl zde uchvácen probuzeneckou vitalitou a setkal se s modalismem, který 
 	zde byl akcentován odmítáním trojiční křestní formule296. 
 	
 	291 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible,  s. 212-213. 
 	292 FRANK, Ewald. William Branham, muž poslaný Bohem, s. 10. 
 	293 Mysterious Star Appears While Baptising in Ohio River. 
 	294 FRANK, Ewald. William Branham, muž poslaný Bohem, s. 11. 
 	295 GREEN, Pearry. The Acts of the Prophet,  s. 30-33. 
 	296 'Brother Branham'. 
 	84 
 	2.2.3.2 Uzdravovací kampaně 
 	Jako zlomové období své služby Branham chápal rok 1946, kdy obdržel dar uzdravování, což 
 	mu bylo oznámeno andělem, který sestoupil ze stropu jeho pokoje a vyložil mu dvě znamení, 
 	která měla jeho službu provázet. Prvním byl prorocký dar, který Branhamovi umožňoval 
 	vhled do života člověka a druhým byl dar uzdravování. Jejich syntézy pak využíval při svých 
 	uzdravovacích kampaních. Když k němu přicházeli lidé, oznamoval jim, kdo jsou, odkud 
 	přicházejí a pak obvykle přikazoval duchu nemoci, aby dotyčného opustila. Podle Harrella to 
 	byla rovněž letniční církev Jednosti, kde se v roce 1946 projevily první Branhamovy mocné 
 	divy a zázraky uzdravení297. 
 	Již v padesátých letech Branhamova shromáždění čítala okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji 
 	evangelizace navštěvovalo přes 100 tisíc účastníků298. Branham cestoval do zemí Jižní Afriky 
 	a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce zabitého při autonehodě ve 
 	Finsku v roce 1950. O modlitbu Branhama prosil i anglický král Jiří VI. a v USA měl 
 	možnost kázat kongresmanům. Mohl se vykázat pěti úmrtními listy vzkříšených lidí a dle 
 	jiných svědectví bylo takovýchto případů dokonce sedm299. 
 	V únoru 1963 přijal zjevení o „manželství a rozvodu“, které se týkalo církevního uspořádání. 
 	Toto zjevení měl provázet neobvyklý přírodní úkaz ve formě ohnivého sloupu nad horou 
 	Tuscon300. Po přijetí zjevení začal otevřeně bojovat proti křesťanským církvím, „děvkám“, 
 	které chápal jako cizoložné děti Babylona, které se rozvedly s Bohem, sezdaly 
 	s denominacemi a nyní plodí cizoložné děti301. V dubnu 1965 proto Branham vyzval světové 
 	křesťanstvo, aby opustilo své denominace, neboť se přiblížil konec302. Ten předpověděl na 
 	rok 1977, kdy měl být modlářský Babylonský systém zničen, což se týkalo církví 
 	shromážděných ve Světové radě církví303. Ve stejném roce vyslovil své poslední proroctví o 
 	zkáze západního pobřeží USA, kdy se jeho část měla odtrhnout zemětřesením a skončit v 
 	moři304. V prosinci téhož roku jeho život dramaticky skončil autonehodou. 
 	
 	297 SYNAN, Vinson. The century of the Holy Spirit, s. 326. 
 	298 VOKOUN, Jaroslav Ignatius. Hlas muže z hor, s. 11. 
 	299 FRANK, Ewald. Das Wort Gottes bleibt in Ewigkeit, s. 19-20. 
 	300 FRANK, Ewald. William Branham, muž poslaný Bohem. s. 11-12. 
 	301 BRANHAM, William. Mluvené slovo je to originální semeno- část 2. 
 	302 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible, s. 135. 
 	303 BRANHAM, William. Mluvené slovo je to originální semeno- část 2. 
 	304 GREEN, Pearry. The Acts of the Prophet, s. 73-79. 
 	85 
 	Pro výjimečnost zjevení, která obdržel, považoval Branham, stejně jako kdysi A. Dowie, sám 
 	sebe za proroka Eliáše, který má přijít ke konci času305. Po smrti se kolem Branhamova učení 
 	zformovala skupina tzv. branhamistů, která je všemi křesťany, včetně letničních a 
 	charismatiků, považována za kult. 
 	Dnes se charismatici k počátkům Branhamovy služby hlásí, ale Branham se nikdy za 
 	letničního nepovažoval. Baxter tvrdí, že Branham obdržel dar jazyků, který u něho 
 	nepřetrval306. Nicméně Branham prohlásil, že již v mládí letniční hnutí poznal jako zvrácené, 
 	kde dar jazyků působí jako ďábelský podvrh307. 
 	Obecně se Branhamovi stoupenci i někteří kritici z řad letničních shodují, že se jeho rukama 
 	skutečně dály divy308. Branham byl přesvědčen, že konat divy je Boží povinnost, neboť to 
 	Ježíš Kristus zaslíbil a že každá nemoc je od ďábla, protože Bůh své děti nemocí nestíhá309. 
 	Jeden kritik uvádí, že Branham vyléčil ženu z rakoviny a její nádor odpadl z jejího obličeje na 
 	zem. On jej zvedl, mával jím a po několika minutách již kázal hereze310. 
 	Branhamova shromáždění mívala standardní průběh. Branham nejprve očekával zjevení 
 	anděla, který označoval lidi, za které se má modlit. Když na nemocné vzkládal ruce, jeho levá 
 	ruka vibrovala, což mu bylo znamením přítomnosti „ducha nemoci“311. Před uzdravením mu 
 	bylo ve vidění zjeveno něco ze života dotyčného, což jako důkaz pravosti své služby veřejně 
 	sděloval. Baxter a mnozí jiní dosvědčují, že v těchto věcech se nikdy nezmýlil312. 
 	2.2.4 Hlas uzdravení 
 	Branhamovou službou uzdravování byl osloven původně kazatel Assemblies of God G. 
 	Lindsay (1906-1973), syn členů Dowieho experimentu Sion City Church, který se obrátil na 
 	kázáních Ch. Parhama. V roce 1948, po setkání s Branhamem, rezignoval na místo kazatele a 
 	stal se zakladatelem časopisu „Hlas uzdravení“ (Voice of Healing – dále také VoH). Časopis 
 	měl za úkol upozornit na Branhamovu službu a pomoci ji rozšířit. Záhy se okolo něho 
 	vytvořil okruh dalších evangelistů s letničním pozadím, kteří byli Branhamem inspirováni. 
 	Hnutí se bránilo vytvořit „novou denominaci“. Měli být spojeni skrze zralou uzdravovací 
 	
 	305 WEAVER, Douglas C. The healer-prophet: William Marrion Branham, s. 126-133. 
 	306 New Wine Interviews Ern Baxter. 
 	307 BRANHAM, William. Mluvené slovo je to originální semeno - část 2. 
 	308 STETZ, John. Svrablavé uši,  s. 41, 70 
 	309 BRANHAM, William. Hlubina volá k hlubině. 
 	310 Například Stetz popisuje zkušenost, že ženě po Branhamově modlitbě spadl jedné ženě z tváře nádor. Branham jej údajně 
 	uchopil a posléze začal vyučovat hereze. In: STETZ, John. Svrablavé uši,  s. 41. 
 	311 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible,  s. 37. 
 	312 New Wine Interviews Ern Baxter. 
 	86 
 	službu, být evangelisty, pracovat pro jednotu Božího lidu a podporovat šíření VoH313. Časopis 
 	publikoval zprávy o zázračných uzdraveních ze všech druhů nemocí, včetně zhubnutí314 nebo 
 	neobvyklá svědectví, například o sedmi hodinách v nebi315. 
 	Od roku 1958 se VoH zaměřoval na mezinárodní službu uzdravování ve snaze o celosvětové 
 	probuzení. Vytvářel přitom tři mezinárodní instituce. První bylo tažení za získání národů pro 
 	Krista (The Winnig the Nations Crusades), jejímž cílem bylo podporovat centra probuzení 
 	mezi jednotlivými národy a finančně pomoci ke stavbě církevních budov formou sponzorů a 
 	půjček. Do roku 1966 bylo takto podpořeno 1200 národních církví. Druhou službou byla 
 	kampaň za Svatou zemi (Holy Land Crusade), která spočívala v distribuci mesiánské 
 	literatury do Izraele. Takto bylo jen v roce 1965 převezeno do Izraele 170 000 knih. Třetí 
 	službou byla distribuce knih v národních jazycích (Native Literature Crusade). Do roku 1966 
 	pak bylo distribuováno více než 100 Lindsayových titulů až v 100 000 nákladech. Jen v roce 
 	1965 to činilo milion evangelizačních publikací v mnoha jazycích316. Vlivem televizního a 
 	radiového vysílání tímto zároveň v USA spoluvzniká fenomén tzv. „teleevangelistů“. 
 	Koncem šedesátých let dochází k útlumu Probuzení uzdravování. Nejdříve se stále více 
 	uzdravovatelů distancuje od Branhamova antitrinitarismu, čímž se jeho služba stává stále více 
 	izolovanou. Zároveň mnoho evangelistů upadá do zjevných etických a morálních excesů. 
 	Excentričnost jejich praxe a často bizarní nauky vedly k tomu, že klasičtí letniční jejich praxi 
 	otevřeně odmítli317. V roce 1967 Lindsay mění název VoH na „Kristus pro národy“ (Christ 
 	for The Nations). 
 	Mezi nejslavnější, původně letniční evangelisty, sdruženými okolo VoH, kteří po celých USA 
 	cestovali ve velkých plátěných stanech, patřili zejména tři osobnosti: 
 2.2.5 Oral Roberts 

 	O. Roberts (1918-2009) byl bezesporu nejvýraznější postavou Probuzení uzdravování. Jeho 
 	stanové evangelizace, vzkládání rukou, exorcismy a živá kázání se stala vzorem pro mnohé 
 	následovníky. Přestože byl spojen s Lindsayem, zachoval si nezávislost na VoH. V roce 1947 
 	rezignoval na místo pastora v „Letniční církvi svatosti“ a založil „Sdružení Orala Robertse 
 	
 	313 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1178. 
 	314 DIMPLES, Dolly. Fat lady of the circus now weighs 126 pounds, s. 3. 
 	315 MCKAY, Edith Evelyn. I spent seven hours in heaven, s. 9. 
 	316 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1179. 
 	317 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium,  s. 35. 
 	87 
 	pro evangelizaci“ (Oral Roberts Evangelistic Association) s kterým začal svá uzdravovací tažení napříč USA. Tisícové zástupy čekaly v uličkách, aby se za ně modlil se vzkládáním 
 	ruky v jeho stanu pro 3 000 návštěvníků. Existuje zde i podobnost s Branhamem. Zatímco u 
 	Branhama vycházela léčivá moc z levé ruky, Roberts na Boží pokyn používal k uzdravování 
 	ruku pravou318. 
 	V roce 1963 zakládá, též na Boží příkaz, univerzitu, která se stala největší akreditovanou 
 	charismatickou univerzitou na světě, která zahrnovala celkem pět oborů. V roce 1977 se pak 
 	Robertsovi zjevuje 900 stop vysoký Ježíš, který mu uložil, aby založil Centrum víry pro 
 	medicínu a výzkum (City of Faith Medical and Research Center)319. Roberts zahajuje práci výzvou věřícím, od kterých získává celkem 150 milionů dolarů. V roce 1983 se Robertsovi 
 	opět zjevuje Ježíš a během sedmihodinové diskuse je Roberts přesvědčen, že do konce století 
 	bude nalezen lék na rakovinu, což oznamuje veřejně. To stimulovalo jeho partnery k investici 
 	5 000 000 dolarů do jeho centra320. Centrum fungovalo od roku 1981 do roku 1989, kdy spolu 
 	s lékařskou a právnickou fakultou univerzity zkrachovalo. Za celou dobu bylo ze 777 lůžek 
 	zaplněno nanejvýš 148. Centrum mělo spojovat modlitbu a lékařskou péči, přesto se vliv 
 	modlitby na uzdravení nepodařilo statisticky prokázat. Roberts je přesvědčen, že i uzavření 
 	centra bylo iniciováno Bohem321. 
 	Robertsovo učení je podle Kydda „oscilací” mezi dvěma póly. Prvním pólem je uzdravení 
 	skrze víru, kdy je jednotlivý věřící uzdraven již v Kristových ranách a druhým je teorie 
 	suverénního Boha, který uzdravuje, koho chce322. Dalším z klasických charismatických 
 	doktrín je tzv. „setba vírou”, projevující se i ve finanční oblasti. Kdo Bohu daruje, obdrží 
 	Božím zázrakem mnohonásobně zpět323. Důrazem Robertsova učení je proto poselství, že Bůh 
 	touží uzdravit svůj lid a přeje si, aby prosperoval324. 
 2.2.6 Asa Alonso Allen 

 	A. A. Allen (1911-1970) je obvykle považován za druhého nejvýznamnějšího a zároveň 
 	nejkontroverznějšího uzdravovatele vírou. Allen byl původně metodistou, který byl varován 
 	
 	318 HARRELL, David Edwin. Oral Roberts: an American life, s. 291-293. 
 	319 Oral Roberts tells of talking to 900-foot Jesus. 
 	320 HARRELL, David Edwin. Oral Roberts: an American life, s. 291-293. 
 	321 HUNT, Dave. Beyond seduction: a return to biblical Christianity, s. 72. 
 	322 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	movements, s. 710-711. 
 	323 ROBERTS, Oral. Miracles of seed-faith. 
 	324 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1179. 
 	88 
 	před mluvením jazyky. Když však navštívil letniční stanový mítink, obdržel křest Duchem 
 	svatým a stal se kazatelem Assemblies of God. V jeho autobiografii můžeme rozpoznat 
 	wesleyánské kořeny, kterak popisuje, jak se zavřel ve svém pokoji, dokud mu Bůh neudělí 
 	pokyn jak vstoupit do zmocněné služby. Používá zde klasické argumenty, na kterých 
 	metodisté vystavěli obhajobu „bezhříšné dokonalosti”325. 
 	Po návštěvě shromáždění s O. Robertsem požádal o svolení k provozování vlastní 
 	radiostanice, které nedostal, a proto rezignoval na místo kazatele a založil společnost „A. A. 
 	Allen Revival” s rádiovým pořadem „Allenova hodinka probuzení.” (The Allen Revival 
 	Hour). V té době začal i kázat v pojízdném stanu a byl prvním evangelistou s vlastní televizní 
 	stanicí. Na svém vrcholu služby se objevil na 58 radiostanicích a 43 televizních kanálech. 
 	Jeho časopis „Magazín zázraků” (Miracle Magazine) měl každý měsíc 340 000 odběratelů. 
 	Jako jeden z prvních začal veřejně používat rockovou hudbu, což bylo v té době v letničních 
 	kruzích neslýchané. 
 	Allen byl prakticky po celou svoji uzdravovací službu opředen řadou skandálů. V roce 1955 
 	byl zadržen za řízení v opilosti, za což byl ze strany Assemblies of God zbaven možnosti 
 	veřejné služby a byl donucen rezignovat i z VoH. Existuje verze, že Allenovi byla 
 	v motorestu do mléka nalita omamná látka za účelem diskreditovat jeho službu ze strany 
 	Assemblies of God326. Jiná verze tvrdí, že Allen byl unesen a probral se v zakouřené 
 	místnosti, kde mu do hrdla lili alkohol327. Allen po aféře prohlásil, že je nevinen a založil 
 	„Společenství probuzení a zázraků” (Miracle Revival Fellowship) a otevřeně vyzval letniční, 
 	aby opustili denominační církev. Jeho rozvod v roce 1963 pak ještě více snížil jeho kredit. 
 	Rovněž Allenovy problémy s alkoholem nepřestaly, a když v roce 1970 zemřel, lékaři 
 	konstatovali jaterní cirhózu z chronického alkoholismu se zbytkovým alkoholem v krvi328. V 
 	jeho službě však pokračují jiní a současná známá škola Zázraků (Miracle Valley Bible 
 	College & Seminary) vychází z Allenovy služby329. 
 	Allen byl pokládán za „specialistu na démony”330. Někteří soudí, že Allen démony dokonce 
 	viděl. Na jeho shromážděních docházelo k neobvyklým zázrakům, kde krom léčby rakoviny 
 	
 	325 ALLEN, Asa Alonso. Price of God’s Miracle-Working Power. 
 	326 CUNNINGHAM, Paul J. Statement Concerning Evangelist A. A. Allen. 
 	327 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible, s. 70. 
 	328 A. A. Allen: Christian evangelicalism. 
 	329 Miracle Valley Bible College & Seminary. 
 	330 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit Revival,  s. 132. 
 	89 
 	nebo uzdravování chromých bylo zaznamenáno i zázračné plombování zubů331 a na jeho 
 	rukou se objevoval zázračný olej332. Bývalý kazatel letniční církve svatosti James Beshires, 
 	který později konvertoval k adventismu, o Allenovi uvádí, že prodával zázračnou vodu k 
 	uzdravení, jejíž pramen zázračně objevil v poušti. Beshires však zjistil, že tuto zázračnou 
 	vodu čerpal do cisterny svého vozu u benzínové stanice333. 
 	Allen má prvenství i v tom, že snad jako první začal kázat o finančním požehnání skrze 
 	zázraky a v podstatě s Robertsem pomohl odstartovat učení prosperity. Tvrdil, že má speciální 
 	požehnání pro ty, kteří jeho službu podpoří 100 dolary334. Allenova kniha „Price of God’s 
 	miracle“ je přeložena i do češtiny a je možné ji získat na internetu. 
 2.2.7 Jack Coe 

 	J. Coe (1918-1956) je dalším ze známé trojice letničních služebníků začleněných v Probuzení 
 	uzdravování. Skrze víru byl vysvobozen z alkoholismu, který zatěžoval celou jeho rodinu. Po 
 	svém obrácení zcela změnil svůj život a stal se dynamickým letničním evangelistou. V roce 
 	1944 přijal ordinaci v Assemblies of God. Znal O. Robertse a rozhodl se pořídit si ještě větší 
 	stan, než měl on. Zakoupil proto stan pro 20 000 lidí a modlil se k Bohu, aby stan naplnil335. 
 	V roce 1950 se stal editorem VoH a o čtyři roky později vybudoval známý sirotčinec. Coe 
 	byl, stejně jako první letniční, nekompromisní v pohledu na lékařskou péči. Zašel však 
 	mnohem dále a prohlásil, že přijímat lékařskou péči má spojitost se znamením Šelmy z knihy 
 	Zjevení336. V roce 1953 byl za své učení a „klamání veřejnosti“ vyloučen z Assemblies of 
 	God. 
 	Coeho praxe uzdravování byla agresivní. Podle mnoha svědectví vytrhával lidi z invalidních 
 	vozíků a stavěl je na zem. Pokud nebyli uzdraveni, byli obviněni z nedostatku víry337. Po 
 	jednom incidentu, kdy malému chlapci odebral berle s tvrzením, že je uzdraven z obrny, což 
 	se nestalo, byl stíhán za ublížení na zdraví. Chlapci totiž způsobil trvalou bolest a byl obviněn 
 	za léčení lidí bez lékařské licence338. Nakonec byl zproštěn obvinění. Ve stejném roce však 
 	zemřel na obrnu. Jeho stan zakoupil A. A. Allen. 
 	
 	331 NOVOTNÝ, Tomáš. Torontské požehnání pokračuje. 
 	332 PRASCH, James Jacob. Paul Cain, R. T. Kendell, and Friends: Where Is All The Big Talk Now? 
 	333 BESHIRES, James. Chvála Pánu,  s. 26. 
 	334 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible , s. 201. 
 	335 Jack Coe: Voice of Healing. 
 	336 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible, s. 101. 
 	337 Tamtéž, s. 59. 
 	338 Charges Against Texas: Faith Healer Dismissed. 
 	90 
 	2.2.8 Kathryn Kuhlmanová 
 	Kathryn Kuhlmanová (1907-1976) sice nebyla přímo spjata s „Voice of Healing“, její vliv 
 	však předčil ostatní uzdravovatele vírou a svojí osobností ovlivnila pozdější protagonisty 
 	spjaté s apoštolskou obnovou jako málokterý uzdravovatel. 
 	Narodila se v roce 1907 ve státě Missouri německým rodičům jako jedna ze čtyř dětí. Její otec 
 	byl starostou města, ve kterém její rodina žila. Zatímco otec byl baptista, matka byla 
 	metodistkou. Své obrácení Kuhlmanová prožila ve čtrnácti letech a ve svých šestnácti již 
 	začala cestovat se svým švagrem a svojí sestrou, kteří byli stanovými evangelisty. Brzy se i 
 	ona stala kazatelkou a své první kázání měla v roce 1928. Její kazatelská služba nebyla 
 	zpočátku příliš úspěšná. Brzy začala cestovat a v Denveru se stala pastorem církve. Zde v roce 
 	1935 postavila novou budovu pro 2 000 lidí, kam začalo přijíždět mnoho známých 
 	evangelistů. Jedním z návštěvníků shromáždění byl v roce 1937 i Burroughs A. Waltrip. Ten 
 	sám byl známý jako zakladatel center pro modlitbu a půst, který byl ovlivněn knihou 
 	Franklina Halla „Modlitba a půst, boží atomová síla“339. 
 	Mezi Waltripem a Kuhlmanovou vzplanul citový vztah, pro který Waltrip opustil svoji 
 	manželku a děti a s Kuhlmanovou se, přes mnohá varování ostatních kazatelů, v roce 1938 
 	oženil. Následkem toho oba opustili svoji veřejnou křesťanskou službu a odstěhovali se do 
 	Kalifornie. Jejich soužití trvalo šest let. V roce 1944 Kuhlmanová svého muže opustila a ten 
 	se s ní po čtyřech letech rozvedl. Později prohlásila, že jedině rozvod mohl přinést Boží 
 	požehnání a pomazání zpět do její služby340. 
 	Když opustila Waltripa, odjela Kuhlmanová do Franklinu v Pensylvánii, kde zahájila sérii 
 	shromáždění a kde začala i svou rozhlasovou službu na stanici WKRZ. Nyní začíná poprvé 
 	kázat i Boží uzdravení, neboť do doby před svým manželstvím a rozvodem kázala pouze o 
 	spáse. První divy jsou datovány od roku 1947, kdy začala kázat o Duchu svatém. Tato 
 	vyučování se zaměřením na Ducha svatého se stala jakýmsi katalyzátorem zázraků, které byla 
 	jejími příznivci zaznamenávána. Liardon uvádí, že Kuhlmanová měla dva duchovní dary, 
 	které se při jejich kázáních uplatňovaly: dar slova poznání a dar divů činění341. 
 	V počátečních fázích této zázračné služby se lidí nedotýkala, ani je nezvala na pódium či „k 
 	oltáři“. Uzdravování se dělo během jejích kázání. Později však přistoupila ke vzkládání rukou 
 	na nemocné. Pro mimořádné manifestace je z tohoto důvodu mnohými považována za 
 	
 	339 TORELL, John S. The Flaming Sword, s. 2-26. 
 	340 HANEGRAAFF, Hank.  Counterfeit Revival, s. 170. 
 	341 LIARDON, Roberts.  God's Generals.  
 	91 
 	pionýrku jevu, kterému se dnes v charismatických kruzích říká „padnout pod mocí Ducha“ 
 	nebo „odpočinout v Duchu“. Tento jev spočívá v tom, že dotyčný, na kterého jsou vloženy 
 	ruce, upadá naznak do krátkého bezvědomí a po procitnutí obvykle svědčí o svém uzdravení 
 	či občerstvení. Na jejích shromážděních proto byli přítomni chytači, kteří padající ukládali na 
 	podlahu. Liardon vypráví příběh, že Kuhlmanová byla rozpoznána pasažéry na letišti, a 
 	protože neměla mnoho času, procházela uličkou kolem těch, kteří se zde shromáždili, a ti po 
 	letmém vložení ruky začali padat na zem342. Její shromáždění v té době dokázala zaplnit 
 	tisícové sály a mnoho lidí muselo zůstat venku. V Pensylvánii, ve městě Pittsburgh, kam 
 	později přesídlila, její bohoslužby navštěvovalo tisíce návštěvníků, kteří se sem sjížděli z 
 	celých USA. 
 	V této době byla Kuhlmanová jednou z prvních televizních tzv. „uzdravovatelů vírou“ a od 
 	roku 1965 vstoupila do podvědomí televizních diváků – zejm. díky televizní stanici CBS – v 
 	celých USA. Lidé ji navštěvovali v šatně, na ulici i na letišti. Wimber její pořady však 
 	popisuje jako „afektované a teatrální“343. 
 	Kathryn Kuhlmanová byla prezidentem „Společnosti Kathryn Kuhlmanové“, dobročinné a 
 	nevýdělečné organizace. Společnost měla mužský pěvecký sbor, skládající se ze čtyř set 
 	zpěváků, kteří byli členy sedmnácti různých národností. Společnost ze svého fondu 
 	podporovala mladé studenty teologie, ale i studenty státní univerzity v Pensylvánii, v 
 	Pittsburghu, Carnegiova technologického ústavu, Ženevské koleje, ústavu Taccoa Falls v 
 	Georgii a konzervatoře v Cincinnati, Ohio. Společnost Kathryn Kuhlmanové založila rovněž 
 	misijní práci na ostrově Cora Island v Jižní Americe. Kathryn Kuhlmanová zemřela 20. 2. 
 	1975 v Tulse, městě proslulém přítomností divů činících evangelistů. Málokterý z nich však 
 	svým rozsahem dosáhl jejího významu. 
 	2.2.9 Probuzení uzdravování dnes 
 	Hnutí uzdravování patří k nejskandálnějším předchůdcům nezávislého charismatického hnutí. 
 	Dnes již z původních revivalistů prakticky nikdo nežije. Posledními známým a dosud žijícími 
 	mohykánem je stále hnědovlasý a nestárnoucí, devadesátiletý T. L. Osborne. R. W. 
 	Schambach, který na pozvání Slova života v devadesátých letech navštívil i Českou 
 	republiku, zemřel v roce 2012 a snad nejznámější protagonista obnovy Oral Roberts zemřel 
 	během sepisování této práce v roce 2009. Představitelé hnutí jsou však mezi charismatiky 
 	
 	342 Tamtéž. 
 	343 WIMBER, John, SPRINGER Kevin. Uzdravení, s. 34. 
 	92 
 	dodnes ctěni jako Boží generálové a odkaz hnutí žije dále. Benny Hinn tvrdí, že slouží v moci 
 	Kathryn Kuhlmanové, která se mu zjevuje i po své smrti a prostřednictvím návštěv jejího 
 	hrobu získává duchovní zmocnění344. Také kontroverzní probuzení v Lakelandu v roce 2008 
 	proslulo tím, že se Toddu Bentleymu, dle jeho slov, zjevil stejný anděl, který se povolal 
 	Williamu Branhama, a tento anděl prý odstartoval probuzení uzdravování jako celek345. 
 	2.2.10 Věrouka hnutí 
 	Probuzení uzdravování je značně heterogenní, neboť se na ní podíleli lidé s různým pozadím, 
 	z různých církví. Neměli žádnou zastřešující autoritu, ale přesto měli jedno společné. Četli a 
 	publikovali, zřejmě krom Kuhlmanové, ve „Voice of Healing“ a respektovali Branhamovu 
 	službu. Zřejmě od Branhama převzali kritický postoj k denominacím, včetně jejich 
 	démonizace, eschatologický triumfalismus i neortodoxní antropologii, která má zřejmě původ 
 	u Kenyona. Branhamovo trojiční pojetí již bylo zmíněno, a zde bude zběžně nahlédnuto i na 
 	jeho další učení. 
 2.2.10.1 Antropologie 

 	Branham měl vlastní antropologii, kterou vztahoval na učení o Kristu a církvi. Žena zde 
 	nebyla zahrnuta v původním plánu stvoření. Je vedlejším produktem z Adamova žebra. Její 
 	krásu vyformoval satan a ona je proto nadána muže svádět346. Necudnost se projevila již u 
 	Evy, která se satanu oddala duchovně i fyzicky. Následně otěhotněla a porodila Kaina, který 
 	byl podle 1 J 3,12 ze Zlého. Eva, místo toho, aby věřila Bohu, uvěřila satanu a zkřížila Boží 
 	Slovo se slovem ďábla. Bůh původně zamýšlel, aby se lidé množili duchovně, avšak skrze 
 	necudnost Evy se lidé začali množit fyzicky347. 
 	Skrze Evino zkřížení s ďáblem jsou všichni lidé satanskými kříženci. (Stejně jako Kenyon i 
 	Branham tímto zastával satanskou přirozenost člověka). Z tohoto zajetí byli lidé vysvobozeni, 
 	když se Bůh přeměnil do podoby Krista, který byl zplozen Slovem, a nebyl tudíž synem 
 	ďáblovým. Skrze svoji smrt tak lidem umožnil, aby i oni do svého těla přijali Slovo a stali se, 
 	stejně tak jako Kristus, božími syny348. (Opět zde v souladu s Kenyonem i Hallem Branham 
 	učí o Boží přirozenosti věřících). Tak vznikla první církev, která však záhy, po vzoru Evy, 
 	
 	344 Vztah Hinna ke Kuhlmanové je dobře zdokumentován In: GOEDELMAN, G. Richard Fisher and M. Kurt a W. E. 
 	Nunnally and Stephen F. CANNON. The confusing world of Benny Hinn. 
 	345 Todd Bentley - Is Emma the Angel Branham's "Jesus".  
 	346 BRANHAM, William. Manželství a rozvod. 
 	347 BRANHAM, William. Mluvené slovo je originálním semenem - část 1. 
 	348 Tamtéž. 
 	93 
 	přijala slovo ďábla, které Branham chápal jako vyznání víry, a založila denominaci. Největším 
 	bludem tohoto vyznání víry podle Branhama bylo učení o Trojici. Tak se církev zkřížila a 
 	stejně jako Eva, i ona začala rodit syny ďábla349. Toto učení vešlo mezi americkými 
 	religionisty ve známost jako „semeno hada“350. 
 2.2.10.2 Eklesiologie 

 	Protože Bůh nebyl Trojjediný, nýbrž bral na sebe pouze různé manifestace, inkarnoval se 
 	během církevních dějin v podobě reformátorů. Branham to vysvětloval vlastní eschatologií, 
 	kdy z prvních třech kapitol knihy Zjevení vytvořil svérázné pojetí církevní historie. Zde 
 	uvedených sedm církví představuje jednotlivé vývojové etapy dějin a každý sbor má 
 	historického reformního posla (Pavel, Ireneus, Columba, Martin, Luther, Wesley). Branham 
 	se považoval za posla sedmé, současné Laodikejské církve (Zj 3,14), s jehož příchodem se 
 	naplnilo Boží tajemství poslední doby (Zj 10,7)351. 
 	Uvedení reformátoři před Branhamem se však vzepřeli Bohu a nedovolili, aby se skrze ně 
 	uskutečnilo plné zjevení. Namísto toho vytvořili denominace. Plné zjevení se naplnilo až 
 	v Branhamovi, kdy se Bůh v jeho osobě naposledy inkarnoval. Tím dospěla církev do svého 
 	vrcholu a skutečné apoštolské podoby. Skrze Branhamovo učení se pak denominační křesťané 
 	měli rozvést se svou denominací, sezdat se s Bohem, a přijetím původního Semene Slova se 
 	stát inkarnovanými bohy. K plné inkarnaci Krista v církvi dojde tehdy, až slovo, které 
 	Branham zvěstoval, bude skropeno pozdním deštěm, probuzením poslední doby, a církev 
 	bude vytržena do nebes, zatímco svět ovládne Nevěstka, padlá církev, v podobně sjednocení 
 	protestantů a katolíků ve Světové radě církví. V roce 1977 pak nastane konec a bude 
 	nastoleno tisícileté království352. 
 	2.3 Hnutí Pozdního deště 
 	Hnutí „Pozdního deště“ - Latter Rain Movement (LRM) je vedle „Probuzení uzdravování“ 
 	paralelním hnutím, které vzniklo na poválečné půdě amerického pentekostalismu. Podle Risse 
 	byly společným prvkem vzniku Branhamovy mítinky, Hallovo modlitebně postní hnutí, 
 	kongregační model nezávislých letničních církví a důraz na hledání „nových věcí“ (Iz 
 	
 	349 BRANHAM, William. Manželství a rozvod. 
 	350HALL, Timothy L. American religious leaders, s. 35. 
 	351 BRANHAM, William. Odhalení Boha.  
 	352 BRANHAM, William. Darlegung der sieben Gemeinde-Zeitalter. s. 344 – 346. 
 	94 
 	43,19)353. Samo LRM svojí identitu odvozuje z nauky o „probuzení poslední doby“, které se 
 	objevila již v hnutí posvěcení, nacházející základ u proroka Jóele, kde se píše o „pozdním 
 	dešti“ (Jl 2,27), který byl letničními chápán jako vylití Ducha svatého ke konci věků354. 
 	Přes letniční původ LRM byly denominace jako Pentecostal Assemblies of Canada (PAOC) a 
 	Assemblies of God k hnutí rezervované. To vedlo k otevřenému vystoupení protagonistů 
 	LRM vůči nim. Denominace byly označeny jako Babylon, který mají křesťané opustit a 
 	shromáždit se pod vedením nových „apoštolů a proroků“ rekrutujících se z nového hnutí. 
 	V roce 1949 nejvyšší rada Assemblies of God vydala věroučné stanovisko, kde se od učení 
 	LRM distancuje355. Zatímco letniční církve zůstaly hnutím téměř nedotčeny, jeho učení v 60. 
 	letech formovalo nezávislé charismatické hnutí356. O bezmála padesát let později, po 
 	propuknutí Torontského požehnání357, Assemblies of God vydávají další z řady věroučných 
 	stanovisek, kde opakují stejné důvody, pro které v roce 1949 LRM odmítly358. 
 	2.3.1 David Wesley Myland a Smlouva pozdního deště 
 	D. W. Myland (1858-1943) byl metodista, který se po svém křtu v Duchu stal nezávislým 
 	letničním kazatelem. Zastával typickou letniční hermeneutiku dávající důraz na alegorizaci 
 	textů Písma a podobně jako řečtí otcové učil několikerému význam textu. Věřil na doslovný, 
 	 typologický a prorocký význam Bible. Během své duchovní zkušenosti v roce 1906 získal 
 	zjevení o „pozdním dešti“ a na základě hebrejštiny a řečtiny vyhledal všechna místa, která se 
 	o pozdním dešti zmiňují. V roce 1910 napsal knihu „Smlouva pozdního deště“, kde pozdní 
 	déšť vykládal jako historická roční období srážek v Izraeli a zároveň typologicky, jako křest 
 	Duchem svatým. Etnický Izrael byl typ a duchovní Izrael - církev - byl antityp. Na základě 
 	historického významu představoval raný déšť letnice, zatímco pozdní déšť má vést 
 	k vystrojení svatých před příchodem Krista. Tato nauka se stala pilířem letniční a 
 	charismatické eschatologie, na jejímž základě hnutí chápou sama sebe jako apokalyptická 
 	hnutí poslední doby. Podle Archera považoval Myland nauku o pozdním dešti ve spojení se 
 	smlouvou za výsledek iluminace a pokládal si za čest, že se mu dostalo privilegia odhalit toto 
 	
 	353 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements. s. 830. 
 	354 OROPEZA, B. J. A time to laugh, s. 58. 
 	355 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 325. 
 	356 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 121-124 
 	357 Jak bude ještě podrobněji uvedeno, Torontské požehnání je chápáno jako nové vylití Ducha svatého, které navazuje na 
 	letniční a později charismatické probuzení. Jeho věrouka vychází z nauk LRM, což je i důvodem nové kritické reflexe 
 	z letniční strany, která se odkazuje právě na dřívější kritiku LRM. 
 	358 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	95 
 	tajemství359. Myland ve svém učení nepřekročil rámec letničního hnutí, přesto se jeho důraz 
 	na „osobní zjevení“, apokalyptický ráz jeho teologie a exkluzivistický pohled na vlastní 
 	tradici stal odrazovým můstkem toho, nač se učitelé LRM opakovaně odvolávali360. 
 2.3.2 Bethel Bible Institute 

 	Samotné hnutí LRM pak pochází ze schizmatu mezi učiteli a církevními vedoucími, ke 
 	kterému došlo v „Bethel Bible Institute“ založeném v roce 1935 v kanadském Saskatoonu 
 	(Saskatchewan). Škola patřila pod distrikt PAOC. Příčinou konfliktu byl entusiasmus 
 	pedagogů a konzervatismus vedení denominace. Kontroverze se postupně prohlubovaly a 
 	kulminovaly v rozdílném pohledu na vymezení pravomocí fakultních a denominačních 
 	orgánů, které se projevily v zahájení reorganizace stavebního uspořádání školy bez souhlasu 
 	vedení distriktu. 
 	Učitelé zastávali kongregacionalismus se silnou autoritou místních vedoucích stojících v 
 	obnoveném úřadu apoštolů, kteří skrze vzkládání rukou a proroctví udělují specifické 
 	duchovní dary. Učení bylo spojeno s útokem na denominační uspořádání letničních církví361. 
 	Ohledně pastorační praxe byla řada problémů křesťanů věroučně zdůvodňována démonickou 
 	posedlostí a doporučovány byly rovněž až čtyřicetidenní půsty362. Lidé stojící vně 
 	poukazovali na nevyváženost mezi snahou o dosažení akademické úrovně a současnou 
 	podporou extrémních učení. Tyto pohledy se ovšem v letničním hnutí neprojevily poprvé. 
 	Menzies zmiňuje drobné epizody již z 20. a 30. let363. 
 	V létě roku 1947 se konala konference distriktu, jehož vedení se těšilo široké podpoře členské 
 	základny. Po ostré disputaci s vedením denominace, učitelé na své úřady ve škole rezignovali 
 	ještě před zahájením konference364. 
 2.3.3 North Battleford 

 	Na podzim odešla trojice učitelů zakladatelů Percy Hunt a bratři George a Ernst Hawtinovi, 
 	následována většinou studentů, do North Battleford, kde se k nim připojil vedoucí církve 
 	Forsquare Church Herrick Holt a Hawtinových švagr Millford Kirpatrick. Holt četl Hallovu 
 	
 	359 ARCHER, Kenneth J. A Pentecostal hermeneutic for the twenty-first century: spirit, scripture, and community, s. 105-
 	110. 
 	360 OPPENHEIMER, Mike. The New order of the Latter rain. 
 	361 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 322. 
 	362 HOLDCROFT, Thomas L. New Order of the Latter Rain, s. 48-60. 
 	363 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 322. 
 	364 MORIARTY, Michael G. The new charismatics. 59. 
 	96 
 	knihu „Boží atomová síla skrze modlitbu a půst“ a za „nové věci“ se již postil. Pětice pak na 
 	Holtově pozemku, v bývalé letištní hale, založila instituci „Sharon“, zahrnující střední školu, 
 	sirotčinec, technický institut a biblickou školu. Jejich tiskovým orgánem se stal časopis “The 
 	Sharon Star”. Na podzim 1947 Hunt s Hawtinovými navštívili shromáždění W. Branhama ve 
 	Vancouveru, který na ně s modlitbou vložil ruce. Udiveni divy a zázraky, doprovázejícími 
 	jeho službu, začali ihned hledat podobnou zkušenost. Podle Michaele pak teologie zastávaná 
 	v Sharon nesla typické znaky Branhamova učení365. 
 	Nyní se učitelé spolu se sedmdesáti studenty scházeli k modlitbám a postům trvajících i více 
 	než měsíc. Holt přiznává, že v těchto postech byli inspirováni Hallovou knihou a že bez ní by 
 	LRM nikdy nevzniklo366. Po třech měsících, ve dnech 12.-13. února 1948, došlo 
 	k očekávanému „vylití Ducha“, které bylo interpretováno jako Boží obnova, která má vést ke 
 	sjednocení Těla Kristova a zjevení Církve „bez vrásky a poskvrny“367. Vše začalo proroctvím 
 	muže, který již jako pětiletý měl sen, ve kterém tuto třídu viděl a nyní ji rozpoznal se všemi 
 	detaily. Někteří studenti leželi na zemi, jiní klečeli   v   uctívání a chvále, dokud na každém 
 	z nich nespočinulo pomazání368. Jeden z účastníků obdržel proroctví, aby položil ruce na 
 	jistého studenta a modlil se. Zatímco pochyboval, přistoupila k němu jiná účastnice 
 	shromáždění a sdělila mu „ta samá slova“ a jmenovala stejného studenta, za kterého se on měl 
 	modlit. Když tak učinil, následovalo dlouhé proroctví, které podrobně popisovalo věci, které 
 	Bůh hodlá činit a byl zjeven podrobný plán budoucí obnovy. Mimo jiné se zde psalo, že 
 	církev vstoupila do posledních dní, kdy Kristus duchovně navštíví svůj lid. Přítomným bylo 
 	prorocky řečeno: 
 	„Toto jsou poslední dny, můj lide. Příchod Páně je blízko a já se přestěhuji do svého 
 	vlastního. Dary Ducha svatého budou obnoveny v církvi. Budete-li mne poslouchat, 
 	okamžitě je obnovím. Ale, ó, můj lide, nechám vás, abyste měli přede mnou úctu jako 
 	nikdy předtím. Zujte si boty, neboť zem, na které stojíte, je svatá. Jestliže nebudete 
 	Pána v jeho domě uctívat, Bůh to bude vyžadovat z vašich rukou… Nezlehčujte tyto 
 	věci. Učiním to, jelikož před Pánem nezůstanete bez viny. Nepomlouvejte tyto věci. 
 	 Nepište dopisy vašim nejbližším přátelům o novém způsobu, ve kterém se Pán 
 	pohybuje, protože by vám nerozuměli… Jestliže nebudete Pána v těchto věcech 
 	poslušní, dejte pozor, aby vaše dny neskončily v zármutku a vy nešli brzy do hrobu… 
 	
 	365 OPPENHEIMER, Mike. The New order of the Latter rain. 
 	366 RISS, Richard M. The Latter Rain. s. 60-61. 
 	367 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles. 
 	368 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 112. 
 	97 
 	Kvapně mne poslechni a já v tobě obnovím své dary. Já čas od času označím ty, kteří 
 	jsou připraveni obdržet dary mého Ducha. Tito je obdrží skrze proroctví a vložení 
 	rukou starších.”369 
 	V „The Sharon Star“ se v tomto smyslu píše o manifestaci všech devíti darů Ducha ve 
 	světovém měřítku, které v apoštolských dobách nemělo obdoby. Zpráva o obnově se rychle 
 	šířila a na shromáždění ve dnech od 30. března do 4. dubna přijelo velké množství lidí 
 	z nejrůznějších částí Kanady a USA. Píše se o množství uzdravených, osvobozených od 
 	démonů, spasených a utvrzených. Mluví se o slavnosti letnic, která láká zástupy z celé 
 	Kanady a USA, a škola se stává doslova poutním místem severoamerických letničních. Záhy 
 	se obnova jako stepní požár rozšířila po celých USA. Lidem byly prorokovány duchovní dary, 
 	které skrze vzkládání rukou měli obdržet. Jeden z darů byl dokonce rozpoznán jako „dar 
 	rozdělení“, udělovaný rovněž vzkládáním rukou370. Na shromážděních se šířil zvláštní způsob 
 	uctívání, tzv. „andělské chóry“, kterých se účastnilo celé shromáždění, které uctívalo Boha 
 	v nových andělských jazycích, které mají prorocký charakter371. Z mnohých věřících 
 	účastníků odcházeli démoni372. 
 2.3.4 Camp meeting 1948 

 	Ve dnech 7. – 18. července 1948 je do Kanady svolán stanový mítink, kterému předcházel 
 	týdenní půst. Přijeli křesťani ze čtyř největších letničních denominací a učení o „apoštolské 
 	obnově církve posledních dní” se rozšířilo po USA. Hawtin uvádí, že lidé byli okamžitě 
 	naplňování Duchem, mluvili v jazycích a jakmile na ně starší vložili ruce, padali na zem373. 
 	Mítinku se účastnil i jeden z pozdějších učitelů obnovy James Watt, který poznamenal, že se 
 	doposud nenaplnil třetí největší izraelský svátek, a to svátek stánků. Tato poznámka ovlivnila 
 	pozdějšího velikána obnovy George Warnocka, nadšeného teologa samouka, který v roce 
 	1951 publikoval knihu „Svátek stánků“, která byla zároveň apologetikou proti kritice od 
 	Assemblies of God. Obnova zde byla představena jako předehra k celosvětovému probuzení - 
 	svátku stánků, kdy si církev podmaní svět a ustanoví Boží království374. Podobný mítink se 
 	uskutečnil v říjnu stejného roku v Edmontonu. 
 	
 	369 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles: the church in Action. 
 	370 HOLDCROFT, Thomas L. New Order of the Latter Rain, s. 48-60. 
 	371 RISS, Richard M. Singing in the spirit in the holiness, pentecostal, latter rain, and charismatic movements. 
 	372 HAWTIN, George. R. Editorial, s. 2. 
 	373 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 115. 
 	374 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles. 
 	98 
 	2.3.5 Cestující staršovstva 
 	Následně služebníci z North Battleford začali cestovat jako tzv. „cestující staršovstva“, která 
 	skrze vzkládání rukou udělovala duchovní dary. Na různých místech se spojili s místními 
 	vedoucími, aby společně vystrojili svaté a sjednotili církev poslední doby. Skrze proroctví a 
 	vzkládání rukou byl rozpoznáván a udělován i apoštolský úřad. Holdcroft uvádí, že skrze 
 	proroctví byly rovněž lidem autoritativně udělovány směrnice do osobního života, včetně 
 	označení životního partnera, což později vedlo k mnoha rozvodům. Jiní byli vedeni 
 	k podrobnému vyznávání hříchů a přijímaní rozhřešení375. 
 	2.3.6 Nová centra hnutí 
 	Mezi nejvlivnější stoupence LRM patřila Myrtle Beallová, vedoucí Assemblies of God 
 	Bethesda Missionary Temple v Detroitu. Menzies tuto ženu popisuje jako zbožnou, ale se 
 	sklony k vizionářství376. Cestovala šest dní vozem a shromáždění popsala jako nejmocnější 
 	Boží dotek v jejím životě. Cítila, že něco velkého přiváží zpět do svého sboru377. Na podzim, 
 	společně se skupinu ze Sharon, pořádala v Detroitu sérii probuzeneckých shromáždění, která 
 	navštívilo nespočet návštěvníků. V prosinci 1948 navštívil Detroit Ivan Spencer, zakladatel 
 	Elim Bible Institut, Lima, v New Yorku. Spencer se vrátil pro svoji rodinu a všichni byli 
 	zasaženi novým učením a manifestacemi Ducha. Po návratu se Elim stal dalším novým 
 	centrem hnutí. Carlton Spencer, syn prezidenta ústavu, popsal projevy dosud neznámých darů 
 	Ducha svatého a uctívání s prorocky inspirovanými sólisty a prorocké povolání do služeb 
 	spojené se vzkládáním rukou a obdržením konkrétních duchovních darů378. Dalším 
 	střediskem hnutí se stal „Wings of healing Centre“ v Oregonu, kde byl pastorem Thomas 
 	Wyatt, od roku 1942 jeden z prvních radiových evangelistů. Prostřednictvím rádiových relací 
 	se hnutí významně šířilo do dalších částí země379. 
 	Nové učení ani praxe se ovšem nesetkaly s porozuměním ve vedení letničních církví a již 
 	v květnu se podle Hawtina začal zpochybňovat božský původ hnutí.380 Nicméně mnoho 
 	letničních sborů, v touze naslouchat Bohu a nechat jej činit nové věci, nabídly své kazatelny 
 	
 	375 HOLDCROFT, Thomas L. New Order of the Latter Rain, s. 48-60. 
 	376 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 323. 
 	377 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 117. 
 	378 PAUL Jim. The Prophetic in Church history. 
 	379 MENZIES, William W. Anointed to Serve: The Story of the Assemblies of God, s. 323. 
 	380 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 114. 
 	99 
 	učitelům LRM a některé pak vykročily na cestu nezávislosti. V letech 1948-1949 byla přímo 
 	či nepřímo každá letniční církev s novým hnutím konfrontována381. 
 	2.3.7 Raná opozice letničních denominací 
 	Beallová o svých zkušenostech napsala dopis Stanley Frodshamovi, který byl pamětníkem 
 	probuzení v Azuse a editorem časopisu „Pentecostal Evangel“. Frodsham v lednu 1949 
 	navštívil Detroit, kde byl zasažen, jak hříšníci činí pokání a nacházejí pokoj382. Mítinků se 
 	zúčastnil i superintendent Assemblies of God v Michiganu, Charles Scott. Ten Frodshmanovo 
 	nadšení nesdílel a poukázal na nesprávné chápání duchovních darů, zejména proroctví a jejich 
 	nebiblické udělování skrze vzkládání rukou samozvaných apoštolů a proroků. Hnutí podle 
 	Scotta nebylo nové, ale mělo společné rysy s entusiastickým mysticismem, známým 
 	z historie383. Menzies uvádí, že další kritika ze strany Assemblies of God nebyla vedena384. 
 	První reakcí na národní úrovni byl až „čtvrtletní dopis“ z února 1949 pod názvem „Udílení 
 	darů“. Generální superintendent Assemblies of God Ernst S. Williams se zde věnoval 
 	problému učení, aniž by LRM jmenoval. Širší odezvy se dostalo speciálnímu vydání tohoto 
 	dopisu z 20. dubna 1949. Bylo zde potvrzeno, že editor „Pentecostal Evangel“ se v novém 
 	hnutí angažuje, ovšem testem nemá být zkušenost, ale to „zda hnutí obstojí, či neobstojí ve 
 	světle Božího Slova“385. Na generálním shromáždění starších Williams předložil krátké 
 	pojednání a referoval o „důkladné obraně“ od McAlistera z časopisu „Truth Advocate“. 
 	Doporučil ji se svolením autora editovat a publikovat v „Pentecostal Evangel“ jako sérii 
 	článků. Tyto články se v listopadu a v prosinci otiskly pod názvem „Dary Ducha“. Nebyly 
 	polemikou s LRM, ale pozitivně popisovaly biblickou praxi z pozic Assemblies od God386. 
 	Ve stejném roce se sešel generální synod, který přijal šestibodové prohlášení, kde odsoudil 
 	šest chybných učení LRM: 
 	1. Předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze proroctví 
 	a vzkládání rukou. 
 	2. Chybné učení, že je církev založena na základě současných apoštolů a proroků. 
 	
 	381 HOLDCROFT, Thomas L. New Order of the Latter Rain, s. 48-60. 
 	382 Tamtéž. 
 	383 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 324. 
 	384 Tamtéž. 
 	385 STRINGFELLOW, Ron. Pensacola: Latter Rain Deception, s. 1-4. 
 	386 MENZIES, William W. Anointed to Serve, s. 325. 
 	100 
 	3. Extrémní učení, obhajované „novým řádem“ o vyznávání hříchů člověku a 
 	vysvobození, dávající člověku privilegia náležející pouze Kristu. 
 	4. Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní službu. 
 	5. Extrémní a nebiblická praxe následování nebo podrobování se osobním vůdcům 
 	skrze prorocké promluvy. 
 	6. Další zkreslení a deformace biblického výkladu, které jsou v rozporu s učením a 
 	praxí, které jsou mezi námi přijímány387. 
 	Ačkoliv kritika byla mírná, hnutí LRM zabrzdila. Riss uvádí, že učení LRM bylo odmítáno i v 
 	PAOC, v „Pentecostal Holiness Church“ a v dalších letničních denominacích. Stoupenci se 
 	však bránili, že hnutí bylo hodnoceno jen na základě jeho extrémů388. Přes bouřlivý nástup, 
 	LRM zmizelo takřka přes noc. Menzies píše o meteorickém hnutí, které vyvolalo hysterii, ale 
 	zůstala po něm jen zčeřená hladina389. Učení LRM se však o dekádu později znovu objevilo v 
 	nezávislém charismatickém hnutí. 
 	2.3.8 Současná opozice letničních a charismatiků 
 	Do devadesátých let hnutí vzbuzovalo zanedbatelný zájmem několika historiků. 
 	S vypuknutím Torontského požehnání, kolem něhož opět povstali apoštolové a proroci 
 	povolávající vzkládáním rukou další služebníky, bylo učení LRM znovu zkoumáno. Řada 
 	teologů a apologetů si všimla, že jak učení, tak osoby stojící na jeho počátku, z LRM přímo či 
 	nepřímo vycházejí. V době po propuknutí divokých Torontských manifestací a jeho bizarních 
 	nauk v letničním sboru v Pensacole, se učení LRM opět stala předmětem zájmu další generace 
 	teologů Assemblies of God. Po velkých diskusích vydala Generální rada v roce 2000 
 	dokument „Endtime Revival - Spirit-Led and Spirit-Controlled“, kde byla zopakována 
 	šestibodová kritika LRM z roku 1949 s tím, že za těmito body denominace i nadále stojí. 
 	Kritizována byla i další učení typická pro Toronto blessing a LRM, jako tzv. modlitební 
 	porodní bolesti, divoké tělesné manifestace, autoritářství, generační prokletí a démonizace 
 	věřících, teorie „Království nyní“, učení o vzniku duchovně militantních křesťanů tzv. 
 	„Jóelovy armády“ apod.390 Od vlivu LRM se distancovalo i středisko charismatické 
 	
 	387 Tamtéž. 
 	388 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 121. 
 	389 MENZIES, William W. Anointed to Serve: The Story of the Assemblies of God, s. 322. 
 	390 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	101 
 	konzultace „Contemporary Ministry“, jehož vedoucí činili pokání z jeho vlivu v řadách 
 	charismatiků391. 
 	2.3.9 Hnutí Pozdního deště dnes 
 	Asi nejznámějším přímým dědicem hnutí je „Ministers Fellowship International“ (MFI), 
 	jehož školícím, neakreditovaným centrem, je „Portland Bible College“ (PBC). Mezi jeho 
 	teology patří Kevin Conner a Dick Iverson. Mnohem důležitější je nepřímý odkaz, který Riss, 
 	a nejen on, vidí v nezávislém charismatickém hnutí z 60. - 70. let. Důraz na současné apoštoly 
 	a proroky, duchovní boj proti mocnostem, probuzení poslední doby, inspirované prorocké 
 	chvály, divoké tělesné manifestace, duchovní autorita a vylití pozdního deště mají svůj původ 
 	právě v North Battleford. Velikán obnovy John Poole, kontributor charismatického časopisu 
 	„New Wine“, pokračoval v práci svého otce, který byl klíčovou postavou LRM. Demos 
 	Shakarian, zakladatel organizace „Obchodníků plného evangelia“ spolupracoval s učiteli 
 	LRM i Williamem Branhamem. George Warnock byl řadu let sekretářem dalšího velikána 
 	obnovy Ern Baxtera. Rovněž syn Myrtle Beall J., Lee Beall, kontributor mezinárodního 
 	charismatického časopisu Logos, stojí v přímém odkazu hnutí. Logos je přímým 
 	pokračovatelem periodik „Harvest Time“ a „Herald of Faith“, jejichž redaktoři M. Boze a G. 
 	Derstine byli prominentními učiteli LRM392. Rovněž zakladatel prorockého hnutí P. Cain byl 
 	spolupracovníkem W. Branhama a je jedním z nejúspěšnějších propagátorů LRM dneška393. 
 	Učení LRM rozvíjí i známé uskupení „Kansasských proroků“. Za největší úspěch hnutí je 
 	zřejmě považována právě „Nová apoštolská reformace“ profesora misiologie C. P. Wagnera, 
 	který LRM považuje za jeden z pilířů této obnovy394. 
 	2.3.10 Věrouka hnutí 
 	Jako zdroj nauky, zastávané v kruzích LRM, je možné využít knihu George Warnocka 
 	„Svátek stánků“ z roku 1951, která byla v hnutí chápána jako nejvlivnější a která se zároveň 
 	vymezovala vůči kritice Assemblies of God. Obsahuje všechny hlavní nauky LRM a v hnutí 
 	sloužila jako „manuál“. Kritická reflexe učení LRM byla nově popsána například 
 	Tillinovou395 nebo Moriartym396. Následující body se alespoň rámcově shodují s již 
 	
 	391 A Call To Charismatic Leaders. 
 	392 RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America, s. 122-124. 
 	393 Paul Cain And Latter Rain. 
 	394 WAGNER, Charles Peter. The Doc Responds. 
 	395 TILLIN, Tricia. The Gnostic Key. 
 	102 
 	publikovanou kritikou a jsou dokresleny citáty z Warnockovy knihy a dalších proponentů 
 	LRM. 
 	2.3.10.1 Učení náhrady 
 	Učitelé LRM jsou přesvědčeni, že starozákonní zaslíbení, která se vztahují na obnovu 
 	etnického Izraele, se naplní na novozákonní církvi (Ez 37,1-10). Základním schématem je 
 	alegorizace tří hlavních židovských svátků: Velikonoc, letnic a svátku stánků. O Velikonocích 
 	se církev zrodila, ale teprve nyní má opustit egyptskou zemi a prožívat nové duchovní 
 	zkušenosti, které vyvrcholí přivlastněním si letničního požehnání. V této hodině obnovy proto 
 	věřící přijmou nový dar jazyků, ve kterém budou schopni kázat evangelium ostatním 
 	národům. Na letnice naváže slavnost stánků, která bude konečnou obnovou všech věcí, sklizní 
 	národů a darů Ducha svatého. Vylití pozdního deště je pak metaforou Ducha svatého, 
 	vedoucího k uzrání této celosvětové žně, jejíž ženci přijali vystrojení z probuzení z North 
 	Battleford. 
 2.3.10.2 Rekonstrukcionismus 

 	Historická církev neuskutečnila záměr, pro který ji Bůh povolal. O Velikonocích prožila 
 	znovuzrození, o letnicích křest Duchem – raný déšť - a jako Izrael prošla obdobím slávy, kdy 
 	vládla římskému impériu. Pak se ve svém srdci pozvedla a upadla do babylonského zajetí, 
 	denominačního systému, odkud bude vyvedena skrze obnovený úřad pěti služebností. Každá 
 	historická reforma církve byla nedostatečná. „Luther obnovil pravdu o ospravedlnění z víry, 
 	Wesley znovu nalezl pravdu o posvěcení, baptisté obnovili premiléniální nauku o návratu 
 	Krista (sic!), Misijní aliance hlásala Božské uzdravení a letniční probuzení obnovilo křest 
 	Duchem svatým do legitimní polohy. Nastávající hnutí má mít znaky všech předchozích 
 	pravd spolu s obnovou všech devíti darů Ducha a pěti úřadů ve světovém měřítku, které svět 
 	nezažil ani v apoštolské době. Toto probuzení bude „vylitím pozdního deště“ a bude krátké a 
 	poslední před vytržením církve“397. 
 	2.3.10.3 Apoštolsko-prorocký základ 
 	Zatímco pro klasické letniční je apoštolsko-prorockým základem učení dvanácti apoštolů 
 	zachycené v Bibli, pro LRM jsou základem církve úřady novodobých apoštolů a proroků, pod 
 	
 	396 MORIARTY, Michael G. The new charismatics.  
 	397 RISS, Richard M. The Latter Rain, s. 56-57. 
 	103 
 	jejímž vedením církev dozrává k dospělosti – novému řádu (Ef 4,11-13). Tyto úřady, spolu 
 	s učiteli, pastýři a evangelisty, je třeba nejprve prorocky povolat a skrze vzkládání rukou 
 	„cestujících staršovstev“ ustanovit. Obnovená pětice úřadů se vymaní z rámce denominací a 
 	zahájí sjednocení církve na apoštolsko-prorockém základě. Tato jednota bude naplněním 
 	Kristovy modlitby za jednotu křesťanů (Jan 17,20-23) a uskuteční se skrze „přikrytí“ 
 	novodobými apoštoly. Jakékoliv jiné uspořádání církve než apoštolsko-prorocké, je sektářské 
 	a znamená nerespektování díla Ducha svatého. Starý modlářský řád, reprezentovaný 
 	denominacemi, bude ke konci věků zničen jako velký Babylon (Zj 18,2)398. 
 	2.3.10.4 Církev jako inkarnace Krista 
 	Současná existence denominací představuje rozbitý chrám, který má být znovu vybudován 
 	v novém řádu. Zbořený chrám Těla (J 2,19) má být obnoven do větší slávy než dům původní 
 	(Ag 2,9). Církev dorostlá do míry Kristovy plnosti představuje Krista samotného, který bude 
 	v obnoveném Těle inkarnován. Jeho duchovní příchod do apoštolsky a nedenominačně 
 	sjednoceného Těla bude stejný, jak jej popsal apoštol Petr při události proměnění na Svaté 
 	hoře (2 Pe 1,18). Warnock vidí spojení Krista s Církví tak těsně, že tvoří fyzickou jednotu: 
 	„Syn Člověka v Nebesích není kompletní bez plnosti Syna Člověka na zemi, Svého Těla“. 
 	Plná postava Mesiáše tak bude podobna žebříku, který viděl Jákob v Bethel: „Hlava je v nebi 
 	a Tělo na zemi“. Kristus a církev jsou tedy jednou bytostí, kde Kristus je částí od ramen 
 	nahoru a církev od ramen dolů399. 
 	2.3.10.5 Zjevení Synové Boží 
 	Učedníci, kteří se podrobí učednictví a prorocké disciplíně, se stanou součástí nového řádu, 
 	obdrží duchovní dary a budou nesmrtelnými. Dospějí do podoby Zjevených Synů Božích 
 	(Ř 8,19) a „přivlastní si úplný Kristův život v jejich pozemských chrámech již tady a nyní“400. 
 	Podkladem pro tyto spekulace byla alegorizace biblických pasáží popisujících „vytržení 
 	svatých“ (1 Tes 4,17) a proměnu do podoby „duchovního těla“ (1K 15, 44-46). Člověk, který 
 	prošel takovouto transformací, se stal „Zjeveným Synem Božím“, jehož slávu dychtivě 
 	vyhlíží celé tvorstvo, a která zatím nikdy v historii ještě nebyla zjevena (Ř 8,18). Člověk plně 
 	
 	398 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles. 
 	399 Tamtéž. 
 	400 Tamtéž. 
 	104 
 	ztotožněný s Kristem bude stejně jako on Duchem oživujícím a „novým druhem“ boholidské 
 	rasy (1 K 15,54)401. 
 	2.3.10.6 Jóelova armáda 
 	Zjevení Synové Boží ke konci věku vytvoří v „novém řádu“ mohutnou, Duchem naplněnou 
 	armádu evangelistů, která svojí militantností předčí jakékoliv do této doby známé vojsko. 
 	Popis této armády vychází z proroka Jóele, kde se mluví o hrozném a pustošícím vojsku, 
 	které na Hospodinův pokyn dobývá města (Jl 2,2-12). Warnock píše, že Boží lidé budou 
 	oděni takovou mocí a autoritou, že se národy samy skloní a této armádě podrobí. Vojáka 
 	Jóelovy armády nebude možné probodnout, budou se od něho odrážet kulky, evangelisté 
 	budou stejně jako Filip přenášeni Duchem z místa na místo, vyváděni jako Petr anděly 
 	z vězení, budou jako Mojžíš rozdělovat řeky, svolávat manu z nebe při hladomorech a jed 
 	v potravě na ně bude působit jako vitamíny. Podle Warnocka „nejsilnější atom vodíkové 
 	bomby bude dokonale neškodný tomu, který je skryt na místě Nejvyšší Výšiny“402. 
 	2.3.10.7 Duchovní boj 
 	Duchovní boj je v LRM základním nástrojem misie, která je chápána jako „zabírání území“ a 
 	„šíření Božího Království“. Tato idea vychází z názoru, že Adam měl panovat nad zemí, ale 
 	satan jej obelstil a sám se stal „bohem tohoto světa“ (2 K 4,4). Kristus satana porazil a tuto 
 	vládu znovu svěřil církvi. To však denominační církvi zůstalo skryto. Stala se „ďáblovým 
 	muzeem, plná utlačovaných a posedlých, plna smyslnosti, hříchu, nepřátelství, smutku, 
 	
 	401 „Jak je psáno: "První člověk Adam se stal duší živou" – poslední Adam je však Duchem oživujícím. 1Kor 15,45 
 	Životodárný Duch! Tvořivá síla! Jaké dědictví a atributy rasy posledních Adamů. Někteří by měli naléhat, že toto ukazuje 
 	pouze na Krista, posledního Adama, avšak pokračujme: "Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten 
 	nebeský, takoví i ostatní v nebesích. " (verš 48) Tak důkladné, skutečné a zásadní je naše ztotožnění se s posledním Adamem; 
 	v celé Jeho vážené práci, Jeho službě, Jeho smrti, Jeho životě, se máme stát jako On.” In: WARNOCK, H. George. The feast 
 	 of tabernacles.  
 	402 „Můžeme snadno pochopit, jak Slavné Evangelium Ježíše Krista bude hlásáno celému světu, jakkoliv bude vzrůstat 
 	opozice. Nebude státu na zemi, které by bylo uzavřeno evangeliu Království. Bude snadné zvěstovat Pravdu v 
 	komunistickém Rusku a kdekoliv jinde na zemi. Úřady pošlou zatknout tu divnou osobu, která tak směle káže Krista a 
 	vykonává dílo Boží, a on zmizí, bude uchopen Duchem jako evangelista Filip. Možná na něho vztáhnou ruce a on zmizí z 
 	jejich dohledu. Mohou ho dostihnout s mečem či bajonetem, ale jejich zbraň bude otupena, jakoby bojovali proti obrněnému 
 	transportéru, protože žádná zbraň vyrobená proti němu se nesetká s úspěchem. Mohou vystřelit kulku, ale ta se odrazí od jeho 
 	obočí, jako by to byl těžký plát oceli. Mohou otrávit jeho jídlo, ale bude to, jako by přidali vitamíiny k jeho stravě. Zavřou 
 	přemožitele do vězení a v noci anděl Páně otevře dveře cely, uchopí vězně a osvobodí jej, a ihned dveře, které stráž nestřežila 
 	v nevhodném okamžiku, uzamknou. Budou se snažit bránit veřejnému hlásání evangelia a přesto, dokonce bez použití 
 	vysílače a rádia, bude hlas přemožitele slyšitelný na ulicích i v domech, jak proniká do éteru na Božím místě Božím 
 	příkazem. Bude předhozen lvům nebo jiným divokým šelmám, ale ti se stanou jeho nejlepšími přáteli. Bude vhozen do 
 	plamenů ohně, a přesto se bude cítit pohodlně, jako by byl ve vyhřátém obývacím pokoji v chladném dni. Jestliže neobdrží 
 	žádné jídlo, svolá nebeskou manu. Jestliže mu zkříží cestu řeka, zvedne svoji ruku, vody se před ním rozestoupí, a on bude 
 	moci kráčet po suché zemi. A "všechno bude možné" tomu, kdo věří! Nejsilnější atom vodíkové bomby bude dokonale 
 	neškodný tomu, který je skryt na místě Nejvyšší Výšiny… Nebudou dokonce ani potřebovat oslavené tělo, aby mohli tyto 
 	věci činit. To samozřejmě bude jejich dědictvím, až bude jejich práce na zemi dokončena jako v případě Krista.” In: 
 	WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles.  
 	105 
 	rozčarování a utrpení.” Součástí duchovního boje je proto vymítání démonů z utlačovaných 
 	křesťanů a jejich očišťování od denominačního modlářství a proměny do zjevených Božích 
 	 Synů. Jejich příchod je totožný s dobou, kdy archanděl Michael s anděly smetl Draka z nebe 
 	na zem (Zj 12,7-9), což se projevilo třesením nebe (Žd 12,26). Tak nastává na zemi doba 
 	Velkého soužení, ve kterém bude Babylonský denominační systém zničen403. 
 	2.3.10.8 Království nyní 
 	Mají-li být nepřátelé včetně satana samotného učiněni podloží Kristových nohou, pak těmi 
 	nohami – podle obrazu jednoty Hlavy a Těla - je triumfující Církev! (Ř 16,20) Nakonec tedy 
 	„satan a jeho houfy předají své království do rukou Synů Božích“. Triumfující církev – Boží 
 	království na zemi - je totožná s „Pacholíkem,” kterého rodí žena ze Zjevení (Zj 12,5) a který 
 	má moc „pást železnou berlou všechny národy.” Pacholík bude přenesen do nebeského 
 	útočiště, „Nejvyšší Výšiny“, odkud bude zmocněn k vládě na zemi. Tak dojde k „obnově 
 	všech věcí“ (Sk 3,21). Až bude obnova dokončena, bude Kristus triumfálně, skrze své Tělo, 
 	vládnout miléniu404. 
 	2.4 Charismatické hnutí v denominacích 
 	Charismatické hnutí v denominacích je dvojčetem nezávislého charismatického hnutí (tedy 
 	toho, které se neuskutečňuje v rámci zavedených církví a denominací) a již od jeho počátků 
 	mezi nimi probíhá úzká spolupráce projevující se zejména pořádáním společných konferencí. 
 	Zatím největší z nich proběhla v roce 1977 v Kansas City a účastnilo se jí na 50 000 
 	nezávislých i denominačních charismatiků. Mezi denominačními charismatiky můžeme 
 	pozorovat dvě skupiny církví, které zjednodušeně (i když ne zcela přesně) můžeme nazvat 
 	liturgické a neliturgické. Pro českého čtenáře by mohlo být spíše přijatelné slovo evangelické, 
 	resp. evangelikální. Nicméně v USA, kolébce charismatického hnutí, by takováto klasifikace 
 	byla poněkud nesrozumitelná. 
 	2.4.1 Liturgické církve 
 	Za otce je považován Denis Bennet, presbyterián, který v roce 1960 přijal křest Duchem. 
 	Když svědčil o této své letniční zkušenosti, před kostelem se srotil dav, který jej vyzval k 
 	abdikaci. Bennet následně převzal skomírající farnost, která se během chvíle rozrostla na 
 	
 	403 Tamtéž .  
 	404 Tamtéž. 
 	106 
 	2 000 návštěvníků.  V roce 1963 luterský duchovní Larry Christenson z USA na turné v 
 	Německu taktéž prožil svoji duchovní obnovu. Později, jako zkušený teolog, ji interpretoval 
 	v rámci luteránské tradice a jeho práce byla přeložena i do němčiny. Tři luteránské církve 
 	v USA reagovaly rozdílně. ALC (American Lutheran Church) vydala v roce 1964 oficiální 
 	stanovisko ohledně mluvení jazyky a nelékařského uzdravování. Na zprávě se podílel teolog, 
 	psycholog a psychiatr. Zkušenost křtu Duchem svatým zde byla překvapivě nalezena u 
 	psychicky vyrovnaných lidí, s benefitem pro jejich život. Studie zároveň nedoporučila užití 
 	jazyka veřejně, ale pro privátní zbožnost. Další církev, LC - MS (Lutheran Church Missouri) 
 	publikovala v letech 1972 a 1977 dvě zprávy, které jsou rezervované a nalézají charismata 
 	jako primárně určená pro dobu apoštolů. K otevřenějším vztahům k charismatikům zde pak 
 	dochází od roku 1987. Třetí luteránská církev, LCA (Luther Church of America), byla k 
 	charismatické obnově nejpozitivnější, nicméně právě zde byla obnova zastoupena nejméně. 
 	V 70. letech se pak přibližně 10 % luteránských pastorů v USA hlásilo k charismatickému 
 	hnutí. Identifikace s charismatickým hnutím na úrovni celých kongregací je zde však 
 	minimální. Přesto v roce 1977, na generálním koncilu charismatického hnutí v Kansas City, 
 	tvořili luteráni třetí největší skupinu405. 
 	Z evropských církví stojí za zmínku anglikáni, kde se charismatické zkušenosti rozšířily 
 	zejména vlivem misie J. Wimbera, L. Frisbeeho a P. Caina. Mezi průkopnické osobnosti zde 
 	patří David Watson a Michael Harper. Ekumenický duch charismatického hnutí zde způsobil, 
 	že Harper později konvertoval k pravoslaví a Watson před svou smrtí viděl reformaci jako 
 	hřích proti jednotě církve. Mezi současné, světově nejznámější osobnosti pak patří anglikáni 
 	Sandy Millar a Nicky Gumbel, skrze něž se do Anglie a v podstatě i do Evropy rozšířilo 
 	Torontské požehnání, jehož přímá reflexe se zpočátku projevila i v materiálech Kurzů Alfa. 
 	2.4.2 Neliturgické církve 
 	Zatímco v liturgických církvích charismatická obnova uspěla, v neliturgických církvích je 
 	situace složitější. Mezi evangelikální (neliturgické) denominace, které jsou k charismatickému 
 	hnutí kritické, patří Jižní baptisté, kteří dokonce přijali instrukci zakazující jmenovat za 
 	misionáře ty, kteří praktikují „soukromý modlitební jazyk“406. Dále jsou to z velkých 
 	amerických církví wesleyáni, pro které by zkušenost křtu Duchem projevující se charismaty, 
 	byla ohrožením vlastní identity. Wesleyáni totiž věří v následnou zkušenost křtu Duchem, 
 	
 	405 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 846-851. 
 	406 Misionáři Jižních baptistů se nesmí modlit v jazycích, Nota Bene.  
 	107 
 	ovšem ne jako cesty k charismatům a zmocnění k misii, ale obvykle jako výsledek úplného 
 	posvěcení vedoucí k dokonalosti. 
 	Zcela negativní postoj lze pak najít mezi fundamentalisty a separatisty, kam můžeme řadit 
 	Fundamentální baptisty a některé větve Plymouthských bratří, z nich někteří mají kořeny 
 	v tzv. Princetonské teologii. Tato hnutí chápou letniční i charismatické hnutí obvykle 
 	nepřátelsky, neboť přijaly učení o vymizení zázračných charismat s uzavřením Kánonu Písem 
 	NZ, kdy – podle nich -jazyky ustanou (1 K 13, 8). Učení o křtu Duchem svatým v letniční i 
 	charismatické interpretaci je zde chápáno jako nebiblická hereze, a vzestup letničního a 
 	charismatického hnutí je často identifikován s naplněním eschatologické apostáze, před kterou 
 	Ježíš své učedníky varoval407. 
 2.4.3 Globalizace 

 	Mezi léty 1989 – 1998, podle Hockena, došlo k velkým posunům mezi denominačními 
 	charismatiky, které způsobila globalizace. Patří sem velký vliv ze strany nezávislého 
 	charismatického hnutí projevující se zejména důrazem na evangelizaci a evangelikalismus 
 	obecně. Je to i nárůst skupinkového hnutí prakticky mezi všemi charismatiky. Dále je to důraz 
 	na duchovní boj, chvály a uctívání a hledání společných průsečíků v teologii spolu s 
 	odložením rozdílů, které brání v jednotě a spolupráci. Společný je i důraz na Izrael a 
 	mesiánské hnutí408. Nemalou mírou se zde projevuje vliv paracírkevních organizací a cílená 
 	snaha charismatiků o dosažení jednoty, ve které vidí podmínku velkého probuzení, které se 
 	stalo klíčovou součástí jejich eschatologie. 
 	2.4.4 Věrouka hnutí 
 	Charismatická obnova se nakonec projevila prakticky ve všech stávajících křesťanských 
 	církvích, včetně pravoslavné a katolické. Pozoruhodné zde je, že zatímco pro letniční je 
 	zkušenost křtu Duchem provázena ekumenickou zdrženlivostí a konzervatismem, 
 	charismatiky ve velkých církvích vede ke sbližování a někdy i s touhou anulovat rozdělení 
 	vzniklé reformací. Letniční prohlašují, že jejich zkušenost je vede hlouběji do Písma, zatímco 
 	charismatici přistupují k Písmu svobodněji a duchovní dary jsou pro ně často i zdrojem 
 	
 	407 POHL, Alfred H. 17 důvodů, proč jsem opustil jazykové hnutí. 
 	408 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 477-519. 
 	108 
 	zjevené nauky409. Občas někteří letniční dokonce tvrdí, že mnozí charismatici přijali svou 
 	zkušenost, aniž by byli obráceni, a že se tudíž nejedná o autentické dílo Ducha svatého410. 
 	Věrouku charismatického hnutí, zůstávajícího v rámci tradičních církví a konfesí, nicméně 
 	není možné specifikovat. Charismatici si zde ponechali své specifické doktríny a učení o křtu 
 	Duchem se pak snažili zpracovat v rámci jejich teologických systémů. Nezřídka se ovšem 
 	stávalo, že se sdružovali jak uvnitř svých církví, tak i mimo ně, obvykle v rámci 
 	paracírkevních charismatických sdružení, a měli tak de facto dvě autority. Instituční, 
 	představovanou úřadem jejich církve, a charismatickou, kterou tvořili apoštolové a proroci 
 	mimodenominačních linií. To způsobovalo různá pnutí, která nezřídka vyvrcholila odchodem 
 	celých skupin, ze kterých se stávali nezávislí charismatici. Pokud však charismatické hnutí 
 	našlo zázemí v rámci svých církví, bylo třeba charismatickou zkušenost nějak zakotvit 
 	v rámci kréda. Zcela odlišný přístup byl v liturgických a neliturgických církvích. 
 	Zkušenost křtu Duchem svatým v liturgických církvích není obvykle chápána jako následná, 
 	ale spíše aktualizovaná zkušenost, získaná vodním křtem. Analogicky jsou chápány i 
 	duchovní dary. Naproti tomu nezávislé charismatické hnutí, které povstalo ze skupin, jež 
 	ovšem někdy letniční označili jako neortodoxní, rozeznává křest Duchem jako následnou 
 	zkušenost, byť s určitou divergencí a rozdílnou evidencí. Vlivem nezávislého charismatického 
 	hnutí a především paracírkevních organizací jako „Grace Ministry“, společných konferencí a 
 	dalších aktivit, však do liturgických církví pronikly i věroučné principy nezávislého 
 	charismatického hnutí. Jedná se hlavně o triumfalismus, dominionismus, nauky o 
 	teritoriálních duchách, kosmických exorcismech, uzdravení a víře, které nejsou zapracovány 
 	v krédech těchto církví a které nelze pak snadno odmítat. Pokud jsou však charismatici v 
 	církvích loajální, zapracovávají zkušenost křtu Duchem svatým do svých konceptů. Jedním 
 	z těch, kdo se o to úspěšně pokusil, byl právě americký luterán Larry Christenson. 
 	V podstatě zde existuje trojí chápání křtu Duchem svatým, kterými se stávající církve snažily 
 	uchopit letniční zkušenost. Ani jedno ovšem není sdíleno klasickými letničními. 
 	
 	409 Například McConnel ve své disertační práci na ORU uvedl: „My charismatikové nejsme náležitě věrni principu, že 
 	jediným neomylným pravidlem víry a praxe je Bible. Správné učení pochází z jediného zdroje: apoštolského učení, jak je 
 	vyjádřeno a uchováváno v Svatých Písmech. Zjevovatelské dary Ducha - proroctví, slovo moudrosti a slovo poznání - mohou 
 	a měly by mít v církvi své místo, ale Bůh nikdy nechtěl, aby tyto dary se staly alternativním zdrojem učení, a tak 
 	podkopávaly učení Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů“. In: MCCONNELL, Ray Daniel. Jiné evangelium, s. 185-186 
 	410 PRASH, James Jacob. Pentecostal and Charismatic, Is There or Was There Any Difference? 
 	109 
 	2.4.4.1 Sakramentální pojetí 
 	Toto chápání křtu Duchem učí, že tento křest je v podstatě identickým s vodním křtem, a to 
 	jak novorozeneckým, tak vyznavačským. Jednotlivá charismata se mohou iniciovat vírou 
 	v tuto skutečnost a přivlastněním si benefitů křtu, které plynou ze znovuzrození. Evidencí křtu 
 	proto nejsou jednotlivá charismata, nýbrž samotné podstoupení křtu. Inicializace bývá 
 	rozpoznána skrze praxi a rozvoj charismat, mezi která může, ale i nemusí, patřit glossolálie. 
 	K tomuto pojetí se obvykle kloní liturgické církve411. Je zde ovšem určitý rozdíl mezi 
 	církvemi, které chápou rozdílně biřmování (katolické, pravoslavné) resp. konfirmaci (např. 
 	luterské). Zatímco například luterské církve považují vodní křest za synonymum křtu Duchem 
 	a konfirmaci jen za potvrzení víry412, staré, předreformační církve, např. římskokatolická, 
 	pravoslavná, koptská nebo církev „tomášenců“ v Indii, rozlišují dvě zkušenosti s Duchem 
 	svatým. Znovuzrození spojují se spasením skrze svátost křtu a přijetí Ducha svatého se 
 	svátostí biřmování resp. miropomazání. Tuto divergenci pak klasičtí letniční používají jako 
 	podporu pro historickou oprávněnost svého pojetí křtu Duchem svatým, nikoliv však jako 
 	svátosti413. 
 	2.4.4.2 Evangelikálně reformované pojetí 
 	Klasické reformované, evangelikální chápání sice nevidí vodní křest jako identický s křtem 
 	Duchem svatým, ovšem obvykle důrazněji odmítá křest Duchem jako následnou zkušenost po 
 	obrácení. Podle této tradice je člověk po obrácení znovuzrozen, a pak je opakovaně naplňován 
 	Duchem svatým. Ve znovuzrození je spatřován i křest v Duchu. Reformovaní evangelikálové 
 	- u nás například Církev bratrská - staví své chápání křtu Duchem v podstatě na exkluzivním 
 	verši 1 K 12,3 a jsou přesvědčeni, že se jedná o letniční zkušenost, kterou automaticky sdílejí 
 	všichni znovuzrození křesťané. Tato zkušenost znovuzrození, zaslíbená v Janově evangeliu 
 	Ježíšem Nikodémovi (J 3,7), je pak podle nich i cestou k duchovním darům414. Tento pohled 
 	zároveň dovoluje některým větvím, hlásícím se k biblickému fundamentalismu (obvykle z řad 
 	některých dispenzacionalistů a hyperkalvinistů), odmítat existenci charismat pro dnešní 
 	dobu415 a přitom trvat na autentické zkušenosti křtu v Duchu, která je v podstatě chápána jako 
 	synonymum pro znovuzrození, resp. uvěření. Nicméně například obnovená Jednota bratrská, 
 	
 	411 ZOPFI, Jakob. …na všeliké tělo, s. 113. 
 	412 KLÁTIK, Miloš. Teologická konferencia ECAV na Slovensku 2011 na tému: Misia a charizmatické hnutia, s. 116-131. 
 	413 ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary, s. 19-20. 
 	414 Teologická stanoviska a doporučení Rady Církve bratrské a Studijního odboru. 
 	415 Někteří v těchto hnutích věří, že uzavřením biblického kánonu přišlo plné poznání, tím se naplnil verš 1 Kor 13,8 a 
 	„jazykové ustaly“. 
 	110 
 	k jejímuž odkazu se hlásí i české reformační církve, ve svých dějinách prožila zkušenost 
 	naplnění Duchem korunovanou projevy glossolálie, kterou John Greenfield nazval mocí 
 	z výsosti416. A právě této zkušenosti se dovolávají klasičtí letniční jako historické evidence 
 	jejich doktríny. 
 	2.4.4.3 Wesleyánské chápání 
 	Klasický metodismus, zejména v jeho pozdně posvěcenecké podobě, došel ve své divergenci 
 	nejdále a chápe křest Duchem až jako následnou zkušenost po znovuzrození, která je obvykle 
 	důsledkem vyvrcholení snahy o plné posvěcení a nemá s charismaty přímou souvislost. K této 
 	evidenci může sloužit celá řada veršů z narativní literatury Nového zákona (Sk 2,37-40; 8,12-
 	16; 9,17; 10,45-46; 19,1-6). Tato velká podobnost je ovšem zároveň největším rozdílem 
 	s letničním pojetím, které je zde vstupní branou k charismatům. Někdy zde dokonce existuje 
 	rozlišení mezi plným posvěcením a křtem v Duchu, což je kritiky vnímáno jako tzv. 
 	trojstupňová cesta spásy417. Ovšem pokud někdo prožije křest Duchem vedle již získaného 
 	„plného posvěcení“, jde obvykle o letničně interpretovanou zkušenost. Samotná snaha o plné 
 	posvěcení, rozvíjená zejména Johnem Wesleyem, ale podle některých domněnek není 
 	reformačním vkladem, jako je tomu u klasických letničních. Jeho pojetí plného posvěcení a 
 	později i křtu v Duchu je vyvrcholením snahy o křesťanskou dokonalost. Podle některých 
 	autorů lze kořeny tohoto učení hledat ve Wesleyho rozsáhlých znalostech církevní historie, 
 	zejm. řeckých otců, v jejich četbě měl Wesley zalíbení. Ortodoxní zkušenost „theosis“, která 
 	je podstatou celé pravoslavné ortopraxe, pak zřejmě přetavil do biblického pojmu 
 	„dokonalost“418. 
 	2.5 Pastýřské hnutí – Shepherding Discipleship Movement 
 	Hnutí Pozdního deště a Probuzení uzdravování, které se objevily v poválečných USA, vedly 
 	ke vzniku mnoha nezávislých charismatických společenství. Mimo to se učení o křtu v Duchu 
 	rozšířilo i do mnoha protestantských denominací a katolických diecézí. Sehrála v tom úlohu 
 	
 	416 GREENFIELD, John. Moc s výsosti.  
 	417 DAYTON, Donald W. Theological roots of Pentecostalism, s. 15-35. 
 	418 CHRISTENSEN, Michael J a Jeffery A WITTUNG. Partakers of the divine nature: the history and development of 
 	 deification in the Christian traditions, s. 233. 
 	111 
 	kniha letničního autora Davida Wilkersona „Dýka a kříž“ a studie křesťanského publicisty 
 	Johna Sherilla „Oni hovoří jinými jazyky“419. 
 	Jako reakce na neorganizovanost nezávislé části charismatického hnutí se v roce 1970 na 
 	Floridě formuje tzv. Pastýřsko – učednické hnutí, v jehož čele stanuli tři „cestující učitelé“: 
 	Charles Simpson, Bob Mumford a Don Basham. O rok později se k nim připojil anglický 
 	filosof Derek Prince a vzniklo středisko „Christan Grow Ministry“. Tiskovým orgánem se 
 	stalo periodikum „New Wine“, jehož editorem byl Don Basham. 
 	2.5.1 Výuková misie Ducha svatého (Holy Spirit Teaching Mission) 
 	Předchůdcem Pastýřského hnutí se v šedesátých letech stalo výukové centrum 
 	charismatického hnutí HTM ve Ft. Lauderdale na Floridě. Jeho úkolem bylo sponzorovat 
 	šíření charismatického učení ve formě knih, audiokazet, traktátů a konferencí. V jeho čele 
 	stanul presbyterián, obchodník Eldon Purvis, který inicioval vznik skupiny „Kolegium 
 	čtyřiceti“. Purvis byl stoupencem hnutí Pozdního deště a zastával teorii, že před příchodem 
 	Krista má být církev vyzbrojena duchovními dary a skrze zkušenost křtu Duchem svatým 
 	dorůst do plnosti postavy Krista a ustavit principy Božího Království na zemi420. 
 	V roce 1963 Purvisova iniciativa vyvrcholila uspořádáním první velké charismatické 
 	konference, kde vystoupili patriarchové hnutí jako Dennis Bennett, David du Plessis a John 
 	Sherrill. Na konferenci navázala řada dalších, pořádaných ve Ft. Laudardale. V roce 1969 
 	začal Purvis vydávat populární a v té době nejrozšířenější měsíčník New Wine, který byl 
 	zaměřen na šíření charismatické věrouky a zkušeností. Vedení se zhostila ediční rada ve 
 	složení Don Basham, Bob Mumford, Eldon Purvis, Derek Prince a Charles Simpson421. 
 	Časopis byl distribuován zdarma. 
 	Již v roce 1969 se Purvis zabýval vizí, jak skrze USA a oblast Karibiku pořádat konference 
 	sponzorované obchodníky, kde budou křesťanští vůdci na měsíčních kurzech vyučování 
 	
 	419 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 139. 
 	420 „During his years of association with New Wine, Purvis identified with the Latter Rain revival, a Pentecostal movement 
 	that originated in Canada in the late 1940s. Among its emphases were the spiritual gifts of healing and prophecy, the 
 	restoration of the church, and the manifestation of the sons of God. It was widely taught through the Latter Rain movement 
 	that God was preparing the church for the second coming of Jesus. He was bringing into visible manifestation a group of 
 	people dwelling on earth in the image of God. They are overcomers of the world destined to rule and reign with their 
 	Everlasting One when he returns to establish His Kingdom on Earth. Integral to this restoration was the reinstitution of the 
 	Tabernacle of David, a restoration of God's presence with his people and a return to the Davidic pattern of praise. These 
 	teachings are presented in depth in the 1969 book by Graham Truscott, pastor of Restoration Temple in San Diego, 
 	California, The Power of His Presence. It is Purvis' belief that the revival gave birth to the sons and daughters of Yahweh“. 
 	In: New Beginings. 
 	421 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 769. 
 	112 
 	charismatickému učení a zkušenostem. Vedoucí měli být připravovaní k návratu do svých 
 	měst, kde by zakládali domácí mezidenominační skupinky, ve kterých měli toto učení dále 
 	šířit. K tomu měl sloužit časopis „New Wine“ a materiály ze stejnojmenného vydavatelství422. 
 	Číslo z června 1969 již na titulní stránce obsahovalo ideu, že učení o křtu Duchem svatým je 
 	novým vínem, které by mělo být dáno do nových měchů s důrazem na zrání pod úřadem 
 	apoštolů. Mnoho statí zde mluví o tom, že staré víno je svázáno strukturami a tradicemi, které 
 	brzdí nový život. Píše se o potřebě nového měchu, který umožní svobodný rozvoj darů 
 	Ducha423. V zářijovém čísle roku 1970 Purvis oznámil svoji vizi vytvořit na Floridě, stejně 
 	jako v každém velkém městě, výukové centrum charismatického hnutí424. 
 	V říjnu stejného roku vyšlo najevo, že Purvis je homosexuálem, a celá vize byla ohrožena. 
 	Navíc mezi ostatními charismatiky a Purvisem začalo docházet k neshodám. Purvis zastával 
 	tzv. doktrínu „anglo-izraelitismu“, podle které byli Britové a Američani potomky izraelských 
 	kmenů, které se nevrátily z asyrského zajetí425. Toto učení se objevilo již u Charlese Parhama. 
 	Purvis později kritizoval i pojetí autority, které se mezi ostatními vůdci začalo projevovat426. 
 	2.5.2 Institut křesťanského růstu (Christian Grow Ministry) 
 	Purvisova rezignace v roce 1970 hrozila, že vážně poškodí rozvoj charismatického hnutí. 
 	Zbývající kontributoři „New Wine“ proto učinili smlouvu o vzájemné vydanosti, v níž se 
 	zavázali, že jakékoliv osobní rozhodnutí podřídí kolektivnímu souhlasu všech členů 
 	„čtveřice“ a na jaře roku 1972 ustanovili ve Ft. Lauderdale novou instituci pod názvem 
 	„Služba církevního růstu“ (Christian Grow Ministry). Zároveň pokračovali ve vydávání „New 
 	Wine“. Jen za první čtyři roky se časopis rozšířil do 140 zemí světa ve více než 100 000 
 	výtiscích427. 
 	V roce 1972 přijíždí z Argentiny do Fort Lauderdale argentinský evangelista Carlos Juan 
 	Ortiz, který zde prezentoval učení čínského křesťana Watchmana Nee „církev v místě“, jehož 
 	principem je přesvědčení, že v každém městě má být pouze jediný sbor a nikoliv několik 
 	sborů různých denominací. Nee věřil, že církev není jen místem vztahů mezi křesťany, ale i 
 	
 	422 PURVIS, Eldon. (1969) The Co-ordinatorś Report, s. 4. 
 	423 SCHMITT, Charles P. New Wine In New Winskins. 
 	424 PURVIS, Eldon. (1970) The Co-ordinatorś Report, s. 4. 
 	425 New Beginings. 
 	426 MOORE, David S. The shepherding movement, s. 45. 
 	427 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 769. 
 	113 
 	demonstrací autority Božího království428. Toto učení se stalo základem eklesiologie převážné 
 	části nezávislého charismatického hnutí. Ortiz, stejně jako Nee, byl zastánce tzv. učednického 
 	pojetí křesťanství a byl přesvědčen, že by učedníkům mělo být velmi detailně říkáno, co mají 
 	ve svém osobním životě činit včetně toho, koho mají například zvát na oběd429. 
 	Další teologie hnutí vycházela z nauk hnutí Pozdního deště, což se v roce 1974 projevilo i 
 	připojením Erna Baxtera, bývalého sekretáře Williama Branhama a později nadřízeného 
 	George Warnocka. Vůdci vešli ve známost jako „pětice“, v jejímž vedení stanul jako pastýř 
 	Simpson. K hnutí se záhy přidružil i další učitel Pozdního deště John Poole430. 
 	Učitelé nezávislého charismatického hnutí viděli existenci denominací jako hříšné a sektářské 
 	rozdělení, které způsobují zlí duchové, kteří pak stojí nad denominacemi431. Denominace byly 
 	zřejmě považovány za hřbitovy, ze kterých Bůh vyvádí křtem Duchem obnovené 
 	charismatiky, kteří se skrze „duchovní smlouvy“ o vzájemné vydanosti seskupují do nového 
 	hnutí432. Novici byli začleňování do tzv. „skupinek“, kde jim byl přidělen osobní pastýř, 
 	kterému byli vykazatelní a stali se jeho učedníky. Tito pastýři byli zase učednicky podřízeni 
 	svému osobnímu pastýři. Na vrcholu pyramidy dominoval tým pětice vůdců. 
 	Pro tento princip byl nalezen vzor ve službě Ježíše - který, podle Princeho - takto vedl své 
 	učedníky433. Vzájemná smlouva o „vykazatelnosti“ a podrobení se vůdcům umožňovala 
 	pastýřům například nepovolit svým učedníkům svatbu nebo studium. Učitelé hnutí nazývali 
 	tuto strukturu církví založenou na vztazích434. 
 	
 	428 NEE, Watchman. Duchovní autorita. 
 	429 YEAKLEY, Flavil Ray. The Discipling dilemma, s. 131-134. 
 	430 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1060-1062. 
 	431 Tento vliv se projevil i v České republice. Dan Drápal například prohlásil: „V Praze, stejně jako v každém jiném městě, 
 	vidí Bůh pouze jednu místní církev. Do ní patří všichni znovuzrození křesťané. Rozdělení na jednotlivé denominace je 
 	hříchem Božího lidu, ze kterého je třeba činit pokání“. In: DRÁPAL Dan. Biblická hodina, 23. 4. 1991 In: KLESNIL, 
 	Michal. Poznámky k členství ve sboru, s. 4. 
 	Při konfrontaci s reformovanými evangelikály pak Drápal dodatečně nabízel vysvětlení identity duchů, stojícími nad 
 	denominacemi: „Opět se rovněž objevila otázka, zda jsme, či nejsme denominace. Jestli se k tomu dostanu, napíši obsáhlejší 
 	studii o tom, co je to duch denominačnosti a co je to duch nad denominací“. In: DRÁPAL, Dan. Ze života. 
 	Toto téma bylo i počátkem 90. let předmětem kontroverzí mezi charismatiky a reformovanými evangelikály na stránkách 
 	charismatického měsíčníku Život víry. 
 	432 PRINCE, Derek. Určena povstat, s. 223-225 
 	433 PTÁČEK, Lumír. Kdo je to Derek Prince, s. 128-130. 
 	434 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1060-1062. 
 	114 
 	2.5.3 Přehled konferencí Pastýřského hnutí 
 	V Pastýřském hnutí existovalo mnoho věroučných nesrovnalostí, zejména v oblasti pojetí 
 	autority a démonologie. Hnutí bylo od samotných charismatiků obviňováno z manipulace a 
 	psychických poškození jeho členů.  
 2.5.3.1 Seattle 

 	Z tohoto důvodu byl v červnu 1971 svolán do Seattle celoamerický charismatický koncil, 
 	kterého se účastnila špička tehdejšího hnutí, a ten měl spory okolo Pastýřského hnutí urovnat. 
 	Vedle čtveřice zde byli i vedoucí z denominací jako Larry Christenson, Denis Bennet a David 
 	du Plessis435. Setkání trvalo pět dní, z čehož jeden a půl dne byl věnován diskusi o 
 	démonech“436. Aby se předešlo veřejné kritice, vůdci se zavázali, že svá učení nebudou 
 	veřejně kritizovat437. 
 2.5.3.2 Leesburg a Mantretat 

 	Na tuto konferenci postupně navázaly tři samostatné pastýřské konference. První v Leesburgu 
 	se v roce 1973 zúčastnilo celkem 450 charismatických vedoucích. Druhou v roce 1974 
 	v Montrealu navštívilo již 1700 vedoucích. Právě zde se ke čtveřici připojil Ern Baxter po 
 	jehož příchodu mělo již hnutí 100 000 členů, ale zároveň došlo k eskalaci dalších skandálů. 
 2.5.3.3 Kansas City 

 	Třetí konference v Kansas City v roce 1975 se již zcela nesla v duchu diskuse ohledně 
 	zneužívání autority. Přispěla k ní zřejmě mimo jiné i kniha B. Buesse „Učednictví, pro a 
 	proti“, kde autor píše, že v novo-učednických skupinách je absolutní podrobení se pastýři. 
 	Každý je podroben ve vojenském regimentu autoritativnímu řetězu příkazů438. Jinde Buess 
 	konstatoval, že někteří pastoři a starší se postavili k stádu jako malí Hitlerové a jdou tak 
 	daleko, že vyžadují podřízení sobě více než podřízení Pánu439. 
 	
 	435 PRINCE, Derek. Milost poddání se, s. 18. 
 	436 Tamtéž, s. 20. 
 	437 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 93. 
 	438 BUESS, Bob. Discipleship Pro and Con, s. 18-143. 
 	439 BUESS, Bob. The Pendulum Swings, s. 11-13. 
 	115 
 	2.5.4 Přehled charismatických konferencí 
 	Celá krize vyvrcholila vystoupením teleevangelisty Pata Robertsona v pořadu „Club 700“ a 
 	jeho otevřeným dopisem Mumfordovi ze dne 27. června 1975, kde zmiňuje, že v hnutí je 
 	ceněna poslušnost pastýřům více než poslušnost Bohu440. Ke kritice se přidává i vůdce hnutí 
 	Obchodníků plného evangelia Demos Shakarian, který vedoucím Pastýřského hnutí zakázal 
 	účast na konferencích tohoto hnutí. Populární uzdravovatelka vírou Kathryn Kuhlmanová 
 	označila pětici jako heretiky a na konferenci v Jeruzalémě odmítla vystoupit vedle Simpsona, 
 	který na protest konferenci opustil441. 
 2.5.4.1 Mineapolis 

 	Jelikož pětice nadále považovala své učení za zdravé s tím, že za problémy mohou ti, kdo 
 	jejich učení zneužili, byla v srpnu roku 1975 do Mineapolis svolána další konference, na které 
 	vystoupili stoupenci i kritici hnutí. Vedle Dennise Benneta a Pata Robertsona zde bylo dalších 
 	27 klíčových vedoucích z řad katolíků, protestantů i nezávislých charismatiků. Konference 
 	rozštěpila do té doby ekumenický charakter charismatického hnutí, a to se rozdělilo mezi 
 	stoupence a odpůrce Pastýřského hnutí442. Ve stejném roce R. T. Hitt uvedl, že jednota 
 	charismatického hnutí je těžce poškozena, a Mumford je skrze konstrukci rigidní hierarchie 
 	autoritativních „pastýřů“ obviněn ze zakládání nové denominace443. I přes tyto nesnáze hnutí 
 	dále rostlo a získávalo na věhlasu zejména v zahraničí. Letniční se charismatických 
 	konferencí a teologických sporů tradičně neúčastnili. Assemblies of God pouze v roce 1976 
 	vydali své stanovisko, kde se od tohoto pojetí učednictví distancují a svůj postoj biblicky 
 	zdůvodňují444. 
 2.5.4.2 Oklahoma 

 	Ve snaze urovnat kontroverze, svolali čelní charismatici další koncil. Místem byla tentokrát 
 	Oklahoma. Vůdci Pastýřského hnutí zde vytvořili dokument, ve kterém si uvědomují 
 	kontroverze a problémy, které vzešly v různých místech jako výsledek jejich vyučování ve 
 	vztahu k předmětům jako poddanost, autorita, učednictví a pastýřství. Litují těchto problémů, 
 	
 	440 MCDONNELL, Kilian. Presence, power, praise, s. 123-126. 
 	441 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	movements, s. 1060-1062. 
 	442 Tamtéž. 
 	443 MOORE, David S. The shepherding movement, s. 139. 
 	444 The discipleship and submission movement. 
 	116 
 	nakolik jsou způsobeny chybou z jejich strany a prosí za odpuštění. Tvrdí ovšem, že jejich 
 	učení je zdravé a bylo na mnoha místech zneužito. Vynasnaží se proto co nejlépe napravit 
 	situaci a obnovit zničené vztahy445. 
 	Aby zabránili další kritice, přítomní na koncilu podepsali prohlášení „nevyjadřovat veřejně 
 	žádnou kritiku ani stížnost proti spoluslužebníkovi v oblasti etiky a nauky, dokud se nejprve 
 	nesnaží o sblížení v soukromí, pak se dvěma dalšími spoluslužebníky a nakonec před širší 
 	skupinou služebníků“446. Tím navázali na prohlášení ze Seattle. Tento postup podle 
 	McConnella ztělesňoval přetrvávající étos charismatické obnovy vyhnout se veřejné kontrole 
 	svého učení447.  
 2.5.4.3 Kansas City 

 	Do napjaté atmosféry přichází první, tentokrát již globální a ekumenická charismatická 
 	konference, která se konala v roce 1977, a zúčastnilo se jí okolo 50 000 návštěvníků. Ze 
 	sympatizantů Pastýřského hnutí bylo více než 9 000 návštěvníků a ostatních charismatiků 
 	bylo okolo 1 500. Největší podíl zde činili římští katolíci, kterých bylo okolo 25 000448. 
 	Zástupci katolické charismatické obnovy již od doby okolo II. Vatikánského koncilu 
 	využívali některé „pastýřské principy“ a její časopis „New Covenant“ otiskoval celé pasáže 
 	z časopisu „New Wine“449. Podle Synana se protagonisti Pastýřského hnutí nechali inspirovat 
 	řeholním pojetím duchovních rádců450. Pnutí mezi stoupenci Pastýřského hnutí a ostatními 
 	charismatiky způsobilo, že konference měla dvě oddělené části451. Nicméně se do té doby 
 	jednalo o největší ekumenické shromáždění, které volalo církev k plné jednotě Těla Kristova. 
 	Konference se účastnily i klasické letniční církve. 
 	2.5.5 Pokračující kontroverze 
 	Navzdory úspěchu konference kontroverze neutichly. V roce 1978 se pět katolických 
 	charismatických společenství v East Lansing, South Bend, Mineapolis, Timonium a v Ann 
 	Arbor sloučilo do katolické, pastýřsko-učednické sítě. Tři nezávislí badatelé James Hitchcock, 
 	
 	445 MCDONNELL, Kilian. Presence, power, praise, s. 123-126. 
 	446 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 94. 
 	447 Tamtéž, s. 93. 
 	448 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1060-1062. 
 	449 VINZANT, Don E. The Roots of Shepherding. 
 	450 SYNAN, Winson. The Century of The Holy Spirits, 353. 
 	451 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1060-1062. 
 	117 
 	Margaret Poloma a Bruce Baron uvedli, že katolická charismatická síť postupně prošla 
 	stejnými excesy a tragédiemi jako protestantské Pastýřské hnutí452. 
 	Počátkem roku 1980 začínají konflikty i mezi vůdci samotnými a Baxter, Mumford i Basham 
 	cestují po světě, aby řešili excesy, které přerostly hranice USA. V roce 1981 zůstává na 
 	Floridě pouze Prince a vůdci jsou spojeni jen neformálním Simpsonovým vlivem453. 
 	Rozdělení, rozbitá manželství, stovky lidí odpadávající od víry již nebylo možné na základě 
 	principu závazku z Oklahomy o veřejné nekritizovatelnosti přehlížet. 
 2.5.6 Derek Prince 

 	Derek Prince je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností charismatického křesťanství 
 	s „apoštolskou autoritou“ a v ČR se těší velkému respektu. Narodil v roce 1915 v Indické 
 	Bangaloře. V pěti letech se svojí matkou se vrátil do Anglie. Když dosáhl věku třinácti let, 
 	ředitel školy ho doporučil pro studium na prestižní Eton College. V devíti letech začal 
 	studovat latinu, v deseti letech řečtinu a ve dvanácti již zvládal překlady z obou jazyků. 
 	V roce 1934 zahajuje studia na „Kingś College v Cambridge“, kde v létech 1938 – 
 	1940 působí již na „Cambridge University“ jako „senior research student.“ Jeho akademickou 
 	dráhu přerušila až II. světová válka454. 
 	2.5.6.1 Konverze a povolání 
 	V roce 1941 prožil Prince zkušenost, kdy se mu na ubytovně v Yorkshiru, dle jeho slov, zjevil 
 	Ježíš Kristus. V jeho blízkosti však nebyl nikdo, kdo by se mu věnoval a byl odkázán pouze 
 	na Bibli, kterou si zamiloval455. Toto neobyčejné svědectví o zjevení Krista je možná i jednou 
 	ze skutečností, proč mnozí křesťané považují pozdější Princeho přístup k teologii jako  
 	„nedenominační a nesektářský“456, byť se vyznačoval konfrontačností a vyhraněností. Později 
 	dal Prince do své tajemné konverze nahlédnout podrobněji: 
 	„Když jsem byl konfrontován s Kristovými nároky, rozhodl jsem se jednou v noci, že 
 	se budu modlit "dokud se něco nestane. " … Potom, kolem půlnoci, jsem si začal 
 	uvědomovat něčí přítomnost a zkušenost, že říkám nějaké neznámé osobě to, co Jákob 
 	řekl, když bojoval s andělem u Peníelu. "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš" (2 M 
 	
 	452 VINZANT, Don E. The Roots of Shepherding. 
 	453 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	movements, s. 1060-1062. 
 	454 About Derek Prince: The early Years. 
 	455 PRINCE Derek. Modlitba a půst mění dějiny, 61-62. 
 	456 Tato věta je opakována téměř na každé obálce Princeho knihy. 
 	118 
 	32,26). Opakoval jsem ta slova několikrát za sebou s rostoucím důrazem. "Nepustím 
 	tě, nepustím tě. " Když jsem vyslovil ta poslední slova, opět jsem je začal opakovat: 
 	"víc a víc a víc…" V tom okamžiku na mě sestoupila neviditelná síla a já jsem zjistil, 
 	že ležím na zádech na podlaze, ruce mám ve vzduchu a stále opakuji "víc a víc a 
 	víc…" Po chvíli se má slova změnila v hluboký vzlykot, který vycházel z mého břicha, 
 	a celé mé tělo se křečovitě chvělo. Můj život nebyl podnícen žádnou mou myšlenkou. 
 	Necítil jsem se být nijak zvlášť hříšný. Asi po půl hodině se můj vzlykot bez 
 	jakéhokoliv přičinění změnil ve smích. Ke smíchu jsem neměl o nic větší logický 
 	důvod, než před tím k pláči. Můj smích, stejně jako před tím pláč, vycházel z mého 
 	břicha. Nejprve byl jen tichý, ale postupně byl stále hlasitější a hlasitější. Měl jsem 
 	pocit, že jsem ponořen v moři smíchu, jehož ozvěna se odráží po celé 
 	místnosti…Matně jsem si pamatoval, že kdysi před lety v kostele jsem slyšel, že by se 
 	člověk neměl rouhat Duchu svatému. V rozporu se svým rozumem jsem věděl, že to, 
 	co ve mně je, je Duch svatý… Příští ráno jsem  se probudil tváří v tvář ohromující, ale 
 	 objektivní zkušenosti. Byl jsem úplně jiný člověk.“ 457  
 	2.5.6.2 Nemoc a uzdravení 
 	Během svého pobytu v Africe, kde byl jako voják britských pozemských jednotek, Prince 
 	onemocněl kožní chorobou, která byla v těchto podmínkách neléčitelná, a proto byl 
 	hospitalizován v nemocnici. Zde se setkal s věřící ženou, která mu skrze dar jazyků a výklad 
 	řekla: „Vezmi v úvahu dílo Golgoty. Dokonalé dílo! Dokonalé v každém ohledu! Dokonalé 
 	v každém směru“. Tento příběh později Prince použil pro ilustraci učení, že uzdravení je 
 	součástí spasení458. V jiném spisu tento příběh rozvádí: „Bůh ke mně hovořil jako osoba 
 	v určité situaci. Ukazoval mi, jak přijmout uzdravení: měl jsem přijímat jeho slova jako lék a 
 	 vyhýbat se všem normálním lékům. Poslechl jsem a byl jsem uzdraven“459. Po třech letech 
 	v africké poušti byl Derek Prince povolán do Jeruzaléma, kde se setkal s Dánkou Lydií 
 	Christensonovou, která sloužila v dětském domově opuštěným dětem. Manželství mezi 
 	Derekem a Lydií vzniklo na základě proroctví v jazyce, které Prince během jedné vojenské 
 	hlídky obdržel a sám i vyložil. Princovi poté adoptovali osm dívek, z nichž šest bylo 
 	židovského původu460. 
 	
 	457 PRINCE, Derek. Rozruch v církvi, s. 1-2. 
 	458 PRINCE, Derek. Dílo kříže. 
 	459 PRINCE, Derek. Živou vírou neboli víra k životu, s. 55. 
 	460 About Derek Prince: Lydia and Ruth. 
 	119 
 	2.5.6.3 Přímluvce 
 	Po svatbě manželé Princovi bydleli v Palestině, kde byli svědky obnovení státu Izrael, které 
 	biblicky rozpoznali jako naplnění dávných proroctví. Společně se proto v Jeruzalémě za tuto 
 	obnovu a vítězství Židů nad Araby, kteří nově ustavenému státu ihned vyhlásili válku, modlili 
 	a postili. Tyto zkušenosti Prince popisuje v knize „Modlitba a půst mění dějiny“, jejíž vydání 
 	posílilo Princeho vážnost. Prince je přesvědčen, že jeho přímluvy hrály podstatnou roli ve 
 	formování dějin dvacátého století. Když sloužil v africké poušti, modlil se, aby armáda 
 	dostala takové vůdce, skrze které by se Bůh oslavil. Na základě této modlitby nastávající 
 	generál W. H. E. Gott zahynul v letadle a velení se ujal B. L. Montgomery. Během Stalinovy 
 	éry přijal Prince i zodpovědnost za židy v Rusku, a když se doslechl, že Stalin chystá velkou 
 	čistku ruských židů, shromáždil modlitebníky z celé Británie, kteří se za situaci modlili jeden 
 	den v týdnu. Po dvou týdnech po jednom sborovém modlitebním shromáždění s půstem Stalin 
 	zemřel461. 
 	2.5.6.4 Pastýřské hnutí 
 	V roce 1949 odchází Prince se svojí ženou a osmi adoptivními dcerami zpět do Londýna, kde 
 	do roku 1956 sloužil jako pastor malého letničního společenství. Mezi ním a letniční 
 	denominací však začíná docházet k rozepřím ohledně démonologie. Prince vymítal z křesťanů 
 	démony, s čímž jeho církev nesouhlasila. V roce 1963 se rodina Princových stěhuje do USA, 
 	kde se Derek Prince postupně stává pastorem v Minneapolis, Seattlu a Chicagu a nakonec se 
 	stává jedním z mluvčích Charismatické obnovy, kde vedle Baxtera, Simpsona, Bashama a 
 	Mumforda je klíčovou postavou Pastýřského hnutí. Právě v Seattle byl „konfrontován 
 	s démonickými manifestacemi přímo před kazatelnou“, a tato konfrontace iniciovala 
 	jeho „službu osvobozování“, kterou další čtyři učitelé podpořili462. Svoji praxi Prince později 
 	ospravedlnic v knize „Jak rozeznat a vyhnat démony“ a později v knize „Požehnání nebo 
 	kletba, vyber si.“ 
 	Po smrti své ženy, v roce 1977, při své návštěvě Jeruzaléma, uslyšel Prince o jedné americké 
 	ženě, Ruth Bakerové, která si poranila záda a nebyla schopna pracovat. Derek Prince však 
 	měl „speciální dar víry, pro uzdravování nemocí zad“463, který prezentoval i v České 
 	republice, a který spočíval mimo jiné v přesvědčení, že většina nemocí zad má příčinu 
 	
 	461 PRINCE, Derek. Modlitba a půst mění dějiny, s. 62-67. 
 	462 PRINCE Derek. Milost poddání se,  s. 18. 
 	463 About Derek Prince. Reaching the unreached. 
 	120 
 	v nestejně dlouhých dolních končetinách, které je třeba skrze modlitbu prodloužit. Ruth 
 	Bakerová však uzdravena nebyla. Po svém návratu z Jeruzaléma měl Prince vidění, z kterého 
 	rozpoznal, že se má vrátit do Jeruzaléma a s touto ženou se oženit. Po konzultaci s pěticí 
 	učitelů a samozřejmě s jejich nezbytným  svolením se v říjnu roku 1978 konala svatba. 
 	Následujícího roku začíná Prince pravidelně komentovat světové politické dění“464. 
 	V roce 1983 Derek Prince konstatoval, že skutky Pastýřeského hnutí již nepramenily z Ducha 
 	svatého, ale z pečlivě vypracovaného systému pravidel a konceptů. Princip vykazatelnosti a 
 	 smluvních vztahů ovšem nadále považoval za správný. Jako důvod své rezignace uvedl rozpad 
 	osobních vztahů, rozdělení a zánik sborů, ukrácení zaslíbené služby a odklon od Božího 
 	záměru. Kdysi nadšení křesťané byli ubiti zklamáním a rozčarováním a mnozí opustili víru. 
 	Prince lituje této své chyby a škody, která byla způsobena Tělu Kristovu a v životech 
 	nadějných mladých mužů a žen465. V roce 1984 navíc Duncan Leighton, který následoval tým 
 	Dereka Prince v Zambii, kde bylo hlášeno „tisíce zázraků uzdravení“ uvedl, že tato uzdravení 
 	nebyla trvalá. „Nenarazil jsem na jediný případ nepochybného uzdravení, potvrzeného 
 	lékařskou prohlídkou před a po uzdravení“, uvádí Leighton466. 
 	2.5.6.5 Východní blok 
 	Aby svoji službu Prince zachránil, nabídl, na základě proroctví manželky, své knihy 
 	misionářům za železnou oponou. Zatímco jeho kredit v USA byl téměř zničen, jeho vliv 
 	v zemích východní Evropy začal vzrůstat a způsoboval stejné potíže jako v USA. Jeho 
 	intelektuální profil, spojený s prestižním vzděláním, však už vykonal své. Jeho populární 
 	sedmidílná série knih „Základy“ doslova zaplavila komunistické země (Albánie, Bulharsko, 
 	Čína, Chorvatsko, Česká republika, Německo, Maďarsko, Mongolsko, Polsko, Rusko ad.)467, 
 	ve kterých neanglicky mluvící křesťané, izolovaní za železnou oponou, neměli většinou 
 	o Princeho excesech ani zdání, a ti co měli, je nechtěli zveřejňovat468. V Československu se 
 	učení Dereka Prince, jeho negativní vztah k denominacím a jeho démonologie, staly snad 
 	
 	464 About Derek Prince. Teaching the untaught. 
 	465 About Derek Prince. Reaching the unreached. 
 	466 MASTERS, Peter. The healing epidemic, s. 216. 
 	467 About Derek Prince: New Open Doors. 
 	468 Byl jsem svědkem, jak se na konferenci o hnutí Víry v Kolíně v roce 1994 pastor sboru Apoštolské církve v Českých 
 	Budějovicíh Michal Beran zeptal přednášejícího švédského doktoranda Ove Gustaffsona, zda byl Derek Prince zahrnut 
 	v Pastýřském hnutí. Tehdy vystoupil šéfredaktor charismatického měsíčníku Život Víry Tomáš Dittrich a ohradil se, že jde o 
 	Princeho minulost, od které se Prince jasně distancoval, a že by se takovéto věc raději neměla zmiňovat. Ve stejném roce 
 	vyšel v Životě víry obsáhlý článek s biografií Dereka Prince a ačkoliv se jednalo především o informace z oficiálního 
 	životopisu z Derek Prince Ministries, Princeho účast v Pastýřském hnutí a jeho pokání zde nebylo vůbec zmíneno, byť článek 
 	kladně referoval o principech Pastýřského hnutí a jmenoval kladně jeho pětici učitelů. 
 	121 
 	nejdůležitějším pilířem věrouky nezávislých charismatiků. Křesťanská misijní společnost 
 	„KMS“ se ústy národních apoštolů i později snažila spojit evangelikální církve do společné 
 	instituce vedené národními apoštoly, ale tato snaha skončila nezdarem a veřejně 
 	prezentovaným rozkolem mezi dvěma stěžejními apoštoly469. 
 	2.5.6.6 Torontské požehnání 
 	Po pádu komunismu, na přelomu osmdesátých a devadesátých let, Prince znovu cestuje, 
 	tentokrát do zemí, kam dříve přijížděl sloužit ilegálně. Nyní zde může být již oficiálně uvítán 
 	a i zde vidí mnohé ovoce své služby. Prince pak uvítal Torontské požehnání, a ihned napsal 
 	jeho obhajobu. Uvádí, že manifestace, které se v této obnově vyskytují, prožil již během 
 	svého obrácení. Jeho žena Ruth dokonce předpověděla příchod Torontského požehnání do 
 	Londýna470. Později odjel i do Pensacoly, kde mohl s uspokojením pochválit to, za co se mu 
 	dříve dostalo od letničních kritiky, neboť zde byl svědkem exorcismů z jednotlivých místností 
 	modlitebny471. V Pensacole uviděl i naplnění svého životního očekávání probuzení poslední 
 	doby: 
 	„Začínám vidět věci, které jsem doposud neviděl. Když jsem to sdělil ostatním 
 	členům naší výpravy, v podstatě dosvědčovali přesně totéž. Takže jsem nakonec došel 
 	k závěru, že když je nebe "otevřené", znamená, že naše komunikace s Bohem je 
 	mnohem snadnější a zároveň i plodnější… Co se mne týče, považuji naši dobu za 
 	"hodinu žně pro celý svět".“ 472 
 	Prince zemřel v roce 2003, nedlouho po svých 88 narozeninách, necelý týden po smrti 
 	představitele hnutí Víry Kennetha Hagina, kterému bylo 86. Oba proměnili tvář 
 	charismatického hnutí v ČR jako málokdo. Prince však zde byl mnohem váženější, což se 
 	projevilo i počtem překladů jeho knih, včetně video a audiokazet. 
 	2.5.7 Síť křesťanských organizací 
 	Již po Princeho odchodu z Pastýřského hnutí, na popud některých charismatických osobností 
 	jako Charles Green, Emanuel Cannistraci a John Gimenez, vzniká v červenci 1983 „Síť 
 	
 	469 Více o této věci je pojednáno v brožurce, kterou vydala Církev bratrská pro svoji pastorální konferenci: FRANC, Aleš. 
 	 Charizmatická církev sjednocení? 
 	470 „V létě 1992, když jsem sloužil v Kensington Temple, dostala má žena Ruth prorocké slovo a pastor sboru jí umožnil říci 
 	ho celému společenství. Poselství začínalo takto: "Já jsem váš Pán. Rozhodl jsem se navštívit Londýn. Přivítejte mě 
 	s díkuvzdáním a chvalami. Uctívejte mě zbožným chováním… Všechna sláva je moje a nebudu ji sdílet s nikým jiným. "“ In: 
 	PRINCE, Derek. Rozruch v církvi, s. 1-2. 
 	471 PRINCE, Derek. In: HILL, Stephen. Na cestě za probuzením,  s. 17 . 
 	472 Tamtéž, s. 21-22. 
 	122 
 	křesťanských organizací“ (Network of Christian Ministries - NCM), jejímž cílem je být 
 	hlasem pro generaci mnoha proudů, kterými vane Bůh. Má sloužit k výměně názorů, 
 	prostředků a informací životně potřebných pro dnešní církev473. Mezi úkoly Sítě 
 	patří evangelizace světa, reformace společnosti pod panstvím Ježíše Krista, obnova církve 
 	k jednotě, moci a slávě, a plné uvolnění služebností přebývajících v Těle – Církvi, k tomu, 
 	aby každý věřící dospěl do plné postavy věku Kristova a k praktickému prokazování Kristovy 
 	lásky v celé Církvi ve všech jejích vztazích po celém světě474. 
 	V roce 1984 se této příležitosti chopili představitelé dvou kontroverzních charismatických 
 	hnutí, a to v té době již zprofanovaného Pastýřského hnutí a ostrakizovaného hnutí Víry. Obě 
 	hnutí se navíc do této chvíle kritizovala. Nyní se zbylá čtveřice pastýřů sblížila s prominenty 
 	hnutí Víry a v roce 1985, na konferenci NCM, se vůdci obou hnutí sjednocují475. 
 	2.5.8 Etický kodex 
 	První fórum Sítě se konalo v Denveru v roce 1986 a mělo za cíl demonstrovat jednotu 
 	charismatického hnutí. Vedle Mumforda se Simpsonem zde byl i vůdce hnutí Víry Kenneth 
 	Copeland. Tito muži společně prohlásili, že učení „Pastýřského hnutí a hnutí Víry je platná a 
 	důležitá součást mnohostranného zjevení, které bylo dáno nezávislému charismatickému 
 	hnutí“476. Copeland uvedl, že zatímco on učil principům prosperity, Simpson, Mumford, 
 	Basham a Baxter uchopili význam Božích smluv“477. 
 	Aby vůdci předešli další možnosti vzájemné veřejné kritiky, zavázali se, že své nauky 
 	nebudou vzájemně kritizovat. Tak navázali na charismatickou tradici, která začala již v roce 
 	1971 v Seattlu a která se snažila urovnávat spory okolo Pastýřského hnutí, až do konference v 
 	Oklahoma City v roce 1976. Nyní v Denveru vůdci podepsali tzv. „Etický kodex sítě“, který 
 	je pro všechny členy závazný, který zakazuje veřejnou kritiku a svým členům ukládá 
 	respektovat věroučné rozdíly, zachovávat a podporovat mezi vůdci v Síti ducha ochoty a 
 	připravenosti, nechat se vzájemně poučovat a mluvit o jiných služebnících jen způsobem, 
 	který vzdělává478. McConnell tento kodex vidí jako snahu eliminovat možnou kritiku, byť by 
 	obsahovala pravdivé informace. 
 	
 	473 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium,  s. 67. 
 	474 Tamtéž, s. 93. 
 	475 Tamtéž. 
 	476 Tamtéž. 
 	477 COPELAND, Kenneth. The Year of Equipping the Saints, s. 6-18. 
 	478 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium,  s. 93. 
 	123 
 	2.5.9 Pastýřské hnutí dnes 
 	Koncem roku 1986 prudce klesla finanční podpora Pastýřského hnutí. Časopis New Wine 
 	přestal vycházet a zbylí vůdci se rozešli. Poole hnutí opustil již v roce 1974 při prvních 
 	kontroverzích, Prince tak učinil o devět let později. Mumford v roce 1988 prohlásil, že pevně 
 	věří učednickým principům a v jejich ovoci chodí479, ale již v roce 1990 v časopise Ministry 
 	Today vydal článek, který hned v titulku praví „Učednictví bylo špatné, činím pokání, prosím 
 	o odpuštění. Bob Mumford“480. Basham zemřel v roce 1989 a Baxter v roce 1993. O 
 	Baxterovi není známo, že by učinil kritickou reflexi. Naopak, na jeho webu je článek, že učení 
 	pětice je považováno za učení obdarovaných apoštolů a proroků481. Jediným aktivním 
 	protagonistou Pastýřského hnutí zůstal Simpson, který v tomto duchu dodnes vede hnutí pod 
 	názvem „Covenent Ministries“482. Ačkoliv tedy Pastýřské hnutí ve své původní podobě 
 	prakticky zmizelo ze scény, jeho principy žijí dodnes a jsou v různé míře intenzity nedílnou 
 	součástí eklesiologie nezávislého charismatického hnutí. 
 	2.5.10 Věrouka hnutí 
 	Základním důrazem Pastýřského hnutí je učení o duchovní autoritě. Aby Bůh vyzbrojil církev 
 	poslední doby k zahájení konečného probuzení, povolal k její správě obnovený úřad apoštolů, 
 	 proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů 483. Pod jejich správou církev doroste do dospělosti a 
 	stane se vtělením Krista. Důraz je položen na správní autoritu apoštolů a pastýřů. Po každém 
 	věřícím je požadováno, aby měl osobního pastýře, kterému by byl vykazatelným v celé oblasti 
 	svého života a bez konzultace s ním nečinil žádná osobní rozhodnutí. Tento pastýř věřícího 
 	„přikrývá“ a jeho duchovní autorita ho duchovně chrání. Nad osobními pastýři stojí další 
 	pastýři a pyramida vede až k pětici, která je zodpovědná přijímat od Boha vedení a posílat 
 	příkazy po pyramidálním řetězci autorit až k jednotlivému členovi. 
 	
 	479 Tamtéž, s. 96. 
 	480 MUMFORD, Bob. Discipleship was wrong, s. 1. 
 	481 The Five New Wine Teachers. 
 	482 „Today, Charles serves as a spiritual father to many pastors and as a consultant to churches and businesses, traveling and 
 	ministering globally. He is the Editor-in-Chief of One-to-One™ magazine, and is a featured writer in every issue. Under the 
 	banner of CSM Publishing, One-to-One and its related website, audio, video, books, and monthly Pastoral Letters reach 
 	around the world“. In: Charles Simpson Bio. 
 	483 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1060-1062. 
 	124 
 	2.5.10.1 Učednictví 
 	Aby každý mohl mít kontakt s osobním pastýřem, jsou věřící organizováni do malých buněk, 
 	domácích skupinek, v jejichž čele stojí pastýř. Každá buňka má přibližně dvanáct členů. 
 	Tento model je spatřován ve vztahu Krista s jeho dvanácti apoštoly a každý pastýř je, aniž by 
 	se takto nazýval, v podstatě mistrem, který má své učedníky. Učedník se od svého mistra učí, 
 	jak žít, jak se zařizovat v osobním životě, jak vést svoji rodinu nebo spravovat finance. 
 	Křesťan, který by neměl svého pastýře, není považován za Kristova učedníka. Učednické 
 	vztahy přesahují hranice sborů a sjednocují církev do podoby Těla Kristova. Protože v hnutí 
 	převážilo učení W. Nee, který viděl místní církev jako počet všech věřících na území daného 
 	města, měla se v každém městě scházet skupina pastýřů, která by svazovala křesťany 
 	jednotlivých církví do apoštolské sítě pod autoritou vůdců. 
 2.5.10.2 Smlouvy 

 	Učednické vztahy se v hnutí navazují tzv. „duchovní smlouvou“. To znamená, že každý věřící 
 	uzavírá s církví prostřednictvím jeho autorit smlouvu, která je nahlížena jako analogie 
 	smlouvy manželské. Stejně jako je žena vázána ke svému muži, tak je jednotlivý věřící vázán 
 	k místnímu Tělu. Opuštění místního sboru je nahlíženo jako rozvod. Tato smlouva je analogií 
 	krevní smlouvy Krista s církví. Na křesťana, který by porušil smlouvu s místní církví, je 
 	pohlíženo jako na toho, kdo je nevěrný Bohu. Jen v takto vytvořených smluvních vztazích 
 	existuje správný učednický vztah484. Podle tohoto modelu má být učedník poddán svým 
 	autoritám stejně jako žena muži, resp. křesťan Kristu. Viditelným vyjádřením duchovní 
 	smlouvy je Večeři Páně485. 
 	2.5.10.3 Démonologie 
 	Věřící si mohou ze svých církví přinést různé démonické svázanosti, kterých se potřebují 
 	zbavit. Nad jednotlivými křesťanskými denominacemi stojí zlí duchové, kteří ovlivňují jejich 
 	členy. Např. v anglikánské církvi je to démon alkoholismu a v Church of God démon 
 	obžerství. Proto frustrovaná žena, která je episkopálka, začne pít Martini a stane se 
 	alkoholičkou. Je-li z Church of God, začne se přejídat…“486. Existuje i řada jiných démonů, 
 	se kterými se věřící může setkat. Např. démon rozpačitosti, mluvení, dráždění, pochybnosti, 
 	
 	484 The discipleship and submission movement. 
 	485 PRINCE Derek. Určena povstat, Boží pořádek k obnovení Kristova těla, s. 223-225. 
 	486 PRINCE Derek. Jak rozeznat a vyhnat démony. 
 	125 
 	 nevíry, odkládání do budoucna, masturbace, nutkání bít děti, nadměrného užívání věcí, 
 	 alergie, deformace páteře, revmatismu, srdečního záchvatu atd. Těchto démonů se mohou 
 	křesťani zbavit vydechováním. Prince radí: „začni spolupracovat s Duchem svatým. Jak? 
 	Začni vydechovat. Možná, že první vydechnutí bude jen lidským výdechem, i druhé, i třetí. 
 	V řadě vydechnutí pak začneš vydechovat ještě něco jiného, tvého nepřítele“487. 
 	Dalším způsobem, jak se zbavit démonů, je služba osvobozování. Specialistou na démony byl 
 	právě Prince, který své učení dal k rozsouzení ostatním členům pětice, kteří je potvrdili488. Při 
 	této službě se postižený nesměl modlit a nesměl používat jméno Ježíš, aby démon mohl vyjít 
 	ústy. Sám Prince se zbavil démona deprese, hněvu, rozpačitosti a strnulosti489. 
 	2.5.10.4 Sdílení duchovních darů 
 	Pokud jsou křesťani přeskupeni do charismatického hnutí, nejsou od autorit pouze chráněni 
 	od démonů a vedeni ve svých osobních rozhodnutích, ale i vyzbrojování duchovními dary. 
 	Koho autority označí, vloží na něho ruce a předají mu konkrétní duchovní dar, ten je pak 
 	vystrojen ke službě stejným darem. Například mnoho charismatiků je přesvědčeno, že za 
 	četné choroby pohybového ústrojí může to, že lidé mají jednu nohu kratší. Existuje proto 
 	speciální duchovní dar, který umí kratší nohu prodloužit. Již zmíněný Derek Prince předával 
 	charisma „prodlužování nohou“ na konferenci Křesťanské misijní společnosti v roce 1994, 
 	kde vložil ruce na členy Užšího výboru KMS, kteří poté prodlužovali nohy každému, kdo o to 
 	požádal. Zájemců byly řádově desítky490. 
 2.5.10.5 Triumfalismus 

 	Když jsou věřící začleněni do církve pod vládou apoštolů a pastýřů, jsou očištěni od démonů, 
 	svázáni duchovními smlouvami a vyzbrojeni duchovními dary, začnou vytvářet plnou postavu 
 	Těla Kristova, která představuje Krista samotného. Věřící jsou „novým druhem lidí“, kteří 
 	patří k boho-lidské rase, a kteří obdrželi samotnou Kristovu přirozenost491. Nyní se křtem 
 	Duchem svatým, což je chápáno jako „pozdní déšť“, stali vojáky Jóelovy armády, která má na 
 	
 	487 Tamtéž. 
 	488 PRINCE, Derek. Určena povstat, s. 223-225. 
 	489 PRINCE, Derek. Jak rozeznat a vyhnat démony. 
 	490 Očité svědectví autora. 
 	491 PRINCE, Derek. Požehnání nebo kletba, vyber si!,  s. 94. 
 	126 
 	sklonku věků dobýt národy pro Krista, což bude důsledkem probuzení poslední doby a žně 
 	národů492. 
 	2.6 Hnutí Víry 
 	Po rozpadu Pastýřského hnutí se na poli amerického charismatismu objevuje další fenomén, 
 	vyrůstající z odkazu hnutí Pozdního deště. Jde o explozivně rostoucí hnutí Víry. V jeho čele 
 	od začátku stál Kenneth Erwin Hagin, jehož doktrína zdraví a bohatství nabídla americkým 
 	charismatikům, po dlouhé době autoritářství Pastýřského hnutí, lákavé osvěžení. Ačkoliv je 
 	hnutí Víry záležitostí původně severoamerickou, brzo vzniká i evropská mutace hnutí. Toto 
 	hnutí má v kořenech NAR nezastupitelnou úlohu. Podle Dereka Prince to byl dokonce Hagin, 
 	kdo v roce 1964 prorokoval obnovu úřadu apoštolské služby v církvi dnešní doby493. 
 2.6.1 Kenneth Hagin a USA 

 	Za otce je považován jižanský pastor, který si nárokoval úřad „proroka“ a „učitele“, Kenneth 
 	Hagin (1917-2003). V době narození nevážil ani kilogram a trpěl vrozenou srdeční vadou. 
 	V šestnácti letech se jeho zdraví zhoršilo natolik, že se jeho duch dostal mimo tělo a třikrát 
 	sestoupil do pekla. V pekle vydal Hagin svůj život Bohu a vírou přijal uzdravení navzdory 
 	přetrvávající nemoci494. Již v jinošském věku se stal baptistickým kazatelem a na jeho 
 	shromážděních se začal vyskytovat „oblak slávy“, pod kterým jeho tvář zářila jako tvář 
 	anděla495. V roce 1937 se připojil k Assemblies of God, kde v roce 1947 přijal úřad 
 	evangelisty. 
 	V padesátých letech, po nástupu tzv. vlny uzdravování, se přidal k cestujícím evangelistům 
 	shromážděných okolo Gordona Lindsaye. 2. září 1950 byl vytržen do nebe, kde mluvil 
 	s Ježíšem, poté již počtvrté sestoupil do pekla a nakonec se setkal s apokalyptickým jezdcem, 
 	který mu předal svitek o velkém probuzení poslední doby496. Při tomto navštívení stál 
 	s Ježíšem před Božím trůnem, ten se dotkl jeho rukou, které začaly pálit „jako by v nich držel 
 	žhavý uhel”. Ježíš při tom Haginovi řekl: „Pomazal jsem tě a povolal a dal ti zvláštní 
 	pomazání ke službě nemocným“497. 
 	
 	492 PRINCE, Derek. Modlitba a půst mění dějiny, s. 150. 
 	493 DRÁPAL, Dan.  Apoštolská služba, s. 74-75. 
 	494 HAGIN, Kenneth E. I went to hell.  
 	495 HAGIN, Kenneth E. Understanding the anointing, 45-49. 
 	496 HAGIN, Kenneth E. I Beleive in Vision, s. 13. 
 	497 HAGIN, Kenneth E. Why do people fall under the power?,  s. 5. 
 	127 
 	V roce 1962 založil společnost K. Hagina a ztratil pověření duchovní služby od letničních. O 
 	čtyři roky později se usídlil v Tulze v Oklahomě, v tzv. jižním biblickém pásmu, kde se již 
 	usadilo několik dalších uzdravovatelů Vírou, jako např. Oral Roberts. Hagin zde prožil 
 	povolání do úřadu proroka a vizi svého povolání zveřejnil v časopise hnutí Pozdního deště. 
 	V roce 1973 měl již 17 zaměstnanců, publikoval, šířil kazety, podílel se na rozhlasovém 
 	vysílání a vydával časopis “Word of Faith.” V letech 1973 – 1974 zavedl korespondenční 
 	kurz a založil školicí středisko Rhema s vlastním sborem. Získal si mnoho populárních 
 	následovníků, kam lze zařadit Kennetha Copalanda, Johna Osteena, Freda Price, Lestra 
 	Sumralla a s přestávkami i Bennyho Hinna ad. Učitelé Víry pak v r. 1979 vytvořili 
 	„Mezinárodní společenství křesťanské víry“ a v r. 1986 se pod vedením Orala Robertse 
 	Hagin spojuje s dalšími charismatiky. 
 	Celkem Hagin prožil nejméně osm osobních návštěv Ježíše Krista, čtyřikrát sestoupil do 
 	pekla, navštívil nebe a měl snad nespočet vidění a řadu christofanií. Sám dokonce popsal 
 	neobvyklý případ vzkříšení z mrtvých, kdy na jeho příkaz Ježíš musel uposlechnout a 
 	propustit z nebe učitele jeho nedělní školy498. 
 	V devadesátých letech Daniel R. McConnell, teolog a učitel na Oral Roberts University, vydal 
 	svoji disertační práci, kde dokládá, že Hagin své stěžejní nauky „slovo od slova“ opsal od 
 	původně metodistického kazatele E. W. Kenyona, který se zabýval uzdravením a vykoupením 
 	z pohledu metafyziky. Dokumentuje zde celé pasáže knih, kde dokazuje Haginovo 
 	plagiátorství a dále dokládá vliv kultů jako je Křesťanská věda na formování Kenyonovy 
 	teologie499. Hagin ovšem neopisoval jen od Kenyona, ale svoji doktrínu o autoritě křesťana 
 	nad ďáblem, obsaženou v jeho knize „Autorita věřícího“, téměř doslovně opsal z článků 
 	Johna A. MacMillana500. Přesto skalní stoupenci hnutí Víry věří, že hlavní nauku získal Hagin 
 	z přímých návštěv Ježíše Krista. 
 	2.6.2 Wolfhard Margies a Německo 
 	V Německu je vlajkovou lodí hnutí Víry berlínský sbor Philadelphia, později Gemainde auf 
 	dem Weg, který vede lékař Wolfhard Margies (*1938) a jeho blízký spolupracovník Hartwig 
 	Henkel. Biblickou školu vedl Čech, Pavel Neústupný, který přispěl k formování teologie 
 	
 	498 HAGIN, Kenneth E. Plead your case, s. 15-16. 
 	499 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 42-62. 
 	500 Tamtéž, s. 77-78. 
 	128 
 	uzdravování sboru ČCE na Maninách, ze kterých vznikla Církev křesťanská společenství501. 
 	To je ostatně v intencích poslání berlínského sboru, který si položil za cíl naplnit svým 
 	učením nejen celé Německo, ale i země východní Evropy502. 
 	Margies je odpůrcem denominací a z jeho iniciativy opustily luteránské charismatické sbory 
 	v roce 1987 tradiční evangelické církve v Německu503. Na denominacích Margiesovi nejvíce 
 	vadí demokracie, neboť řízení církve musí být „shora dolů a ne zdola nahoru“504. Svůj sbor 
 	vede zcela v linii hnutí Víry505, a proto nedovoluje, aby se lidé rozhodovali podle okolností, 
 	které prožívají. A tak vede sbor „že tam nesmí být pokrytci a zrádci, že bychom vyslovovali 
 	úžasné věci víry a doma by byly vážné chronické nemoci, léta trvající finanční nedostatky, 
 	osamělost a jiné takové věci“506. 
 	V roce 1988 se Margies přihlásil k Haginově démonologii, které se Haginovi dostalo 
 	prostřednictvím přímých Kristových návštěv, ze kterých se dozvěděl, že moc nad satanem 
 	nemá Kristus, ale církev507. Stejného roku, na konferenci v Karlsruhe proto vyvodil, že kdyby 
 	sovětští křesťané „věděli, jak svázat satana, netrpěli by“508. V roce 1991, na konferenci ve 
 	Stuttgartu, dále obhajoval Haginovu teologii509 a v devadesátých létech se zřejmě i proto jeho 
 	učení stalo terčem kritiky zemských i vyznavačských církví510. 
 	Dnes má Margiesův sbor asi 700 členů a jeho vztah k luterské církvi se proměnil. Ačkoliv 
 	sbor svoji teologii nezměnil, byli to podle Margiese samotní luteráni a Evangelikální Aliance 
 	v Německu, kteří prosili o spolupráci. Margies dodnes hájí učení Víry, ale je to již jen jedna 
 	z řady oblastí jejich nauky511. 
 	2.6.3 Ulf Ekman a Skandinávie 
 	V čele hnutí Víry ve Skandinávii stojí původně luteránský kněz Ulf Ekman (*1950). Po 
 	obrácení ke Kristu pocítil touhu studovat teologii, kde se vymezil liberálnímu smýšlení a pro 
 	
 	501 DRÁPAL, Dan (2008). Jak to všechno začalo, s. 81-82. 
 	502 Chybí-li radost, nastupuje protiklad, s. 228-230. 
 	503 DITTRICH, Tomáš. Vývoj charismatické obnovy, s. 53-54. 
 	504 Chybí-li radost, nastupuje protiklad, s. 228-230. 
 	505 Podpořili nás politici i biskupka, říká jeden z nejvýraznějších křesťanských vedoucích v Německu pastor Wolfard 
 	Margies, s. 5-6. 
 	506 Chybí-li radost, nastupuje protiklad, s. 228-230. 
 	507 MARGIES, Wolfhard. Osvobození, 76-77. 
 	508 KUŽEL, Roman. Utrápený charismatik. 
 	509 KORČÁK, Tomáš. Svaté krávy, s. 111-112. 
 	510 Podpořili nás politici i biskupka, říká jeden z nejvýraznějších křesťanských vedoucích v Německu pastor Wolfard 
 	Margies. 
 	511 Tamtéž. 
 	129 
 	své pojetí uzdravování se dostal do konfliktu512. Po absolutoriu luterské teologie nastoupil 
 	jako školní kaplan a oženil se s charismatickou křesťankou. S učením Víry jej blíže seznámil 
 	jeho tchán, charismatický metodista. V roce 1980 odjíždí Ekman do USA, kde si osvojuje 
 	učení Kennetha Hagina a Kennetha Copelanda. Při kázání Lestra Sumrella si přivlastnil 
 	Sumrellem vyřčené proroctví: „V tomto sále jsou lidé, které Bůh učiní zodpovědnými za 
 	životy tisíců lidí, pokud neopustí mrtvé prostředí, ve kterém jsou dnes zapojeni“. I když se 
 	později snažil vysvětlit, že Luterskou církev nepovažuje za mrtvou, uvedl, že po těchto 
 	slovech z jeho krku „odlétl kněžský límec – jako listí odfouknuté větrem“. Bůh mu pak řekl: 
 	„Nyní tě vypouštím do prostředí, které je pro tebe tím pravým, vkládám tě do 
 	 nadpřirozena“513. Na základě dalšího proroctví tráví Ekmanovi rok studia na Haginově škole 
 	Rhema v Tulse a Ekman končí s povoláním studentského kaplana. 
 	Po návratu do Švédska pořádá konference, kam zve kazatele Víry z USA. Síť přátel jeho 
 	tchána mu posloužila, aby cestoval po Švédsku a vyučoval učením, které načerpal během 
 	svého studia v USA. V roce 1983 založil církev Slovo života se stejnojmenným Biblickým 
 	centrem a již prvním rokem se mu přihlásilo 200 studentů. 
 	Nově založená církev má formu nadace, která je legálním vlastníkem všeho, co Slovo života 
 	má. Řídí biblickou školu, teologický seminář, mateřskou školu, střední školu a nakladatelství. 
 	Ekman byl ředitelem biblické školy, křesťanské školy Slovo života a šéfredaktorem časopisů 
 	zvaných „Časopis pro vítězný život” a „Slovo života”. Vedl i soukromou střední školu, která 
 	vznikla v srpnu 1990514. V roce 1997 teologický seminář zastřešila slavná, akreditovaná 
 	charismatická universita Orala Robertse (ORU), která ovšem nedávno čelila finančním 
 	skandálům, spojených s jejím vedením515. 
 	Ve Skandinávii je hnutí Víry úspěšnější ve Švédsku než v Dánsku, kde se nazývá 
 	„Severojutské biblické středisko“, jehož sídlem je Hjörring, nebo nese jméno „Biblické 
 	středisko Rhema v Hoursenu“ a „Biblické vzdělávací středisko v Kodani“. Vede ho Jens 
 	Garndfelt. V Dánsku je i několik malých skupin, které se nazývají buď “Strom života” nebo 
 	„Středisko evangelia“ a navazují na teologii prosperity516. 
 	
 	512 EKMAN, Ulf. Našel jsem svůj osud, s. 34. 
 	513 Tamtéž, s. 35. 
 	514 Wort des Lebens-Gemeinden" und die "Wort des Glaubens-Lehre. 
 	515 KENNEDY, John W. Healing ORU: $70 million and Mart Green's business acumen are repairing a scandal-scarred 
 	school. 
 	516 Wort des Lebens-Gemeinden" und die "Wort des Glaubens-Lehre. 
 	130 
 	Slovo života se dnes snaží zařadit mezi tradiční církve, rozvíjí liturgii a blíží se 
 	eucharistickému pojetí Večeře Páně517. Ekman se dnes profiluje i politicky a je známým 
 	kritikem pojetí sociálního státu. Upustil od excentrického chování, křiku při modlitbách a je 
 	častým řečníkem v kruzích hnutí Církevního růstu. Snaží se profilovat jako teolog, je 
 	otcovský, ale to, co kázal dříve, se nemění518. V březnu roku 2014 Ekman udiveným 
 	posluchačům nedělní bohoslužby sboru Slova života v Uppsale oznámil, že se svojí 
 	manželkou odchází do římskokatolické církve. 
 	2.6.4 Sandor Nemeth a Maďarsko 
 	Maďarský pastor Sandor Nemeth (*1950) navazuje na charismatickou tradici 70. let, která 
 	zasáhla i Maďarsko. V roce 1976 se charismatické probuzení dotklo skupiny římských 
 	katolíků, kde byl i Nemeth, který již od roku 1973 studoval teologii. O své zkušenosti pak 
 	vydával svědectví v mnoha římskokatolických skupinách. Po čase zde ale došlo ke sporu 
 	ohledně křtu dospělých a výsledkem diskusí bylo pochopení, že je třeba přijmout křest 
 	ponořením ve vodě, což Nemeth v roce 1977 učinil519. Po této roztržce si manželé Nemethovi 
 	prožili krizi, kterou si vyložili jako démonické útoky a začali se zajímat o exorcismus. 
 	Seznámili se s Derekem Princem, od kterého se naučili řadě technik boje s démony. Od té 
 	doby je skupina kolem Nemetha pod silným vlivem Princova učení. 
 	V roce 1979 uskupení zakoupilo domek v Budapešti, kde deset let probíhala dlouhá 
 	modlitební setkání, zpěvy písní a exorcismy. Při jednom setkání jeho účastníci popadali na 
 	zem520 a shromáždění s neobvyklými projevy záhy vyvolala zájem komunistické policie521. 
 	V roce 1980 odjíždí Nemeth do sboru Jima Crofta, úzce spolupracujícího s Derekem Princem. 
 	Zde byl pomazán ke službě a bylo nad ním vyřčeno proroctví: „Tento manželský pár je jako 
 	plodný strom, ke kterému se postaví další stromy“522. Stejného roku založil Nemeth 
 	v Budapešti se skupinou sedmi věřících Církev Víry (Hit Gyülekezete). Název sboru má 
 	demonstrovat teologickou spřízněnost s učením Kennetha Hagina. 
 	V roce 1986 měla skupina již 500 členů a o dva roky později vzniklo v okolních vesnicích 30 
 	skupin, čítajících dohromady 1000 členů. Církev byla zaregistrována v roce 1989 a v roce 
 	
 	517 HOFFMAN, Pavel. Kam kráčíš, Uppsalo?, s. 8. 
 	518 KURZ, Štěpán. Slovo života dříve a nyní. 
 	519 ŠOBR, Daniel. Najnovší Hit z Maďarska - prebudenie v stredovýchodnej Európe, s. 14. 
 	520 Tamtéž. 
 	521 FEKETE, Csilla. V krátkosti o Hit Gyülekezet. 
 	522 ŠOBR, Daniel. Najnovší Hit z Maďarska - prebudenie v stredovýchodnej Európe. 
 	131 
 	1992 měla již 80 skupin a 20 000 členů. Roku 1997 sbor založil základní a střední školu, 
 	kterou pojmenoval po maďarském kazateli Petrovi Bornemisszi. Pro nesouhlas s Nemethovou 
 	orientací odešla ze sboru o rok později řada vedoucích, kteří sbor kritizovali, což Nemethovi 
 	stoupenci popisují jako „velmi agresivní nekřesťanskou kampaň“523. 
 	V roce 2001 začíná sbor vlastní televizní vysílání a k Nemethovu společenství se hlásí okolo 
 	300 církví v Maďarsku, Německu, Rumunsku, Srbsku, Slovensku i v Čechách. Centrum 
 	církve je v Budapešti, kde se sbor schází v hale pro 10 000 návštěvníků. Církev Víry má 
 	základní školu v Budapešti. Pécsi, Debrecenu a Nyíregyháze. Mateřská škola je v 
 	Kecskemétu. Církev má rovněž akreditovanou teologickou kolej Svatého Pavla v Budapešti. 
 	Podle Mezinárodního slovníku Letničního a charismatického hnutí je Nemeth představen jako 
 	„silný separatista“524. V prosinci roku 2009 pak přijal pastor Nemeth cenu, kterou mu 
 	společně udělili výbor izraelského parlamentu Knessetu a Světový židovský kongres za jeho 
 	dlouholetý postoj proti antisemitismu a protiizraelským projevům. V roce 2011 obdržela „Hit 
 	Gyülekezete“ státní registraci525. 
 	2.6.5 Steve Ryder a Austrálie 
 	Australský evangelista hnutí víry Steve Ryder (*1945) se narodil v Yorkshiru v severozápadní 
 	Anglii. Rodina se však vystěhovala v roce 1960 do města Melbourne v Austrálii. Na protest 
 	se patnáctiletý Steve stává pouličním rváčem a v sedmnácti letech je zatčen a uvězněn. Ve 
 	dvaceti letech již pracuje v organizovaném zločinu. V roce 1969 je znovu zatčen a ve 
 	vyšetřovací vazbě je konfrontován se zvěstí evangelia. Když je propuštěn na kauci, jeho 
 	rodiče, kteří se stali křesťany, mu vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Jeho kurátorem byl 
 	mladý křesťan, který jej zve na shromáždění Billyho Grahama. Steve zde po obrovském 
 	vnitřním zápase odevzdává svůj život Kristu, ale čelí nástrahám vězňů. Jako posilu ve vězení 
 	prožívá křest Duchem svatým526. Později v sobě Ryder, po poslechu Haginových vyučování, 
 	začíná objevovat dar uzdravování a vstupuje do úřadu evangelisty a uzdravovatele. Počátkem 
 	devadesátých let sloužil na pozvání charismatické KMS i v Československu. 
 	
 	523 Tamtéž. 
 	524 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 510. 
 	525 Některým církvím, jako jsou baptisté nebo letniční, registrace opětovně udělena nebyla. K této změně došlo poté, kdy byl 
 	v Maďarsku prosazen zákon, kdy o každé církvi musel hlasovat parlament. In: ŠOBR Daniel. Konferencia so Šándorom 
 	Némethom. 
 	526 RYDER, Steve. Moje cesta ke Kristu. 
 	132 
 2.6.6 Kontroverze 

 	Kontroverze, které hnutí Víry po celém světě způsobuje, jsou dvojího typu. V prvním případě 
 	vyplývají z nauky, že každý věřící je v Božích očích již uzdraven a je pouze na něm, aby toto 
 	uzdravení přijal vírou. Nezřídka je veden k tomu, aby odmítl příznaky nemoci, které mohou 
 	být jen ďábelským mámením. Pokud nemoc nezmizí, jedná se o slabou víru. Vezmeme-li 
 	v potaz, že uzdravení je v hnutí Víry považováno za součást spásy, může neuzdravený věřící 
 	pochybovat i o své věčnosti, což má neblahé následky pro jeho psychiku. Druhým aspektem 
 	je silné pojetí autority vůdce, kterému je nezřídka přisuzována „apoštolská autorita“. 
 	2.6.6.1 Zanedbávání lékařské péče 
 	V sedmdesátých letech otřásl veřejností v USA příklad chlapce Wesleye Parkera, kterému 
 	rodiče ve víře, po modlitbě evangelisty hnutí Víry, přestali aplikovat inzulín. Chlapec upadl 
 	do kómatu, což rodiče chápali jako ďábelský útok a dále nepodávali chlapci inzulín, až 23. 
 	srpna 1973 zemřel. Jeho otec ještě rok po tragédii věřil, že syn bude vzkříšen527. Dalším 
 	příkladem je sbor Víry Hobarta Freemana, kde se odhaduje, že zanedbáním lékařské péče 
 	zemřelo okolo devadesáti lidí. Například členky jeho sboru odmítaly rodit v nemocnici, a 
 	proto zde byla vysoká novorozenecká úmrtnost528. Freeman byl sám seriózním badatelem 
 	s doktorátem z teologie v oblasti Starého zákona, ale stál pod vlivem Hagina, Osteena, 
 	Copelanda a dalších. Ačkoliv Freeman odmítal některé aspekty christologie hnutí Víry, 
 	nakonec zcela zavrhl lékařskou péči, čímž předčil i své učitele. Když onemocněl banálním 
 	vředem na noze, odmítl lékařskou péči a dostal celkovou sepsi, které podlehl. Lékař byl 
 	k jeho tělu zavolán až po 13 hodinách zástavy srdce, protože se jeho blízcí celou noc modlili 
 	za jeho vzkříšení529. V reakci na podobné tragédie vydala generální rada letniční církve 
 	Assemblies of God dvě věroučná stanoviska: „Mohou být znovuzrození křesťané posedlí 
 	démony?“530 a „Věřící a pozitivní vyznávání“531, ve kterých se od učení Víry distancují. 
 	Mužem, který skandály doslova přitahuje, je Benny Hinn. Je opředen řadou finančních 
 	skandálů, falešných uzdravení a lživých svědectví532. Kritika i rivalita probíhá i mezi učiteli 
 	
 	527 MCCONNELL, Ray Daniel, Jiné evangelium,  s. 87. 
 	528 SPENCE, C, T S DANIELSON a A M KAUNITZ. The Faith Assembly: a study of perinatal and maternal mortality, s. 
 	180-83. 
 	529 MCCONNELL, Ray Daniel, Jiné evangelium,  s. 87. 
 	530 Can born-again believers be demon possessed? 
 	531 The Believer and Positive Confession. 
 	532 GOEDELMAN, G. Richard Fisher and M. Kurt a W. E. Nunnally and Stephen F. CANNON. The confusing world of 
 	 Benny Hinn, 1997. 
 	133 
 	Víry samotnými. Přes zastávání klasického učení Víry Margies napomenul z extrémní 
 	démonologie amerického učitele Víry Robertse Liardona, který pak později na čas odstoupil 
 	ze služby pro homosexuální praxi533. Podle Ulonsky Margies také prohlásil o švédském 
 	učiteli Víry Ulfu Ekmanovi, že je posedlý534. 
 	2.6.6.2 Nekritizovatelná autorita 
 	Vedle úmrtí na zanedbání lékařské péče jsou dalším zdrojem smrti v hnutí Víry sebevraždy. 
 	Podle traktátu, který vydal Dánský misijní svaz protestantských církví, bylo v letech 1988 - 
 	1994 evidováno 16 případů sebevražd členů hnutí „Slovo života“ ve švédské Uppsale. 
 	V letech 1984–1988 evidence záznamů psychiatrických léčení chybí535. Podle letničního 
 	vedoucího K. Antturiho bylo již počátkem devadesátých let na psychiatrii hospitalizováno 
 	okolo sedmdesáti případů studentů Ekmanovy biblické školy536. Podle Kühnelové se v 
 	Uppsale měla vytvořit skupina na záchranu obětí, kde by se psychologové a lékaři snažili 
 	pozvolna navrátit těmto lidem chuť do života, nicméně Hoffman v reakci na článek, který tuto 
 	informaci zveřejnil537, tvrdil, že šlo o zkreslenou informaci odpůrce hnutí a bývalého člena 
 	Slova života z Uppsaly538. 
 	Lékař, doktor G. Swartling vydal v roce 1992 v časopise Cultic Studies Journal článek, kde se 
 	z pohledu psychiatrie věnuje problémům bývalých členů Slova života539. Tyto závěry byly 
 	poté zopakovány na konferenci o sektách a náboženských kultech v Marseille v roce 2004. 
 	Uvádí se zde, že: 
 	„Téměř polovina ze 43 osob, s nimiž se vedly rozhovory, zakusila symptomy podobné 
 	psychózám a jeden ze čtyř se pokusil o sebevraždu. Ze statistiky plyne, že 93 % mělo 
 	pocity úzkosti, strachu a trpěli pocitem viny, 86 % poruchami spánku, 77 % strachem 
 	
 	533 Chybí-li radost, nastupuje protiklad, s. 228-230. 
 	534 ULONSKA, Reinhold. Seminář o učeních ohrožujících letniční hnutí. 
 	535 Zu den seelsorgerlichen Problemen gehört, daß Angehörige von "Wort des Lebens"-Gruppen Depressionen bekommen, 
 	sich mit Selbstmordgedanken tragen, und überdurchschnittlich häufig ins psychiatrische Krankenhaus eingewiesen werden. 
 	Es gibt für den Zeitraum 1984 - 1988 16 gutbelegte Suizidfälle von vorher nicht psychiatrisch auffälligen Angehörigen von 
 	"Wort des Lebens".In: Wort des Lebens-Gemeinden" und die "Wort des Glaubens-Lehre. 
 	536 KOUBA, J. a J. HAVLÍČEK. Teologie hnutí Víry ve světle Písma. 
 	537 Šlo o informaci z článku KÜHNELOVÁ, Olga. Show-business nebo víra? 
 	538 „Franc dále píše, že v Uppsale byla ze státních prostředků zřízena skupina lékařů a psychologů na záchranu obětí. Ve 
 	skutečnosti to však byl jen další Öhlénův výmysl.“ In: Reakce Pavla Hoffmana na článek Krízy a nádeje letnično-
 	charizmatického hnutia (5), s. 25-32. 
 	539 SWARTLING, Gudrun a Per G. SWARTLING. Psychiatric Problems in Ex-Members of Word of Life. 
 	134 
 	ze ztráty duševního zdraví. 27 % mělo sebevražedné myšlenky a 10 % sebevraždu 
 	spáchalo.“540 
 	Tyto případy souvisejí i s chápáním autority a poslušnosti v hnutí. Autorita Ulfa Ekmana je – 
 	nebo alespoň byla - podle těchto zpráv ve sboru, připomínající spíše soukromou firmu než 
 	církev, nekontrolovatelná. Sbor neobsahuje úřady presbyterů a Ekman je tak prost veškeré 
 	korekce. Jak uvádí již citovaný traktát: 
 	„Slovo života má hierarchickou strukturu vedení. Každá kritika je důsledně 
 	potlačována. Hodlá-li některý člen vznést proti hnutí vážnou kritiku, smí předem 
 	vědět, jaké odpovědi se mu dostane. Teologie prosperity učí, že vážná kritika se rodí 
 	z ducha kritiky, kterého lze vlastně nazvat "duchem Jezabel" (Zj 2,20), a to je duch 
 	démonský“.541 
 	2.6.7 Hnutí Víry dnes 
 	Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech se hnutí Víry stalo terčem kritiky zejména 
 	evangelikálních a letničních křesťanů, včetně charismatiků samotných, dnes jakoby se nad 
 	kritikou zavřela hladina. Protagonisti hnutí Víry nacházejí vřelé přijetí v kruzích hnutí 
 	Církevního růstu. Stovky a možná tisíce zmařených lidských životů jsou odpuštěny a křesťané 
 	tradičnějších konfesí s údivem vzhlížejí k početnímu růstu sborů hnutí Víry. Nezajímá je již, 
 	že se nejedná o příliv konvertitů, jako spíše o přesun duší z jiných denominací. A tak zatímco 
 	lidé jako Ekman, Margies nebo Nemeth byli v devadesátých letech v centru kritiky, dnes se 
 	k nim, zdá se, ostatní církve chodí učit manažerským dovednostem a technikám církevního 
 	růstu. Ulf Ekman se stal respektovaným teologem a vyhledávaným řečníkem megakonferencí, 
 	na Margiese se s prosbou o spolupráci obrací Evangelikální Aliance a Nemeth se těší velkému 
 	obdivu skrze televizní vysílání. 
 	Všichni učitelé však shodně tvrdí, že jejich učení se nezměnilo. Margies rozšířil portfolio 
 	svojí věrouky a Ekman prý prohloubil svoji teologii a liturgii. Teologický seminář Ulfa 
 	Ekmana v Uppsale je zastřešen prestižní charismatickou ORU a její vyučující Pavel Hoffman 
 	tvrdí, že Ekman nikdy neučil prosperitu, ani nezastával doktrínu o Kristově duchovní smrti542. 
 	V internetové diskusi ovšem přiznal, že toto učení bylo opuštěno až po diskusích s 
 	
 	540 SWARTLING, Per G. Psychické problémy bývalých členov Slova života v Hnutí viery. 
 	541 Ulf Ekman talar i tungor på Livets ord-möte. 
 	542 HOFFMAN, Pavel. Kam kráčíš, Uppsalo?, s. 8. 
 	135 
 	americkými teology z ORU v devadesátých letech543. McConnell však již dříve uvedl, že 
 	učitelé Víry jsou od konce osmdesátých let obezřetnější, volí mírnější výrazy, ale jádro jejich 
 	učení zůstalo nedotčeno. Jedním z posledních záchvěvů kritiky hnutí Víry byla výzva 
 	letničního kazatele Davida Wilkersona, který otevřeně hnutí Víry napadl a svůj sbor vedl ke 
 	spálení brožurek obsahujících učení prosperity544. 
 	2.6.8 Věrouka hnutí 
 	2.6.8.1 Člověk jako bůh 
 	Učitelé Víry tvrdí, že Adam byl stvořen jako bůh toho světa, panující nad Zemí. Satan jej 
 	však svedl, a stal se místo něho bohem tohoto světa 545. Pro Adamovu velezradu nemůže Bůh 
 	legálně a spravedlivě vládnout, neboť lidé satanu tuto autoritu dobrovolně předali546. Satanova 
 	vláda nad světem (kromě věřících) je tedy absolutní a Bůh je ve své moci odkázán pouze na 
 	modlitby křesťanů a „nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí“547. 
 	2.6.8.2 Satanská přirozenost padlého člověka 
 	Člověk vyhnaný z ráje již není bohem, ale naopak jeho přirozenost se stává satanskou. 
 	Margies tvrdí, že „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce - 
 	zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch 
 	…„prvorozenec smrti“, který „je tou částí osobnosti, která jako první zemřela“548. Hřích 
 	lidstvo obral o slávu Boží a namísto toho je „přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti 
 	samotného ďábla“549, vysvětluje Copeland. Podle Ekmana tak „ďáblova přirozenost vstoupila 
 	do lidstva“550. 
 	
 	543 „Doktrina Ježíšovy duchovni smrti pak v podstatě byla opuštěna v 90. letech pod vlivem přijíždějích profesorů z ORU. 
 	Tehdy jsem zde byl studentem a těchto diskuzí se přímo účastnil. Vůbec vlastně univerzita Slovo života vznikla proto, aby se 
 	akademicky mohla biblických pravd dopátrat společně s jinými školami, ne aby si dokazovala svoje bludy. ORU je největší 
 	charismatickou univerzitou na světě, zahrnuje snad všechny charizmatické proudy (sám jsem tam studoval a opravdu je to 
 	tak) a nás dnes považují za rovnocenné partnery. I to o něčem svědčí, když nás akreditovali In: H., Pavel. Re: Psychické 
 	 problémy bývalých členov Slova života (přidána interpunkce). 
 	544 BRUCE, Billy. David Wilkerson Blasts Faith Preachers in Sermon. 
 	545 HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího, s. 24. 
 	546 MARGIES, Wolfhard. Jak zacházet s poraženým nepřítelem, s. 35. 
 	547 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby,  s. 11. 
 	548 MARGIES, Wolfhard. Dědictví dospělých, s. 30. 
 	549 COPELAND, Kenneth. Cena ta to všechno. 
 	550 EKMAN, Ulf. Kazit skutky ďábla, s. 4. 
 	136 
 	2.6.8.3 Kristova duchovní smrt a vykoupení v pekle 
 	Ze své antropologie učitelé Víry dovozují, že má-li duchovně mrtvý člověk satanovu 
 	přirozenost, je nutné, aby se Kristus ztotožnil s člověkem natolik, aby se i on stal duchovně 
 	mrtvým a získal satanskou přirozenost. K tomu prý došlo na kříži a Kristova pouhá tělesná 
 	smrt není pro vykoupení dostatečná. „Trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas oddělen 
 	od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho 
 	dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás“, tvrdí Price551. Také podle 
 	Hagina se Ježíš na kříži stal „novým satanským stvořením“552 a podle Copalanda pak 
 	sestoupil do pekla jako „ďáblem vlečený, smrtelný člověk“553. Ekman věří, že satan byl 
 	ujištěn, že Ježíš byl na kříži poražen a šel do pekla554. V pekle byl pak Ježíš znovuzrozen, 
 	porazil satana a všechny démonické síly, spoutal je řetězy a odzbrojil. „Je proto důležité, 
 	abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený člověk“, zdůrazňuje Copeland555. 
 	2.6.8.4 Božská přirozenost věřícího člověka 
 	Člověk je v hnutí Víry chápán jako „duch, který má duši a žije v těle“556. Pravým člověkem je 
 	ovšem „duch“557 a tento znovuzrozený duch se stává novým já558. Ti, kdo uvěří v Krista, jsou, 
 	stejně jako On znovuzrozeni, což je chápáno jako obživení lidského ducha. Lidský duch má 
 	pak Boží podstatu, takže člověk je ve svém duchu stejný jako Bůh sám. Jak uvádí Ekman: 
 	„Bůh ti dal nové narození a umístil do tebe Krista Ježíše skrze Ducha svatého. Takže ty jsi to, 
 	co je Ježíš… Bůh Ti dal svoji vlastní povahu (přirozenost)“559. Podle Margiese pak pod 
 	vládou našeho posíleného ducha se může rozvíjet to, co je v něm latentně ukryto: láska, 
 	radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, dobrota, víra…“560. 
 	
 	551 PRICE, Frederick K C. Ever Increasing Faith Messenger, s. 7. 
 	552 HAGIN, Kenneth E. The name of Jesus, s. 32-33. 
 	553 „A přece – aby naplnil Boží plán spasení – Písmo říká, že měl být učiněn hříchem. Slovo "učiněn" zde neobsahuje 
 	myšlenku "být přinucen stát se…", ale je spíše použito v podobném významu, jako když říkáme "vyrobeno v USA" (made in 
 	the USA), "předělání" nebo "opětovné narození". Byl přetvořen, aby se za nás stal hříchem… V den, kdy byl Ježíš ukřižován, Boží život, tato věčná energie, která byla od narození jeho, jej opustila a Ježíš přijal přirozenost samotné smrti a stal se 
 	smrtelným. Dovolil ďáblu, aby jej vlekl do pekelných hlubin, jako by byl tím největším hříšníkem, který kdy žil. Podřídil 
 	samého sebe smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě. Pokud by tak neučinil, jeho tělo by nikdy nebylo 
 	bývalo zemřelo“. In: COPELAND Kenneth. Cena za to všechno. 
 	554 EKMAN, Ulf. Kazit skutky ďábla, s. 13. 
 	555 COPELAND K. Jesus, Our Lord of Glory, s. 3-7. 
 	556 MARGIES, Wolfhard. Osvobození, s. 42. 
 	557 HAGIN, Kenneth E. Nové narození, s. 7. 
 	558 HAGIN, Kenneth E. Vedení Duchem Božím, s. 25. 
 	559 EKMAN, Ulf. Moc nového stvoření, s. 4-9. 
 	560 MARGIES, Wolfhard. Dědictví dospělých, s. 35. 
 	137 
 	2.6.8.5 Autorita nad ďáblem 
 	Křesťanům s boží přirozeností je udělena autorita nad démony a nad samotným satanem. 
 	Podle Hagina „ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý 
 	jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít“561. Tato 
 	autorita je způsobena tím, že církev sama je Kristus. „Má-li autoritu Ježíš, máme ji i my, 
 	protože jsme Jeho částí a On je částí nás… Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus“562. Podle 
 	Margiese „Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše (vládcem) nade vším. 
 	Jeho vláda nade vším, co existuje, je spojena s církví…“563. Všechna Kristova autorita proto 
 	musí být uplatněna jen skrze Církev, protože „Kristus nemůže konat své dílo na zemi bez 
 	nás!“ Bůh se bez křesťanů neobejde564. 
 	2.6.8.6 Démonický původ nemocí 
 	Autorem každé nemoci je v definici hnutí Víry satan. Podle Ekmana „Ježíš řekl, že nemoc 
 	přichází od ďábla“565. Margies uvádí, že: 
 	„…démonicky podmíněné jsou všechny formy chronické revmatické artritidy stejně 
 	jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, 
 	což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části také vnitřní orgány nebo cévní 
 	systém… Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické 
 	ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a 
 	neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí.“566 
 	Tyto seznamy démonických nemocí pak obvykle, v různé míře redukované, nebo dokonce 
 	doplněné, pak najdeme nejen u učitelů hnutí Víry, jako je například Lester Sumrall, ale i u 
 	jiných charismatiků, například i Dereka Prince nebo Carlose Annacondii567. 
 	2.6.8.7 Uzdravení vždy a pro každého 
 	Učitelé Víry se vesměs shodují, že Bůh chce uzdravit všechny lidi. Ekman k tomu uvádí: 
 	„Bůh chce uzdravit všechny, to znamená, že i tebe. Můžeš si být jist, že patříš do skupiny 
 	
 	561 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 11. 
 	562 HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícícho, s. 21. 
 	563 MARGIES, Wolfhard. Jak zacházet s poraženým nepřítelem, s. 39. 
 	564 HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího, s. 25-33. 
 	565 EKMAN, Ulf. Kazit skutky ďábla, s. 18. 
 	566 MARGIES, Wolfhard. Osvobození, s. 53. 
 	567 Tito učitelé rozebírají svoji démonologii v dnes již klasických knihách, přeložených i do češtiny. Jde o: SUMRALL, 
 	Lester. Démoni: kniha odpovědí; PRINCE, Derek. Jak rozeznat a vyhnat démony nebo ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, 
 	 Satane!  
 	138 
 	všech“568. Protože člověk je v nitru božský, Sumrall dodává: „Kdybych byl stále nemocný, 
 	začal bych přemýšlet o tom, jestli On není náhodou nemocný“569. Božské uzdravení tak náleží 
 	každému Božímu dítěti. Víme-li to, není třeba, abychom se v této věci ptali na Boží vůli… 
 	Nemusíme se modlit: „Bože uzdrav tohoto muže, tuto ženu“. „V Božím pohledu jsou už 
 	dávno uzdraveni“, tvrdí dále Hagin570. Nejvyšší a dokonalá vůle Boží je, aby nebyl žádný 
 	věřící nemocen571. 
 	Pokud se přesto stane, že věřící onemocní, musí se vzepřít satanu, který nemoc sesílá a 
 	vybojovat uzdravení. Sumrall píše: 
 	„Ďábel má moc uvalit na tebe nemoc, tak jako ji měl třeba u Joba. Ale jako křesťan 
 	máš Boží pověření se vzepřít, odmítnout a zničit veškerou autoritu ďábla. Musíš 
 	uskutečnit svá práva... Kristův učedník musí říci: "Jsem ve jménu Ježíše 
 	uzdraven".“572 
 	Velmi jasně to shrnul Ekman: 
 	„Když na tebe přichází moc shůry, musíš jí ve svém srdci přijmout a vyznat: „Boží 
 	moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc a 
 	vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za 
 	 nějakou dobu - stejně ho přijímám vírou právě teď. “573 
 	Liardon, který navštívil nebe, zde dokonce viděl skladiště zdravých lidských orgánů, které si 
 	navzdory satanskému odporu člověk může vymodlit. V tomto skladišti jsou: „stovky nových 
 	očí, nohou, kůže, vlasy, ušní bubínky - všechno je tam. Musíte jen jít a vzít si vše, co 
 	potřebujete, rukou víry, protože to tam je, je to tam, je to tam“574.  
 	2.6.8.8 Démonická posedlost 
 	Nejen nemoci, ale i hříchy člověka mají démonický původ, přičemž daný hřích obvykle nese i 
 	jméno nečistého ducha, který jej způsobuje. Podle Hagina křesťan před démonickým 
 	
 	568 EKMAN, Ulf. Bůh chce uzdravit všechny, s. 12. 
 	569 SUMRALL, Lester. Démoni: kniha odpovědí, s. 46. 
 	570 HAGIN, Kenneth E. Uzdravení nám náleží, s. 28-30. 
 	571 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 99. 
 	572 SUMRALL, Lester.  Démoni, s. 19. 
 	573 EKMAN, Ulf. Bůh chce uzdravit všechny, s. 4. 
 	574 LIARDON, Roberts. Byl jsem v nebi, s. 19. 
 	139 
 	posednutím není nijak zvlášť chráněn a démonické síly proto mohou ovládat znovuzrozené 
 	křesťany575. Sumrall proto varuje: 
 	„…když si křesťan dovolí poddat se bez kontroly hněvu, je ve velmi vážném 
 	nebezpečí, že do něj vstoupí duch hněvu. Jsem přesvědčen, že cizoložství je duch... 
 	Některé ženy mají ducha žárlivosti. Mohou mít toho nejlepšího manžela na světě a 
 	stejně ho obviňují, kdykoliv vstoupí do dveří. Jediným vysvětlením je duch 
 	žárlivosti.“576 
 	Podle Margiese jsou démonizací způsobeny: 
 	„…nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální 
 	pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoliv formě, masturbace, sodomie, 
 	voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Kriminální sklony, krádeže a 
 	kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost.“577 
 	2.6.8.9 Pozitivní vyznávání 
 	Hybnou silou v hnutí Víry je tzv. pozitivní vyznávání. Věci se uskutečňují tím, že si je 
 	křesťan představí ve své mysli a vyznáváním svých úst pak tvoří novou fyzickou realitu. Víra 
 	se tak stává neomezeným zdrojem energie, která tvoří realitu. Sumrall uvádí: „Až do dnešního 
 	dne zůstává víra největším zdrojem energie dostupným lidstvu… Požehnání přichází, když v 
 	sobě uvolníš něco, co je živou dynamickou mocí a silou. To něco je víra. Víra je síla, která 
 	žije v tobě.“578 
 	Například zdraví a bohatství již existují ve světě duchovním a člověk se jich musí chopit 
 	vírou: „Když chodíš v království víry, přeneseš se z tohoto světa - z toho, co vidí tvoje oči, 
 	slyší tvoje uši a cítí tvoje prsty - a ocitneš se v jiném světě, světě víry…“579. Hagin tento 
 	princip vizualizace vysvětluje slovy: 
 	„Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost 
 	v hmotném světě, je to, že už jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v 
 	duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde.“580 
 	
 	575 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 99. 
 	576 SUMRALL, Lester. Démoni, s. 97-98. 
 	577 MARGIES, Wolfhard. Osvobození, s. 49. 
 	578 SUMRALL, Lester. Víra změní tvůj svět, s. 8-12. 
 	579 Tamtéž, s. 10-20. 
 	580 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 97. 
 	140 
 	Pokud se věci zdráhají uskutečnit, člověk může ve víře přikazovat i Boží moci581 a když 
 	přitom používá jméno Ježíš, „celá nebesa tě musejí poslouchat“582. Když se věci přesto 
 	nezrealizují, opět je na vině podle Sumaralla satan, proti kterému se musí věřící postavit: „A 
 	když to bude vypadat, jako že to nefunguje, nebudu obviňovat Boha. Místo toho řeknu: 
 	„Ďáble, kde jsi? Někde se tu motáš. Zmiz odsud. Já tě odmítám
 	“
 	, jdi! 583 
 2.6.8.10 Prosperita 

 	Součástí autentického křesťanského života je i hmotný blahobyt a bohatství. Křesťan má 
 	nezadatelné právo být nejen zdravý, ale i bohatý. Protože chudoba a nemoc pocházejí od 
 	satana, je zdraví a blahobyt součástí demonstrace satanovy porážky. Podle Osteena „tato 
 	demonstrace má být ve všech oblastech našeho života - tělesné, duchovní, finanční, 
 	manželské, duševní atd...“584. Ekman dále vysvětluje: 
 	„Potřebujeme pochopit, že chudoba a nedostatek nepřišly jako požehnání od Boha, ale 
 	jako důsledek hříchu a ďáblův útok. Jako zloděj ďábel krade, zabíjí a ničí (Jan 10,10). 
 	Na rozdíl od Boha, který neustále dává, hledá ďábel bez přestání příležitost lidem 
 	krást. Jedním z následků zlořečení hříchu se stala chudoba. Chudoba je zlořečení.“585 
 	Pokud jsou křesťané chudí, znamená to, že si podle Sumralla ještě neosvojili techniku 
 	pozitivního vyznávání a nevzepřeli se satanu. „Někteří lidé mohli mít domy, práci, či 
 	obchody, jaké nikdy před tím neměli, ale pro nedostatek víry je nemohli vzít.“ Sumrell proto 
 	věřící povzbuzuje: „Mám víru na milión dolarů, vyzvednu jich pár tady a támhle seženu 
 	dalších pár. (Hele, ono to roste!) A tady vezmu taky několik.“586 
 	2.6.8.11 Změněné stavy vědomí 
 	Učitelé víry jsou přesvědčeni, že původ jejich teologie je nadpřirozený. Když cestují po nebi 
 	nebo v pekle, dostává se jim speciálního zjevení. Osobní návštěvy andělů a Krista zde nejsou 
 	ničím neobvyklým. Hagin byl při svých zkušenostech často sám překvapen tím, co řekl: 
 	„Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z 
 	
 	581 SUMRALL, Lester. Démoni, s. 122. 
 	582 EKMAN, Ulf. Autorita ve jménu Ježíše Krista, s. 4-8. 
 	583 SUMRALL, Lester. Víra změní tvůj svět, s. 31. 
 	584 OSTEEN, Joel. Jak demonstrovat satanovu porážku, s. 3. 
 	585 EKMAN, Ulf. Víra, která přemáhá svět, s. 104. 
 	586 SUMRALL, Lester. Víra změní tvůj svět, s. 48. 
 	141 
 	mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého…“ Obvykle poté trpěl amnézií a bránil se, 
 	že to neřekl587. Některé své vize dokonce prožil v náměsíčném stavu: 
 	„Třikrát se mi stalo, že jsem se probudil, když jsem klečel u pohovky v obývacím 
 	pokoji, a nepamatoval jsem si, že bych tam šel. Řekl jsem si: Jak jsem se sem dostal? 
 	Musel jsem sem přijít ve spánku.“588 
 	Jindy se mu zjevil sám Ježíš a hodinu s ním mluvil o ďáblovi a démonické posedlosti. Jejich 
 	konverzaci přerušil malý démon, kterého Ježíš nemohl zahnat, protože svoji moc předal 
 	církvi. Zasáhnout proto musel Hagin. Ježíš pak Hagina ujišťoval: 
 	„Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty…neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl 
 	jsem, že jsem nemohl“589. Pravdy, které byly při těchto zkušenostech Haginovi 
 	sděleny mají „vymrštit tělo Kristovo do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme 
 	předtím ještě nebyli.“590 
 	2.6.8.12 Neobvyklé duchovní projevy 
 	V hnutí Víry se snad poprvé setkáváme i s duchovními manifestacemi, které se později 
 	rozšířily mezi ostatní charismatiky a letničními. Jedná se o masové padání po vzkládání rukou 
 	do mrákotného stavu a křečovité záškuby bezvládných, ležících těl. Kazatelé často křičí, 
 	vzlykají při modlitbách a své promluvy prokládají – někdy i za každou větou – zvoláními 
 	„haleluja“. Lidé se při shromáždění často dostávají do jakéhosi náboženského transu, který je 
 	charakterizován hysterickými záchvaty „svatého smíchu“, vydáváním „zvířecích zvuků“, 
 	„opilostí“ apod.591 Někdy je atmosféra, při které k těmto jevům dochází, doprovázena 
 	nekonečnými refrény rytmické hudby. Lidé křičí a jejich křik přechází do hlasitého sténání, 
 	které prý vyjadřuje „modlitební porodní bolesti“, které prý prožívá žena při porodu nebo je 
 	osvobozuje od démonů592. Oporou je jim verš, kde apoštol Pavel v bolestech znovu rodí 
 	galatské křesťany (Ga 4,19). Při těchto modlitbách proto může křesťan prožívat až fyzické 
 	
 	587 HAGIN, Kenneth E. Plány, záměry a cíle, s. 27. 
 	588 Tamtéž, s. 57. 
 	589 HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího,  s. 32, 33. 
 	590 HAGIN, Kenneth E. Plány, záměry a cíle, s. 12. 
 	591 Kenneth E. Hagin. Drunk in the Spirit, Holy Laughter. 
 	592 Na videu je vidět vystoupení americké kazatelky Jane Whaley, která v 80. letech navštívila sbor Ulfa Ekmana v Uppsale. 
 	Později se Ekman od této kazatelky distancoval, nicméně Swartling uvádí, že rodina, která byla vyloučena pro nesouhlas 
 	s praxí této kazatelky, zůstala dále v exkomunikaci. Jane Whaley at Livets Ord, Uppsala Sweden.  
 	142 
 	bolesti593. Před příchodem Torontského požehnání bylo toto chování typické pro shromáždění 
 	švédského Slova života pod vedením Ulfa Ekmana594. 
 	2.6.8.13 Práce s kritiky 
 	Práci s kritiky je v hnutí Víry věnována velká pozornost. Božími soudy kritikům vyhrožuje 
 	jak Hagin, tak Copeland. Hagin píše o muži, který nepřijal jeho učení a zemřel přímo za 
 	kazatelnou, nebo o muži, který byl znehybněn Boží mocí poté, co jej kritizoval595. Benny 
 	Hinn uvádí, že někteří jeho kritici riskují Boží soudy596 a kritikům vzkazuje „budete pykat a 
 	vaše děti také“597. Jindy by nejraději své kritiky „postřílel samopalem Ducha svatého“598. 
 	Kritika vůdce je vykládána jako „sáhnutí na Božího pomazaného“, přičemž těmito 
 	pomazanými jsou evidentně míněni učitelé Víry. 
 	Psychickou manipulaci, spojenou s nedotknutelností nekritizovatelného vůdce, popisuje i 
 	bývalý člen hnutí Víry a nyní antikultovní spisovatel a člen ACT Robert Liichow. Podle něho 
 	je „mnoho vůdců hnutí Víry vyučováno, že jim Bůh dává vizi a úlohou lidí pod nimi je jeho 
 	vizi uskutečnit. Věřícím bývá řečeno, že Bůh je nemiluje jako jednotlivce. On (Bůh) se zajímá 
 	o „své cíle“. Jinými slovy, lidé v církvi jsou jen pěšáky, kterých by mělo být použito k vyšším 
 	cílům, což je vize vůdce. Liichow uvádí případ pohrůžky vedoucího, který uváděl, že kdo se 
 	nepodřídí či církev opustí, hrozí mu Boží soud599. 
 	2.7 Argentinské probuzení 
 	Pentekostální probuzení v Argentině je fenoménem, který si vyžádal celosvětový respekt. 
 	Zprávy o statisících lidí, obracejících se ke Kristu, oblétly v krátké době svět. Z Argentiny si 
 	berou poučení věhlasní misiologové jako C. P. Wagner a odtud si přiváží požehnání i pastor 
 	Vinice John Arnott, v jehož sboru následně vzplálo Torontské požehnání, které proměnilo 
 	tvář takřka celého charismatického a značnou část letničního hnutí. V České republice bylo 
 	argentinské probuzení letničními a charismatiky akceptováno takřka beze zbytku. Jestliže 
 	probuzení v Argentině mělo tak zásadní vliv, bude jistě dobré zmapovat zevrubně i jeho 
 	historii. Představitelé Argentinského probuzení vidí přímou souvislost mezi vypuknutím 
 	
 	593 ISLEIB, Mary Alice. Efektivní, vroucí modlitba, s. 140-141. 
 	594 Ulf Ekman talar i tungor på Livets ord-möte. 
 	595 MCCONNELL, Ray Daniel, Jiné evangelium,  s. 73-74. 
 	596 Benny Hinn vypovídá. 
 	597 HINN Benny. World Charismatic Conference, 7. August, 1992 In: FRAME, Randy. Same Old Benny Hinn, s. 52. 
 	598 Hinn, MacArthur, the Holy Ghost machine gun and Crouch. 
 	599 LIICHOW, Robert S. Charismatic Abusive Cults. 
 	143 
 	probuzení a politickou situací v zemi. Nebude proto na škodu nahlédnout na situaci Argentiny 
 	z pohledu kulturní, politické a náboženské historie. 
 	Ucelenou studii o historii Argentiny, s výhledem na křesťanské probuzení 20. století, popsal 
 	Dean Smith pod názvem „Down  Argentine Way“600. Autor zde nachází politické kořeny probuzení v době od Peronovy vlády počínaje rokem 1948 až po válku o Falklandské 
 	souostroví, kdy v roce 1982 vystupuje evangelista Carlos Annacondia a bojuje proti 
 	démonům ovládajícím podle něho historická území Argentiny. Další autor, nalézající 
 	vysvětlení argentinského probuzení v historicko - politické situaci, je Ralph Mahoney, který 
 	zaznamenává zajímavou zkušenost, učiněnou křesťanskými misionáři na hranicích Uruguaye 
 	a Brazílie. Lidé, kteří na uruguayské straně odmítali křesťanské letáky, si je po přechodu 
 	hranice na Brazilské straně rádi vzali a přečetli601. Vysvětlení této „neviditelné bariéry“ mezi 
 	světlem a tmou nacházejí Smith, a nejen on, ale i Wagner, Silvoso a další, právě v duchovně 
 	politické historii Argentiny. Právě v tomto příběhu, který Mahoney popsal, a který bývá 
 	v NAR často zmiňován, můžeme hledat kořeny učení o tzv. „teritoriálních duších“, 
 	ovlivňujících geografická území, a technik boje s nimi, které převzala část moderních 
 	misionářů soustředěných okolo myšlenky „Nové apoštolské reformace“. 
 	2.7.1 První letniční 
 	První letniční misie v Argentině přišla skrze Bergera Johnsona z Norska a Alice Woodové 
 	z Kanady. Misie začala někdy okolo roku 1909 a jednalo se v té době původně o misionáře 
 	hnutí posvěcení. Spolupráce Wooda a Johnsonové skončila tím, že se Johnson vyhradil vůči 
 	službě žen. Woodová se proto v roce 1914 připojila k nově založeným Assemblies of God a 
 	stala se kazatelkou malé nezávislé letniční skupiny až do jejího návratu krátce před její smrtí 
 	v roce 1951. Rovněž Johnson měl blízko k letničním a spolupracoval s chilskou letniční 
 	církví. V roce 1917 začíná v Argentině, skrze F. L. Rydera a Lucii Leathermanovou, misie 
 	Church of God. V roce 1948, kdy se v zemi již šířilo letniční hnutí, se pak spojilo několik 
 	církví a vytvořilo „Unión des las Asambleas de Dios“ (UAD), kterou podporovaly americké 
 	sbory Assemblies od God a Kanadští Pentecostal Assemblies of Canada (PAOC). V zemi byla 
 	dále aktivní chilská letniční misie602. 
 	
 	600 SMITH, Dean. Down Argentine way. 
 	601 MAHONEY, Ralph. The Covering of Darkness. 
 	602 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 23-25. 
 	144 
 2.7.1.1 Robert Edward Miller 

 	Dalším z misionářů, který učinil výše uvedenou zkušenost s roznášením traktátů, byl Dr. 
 	Robert Edward Miller (1917 - 1994). Ten navštívil Argentinu v roce 1948 a působil v místním 
 	sboru v Mendoze. Byl synem baptistického kazatele Dr. Charlese Millera, který se s letničním 
 	učením setkal prostřednictvím sboru kazatelky Aimme Semple McPhersonové a později 
 	sloužil v týmu Dr. Charlese Price. Po dokončení školy začal Robert Miller pracovat jako 
 	misionář mezi indiány a poté byl pastorem sboru v Oregonu. Nakonec začal práci v Jižní 
 	Americe, resp. v Argentině, kde sloužil jako letniční misionář603. Miller uvádí, že dosavadní 
 	misie nebyla v Argentině úspěšná a nesla ovoce jen několika málo konvertitů. Podle 
 	informací některých misionářů, kteří rovněž v té době pracovali v Argentině, se zde našlo jen 
 	514 místních členů sborů a Argentina byla evangeliu nepřístupná604. V té době Miller uvěřil, 
 	že k němu promluvil Bůh a sdělil mu, aby svoji pracovní dobu osmi hodin trávil na 
 	modlitbách, což vzbudilo rozpaky u ostatních misionářů. Miller ale našel potvrzení v tom, že 
 	dostal od Boha příležitost vést ke Kristu malého chlapce. Po šesti týdnech došel k 
 	přesvědčení, že ho Bůh vede k tomu, aby založil modlitební mítinky. Během nich se pak lidí 
 	tázal, zda cítí nějaké zvláštní Boží vedení. Jedna žena zde pocítila zmocnění k tomu, aby 
 	udeřila do stolu, ale váhala. Aby jí Miller pomohl – též po jistých rozpacích - vedl ostatní 
 	členy shormáždění k tomu, aby i oni udeřili do stolu. Když dívka přemohla svůj stud, lidé 
 	zkolabovali, padli na zem a někteří (i ti, kteří to nikdy nezažili) začali mluvit v jazycích. Tato 
 	zpráva se rozšířila do okolí a lidé přicházeli navštěvovat Millerovy mítinky a on sám cestoval 
 	po dalších sborech. Modlitební shromáždění se konala od sedmi večer do čtyř do rána a 
 	probuzení ovlivnilo i ostatní církve. Tato událost je považována za historický průlom 
 	v duchovní oblasti. 
 	Na práci svého otce navázal jeho stejnojmenný syn Robert, který se v roce 1945 během 
 	otcovy misie narodil. Již jako malý chlapec navštívil shromáždění Williama Branhama a 
 	svědčil, že byl díky Boží přítomnosti uzdraven. Byl rovněž přítomen andělskému navštívení 
 	na biblické škole v City Bell při práci svého otce (viz dále). V roce 1964 graduoval na 
 	Bethany Bible College v Minneapolis a vrátil se do Argentiny, kde vyučoval na biblické škole 
 	Mar del Plata605. 
 	
 	603 Dr. Robert Edward Miller: Biography. 
 	604 SMITH, Dean. Down Argentine way. 
 	605 Robert Allen Miller: Biography. 
 	145 
 	2.7.2 Juan a Evita Perónovi 
 	Z úhlu obhájců duchovního boje se zvláštní pozornosti těší argentinský diktátor Juan 
 	Domingo Perón a jeho populární manželka Eva (Evita). Pro dokreslení okolností je třeba 
 	načrtnout alespoň rámcově život tohoto diktátorského páru. Perón byl pro své fašizující 
 	postoje trnem v oku Spojencům a rovněž v Argentině se proti jeho korporativismu začala 
 	formovat opozice zejména z řad podnikatelů. Již v roce 1944 byla argentinská vláda pod 
 	silným tlakem USA pro její podporu Osy. Perón v této době zastával post ministra války a 
 	neskrýval své sympatie k fašistům. Přesto vyjádřil tzv. „třetí pozici“, která měla být neutrální 
 	cestou mezi Spojenci a Osou. I přes tento navenek deklarovaný postoj byl na čtyři dny 
 	internován, ale povstání odborů si vynutilo jeho návrat do ještě silnější pozice. Za mohutné 
 	levicové podpory byl pak v roce 1946 zvolen prezidentem Argentiny. Není divu, že se 
 	Argentina stala po válce domovinou mnoha uprchlým nacistickým zločincům. V této funkci 
 	se Perón seznámil i s krásnou, mladou a ambiciózní ženou Evou, známou jako Evita, která 
 	svého šarmu dovedla účelně používat mezi muži ke své rostoucí popularitě a vlivu. Po svatbě 
 	dokázal Perón své ženy aktivně využívat k prosazování svých zájmů. Perónův režim se dále 
 	utužil, nastala kontrola i nad akademickým životem a záhy manželský pár nastolil tvrdou 
 	diktaturu. Oponenti byli pronásledování, vězněni a mučeni. Eva Perónová byla údajně 
 	zapletena ve spiritismu, trpěla vážnou nemocí a podle některých historiků je považována za 
 	jednu z nejmocnějších žen v historii606. 
 	V životě Peróna ovšem dochází ještě k jednomu důležitému a pozoruhodnému jevu. Perón 
 	v zemi zrušil povinnou výuku náboženství, čímž si popudil mocnou římskokatolickou církev, 
 	z níž byl posléze exkomunikován. V roce 1951 byl Evitě diagnostikován nádor děložního 
 	čípku a ta odjíždí na radioterapii do USA. O její nemoci se všeobecně ví, a je proto nucena 
 	ustoupit z některých svých aktivit. Za rok nato, v roce 1952, umírá. Perón tak ztratil mocnou 
 	podporu a sled událostí byl velice rychlý. V roce 1955 dochází ke vzpouře pro Argentinu tak 
 	důležitého námořnictva. Vše dovršil další konflikt s římskokatolickou církví ohledně 
 	plánované liberalizace rozvodů, který se stal záminkou k vojenskému puči, po kterém musel 
 	Perón, na pozvání generála Franca, v roce 1955 uprchnout exilu607. 
 	
 	606 Později ji proslavil i muzikál Evita, který pod stejným názvem filmově ztvárnila zpěvačka Madonna. 
 	607 MCGUIRE, James W. Peronism without Peron,  s. 23, 77. 
 	146 
 	2.7.3 Duchovní boj 
 	A právě v době nastupující diktatury v roce 1951 došlo, zřejmě vlivem Millerovy misie, 
 	k probuzení mezi mládeží. Jeho centrem se stal biblický institut v City Bell. Smith uvádí, že 
 	tamější studenti se začali modlit za Argentinu a během modliteb zakusili andělskou návštěvu. 
 	Jeden anděl prý studentům sdělil, že Michael bude bojovat v duchovním boji za Argentinu608. 
 	V září 1951 bylo na modlitebním shromáždění v této škole přijato prorocké slovo: 
 	„Neplačte více, Lev z pokolení Juda zvítězil. Přemohl jsem prince Argentiny… Eva 
 	Perónová se bude třást… uvidí bouři Mé Přítomnosti dopadající na její tvář. Bude se 
 	třást, protože mne uzří takového, jaký jsem, a zemře. Odstraním ji a všechny její muže 
 	z vlády.“609 
 	Po smrti Evy Perónové byl Juan Perón dočasně zlomeným mužem a celý národ si mohl 
 	všimnout vlivu, který na něho jeho žena měla. Smrt Evity je tak v kruzích NAR považována 
 	za zlomení satanského odporu a země se pak díky tomu měla otevřít vlivu evangelia. Vše 
 	nakonec, po příjezdu amerického evangelisty Obnovy uzdravování Tommyho Hickse, 
 	vyvrcholilo mohutným probuzením610. 
 2.7.4 Tommy Hicks 

 	Začátkem padesátých let měl evangelista Obnovy uzdravování T. L. Osborne evangelizační 
 	kampaň v Chile. Pastor Assemblies of God L. B. Stokes, pověřený misií, se rozhodl uspořádat 
 	podobnou kampaň i v Argentině. Pro Osborna bylo ovšem nemožné v tak krátké době vést 
 	rozsáhlé tažení i v Argentině. Z tohoto důvodu se Stokes obrátil na tehdy málo známého, 
 	evangelistu Tommyho Hickse (1903-1973), který Osborna nahradil. Hicksovým sekretářem 
 	se během argentinské kampaně stal Juan Carlos Ortiz611. Hicksův příběh popisuje Robert 
 	Miller ve své knize „Tajemství argentinského probuzení“. Fakta, která zde uvádí, jsou sice 
 	exkluzivní, nicméně sdílená mnoha charismatiky. Jako jeden z hlavních zdrojů probuzení 
 	v Argentině, Millera i jeho syna cituje i celosvětově a mezi všemi charismatiky i historicky 
 	respektovaný „Nový mezinárodní slovník letničního a charismatického hnutí“, který byl 
 	
 	608 SMITH, Dean. Down Argentine way. 
 	609 Tamtéž. 
 	610 Tamtéž. 
 	611 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 950. 
 	147 
 	sestaven více než stovkou letničních a charismatických historiků a teologů, působících často i 
 	na předních, nejen křesťanských univerzitách612. 
 	Podle Millera měl v roce 1951 proponent charismatického hnutí „Obchodníků plného 
 	evangelia“ (FGBMFI) Demos Shakarian problém s tím, že jeho organizace stagnuje. Začal se 
 	proto horlivě modlit. Jednoho večera, následkem modliteb a postu, měla Boží přítomnost 
 	zaplavit celý jeho dům. Shakarianova žena začala hrát na piano a on - v jiném pokoji - obdržel 
 	vizi mnoha měst a lidí v USA, kteří budou v budoucnu zasaženi jeho službou. Dále obdržel i 
 	přesnou strategii, podle které později pracovala FGBMFI po celém světě. V dalším pokoji se 
 	nacházel Tommy Hicks, který se tou dobou modlil a postil do té míry, že jej někteří varovali 
 	před zdravotními problémy. Hicks měl ale s půstem zkušenost a absolvoval již třetí 40-ti 
 	denní půst ve svém životě. Právě v tuto chvíli se mu zjevil anděl a sdělil mu, že Bůh chce, aby 
 	jel do Argentiny. Tuto vizi poté sdílel se Shakarianem, který mu zaplatil letenku do Buenos 
 	Aires613. Podle Wagnera měl Hicks vidění Argentiny pokryté zrnky zlata, která se začala 
 	proměňovat na lidská těla, která na Hickse volala, aby přijel do Argentiny614. 
 	Podle Millerových zdrojů pak Hicks před svojí cestou do Argentiny neznal ani jméno 
 	diktátorského prezidenta, který v té době Argentinu spravoval. V roce 1954, během letu do 
 	Buenos Aires, se v mysli Hickse mělo náhle objevit slovo „Perón“, a on na zákldě toho uvěřil, 
 	že je Boží vůli, aby se s ním setkal. Od letušky se měl dozvědět, že se jedná o argentinského 
 	prezidenta, ale že navštívit jej není snadné. Perón totiž nebyl k evangelikálním křesťanům 
 	tolerantní a bez svolení vládních úřadů bylo v zemi zhola nemožné uspořádat masové 
 	evangelizace. Perón všechny náboženské akce monitoroval a cenzuroval. Svaz evangelikálů 
 	Hickse od jeho nápadu setkat se s Perónem zrazoval, on však chtěl být poslušným Božího 
 	příkazu615. 
 	Hicks se tedy rozhodl navštívit prezidenta osobně, ale narazil na členy jeho gardy, kteří jej 
 	zarazili. Vysvětlil jim, že chce požádat prezidenta o povolení evangelizačních shromáždění se 
 	službou uzdravování. Jeden člen gardy, který trpěl hepatitidou, se měl Hickse zeptat, zda Bůh 
 	může uzdravit i jeho. Podle zpráv po Hicksově modlitbě náhle nemoc ustoupila, bolest 
 	zmizela a voják byl uzdraven. Hicksovi bylo řečeno, aby se dalšího dne dostavil na stejné 
 	místo, kde se setká i s Perónem. Perón v té době trpěl nevyléčitelnou kožní chorobou, která 
 	mu znemožňovala být fotografován. Hicks pak, podle Millera, Peróna laskavě požádal, zda 
 	
 	612 Tamtéž, s. 25. 
 	613 SYNAN, Vinson. Under His banner, s. 70. 
 	614 ANDERSON, Justice C. An Evangelical Saga,  s. 607. 
 	615 MILLER, R. Edward. Cry for me Argentina. 
 	148 
 	může v zemi pořádat evangelizační kampaně se službou uzdravování. Udivený Perón se 
 	Hickse zeptal, zda by Bůh mohl uzdravit i jeho, a ten se prý za Peróna modlil. Kůže 
 	prezidenta byla, opět podle Millera, před zraky udivených pozorovatelů uzdravena. Perón 
 	poté udělil evangelizacím plnou svobodu616. Nicméně podle jiných zdrojů, citujících 
 	samotného Hickse, Perón tuto modlitbu odmítl, i když nakonec povolení udělil. Další zdroje 
 	pak citují Ortize, podle něhož Hicks velmi dobře věděl, kdo je Perón, protože znal senátora, 
 	který byl Perónovým přítelem a ten mu onu prezidentskou schůzku domluvil617. Variant 
 	ohledně Hicksova nadpřirozeného poslání odcestovat do Argentiny existuje snad nepřeberná 
 	řada. Ať už je to jakkoliv, z tohoto příběhu se stala legenda, která dodává Argentinskému 
 	probuzení punc zvláštního Božího vedení již od počátku. Hicks podle Harrella vycházel 
 	s jihoamerickými politiky velice dobře a sdělil, že diktátor Perón „je jedním z nejlepších a 
 	nejlaskavějších lidí, se kterými se za celý svůj život setkal“. Mezi svými stoupenci pak řekl, 
 	že viceprezident Argentiny s jeho ženou byli při návštěvě jeho hotelového pokoje spaseni618. 
 	Na Hicksova shromáždění v letech 1954 - 1957, která následně uspořádal na fotbalovém 
 	stadionu, proudili lidé z Chile, Brazílie a Bolívie. Podle Los Angeles Time,  který citoval 
 	primární zdroj, měla shromáždění následující průběh: 
 	„Hicks ječel: "Nech je jít, satane, vyjdi z nich, nech je jít". Náhle se zdálo, že se všech 
 	zmocnila davová hysterie. Chromí se sami začali pohybovat a dělat malé kroky. Matky 
 	plakaly vděčností, když viděly své děti chodit. Berle a hole létaly vzduchem na důkaz, 
 	že již nebudou potřeba. Jeden křičel: "Já vidím!", druhý volal "Já slyším".“619 
 	Ve městě zkolabovala doprava. Podle mnoha zpráv pak chromí chodili, slepí viděli a lékařské 
 	ambulance byly vyprázdněny. Stadion Huracan pro 60 000 byl beznadějně zaplněn. 
 	Hicksových tažení se podle Millera účastnilo 2 000 000 lidí z mnoha národů. Mnoho lidí 
 	opustilo své zaměstnání a začalo s vlastní duchovní službou620. Na shromáždění byli denně 
 	dováženi nemocní z okolních nemocnic, z obchodů zmizely Bible a noviny po celé zemi psaly 
 	o Hicksovi. Lidé, kteří se nedostali na stadion, se dotýkali alespoň jeho zdí nebo Hicksova 
 	auta, aby byli uzdraveni. Nakonec se Hicks stal v zemi natolik populární, že musel odcházet z 
 	
 	616 MILLER, R. Edward. Secrets of revival: unions, parties, and democracy in Argentina. 
 	617 WILKINSON, Michael. Global Pentecostal movements, s. 139. 
 	618 HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible. 79. 
 	619 WILKINSON, Michael. Global Pentecostal movements, s. 142. 
 	620 MILLER, R. Edward. Secrets of revival: unions, parties, and democracy in Argentina. 
 	149 
 	hotelu v ženském přestrojení. Přes to všechno stejný článek v Los Angeles Times vznesl 
 	pochybnost, proč se nenašel ani jeden lékař, který by lékařsky potvrdil uzdravení621. 
 2.7.5 Kritika Hickse 

 	Hicks byl přes tento fenomenální úspěch na poli mezinárodní misie nováčkem. Měl však 
 	zkušenost z kruhů Obnovy uzdravování, která byla ovlivněna hnutím Pozdního deště, proti 
 	kterému v roce 1949 vystoupila Generální rada Assemblies of God. Podle Daviesové, 
 	misionářky, která trávila devět let v Argentině a získala doktorát na „University of 
 	Birmingham“ na téma argentinského pentekostalismu, Hicksova teologie nebyla letniční. 
 	Vycházela z neoletničních kruhů, ze kterých se později rekrutovala část neocharismatického 
 	hnutí. Hicks, na rozdíl od klasických pentekostalistů, kladl důraz na uzdravení bez kérygmatu 
 	pokání a spásy: 
 	„Dřívější formy protestantismu se soustředily na poselství evangelia a osobní spásy 
 	skrze víru pro kajícího hříšníka. Šlo o základní poselství, které musel každý věřící 
 	přijmout. S příchodem prvních letničních se to nezměnilo, byla pouze přidána 
 	zkušenost mluvení jazyky. Nicméně ze strany Tommyho Hickse šlo o zásadní posun, 
 	který v té době znepokojil mnoho evangelikálů: Hicks zřejmě uzdravil mnoho lidí, 
 	aniž by je předtím vedl k obrácení. Zpráva o zázracích bez pokání nebo sebevydání 
 	znamenala odklon od předchozí letniční praxe, což mu přineslo mnoho kritiky.“622 
 	Výsledky svého bádání o argentinském revivalismu a odlišností mezi klasickým 
 	pentekostalismem a jeho proměně po Hicksovi, Daviesová obsáhle zpracovala ve své knize 
 	„The Embattled But Empowered Community“, která vyšla v roce 2010623. 
 	O Hicksově eklesiologii ani eschatologii toho není moc známo, nicméně dochovala se jeho 
 	vize o probuzení poslední doby, které se mu dostalo ve snu. Svědčí o velkém probuzení po 
 	celé zemi, kdy se církev očišťuje, transformuje a zcela zaplňuje zemi. Hicks viděl velkého 
 	obra, který byl pošpiněn a který pažemi obepínal svět. Když vztáhl ruce k oblakům, začal být 
 	obr očišťován. Byl tvořen lidmi, kteří se z něho začali uvolňovat a pokrývat zemi. Duch byl 
 	vyléván jako pozdní déšť, ale někteří začali pomazání odmítat. Pomazaní křesťané však byli 
 	bílí, přečištění a tvořili Boží vojsko, které táhlo sešikováno zemí, uzdravovalo nemocné a 
 	činilo zázraky. Nakonec přišel Kristus, lidé vstali z hrobů a společně vytvořili opět postavu 
 	
 	621 WILKINSON, Michael. Global Pentecostal movements, s. 143. 
 	622 DAVIES, Wilma Wells. Kairos moments and cultural connections as factors in religious change in Argentina, s. 1-7. 
 	623 DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community. 
 	150 
 	obra, tentokrát bílého, prostoupeného nebeskou slávou. V té době začaly na zemi dopadat i 
 	Boží soudy624. 
 	Hicksova vize, jako vystřižená z manuálů Warnocka a učitelů z North Battleford, ukazuje 
 	zjevně na duchovní spřízněnost s hnutím Pozdního deště a jeho profétickou eschatologií. 
 	Můžeme zde zřejmě rozeznat symbol Těla Kristova znečištěného v denominačním 
 	uspořádání, které se po uvolnění členů z této sktruktury transformuje do nového měchu, který 
 	zasahuje celý svět, kdy je Duch vylit na všeliké tělo. Teologie hnutí Pozdního deště totiž 
 	penetrovala Obnovou uzdravování, které byl Hicks součástí, a koneckonců pomohla vytvořit i 
 	eschatologická východiska pro NAR. Rovněž jeho kampaně, dle dochovaného svědectví 
 	začínající příkazy satanu, které se později rozšířily mezi argentinskými evangelisty, mají svůj 
 	původ v hnutí Pozdního deště. Zde vycházejí právě z teorie Adamova dominia, podle které 
 	ďábel právem vlastní svět a kde je třeba ho z jeho zabraných území vytěsnit kosmickým 
 	exorcismem. Armáda obnovených křesťanů pochodující světem a zabírající zemi je pak 
 	klasickou eschatologií celého charismatického hnutí. 
 	Hicksova služba nakonec vedla ke sblížení letničních, baptistů a metodistů, kteří se ke 
 	kampaním připojili ve chvíli, když viděli jejich úspěšnost. Někteří však namítají, že v 
 	Argentině již ovšem nelze mluvit o baptistech nebo metodistech, protože dotyční se odlišují 
 	od vyznání a praxe jejich historických konfesí. Argentina v této věci pravděpodobně 
 	předběhla evropský vývoj o celá desetiletí. Daviesová si například všímá nejen vlivu Obnovy 
 	uzdravování na Argentinskou evangelikální scénu, ale poukazuje i na to, že argentinští 
 	letniční byli později ovlivněni prominenty hnutí Víry Bennym Hinnem a Morrisem Cerullem 
 	a své zkušenosti pak zpětně exportovali do Evropy625. 
 	2.7.6 Církev mezi Hicksem a bojem o Falklandy 
 	O období mezi Hicksovou službou a vystoupením dalších probuzeneckých kazatelů, zejm. 
 	Hectora Gimeneze v sedmdesátých letech, se mluví jako o období pauzy. V této pauze však 
 	dorůstali služebníci, kteří byli ve svém dětství Hicksem ovlivněni. Mezi ně patří například 
 	Sergeio Scataglini, kterého jako chlapce v roce 1957 Hicks choval a žehnal mu k budoucí 
 	službě a který později vyrostl jako známý protagonista tzv. „Křtu ohněm“, který je sdílen jako 
 	
 	624 HICKS, Tommy. Vision of the body of Christ and the end-time Ministries. In: HUNTER, Charles and Frances HUNTER. 
 	 To heal the sick,  s. 8-16. 
 	625 DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community, s. 233-238. 
 	151 
 	zkušenost s Duchem svatým v rámci Torontského požehnání626. Rovněž Millerův syn Robert 
 	působil v biblické škole v La Plata, kde vyučoval až do roku 1976, a kde svědčil o mnoha 
 	divech a zázracích spojených s jeho službou. Lidé zde hodiny stáli v uctívání, nemuseli spát, 
 	byli uzdravováni a vysvobozováni. Na jiném místě Miller mluví o manifestacích, které se 
 	běžně objevovaly v hnutí Pozdního deště, jako je vytržení do nebe nebo do pekla, jako o 
 	součásti své služby i po svém návratu do USA627. 
 	O spojení s Probuzením uzdravování, ze které Hicks vycházel, svědčí i jeden z největších 
 	argentinských evangelistů Carlos Annacondia, který uvádí, že vyrůstal pod vlivem 
 	uzdravovatelky obnovy Kathryn Kuhlmanové a modlil se k Bohu, aby mohl obdržet stejné 
 	dary, kterými dotyčná disponovala. Svoji službu pak Annacondia považuje za vyslyšení právě 
 	těchto modliteb628. 
 	Z těchto zkutečností můžeme vidět, že počátek argentinského probuzení nebyl letniční, ale 
 	spíše neoletniční a vycházel ze stejných kořenů, ze kterých v USA vznikla uskupení jako 
 	Pastýřské hnutí a hnutí Víry. 
 	2.7.7 Politická situace po Hicksovi 
 	Často se v historii probuzení zmiňuje politická situace, spojená s návratem Peróna do funkce 
 	prezidenta Argentiny. Perón strávil v paraguayském a španělském exilu celkem 18 let. Zde se 
 	setkal s kabaretní tanečnicí Izabelou, se kterou se v roce 1961 znovu oženil. Protože doma 
 	udržoval kontakty se svými stoupenci, poslal svoji ženu do Argentiny, kde se v roce 1966 
 	setkala s mužem, který se jmenoval Jose Lopez Rega, a který vešel ve známost pod 
 	přezdívkou „el brujo“ nebo „warlock“. Jednalo se o muže, který byl hluboce zakořeněn 
 	v okultních naukách a podle Wagnera byl dokonce nejvyšším veleknězem macumbského 
 	spiritismu629. Lopez opustil svoji ženu a odešel s Izabelou do Španělska. V roce 1971 bylo 
 	Perónovi dovoleno převézt do exilu balzamované tělo jeho ženy Evity. Lopez se poté snažil 
 	probudit jejího ducha v Izabele a Smith je přesvědčen, že se mu to „podařilo“630. Po změně 
 	atmosféry v Argentině se Perón, Lopez a Izabel vracejí do Argentiny. Perón pak byl po 
 	určitých zákulisních jednáních zvolen znovu prezidentem a jeho žena viceprezidentem. Když 
 	Perón v roce 1973 zemřel, na jeho místo nastupuje Izabel a Lopez se stává její pravou rukou. 
 	
 	626 SCATAGLINI, Sergio. Oheň jeho svatosti, s. 36. 
 	627 Robert Allen Miller: Biography. 
 	628 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 9. 
 	629 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63. 
 	630 SMITH, Dean. Down Argentine way. 
 	152 
 	Podle Wagnera jeho moc pronikala obchodem, armádou, sdělovacími prostředky, až zemi 
 	zcela zaplavila démonická aktivita. Lidé v televizi pak vydávali svědectví o pomoci, které se 
 	jim od Lopeze dostalo631. O podivných vazbách a vztazích Perónovy rodiny svědčí i 
 	skutečnost, že se nikdy nepodařilo zjistit, proč měla Perónova mrtvola uřezané ruce. Za dva 
 	roky, vlivem puče Jorge Rafaela Videla a jeho vojenské junty, byl ovšem jejich vlády konec. 
 	Wagner pak uvádí rozšířené tvrzení, že když Lopez opouštěl vládu, proklel Argentinu, což 
 	mělo za následek zvěrstva páchaná v letech 1976 – 1981. Taktéž tvrdí, že na politickém 
 	průlomu v roce 1982 mělo vliv, že nová generace evangelistů, která se v osmdesátých letech 
 	objevila, otevřeně napadala a proklínala satana a jeho démonské síly jak v osobních 
 	modlitbách, tak veřejně, a to více než v kterémkoliv jiném místě, které Wagner poznal. 
 	Argentina tak podle Wagnera zjevně bojuje světovou špičku střetnutí s ďábelskou mocí632. 
 	Silvoso následně, v roce 1984 na křesťanské konferenci v San Nicolás, na základě duchovního 
 	 mapování rozpoznal, že warlock přebral duchovní kontrolu i na rozsáhlém území Argentiny. 
 	Důsledkem mělo být, že na teritoriu jeho působení v okolí města Arroyo Seco bylo 109 vesnic 
 	a měst, kde nebyl žádný evangelikální sbor. Silvoso pak vedl argentinské pastory k tomu, aby 
 	ve jménu Ježíše zlomili tuto kletbu a přebrali od warlocka duchovní kontrolu nad územím oni. 
 	Silvoso viděl úspěch v tom, že v roce 1994 již na daném území bylo 82 sborů633. 
 	Nástupnická argentinská vláda, podporována katolickou církví a ministrem zahraničí USA 
 	Henry Kissingerem, v té době začala represe, při kterých zmizelo několik tisíc lidí. Prezident 
 	Videla, ačkoliv příliš neuznával lidská práva, se jakožto ten, kdo zbavil Argentinu nebezpečí 
 	znárodňování a sociálních experimentů, těšil podpoře USA. Aby si naklonil i lid vlastní země, 
 	udeřil na nacionální strunu a obsadil Falklandské ostrovy, které kdysi patřily Argentině, ale 
 	v té době se jednalo o svrchované území Velké Británie. Akci vedl generál Galtieri. 
 	Argentinská populace jásala, davy se shromažďovaly před prezidentským palácem a 
 	demonstrovaly svoji podporu probíhající vojenské operaci. Reakce Velké Británie byla takřka 
 	okamžitá. Ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová vyslala na Falklandy vojenskou 
 	flotilu, která přes značnou vzdálenost argentinské okupanty porazila a velké množství jich 
 	zatkla. USA i evropské mocnosti po krátkém zaváhání Británii podpořily. Zajatci byli 
 	propuštěni a do značné míry přispěli k porážce vojenské diktatury a nastolení civilní vlády. 
 	
 	631 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63. 
 	632 Tamtéž, s. 64. 
 	633 HOLVAST, René. Spiritual mapping in the United States and Argentina, 1989-2005, s. 274. 
 	153 
 	Podle Smithe však v zemi přetrval vliv spiritismu a v zemi se rozšířilo náboženství 
 	Macumba634. 
 	2.7.8 Církev po válce o Falklandy 
 	Prakticky všichni církevní historikové i sami evangelisté se shodují, že porážka ve válce byla 
 	velkou pohromou pro pýchu Argentinců. Válka sjednotila národ, který jako jeden muž stál za 
 	generálem Galatierim. Prohra pak uvrhla veškerou společnost a její dění do frustrace, letargie 
 	a hanby. A právě do této chvíle vstupují velcí evangelisté jako Hector Gimenez, Omar 
 	Cabrera a Carlos Annacondia. Tito, jak již bylo řečeno, přichází se strategií „duchovního 
 	mapování“ a následného „duchovního boje“, v němž atakují teritoriální duchy. Nyní je nová 
 	strategie duchovního boje, která se dříve stávala terčem kritiky konzervativních evangelikálů, 
 	praktikována zcela otevřeně a nalézá věroučné zázemí na Fullerově semináři pod 
 	Wagnerovým vedením, kde se evangelisti školí, a sklízí potlesk už nejen charismatického 
 	světa. Tito evangelisté se proto celé dlouhé hodiny před započetím evangelizací modlitebně 
 	 zaměřují,  podle Silvosa, nejen k Bohu, ale i k satanu, vyhrožují mu, proklínají ho a svazují 
 	démony, kteří podle nich drží v zajetí celá města635. Ačkoliv se v USA proti této praxi mezi 
 	letničními zvedla vlna odporu, v Argentině ji uznávají snad všichni evangelikálové. Je to 
 	zřejmě i výsledek Hicksovy misie, která sjednotila letniční, baptisty a metodisty, kteří 
 	zůstávají baptisty a metodisty zřejmě jen podle jména. Nicméně je dobré připomenout i 
 	Millerovu misii a praxi duchovního boje, která se v Argentině rozšířila ještě před Hicksem a 
 	jistě vytvořila vhodné podhoubí pro pozdější veřejnou praxi. 
 	I Hicks začínal kampaně příkazy satanu a sám byl stoupencem hnutí Obnovy uzdravování, 
 	která byla značně ovlivněna hnutím Pozdního deště. Toto hnutí mělo jako jeden z bodů své 
 	teologie svržení satana z jeho trůnu a opanování společnosti na základě Adamova mandátu, 
 	kterého se Adamovi dostalo v ráji. Nejde tedy o žádné specifické argentinské učení, ale o 
 	praxi pionýrů Pozdního deště v poválečném období USA, které zřejmě našlo oporu v lidové 
 	zbožnosti Argentiny, přisuzující ďáblu a jeho démonům velký vliv. 
 	Kromě evangelistů, jako byli Hector Gimenez, Omar Cabrera Ed Silvoso a Carlos 
 	Annacondia, existuje ovšem i muž světového významu, kterého v probuzenecké literatuře 
 	
 	634 SMITH, Dean. Down Argentine way. 
 	635 Silvoso doslova říká: „Křesťané se ve svých modlitbách zaměřují dvěma směry: k Bohu, kterého uctívají a chválí; a 
 	k satanovi, na kterého směle útočí“. In: SILVOSO Eduardo In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové,  s .  126-127. 
 	154 
 	ohledně Argentiny obvykle nenalezneme, a přesto je jeho vliv nezanedbatelný. Je jim Juan 
 	Carlos Ortiz, Hicksův bývalý sekretář. 
 2.7.8.1 Juan Carlos Ortiz 

 	Jedním z největších a nejvlivnějších letničních sborů Argentiny sedmdesátých let byl 
 	Pentecostal Congregation v Buenos Aires. V letech 1966 - 1978 zde jako pastor sloužil Juan 
 	Carlos Ortiz (*1934), který v roce 1954 získal teologické vzdělání na Instituto Rio de La Plata 
 	v Buenos Aires. Původně byl letničním kazatelem, který začínal pod vlivem Assemblies of 
 	God. Důležitá pak byla zejména jeho služba sekretáře Tommyho Hickse během jeho kampaně 
 	v Buenos Aires, která spojila řadu nezávislých charismatických skupinek do jednoho 
 	mohutného proudu. Ortizova snaha o jednotu jej vedla ke spolupráci nejen s protestanty, ale i 
 	s římskými katolíky. Pro svůj respekt byl i jedním z vůdčích osobností evangelikální misijní 
 	konference v Lausanne v roce 1974636. Jako přelomové se v Ortizově životě jeví zaslíbení, 
 	podle něhož od Boha přijal vizi, kde se tvrdí: 
 	„Bůh vybuduje nové společenství. V církvi se začnou dít věci. Svět o tom ještě neví, 
 	ale přichází to. Budeme jako město na hoře, příklad společenství, kde jedni milují 
 	druhé… začne to u pastorů a rychle se to rozšíří do ostatních částí Kristova Těla v 
 	našich městech. Když se Ježíš podívá na vaše město, vidí své pastýře a ovce všechny v 
 	jednotě...“637 
 	Tato smělá Ortizova vize byla uskutečnňována skrze přebudování eklesiologie sboru do 
 	učednické struktury později známé jako G 12. Struktura vychází z tzv. „Kristova modelu 
 	služby“, resp. vztahu Krista s jeho učedníky. Každý člen sboru zde má svého pastýře, který se 
 	stará o dvanáct učedníků. Nad každým z těchto pastýřů je další pastýř a každý z pastýřových 
 	učedníků je zase pastýřem dalších dvanácti učedníků. Tak je sbor vlastně transformován do 
 	učednické pyramidy. Ortiz k tomu vypracoval několik základních pravidel učednického 
 	modelu: 
 	„Není formování [učedníka] bez podřízení autoritě… Není autorita bez podřízenosti… 
 	Jen pokud stojím v podřízenosti, může autorita skrze mne proudit k druhým… Kdo 
 	
 	636 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, 950. 
 	637 ORTIZ, Juan Carlos. Disciple,  s. 55-59. 
 	155 
 	chce mít právo řídit druhé, musí být sám řízen… Autorita je uplatňována shora, skrze 
 	střed směrem dolů.“638 
 	Tato vize nové struktury pak v Argentině dostala náplň v podobě učení o tzv. delegované 
 	 autoritě čínského hnutí místních církví, v jehož čele stál vlivný učitel a křesťanský mystik 
 	Watchman Nee (1903-1972). Ten věřil, že vedoucího je třeba poslouchat jako Krista 
 	samotného. Podle Nee církev není jen místem vztahů mezi křesťany, ale i demonstrací 
 	autority Božího království a křesťan má svého vedoucího na slovo poslouchat stejně jako 
 	Kristus svého Otce. Ve své knize Duchovní autorita pak Nee obsáhle popisuje tzv. teorii 
 	„delegované autority“: 
 	„Neměli bychom se příliš zaměstnávat a zaneprázdňovat tím, co je správné a špatné, 
 	dobré nebo zlé, spíše bychom měli poznat, kdo je nad námi autoritou… Bůh si přeje, 
 	abychom poslouchali jím delegované autority stejně jako jeho samotného… Kdykoli 
 	se člověk dotkne Boží delegované autority, dotýká se v tomto člověku Boha, hřešit 
 	proti delegované autoritě znamená hřešit proti Bohu… Kdykoli člověk odporuje 
 	autoritě, Bůh ihned zasahuje svým soudem. Bůh strpí mnohé hříchy, ale nestrpí 
 	vzpouru… Hřích vzpoury je tudíž vážnější než kterýkoli jiný… Zda člověk v autoritě 
 	 má pravdu či nikoli, to se nás netýká, neboť je přímo odpovědný Bohu. Poslušný 
 	člověk potřebuje jen poslouchat, Pán nás nebude činit odpovědnými za mylnou 
 	 poslušnost, ale povolá k zodpovědnosti autoritu, zodpovědnou za tento mylný čin. 
 	Nepodřízení je vzpoura, a za ní se musí člověk zodpovídat… Nikdo nemůže očekávat, 
 	že získá světlo přímo od Pána, jestliže je odmítá od delegované autority… Ať přijdeš 
 	kamkoli, tvou první otázkou musí být: Koho mám poslouchat, komu mám 
 	naslouchat?“639 
 	Ortiz se nezaměřil jen na Argentinu, ale svoji eklesiologii začal exportovat do USA. V roce 
 	1972 přijel do Ft. Lauderdale, kde ovlivnil teologii zde vznikajícího Pastýřského hnutí, které 
 	model G 12 převzalo, a po roce 1978 předal vedení svého sboru a připojil se k Robertu 
 	Schullerovi a jeho Křišťálové katedrále v USA, kde pomohl budovat strukturu učednického 
 	hnutí. Sloužil zde jako učitel na škole „Robert Schuller School of Preaching“, která je 
 	vystavěna v rámci „Shepherd University“ v Los Angeles. Rovněž Schuller je velký ekumenik, 
 	který stojí v čele ekumenických církví spojených v Globální Misii (CUGM). V roce 1987 
 	
 	638 Tamtéž, s. 111-125. 
 	639 NEE, Watchman. Duchovní autorita, s. 26-68. 
 	156 
 	dokonce prohlásil, že je čas, aby protestanti šli domů, do Říma640. Proto před stavbou své 
 	Křišťálové katedrály odjel do Říma pro požehnání od samotného papeže. Není divu, že 
 	Schuller nakonec tuto snad nejznámější protestantskou „katedrálu“ prodal římskokatolické 
 	církvi641. Nicméně mezi konzervativními křesťany je Schuller považován za kontroverzní 
 	osobnost. Je zde chápán jako univerzalista a stoupenec učení „selfismu“, který chápe hřích 
 	jako nedostatek sebevědomí a křesťanský růst vidí především jako rozvoj sebeúcty. Mezi jeho 
 	známé učedníky patří například Bill Hybels ze světoznámého hnutí Willow Creek, které 
 	v současné době profituje i v české církvi642. 
 	Ačkoliv Ortiz není znám jako protagonista agresivního duchovního boje proti teritoriálním 
 	duchům, jeho pojetí učednictví spolu s učením o delegované autoritě se zřejmě promítlo 
 	takřka do celého charismatického hnutí. Můžeme ho pozorovat ve službě pozdějších 
 	jihoamerických revivalistů. Například Carlos Jimenez, původem Kolumbijec a protagonista 
 	evangelizační megaakce Impressionate 2000, skrze kterou mělo být v České republice 
 	přivedeno ke Kristu 30 000 lidí, se stal nejprve sluhou svého pastora. Aby mohl kázat ve 
 	sboru, musel nejprve bydlet v pastorově domácnosti, čistit jeho kurník a koupat jeho psy643. 
 	Rovněž argentinský letniční pastor Alberto Scataglini se na čas stal učedníkem pozdějšího 
 	revivalisty Carlose Annacondii s tím, že bude jako Elíša poslouchat Eliáše ve všem, co mu 
 	nařídí644. Například i všichni noví členové sboru, i v ČR velmi dobře známého dalšího 
 	argentinského evangelisty Claudio Freidzona, dostávají při vstupu do církve knížku 
 	Watchmana Nee „Duchovní autorita“. Neeho učení o „delegované autoritě“, vylepšené o 
 	model G 12, pak dodnes tvoří páteř eklesiologie učednického hnutí praktikovaného takřka 
 	mezi všemi nezávislými charismatiky od doby, kdy Ortiz navštívil centrálu Pastýřského hnutí 
 	na Floridě a kde jeho vedoucí našli zalíbení v Neeho knize o duchovní, delegované autoritě645. 
 	
 	640 Dr. Robert Schuller. Los Angeles Herald Examiner: Religion page. 19. 9. 1987 In: CHAMBERS, Joseph R. A palace for 
 	 the Antichrist, s. 118. 
 	641 Robert H. Schuller Testifies In Crystal Cathedral Ministries Bankruptcy Case. 
 	642 EINSTEIN, Mara. Brands of faith,  s. 62 
 	643 „Řekl mi: „Vím, že máš Boží povolání, ale potřebuješ výcvik. Celý rok nebudeš kázat… a budeš umývat záchody, 
 	zametat modlitebnu, čistit můj kurník, koupat moje psy… budeš na rok mým služebníkem“. In: DIITRICH, T. Den a noc 
 	v pláči, s. 4-6. 
 	644 „Zatímco Annacondia odpovídal otci na otázky, Duch svatý mu řekl: „To je můj služebník. Já ho posílám. Naslouchej 
 	tomu, co říká“. Otec v tom okamžiku rozhovor přerušil a řekl. „Bratře Carlosi, už více nemluv. Přijď a služ na naší 
 	evangelizaci; od této chvíle budeš Eliáš a já Elíša. Udělám všechno, co řekneš. Budu se řídit tím, co Pána s tebou činí. Pán ti 
 	dal vizi; mým úkolem je poslouchat a následovat tě“. SCATAGLINI, Sergio. Oheň jeho svatosti, s. 38. 
 	645 MOORE, David S. The shepherding movement, s. 58. 
 	157 
 2.7.8.2 Omar Cabrera 

 	Snad vůbec prvním evangelistou, který začal strategii duchovního boje s teritoriálními duchy 
 	používat veřejně, byl Omar Cabrera. Narodil se v roce 1936 a jako pokřtěný katolík se stal 
 	členem argentinských Assemblies of God. Nejprve vystudoval Biblický institut v La Plata a 
 	poté se stal národním vedoucím mládeže Assemblies of God. V roce 1961 získal v USA titul 
 	bakaláře teologie a svobodných umění a v roce 1968 již pořádal v Concordii evangelizační 
 	kampaň, která trvala bez přestávky 540 dní646. Kampaň ukončil až díky své morální krizi, kdy 
 	ho jeho církev i s rodinou poslala zpět do USA. Zde začal spolupracovat se známým učitelem 
 	hnutí Víry Morrisem Cerullem647. Jeho žena Marfa se stala aktivistkou ženské charismatické 
 	ekumenické organizace Aglow a jejich děti studovaly první americkou charismatickou 
 	univerzitu ORU založenou Oralem Robertsem, velikánem Obnovy uzdravování. Později 
 	v Orlandu získal i korespondenční doktorát z teologie648..V USA, když se modlil za 
 	Argentinu, začala se mu v mysli objevovat slova „Visión de Futuro“. Rovněž obdržel 
 	prorocký dopis, ve kterém stálo: „Tak praví Pán…já pošlu zástupy… a dokonce neobrácení 
 	 budou uzdraveni“649. 
 	Pastor Max Solbrekken, se kterým se Cabrera v USA spojil, uvádí, že ho s Cabrerou seznámil 
 	Demos Shakarian, který stál i v pozadí Hicksových kampaní. Na Solbrekkena učinilo velký 
 	dojem, že Cabrera byl nepřítelem jihoamerických komunistů. Se Solbrekkenovou finanční 
 	pomocí pak Cabrera v roce 1977 zorganizoval evangelizační tažení v Paraguay a v roce 1978 
 	v Cordobě, kde se přes údajný odpor římskokatolické církve shromáždění zúčastnilo 6 000 
 	lidí. Solbrekken popisuje řadu zázračných uzdravení a „tisíce spasených“, z čehož nakonec 
 	měla vzít užitek i římskokatolická církev650. V roce 1979 přijel Cabrera i do Buenos Aires. 
 	Uvádí se, že na jeho mnohatisícových kampaních slepí viděli, hluší slyšeli, chromí chodili a 
 	jen v roce 1985 objel Cabrera Santa Fe, Córdobu, Tucumán, Santiago del Estero, Buenos 
 	Aires, Rosario, Rafaelu, San Francisco, Bell Ville, Villa María, Río Cuarto a Mendozu a kázal 
 	145 000 lidem. Podle Wagnera byl Cabrerův sbor druhou největší církví na světě651. V roce 
 	
 	646 Founders: Who was Omar Cabrera? 
 	647 DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community, s. 99. 
 	648 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 24-25. 
 	649 Dopis Omaru Cabrerovi ze dne 13. Ledna 1972 In: DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered 
 	community, s. 99. 
 	650 SOLBREKKEN, Max. 1978 Cordoba Crusade. Begining of "Argentinian revival"! 
 	651 Founders: Who was Omar Cabrera? 
 	158 
 	1986 pak na základě dřívějšího zjevení založil „Vizi budoucnosti“ (Fondación Visión de 
 	Futuro). Jeho služba vychází z principů teologie prosperity652. 
 	Cabrera se naučil i nové strategii duchovního boje, kdy před každou kampaní trávil hodiny až 
 	týdny na opuštěných místech, například v hotelovém pokoji, modlil se za město, ve kterém 
 	vedl kampaň a slovně napadal teritoriálního ducha, který z vesmíru ovládal dané město. Když 
 	zlomil jeho moc a svázal ho, poté přišel a sklidil duše, kterým již daný duch nebránil přijmout 
 	evangelium653. Nicméně Cabrera se nezaměřuje jen na démony, ale i na anděly, kteří se podle 
 	něho během kampaní zjevují účastníkům jeho shromáždění654. 
 	V Argentině se ovšem Cabrera zprvu pro svoji novou praxi boje s teritoriálními duchy stal 
 	terčem opozice, a to jak sekulární, tak církevní. Byl kritizován evangelikály pro nošení 
 	kolárku a k reputaci mu nepřidala ani spolupráce s Morrisem Cerullem, který podporoval 
 	jeho misii mezi španělsky mluvícími národnostmi. Cabrera se proto odmítal na naléhání 
 	ostatních zprvu do Argentiny vrátit. Daviesová pokládá za jeden z největších úspěchů 
 	Cabrerovy misie jeho „deprotestantizaci“. Cabrera používal katolickou rétoriku, nechal se 
 	oslovovat jako reverend, což bylo v Argentině označení pro římskokatolické duchovní, a mezi 
 	formálními katolíky mu dodávalo velký kredit jeho purpurové liturgické roucho655. Katolíci 
 	jej chápali jako „kněze s nadpřirozenou mocí“656. O několik let později, když vystoupil Carlos 
 	Annacondia se stejnou praxí, byla Cabrerova tažení v očích argentinské křesťanské veřejnosti 
 	rehabilitována. S touto Cabrerovou praxí, resp. jeho příklonem ke katolicismu a důrazu na 
 	zázraky, mají však problém američtí konzervativní evangelikálové. Známý americký 
 	kalvinista John McArthur ve své knize „Charismatic Chaos“ vyslovuje například pochybnost 
 	nad Wagnerovým tvrzením, že na Cabrerových kampaních jsou lidé spaseni ještě dříve, než je 
 	jim kázáno evangelium, díky tomu, že jsou skrze Cabrerův kosmický exorcismus uvolněni ze 
 	satanova vlastnictví657. Další pak uvádějí, že Cabrerova služba byla v Argentině označována i 
 	jako hypnóza, nesla nálepku praxe nelegálního léčení a zneužívání lidské důvěřivosti658. 
 	
 	652 Tamtéž, s. 99-100. 
 	653 „Omar Cabrera, kterého někteří považují za děkana evangelizace mocí v Argentině, se před každým tažením v novém 
 	městě zavře na pět až sedm dní v hotelovém pokoji, aby se tam věnoval útočné modlitbě. Modlí se za svázání silného muže, 
 	knížete, který vládne v té konkrétní části „vesmíru“. Když cítí, že se něco stalo, jde na veřejnost a vyhlašuje lidem, že teď 
 	mají svobodu vyjít ke Kristu. Tisíce lidí doslova běží vydat svá srdce Kristu, jako vězni osvobození ze žaláře“. In: 
 	WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové: vhled do strategického duchovního boje od devatenácti křesťanských 
 	 vedoucích, s. 127. 
 	654 BERG, Clayton L a Paul E PRETIZ. Spontaneous combustion s, s. 94. 
 	655 ANDERSON, Allan. An introduction to Pentecostalism: global charismatic Christianity, s. 69. 
 	656 DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community. 
 	657 MACARTHUR, John F. Charismatic chaos, s. 166. 
 	658 BERG, Clayton L a Paul E PRETIZ. Spontaneous combustion s, s. 94 
 	159 
 2.7.8.3 Carlos Annacondia 

 	Na Cabrerova shromáždění úspěšně navázal Carlos Annacondia, který podrobně rozpracoval 
 	teologii boje s teritoriálními duchy. Narodil se v roce 1944 a svůj život Kristu odevzdal v roce 
 	1979 na evangelizaci Manuela A. Ruize, panamského velvyslance v Bolívii. Tato 
 	shromáždění měla typický charismatický ráz, při nichž lidé padali na zem. Již krátce po svém 
 	obrácení se Annacondia v pláči modlil nad mapou Argentiny a pokládal ruce na každou 
 	provincii. Ve svém životopise uvádí, že byl silně ovlivněn knížkami evangelistky Obnovy 
 	uzdravování Kathryn Kuhlmanové a žádal Boha, aby obdržel to „co měla tato žena“. Již týden 
 	po svém obrácení prožil křest Duchem svatým a obdržel vidění stadiónu, na kterém viděl sám 
 	sebe kázat v jazyce, kterému nerozuměl. Když večer zavíral oči, spatřoval před sebou 
 	chudinské čtvrti, což si později vysvětlil jako Boží povolání zde kázat. V roce 1982 pak 
 	uslyšel hlas, který jej vyzval, aby si přečetl 37. kapitolu z knihy Ezechiel, týkající se údolí 
 	suchých kostí a Bůh mu řekl, že mu dá Argentinu, za kterou prosil. Když se na jednom 
 	shromáždění začal modlit za nemocné, lidé padali a v jeho přítomnosti se začali projevovat 
 	démoni659. Jeho shromáždění dodnes začínají tím, že se Annacondia protiví ďáblu, proklíná 
 	ho a přikazuje mu, aby propustil lidi, které drží v zajetí. Freidzon jeho službu popisuje 
 	následovně: 
 	„Na začátku shromáždění přišel evangelista na pódium s Biblí v ruce. Hned jak začal 
 	mluvit, ucítil jsem silné pomazání Ducha svatého. Potom přišla na řadu modlitba. 
 	Nebyla to jen tak nějaká modlitba, měla autoritu a zdálo se, že elektrizuje atmosféru. 
 	" Satane, poslyš! "   byla slova, která zahájila konfrontaci. V té chvíli bratr Carlos ve 
 	jménu Ježíše vyhnal všechny mocnosti a démony… Mnozí padli na zem s hlasitým 
 	křikem, třesením a vnějšími projevy, které ukazovaly na duchovní problémy v jejich 
 	životě.“660 
 	Tyto manifestace se ovšem netýkají jen lidí. Po jedné jeho modlitbě byl Duchem svatým 
 	zasažen i pes, který spadl ze střechy vozu a po Annacondiově příkazu „vstaň a chodˇ“ začal 
 	opět běhat661. Tuto schopnost si Annacondia vysvětluje tím, že si přivlastnil mandát, který 
 	dostal Adam od Boha a který Adam předal satanovi. Annacondia je tak jedním z evangelistů, 
 	
 	659 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 9-24. 
 	660 FREIDZON Claudio. Duchu svatý, hladovím po tobě, s. 8. 
 	661 „ Když jsem měl poslední den evangelizace, muž nedaleko venčil svého pejska, zatímco čekal, až se manželka vrátí. 
 	Vysadil pejska nahoru na auto. Když jsem se na závěr modlil a na počátku jsem řekl: "Ježíši dotýkej se!" pejsek spadl z auta 
 	na záda. Muž měl pejska velmi rád a myslel si, že je mrtvý. Já jsem se zatím modlil dál a řekl jsem: "Vstaň a choď". Pejsek 
 	ihned vstal a začal před pánem vrtět ocáskem“. In: ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 46, 70. 
 	160 
 	který dopodrobna rozebírá teologii dominia, opírající se implicitně o teorii výkupného 
 	ďáblovi. 
 	Wagner považuje Annacondiovu službu za snad vůbec nejúspěšnější všech dob a sám 
 	Annacondia ve své knize uvádí proroctví, podle něhož je jeho služba stejná jako služba „celé 
 	církve“. K Annacondiově knize „ Satane, poslyš! “, kterou považuje bezmála za nejdůležitější 
 	knihu 90. let, pak Wagner napsal i předmluvu662. Wagner dále vidí v Annacondiovi vše, co dle 
 	McGavrana má „efektivní evangelizace“ obsahovat, včetně učednictví, které nalézá jako 
 	závazné členství v místním sboru. Annacondiovým nezastupitelným důrazem je i budování 
 	mezidenominační jednoty mezi pastory místních společenství s důrazem na duchovní boj 
 	s démony a ďáblem. Přesto Annacondiova služba byla zpočátku natolik specifická, že 
 	jediným řešením pro jeho situaci bylo nebýt v žádné denominaci. Často se stávalo, že pokud 
 	Annacondia neuviděl mezi pastory dostatečnou jednotu, odmítl zahájit kampaň. Tuto jeho 
 	touhu po jednotě, kterou podmiňuje i úspěšnost duchovního boje, dosvědčuje i Wagner, podle 
 	něhož Annacondia „kamkoliv přijde, trvá na evangelikální jednotě a vidí, jak se 
 	uskutečňuje“663. 
 	Annacondiovy evangelizace se v pozdější době staly známými i pro tzv. plombování zubů 
 	zlatem664. Podle legendy se Annacondia na evangelizaci potkal s mladíkem, který potkal 
 	muže s ďáblem v těle. Tento muž po mladíkovi požadoval oběť jeho syna. Důkazem moci 
 	mělo být, že ďábel skrze tohoto muže mladíkovi pouhým dotykem prstu zaplomboval zub 
 	černou hmotou. Tato skutečnost Annacondiu pobouřila, a proto se sám začal za uzdravování 
 	zubů modlit. Záhy se při jeho evangelizacích začaly dít zázraky, kdy lidé měli zaplombovány 
 	zuby zlatem, na kterých byl symbol kříže nebo holubice665. Na shromážděních se rovněž začal 
 	
 	662 WAGNER, Charles Peter In: Tamtéž, s. 5-6, 141. 
 	663 WAGNER, Charles Peter In: ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 6. 
 	664 Tamtéž, s. 43. 
 	665 Tuto verzi příběhu jsem slyšel koncem devadesátých let od tehdejšího biskupa Apoštolské církve Rudolfa Bubika, který 
 	navštívil Annacondiu v Argentině. Později, když vyšla Annacondiova kniha, byl v ní tento příběh mnohem více rozveden: 
 	Podle ní se Annacondia modlil za osmnáctiletého chlapce, z jehož úst mluvilo mnoho démonů. Po dlouhém boji byl chlapec 
 	osvobozen. Šlo o odpadlého křesťana, kterému se zjevil ďábel, sebral mu Bibli a roztrhal jí a poté mu nabídl slávu a moc. Na 
 	důkaz této moci se dotkl jeho zubu a zaplomboval jej černou hmotou. Chlapec byl ohromen a uzavřel s ďáblem smlouvu. Pak 
 	měl ďáblu obětovat své prvorozené dítě a satan mu dal moc nad městem, kde byl šéfem několika gangů. Zdrojem moci byl 
 	mladíkovi kříž s červenou skvrnou, který svíral v ruce. Než však obětoval své dítě, Bůh mladíka zavedl k Annacondiovi a ten 
 	skrze exorcismy lámal ďáblovu moc. Annacondia k tomu říká: „Když jsme se modlili za vysvobození, ďábel ke mně 
 	promluvil chlapcovými ústy: "Já se ho zbavím, způsobím mu zástavu srdce. Zabiju ho". Duchovní boj se vyhrotil tak, že 
 	mladík přestal dýchat. Prosil jsem tedy Boha s veškerou vírou, kterou jsem měl, aby ho zase přivedl k životu a Bůh to 
 	udělal.“ Pak pomazal Annacondia olejem mužovu černou plombu, která se okamžitě rozpadla. Annacondia uvažoval 
 	následovně: „Pokud ďábel toto v lidech dělá, budu se modlit, aby jeho dílo bylo v moci boží zmařeno. Tak jsem se začal 
 	modlit za zuby a tisíce mají spravené díry v zubech, někteří dokonce zlatou plombou.“ In: ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, 
 	 Satane!,  s. 160-161.   
 	161 
 	objevovat zlatý prach, jímž byli lidé pokryti666. Stalcupová v časopise Charisma uvádí, že 
 	tento zázrak byl poprvé zaznamenán v USA již v 18. století a podle Wagnera se v Argentině 
 	70. let objevovali lidé s plombami z bílé, neidentifikovatelné hmoty, stejně jako na kampaních 
 	Omara Cabrery v 80. letech667. Podle Novotného se zubní zázraky děly již na shromážděních 
 	Obnovy uzdravování A. A. Allena668. Zlatý prach se údajně objevoval již na Hallových 
 	mítincích a jeho knížka byla čtena uzdravujícími evangelisty, mezi které patřil i Hicks. A byl 
 	to rovněž Hicks, který byl do Argentiny povolán na základě vize Argentiny pokryté zrnky 
 	zlata. Tyto fenomény mají ovšem mnohem starší tradici v jihoamerických nativních 
 	náboženstvích. Šiška například uvádí: 
 	„V roce 1539 vstoupili Španělé na území kmene Muisků a založili tam město Bogota. 
 	Od indiánů se doslechli o tradičním obřadu, kterým se na březích jezera Guatavity, 
 	ležícím na severovýchod odtud, nastoluje nový král kmene. Navíc se tehdy říkalo, že 
 	dosud žijí lidé, kteří se posledního takového obřadu zúčastnili. Slavnost začínala za 
 	úsvitu, aby král se svým průvodem mohl pozdravit boha Slunce. Ve stanovený 
 	okamžik obnaženého krále pokryli zlatým prachem, takže se doslova proměnil ve 
 	zlatého muže, španělsky el dorado. Poté nastoupil na rákosový vor a jeho dvořané mu 
 	k nohám složili zlato a smaragdy, určené za oběť slunečnímu bohu.“669 
 	Taktéž Daviesová vidí jako jeden z úspěchů Annacondiovy misie návaznost na jihoamerickou 
 	kulturu. Nejde přitom jen o zlatý prach nebo klasickou „karnevalovou“ touhu Jihoameričanů 
 	oslavovat transcendentní hodnoty skrze hudební a taneční kreace. Jde zejména o rozšířená 
 	
 	666 Časopis Apoštolské církve Život v Kristu k tomu uvádí: „Před několika lety přivezl bratr biskup ze své služební cesty 
 	v Argentině zlatý prach – dar tamějších bratří. Jeho výskyt je součástí palety zázraků, ke kterým v zemi dochází v souvislosti 
 	s působením křesťanů. Prach padá ze vzduchu na účastníky shromáždění a je možné jej smést a shromáždit v patrném 
 	množství, jak se to stalo v tomto případě. Dr. Kaiffosz byl tak laskav, že investoval svůj drahocenný čas vědeckého 
 	pracovníka do zhodnocení vzorku, který mu bratr biskup zaslal… Zrníčka „prachu “ jsou tedy s velkou pravděpodobností 
 	pokryty velice tenkou kovovou vrstvou zlata o ryzosti 750/1000 nebo vyšší, zase hlavní materiál "prachu" má vlastnosti 
 	trochu podobné sklu. Určitě to není organický materiál, který by se v ohni zničil. Mohl by to být SiO čili křemík nebo 
 	2, 
 	horský křišťál… Díky takovýmto vlastnostem je "prach" poměrně lehký a dielektrický, což způsobuje, že se snadno udrží na 
 	vlasech a oblečení. Kousky kovového zlata stejné velikosti, jakože by byly mnohem těžší a odolné vůči elektrostatické síle, 
 	by se ihned sesypaly skoro všechny na podlahu. RNDr. Józef Kaiffosz, CSc“. In: NAVRÁTIL, Aleš. Zkoumání "zlatého 
 	prachu", s. 11-13. 
 	667 „For about six months, Charisma's offices have been flooded by fax and e-mail reports of gold dust falling on people 
 	during worship, as well as accounts of believers receiving supernatural dental healings. Silver amalgam fillings or crowns 
 	have turned to gold or platinum, or even to white enamel. In other cases people claim their dark amalgam fillings have 
 	miraculously turned to shiny silver. Others claim they received new fillings or crowns that appeared in their mouths where 
 	they had had no previous dental work. And some say whole teeth have turned to gold.According to church growth expert C. 
 	Peter Wagner, miracles like these are not new. In Argentina's revival in the mid-1970s, teeth were mostly being filled "with a 
 	hard, white substance that dentists could not identify," Wagner recalls.Wagner and his wife, Doris, first heard of the dental 
 	miracles in the early 1980s when they encountered the ministry of Omar Cabrera. "Today," Wagner says, "there is hardly a 
 	church that I have been to in Argentina where numbers of people haven't had supernatural dental work“. In: STALCUP, 
 	Elizabeth Moll. Miracles & Signs & Extended Vision &Wonders. 
 	668 NOVOTNÝ, Tomáš. Torontské požehnání pokračuje. 
 	669 ŠIŠKA, Jiří. Eldorádo. 
 	162 
 	náboženství, ve kterých vystupují léčitelé, kněží - curanderos, kteří disponují okamžitou mocí 
 	k uzdravení nebo římskokatoličtí světci, kteří působí jako prostředníci mezi Bohem a lidmi, 
 	což je hluboce zakořeněné vědomí v katolických zemích, mající reálný podklad 
 	v římskokatolické dogmatice. Jako druhý aspekt Daviesová nalézá expanzi spiritismu a 
 	animismu, v jejichž představách je svět, stejně jako v Annacondiově teologii, plný démonů, 
 	kteří stojí za věcmi, lidmi a událostmi. Jejich manifestace jsou pak nahlíženy v kontextu 
 	společenského povědomí. Třetím aspektem je pak samotná praxe Annacondiova uzdravování, 
 	kdy stejně jako curanderos, se evangelista modlí za fotografie a oblečení lidí, které mu 
 	přinášejí jejich příbuzní. Stejně tak curanderos pomocí předmětů a fotografií lidí těmto lidem 
 	žehnají nebo je proklínají670. 
 	Dnes je Annacondia světově proslulým a uznávaným evangelistou, skrze jehož službu se měly 
 	miliony lidí po celém světě rozhodnout pro Ježíše Krista. Mandátem jeho služby je zanechat 
 	ovoce tvrdé práce skrze evangelizační kampaně671. 
 2.7.8.4 Hector Gimenez 

 	Hector Gimenez se narodil v roce 1957 a je považován za pastora svého času největší církve 
 	v Buenos Aires a jednoho ze tří nejvlivnějších evangelistů v Argentině. Jedná se o bývalého 
 	narkomana a gangstera. Gimenez není obecně považován za letničního křesťana. Freston 
 	uvádí, že jeho teologie je neoletniční, resp. charismatická672. Podle Andersona byl Gimenez 
 	dokonce v roce 1998 letničními pro svůj finanční a morální skandál „zneuznán“673. 
 	Svoji církev „The Miracles of Jesus Renewed Christian Church“ v Buenos Aires začal 
 	Gimenez budovat v roce 1983 a nyní má 70 000 členů. Prvních 20 000 členů získal během půl 
 	roku. V Argentině se stal mimo jiné známým skrze rozhlasové vysílání „Waves of Love and 
 	Peace“. Gimenez je v Argentině i otcem tzv. „odstředivých sborů“, které se neshromažďují na 
 	jednom místě, ale pořádají shromáždění na mnoha místech a v různém čase podle potřeb lidí. 
 	Například taxikáři mají shromáždění ráno. Pro svá shromáždění Gimenez získával kina a 
 	kulturní domy v Buenos Aires, kde se během dne konaly bohoslužby každou hodinu674. 
 	I Gimenez učí prosperitu, stejně jako většina novodobých argentinských evangelistů. Smith 
 	uvádí, že toto vyučování je velice intenzivní a na každém shromáždění bývá opakováno vždy 
 	
 	670 DAVIES, Wilma Wells. Kairos moments and cultural connections as factors in religious change in Argentina, s. 1-7. 
 	671 Carlos Annacondia: Biographies. 
 	672 FRESTON Paul. «Neo-Pentecostalism» in Brazil, s. 145-162. 
 	673 ANDERSON, Allan. An introduction to Pentecostalism, s. 69 
 	674 MINÁRIK, Peter. Argentínske prebudenie. 
 	163 
 	před sbírkou675. Gimenez však neučí, jako ostatní kazatelé prosperity, jen princip stonásobné 
 	odměny za dar, ale už jen přijetí Krista je pole něho klíčem k bohatství: 
 	„Chci, abyste věděli o jesličkách. Uvažujte o Josefovi a o Marii, bratři a sestry. Byli 
 	tak chudí, že museli uložit své dítě na slámu - je to tak? Amen. Ale nyní, přemýšlejte, 
 	co se stalo pak. Sotva přišel Ježíš do jejich života, přišli mudrci a přinesli dary: zlato, 
 	kadidlo a myrhu. Rozumíte mi? To je poselství jesliček. Jakmile vstoupí Ježíš do 
 	vašeho života, dostanete zlato.“676 
 	Od konce devadesátých let se Gimenezova služba rozšířila do Uruguaye, Brazílie, Chile a 
 	Miami (USA). 
 2.7.8.5 Eduardo Lorenzo 

 	Eduardo Lorenzo je ředitelem známé a vlivné organizace „Harvest Evangelism in Argentina“ 
 	a je pastorem Adrogue Baptist Church, kterým se stal v roce 1974. Sbor měl v té době pouze 
 	šedesát členů. Aby Lorenzo urychlil růst sboru, rozhodl se již v roce 1976 aplikovat misijní 
 	strategii, kterou vyvinul ve spolupráci s Fullerovým seminářem v USA pod Wagnerovým 
 	vedením. Strategie spočívala v teorii masové evangelizace měst, v níž se inspiroval 
 	Hicksovým modelem a moderním pojetím duchovního boje677. 
 	V roce 1987 sbor prožil rapidní nárůst členské základny a Lorenzo prohlásil, že: „Jestliže do 
 	roku 1993 nebudeme mít 2 000 členů, bude to proto, že se málo snažíme.“678 Tento růst je 
 	spojen právě s pochopením dimenzí duchovního boje. Lorenzo je totiž přesvědčen, že v roce 
 	1984 vyhnal démona z jedné ženy, který byl teritoriálním duchovním andělem, aniž by ovšem 
 	pochopil, k čemu došlo. V té době pak jeden z členů jeho sboru odjel do USA, kde se učil 
 	dalším lekcím o agresivním duchovním boji. Po jeho návratu uspořádal Lorenzo semináře, 
 	které vedl Edward Murphy a psychiatr John White, člen kongregace Vinice Johna Wimbera, 
 	který byl v té době v úzkém spojení s C. P. Wagnerem. Lorenzo pod vlivem vyučování o 
 	teritoriálních duchách rozeznal, že démon, kterého vyhnal z ženy, byl strategických duchem, 
 	 knížetem města Adrogue, který byl satanem přidělen k oslepení lidí v baptistickém sboru. 
 	Lorenzo poté oddělil skupinu asi čtyřiceti přímluvců, kteří se za danou situaci modlili a postili 
 	od pondělí do pátku. V pátek se sešlo dvě stě členů sboru, kteří se spojili ve „strategické 
 	
 	675 SMITH, Christian a Joshua PROKOPY. Latin American religion in motion, s. 163. 
 	676 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 24-25. 
 	677 HOLVAST, René. Spiritual mapping in the United States and Argentina, s. 84. 
 	678 WAGNER, Charles Peter. The Awesome Argentina Revival. 
 	164 
 	přímluvě“ a převzali autoritu nad tímto teritoriálním duchem. Poté, v 11:45, kolektivně 
 	pocítili, že došlo ke zlomu v duchovní oblasti. Démon opustil církev a ta začala růst679. 
 	Silvoso, který tento příběh rovněž zahrnul do Wagnerova sborníku „Teritoriální duchové“ je 
 	přesvědčen, že Lorenzův sbor bojoval s knížetem temnoty, který ovládal celý kraj. Bůh však 
 	musel tento stav akceptovat na základě toho, že jeho moc je omezena morálním zákonem a 
 	pokud by Bůh podnikl intervenci, mohl by jej satan obvinit z přestoupení. Jinými slovy, Bůh 
 	musí respektovat skutečnost, že Adam předal autoritu nad světem. „Kdykoliv se církev, jako 
 	zástupce druhého Adama modlí, dává to Bohu zákonné a morální právo uvolnit svou moc.“680 
 	Tento příběh rovněž ukazuje, že i baptistický pastor přijal neoletniční paradigma Wagnerova 
 	pojetí duchovního boje, vycházejícího v podstatě z dramatické teorie výkupného, a že se 
 	nemýlí ti, kteří poukazují na novou identitu původně klasických evangelikálů v Argentině. 
 2.7.8.6 Claudio Freidzon 

 	Claudio Freidzon se stal dalším letničním prominentem, jehož vystoupení vedlo k proměně 
 	argentinského křesťanství a zasáhlo celý evangelikální nebo alespoň charismatický svět. 
 	Freidzon se narodil v roce 1955 a k Bohu se obrátil v devíti letech. Hned při jeho první 
 	návštěvě sboru mu pastor sdělil, že bude pastorem stejně jako on. 
 	Koncem osmdesátých let začala, podle Freidzona, vlna probuzení v Argentině ztrácet sílu. 
 	V roce 1983, kdy byl Freidzon již učitelem na letničním semináři v Buenos Aires, si povšiml, 
 	že jeho studenti při výuce pospávají. Když zjistil, že příčinou je, že tito žáci celou noc sloužili 
 	na nedaleké evangelizační kampani v La Plata, kde Annacondia pořádal svá tažení, rozhodl se 
 	tato shromáždění navštívit. Annacondiova kampaň učinila na Freidzona takový dojem, že 
 	evangelistu vyhledal s prosbou o modlitbu. Od této chvíle se Freidzon, spolu s další skupinou 
 	pastorů, začal u Annacondii scházet k modlitbám za probuzení, což bylo součástí 
 	Annacondiovy vize, kdy „vyzval místní sbory ke sjednocení v modlitbě za probuzení.“ 681 
 	V roce 1985 měl Freidzon vidění, po němž následoval jeho rozhovor s Bohem, kde mu Bůh 
 	zaslíbil, že obdrží stejné dary jako má Annacondia682. Poté se i na jeho evangelizacích začaly 
 	rovněž objevovat „zubní zázraky“ ve formě zlatých plomb683. 
 	
 	679 Tamtéž. 
 	680 SILVOSO, Eduardo. In. WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové,  s. 128. 
 	681 Freidzon rozněcuje nový oheň, s. 337. 
 	682 CLARK, Randy. What We Can Learn From Argentina's Revival. 
 	683 FREIDZON, Claudio. Duchu Svatý, hladovím po tobě, s. 16. 
 	165 
 	Počátkem roku 1992, kdy je již Freidzon úspěšným pastorem a uznávaným evangelistou, 
 	navštěvuje Argentinu jeho bývalý učitel a známý švýcarský letniční duchovní, a jeden z otců 
 	teologie „skupinkového učednického hnutí“ v Evropě, Werner Kniesel. Ten byl předtím 
 	mnoho let misionářem v Argentině a Freidzona nasměřoval na osobu Ducha svatého684. 
 	Freidzon proto na doporučení Pedra Ibarry, místopředsedy Assemblies of God v Argentině, 
 	začal číst knihu „Dobré ráno Duchu svatý“ od evangelisty hnutí Víry Bennyho Hinna, kterého 
 	se rozhodl navštívit v USA. I tyto skutečnosti potvrzují slova mnohých badatelů, kteří vidí 
 	argentinské Assemblies od God poněkud mimo letniční tradici, spíše pod vlivem amerického 
 	charismatismu, zejména hnutí prosperity. Když Freidzon skutečně v Orlandu Hinna navštívil, 
 	ten ho pozval na pódium a vložil na něho i jeho manželku ruce. Oba přitom padli na zem a 
 	obdrželi „čerstvé pomazání“. Freidzon uvádí, že od té doby už jen jeho pohled způsoboval, že 
 	lidé z jeho sboru padali na zem685. 
 	V listopadu 1992 přiletěl na týden do Argentiny na pozvání místních církví i známý německý 
 	letniční evangelista Reinhard Bonnke, rovněž spolupracovník a příznivce hnutí Víry. Ten pak 
 	s Freidzonem evangelizoval v Buenos Aires. Na tuto akci, díky Bonnkeho renomé, pak 
 	přicházeli i Argentinci střední a vyšší třídy. Podle Browna ale Freidzonovo „čerstvé 
 	pomazání“ bylo pro posluchače mnohem větším překvapením než Bonnke a rozšířilo 
 	Freidzonovu popularitu po celé Argentině686. 
 	Freidzon pak navštívil Hinna ještě jednou a ten mu prorocky sdělil, že mu dá službu 
 	identickou s tou jeho687. A vskutku, lidé během Freidzonových bohoslužeb začali hromadně 
 	padat pod mocí Ducha nebo se nekontrolovaně smáli. Někteří lidé museli být ze shromáždění 
 	vyneseni. Nicméně Freidzonovo přátelství s Hinnem zapříčinilo, že se přesto v některých 
 	
 	684 BARTÍK, Jiří. Tak jak?, s. 13-16. 
 	685 „Moje srdce se naplnilo potřebou jet do USA a říci tomuto bratrovi: "Chci, abys mě představil svému příteli svatému 
 	Duchu". Vydal jsem se do Orlanda, abych se setkal s pastorem Benny Hinnem. "To je nemožné", odpověděli mi. "Pastor se 
 	celé dny modlí a já sám jej vidím pouze jednou za měsíc". V neděli jsme šli společně s Betty do sboru. Bylo plno. Pastor se 
 	zeptal: "Kolik je zde lidí z různých částí světa?" Zvedli jsme ruce a řekli, že jsme z Argentiny. Podíval se na mne a řekl: 
 	"Argentinci, znám Vás více, než si myslíte." A o něco později dodal: "Dám vám pomazání." Vystoupili jsme na pódium. Stáli 
 	jsme s Betty v objetí. On na nás vložil ruce a v tom okamžiku jsem spadl (nikdy před tím se mi to nestalo), aniž jsem věděl, 
 	co se děje. Po shromáždění jsem se zeptal, zdali s ním mohu mluvit teď. Odpověděl mi, že ne. Zůstalo mnoho 
 	nezodpovězených otázek, avšak vrátili jsme se do Argenitny… Hned následující nedělní shromáždění přišlo úžasné 
 	pomazání. Vyzval jsem nové lidi, kteří ještě nebyli ve sboru, aby šli dopředu, a oni začali plakat. To bylo dílo Ducha svatého, 
 	které přineslo vyznání hříchů. Poté jsem pozval dopředu celý sbor a jenom jsem se na ně podíval, padali. In: FREIDZON, 
 	Claudio Duchu Svatý, hladovím po tobě,  s. 64-65. 
 	686 BROWN, Candy Gunther. Global pentecostal and charismatic healing, s. 219-224. 
 	687 „Vystoupil jsem na pódium. Dal mi mikrofon a řekl, ať mluvím. Ještě než jsem skončil, pastor přijal pomazání a řekl: 
 	"Duch svatý mi říká, že Ti dá tu samou službu, kterou jsem přijal já. " V tu chvíli na mne spolu se spolupracovníky vložil 
 	ruce a modlil se za mne. Padl jsem na kolena. Bylo to něco fantastického. Několik dní jsem nemohl spát. Po shromáždění 
 	mne pastor znovu zavolal a řekl mi: "Svatý Duch mi řekl, že si tě použije jako prostředek, aby otřásl zemí, a v těchto dnech 
 	budeš pořádat velké kampaně, jichž se zúčastní tisíce lidí, ve kterých vzplane oheň Ducha svatého".“ In: In: FREIDZON, 
 	Claudio Duchu Svatý, hladovím po tobě,  s. 64-65. 
 	166 
 	konzervativních kruzích zvedla vlna odporu a Freidzon musel veřejně vyznat, že sám učení 
 	hnutí Víry nezastával. Když vlna opadla, Freidzon sdělil: „Bůh mi říkal, že mě ustanovuje 
 	jako „dveře“ pro Argentinu“688. Zdá se ovšem, že Freidzon přeci jenom svého učitele Hinna 
 	kopíruje nejen v dychtivosti po plnosti Ducha, ale přebral i některé praktiky, ze kterých Hinn 
 	dříve činil pokání. Například fouká do mikrofonu požehnání, mává kabátem a háže „koule“ 
 	duchovního požehnání s pokřikem „více“ a „teď“! Výsledek je vždy stejný, lidé padají na 
 	zem, svíjí se, křičí a nekontrolovatelně se smějí. Freidzon pak vždy mluví o „novém“ nebo 
 	„čerstvém“ pomazání. Jeho taktika je pak prakticky stejná jako Annacondiova a spočívá v 
 	tom shromáždit co nejvíce pastorů a předat jim své požehnání689. 
 	Mnozí uvádějí, že obnova, která vstoupila do argentinských církví, pomohla překonat i staré 
 	denominační bariéry a předsudky. Stejně tak Berg píše, že Freidzon byl mezi ostatními 
 	křesťany mnohem lépe přijímán díky jeho klasické letniční profilaci a snad i díky Bonnkeho 
 	reputaci690. Freidzon proto objíždí nejen Latinskou Ameriku, ale i Evropu a USA, kde se stal 
 	hvězdou evangelikálního nebe. Již v roce 1993 dokázal zcela přeplnit fotbalový stadión ve 
 	Velez Sarsfield s kapacitou 76 000 diváků. Právě Freidzonova klasická letniční profilace 
 	způsobila, že koncem devadesátých let byl extrémně dobře přijat Apoštolskou církví v ČR, 
 	kde jeho služba proměnila konzervativní charakter církve a například jejího biskupa přivedla 
 	k angelofanii691. 
 2.7.8.7 Sergeio Scataglini 

 	Sergeio Scataglini je synem letničního pastora. I on v roce 1987 vystudoval Fullerův 
 	teologický seminář, teoretickou baštu praxe duchovního boje, kde se setkal i se svojí budoucí 
 	manželkou. V této době se rozhodl založit organizaci, která bude „přikrývat“ jejich budoucí 
 	službu. Ve stejném roce proto došlo i k ustavení „Scataglini Ministries“, v jejíž radě stojí Petr 
 	Wagner se svojí manželkou692. Prvním projektem bylo založení školy a sirotčince v La Platě. 
 	V roce 1990 se Scataglini přestěhoval do USA, kde založil službu „Prayer Partners“ s cílem 
 	sjednotit křesťany k modlitbám za probuzení. Poté se vrátil do Argentiny, kde shromáždil asi 
 	
 	688 Tamtéž, s. 61. 
 	689 SMITH, Christian a Joshua PROKOPY. Latin American religion in motion, s. 164-168. 
 	690 BROWN, Candy Gunther. Global pentecostal and charismatic healing, s. 219-224. 
 	691 „Přišel bratr Freidzon, a při společné modlitbě u Františka Cupala v rohu jeho obýváku, najednou stojí anděl: má v ruce 
 	meč, který nahoře hořel ohněm, a ten meč vhodil a říká: "Vem si meč Ducha, v něm je Boží slovo. " Ten meč šel vzduchem 
 	ke mně. A znovu, život šel dál“. In: BUBIK, Rudolf. I řekl Bůh. 
 	Sám jsem se ovšem v dubnu roku 2003 setkal ve Forte Christian College Assemblies of God v Pensylvánii s děkanem Dr. 
 	Donem Mayerem, který byl v době Freidzonových kampaní v ČR a který mi sdělil, že biskupa varoval slovy, že pokud se 
 	vyvalí láva na zemský povrch, nelze ji již odstranit. Sám se mi jevil situací v Apoštolské církvi znepokojen. 
 	692 Sugar To Mask Poison – The UK Church Infected. 
 	167 
 	200 věřících z více než 40 denominací k společným přímluvám. V roce 1994 pomáhal svému 
 	otci ve sboru v La Plata. Jednalo se o plně skupinkové společenství mající okolo 14 000 
 	členů. Zde získával další potřebné zkušenosti693. 
 	V polovině devadesátých let ovšem Scataglini zatoužil prožít stejnou zkušenost, jakou prožil 
 	Freidzon, a tak se ho snažil zastihnout s prosbou o modlitbu s vložením rukou. Poté, co se mu 
 	to v roce 1997 konečně podařilo, zažil neobvyklé manifestace: 
 	„Najednou se mi sepnuté ruce začaly třást, aniž bych si to přál, a nebyl jsem schopen 
 	je udržet pod kontrolou… Pevně jsem je sevřel a pokoušel jsem se to třesení zastavit – 
 	pak se mi začalo třást celé tělo. Pamatuji si, že jsem se snažil pevně stisknout kolena 
 	v marném pokusu zastavit třes těla. A pak jsem padl na podlahu… Ležel jsem na 
 	podlaze a nekontrolovaně jsem se třásl… Chvíli jsem brečel a chvíli jsem se smál. 
 	Cítil jsem se velmi trapně, trochu šokován a zároveň nesmírně šťasten, obojí 
 	najednou… Pak jsem začal křičet. Vzal jsem kapesník a položil si ho na ústa… Snažil 
 	jsem se krotit se, jak jen to bylo možné, ale čím víc jsem se snažil kontrolovat, tím 
 	silněji na mne přicházely vlny Ducha svatého…Jak jsem se pokoušel mluvit, uvědomil 
 	jsem si, že nemluvím správně. Vím, že mám španělský přízvuk, ale tohle bylo 
 	mnohem horší! Nakonec přišel jeden bratr a položil mi otázku: "Bratře, nepotřebuješ 
 	odvézt domů? " Odpověděl jsem: "Ano, myslím, že nejsem schopen jet sám."…Nebyl 
 	jsem schopen chodit, ale mohl jsem lézt. Pomalu jsem začal svůj výstup po 
 	schodech… Třesení pokračovalo, plakal jsem a nevěděl jsem, co se děje… Pak jsem 
 	se opět začal plazit do své ložnice. Bylo třeba telefonicky potvrdit jinému pastorovi 
 	nedaleko, že budu kázat v jeho sboru, ale nebyl jsem schopen ani zatelefonovat…“694 
 	O této zkušenosti pak Scataglini mluví jako o „křtu ohněm“. Jedná se podle něho o úplné 
 	 posvěcení neboli o zkušenost, která vedle křtu Duchem svatým dovede věřícího do úplně nové 
 	duchovní dimenze. Tak v podstatě Scataglini rehabilitoval původní „pětibodový“ vzorec ordo 
 	salutis, který před Durhamem letniční v USA v Seymourově době zastávali. Wesleyánskému 
 	pojmu pak vtiskl zcela nový obsah, se kterým by ovšem zřejmě měli skalní wesleyáni 
 	problém, neboť sám Wesley sice připouštěl tělesné reakce na přítomnost Boží, ale před 
 	
 	693 SCATAGLINI, Sergeio.  Oheň jeho svatosti,  s. 45-46. 
 	694 Tamtéž, s. 18-20. 
 	168 
 	entusiastickým smíchem, padáním a skákáním,  které čas od času propukly i v metodistické 
 	obnově, varoval a nazval je ďábelským trikem695. 
 	Toto poselství se pak Scataglini na prorocký pokyn, který obdržel již dříve, rozhodl šířit do 
 	církve po celém světě. Nyní je považován za apoštola s mezinárodní autoritou a spolu 
 	s dalšími lidmi z Wagnerova prostředí se účastní „apoštolsko – prorockých konferencí.“696 
 2.7.8.8 Jimmy Swaggart 

 	Argentinu v roce 1988 navštívil ještě jiný, tentokrát opravdu klasický letniční a podle Billyho 
 	Grahama svého času i nejznámější evangelista USA, Jimmy Lee Swaggart. Ten byl znám jako 
 	odpůrce hnutí Víry a mnoha charismatických experimentů. Sám z těchto učení v osmdesátých 
 	letech činil veřejné pokání a poté otevřeně vystoupil na obhajobu letniční ortodoxie697. 
 	Swaggart navštívil Argentinu i Brazílii a na jeho shromážděních se lidé „hystericky smáli a 
 	padali k zemi“. Řvali jako lvi, štěkali jako psi a vydávali zvířecí zvuky698. Když k daným 
 	věcem začalo docházet, Swaggartovi pomocníci začali ty, kteří se takto projevovali, odvádět 
 	ze stadionu a vyhánět z nich démony. Podle neoficiálního Swaggartova životopisu sám 
 	Swaggart při jednom ze svých kázání zjistil, že se stadionem šíří divný zvuk. Lidé začali 
 	štěkat. Swaggart na to reagoval tím, že přikázal každému jednotlivému démonu, aby opustil 
 	stadion. Po tomto příkazu se rozhojnilo ticho699. Identickou příhodu potvrzuje i Ch. S. Graves 
 	ve své knize Požehnání, či odpadnutí?700 V té době však byl již Swaggart pohlcen 
 	mimomanželským vztahem s prostitutkou a poslušnost démonů jeho příkazu si mohl vyložit i 
 	jako polehčující okolnost701. 
 	Protože Swaggart byl v této době zapleten do sexuálního skandálu, jeho prestiž utrpěla a tento 
 	příběh upadl v zapomnění. Ukazuje ale na jednu nespornou skutečnost. Klasičtí letniční, jako 
 	byl Swaggart, pozdější superintendent Assemblies of God George Wood nebo známý letniční 
 	
 	695 John Wesleyś Journal, as quoted in Knox, Enthusiasm, s. 325, 533. In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival, 
 	s. 179-180. 
 	696 Sugar To Mask Poison – The UK Church Infected. 
 	697 SEAMAN, Ann Rowe. Swaggart: the unauthorized biography of an American evangelist, s. 332. 
 	698 BURNS, Cathy. Unholy Laughter.  
 	699 SEAMAN, Ann Rowe. Swaggart: the unauthorized biography of an American evangelist, s. 332. 
 	700 When Jimmy Swaggart took his crusade to South America in 198_, was it 1986, Kevin? Late ‘86 or early ‘87, huge 
 	stadium in Argentina, 80,000 people filled the stadium every night, and during the worship service, during the preaching, 
 	there were literally hundreds of people in this congregation who would begin to laugh hysterically and throw themselves 
 	down on the ground. They would howl like dogs, they would bark like dogs, they would roar like lions, they would make all 
 	kinds of wild sounds, and when these strange things began to happen, the ushers went and physically restrained them, took 
 	them outside the coliseum to a tent outside, and they cast the devil out of them. But now, when you do that, it’s evidence that 
 	the Holy Ghost is doing something in your life. Larry Thomas, “No Laughing Matter”, (Audiotape, October 1994) In: 
 	GRAVES, Charles S. Anointing - or Apostasy?  
 	701 SEAMAN, Ann Rowe. Swaggart: the unauthorized biography of an American evangelist, s. 332. 
 	169 
 	evangelista David Wilkerson, považovali neobvyklé manifestace za případné možné projevy 
 	zlých duchů702. I oficiální a opatrné stanovisko Assemblies of God z roku 2000 je k 
 	podobným manifestacím velmi obezřetné703. To opět poukazuje na zcela rozdílnou percepci 
 	duchovních projevů, které se dnes mezi moderními charismatiky šíří. Zprvu dokonce i 
 	Annacondia tyto projevy považoval za působení démonů, nicméně, jak bude uvedeno později, 
 	američtí charismatici, kteří zvířecí manifestace exportovali do Severní Ameriky, v nich 
 	nezdolatelně viděli manifestace Ducha svatého. Při zatím nejčerstvějším probuzení ve sboru 
 	Assemblies of God v Lakelandu v roce 2008, už tamní evangelista Todd Bentley například 
 	považoval zvuk „štěkání psa“ nebo „pípání kuřete“ za projev sestoupení mocného prorockého 
 	ducha704. 
 	Pro řadu teologů a religionistů jde o pouhou hysterii, jejíž benefit nalézají maximálně v jisté 
 	psychogenní katarzi. Nicméně, podle laického pohledu na videa z té doby, můžeme často 
 	shledat, že lidé dokázali tak neskutečných fyzických výkonů, že je lze stěží přičíst jen na vrub 
 	nervové soustavy a motorických pohybů. 
 	2.7.9 Argentinské probuzení dnes 
 	Argentinské probuzení v sobě kombinuje mnoho podnětů, které vyústily v mohutné 
 	probuzení, kterému se dostalo odezvy v širokých vrstvách společnosti, počínaje původně 
 	konzervativními evangelikály, přes politiky až po sdělovací prostředky. Jedná se o unikátní 
 	směs podnětů hnutí Pozdního deště a Obnovy uzdravování, která mezi argentinské křesťany 
 	pronikla skrze misii Tommyho Hickse, dále pak hnutí Víry skrze Omara Cabreru a Hectora 
 	Gimeneze a lidového katolicismu, obohacenou o vlivy z původních jihoamerických 
 	náboženství s prvky voodoo. Lidé jako Carlos Annacondia zde dokázali zužitkovat všeobecně 
 	rozšířené povědomí o zjevování ďábla a démonů. Výskyt zlatého prachu mohl s úspěchem 
 	navázat na legendy obsažené v brazilském šamanismu a v lidovém okultismu705. Novotný si 
 	
 	702 WOOD, George. The Laughing Revival. 
 	703 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	704 During this visitation the pastor's wife (it was an AoG church) got totally whacked by the Holy Ghost- she began running 
 	 around barking like a dog or squawking like a chicken as a powerful prophetic spirit came on her.  Also, as this prophetic anointing came on her, she started getting phone numbers of complete strangers and calling them up on the telephone and 
 	prophesying over them. She would tell them that God gave her their telephone number and then would give them words of 
 	knowledge. Complete strangers. Then angels started showing up in the church. In: BENTLEY, Todd. Angelic Hosts. 
 	705 Např. Zeus sestoupil na obnaženou Danae, aby ji svedl, ve formě zlaté pěny. Zeus byl též uctíván v Babylonii jako Beltis. 
 	V Hinduismu, v raných spisech Rigved, se taktéž bohové lidí dotýkali ve formě zlatého prachu. Např. v józe, v pozici Vijana, 
 	má spirituální duchovní zlatý prach ve formě deště moc transformovat lidské buňky. Dále se zlatý prach objevuje v ódě 
 	satanisty Aliestera Crowleyho nazvané “Hymna Luciferovi”. V roce 1993 měla dívka Nancy ve Fatimě vidění, že Matka 
 	rozhazuje zlatý prach jako znamení požehnání. V hororové klasice se např. na místě působení Drákuly taktéž objevoval 
 	zlatý prach. 
 	170 
 	všímá i prvků alchymie, kdy byly olověné plomby transmutovány ve zlaté706. Tyto projevy 
 	lidové zbožnosti a charismatického entusiasmu byly na katedře církevního růstu Fullerova 
 	semináře, pod Wagnerovou supervizí, přetaveny v systematické manuály strategického 
 	 duchovního boje a mnoho revivalistů skrze ně získalo akademické tituly. Vznikla tak zcela 
 	unikátní směs teologie, která v sobě zahrnuje všechny Wagnerovy změny paradigmatu, od 
 	církevního růstu, boj s démony až po obnovu apoštolského úřadu. Jak uvádí Holvast, 
 	Argentina se tak stala Wagnerovou laboratoří pro aplikovanou teologii církevního růstu. 
 	Z Argentiny se pak, jak dále uvedla Daviesová, tato teologie úspěšně šíří do Evropy, kde 
 	často radikalizuje klasický pentekostalismus a díky své úspěšnosti inspiruje evropský 
 	evangelikalismus prakticky „en blok“. Přes všechny tyto dílčí úspěchy a slova o probuzení, 
 	získávání měst a ujišťování o křesťanském úsvitu země, revivalista Scataglini v roce 1999 
 	píše: 
 	„V Argentině se více než 90 % populace hlásí k nějaké denominaci, většina ke 
 	katolictví. Přesto však nevidíme, že by tato země fungovala na základě Božích 
 	přikázání. Titíž lidé, kteří se dovolávají na Bibli, žijí v protikladu ke knize, na kterou 
 	se odvolávají.“707 
 	Ve stejném roce, kdy byla vydána jeho kniha, přes ujišťování o prosperitě, se začala hroutit 
 	ekonomika Argentiny. Lidé napadli parlament a město Buenos Aires, kde Annacondia svázal 
 	satana, propuklo v divoký rej s vynucenými policejními zásahy708. 
 	2.7.10 Věrouka hnutí 
 	Rovněž věrouka argentinského probuzení vychází z dramatické teorie výkupného. Díky 
 	Wagnerově teologické a pedagogické zručnosti ji lze asi nejlépe vidět v knihách jeho žáků a 
 	stoupenců z řad argentinských revivalistů. Ačkoliv je zde rozpracovaná teologie 
 	mnohovrstevná, bude dobré zaměřit se na stěžejní body, které právě Argentina nejvíce 
 	akcentovala a obohatila tak poměrně kompatibilní spektrum charismatické, empirické 
 	věrouky. 
 	
 	706 NOVOTNÝ, Tomáš. Torontské požehnání pokračuje. 
 	707 SCATAGLINI, Sergeio. Oheň jeho svatosti, s 83. 
 	708 Hospodářská situace včetně zahraničního dluhu s vysokými úroky způsobila ztrátu důvěry v bankovní systém a odliv 
 	investorů a vybírání vkladů… Vláda se rozhodla pro opatření corralito, to je zmrazit všechna konta a umožnit vybírání jen 
 	marginálních vkladů. To způsobilo řadu živelných odvetných opatření a pouličních demonstrací, které přešly v napadení 
 	parlamentu. Vláda vyhlásila stav nouze a po pokračujících násilných protestech v podstatě následovalo vyhlášení státního 
 	bankrotu v roce 2002. Více o pozadí krize In: JONÁŠ, Jiří. Argentina: příběh jedné krize (1). 
 	171 
 	2.7.10.1 Adam jako bůh tohoto světa 
 	Obdobně jako v hnutí Pozdního deště, v hnutí Víry a v Pastýřském hnutí, i zde je Bohem 
 	stvořený Adam implicitně chápan jako bůh tohoto světa, jehož úkolem bylo panovat nad 
 	stvořením. Analogicky totiž, stejně jako je dnes satan „bohem tohoto světa“, musel jím být 
 	i Adam, kterému satan tuto autoritu uloupil. Annacondia uvádí: 
 	„[Adam měl] …nadvládu a autoritu nad každým živým stvořením, kterou Bůh dal 
 	člověku. Avšak když člověk zhřešil, toto postavení ztratil. Satan člověku sebral 
 	 autoritu, a stal se vládcem nad zemí. Člověk ztratil nárok na svou autoritu, když mu jí 
 	satan uloupil… Adam tím, že zhřešil, předal satanu svou autoritu. Tyto skutečnosti 
 	nám pomáhají pochopit, že ďábel opravdu má moc a autoritu.“709 
 	Podobně učí i Silvoso: 
 	„...když Bůh stvořil svět, svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi. V tom 
 	okamžiku se satan stal „ bohem tohoto světa“ a království tohoto světa s jejich slávou 
 	se stala jeho vlastnictvím.“710 
 	Satan tedy vládne světu podle zákonného nároku, který musí respektovat i Bůh a nemůže 
 	tudíž zasahovat do tohoto satanova zákonného vlastnictví. „Ačkoliv by Bůh mohl snadno 
 	zabrat svět zpátky, jeho moc je omezena morálním zákonem. Kdyby Bůh podnikl přímou 
 	intervenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení.“711 Toto prohlášení v podstatě opakuje 
 	řada argentinských stoupenců - je například podrobně rozpracováno ve Wagnerově bestselleru 
 	„Teritoriální duchové“ - a tvoří i teoretickou páteř Wagnerova dominionismu. 
 	2.7.10.2 Získání ztracené autority 
 	Jestliže má moc nad světem ďábel a Bohu nezbývá, než to respektovat, k úspěšné 
 	evangelizaci je třeba tuto pravomoc ďáblu opět odebrat. Stalo se tak de iure již skrze Kristovu 
 	oběť, která satana oloupila o jeho pravomoc, ale de facto  si církev potřebuje tento nárok 
 	ztraceného dominia   vírou přivlastnit a skrze duchovní boj na satanovi vydobýt. 
 	2.7.10.2.1 Kristova oběť 
 	Když Kristus udělil církvi autoritu, nepřevzal ji od svého Otce, ale od satana. Skrze svoji oběť 
 	totiž opět odebral satanovi pravomoc, kterou obdržel od Adama. Jak uvádí Annacondia: 
 	
 	709 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 137–138. 
 	710 SILVOSO Eduardo. Moc modlitby v Argentině. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové. s. 123-130. 
 	711 Tamtéž. 
 	172 
 	„Když to udělal, vzal autoritu ďáblovi a automaticky ji vrátil nám… Ježíš ho oslovil, 
 	konfrontoval a převzal autoritu… Shodneme se, že člověk ztratil moc a autoritu nad 
 	zemí, ale Ježíš dluh zaplatil. Když byl vzkříšen, zaplatil dluh, a nyní má právo 
 	požadovat vlastnictví země.“712 
 	Ježíš zde nejenže požaduje a přejímá autoritu nad zemí zpět od satana, ale rovněž platí „dluh“ 
 	až po vzkříšení. Až od této chvíle má „právo“ zpět nárokovat zemi. To je zcela v souladu 
 	s teorií výkupného, stejně tak jako se soteriologii hnutí Víry a Pastýřského hnutí, kde ke 
 	konečnému vyrovnání nedochází na kříži, ale až po něm. 
 	2.7.10.2.2 Autorita církve 
 	Satan tuto skutečnost ovšem nerespektuje, a dále vládne nad Adamovým dědictvím. Jediným 
 	způsobem, jak má církev tuto autoritu na satanu  nárokovat, je vírou si ji přivlastnit. 
 	Annacondia proto svým čtenářům radí, jak do této autority vstoupit: 
 	„Jenom věřme, že jsme opravdoví dědicové s Kristem v nebeském království. Náš 
 	Otec je vlastník. Má nárokovanou listinu na tuto zemi. Když si svá práva vírou 
 	přivlastníme, budeme vybaveni, abychom užívali autoritu nad démonickými 
 	mocnostmi tohoto světa.“713 
 	Nejedná se ovšem o víru v Krista, ale o víru v toto učení. Přečteme-li si pozorně 
 	Annacondiovu citaci, záhy zjistíme, že se zde proto jedná o „dvě víry“. Nejprve Annacondia 
 	popisuje, že tuto autoritu v podstatě získáme nazpět „skrze víru v něj [v Krista]“, avšak 
 	v posledku nás nenechává na pochybách, že musíme věřit i jeho teologii. Musíme věřit teorii 
 	o „od satana nazpět získané autoritě“, na jejímž základě si svá vlastnická práva nárokujeme. 
 	K tomu, abychom tedy mohli do autority původních bohů tohoto světa vstoupit, musíme 
 	souhlasit s Annacondiovou doktrínou a aplikovat ji v praxi. Nejedná se přitom o 
 	Annacondiovo a potažmo ani o Wagnerovo učení. Již Hicks své kampaně zahájil tím, že 
 	útočil na satana, aby propustil lidi, které drží v zajetí, přičemž se nejednalo o individuální, ale 
 	o kosmické exorcismy, vedené exkluzivně proti satanu. 
 	2.7.10.2.3 Duchovní boj 
 	Celá detailní strategie duchovního boje pak již jen uvádí předchozí premisu do praxe a 
 	rozvádí techniky, jak si co nejlépe Adamovo uloupené dominium na satanu znovu vydobýt. 
 	
 	712 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 41, 132-138. 
 	713 Tamtéž, s. 42. 
 	173 
 	
 	2.7.10.2.4 Svázání silného muže 
 	Wagner i argentinští apoštolové tvrdí, že k tomu, abychom mohli loupit satanovo království a 
 	vyhánět démony, je třeba nejprve „rozdrtit satanu hlavu“ neboli „svázat silného muže“. Když 
 	je silný muž (satan) svázán, démoni jsou bezmocní, dezorientovaní a neschopni boje. 
 	Annacondia proto doporučuje: „Nikomu neradím, aby se stavěl proti démonům, pokud se 
 	před tím neutkal se silným mužem… když duch Boží padne na démony, budou rozptýleni a 
 	v hrůze uprchnou.“714 Rovněž Cabrera se před svojí kampaní zavře na pět dní v hotelu a 
 	„modlí se za svázání silného muže, knížete, který vládne v temnotě v konkrétní části 
 	 vesmíru.“715 Podle Wagnera před tím Cabrera prožívá duchovní katarzi: 
 	„…opouští svět a dostává se do jiné oblasti, ve které probíhá duchovní boj… Některé 
 	duchy dokonce viděl ve fyzické formě. Jde mu o to, aby se dozvěděl jejich jména a 
 	 zlomil jejich moc nad městem. Obvykle to trvá pět až osm dní, ale někdy i více. 
 	Jednou strávil v konfliktu 45 dní. Když to dokončí, lidé na shromáždění přijímají 
 	spasení a uzdravení ještě dříve, než začne kázat nebo se za ně modlit.“716 
 	Tento názor je založen zejm. na interpretaci biblických veršů Mt 12,29717 a Da 10,10-14718. 
 	V pozadí této doktríny je představa, že Daniel skrze modlitbu v podstatě aktivoval archanděla 
 	Michaela, který bojoval za Izrael a stál proti teritoriálnímu démonovi „knížeti Perskému“. 
 	Argentinští evangelisté jsou pak přesvědčeni, že Danielova přímluvná modlitba spočívala 
 	v tom, že se Daniel přímo v modlitbě stavěl proti satanu. Annacondia Danielovu přímluvu 
 	interpretuje následovně: 
 	„Daniel se modlil s porozuměním, protože si uvědomoval, kdo je jeho nepřítel. Přesto 
 	však odpor perského knížete díky opozici zlých mocností vydržel 21 dní. Zajímalo by 
 	mě, jaká slova Daniel používal. Vidím ho, jak leží na podlaze a říká: " Poslouchej mě, 
 	
 	714 Tamtéž, s. 146. 
 	715 SILVOSO Edgaro. Moc modlitby v Argentině: 11 kapitola. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové. s. 123-
 	130. 
 	716 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63. 
 	717 „Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí 
 	jeho dům. Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ 
 	718 „A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. Muž mi řekl: "Danieli, muži 
 	vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě." Když se mnou mluvil to slovo, stál 
 	jsem a chvěl jsem se. Řekl mi: "Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým 
 	Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet 
 	dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. Přišel jsem, abych tě 
 	poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů".“ 
 	174 
 	 satane. Pusť toto město, pusť tento národ". Představuji si, jak přikazuje ďáblu v moci 
 	a autoritě Ducha svatého, jenž byl nad ním, aby pustil vše, co měl pod kontrolou.“719 
 	Ovšem ani zde nejde o novum. Už skrze angelofanii v City Bell v roce 1954 bylo studentům 
 	řečeno, že Michael bude bojovat za Argentinu. Zde ovšem ještě nebyla démonologie 
 	rozpracována do takových podrobností, jako o čtyřicet let později. Vedle kosmického 
 	exorcismu proti ďáblu samotnému je v Argentině rozvinuto i několik dalších, strategických 
 	rovin duchovního boje. Tou základní je individuální exorcismus. 
 	2.7.10.2.5 Úroveň lidská 
 	Zde je nejprve nutné se zastavit u antropologie, bez které komplikované učení o exorcismech 
 	není snadné pochopit. Annacondia, stejně jako učitelé hnutí Víry, je antropologickým 
 	trichotomistou, důsledně rozdělujícím člověka na ducha, duši a tělo. Jako i ostatní argentinští 
 	exorcisté neakcentuje biblickou zvěst o těle jako chrámu Ducha (1 K6,19), ale věří, že Duch 
 	svatý přebývá ve znovuzrozeném, zbrusu novém lidském duchu, kterého křesťan obdrží při 
 	svém znovuzrození720. V důsledku toho, že věřící člověk získal zpět vládu nad stvořením, má 
 	křesťan autoritu i nad lidskými duchy. Při vymítání může proto exorcista přikazovat stejně tak 
 	jako démonům i lidskému duchu: 
 	„Duchu člověka, vrať se a převezmi kontrolu  nad svým tělem ve jménu Ježíše… 
 	Lidský duchu, ve jménu Ježíše, převezmi kontrolu nad svojí myslí a tělem.“721 
 	Annacondia pak dává i podrobný návod, jak démony z lidí vymítat. Nejprve je třeba ďábla 
 	svázat ve jménu Ježíše Krista. K tomu dochází slovním příkazem „svazuji tě ve jménu 
 	Ježíše“. Pokud člověk ztratil vědomí, je třeba člověka probrat příkazem lidskému duchu. Poté 
 	se daného člověka zeptáme, zda souhlasí s exorcismem. Pokud ano, měl by se člověk odříci 
 	smlouvy s ďáblem, pokud nějakou učinil. Exorcismus má vyvrcholit konverzí, kde je třeba 
 	učinit hlasité vyznání, jinak ho ďábel neuslyší a člověka neuvolní ze svého vlastnictví: 
 	„Ďábel si zakryje uši, ale stejně slyší, co říkáme. Pokud si to řekneme pouze v duchu, 
 	Ježíš řekne satanu: "Ten člověk je můj", a satan na to: "Nic jsem neslyšel".“722 
 	Kristus je pak zcela bezmocný, neboť musí satanovu předstíranou nedoslýchavost 
 	 respektovat.  Když však učiní člověk své vyznání hlasité, dovolí Kristu, aby mohl říci: 
 	
 	719 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 138. 
 	720 „Duch svatý přebývá v lidském duchu. Písmo říká, že Duch svatý přebývá uvnitř a stává se s člověkem jedno“ In: Tamtéž 
 	s. 78. 
 	721 Tamtéž s. 85–86. 
 	722 Tamtéž, 91. 
 	175 
 	„Slyšels to ďáble? Odmítli tě. Už nemáš žádnou autoritu nad jejich životem. Beru si je od 
 	tebe“.723 
 	2.7.10.2.6 Úroveň stvoření 
 	Znovuzrozený křesťan, přivlastní-li si skrze Krista od satana zpět Adamovu autoritu, nemá 
 	tuto pravomoc jen nad lidskými duchy, nýbrž i nad ostatním stvořením. Projevuje se to např. 
 	tím, že Annacondia přikazuje moskytům, aby odlétli z kostela: 
 	„Řekl jsem; "bratři a sestry, povstaňme, budeme se modlit a vyženeme ty moskyty ven 
 	ve jménu Ježíše. Teď! Hned teď!" Za několik sekund byli všichni moskyti pryč… 
 	Když jsem přemýšlel nad tím, co se stalo, pochopil jsem, že když dal Bůh Adamovi 
 	 autoritu nad každým živým tvorem, byli v ni zahrnuti i moskyti. “724 
 	Tento a podobné citáty nám mohou pomoci pochopit, jak přímočarou logikou se nechají 
 	argentinští evangelisté vést. 
 	2.7.10.2.7 Úroveň geografická 
 	Pokud nahlédneme na kosmologii hnutí, resp. na její démonologickou stránku, shledáme, že 
 	je zde podrobně rozpracována hierarchie nebeských bytostí, zejména moci temna. Obecně je 
 	zde na základě Ef 6,12 snaha rozlišovat mezi plurály řeckých pojmů ἀρχή, ἐξουσία, 
 	κοσμοκράτωρ a πνευματικός 725, které nejsou nahlíženy jako synonyma, ale jako označení 
 	hierarchických bytostí říše království tmy. Κοσμοκράτωρ se pak snaží zadržet Boží dílo 
 	v určitých, jim přidělených územích. Jakkoliv se autoři snaží striktně jednotlivé hierarchické 
 	vrstvy padlých andělů oddělit, Ježíšův příkaz „démony vymítejte“ se pak týká všech těchto 
 	bytostí, včetně satana samotného: 
 	„Je důležité pochopit, že bitva se musí vyhrát v nebesích, v ovzduší. Proto musíme 
 	svazovat a vymítat démony, knížactva a mocnosti. “726 
 	Knížactva, podle předporozumění skrze knihu proroka Daniele, pak ovlivňují i jednotlivé 
 	národy. Annacondia nám pak dává návod, jak se vypořádat s duchy ovládajícími města, 
 	geografická místa nebo média: 
 	
 	723 Tamtéž. 
 	724 Tamtéž s. 46. 
 	725 „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku 
 	tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko.“ 
 	726 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 65. 
 	176 
 	„Poslouchej mě, satane! Pusť moje město, pusť moje sousedy, pusť média, pusť moji 
 	zemi ve jménu Ježíše Krista.“727 
 	Pokud není moc temna nad územím spoutána, satanu není rozdrcena hlava a démoni vyhnáni, 
 	nemůže se Boží moc projevit, neboť Bůh nemůže „legálně“ zasáhnout, protože satan nad 
 	těmito územími vládne právoplatně. Teprve až pomazaní evangelisté a jimi nasměrovaní 
 	křesťané „vyčistí“ duchovní ovzduší, pak lidé mohou hojně ke Kristu přicházet. Tato strategie 
 	novodobého duchovního boje je věroučně rozpracována ve Wagnerově bestselleru 
 	„Teritoriální duchové“, ale analogicky také např. v knize Kennetha Hagina „Autorita 
 	věřícího“. To, že je ovzduší nad Argentinou již vyčištěno – díky Annacondiově službě – 
 	ostatně mexickému pastorovi potvrdil i Bůh, když s ním ve vidění letěl nad Jižní Amerikou728. 
 	Wagner se proto snaží tuto duchovní strategii přenést i mezi americké křesťany a zejm. 
 	v kruzích NAR slaví značný úspěch. 
 	2.7.10.3 Konečné probuzení 
 	To vše, co se dnes v Jižní Americe děje (podle Scatagliniho se v Argentině ke křesťanství 
 	hlásí až 90% obyvatel) však není nic ve srovnání s tím, co má nastat. „Bůh pohnul s mojí 
 	drahou vlastí, aby se naplnilo toto proroctví, a stále s ní jedná. Ještě pořád jsme však neviděli 
 	všechno, co Bůh pro tuto zemi přichystal,“729 tvrdí Annacondia. V tomto se Argentina 
 	neodchyluje od pentekostálního mainstreamu. Také ona čeká, spolu s celým světem, na 
 	konečné probuzení poslední doby a vylití pozdního deště ztotožňuje s eschatologickým 
 	zaslíbením730. Větší sláva církve poslední doby nás proto teprve čeká v budoucnu731. Zatím 
 	jsou to teprve kapky, ale deště bude stále přibývat732. 
 	„Přijde den, kdy všichni křesťané budou mít vliv na svět svou samotnou 
 	přítomností. Naše svědectví bude tak mocné, že jako v případě apoštola Petra bude 
 	
 	727 Tamtéž, s. 143. 
 	728 „Když jsem v roce 1987 byl v Los Angeles, přišel za mnou jeden mexický pastor. Řekl: "Bratře, před rokem jsem měl 
 	vidění. Přišel jsem, abych se s tebou o něj podělil. Když jsem spal, Bůh mě vyzdvihl a letěli jsme nad celým jihoamerickým 
 	kontinentem. Když jsem letěl nad jihoamerickými státy, byl jsem i nad Argentinou. Bylo tam úplné ticho. Nevím jistě, které 
 	město jsem viděl, ale myslím, že to bylo Buenos Aires. Zeptal jsem se Pána: ´Proč je tady takové ticho?Ódpověděl: ´Je to 
 	proto, že silný muž je svázán a církev dosáhla vítězství.“ Pak dodal: ´Pán mi řekl i toto´: „Carlosova služba je stejná jako 
 	služba církve…"“ In: Tamtéž, s. 141. 
 	729 Tamtéž, s. 169. 
 	730 FREIDZON, Claudio. Duchu svatý, hladovím po tobě, s. 89,97. 
 	731 DITTRICH, Tomáš. Probuzení začíná ve tvém srdci, s. 4-5. 
 	732 FREIDZON, Claudio. Duchu svatý, hladovím po tobě,  s. 66. 
 	177 
 	dokonce náš stín uzdravovat nemocné (Skutky 5,15). Čekám, až nadejde ten den! 
 	Celým svým srdcem tomu věřím…“733 
 	Tento zázračný den podle Freidzona nastane, až dojde k novému vylití Ducha svatého a 
 	křesťané, stejně jako Kristus, skrze toto pomazání obdrží zemi za dědictví, kterou nejprve 
 	dobydou a podrobí si ji mocí svého duchovního úřadu: 
 	„Pomazání Ducha je pro věřící duchovním uvedením do úřadu. Když Pán pomazává, 
 	dává nám duchovní pravomoc, kterou každý uznává. Sám ďábel půjde proti nám a 
 	uvidí pravomoc a zastaví se… Jsme Boží svícen a světlo světa. Pokud 
 	chceme postoupit ke slavné dimenzi, musíme jednat jako Boží služebníci. Božím 
 	záměrem je, abychom s mocí Ducha svatého dobyli národy pro Krista… Pán nám 
 	říká: "Požádej, a národy ti předám do dědictví. " (Ž 2,8)“734 
 2.7.10.4 Eklesiologie 

 	Argentinská církev je silně ovlivněna Ortizovou učednickou strukturou G12 a je prakticky 
 	celá organizovaná na skupinkovém principu, kdy každý učedník má svého mistra. Tato 
 	sktruktura trvá do dnešních dní a skrze eliminaci kritiky zaručuje stabilitu. Do této sktruktury 
 	je zároveň aplikován princip Neeho poslušnosti, kritiku apriori vylučující. Proto 
 	spolupracovník jednoho z posledních velkých revivalistů, Claudio Freidzona, prohlašuje: 
 	 „Nedovolujeme – protože Bůh to nedovoluje… kritiku  druhých… Takže přijde-li 
 	někdo se slovy, která rozdělují, zraňují, ti, kteří jsou kolem něj, okamžitě reagují. Jsou 
 	vyučeni ve slovu Božím ohledně tohoto, a tedy nepřijímají takové věci.“ 735 
 	Spokojen ale může být i Gimenez, neboť i jeho společenství se řídí stejnými principy: 
 	„Už bylo dost vzájemného negativního mluvení, říká Ruben. Když za tebou někdo 
 	přijde a bude chtít negativně mluvit, řekni mu: Ty jsi úplně mimo. Čas kritizování  je 
 	pryč.“736 
 	Skrze hierarchické uspořádání církve na vrcholu s apoštoly a zamezením kritiky tak již možná 
 	není dovoleno kritizovat ani takové věci, které jsou například americkým pentekostalistům 
 	cizí a varují před nimi. Církev tak může utěšeně, jako jeden muž, bojovat s ďáblem a jeho 
 	démony a zemi může skrápět pozdní déšť probuzení poslední doby. 
 	
 	733 Tamtéž, s. 81. 
 	734 FREIDZON, Claudio. Duchu svatý, hladovím po tobě,  s. 120 – 121. 
 	735 SMETANA, Radek. Poznej více službu Claudio Freidzona, s. 13-15. 
 	736 DITTRICH, Tomáš. Probuzení začíná ve tvém srdci, s. 4-5. 
 	178 
 	2.8 Hnutí Vinice a Torontské požehnání 
 	Hnutí Vinice se svého času stalo dynamicky rostoucí kongregací s pevnou vizí a progresí 
 	charismat v životě jeho členů. Typická je pro hnutí neformální bohoslužba s výrazným 
 	prvkem moderní hudby a služba uzdravování. V misii se díky Vinici objevila i tzv. idea 
 	„evangelizace Boží mocí“. 
 	V čele hnutí stál řadu let hudebník, pastor a misiolog John Wimber (1934 – 1997). Vinice 
 	dala vzrůst i několika významným charismatickým hnutím, jako je „Promise Keepers“, svého 
 	času zastřešovala známý sbor „Kansaských proroků“ a nakonec dala vzniknout i 
 	„Torontskému požehnání“, od kterého se ovšem John Wimber, krátce před svou smrtí, 
 	oddělil. Wimberem byl výrazně ovlivněn i sám C. P. Wagner. Ten pak Vinici a její široký vliv 
 	transformoval do svébytného pojmu tzv. „třetí vlna Ducha svatého“. 
 2.8.1 Lonnie Frisbee 

 	V šedesátých letech, když USA vstoupily do Vietnamské války, se celým územím prohnala 
 	vlna odporu, která eskalovala v hnutí Hippies. Společným jmenovatelem byl odpor vůči 
 	establishmentu, volná láska, užívání drog, resp. psychedelik, a nově zrozená rocková hudba. 
 	Hnutí zastávalo vyhrocené levicové názory, pacifismus a za podpory hudebních skupin jako 
 	Beatles, se ve společných komunitách, často pod vlivem halucinogenů, praktikovala směs 
 	mystiky a východních náboženství. Záhy se vynořilo množství lidí závislých na drogách, 
 	psychicky narušených, nemocných pohlavními chorobami a mládež v USA se vlivem 
 	„sexuální revoluce“ odkláněla od křesťanských konzervativních hodnot. 
 	Mnoho deprivovaných lidí pak citelně pocítilo důsledky své nonkonformity a začalo hledat 
 	východisko. To bylo impulzem k vzestupu jednoho z nejdynamičtějších křesťanských hnutí 
 	v novověku, známém jako „Jesus People“, v širším slova smyslu označovaném jako „Ježíšova 
 	revoluce“. To dalo vzrůst i dvěma charismaticky orientovaným církvím: umírněné kongregaci 
 	„Calvary Chapel“ a z ní vycházející, radikálněji orientované „Vinici“737. 
 	Jedním z nových konvertitů byl i vyznavač okultismu, halucinogenů, nudismu a 
 	vegetariánství, Lonnie Frisbee (1949 – 1993)738. Balmer uvádí, že Frisbee během užívání 
 	vysokých dávek LSD na poušti v Kalifornii prožil teofanii, kdy byl Kristem povolán k úloze 
 	
 	737 SHIRES, Preston. Hippies of the religious right, s. 125-129. 
 	738 CROWDER, John. Miracle workers, reformers and the new mystics, s. 103 – 111. 
 	179 
 	evangelisty739. Di Sabatino potvrzuje, že před touto zkušeností Frisbee požil dávku LSD, pak 
 	odložil svůj oděv a z hloubi srdce začal volat k Bohu, aby se mu zjevil, pokud existuje. 
 	V odezvě na modlitbu obdržel zjevení, kdy mu byla ukázána jeho budoucí úloha 
 	evangelisty740. Frisbee se pak scházel s malou komunitou, se kterou experimentoval a kterou i 
 	pokřtil741. Na to odešel do San Franciska, kde studoval Akademii umění a při setkání na ulici, 
 	zřejmě pod vlivem LSD, nesouvisle mluvil o Ježíši a létajících talířích742. Nato se připojil ke 
 	křesťanské komunitě „The Living Room“ v San Francisku, kde podle McCrackena prožil 
 	konverzi743. Svoji zkušenost z Kalifornské pouště ovšem dále chápal jako autentické setkání 
 	s Bohem744. V roce 1968 se oženil a ještě před svatbou své budoucí ženě Connie sdělil, že byl 
 	dříve gay745. 
 	Po odchodu z komunity se novomanželé připojili k Chucku Smithovi, zakladateli společenství 
 	Calvary Chapel v Costa Mesta v jižní Kalifornii. Smith byl velmi překvapen Frisbeeho 
 	charismatem a zařadil ho k práci v komunitním domě „House of Miracles“746. Podle 
 	McCrackena návštěvnost Calvary Chapel během půl roku vzrostla z 200 účastníků na 2 000, 
 	což si vyžádalo hromadné křty v Pacifiku747. Spolupráce Frisbeeho jako evangelisty a Smitha 
 	jako učitele vedla během dvou let k 8 000 křtům a 20 000 konverzím748. Cusic v tomto 
 	dynamickém nárůstu vidí i vliv tzv. „Ježíšovy hudby“, která v hnutí hrála velkou roli, a 
 	protože shromáždění navštěvovala řada hudebníků, jejich produkce oslovovala a přitahovala 
 	mladé lidi749. Calvary Chappel se pak stala duchovním domovem mnoha rockových 
 	hudebníků750 a v hnutí se vytvořila unikátní směs beatu, biblické ortodoxie, pentekostalismu a 
 	chiliasmu. 
 	V roce 1971 došlo k velké medializaci hnutí, Frisbee byl vyfotografován v „Life Magazin“ a 
 	vešel do povědomí americké veřejnosti jako „Jan Křtitel západního pobřeží“. Ve stejném roce 
 	ovšem jeho charismatická orientace, která již dříve v církvi činila problém, narazila na 
 	
 	739 BALMER, Randall Herbert. The encyclopedia of evangelicalism, s. 227 – 228. 
 	740 SABATINO, David Di. Frisbee: The Life and Death of a Hippie Preacher. 
 	741 HALE, Grace Elizabeth. A nation of outsiders: how the white middle class fell in love with rebellion in postwar America, 
 	s. 240. 
 	742 ENROTH Ronald M. , Edward E. ERICSON a Peters BRECKINRIDGE. The story of the Jesus People: a factual survey, s. 13. 
 	743 MCCRACKEN, Brett. Hipster Christianity, s. 80-81. 
 	744 SABATINO, David Di. Frisbee: The Life and Death of a Hippie Preacher. 
 	745 MITCHELL, Steve. The Roots: Lonnie Frisbee. 
 	746 NICHOLS, Stephen J. Jesus Made in America, s. 125. 
 	747 MCCRACKEN, Brett. Hipster Christianity, s. 80-81. 
 	748 CLAUSSEN, Dane S. The Promise Keepers, s. 22. 
 	749 CUSIC, Don. Encyclopedia of contemporary Christian music, s. 269. 
 	750 CUSIC, Don. The sound of light: a history of gospel music, s. 128. 
 	180 
 	Smithovy umírněnější letniční pozice. Miller dokumentuje, že Smith se postavil proti 
 	emocionalismu, projevujícímu se například padáním na zem a ztrátou sebeovládání, které od 
 	počátku doprovázely Frisbeeho službu751. Po rozepři se Smithem Frisbee odchází na Floridu 
 	k Bobu Mumfordovi a připojuje se k Pastýřskému hnutí752. Zde se stal, spolu s dalšími 
 	mladými služebníky z Ježíšova hnutí, součástí Mumfordova experimentu, ve kterém 
 	Mumford mladé muže půl roku učednicky vedl753. Podle Cokera Mumford nabídl Frisbeemu 
 	pastoraci v jeho manželských problémech754, nicméně krátce na to se v roce 1973 Frisbee 
 	rozvedl z důvodu, že se jeho manželka zapletla se svým pastorem755. 
 	V roce 1980 se Frisbee vrací do Calvary Chappel, resp. k její větvi, která existovala pod 
 	názvem Vinice. Frisbee často svolával Ducha svatého a vybízel ho, aby přišel. Následně se 
 	lidé obvykle začali divoce zmítat v záškubech končetin, prudce zmítali hlavou, padali na 
 	zem, křičeli a modlili se jazyky, což bylo považováno za autentický projev moci Ducha 
 	svatého. Mnozí po této zkušenosti vyznávali Krista. Byl to podle Crowdera rovněž Frisbee, 
 	kdo je i skutečným autorem Wimberem zpopularizovaného termínu „evangelizace Boží mocí“ 
 	a byly to i identické projevy Ducha, které se později vyskytly v Torontském požehnání. 
 	Frisbeeho prorocká nadpřirozená služba ovlivnila i pozdějšího duchovního torontské Vinice, 
 	Marca Duponta756. Fresbee sám se přitom nazýval „vidoucím prorokem“757. 
 	Málokdo tehdy ovšem mohl tušit, že Frisbee byl stále praktikujícím homosexuálem. Když byl 
 	Wimberem, na popud Smithova syna, s danou věcí konfrontován, nezapřel a musel odejít 
 	z vedení758. Později, v roce 1993, vlivem aktivního sexuálního života, zemřel na AIDS. 
 	Scorgie uvádí, že jeho smrt otřásla oběma hnutími a vedla k rozčarování a zároveň mlčení o 
 	jeho osobě759. Zatímco Kathryn Kuhlmanová jej přizvala ke společnému filmování, prezident 
 	Christian Research Institute Hank Hanegraaff jej později označil za hypnotizéra760. 
 	Ačkoliv Frisbee velmi významně přispěl k rozšíření a budování dvou kongregací: Calvary 
 	Chapel a Vinice, jeho jméno prakticky zmizelo z historie obou církví a nefiguruje ani 
 	v Mezinárodním slovníku letničního a charismatického hnutí. O Lonniem Frisbeem byl 
 	
 	751 MILLER, Donald E. Reinventing American protestantism: christianity in the new millenium, s. 94. 
 	752 LEWIS, James W. a James P. Wind. American congregations.  
 	753 MOORE, David S. The shepherding movement: controversy and charismatic ecclesiology, s. 50. 
 	754 COKER, Matt. The First Jesus Freak. 
 	755 Lonnie Frisbee ministering at Vineyard Church in Dever Colorado. 
 	756 CROWDER, John. Miracle workers, reformers and the new mystics, s. 103 – 111. 
 	757 GLOVER, Betty Joyce. Woe Unto the Pastors, s. 69. 
 	758 COKER, Matt. The First Jesus Freak. 
 	759 SCORGIE, Glen G. A Little Guide to Christian Spirituality. 
 	760 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival, s. 205. 
 	181 
 	později natočen dokumentární film, který byl v roce 2007 nominován na cenu Emmy. Smith 
 	Frisbeeho na jeho pohřbu přirovnal k tragickému biblickému hrdinovi víry Samsonovi761. 
 	Některými je Frisbee považován za skutečného otce Torontského požehnání762. 
 2.8.2 John Wimber 

 	Počátky hnutí Vinice lze vystopovat v sedmdesátých letech, kdy malá skupina křesťanů hnutí 
 	Calvary Chapel v Los Angeles studovala Bibli. V čele skupiny stál Kenn Gulliksen, bývalý 
 	luterán, který prožil zkušenost křtu Duchem svatým a v roce 1974 se s malou skupinou lidí 
 	scházel v domácnosti Chucka Girarda, známého rockového hudebníka. Jedním z účastníků 
 	byl i další interpret, Larry Norman, který v širším slova smyslu uvedl rockovou hudbu do 
 	křesťanství763. Formující se hnutí kladlo důraz na chválu, mezilidské vztahy, učednictví a 
 	zažívalo explozivní růst. Věřící se scházeli v malých skupinkách, zpívali, studovali Bibli a 
 	pořádali nedělní bohoslužby, pro které se vžil název Vinice764. 
 	2.8.2.1 Mládí a konverze 
 	Za skutečného otce hnutí Vinice je ale považován John Wimber, rovněž nadaný hudebník a 
 	bývalý manažer skupiny „The Righteous Brothers“. V roce 1962 se Wimberovo manželství 
 	s jeho ženou Carol dostává do krize a ta jej opouští. Tehdy poprvé Wimber prosí Boha 
 	o pomoc. Nedlouho po vyslovení sv-191é „první upřímné modlitby“ se k němu jeho žena 
 	navrací a oba pak znovuobnovují manželství a nechávají se oddat v římskokatolickém 
 	kostele765. O dva roky později jejich syna, patrně alergického na bodnutí hmyzem, pobodal roj 
 	včel, a ten začal otékat. Zoufalý Wimber nenacházel slova pro modlitbu a ke svému 
 	překvapení promluvil neznámým jazykem. Otoky na dětském těle rázem zmizely. Po této 
 	zkušenosti Wimberovi navštívili charismatickou bohoslužbu, nicméně dospěli k názoru, že se 
 	zřejmě jedná o démonický svod. V kritickém názoru Wimbera utvrdilo i sledování bohoslužeb 
 	se známou uzdravovatelkou Kathryn Kuhlmanovou766. 
 	Od roku 1964 vedl Wimber biblické hodiny a v roce 1970 se stal pomocným kazatelem 
 	kvakerského sboru v Yorba Linda. Zde začal navštěvovat univerzitu Azusa Pacific, kde 
 	
 	761 ARELLANO, Gustavo. Orange County: a personal history, s. 138. 
 	762 POLOMA, Margaret M . Main street mystics: the Toronto blessing and reviving Pentecostalism, s. 17. 
 	763 CUSIC, Don. Encyclopedia of contemporary Christian music: pop, rock, and worship, s. 311 – 313. 
 	764 History of the Vineyard Movement. 
 	765 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Evangelizace Boží mocí, s. 8. 
 	766 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Uzdravení Boží mocí, s. 17. 
 	182 
 	graduoval v biblických předmětech. Společenství utěšeně rostlo, ale každého, kdo prožil 
 	nějakou charismatickou zkušenost a vykládal o ní, vedl Wimber k tomu, aby sbor opustil767. 
 	2.8.2.2 Fullerův teologický seminář 
 	Počátkem sedmdesátých let, po delší frustraci, Wimber odchází ze služby pastora a v letech 
 	1974 – 1977 se stává vedoucím oddělení církevního růstu na Fullerově teologickém semináři 
 	v Pesadeně. Zde začal úzce spolupracovat se svým nadřízeným, bývalým misionářem Petrem 
 	C. Wagnerem. Při své práci se neustále setkával s tím, že letniční a charismatické církve 
 	v misijních oblastech neobyčejně rostly, zatímco americké denominace stagnovaly. Tento růst 
 	byl doprovázen divy a zázraky. Wimber nyní spolupracoval se stovkami pastorů z 27 
 	denominací, z nichž žádná nebyla letniční ani charismatická. V roce 1976 ovšem Wimberova 
 	žena Carol, členka staršovstva, prožívá ve snu křest Duchem svatým, doprovázeným darem 
 	jazyka, což doslova přetavilo její teologii. Následně se kolem ní vytváří modlitební skupinka 
 	asi 125 členů, kterým je vedením církve s požehnáním doporučeno odejít. Rovněž u Wimbera 
 	dochází k posunům. On sám uvádí, že mu Bůh uprostřed noci sdělil, že nyní převezme jeho 
 	službu a od té doby začal být Wimber přesvědčen, že služba uzdravování je realitou i pro 
 	dnešek 768. 
 	2.8.2.3 Církevní růst 
 	V roce 1977 nastoupil Wimber zpět do úřadu pastora, aby se ujal právě této skupiny, která 
 	odešla od kvakerů. 8. srpna bylo ustaveno nové společenství. Wimber uvádí, že chtěl 
 	vyzkoušet, zda divy, zázraky a růst sborů lze zakusit i v USA769. Skupina se připojila k 
 	dynamicky rostoucí církvi Calvary Chapel. Wimber v té době ještě pracoval v semináři a na 
 	plný úvazek nastoupil až v roce 1978. Vlivem nové charismatické orientace Carol Wimberová 
 	usoudila, že její muž má dar uzdravování a když spal, přiložila si jeho ruku na bolavé rameno. 
 	Pomodlila se, ramenem projela „horká vlna“ a bolest záhy zmizela. Rovněž Wimber byl ve 
 	své kazatelské službě zaměřen na divy a zázraky a systematicky vyučoval z Lukášova 
 	evangelia. Rozdělení společenství na menší skupinky pak sloužilo k tomu, že se lidé učili 
 	
 	767 Tamtéž ,  s. 43. 
 	768 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou, s. 23-48. 
 	769 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Evangelizace Boží mocí, s. 55. 
 	183 
 	modlit za nemocné. Podle Jacksona se zde až do roku 1980 charismata, jako je mluvení 
 	jazyky, neprojevovala770. 
 	Sbor ovšem rostl každým rokem o 5 000 členů, vesměs o přistěhovalce španělského původu. 
 	V té době vznikla i řada křesťanských písní. Přes vytrvalé modlitby za uzdravení se ovšem nic 
 	nedělo. Wimber se proto inspiruje četbou římskokatolického kněze Francise McNutta a 
 	službou anaheimského pastora Noela Weisse. Po měsících zoufalství, v roce 1978, konečně 
 	dochází k uzdravení jedné ženy. Wimber pak teologickou odpověď vyčetl z mraku z medu, 
 	který spatřil ve vidění a ze kterého kapal med, který někteří přijímali, jiní odmítali. Dostalo se 
 	mu i následujícího výkladu: 
 	„To je moje milosrdenství, Johne. Některým požehnání, jiným překážka. Mám hojnost 
 	pro každého. Už nikdy o uzdravení nežadoň. Problém není u mne, nýbrž tam dole.“771 
 	Počátkem dubna 1978 Wimber zjistil, že se z jeho rukou uvolňuje Boží moc jako „elektřina“ a 
 	již při pouhém vyslovení „Duch svatý“ zažil tělesný projev. Začal proto vzkládat ruce na 
 	členy svého sboru, kteří padali na zem. Aby mohl účelněji Boží moc k uzdravování přenášet 
 	na ostatní, rozhodl se Wimber, na Boží pokyn, pomazat odhodlané členy sboru po vzoru 
 	Mojžíše a Arona olejem na pravém uchu a palci pravé nohy a na palci pravé ruky772. 
 2.8.2.4 Vinice a Lonnie Frisbee 

 	Závěrem tohoto úspěšného období Wimber pozval ke kázání Lonnie Frisbeeho, který se po 
 	rozvodu vrátil do Calvary Chapel a navštěvoval Wimberova shromáždění. Frisbeeho kázání 
 	na Den matek roku 1979 se zapsalo do historie charismatického hnutí. Wimber ve svých 
 	vzpomínkách uvádí, že s tímto pozváním velmi váhal, nicméně byl si jist Božím vedením. 
 	Podle Wimbera Frisbee vydal sboru svědectví, strhující příběh o Boží milosti a poté sboru 
 	sdělil, že již dlouho zarmucuje Ducha svatého. Rozhodl se jej tedy do sboru pozvat a pronesl 
 	svoji obvyklou modlitbu: „Duchu svatý, přijď“.773 Carol Wimberová uvádí, co následovalo: 
 	„Většina mládeže se roztřásla a klesala na podlahu. Jednu chvíli to vypadalo jako 
 	bitevní pole: ležící těla po celé hale, lidé plakali, kvíleli, mluvili v jazyku… do vzniklé 
 	
 	770 ROOZEN, David A a James R NIEMAN. Church, identity, and change: theology and denominational structures in 
 	 unsettled times, s. 135. 
 	771 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Uzdravení Boží mocí, s. 67. 
 	772 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou, s. 29. 
 	773 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Evangelizace Boží mocí,  s. 33-34. 
 	184 
 	vřavy zaznívaly výkřiky! Jeden chlapec řekl: "Je to elektrický proud, nemohu se 
 	pohnout".“774 
 	Wimber byl tímto chováním zmaten, protože nenalezl v Písmu, kde by modlitba k Duchu 
 	svatému byla obsažena. Částečný klid nalezl až v četbě probuzenecké literatury, popisující 
 	shromáždění Wesleye, Whitefielda a Finneyho. Definitivním potvrzením mu byl telefonát 
 	pastora Vinice z Denveru, který mu sdělil, že přesně tak vypadaly začátky probuzeneckého 
 	hnutí Jesus People, kdy bylo spaseno mnoho lidí775. Po této události někteří členové sbor 
 	opustili a již nikdy se nevrátili. Nicméně společenství začalo dynamicky růst a během 
 	několika měsíců byly pokřtěny stovky nových konvertitů.  
 	2.8.3 Zrození Vinice 
 	Wimber i Frisbee byli zřejmě probuzením nadšeni, jejich entusiasmus však nesdílel Chuck 
 	Smith ani řada pastorů Calvary Chapel. Proto v roce 1982 shromáždil Smith vedoucí sborů a 
 	ti, podle Millera, „posadili Wimbera na horké křeslo“. Smith i Wimber si shodně vybavují, že 
 	Wimber po diskusi ostatním pastorům nabídl, že změní název svého sboru. Smith souhlasil a 
 	dotyční se shodli, že Wimberova pneumatologie se do značné míry shoduje s tím, co se 
 	uplatňuje v Gulliksenově Vinici. Mezi Wimberem a Gulliksenem vzniklo přátelství, které 
 	dalo vzniknout nové kongregaci pod názvem Vinice, která se oddělila od Calvary Chapel. 
 	Gulliksen následně u Wimbera rozpoznal vůdčí obdarování a v roce 1983 nově vzniklé 
 	uskupení následovalo třicet sborů Calvary Chapel. 
 	Wimber v té době navázal kontakty s katolíky, anglikány a dalšími církvemi a pořádal s nimi 
 	konference, kde se snažil předat charismatické poselství. Miller mluví o „wimberizaci“ 
 	některých duchovních anglikánské církve776. Sem bezpochyby patří i Nicky Gumbel, 
 	protagonista Kurzů Alfa, který v roce 1982 dostal skrze Wimberovu modlitbu dar říkat 
 	druhým o Kristu777. Na svých četných cestách byl Wimber provázen i Lonniem Frisbeem778. 
 	2.8.3.1 Divy a zázraky a MC 510 
 	V roce 1981 přichází Wimber za svým bývalým nadřízeným C. P. Wagnerem a žádá jej, zda 
 	by v rámci kurzu růstu sborů na Fullerově teologickém semináři mohla být zařazena 
 	
 	774 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou: Co přijde po obnově?, s. 30. 
 	775 Tamtéž, s. 35. 
 	776 MILLER, Donald E. Reinventing American protestantism: christianity in the new millenium, s. 49. 
 	777 MCDONALD, Elizabeth. Alpha: new life or new lifestyle?  
 	778 BEVERLEY, James A. Revival wars, s. 92 
 	185 
 	přednáška o znamení a zázracích a růstu církve. Wagner souhlasil a k účasti byl přizván i 
 	děkan Paul E. Perison. Kurz dostal pracovní název „MC 510“. Wagner byl na těchto kurzech 
 	sám uzdraven779 a poté založil tzv. „Společenství 120“, které se stalo dveřmi charismatických 
 	zkušeností do evangelikálních společenství. Kurzy budily odpor části konzervativních 
 	vyučujících a Wagner sám je označil za vysoce kontroverzní780. 
 	2.8.3.2 Kansaští proroci 
 	Zhruba od poloviny osmdesátých let se Wimber začal stýkat se společenstvím tzv. 
 	„Kansaských proroků“ (Kansas City Fellowship, KCF), které vzniklo v roce 1982 pod 
 	vedením Mika Bickla. Hnutí bylo zaměřeno s důrazem na „prorocky obdarovanou službu“. 
 	V roce 1988 Wimber vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a přepracovanosti zkolaboval. 
 	Tehdy vystoupil jeden z pozdějších prominentních proroků KCF a stoupenec hnutí Pozdního 
 	deště Paul Cain a prorocky označil Wimbera za apoštola, jehož hnutí má nastolit probuzení 
 	poslední doby781. 
 	Teologie Kansaských proroků spočívá v rekonstrukcionismu, kdy se vedle služby proroka má 
 	dostavit služba apoštola, která obnoví církev do větší slávy, než byla apoštolská církev 
 	v Jeruzalémě. Extrémní rekonstrukcionismus, spolu s kontroverzní službou jednotlivých 
 	proroků a jejich etických prohřešků, se pak staly terčem kritiky mezi samotnými 
 	charismatiky. Ermie Gruen, charismatický pastor v Kansasu, sepsal zprávu, kde 
 	zdokumentoval jejich falešná proroctví, neortodoxní učení, neetického chování a zprávu 
 	zveřejnil782. Wimber v důsledku toho roku 1990 převzal nad hnutím dohled a KCF se stalo 
 	součástí Vinice. Gruen uvádí, že Wimber před svojí smrtí ale svého spojení s Bicklem 
 	litoval783. Zprávu o konfrontacích mezi Gruenem, Bicklem a jeho proroky, přinesl v roce 
 	
 	779 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou,  s. 38. 
 	780 BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of Pentecostal and charismatic 
 	 movements, s. 1199-1200. 
 	781 Mike Bickle, pastor Kansaských proroků, popisuje toto období Cainovy služby slovy „Samuel hledá Davida“. Aby mohl 
 	Cain efektivněji zasáhnout v době vylití pozdního deště, začal hledat apoštolské přikrytí své prorocké služby. Proto odjel do 
 	Koreje, kde v Soulu navštívil letniční shromáždění pastora Yonggi Cho, aby Cho k této službě pomazal. Při setkání s ním mu 
 	však “Duch Páně řekl: „Ne to není on.” Poté Cain odjel do USA, do Baton Rouge, aby se setkal s Jimmy Swaggartem, ale 
 	Duch Páně řekl. „To není on.” Poté Cain navštívil Jamese Robisona, Pata Robertsona, navštěvoval vedoucího za vedoucím 
 	v různých státech, ale Pán znovu a znovu říkal: „To není on! To není on!“ Pak teprve nalezl Wimbera, který měl přivést 
 	celosvětové probuzení. In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit Revival, s. 147-148. 
 	782 GRUEN, Ernest J. Documentation of the Aberrant Practices and Teachings of Kansas City Fellowship (Grace Ministries). 
 	783 Interview with Pastor Ernie Gruen. 
 	186 
 	1991 Worldview Times se závěrem, že jde o klasický případ, kdy lidé následují lidská 
 	učení784. 
 	2.8.3.3 Období krize 
 	Nedlouho po Cainově proroctví dochází ke krizi. Wimber přiznává nedostatek posvěcení a 
 	modliteb v celém hnutí. Vinici opouští Paul Cain, další kansaský prorok Bob Jones je v kázni 
 	pro sexuální nečistotu a do třetice kansaský teolog Jack Deere odchází, neboť hnutí shledává 
 	v rozporu s Písmem. Wimber sám se distancuje od mnohých fenoménů, kterým do té doby 
 	věřil, jako např. „osobnímu subjektivnímu proroctví“ a „učení o poslední době“. V časopise 
 	Charisma přiznává, že udělal vážné chyby a snaží se vrátit do evangelikálního rámce“. 
 	Wimberův blízký spolupracovník Brent Rue zemřel na rakovinu jícnu a sám Wimber 
 	onemocněl rakovinou nosohltanu. Jednota sborů Vinice se otřásá a pětitisícové společenství 
 	v Denveru opouští denominaci 785. 
 	V roce 1991 byla svolána konference v Denveru, kde se Vimber odvrací od profétické 
 	teologie zpět k evangelizaci a zakládání sborů a cítí Boží vedení expandovat i do jiných zemí. 
 	Následně se v letech 1992 – 1994 začaly k Vinici připojovat charismatické sbory z jiných 
 	zemí. Nicméně Gulliksen již v roce 1992 hnutí opustil v obavě, že se pod Wimberovým 
 	vedením bude jednat o novou denominaci786. 
 	2.8.3.4 Torontské požehnání 
 	Ve stejném roce však dochází na půdě Vinice k dalším manifestacím. Stalo se tak poté, co 
 	Randy Clark, pastor Vinice v St. Louis ve státě Missouri, navštívil na základně hnutí Víry 
 	Rhema v Tulse shromáždění hostujícího evangelisty Rodneye Howarda-Browna, který sloužil 
 	
 	784 „The charges are delineated in a 233 page document entitled, " Documentation of the Aberrant Practices and Teachings of 
 	 Kansas City Fellowship (Grace Ministries)," prepared by Pastor Ernest Gruen and members of his staff. Here we found 
 	documentation of exaggerated and false prophecies by KCF staff. Many of these were used to promote their own ministry 
 	and used to influence other churches to come under the KCF umbrella. Strange teachings, i. e. Bob Jones use of the 
 	Shepherd's Rod ceremony and the idea that New Testament prophets are fallible. Documentation of occult type activities 
 	such as the promotion of out of body experiences. Documentation of institutional and psychological harm to people as a 
 	result of words allegedly coming from God. Various false doctrines that are documented include an "elected seed generation" 
 	theology to promote their uniqueness. A "new order" doctrine which teaches that the new order following the pattern of 
 	Samuel will replace the old order after the pattern of Eli. Dominion theology is a strong element. They deny this, but it is 
 	clear from our conversations with them that they do not understand Dominion Theology. They know it is controversial so 
 	they want to deny any association. Doctrine about seeking new revelation from God including seeking dreams, visions, 
 	communication with angels, the dead, and out-of body experiences. Doctrine about the restoration of the gift of Apostles and 
 	Prophets, and that hundreds of these will be trained at KCF. Further a number of ethical compromises are documented 
 	including Bickle's teaching against his charismatic brethren and then actively seeking their support. Inconsistency in his 
 	support of Bob Jones, depending on how the groups he is addressing views Bob Jones, as well as not keeping financial 
 	promises“. In: DEAN, Robert. The Vineyard And The Kansas City Prophets. 
 	785 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival. IX-XVIII. 
 	786 MILLER, Donald E. Reinventing American protestantism: christianity in the new millenium, s. 47. 
 	187 
 	v pomazání Bennyho Hinna. Brown sám sebe označuje jako „barmana Ducha svatého“, 
 	protože po vzkládání jeho rukou docházelo k projevům davového smíchu, opilosti a padání 
 	naznak. Když se Clark vrátil do svého společenství, začalo k podobným projevům docházet i 
 	zde. Na oblastním setkání ve Wisconsinu v říjnu 1993 vedoucí této oblasti, Happy Leman 
 	vyzval Clarka, aby se o své zkušenosti začal sdílet s ostatními vedoucími a i zde došlo 
 	k podobným manifestacím787. 
 	Druhým mužem, který obdržel požehnání od Bennyho Hinna, byl pastor torontské Vinice 
 	John Arnott. Ten sám prohlásil, že se za něho Hinn modlil mnohokrát, avšak když požehnání 
 	přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o Boží moc nebo zda ho Hinn srazil k zemi nebo 
 	zda ho stáhl „chytač“ stojící za ním. Chtěl spíše uzdravení nebo záchranu, než ležet na zemi a 
 	smát se788. Skutečné pomazání, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal až 
 	zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do Argentiny na 
 	shromáždění Claudio Freidzona, který rovněž přijal nové zmocnění do služby od Bennyho 
 	Hinna krátce poté, kdy byl inspirován jeho knihou „Dobré ráno, Duchu svatý“. 
 	Když se Arnott dozvěděl o Clarkově zkušenosti, pozval Clarka do Toronta a 20. ledna 1994 
 	toto setkání vyústilo v nepřetržitý devadesátidenní řetězec masových shromáždění, která vešla 
 	ve známost jako Torontské požehnání. Během shromáždění v Torontu se dále projevoval psí 
 	štěkot, hadí syčení, lví řvaní, kohoutí kokrhání, neovladatelný smích, padání naznak po 
 	vzkládání rukou do krátkého či delšího sníženého stavu vědomí, třes, četné projevy opilosti, 
 	pláč a prorocká zjevení. Stejně jako v Argentině, i v Torontu se na lidech začal objevovat 
 	zlatý prach a lidem se objevovaly zlaté zubní plomby. Torontské požehnání se záhy začalo 
 	šířit do celého světa a psychiatr a člen Vinice John Whitte spolu s Wimberem tato 
 	shromáždění označili jako obnovu789. Kritici hnutí pak poukazují na to, že se jedná o 
 	identické manifestace jako v kundalini józe790. 
 	Jen od dubna do prosince překročilo práh Torontské Vinice 75 000 lidí téměř z každé země 
 	světa. Do poloviny roku 1995 to již byly statisíce. Z Toronta se tak ústy samotných 
 	protagonistů stala „Mekka charismatiků“. V zahraničí byla nejvíce ovlivněna Velká Británie. 
 	Odhad činí, že 2 500 až 4 000 církví pořádalo shromáždění podobná Torontské Vinici. Skrze 
 	soukromé návštěvy členů z různých částí světa a službu křesťanů z Vinice se obnova dále 
 	manifestovala v londýnském sboru Holy Trinity Brompton, kde ovlivnila i rozšíření Kurzů 
 	
 	787 JACKSON, Bill. Co se to s námi jenom děje?,  s. 3. 
 	788 RISS, Richard M. A History of the Revival of 1992-1995: John Arnott. 
 	789 JACKSON, Bill. Co se to s námi jenom děje? , s. 3. 
 	790 STROM, Andrew. Shocking documentary - False spirits invade the church: Part 1 - Kundalini warning. 
 	188 
 	Alfa, které zde již předtím vznikly. Obnova v roce 1995 se dále projevila na Floridě, ve sboru 
 	Assembly of God v Pensacole a nakonec v roce 2008 progredovala v dalším letničním sboru 
 	v Lakelandu na Floridě. Kanadský evangelista Todd Bentley již dříve potvrdil, že byl 
 	navštíven ženským andělem Emma, připomínajícím zjevem Kathryn Kuhlmanovou a tvrdil, 
 	že se poprvé o tomto andělu dozvěděl od Kansaského proroka Boba Jonese791. Bentley byl 
 	rovněž ve službě mohutně prorocky potvrzen C. P. Wagnerem a podpořen Randy Clarkem 
 	spolu s Johnem Arnottem. Probuzení skončilo až tehdy, když se zjistilo, že má Bentley 
 	problémy s alkoholem, navázal vztah s členkou služebního týmu a posléze se rozvedl. 
 	Kansaský prorok Rick Joyner byl pověřen vedením procesu jeho obnovy792. Probuzení 
 	v Lakelandu sledovaly statisíce charismatiků po celém světě a vlivem internetu a televize se 
 	zřejmě jednalo o nejvlivnější charismatické probuzení všech dob. 
 	John Wimber byl zpočátku obnovou v Torontu nadšen, ale zřejmě i silná kritika z řad 
 	konzervativních křesťanů jej vedla k tomu, že odmítl restauracionistické pojetí obnovy, 
 	odsoudil očekávání a vzbuzování manifestací a nakonec Vinice sbor v Torontu vyloučila ze 
 	svého svazku. Avšak Wimber stále věřil v probuzení. I tuto svoji touhu, na sklonku svého 
 	života, podrobil lehké kritice. Je patrné, že i on se dostal pod vliv Kansaských proroků, neboť 
 	v časopise Charisma přiznal, že činil pokání z učení „poslední doby“ a spolu s Toddem 
 	Hunterem se distancovali od profétické eschatologie, která se objevila v torontském sboru. 
 	Společně odsoudili „…akceptaci proroctví, jež vytvářejí elitářskou mentalitu mezi sbory a 
 	vyvolávají dělení na ty, kteří "mají", a kteří "nemají".“793 
 2.8.4 Vinice dnes 

 	Vinice se tímto znovu stala předmětem napětí a štěpení. V roce 1996 kongregaci definitivně 
 	opustil i sbor Kansaských proroků pro nesouhlas s vyloučením Torontského sboru794. 
 	Nakonec, po prodělané chemoterapii, ozařování, vyčerpávajících tiskových konferencích, dne 
 	
 	791 „Now let me talk about an angelic experience with Emma. Twice Bob Jones asked me about this angel that was in Kansas 
 	City in 1980: "Todd, have you ever seen the angel by the name of Emma? " He asked me as if he expected that this angel was 
 	appearing to me. Surprised, I said, "Bob, who is Emma? " He told me that Emma was the angel that helped birth and start the 
 	whole prophetic movement in Kansas City in the 1980s. She was a mothering-type angel that helped nurture the prophetic as 
 	it broke out… That was the first angel that I have ever seen in the form of a woman...“ In: BENTLEY, Todd. Angelic Hosts. 
 	792 JOYNER, Rick. Todd Bentley Begins Restoration Process. 
 	793 „Je tu rozdíl v eschatologii. Vedení torontského sboru má tendenci spojovat současné vylévání Ducha svatého 
 	s očekáváním probuzení posledních dnů, které se vyznačuje znameními a zázraky, extatickými zkušenostmi a jinými 
 	manifestacemi moci, jež překračují normální průběh evangelizace, uzdravování, misie a zakládání sborů. Vinice neshledává, 
 	že tento pohled je biblický nebo představuje pomoc… Jsme znepokojeni tím, že u některých z vedení torontského sboru se 
 	objevuje "profétická teologie". Točí se kolem nového druhu extatického proroctví, které má zvěstovat druhé Letnice, druhé 
 	Skutky apoštolské a probuzení posledních dnů. Domníváme se, že takovéto chápání podstaty proroctví a jeho role v církvi 
 	vede ke značným problémům“. In: John Wimber vylučuje torontský sbor ze svazku Vinice. 
 	794 HOLVAST, René. Spiritual mapping in the United States and Argentina, 1989-2005, s. 40. 
 	189 
 	17. listopadu 1997, John Wimber umírá na krvácení do mozku. Torontského požehnání se 
 	ovšem zcela neodřekl, když napsal: 
 	„Náš počin neznamená, že jsme odmítli současnou obnovu. Mnoho našich sborů 
 	přijalo ze současné obnovy velký užitek a učinili jí součástí sborového života… Máme 
 	naději, že budou pokračovat v úsilí v obnově těchto dní.“795 
 	Po Wimberově smrti nastalo velké vakuum. Na jeho místo v roce 1998 nastoupil národní 
 	koordinátor Todd Hunter, který pak do dvou let zemřel. Národním ředitelem se místo něho 
 	stal Bert Waggoner. K roku 2007 patřilo po celém světě k Vinici 1500 církví, z čehož bylo 
 	více než 500 v USA, a tento počet má rostoucí charakter, protože centrem hnutí zůstala 
 	misie796. Wagner uvádí, že Vinice pod Wimberovým vedením byla jinou Vinicí a že divy a 
 	zázraky, které se v původním hnutí objevily, se již v takové míře neprojevují797. 
 	2.8.5 Věrouka hnutí 
 	Při snaze popsat věrouku hnutí se můžeme dostat do nesnází neboť Wimber prošel určitým 
 	vývojem. Zpočátku byl stoupencem tělesných manifestací a rekonstrukcionismu, avšak z 
 	výpovědí před jeho smrtí lze usuzovat, že se podstatně od této teologie oddělil. Přesto zde 
 	zůstávají specifické stránky učení, jako je tzv. „evangelizace Boží mocí“, a nauky, které 
 	formovaly tzv. „třetí vlnu Ducha svatého“. Velmi zajímavý je ovšem postřeh Wimberovy 
 	manželky Carol, která teologii Vinice vidí v návaznosti na kvakerské období, díky kterému 
 	mohli později zakusit „chvění, třesení, znamení a zázraky“. V rámci kvakerismu tyto projevy 
 	souvisejí s očekáváním iluminace, kterou lze patrně u Wimbera vystopovat. 
 	2.8.5.1 Role zjevení ve formování nauky 
 	Ačkoliv Wimber vycházel z Bible, přesto mu často k formulaci učení pomohlo nadpřirozené 
 	zjevení. Vidění medového mraku mu posloužilo k pochopení, proč někteří nejsou po modlitbě 
 	uzdraveni, i když tyto případy později teologicky zřetelně vysvětlil. Když váhal, jak 
 	ospravedlnit modlitbu k Duchu svatému předcházející tělesné manifestace, přesvědčil ho - 
 	podle Wimberové - až Bohem vedený telefonát přítele z Denveru. Když se dostal do 
 	teologické tísně v ospravedlňování neobvyklé praxe své církve, obdržel proroctví, že Bůh 
 	
 	795 John Wimber vylučuje torontský sbor ze svazku Vinice. 
 	796 Vineyard History. 
 	797 WAGNER, Charles Peter. 7 power principles I learned after seminary, s. 16-17. 
 	190 
 	učinil Vinici tržištěm798 a stejně tak na základě vnitřního pohnutí začal starozákonním 
 	rituálem mazat členy sboru olejem. 
 	2.8.5.2 Manifestace Ducha svatého 
 	Možná právě zde lze vysledovat kvakerské dědictví očekávání iluminace, vtělené do 
 	charismatické zbožnosti. Wimber často při očekávání Božího jednání používal modlitbu 
 	k Duchu svatému v imperativu. Modlil se tímto způsobem za zmocnění služebníků ke službě, 
 	za uzdravení nemocných i za požehnání celého shromáždění: „Duchu svatý, přijď“. Zde stojí 
 	za pozornost srovnání s modlitbou Frisbeeho, se kterou měl Wimber zpočátku problém. 
 	2.8.5.3 Chvály a uctívání 
 	Hudba, pro své dědictví v hnutí Jesus People a snad proto, že byl sám Wimber špičkovým 
 	hudebníkem, stála vždy v popředí bohoslužeb. Hudební projekce na shromážděních trvala až 
 	několik hodin a Wimber prohlašoval, že našel v hudebním vzývání klíč k duchovní obnově. 
 	Písně z Vinice se rozšířily prakticky do všech církví světa a dodnes se s oblibou hrají pro 
 	svoji jednoduchost, srozumitelnost a melodičnost. Později začala mít hudba i profétický, 
 	eschatologický a ve spojení s evangelizací i soteriologický ráz. Zrodila se definice, že chvála 
 	je cesta do Boží přítomnosti. V roce 1989, pastor Vinice a pozdější vedoucí hnutí Promise 
 	Keepers James Ryle, obdržel sen ohledně skupiny Beatles. Obsahem bylo zjevení, že Bůh 
 	pomazal skupinu Beatles, aby ohlásil celosvětové probuzení, avšak v roce 1970 vzal toto 
 	pomazání zpět, aby je rezervoval pro křesťanské hudebníky, kteří by v roce 1990 ohlásili 
 	celosvětové probuzení. Toto proroctví bylo vyhlášeno na "Konferenci žně" v Denveru v 
 	listopadu roku 1990799. 
 	2.8.5.4 Uzdravení 
 	Wimber chápal člověka jako komplexní bytost. V souladu s moderní medicínou věřil, že 
 	mnohé nemoci mají psychickou, resp. pneumatickou příčinu. V důsledku pak zastával teorii 
 	tzv. vnitřního uzdravení, které bylo v té době vyučováno mnohými křesťanskými psychology 
 	a duchovními. Wimber se dovolává J. Dobsona, M. Scanlana, F. MacNutta a R. Bennetové. 
 	Tělesné uzdravení zde mělo následovat po odstranění duchovní nebo duševní příčiny. 
 	Obvykle se jednalo o újmu z dětství, kdy byl např. syn psychicky zraněn svým otcem, byl 
 	
 	798 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou, s. 29. 
 	799 RYLE, James. The "Sons of Thunder". 
 	191 
 	nepochopen nebo ponížen a nyní se zasuté trauma somatizovalo800. Psychickým projevem 
 	tohoto „vnitřního zranění“ byl nejčastěji pocit bezcennosti nebo sebenenávist. Somatickou 
 	manifestací pak mohla být  „migréna, bolesti trojklanného nervu, zažívací potíže, noční hrůzné 
 	můry, závrati“801. 
 	Uzdravování se pak stalo centrální částí Wimberova chápání evangelia a pevnou součástí 
 	bohoslužeb. Wimber obecně věřil, že nemoc pochází od ďábla a že Bůh nemoc připouští, 
 	avšak nesešle802. Při službě uzdravení očekával iluminaci, kdy mu Duch svatý zjeví slovo 
 	poznání a nad nemocnými, které Bůh uzdravoval, někdy viděl kužel světla803. Nemoci pak 
 	byly Wimberovi a dalším modlitebníkům nadpřirozeně zjevovány. Někdy se jednalo o bolest 
 	v určité oblasti jeho těla, která je nemocná u člověka, za kterého se modlil. Jindy duchovně 
 	viděl přesně to místo, které je nemocné nebo ho pokrýval tmavý stín. Jindy viděl dravce, 
 	hady, krokodýly uvnitř nebo na povrchu těla...804 
 	2.8.5.5 Impartace duchovních darů 
 	Wimber věřil, podobně jako snad všichni charismatici, že duchovní dary lze přenášet cíleným 
 	vzkládáním rukou. Klasickým příkladem bylo vkládání rukou pro „uvolnění daru 
 	uzdravování“. Cítil, že se mu z rukou uvolňuje energie a že lze druhým předat to, co sám od 
 	Boha dostal. V charismatické teologii se tomu říká „impartation“ a tato praxe se hned 
 	zpočátku stala terčem kritiky letničních církví805. 
 	2.8.5.6 Evangelizace Boží mocí 
 	Wimber učil, že evangelium Království má být provázeno Boží mocí, kam patří zejména 
 	uzdravování a exorcismus. Vedle dobrých skutků, proklamace a přesvědčování tato 
 	demonstrace Boží moci má vést ke konverzi těch, kteří jsou s ní konfrontováni. Některé 
 	projevy Boží moci však byly velmi neobvyklé, stejně jako praxe modlitby k Duchu svatému. 
 	Podle mnohých se jedná o dědictví pocházející od Lonnieho Frisbeeho. Nicméně i řada 
 	protagonistů Torontského požehnání jako je Benny Hinn nebo Claudio Freidzon se shodují, 
 	že bez modlitby k Duchu svatému nelze jeho manifestací docílit. 
 	
 	800 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Uzdravení Boží mocí,  s. 93. 
 	801 Tamtéž, s. 96. 
 	802 Tamtéž, s. 93. 
 	803 WIMBER, John. Neseni třetí vlnou, s. 29. 
 	804 WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Uzdravení Boží mocí,  s. 214. 
 	805 Imparting of Spiritual Gifts. 
 	192 
 	2.9 Prorocké hnutí 
 	Za počátek moderního prorockého hnutí, které je spojeno s apoštolskou obnovou, bývá 
 	považováno hnutí Kansaských proroků, které bylo ovlivněno dřívějším působením Williama 
 	Branhama a hnutím Pozdního deště. 
 	2.9.1 Kansaští proroci 
 	Společenství „Kansaských proroků“ Kansas City Fellowship (KCF) vzniklo jako iniciativa 
 	Mika Bickla (*1955) počátkem osmdesátých let. V roce 1982 Bickle na své cestě v Egyptě 
 	uslyšel Boží volání, které ho vedlo k zahájení díla, které se mělo dotknout celého světa. 
 	Proroctví cestujícího služebníka Augustina Alcaly Bicklovi potvrdilo, že se má přestěhovat ze 
 	St. Louise do Kansasu a začít nové Boží hnutí, což ve stejném roce Bickle učinil806. V roce 
 	1983 přijíždí i prorok Bob Jones, připojuje se k Bicklovi a po různých znameních je v hnutí 
 	veřejně označen jako „vidoucí resident“807. Jones již předtím, v roce 1975, prožil zkušenost 
 	klinické smrti, kdy se dostal mimo tělo, ale Bůh mu řekl, aby se vrátil zpět s tím, že má 
 	vyučovat vedoucí církve poslední doby, že staré vůdcovství skončilo a nastává jeho nová 
 	kvalita. Když se zotavil, Bůh mu sdělil, že na jihu Kansasu pozvedne hnutí mladých lidí, které 
 	povede 27 letý muž. V roce 1983, než roztaje sníh, pak tito Jonese přijmou808. Mezi další 
 	prominenty a ty, kdo byli s hnutím spojováni, později patřili Paul Cain, John Paul Jackson, 
 	Rick Joyner, David Parker, Jim Goll, Francis Frangipane, Reuven Doran, David Drilling a 
 	Jack Deere809. 
 	V roce 1986 Bickle založil paracírkevní organizaci „Grace Ministries“. Její vize spočívá ve 
 	vytvoření „apoštolských týmů“ působících v tzv. „městských sborech“ podle principu „jeden 
 	křesťanský sbor na jedno město“, v jehož čele má stát apoštol. Jsou zde zakládány prorocké 
 	školy „Shiloh Ministries“ pro vzájemné sdílení prorockých služebníků. Je zde služba „Joseph 
 	Company“ určená k podpoře lidí v oblasti zaměstnání a domy modliteb IHOP, kde má dojít 
 	k eschatologické obnově Davidova bohoslužebného stánku podle starozákonního levitárního 
 	modelu a kde má probíhat nepřetržitá přímluva po dobu 24 hodin denně. Dále je zde rozvíjena 
 	tzv. služba „Izrael Mandate“, která spočívá v podpoře Izraele810. Při zrození prorocké služby 
 	
 	806 POLOMA, Margaret M. Main street mystics, s. 149. 
 	807 RANDLES, Bill. Weighed and found wanting, s. 62. 
 	808 POLOMA, Margaret M. Main street mystics, s. 150. 
 	809 BOOTH, Tricia. KCP: The Roots of the Revival. 
 	810 The Kansas City Prophets: Inside a Prophetic Service. 
 	193 
 	pak měla pomáhat jistá Emma, což je ženský mateřský anděl, o kterém referoval Bentley po 
 	rozhovoru s Bobem Jonesem811. 
 	V roce 1987 se Bickle v Birminghamu setkal s Paulem Cainem, dřívějším spolupracovníkem 
 	Williama Branhama, a ten se později připojil ke služebnímu týmu KCF jako vedoucí skupiny 
 	proroků. V roce 1988 Jones Bicklovi předpověděl, že mu zavolá John Wimber, čímž se mu 
 	otevřou dveře ke službě s Vinicí. Když se tak stalo, Bicklovo hnutí natolik Wimbera 
 	ovlivnilo, že nasměřoval Vinici k prorocké obnově. Při návštěvě Paula Caina v prosinci ve 
 	Vinici v Kalifornii jeho slova poznání přicházela s takovou mocí, že v budově vyhořely 
 	pojistky nahrávacího zařízení a byla zničena videokamera. Tím se opakovalo něco 
 	podobného, co se již stalo, když Cain sloužil v Bicklově přítomnosti v Olathe, kde dokonce 
 	do budovy vtrhli hasiči, neboť Cainovo pomazání jim signalizovalo požár812. Jones pro 
 	Cainovo silné zmocnění nazval jeho prorockou službu „Boží teror“813. 
 	V roce 1990, po vnitřních bojích a diskusích s Bicklem, jeden z otců charismatického hnutí 
 	v Kansas City, pastor Ernie Gruen, publikoval své kázání „Máme mlčet a usmívat se?“, kde 
 	otevřeně mluvil proti falešným proroctvím v KCF. Uvedl, že měl strach, neboť Bickle 
 	implikoval jeho smrt, jestliže bude stát proti jeho učení. Poté dal Gruen do oběhu svoji 
 	obsáhlou zprávu, kde zdokumentoval falešná proroctví a učení, včetně etických 
 	pochybení KCF814. Následoval velký skandál. KCF z počátku vyjádřilo nelibost, ale 
 	deklarovalo otevřenost ke korekcím. V červnu pak Bickle všechny aktivity podřídil Vinici, 
 	skandál utichl a sbor byl následně do Vinice inkorporován pod názvem „Kansas City Metro 
 	Vineyard Fellowship“. Wimber podnikl určitou korekci a hnutí, díky jeho vlivu, mělo 
 	otevřené dveře v Anglii, kde Evangelikální aliance vydala k hnutí kladné stanovisko a 
 	anglikánský biskup David Pytches napsal knihu „Some Said It Thundered“, která dodala hnutí 
 	kredit815. Touto knihou byli osloveni i někteří čeští charismatici, kteří se v té době otevřeli 
 	prorocké službě Jima Golla816. 
 	Po vypuknutí Torontského požehnání se Kansaští proroci angažovali v jeho prospěch a Cain 
 	v Torontu začal otevřeně vyučovat letničními odmítané nauky hnutí Pozdního deště817. O rok 
 	později pak sám John Arnott navštívil Kansas City. Po vyloučení Torontského sboru 
 	
 	811 BENTLEY, Todd. Angelic Hosts. 
 	812 Joyner, Rick. Kdo je Paul Cain, s. 323– 324. 
 	813 DAGER, Albert James. Vengeance is ours, s. 113. 
 	814 GRUEN, Ernest J. Documentation of the Aberrant Practices and Teachings of Kansas City Fellowship (Grace Ministries). 
 	815 PRASCH, Jacob James. Paul Cain, R. T. Kendell, and Friends. 
 	816 DRÁPAL, Dan. Zlom: Historie Křesťanského společenství (III),  s. 31. 
 	817 OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	194 
 	Wimberem v roce 1996 sbor Kansaských proroků opustil Vinici a Cain hnutí volal k návratu 
 	k jeho prorockým kořenům a zahájil službu v Shiloh Retreat Center. V roce 1999 Bickle začal 
 	rozvíjet službu IHOP a v roce 2000 opustil službu pastora, aby se již plně věnoval IHOP a 
 	„Shiloah Ministry“. Na jeho místo nastoupil Floyd McClung, který byl více než 30 let jedním 
 	z vedoucích charismatické organizace Mládež s misií - YWAM. Mezi nejvýrazněji prorocky 
 	obdarované osobnosti, které se v počátku hnutí těšily zvláštní úctě, byl vedoucí proroků a 
 	v podstatě duchovní otec Paul Cain a vidoucí senior Bob Jones. 
 2.9.2 Bob Jones 

 	Jones se narodil v roce 1929 a je považován za proroka, který má až několik zjevení za den. 
 	První andělské navštívení prožil v devíti letech a ve třinácti jej čekalo Boží navštívení, když 
 	k němu Bůh zvolal z třtinového pole a o dva roky později mu zjevil jeho službu. Nicméně 
 	Jones žil dále rozmařilým způsobem života, vstoupil do námořnictva a holdoval alkoholu, až 
 	se nervově zhroutil a ve 39 letech se ocitl v psychiatrické léčebně pro válečné veterány. Zde 
 	k němu promluvil ďábel a sdělil mu, aby zabil ty, kteří jsou zodpovědní za jeho stav. On však 
 	volal k Ježíši a ten jej vedl, aby jim odpustil. Když tak učinil, byl uzdraven a „začal mít vize, 
 	vytržení, slyšel hlasy, měl sny, andělská navštívení a démonické konfrontace“ 818. Předpovídal 
 	události v církvi i v sekulární sféře. Mezi jeho známé proroctví, podle Gruena, patří 
 	předpověď, že do roku 1990 zemře v důsledku Božího soudu tisíc křesťanských vedoucích819. 
 	V roce 1984 obdržel zjevení, že v církvi nastane „občanská válka“. V této vizi bylo mnoho 
 	křesťanů, kteří se smáli a tančili a byli oblečeni do pestrých obleků. Během párty se však 
 	někteří začali stranit a jejich barva obleku se změnila buď v šedou, nebo v modrou. Mezi 
 	těmito skupinami pak začala „občanská válka“. Tato vize se rozšířila i mezi ostatní proroky a 
 	byla vykládána tak, že modrá znamená nebe (což jsou křesťani vedeni Duchem svatým) a 
 	šedá znamená mozkovou kůru (což jsou křesťané žijící podle přirozené mysli své lidské 
 	moudrosti). Když vypuklo Torontské požehnání, někteří jeho vedoucí zde viděli naplnění 
 	onoho proroctví820. Mezi další známé Jonesovo proroctví patří zjevení o Pastýřské holi. Pán 
 	
 	818 „Early in the morning on his ninth day in the hospital, the devil began to speak. "Everyone has mistreated you all your 
 	life, no wonder you are like you are. You deserve to get even with them. There is a list of 12 people that are responsible for 
 	your being here. Why don't you run away tonight and go kill them, then come back? They've got you in the crazy ward 
 	anyway and you're going to be here the rest of your life. They won't do anything to you... Bob began to have visions and 
 	words spoken to him by the Lord. They came in a variety of ways: through open visions, trances, audible voices, dreams, 
 	angelic appearances and demonic confrontations. These words and visions often foretold future events in both church and 
 	national affairs. These experiences never contradicted the word of God“. In: Conference Speakers: Bob Jones. 
 	819 BICKLE, Mike, JONES, Bob. Visions & Revelations. KCM, O Fall, 1989 In: GRUEN, Ernest J. Documentation of the 
 	Aberrant Practices and Teachings of Kansas City Fellowship (Grace Ministries). 
 	820 The Way of Cain. 
 	195 
 	se v něm Jonesovi zjevil a sdělil mu, že jej hodlá navštívit každého roku v Den smíření a 
 	každý služebník se jednou do roka musí ukázat před svým pastýřem a obstát před prorockou 
 	inspekcí, kde budou zjeveny jeho nevyznané hříchy821. Jones dodnes publikuje svá každoroční 
 	proroctví pod názvem „Pastýřská hůl“822. 
 	V roce 1991 byl Jones Wimberem kázněn pro „manipulaci lidí pro svou osobní žádost, 
 	sexuální nečistotu, vzpouru vůči pastorské autoritě, očerňování vedoucích a podněcování 
 	hořkosti v těle Kristově“823. Poté Bickle Jonese přemístil z veřejné služby do pozadí. Jones je 
 	i autorem myšlenky, která se později rozšířila v prorockém hnutí, když uvedl, že proroctví 
 	novozákonního proroka se naplňuje zhruba z 65 procent a u některých proroků jen na 10 
 	procent. Ti nejzralejší dosahují úspěšnosti 85 – 95 procent824. 
 	Dnes má Jones vlastní službu a je podporován Rickem Joynerem. Je rovněž častým hostem 
 	v pořadu „Extreme Prophetic“, což je služba, která je apoštolsky přikryta i Jimem Gollem825. 
 2.9.3 Paul Cain 

 	Paul Cain se narodil v roce 1929 v Texasu. Jeho matce bylo 44 let, měla tuberkulózu, trpěla 
 	rakovinou obou prsů, dělohy a měla srdeční vadu. Na smrtelné posteli prožila andělskou 
 	návštěvu, kdy ji anděl sdělil, jak pojmenuje svého syna, který bude kázat evangelium podobně 
 	jako apoštol Pavel826. Cainova rodina byla obdařena dary vidění a Cain tak mohl vědět, když 
 	osoba měla být uzdravena a rovněž věděl, když měl někdo zemřít827. Později i on sám v sedmi 
 	letech prožil návštěvu anděla, který mu oznámil jeho povolání a již v sedmnácti sloužil s 
 	vlastním stanem při Probuzení uzdravování. Na andělský pokyn jej William Branham přibral 
 	ke svým tažením. V devatenácti letech Paula opět navštívil anděl, který mu sdělil učení o 
 	Jóelově armádě, která má představovat Hospodinovo vojsko poslední doby, které si podmaní 
 	zemi. Nakonec se mu na sedadle automobilu zjevil sám Ježíš Kristus a povolal ho k celibátu a 
 	později na Caina vložil ruce, aby ho zbavil jeho citů. Když cestoval po Skandinávii, byl přesto 
 	obviněn, že byl zapleten s jistou ženou. V té době se hnutí uzdravování dostalo do skandálů a 
 	
 	821 The Kansas City Prophets. 
 	822 Shepherd's Rods. 
 	823 Public statement of John Wimber. Association of Vineyard Churches 12. November 1991, In: HANEGRAAFF, Hank. 
 	 Counterfeit Revival, s. 149. 
 	824 Examining Bob Jones's Shepherd's Rod. 
 	825 XP Ministries & Christian Services Association. 
 	826 JOYNER, Rick. Kdo je Paul Cain, s. 323– 324. 
 	827 PYTCHES, David. Some said it thundered,  s. 24–25. 
 	196 
 	Cain prožil 25 let v ústraní. Dostal však zaslíbení, že ještě za svého života uvidí křesťany 
 	„nového druhu“ a bude povolán iniciovat službu „poslední doby“828. 
 	Po uplynutí těchto „tichých let“ dostal Boží příkaz, aby - podobně jako Samuel - nalezl a 
 	pomazal apoštola pro probuzení poslední doby, kterého rozpoznal v Johnu Wimberovi. 
 	Cainova prorocká služba, stejně jako Branhamova, vyniká téměř absolutní přesností v odhadu 
 	minulosti a současnosti těch, kterým Cain takto slouží. I jeho někteří kritici nepopírají jeho 
 	jasnovidecké schopnosti, kdy dokáže přesně určovat jména lidí i jejich příbuzných a popsat 
 	jejich minulost829. 
 	Když v roce 1987 přijel Cain poprvé do Kansasu za Bicklem, avizoval jako znamení svého 
 	příjezdu napadení sněhu, a když měl v roce 1988 navštívit Wimbera, oznámil, že znamením 
 	bude zemětřesení. Oboje bylo Bicklem a Wimberem později dosvědčeno830. V roce 1991 
 	odjel Cain do Anglie, kde se připojil ke sboru ve Westminsterské kapli pod vedením 
 	významného evangelikálního vedoucího T. R. Kendalla a společně vydávají knihu s názvem 
 	„The Word and The Spirit“. Vyšla v roce 1996 a byla chápána jako výraz jednoty mezi 
 	reformovanými evangelikály a charismatiky. Cain rovněž cestoval takřka po celém světě, 
 	prorokoval světovým politikům a setkal se s prezidentem Clintonem nebo se Saddamem 
 	Husseinem. Těsně před Clintonovou volbou mu Cain prorokoval, že se stane zbožným a 
 	oblíbeným prezidentem USA. Pro své zásluhy byli nakonec Cain spolu s Joynerem oceněni 
 	řádem Maltských rytířů, což později Joyner obsáhle komentoval831. 
 	Ze své služby Cain odstoupil jen krátce v roce 2005 poté, co byl konfrontován Bicklem, 
 	Joynerem a Deerem, kteří proti němu vznesli obvinění z homosexuality a alkoholismu, což 
 	uznal a přijal jejich korekci i dobu určenou k jeho obnově. Nicméně o pár týdnů později 
 	oznámil, že se stěhuje do Kalifornie a o 12 měsíců později církev v Kalifornii uvedla, že Cain 
 	je „obnoven“ a že je znovu připraven kázat832. Dnes ho opět můžeme v dobré kondici spatřit 
 	na prorockých konferencích. 
 2.9.4 Rick Joyner 

 	Rick Joyner se narodil v roce 1949 a je dnes zřejmě mediálně nejúspěšnějším Kansaským 
 	prorokem, jehož knihy, proroctví a články se hojně překládají do češtiny. Křesťanem se stal v 
 	
 	828 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit Revival, s. 147 
 	829 STEINKAMP, Orrel. Paul Cain, Latter Rain Prophet of Renown Is Now Discredited. 
 	830 JOYNER, Rick. Kdo je Paul Cain, s. 323– 324. 
 	831 JOYNER, Rick. Knights of Malta. 
 	832 GRADY, Lee J. Fallen Ministers and Charismatic Credibility. 
 	197 
 	roce 1971 a od té doby má schopnosti „přesně předvídat určité události“ a „při pohledu na lidi 
 	příležitostně poznat detaily, například jejich problémy nebo duchovní povolání v jejich 
 	životě.“ I přes prorocké povolání do služby na plný úvazek Joyner přiznává, že jeho vztah k 
 	Bohu byl mělký, protože spoléhal více na ověřené postupy než na intimní vztah s Bohem. Z 
 	tohoto důvodů v roce 1980 odstoupil ze své služby a vrátil se do ní až v roce 1987. Tehdy ho 
 	Bůh povolal zpět s tím, že pokud se nevrátí, jeho pověření převezme jiný833. V osmdesátých 
 	letech se připojil k Bicklovi a sboru Kansaských proroků. I přes deklarovaný návrat do služby 
 	v roce 1987, již v roce 1985 se svou manželkou založil dnes již takřka světoznámé 
 	vydavatelství „Morning Star“834. 
 	Uznávaným křesťanským spisovatelem se pak Joyner stal skrze sérii tří prorockých knih 
 	„Poslední bitva“, „Povolání do poslední bitvy“ a „Pochodeň a meč“, kde popisuje svá 
 	setkávání se zemřelými, kteří mu vykládají Písmo a odkrývají budoucnost. Mezi nimi, aniž by 
 	ho jmenoval, nalezl i Williama Branhama, kterého charismatické hnutí zpravidla považuje za 
 	obdarovaného evangelistu835. V těchto vytrženích se setkal i s apoštolem Pavlem, který mu 
 	vysvětlil, které z jeho biblických spisů jsou více důležité a které méně. Byl svědkem, jak před 
 	ním poklekají andělé, jedl ze  stromu života a setkal se v nebi s pošetilými pannami z Ježíšova 
 	podobenství a s oblakem svědků z epištoly Židům 836. Ačkoliv kansaský prorok Joel Stabb, 
 	který slouží v České republice, v úvodu ke knize přiznal, že při četbě knihy „strávil hodně 
 	času s tváří na zemi - v pokání“, skutečnost, že se Joyner setkával se zemřelými, mu v 
 	Apoštolské církvi vyneslo obvinění z nekromantie837. Tento příklad jen dokresluje, jak si jsou 
 	často letniční a charismatici, přes vnější podobnost, vnitřně nesmírně vzdáleni. A nakonec je 
 	to i Joyner, který se snažil zachránit Bentleyho službu po jeho pádu v Lakelandu, a proto 
 	zahájil proces jeho obnovy. Veřejně přitom odmítl kritiku kontributora časopisu Charisma, L. 
 	Gradyho, když Bentleyho kritizoval838. V diskusích kolem této věci se množí i dohady, že 
 	Joyner chce zachránit svá proroctví, když byla Bentleymu prorokována velká služba, poté co 
 	se podřídil službě tří Wagnerových apoštolů839. Nyní se zdá být Bentley opět uschopněn a 
 	jeho stav je stále lepší840. 
 	
 	833 JOYNER, Rick. The harvest, s. 7-9. 
 	834 FRANC, Aleš. A svedou mnohé. 
 	835 MÁLIK, Peter. Kaleidoskop uzdravujúceho prebudenia I. 
 	836 JOYNER, Rick. Poslední bitva,  s. 26, 54, 56 a 82. 
 	837 Více o této věci pojednávám ve své bakalářské práci z KETM PF v Banské Bystrici. In: FRANC, Aleš. A svedou mnohé. 
 	838 ABRAHAM, Felicia. Rick Joyner’s Response to Lee Grady’s Column. 
 	839 Peter Wagner endorses Todd Bentley. 
 	840 JOYNER, Rick. Update on Todd Bentley - Note from Bill Johnson. 
 	198 
 	Joyner je autorem více než 30 knih, z nichž mnohé jsou bestsellery, a jeho služba je přijímána 
 	takřka všemi charismatiky po celém světě. Cílem jeho služby je napomáhat církvi v dosažení 
 	toho, k čemu je povolána841. 
 2.9.5 Kontroverze 

 	Služba Kansaských proroků byla několikrát podrobena kritice. Vedle Gruena již roce 1995 
 	letniční pastor Bill Randles napsal knihu „Weighed and Found Wanting“, kde proroky označil 
 	za heretické, přičemž o Jonesovi prohlásil, že by byl překvapen každým, kdo by jej 
 	poslouchal déle než deset minut a neodmítl ho jako proroka842. K prominentním kritikům 
 	patřil i Hank Hanegraaff, který ve své knize „Counterfeit Revival“ z roku 1997 označil Bickla 
 	i jeho proroky jako stoupence falešného probuzení. Určitou střední cestou se snažil jít 
 	profesor z „Tyndale Seminary“ v Torontu, James Beverley, který v knize „Holy Laughter and 
 	the Toronto Blessing“ kladně hodnotil Bicklovu kazatelskou službu, uznal za relevantní 
 	Cainova proroctví, ovšem s velkými chybami, ale byl skeptickým ohledně Jonesových 
 	proroctví. U obou však nalezl přesná a dramatická slova poznání843. V roce 1996 konzultace 
 	britských evangelikálů, podílejících se na charismatické obnově v Bawtry Hall, označila 
 	Kansaské proroky jako falešné844. Klasičtí letniční byli tradičně umírnění a zaměřili se na 
 	kritiku praxe, kterou lze zřetelně mezi proroky nalézt, a ve svém prohlášení „Prophets and 
 	Personal Prophecies“ kritizovali způsob předávání osobního proroctví845. Asi nejtvrdší kritika 
 	služby proroků zazněla od britského teologa Napiera, který v ní v roce 1996 viděl působení 
 	démonů, kteří znají minulost, a proto proroci umějí popsat osobní historii i přítomnost, ale 
 	v odhadu budoucnosti se mýlí846. Zřejmě nejvýznamnějším současným kritikem prorockého 
 	hnutí je koeditor časopisu Charisma J. L. Grady, který, ač sám charismatik, kritizuje jeho 
 	excesy i Cainovy etické diskrepance847. 
 	2.9.6 Prorocké hnutí dnes 
 	Dnes mají proroci obvykle svoji vlastní službu. Probuzení v Lakelandu, v jehož čele stál 
 	kontroverzní kanadský evangelista Todd Bentley, a které je právem považováno za 
 	
 	841 PARKER, James Donald. An interview with Rick Joyner. 
 	842 RANDLES, Bill. Weighed and found Wanting,  s. 62. 
 	843 BEVERLEY, James A. Holy laughter and the Toronto blessing: an investigative report, s. 121-135. 
 	844 A Call To Charismatic Leaders: Statement from the Bawtry Hall Charismatic Leaders Consultation. 
 	845 Prophets and Personal Prophecies. 
 	846 NAPIER, Barry K. The Kansas City Prophets. 
 	847 GRADY, Lee J. Fallen Ministers and Charismatic Credibility. 
 	199 
 	pokračování Torontského požehnání, opět přitáhlo službu známých Kansaských proroků. 
 	Mohli jsme zde vidět Jonese, jak prorokoval probuzení v Anglii848, pozorovat Golla, jak 
 	prorokuje mohutné celosvětové probuzení, které povstane v Lakelandu849, a samozřejmě 
 	Caina, kterému se zde dostalo vřelého přijetí i poté, co byl skrze svoji homosexualitu a 
 	alkoholismus suspendován samotným Bicklem850. A nakonec i samotného Wagnera 
 	s Joynerem, jak inaugurují Bentleyho do služby evangelisty, když slíbil podřídit se apoštolské 
 	autoritě851. Fiasko v Lakelandu, Bentleyho srážení lidí údery, vyražení zubu, vše prý na Boží 
 	příkaz, se ovšem kredibility proroků, zdá se, nijak nedotklo. Proto jsme v roce 2011 na 
 	konferenci KMS a EA v Praze opakovaně přivítali Jima Golla. Těsně před Bentleyho pádem 
 	se pak prakticky po celém světě šířilo i varování ohledně ženského anděla Emmy, který je prý 
 	podobný Kathryn Kuhlmanové a o kterém měl Bob Jones říci, že pomohl rozvinout počátky 
 	prorockého hnutí v Kansas City počátkem osmdesátých let. Bentley tuto kritiku sice rezolutně 
 	do televizních kamer odmítl, nicméně ještě donedávna visel tento článek na webové stránce a 
 	dodnes jej lze dohledat přes webový archív852. 
 	2.9.7 Věrouka hnutí 
 	Prorocké a apoštolské hnutí, ač jsou částečně historicky a geograficky oddělené fenomény, 
 	v současné době personálně splývají. Jejich nauka je komplementární a vychází ze stejných 
 	kořenů – poválečného hnutí Pozdního deště. Návaznost si uvědomuje i další velikán obnovy 
 	Bill Hamon, který napsal, že obnova apoštolského úřadu v devadesátých letech navazuje na 
 	prorockou obnovu let osmdesátých853. Není proto divu, že apoštolové okolo Wagnera 
 	vystupují vedle bývalých Kansaských proroků, mnozí z proroků obecně pak podle Gradyho 
 	zatoužili i po apoštolském úřadu854, přičemž prorocké hnutí není možné redukovat jen na 
 	Kansaské proroky. Drápal se teoreticky o spolupráci apoštolů a proroků na obecné rovině 
 	
 	848 Prophetic Word for the UK with Bob Jones. 
 	849 Lakeland Revival - Jim Goll Prophecy. 
 	850 Paul Cain with Todd Bentley, Pt. 1. 
 	851 Peter Wagner endorses Todd Bentley.   
 	852 BENTLEY, Todd. Angelic Hosts. 
 	853 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 77. 
 	854 „Dnes, zdá se, jsme si vytvořili z titulů fetiše. Najednou se všichni v charismatických kruzích stali biskupy (někteří byli 
 	ordinováni s prsteny, hábity a ve směšných kloboucích). Pak se ti samí hoši se špičatými klobouky začali nazývat apoštoly. 
 	Proroci na ně začali žárlit a rovněž si začali říkat apoštolové. Viděl jsem jednu dámu, která nechtěla zůstat pozadu a začala si 
 	nechat říkat „Slovutná prorokyně.“ In: GRADY, J Lee. A Message to His Holy Highness the Worshipful Bishop Rev. Dr. 
 	Apostle Grand Poobah. 
 	200 
 	zmiňuje ve své knize o apoštolské službě855. Některá z níže uvedených učení jsou pak více 
 	akcentována prorockou, jiná apoštolskou obnovou. 
 2.9.7.1 Rekonstrukcionismus 

 	Teologie Kansaských proroků spočívá v učení specifického rekonstrukcionismu, který má rovněž svůj původ v hnutí Pozdního deště, a které hlásá, že ke konci věků má povstat mohutná služba proroků a apoštolů, pod jejichž vlivem církev doroste do dospělosti a svojí 
 	slávou předčí apoštolskou církev. To bude poslední tečka za reformací. Církev se pod 
 	apoštolskou vládou sjednotí a nabude skutečné a plné postavy Krista. Ten si pak podmaní 
 	národy prostřednictvím tzv. „Jóelovy armády“, která porazí protivníky tohoto nového 
 	pořádku. Tito křesťané „nového druhu“, sešikovaní v Jóelově armádě, si přivlastní atributy 
 	vzkříšeného Krista a stanou se „zjevenými syny Božími“. Poté porazí satana, ustanoví 
 	domium a půjdou vstříc Kristově parusii. 
 	Toto učení je v USA známé pod pojmem „Království nyní“ a je identické s dominionismem 
 	nebo nabývá mírnějších odstínů teonomismu. Někteří teologové ho považují za určitou 
 	reminiscenci postmilénialismu ve směsi s premilénialismem856. Kritickou reflexí různých 
 	odstínů těchto nauk v charismatickém hnutí se zabýval například Stetz857. 
 	2.9.7.2 Apoštolsko-prorocký základ 
 	Obnova úřadu apoštolů a proroků se netýká jen vlády nad církví, ale tvoří i její samotný 
 	základ. Ve verši Ef 2,20, který popisuje, že církev je stavbou, „jejímž základem jsou 
 	apoštolové a proroci“, vidí Kansaští proroci úřady, které právě nyní, v církvi poslední doby, 
 	Bůh obnovuje. Apoštolové spolu s proroky pak sjednotí církev na principu tzv. „městských 
 	církví“ (City Churches) vedených apoštoly, které budou vybudovány na principu „jeden sbor 
 	na jedno město“. Teritoriálně urbanistická idea církve zde ovšem není originální a objevila se 
 	i mimo charismatické hnutí u čínského mučedníka Watchmana Nee858. Joyner nás pak 
 	nenechává na pochybách, že stávající církevní uspořádání na sklonku eschatologického 
 	horizontu vezme za své: 
 	„Někteří vedoucí rozpustí své organizace, protože poznají, že v Božím plánu už 
 	nehrají žádnou roli. Jiní ponechají své organizace samovolnému rozpuštění. Nakonec 
 	
 	855 Tamtéž, s. 49. 
 	856 ICE, Thomas D. The Latter Rain Revival Movement. 
 	857 STETZ, John. Svrablavé uši. 
 	858 NEE Watchman. Církev v místě.  
 	201 
 	se všechny různé služby a duchovní proudy, které měly svou vlastní identitu, rozpustí 
 	ve prospěch jediné identity… V každé obci a městě bude jen jedna místní církev… 
 	Spojení různých společenství v jednu místní církev, spolupracující v harmonii ke 
 	společnému cíli, bude v očích světa zázrakem… nadcházející události budou příliš 
 	mohutné, než aby mohly být řízeny a spravovány nějakým člověkem. Odbourávání 
 	organizací a zrušení nejrůznějších prací bude pro věrného Božího služebníka pozitivní 
 	a radostnou zkušeností…“859 
 	Bude to pak obnovená apoštolská církev, která ovšem nadobude větší slávy než církev 
 	v dobách biblických apoštolů a nebude to rovněž jen apoštolský základ biblického kánonu, 
 	ale služba dnešních apoštolů a proroků, na jejímž základě dojde k této gigantické, 
 	eschatologické transformaci. V jednom ze svých výročních proroctví to lyricky vyjádřil 
 	Jones: 
 	„Jako nový svatý baldachýn je v církvi uvolněno apoštolské pomazání a autorita, jež 
 	se začne zjevovat s dospělostí.…. Nový baldachýn bude naplněním Izajáše 4,4–6: 
 	"Panovník smyje špínu dcer siónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem 
 	soudu, duchem žhoucím…" Apoštolské pomazání bude fungovat jako oblak ve dne a 
 	 prorok bude sloužit jako plamen ohně v noci. Všichni tito budou poskytovat 
 	baldachýn slávy nad věřícími, kteří budou obmyti a pročištěni "duchem soudu" a 
 	"duchem žhnoucím"…Apoštolské vedení bude poskytovat oblakový sloup nad těly 
 	osvětlující skrytou manu pro tento den. Proroci budou jako plamen ohně v noci, 
 	ukazovat hrozivou moc a zázraky.…Mojžíš je nejlépe znám v roli proroka, Áron v roli 
 	kněze a Samuel jako soudce. Tito tři reprezentují kněžsko-prorocko-soudcovské 
 	pomazání, které bude svěřeno tomuto objevujícímu se vedení.“860 
 	Jinými slovy starozákonní trojí „kněžsko-prorocko-soudcovský“ úřad nahradí současní 
 	apoštolové a proroci, na jejichž základě má být církev poslední doby zbudována. Potvrzuje to 
 	i Jones, když uvádí: „Nadcházejícími soudci budou apoštolové a poradci budou proroci. 
 	 Základ církve tvoří apoštolové a proroci, kteří zjevují úhelný kámen, Pána Ježíše.“861 
 	
 	859 JOYNER, Rick. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	860 JONES, B. Shepherd's Rod for 1999 In: TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons. 
 	861 Tamtéž. 
 	202 
 	2.9.7.3 Církev jako inkarnace Krista 
 	Církev, která opustí denominační uspořádání a transformuje se na novém apoštolsko-
 	prorockém základě, pak bude představovat úplnou postavu Krista a stane se jeho inkarnací. 
 	Jde o klasickou eschatologickou figuru, která v různých obměnách prostoupila celou 
 	charismatickou obnovu. Již podle Warnocka a Hagina církev představuje Krista, takže, jak to 
 	jadrně vyjádřil Hagin, „My jsme Kristus“ a Kristus bez své církve nedokáže nic vykonat. 
 	Kansaští proroci uvažují v podobných intencích, jen tuto Boží inkarnaci vyhlíží v budoucnu. 
 	Frangipane to vyjádřil slovy zkušeného teologa: 
 	„Když Kristův Duch vstupuje do hmotného světa, musí přijít skrze fyzické tělo… Když 
 	Kristus poprvé vstoupil do našeho světa jako dítě, byla to Marie, koho Bůh k narození 
 	Krista zvolil. Život Marie představují kvality, které církev musí mít, aby chodila 
 	v plnosti Krista… [Bůh nás připravuje] jako Marii, k narození služby jejího Syna. 
 	Právě nyní, v lůně panenské Církve, svatý záměr Kristův roste, očekávajíce dospělost, 
 	být připraven dát zrod v moci v Bohem daném čase… panenská Církev „pracuje 
 	v porodních bolestech“ (Zj 12,1–2)… právě teď se peklo třese a nebe v úctě přihlíží, 
 	proto vám říkám, ještě jednou, panna je s dítětem. Před samotným návratem Krista se 
 	poslední panenská Církev stane těhotnou Božím slibem. Z její dřiny vyjde Tělo 
 	 Kristovo,  pozvednuté k plnému obrazu své Hlavy, Ježíše Krista. V jednotném projevu 
 	svatosti, moci a slávě, povstane Nevěsta Kristova. “862 
 	Zrod této slavné církve, často chápané jako církev „bez vrásky a poskvrny“, je zde spojován 
 	s verši ze Zj 12,1-5, kde žena oděná sluncem porodí pacholíka s mocí pást železnou berlou 
 	národy, který je ztotožňován právě s církví, která přijme novodobý apoštolsko - prorocký 
 	 pořádek. Ve čtyřicátých letech byl mezi letničními tento řád známý pod názvem NORL - 
 	„New Order Latter Rain“. Tato církev, nově zrozený „pacholík“, pak požádá Otce, a ten jí 
 	předá národy za dědictví podle Ž 2,8. Toto zaslíbení si například přivlastnila Wagnerova 
 	prorokyně Cindy Jacobsová nebo v Argentině Claudio Freidzon a řada dalších 
 	charismatických prominentů. Podobně uvažuje i Cain, když tuto druhou inkarnaci vysvětluje: 
 	„Nevím, jak rozumíte druhému příchodu, je tu mnoho rozdílných návratů Páně nebo 
 	příchodů Pána, já nevím, my máme podobnou kardinální doktrínu, ale dovolte mi 
 	ukázat vám na jeho příchod do vás, jeho příchod do jeho církve, jeho příchod, aby 
 	zůstal ve vás a učinil si ve vás příbytek… Chci, abyste věděli o jeho příchodu do 
 	
 	862 FRANGIPANE, Francis. Holiness, truth, and the presence of God, s. 145-147. 
 	203 
 	 církve, před jeho příchodem pro církev… není to výlet do nebe, ale jeho reálný 
 	příchod, aby si učinil příbytek v nás. Tak odhaduji, obhlížeje planetu zemi, že Bůh se 
 	chystá přijít znovu, přichází do jeho lidu!“863 
 	Změna bude tak velká, že podle Joynera některé pravdy přestanou platit864 a podle Jonese se 
 	křesťané „přesunou se do věcí nadpřirozených, do kterých se nikdo před nimi nedostal… 
 	přejdou do božské přirozenosti Ježíše Krista… [půjde o] církev, jež dosáhla plné dospělosti 
 	Božího muže! Tato generace spatří začátek celosvětového Nového Řádu”865. 
 	2.9.7.4 Jóelova armáda 
 	Předání národů do dědictví ovšem bude vyžadovat boj a nově zrozená, apoštolsko prorocká 
 	církev, si tyto národy bude muset podmanit. Proto je v celém nezávislém charismatickém 
 	hnutí akcentován obraz církve jako armády, církve bojující. Že se nejedná vždy jen o nějakou 
 	metaforu duchovního boje, ale o boj s fyzickými důsledky, ukazují proroci velice zřetelně. Je 
 	dobré se v této souvislosti zamyslet i nad slovy Ulfa Ekmana, který mluvil o militantní, 
 	sekulární obranné armádě, která by byla vedena důstojníky naplněnými Duchem svatým, kteří 
 	by byli „daleko militantnější než kdykoliv dříve“866. Podkladem této militantní vize jsou verše 
 	z proroka Jóele, kde je „armáda kobylek“, metaforicky připodobněna k Hospodinovu vojsku, 
 	které bylo posláno jako soud na Izrael. V charismatické interpretaci jde o vojsko skropené 
 	pozdním deštěm Ducha svatého, které si na sklonku věků podrobí silou národy světa: 
 	„Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž 
 	kdy bude po něm až do let posledního pokolení. Před ním je oheň sžírající, za ním 
 	sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. 
 	A vyváznout před ním nelze. Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu. 
 	Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, 
 	když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji. Národy se před ním svíjejí v 
 	křeči, tváře všech blednou. Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde 
 	svou cestou, neodbočí od své dráhy. Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným 
 	směrem. Když narazí na oštěpy, neprořídnou, vnikají do města, běhají po hradbách, na 
 	domy vystupují, lezou okny jak zloděj. Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, 
 	slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. Sám Hospodin dá povel svému 
 	
 	863 CAIN, Paul. My Fathers house. Audiokazeta In: In: OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	864 JOYNER, Rick. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	865 JONES, Bob. Vineyard Prophecy Conference. 
 	866 EKMAN, Ulf In: "Wort des Lebens-Gemeinden" und die "Wort des Glaubens-Lehre". 
 	204 
 	vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův 
 	den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?“ (Jl, 2, 2-11) 
 	Unikátní eschatologie, kde je armáda kobylek přirovnána k elitní, militantní třídě 
 	superkřesťanů, se stala terčem kritiky Assemblies of God, nicméně stále žije v myslích 
 	mnohých pentekostalistů, jak dokumentuje více než dvouhodinové video sestřihů z kázání 
 	křesťanských celebrit, včetně podobně laděných výroků Ricka Warrena 867. 
 	Toto učení mezi Kansaskými proroky zpopularizoval Cain, kterému se v 19 letech zjevil 
 	anděl s tabulí s nápisem „Jóelova armáda ve výcviku“, a poté mu poskytl exkluzivní exegezi 
 	druhé kapitoly proroka Jóele868. Podle Deera bude tato armáda nesmrtelná a její příslušníky 
 	nebude možné zabít869. Jednotliví proroci pak přicházejí s vlastní invencí. Cain uvádí, že 
 	žádného příslušníka této armády nebude ani možné zavřít do vězení nebo jej jakkoliv 
 	přemoci870 a Jones je přesvědčen, že moc armády bude absolutně převyšovat zázraky, které 
 	provázely první apoštoly nebo kteroukoliv biblickou postavu871. Podle Deera pak tato armáda 
 	začne pobíjet křesťany, kteří se nepodrobí novému pořádku: 
 	„Když tato armáda přichází, On říká, že je velká a mocná. Je tak mocná, že nikdy před 
 	tím nic podobného nebylo… začíná pobíjet, začíná to v chrámě, mezi staršími a vůdci 
 	mého lidu. A kráčí zemí a rozbíhají se a začínají pobíjet  a víte, že se to již začíná dít 
 	s nejvyššími jmény v Jeho domácnosti? Již začal pobíjet… a nyní to přichází do 
 	církve872. Když tato armáda přijde… každý se buď bude muset podrobit proklamacím 
 	synů Božích a podrobit se Božímu synu nebo zatvrdit své srdce a odporovat, a kudy 
 	projdou, tam bude vskutku spálené pole. Spálené pole Božího soudu buď 
 	v poddanosti, nebo rebelii, což bude nyní každému zřejmé. Nic jim neunikne. Když se 
 	
 	867 Zde figurují lidé jako John Wimber, Jack Deere, Paul Cain, Roberts Liardon, Bob Jones a mnoho dalších. Nutno však 
 	poznamenat, že je zde citována i řada dalších, u nichž podobné učení nelze prokázat. In: Joel's Army.. 
 	868 CAIN, Paul. The New Breed, Kansas City, MO: Grace Ministries In: OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	869 „Jesus is coming in power and he's going to have an army that is powerful, and this is the army that he speaks of in Joel. 
 	No one can stop it, and it will strike terror into the hearts of everyone. He says in verse 6, nations are in anguish, every face 
 	turns pale. This is just like Stephen standing and preaching Jesus to the Sanhedrin in Acts 7, you know. None of them could 
 	refute this man, none of them can refute Stephen. And so their faces are gnarled in anger and they gnash their teeth at him 
 	and they rush at him and kill him. They're gripped with pain as they stand before this man. That's what will happen with 
 	Joels' Army with only one difference, one difference, they won't be able to kill this army. They can't go against this army and 
 	suppress it. They will flee from it in terror... nothing can stand in its way, nothing can hold you back, if you know that place, 
 	nothing can defeat you, not in this army. In times past, yes, but not in this army. This army is invincible“. In: DEERE, Jack. 
 	 Joel'sArmy. Message preached in 1990, Vineyard Ministries International. In: TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons. 
 	870 CAIN, Paul. Joels Army. In: OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	871 „Žádný prorok nebo apoštol, který kdy žil, neužíval stejné moci jako tito jednotlivci ve velké Boží armádě posledních dní. 
 	Nikdo ji nikdy neměl, dokonce ani Eliáš, Petr nebo Pavel nebo kdokoliv jiný se netěšil té moci, která se chystá spočinout na 
 	této velké armádě.“ In: OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	872 DEERE, Jack. It Sounds Like the Mother of All Battles, VMI, Joel's Army, 1990 In: OPPENHEIMER, Mike. Joel's 
 	Army. 
 	205 
 	tato armáda modlí, země se otřásá. Když se armáda modlí, země se otevírá a polyká 
 	její protivníky… lidé padají dolů. Pod mocí této přicházející armády se lidé začínají 
 	chvět, třást a třepat, lidé jako Saul, tělesní křesťané, lidé, kteří jsou nepřátelští…“873 
 	Jak vyplývá z kontextu celého učení, tímto Synem je Kristova inkarnace v Těle a Boží 
 	Synové jsou příslušníci apoštolsko prorockého pořádku, analogickému NORL čtyřicátých let. 
 	A tak zatímco Hinn toužil pouze  své kritiky postřílet samopalem Ducha svatého a tu a tam 
 	proklínal ty, kdo kritizují jeho službu, tyto citáty implikují hrozby zcela jiné kvality. 
 	2.9.7.5 Zjevení Synové Boží 
 	Křesťanům, kteří se podrobí apoštolskému pořádku a neodmítnou nadpřirozené pomazání 
 	eschatologického deště poslední doby, je v literatuře Kansaských proroků věnováno mnoho 
 	prostoru. Jsou pojmenováni jako „nový druh“ (new breed), což je pojem, který hojně používal 
 	William Branham, nebo jsou označováni jako „zjevení synové Boží“, po jejichž zjevení 
 	dychtivě vyhlíží celé stvoření. Tato konstrukce je postavena na několika verších z epištoly 
 	Římanům: 
 	„Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo 
 	bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však 
 	naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody 
 	a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a 
 	pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů 
 	Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého 
 	těla.“ (Ř 8,19-23) 
 	Kansaští proroci a mnozí charismatici nevztahují tyto verše na vykoupení těla při svém 
 	vzkříšení, ale snaží se tyto verše přivlastnit již tady a nyní. Tak vlastně navazují na Halla, 
 	který rovněž zasliboval křesťanům nesmrtelnost již v poválečném období Obnovy 
 	uzdravování. K podpoře jsou obvykle citovány i verše, týkající se těla posledního Adama (1 
 	K14,45) s tím, že jde o identický druh těla, ve kterém žijí již transformovaní křesťané. Jak 
 	tvrdí Cain: 
 	„Pokud jste skutečně ve vinném kmeni a jste ratolestmi, potom život proudící od Syna 
 	živého Boha vás uchrání před rakovinou, umíráním, smrtí… Nejenže nebudou mít 
 	
 	873 Jack Deere. Apologetics Index. 
 	206 
 	nemoci, ale také nezemřou. Budou mít nehynoucí těla, o kterých se mluví v patnácté 
 	kapitole Korintským… Jestliže máte důvěrný vztah s Bohem, nemohou vás zabít. “874 
 	Tuto antropologii, ve které je křesťanovi přisouzen atribut Kristova vzkříšeného těla z 
 	epištoly Korintským, však nesdílejí proroci sami. Takto uvažoval Branham, Warnock, Hagin, 
 	Margies, Prince nebo Vincent. Kansaští proroci jsou si ale vědomi, že se jedná o velmi 
 	citlivou stránku, na kterou jsou pentekostalisté hákliví, protože její protagonisté byli často 
 	obviněni z deifikace. Cain byl proto ve svém učení velmi zdrženlivý, nicméně přiznal, čemu 
 	stále věří: 
 	„Bude zde Zjevení Synů Božích. A nebudou to kecy, které jsme slyšeli v minulosti, 
 	mluvím o skutečných synech Boha…”875 
 	„Míním, že je zde několik lidí, kteří se pokoušeli projít zdí podobné jako tato a 
 	pohmoždili si mozek, ale to není to, o čem mluvím. Mluvím o skutečných synech 
 	Boha: když kdokoliv prochází zdí jako je tato, nebude vám o tom vyprávět, myslím, že 
 	vám to ukáže. A Boží Synové vám nebudou vykládat, že jsou syny Boha, právě tak 
 	vám to ukáží! Amen!“876 
 	„Církev znovu vzplane slávou Páně jako hořící keř. Ačkoliv byl keř pouze neživou 
 	rostlinou, nasycenou Boží slávou, církev je živým tělem, jehož sláva je nepopsatelná. 
 	Stejně jako hořící keř, budeme znamením, které lidé spatří. Svatá Boží radiace vyžene 
 	v těchto posledních dnech všechny druhy nemocí, a to bude lékem číslo jedna na 
 	rakovinu, AIDS a všechny druhy přenosných nákaz.“877 
 	Ostatní proroci se termínu „zjevení synové Boží“ spíše vyhýbají a opisují ho, resp. mluví o 
 	jeho vnitřním obsahu. Bickle komplikovaně uvádí, že „nadpřirozená informace o Božím 
 	emočním make-upu má překvapivě mocný dopad na naše chemické vlastnosti. Znalosti 
 	o Bohu v nás ve skutečnosti uvolňují Boží moc“878 a Joyner prostě píše, že sláva Božích synů 
 	se projeví v tom, že svatým bude při službě zářit obličej jako Mojžíšovi a budou je doprovázet 
 	mocné zázraky879. 
 	
 	874 CAIN Paul. Joel's Army In: GRUEN, Ernest J. Documentation of the Aberrant Practices and Teachings of Kansas City 
 	Fellowship, s. 218. 
 	875 CAIN, Paul. Joel's Army. In: OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	876 CAIN, Paul. The New Breed, Kansas City, MO: Grace Ministries. In: Tamtéž. 
 	877 CAIN, Paul. When Heaven Comes To Earth. In: TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons. 
 	878 BICKLE, Mike. Nadšen pro Ježíše, s. 21. 
 	879 JOYNER, Rick. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	207 
 	2.9.7.6 Občanská válka 
 	V osmdesátých letech přišel Jones na základě svého snu s jakousi předehrou války mezi 
 	starým a novým řádem. Bude se odehrávat mezi duchovními a tělesnými  křesťany. Věřil, že 
 	dojde k polarizaci v církvi, kdy někteří křesťané se stanou šedými a budou vedeni svým 
 	rozumem a další budou modří, kteří budou vedeni Duchem svatým a zjeveními. Vypukne 
 	mezi nimi boj, který bude analogický občanské válce v USA mezi Severem a Jihem. Této 
 	myšlenky se pak chopili i ostatní proroci a rozsáhle ji rozvíjeli ve svých publikacích. Když 
 	pak vypuklo „Torontské požehnání“, někteří v něm viděli manifestaci moci modrých 
 	 křesťanů, zatímco mnozí kritici byli analogicky chápáni jako šedí křesťané, tedy ti, kdo 
 	spoléhají na svůj rozum a odporují Duchu svatému. Rick Jonyer k tomu napsal: 
 	„Přicházející duchovní bitva bude mezi silami Unie a silami konfederace… Podobně 
 	jako v Americké občanské válce, přicházející duchovní válka také bude mezi 
 	Modrými a Šedými. Ve snech a vizích modrá často představuje nebeské smýšlení (tj. 
 	modré nebe), a šedá mluví o těch, kteří žijí ze síly jejich vlastní mysli; mozek je často 
 	nazván "šedá hmota". Bude to konflikt mezi skutečnými křesťany, kteří ovšem žijí 
 	hlavně podle přirozené mysli své lidské moudrosti a těmi, kteří následují Ducha 
 	svatého.“880 
 	Válce mezi křesťany se pak Joyner věnuje velmi intenzívně. Celá jeho slavná trilogie mluví o 
 	válce mezi křesťany poslední doby a téměř vždy se jedná o křesťany, kteří jsou obdařeni 
 	vizemi, zjeveními a proroctvími, a proti nim stojí satanem vedená armáda těch, co zkoumají 
 	učení a vyhraňují se vůči „mystickým“ křesťanům881. Jako největší přečin je zde nahlíženo 
 	lpění na ortodoxii a vytváření hranic. Joyner sice nepoužívá slovo „denominace“, ale z jeho 
 	étosu je zcela zřejmé, že právě tyto věci brání úsilí nezávislému charismatickému hnutí 
 	ustanovit svůj apoštolsko-prorocký řád i nad členy ostatních církví. Tato nejednota je pak 
 	nahlížena jako kardinální hřích, který zabraňuje inkarnaci Krista v institučně sjednoceném 
 	Těle. 
 	Jako největší nepřátelé charismatiků byli proto v minulosti nahlíženi liberálové. Ne ani tak 
 	proto, že by nedávali patřičnou úctu Bibli jako Božímu slovu, vždyť podobně jako oni i 
 	
 	880 JOYNER, Rick. Civil War in the Church, s. 2. 
 	881 Míněny jsou tři knihy: „ Poslední bitva“, „ Povolání do poslední bitvy“, „ Pochodeň a meč“. 
 	208 
 	Joyner věří, že například Pavlovy epištoly není možné považovat za základ882. Liberálové 
 	však často odmítali biblické zázraky, což bylo pro charismatiky nemyslitelné. Glover uvádí, 
 	že Joyner jako na nepřátele nyní nenahlíží na liberály, ale na konzervativní evangelikály, a to 
 	právě z důvodu, že na Bibli lpějí až příliš: 
 	„To, co se zdá u Joynera nebezpečné je, že není proti liberálům v církvi, jak by se dalo 
 	předpokládat, ale proti těm, kdo nejsou otevřeni novým zjevením a proroctvím - těm, 
 	kdo nábožensky stojí pouze na psaném slově.“883 
 	2.9.7.7 Démonologie 
 	Démonologie je stejně jako ve všech skupinách, které odpovídají charakteristikám NAR, 
 	v hnutí systematicky rozpracována. U Kansaských proroků je ďábel nahlížen především jako 
 	ten, kdo bojuje proti prorokům a brání ustanovení nového apoštolského pořádku. Má k tomu 
 	vyčleněny dva obzvlášť nebezpečné démony. Jedná se o ducha Antikrista  a jeho ženským  
 	protipólem je  duch Jezábel. Českým čtenářům tyto dva nepřátele apoštolsko-prorockého 
 	pořádku představil Francis Frangipane ve své knize „Tři bitevní pole“. Tito duchové se 
 	projevují kritikou skrze ostatní křesťany a je zajímavé, že například webová stránka, která 
 	shromažďovala svědectví bývalých členů IHOP, byla vyřazena z provozu elektronickým 
 	útokem z Argeniny884. 
 	V duchovním boji s těmito nepřáteli jde o to, „kdo kontroluje svět lidí“, přičemž jedinou 
 	zbraní je zde „Duchem zmocněné slovo“. Jeho cílem je pak vybudování sjednocené církve 
 	bez tělesného rozdělení: 
 	„To také znamená, že ambice a rozdělení, které dnes mezi sbory vidíme, budou 
 	rozpoznány jako hřích a bude z nich učiněno pokání dříve, než se Ježíš vrátí… Církev, 
 	která bude skutečně vytržena, bude církev bez svárů a tělesných rozdělení… Ježíš se 
 	rozhodl, že přinese uzdravení a jednotu do Svého těla… Než se Ježíš vrátí, budeme 
 	opravdu "jeden pastýř a jedno stádo".“885 
 	Všichni Kansaští proroci vidí jako velice nebezpečné zkoumání pravosti jejich učení a 
 	proroctví. Nepopírají sice mnohá biblická vybízení k rozsuzování, ale vždy je přitom důsledně 
 	
 	882 Joyner se dostal do nebe, kde potkal apoštola Pavla, který mu například sdělil: „Jestliže jsou mé spisy používány jako 
 	základ, nebude potom tento základ schopný udržet to, co na něm má být postaveno… mé spisy nesmí být použity jako 
 	základ…“. In: JOYNER, Rick. Poslední bitva, s. 80. 
 	883 GLOVER, Peter C. Rick Joyner: Prophet of the New Christianity. 
 	884 IHOP Exposer’s Blog Gets Hacked! 
 	885 FRANGIPANE, Francis. Tři bitevní pole, s.  98. 
 	209 
 	třeba, aby byl „ motor tělesné mysli vypnut“, protože „opravdové rozlišení pochází se srdce, 
 	které se přestalo snažit”886 .  
 	Podle Frangipana je duch antikristův démon, jehož přirozenost je primárně náboženská. 
 	Tento duch stojí pevně v opozici proti obnově církve Ježíše Krista. Našel si cestu do Božího 
 	lidu, kde se posadil v chrámu Těla Kristova (2 Tes 2,4). Jeho podvody jsou kázány 
 	z kazatelny a posluchačstvem přijímány. Bojovat s tímto duchem je možné jedině tak, že se 
 	křesťané v městě sjednotí a při společných modlitbách jej svrhnou887. Tato sjednocená 
 	městská církev bude bez žárlivosti „kradení ovcí“ a bez osobních ambicí. Bude to skutečně 
 	jedno tělo888. 
 	 Duch Jezábel  naproti tomu napadá prorockou církev. „Jezábel nenávidí proroky, protože 
 	proroci mluví proti ní. Proroci jsou její největší nepřátelé. Když bojuje, je to proto, aby zvedla 
 	lidi proti slovům prorocké církve.“ Konečného vítězství, kdy církev dostane moc nad národy, 
 	nebude možné, aniž by se s tímto zákeřným démonem nevypořádala: 
 	„Bude to církev, která má "moc nad národy", protože přemohla ducha Jezábel, který se 
 	snažil obrat Boží služebníky o autoritu.“889 
 	Vedle těchto dvou nečistých duchů je tu pak i sám ďábel, který dnem i nocí vytrvale žaluje na 
 	svaté před Božím trůnem. Tímto ďáblem však již není nějaká duchovní bytost. Frangipane a 
 	jeho spolupracovníci totiž viděli v Torontu otevřené nebe a zjistili, že zde žádný „žalobník 
 	bratří není“: 
 	„Zkoumejte Židům dvanáctou kapitolu a v popisu nebeského Jeruzaléma opět 
 	 neuvidíte žádného ďábla. Abych to ještě zdůraznil, připomenul bych vizi, kterou jsme 
 	prožili na jedné domácí skupince v Torontu v Kanadě. Když jsme byli v hlubokém 
 	uctívání před Pánem, každému z nás Duch svatý v různé míře otevřel pohled do 
 	nebeského Jeruzaléma. Viděli jsme místo, kde nebyla ani temnota, ani smrt.“890 
 	
 	886 Tamtéž, s. 99,100. 
 	887 Modleme se: „Otče, oddáváme se tobě a tvému měřítku spravedlnosti. Prosíme tě o čistotu, pokoru a svatost srdce. 
 	Odpusť nám tolerování ducha Jezábel v mysli i činech. Otče, protože se ti poddáváme, máme tvoji autoritu postavit se ďáblu. 
 	Ve jménu Ježíše Krista svazujeme mocnost Jezábel. Strháváme pevnost jejího myšlení v našem okolí a v našem státě. Jdeme 
 	proti pevnostem, které si tento démon vybudoval v duchovním světě v této oblasti a uvolňujeme Ducha svatého, aby 
 	vyraboval dům Jezábel a rozdělit její zboží. Také promlouváme věrnost pro oči a srdce manželů a manželek. Uvolňujeme 
 	čistotu srdce a milost pro každého člena těla Kristova, jak u svobodných, tak u ženatých a vdaných. Přikrýváme tvůj lid 
 	Kristovou krví. Uvolňujeme radost pokorných a poddajného ducha a strháváme ambiciózní představy a pýchu. Ve jménu 
 	Ježíše Krista. Amen!“ In: Tamtéž, s. 50. 
 	888 Tamtéž, s. 107. 
 	889 Tamtéž, s. 109. 
 	890 Tamtéž, s. 38. 
 	210 
 	Skrze tento prorocký vhled do nebe je tak nezvratně dokázáno, že to není ďábel, kdo osočuje 
 	svaté před Božím trůnem. Tímto „žalobníkem bratří“ jsou křesťané, kteří pomlouvají ostatní 
 	křesťany. Z celé dikce knihy a étosu prorockého hnutí se lze dovtípit, že se zřejmě jedná o 
 	označení pro kritiky proroků a jejich zjevení. Ostatně téměř v celém nezávislém 
 	charismatickém hnutí se lze setkat s tím, že se kritika ztotožňuje s pomluvou. O podobné 
 	zkušenosti podává zprávu i bývalý tajemník Assemblies of God v Austrálie Philip Powell. 
 	Když upozornil na excesy Bennyho Hinna vedení své církve, které se vydalo cestou třetí vlny, 
 	jeho dopisy mu byly navráceny s označením „vrátit žalobníku bratří.“891 
 2.9.7.8 Liturgie 

 	Stejně jako tomu bylo v hnutí Pozdního deště, i u Kansaských proroků je rozvíjena specifická 
 	liturgie, která má eschatologický rozměr. Spočívá v tzv. učení o obnově Davidova stánku. Ta 
 	je nalézána v interpretaci slov apoštola Jakuba, která pronesl na Jeruzalémském sněmu: 
 	„Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a 
 	zbuduji, jako byl dřív…“ (Sk 15, 17). Jednalo se o citaci z proroka Ámose o zbudování 
 	padajícího Davidova stánku (Am 9, 11). Zastánci tohoto učení věří, že Jakub zde má na mysli 
 	obnovu starozákonního uctívání levitů, které David oddělil k tomu, aby chválili Hospodinovo 
 	jméno. Toto uctívání tak nebylo obnoveno při vzniku církve, ale má se uskutečnit nyní, na 
 	sklonku věků. Dovolávají se při tom Iz 56,5–8, kde se mluví o tom, že dům Boží má být 
 	nazván „domem modlitby“, což je prý „chrámová modlitba, zpívaný projev“. Tento věroučný 
 	konstrukt pak bývá doplněn manuálem, nabízejícím různé polohy těla, jako například 
 	„padnutí na kolena a sehnutí se k zemi“, kdy je ale „nejdříve potřeba se s Králem pořádně 
 	 poveselit“,  resp.  „mít v něm rozkoš“, což vytvoří podmínky pro vyslyšení modlitby892. Mít 
 	 rozkoš s Ženichem je pak chápáno na základě intimního vztahu Krista s Církví, prožívaného 
 	na intimní rovině individuálního romantického vztahu každého věřícího. Současná generace 
 	věřících je pak historicky první, která tuto zkušenost okusí893. 
 	Součástí „otevření se“ během chval a uctívání je pak i přicházející prorocké zjevení. Liturgie 
 	bývá doplněna o různé taneční kreace, tance s vlajkami a různými kreativními chválami a 
 	uctíváním. 
 	
 	891 POWELL, Philip. Former General Secretary Of AoG In Australia. 
 	892 Biblický základ. Dům modlitby. 
 	893 STEINKAMP, Orrel. The Bridal Paradigm. 
 	211 
 	Davidův stánek je odrazem nebeské bohoslužby a podle jeho vzoru mají být zbudovány 
 	„Domy modliteb“ v každém větším městě, které zajistí Boží přítomnost skrze 24 hodinovou 
 	službu chváličů, kteří plně vstoupí do služby levitů. Tyto domy mají sloužit k ekumenickému 
 	setkávání křesťanů z různých denominací a chvála zde má i klasický, charismatický rozměr 
 	duchovního boje a „ovlivňování celé společnosti“. Dům je zde chápán jako „místo, kde jsou 
 	 bitvy vyhrávány v duchu, ovlivňujíce celou společnost k Boží slávě.“ Skrze tuto nepřetržitou 
 	přímluvu Bůh zjedná na Zemi právo (L 18,7) 894. 
 	Bickle vybudoval tento prorocký dům „International House od Prayer“ IHOP v Kansasu na 
 	základě proroctví Boba Jonese, který Bicklemu sdělil, že bude mít službu 24/7 (modlitební 
 	služba 24 hodin denně během celého týdne), která se rozšíří po celém světě.. Obdobný dům 
 	(IHOPP) je vystaven i v Praze. Shromažďování křesťanů z různých církví k různým akcím 
 	pak upevňuje povědomí jednoty městských sborů a skrze duchovní boj má vést k vyústění 
 	probuzení poslední doby895, resp. předání národů do dědictví církve896. Mezi některými 
 	konzervativními evangelikály bylo hnutí IHOP označeno za novodobý kult. 
 	2.9.7.9 Jednání s kritiky 
 	Jako téměř v celém nezávislém charismatickém hnutí, rozsuzování proroctví nebo kritika 
 	některých profétických excesů může být extrémně nebezpečná. Zde je navíc umocněna tím, 
 	že kritici jsou zde obvykle nahlíženi jako šedí, tělesní a zaslepení křesťané, kteří jsou v moci 
 	ducha antikristova a v moci ducha Jezábel a kteří bojují v nepřátelské armádě proti Bohu. 
 	Cain proto varuje: „Nemluvte proti znamením a zázrakům a prorocké službě v těchto 
 	posledních dnech nebo vás Boží horlivost protříbí!“897 
 	Boj proti kritikům, potažmo nepřátelům, pak spočívá v úzkostlivém sešikování okolo apoštolů 
 	a proroků a doktrinální semknutosti s vypnutým motorem tělesné  mysli. Nezávislí 
 	charismatici, přestože se řada z nich oddělila od původních denominací, úzkostlivě dbají na 
 	
 	894 Biblický základ. Dům modlitby. 
 	895 „Vizí je vybudovat tuto celoměstskou služebnost v duchu Davidova stánku a trénovat a vysílat týmy misionářů modlitby 
 	po celé zemi zakládat "Domy modliteb". Tato vize zahrnuje ustanovení modlitebních setkání ve stylu "harfa a loutna" (viz 
 	níže) v kontextu domácích skupinek, skupinek biblického studia, atd. s cílem stát se "majáky modlitby" za evangelizaci míst 
 	kde budou stát. Podle Mike Bickle je Duch Sv. ten, kdo organizuje celosvětové modlitební strategie, které převýší jakékoli 
 	jiné modlitební hnutí dosavadní historie s cílem bezprecedentní sklizně duší završující "Velké poslání". Ve městech po celém 
 	světě se stane normálním, že budou probíhat nepřetržité přímluvné modlitby a uctívání ve stylu Davidova stánku.“ In: 
 	Klíčové Hodnoty: Obecná vize Mezinárodních domů modliteb. 
 	896 „Věříme v doslovný druhý příchod Kristův na konci věků. Kristus se osobně a viditelně vrátí na zem, aby završil své 
 	království. Rovněž věříme, že v poslední době nastane veliká žeň duší a zjeví se vítězná církev, jež bude zakoušet nebývalou 
 	jednotu, čistotu a moc Ducha svatého. Za to vše se modlíme (Ž 2,7–9…) In: Vyjádření víry: Mezinárodní dům modliteb v Praze. 
 	897 CAIN, Paul. The Prophet Christ For the Nations. Dallas: Christ For The Nations, September 1989, s. 5. In: 
 	OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. 
 	212 
 	jednotu církve. Řada z nich proto nedovoluje svým členům jednat stejně, jak jednali oni. Oni 
 	opouštěli padlý denominační systém z Boží vůle, zatímco oddělení se od jejich apoštolských a 
 	prorockých sítí bývá hříchem proti jednotě. I kritika učení a praxe novodobých proroků by 
 	mohla vést k nejednotě, rozdělení a vítězství ducha antikristova. Z tohoto úhlu pohledu je 
 	třeba nahlížet i na Joynerovo prorocké varování, kde popisuje sjednocující se církev pod 
 	úřadem pomazaných apoštolů a proroků: 
 	„…určitá učení a činnost vedoucí ke štěpení církve budou Bohem trestány a brzy 
 	rozpoznány jako cizí oheň. Kdo však přece bude v těchto věcech pokračovat, bude ze 
 	svého úřadu smeten tak mocným a násilným způsobem, že celé tělo Kristovo bude 
 	zasaženo čistotou a svatou bázní Boží.“898 
 	Každý, kdo by se uvnitř prorockého hnutí odvážil vznést kritickou námitku, si je podobných 
 	prorockých varování dobře vědom. Dokonce takový velikán charismatické obnovy, jako byl 
 	Ernie Gruen, přiznal, že měl strach proti prorokům vystoupit, protože Bickle implikoval jeho 
 	smrt. Prorocké hnutí tak navázalo na tradici, kde již proroci Pozdního deště varovali před 
 	kritikou, která může člověka přivést „předčasně do hrobu“ nebo na Haginovy a Hinnovy 
 	pohrůžky smrtí a nemocí kritiků a jejich rodin. O tom, zda jsou tyto apologetické prostředky 
 	účinné a nesou zde své ovoce, se může přesvědčit snad každý, kdo se někdy věnoval pastoraci 
 	nebo psychoterapii bývalých členů těchto hnutí. 
 	
 	898 JOYNER, Rick. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	213 
 	3 Průřez vybranými aspekty historické ortodoxie ve vztahu 
 k NAR 

 	Apokalyptický charakter NAR se může zdát být něčím, co se objevilo na úsvitu nedávného 
 	časového horizontu, jako nejčerstvější zjevení eschatologického vyústění dějin spásy. 
 	Nicméně, není tomu tak. Kdo se někdy, byť zběžně, zabýval studiem křesťanských mystiků, 
 	může shledat, že - slovy Kazatele - „nic nového pod sluncem.“ Nicméně klasičtí křesťanští 
 	mystici mluvili především o hříchu a Boží lásce a jejich cílem bylo splynutí s Bohem. Byli to 
 	především individualisté899. V NAR se jedná spíše o zjevení eschatologická, často skupinová, 
 	s četnými teofaniemi a angelofaniemi. Mnohem blíže svým charakterem mají tato vidění ke 
 	zjevením švédského teologa Emannuela Swedenborga (1688-1722) a některá praxe je téměř 
 	identická s uzdravujícími shromážděními rakouského teologa a lékaře Antonína Mesmera 
 	(1734-1815) a jeho následovníků900. Přesto je zde jedno novum, i když jistě ne zdaleka jediné. 
 	Jak upozorňuje letniční stanovisko k těmto novodobým probuzením, současná média jako 
 	internet je rozšíří velmi rychle po celém světě901, a i z lokální manifestace se může - slovy 
 	samotných revivalistů - stát pandemie902. 
 	K odlehčení tématu sugestivního eschatologického triumfalismu, s predikovaným příkrým 
 	soudem nad jeho kritiky, bude dobré zvolit poněkud širší perspektivu a pokusit se zasadit 
 	teologii NAR do historického konceptu vývoje křesťanského myšlení. Jedná se zejména o 
 	soteriologii, eschatologii a eklesiologii, které NAR rozvíjí velmi intenzivně, zatímco ostatní 
 	témata jsou zde pojata sporadicky, případně skrytě nebo v náznacích. Před kritickým, resp. 
 	komparativním pohledem na jednotlivá učení NAR bude proto užitečné zaměřit se na 
 	teologické systémy, se kterými bude v další kapitole srovnána. 
 	3.1 Přehled jednotlivých soteriologických koncepcí s ohledem na NAR 
 	Pro naše účely můžeme vyjít z přehledu, který vytvořil holandský reformovaný teolog Louis 
 	Berkof, baptistický teolog Paul Enns a letniční teolog Daniel Pecota. Částečně se s touto 
 	reflexí, ovšem bez některých specifických nuancí, můžeme setkat u katolického teologa 
 	
 	899 EGAN, Harvey D. An Anthology of Christian mysticism, xvi – xxiii. 
 	900 HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival, s. 209-221. 
 	901 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	902 Pastor sboru AoG v Pensacole v souvislosti s tamním probuzením prohlásil: "God sent pandemonium in the church," he 
 	said. "I think it's time that we have grand pandemonium in the Baptists, in the Lutheran, the Episcopal, the Assembly of God 
 	[churches]. God send pandemonium!" In: COSTELLA, Matt a Staff WRITER. The Brownsville/Pensacola Outpouring. 
 	Revival or Pandemonium? 
 	214 
 	Ctirada Pospíšila. Jejich pohledy, které pokrývají převážnou část spektra systematicko- 
 	teologických náhledů, proto můžeme zasadit do vzájemného dialogu a pokusit se popsat 
 	pozitiva a negativa jednotlivých teorií. Diachronní výčet teorií, reflektovaných alespoň 
 	z částky jednotlivými autory, je zde zvolen následovně: 1. Rekapitulační teorie, 2. Dramatická 
 	teorie, 3. Satisfakční teorie, 4. Teorie morálního vlivu, 5. Teorie zástupného potrestání 6. 
 	Teorie příkladu, 7. Vladařská teorie, 8. Teorie omylu. Ačkoliv jednotlivé koncepce byly ve 
 	své době obvykle předkládány jako univerzální, pro učely komparace zde z pohledu 
 	systematických teologů, zastávajících kritické pojetí jejich popisu, mluvíme rovněž o 
 	„teoriích“. 
 	3.1.1 Rekapitulační teorie 
 	Rekapitulační teorii poprvé rozpracoval Ireneus (130 - 200), muž, apologeta, který 
 	představoval mezník mezi teologií východu a západu. Tato koncepce vyzdvihuje skutečnost, 
 	že se Kristus připodobnil ve všem člověku a následoval celou cestu spasení od svého narození 
 	až po svoji smrt na kříži. Ti, kteří se s ním ztotožní, obdrží věčný, nesmrtelný život903. 
 	Základem pro tuto teorii jsou verše, ve kterých je Kristus popisován jako poslední Adam (1 
 	K15,45), který byl člověku podoben ve všem, kromě hříchu (J 3,5 a J 8,46). Enns vidí jako 
 	hlavní slabinu této teorie v tom, že v ní není zahrnut aspekt Kristovy zástupné oběti a 
 	vykoupení904. 
 	3.1.2 Dramatická teorie 
 	Dramatická teorie neboli teorie výkupného satanovi se jeví jako nejstarší ucelená dogmatická 
 	konstrukce a poprvé byla v dějinách zřejmě otevřeně zastávána Origenem. Ze západních 
 	teologů se k ní, podle Ennse, přiklonil Ambrož z Milána a ve svém Velkém katechismu ji 
 	rozvinul i Řehoř z Nyssy905. Naproti tomu Řehoř Naziánský tyto spekulace razantně a 
 	s despektem odmítal, stejně jako Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský a později Anselm a 
 	Abelárd. Reformace pak jednoznačně přisoudila Kristovu smrt jako oběť Bohu906. 
 	Princip teorie výkupného satanovi spočívá v přesvědčení, že lidstvo se svým hříchem dostalo 
 	 pod nadvládu satana  a z této nadvlády je třeba jej opět vykoupit. Satanovo vlastnictví světa a 
 	lidí je zde chápáno natolik vážně, že se proto Bůh rozhodl nabídnout satanu Krista jako cenu 
 	
 	903 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s.  134. 
 	904 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology,  s. 320. 
 	905 Tamtéž, 319. 
 	906 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s. 134-157. 
 	215 
 	za naše osvobození907. Ďábel na tuto transakci přistoupil, nachytal se na Kristovo lidství, ale 
 	byl poražen Kristovým Božstvím908. Origenes přímo uvádí, že oběť za nás byla „zaplacena 
 	zlému“ resp. „bojovníkovi… který se nás zmocnil jako vězňů, dokud neobdržel oběť“909. 
 	Díky v té době rozšířenému řeckému antropologickému trichotomismu pak Origenes věřil, že 
 	touto obětí byla Ježíšova duše, zatímco jeho duch v okamžiku jeho smrti odešel k Otci. Pro 
 	Ježíšovu spravedlnost pak duše, která byla dána jako oběť za mnohé, neměla zůstat v pekle910. 
 	Origenes dále deklaruje, že tato oběť Zlému byla zároveň i svržením Satana jako vládce 
 	světa911. 
 	Pecota ovšem namítá, že zaplacení satanu by ve skutečnosti znamenalo, že se Bůh „de facto“ 
 	dopustil podvodu912. Pokud by tato teorie byla platnou, pak by Bůh musel počítat i s tím, že 
 	satan tento „podvod“ neprohlédne a zřejmě tedy i nepochopí opakovaná Kristova slova, ve 
 	kterých Ježíš zdůrazňoval své poslání právě ve své smrti a ukřižování (Mt 17,9 nebo L 18,33). 
 	Zastánci této teorie argument o „podvodu“ z Boží strany ospravedlňují tím, že ten, kdo se 
 	dopouštěl lsti, tedy satan, byl sám po právu obelstěn. Zároveň tvrdí, že nenávist satana ke 
 	Kristu ho oslepila natolik, že nechápal pravou podstatu vykoupení. Naproti tomu McConnell 
 	zde napadá samotné jádro této teorie, a to, že lidstvo patří satanu právem, a tudíž že muselo 
 	být výkupné za člověka zaplacenu právě jemu: „Doktrína vykoupení musí vždy směřovat 
 	k tomu, že Kristova smrt je obětí Bohu. Stranou, která má být vykoupením usmířena, je 
 	spravedlivý a svatý Bůh, nikoliv satan“913. Rovněž Pospíšil odmítá koncepci výkupného 
 	satanovi, i když se s koncepcí oběti Bohu neztotožňuje914. 
 	3.1.3 Satisfakční (komerční) teorie 
 	Autorem této koncepce je Anselm, který se ve svém spisu „Cur Deus Homo“ snažil o první 
 	systematické vypracování teorie smíření. Anselm odmítá dramatickou i rekapitulační teorii a 
 	důraz klade na nezbytnost Kristova smírčího díla. Ve své konstrukci vychází z toho, že 
 	Adamovým hříchem byl uražen a poškozen Boží majestát. Bůh proto musel napravit reputaci 
 	svého majestátu tím, že žádal trest a zadostiučinění (satisfakci). Protože trest by zahrnoval 
 	
 	907 HORTONON, Stanley M. Systematická teologie, s. 352. 
 	908 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s. 134-157. 
 	909 ORIGENES. Werke X. 1, 500 In: EDWARDS, J. The ransom logion in Mark and Matthe,  s. 78-79 
 	910 Origenes na tomto místě cituje Ž 15, 10: „a nezanecháš mou duši v hádu“. In: ORIGENES. Werke X. 1, 499 In: Tamtéž. 
 	911 „…not only has been set forth as an example of dying for religion, but has effected a beginning and an advance in the 
 	overthrow of the evil one, the Devil, who dominated the whole earth“. In: KELLY, J N D. Early Christian Doctrines,  s. 185.  
 	912 HORTONON, Stanley M. Systematická teologie, s. 352. 
 	913 MCCONNELL, Daniel. Ray. Jiné evangelium,  s. 125. 
 	914 POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, s. 329. 
 	216 
 	vyhlazení lidstva, rozhodl se Bůh pro satisfakci, a to tím, že její cena převýší hodnotu trestu. 
 	Tuto vyšší cenu proto nemohl přinést hříšný člověk, ale pouze bezhříšný a neposkvrněný 
 	Bohočlověk. Vyšší cena spočívala v tom, že kromě poslušnosti přinesl Kristus i svůj život. 
 	Nemusel jej dát, protože nezhřešil, ale účinek jeho dobrovolné oběti byl připsán na účet 
 	hříšného lidstva ve formě odpuštění hříchů. 
 	Berkhof nachází v této teorii několik chyb. Anselm podle něho nezdůrazňuje, že Kristova 
 	smrt byla cenou za hřích, ale vidí ji jako podmínku obnovení Božího majestátu. Kristova smrt 
 	je zde podle něho prezentována jako obchodní transakce, aniž by zdůrazňoval bytostné 
 	spojení věřícího s Kristem915. Peccota zde pak postrádá, že Anselm nepočítá s tím, že by 
 	vladař mohl být milostivý, prominout hřích, aniž by tím poškodil svůj majestát, nicméně 
 	Anselmovu teorii respektuje916. Ennsovi zde zase chybí důraz na Kristovo utrpení917. 
 	3.1.4 Teorie morálního vlivu 
 	Morální teorie, resp. teorie morálního působení je připisována Abelárdovi (1079-1142). 
 	Abelárd zdůrazňuje aspekt Boží lásky, která byla dokonána Kristovou smrtí, avšak odmítá její 
 	obětní charakter. Bůh nežádá odplatu za hřích, ale milostivě odpouští. Kristova poslušnost 
 	kříže je příkladem hrdinství, které má inspirovat věřící k následování. Kříž ovšem v této teorii 
 	nemá žádný smírčí účel. 
 	Peccota je v kritice morální teorie umírněný a vyzdvihuje Abelárdův důraz na inspirující 
 	příklad Kristova hrdinství: „Když zpíváme známou píseň „Když zřím ten divuplný kříž“, 
 	jednáme podle této teorie“. Nicméně neopomíná zdůraznit, že teorie je „žalostně nedostatečná 
 	pro vysvětlení všeho, čím Bible zdůvodňuje kříž“918. Také Enns v teorii postrádá důraz na 
 	zástupný ráz Kristovy oběti919. Berkhof Abelárdovi vyčítá, že předůraznil Boží lásku a 
 	požadavky Boží spravedlnosti ignoruje. „Může-li Bůh odpouštět hřích, aniž by vyžadoval 
 	spravedlnost, proč potom vystavil svého Syna hořkému utrpení a ponižující smrti?“920 
 	
 	915 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s.  141. 
 	916 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 354. 
 	917 ENNS, Paul. The Moody Handbook of Theology, s. 320. 
 	918 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 351. 
 	919 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 320. 
 	920 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s.  144. 
 	217 
 	3.1.5 Teorie zástupného potrestání 
 	Tato teorie vychází z reformace a je dnes zastávána zejména v evangelikálním hnutí. Podle 
 	Berkhofa se jedná o zdokonalení Anselmovy teorie s tím, že hřích zde není pojat pouze jako 
 	urážka Boží cti, ale především jako přestoupení zákona921. Její princip spočívá v tom, že 
 	Kristova oběť je chápána jako oběť zástupná. Nebo-li, že Kristus zemřel namísto hříšníků, 
 	resp. že Bůh trestal Krista namísto nás. Podle Pospíšila se tato teorie rozšířila nejen mezi 
 	protestanty, jako byli Luther, Calvin a Melanchton, ale i mezi katolíky. On sám však vznáší 
 	několik zásadních námitek. A to, že Ježíše neukřižoval Otec, ale lidé a dále uvádí, že „teorie o 
 	rozlíceném Bohu, který si zchlazuje žáhu na Kristu“, není podle něho pouze v rozporu 
 	s Novým zákonem, ale s trinitární teologií, a příčí se rovněž zdravému rozumu a autentické 
 	křesťanské zbožnosti. Boží poslání Syna, zdůrazňuje Pospíšil, je aktem lásky ke světu, nikoliv 
 	Božího hněvu k Synu922. Pekota, sám zastánce této teorie, si uvědomuje slabinu tohoto podání 
 	a uvádí další argument proti této teorii, a to, že hřích není něčím, co lze přenášet z jednoho 
 	člověka na druhého. Ovšem zároveň teorii obhajuje tím, že se Kristus sám s námi sjednotil ve 
 	všem, kromě hřešení samotného. Námitku o Boží lásce a nikoliv soudu zmírňuje citací verše, 
 	že seslání Syna je opravdu aktem lásky, ovšem jako oběť smíření za naše hříchy (1J 4,10). 
 	Láska i hněv se tedy objevují společně, neboť kdo neuvěří, hněv Boží na něm spočívá (J 
 	3,36)923. 
 	3.1.6 Teorie příkladu 
 	Autorem této teorie je Faustus Socinus (1539-1604), podle něhož se tato teorie někdy nazývá sociniánská. Tento koncept je přímým útokem na reformační pojetí zástupného potrestání. 
 	Socinus nesouhlasí s tím, že by Boží spravedlnost determinovala nutnost trestu bez možnosti 
 	nepodmíněného odpuštění. Kristovy zásluhy podle něho nejsou tedy nutným předpokladem 
 	k odpuštění člověku. Podle Socina Bůh odpouští zdarma. Pokud by Kristus skutečně nesl 
 	zástupný trest, musel by tolikrát trpět, kolik je na světě hříšníků. Kristovu jedinečnost proto 
 	vidí pouze jako příklad poslušnosti Boží vůle k následování. Berkhof podotýká, že tato teorie 
 	nikterak nespojuje Kristovu smrt se spásou hříšníků a celou teorii kritizuje jako soubor církví 
 	zavržených herezí, počínaje pelagianismem a konče adopcianismem924. Stejně tak Enns 
 	
 	921 Tamtéž ,  s .  150. 
 	922 POSPÍŠIL, Ctiard Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, s. 332. 
 	923 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 356. 
 	924 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu,  s .  152. 
 	218 
 	postrádá spojení mezí Kristovou smrtí a hříchem a podotýká, že Kristův příklad je dán pro 
 	věřícího, tedy již smířeného s Bohem a nikoliv pro nevěřícího k tomu, aby mohl obdržet 
 	věčný život925. 
 	3.1.7 Vladařská teorie 
 	Vladařská teorie vděčí za svůj vznik holandskému právníkovi Hugo Grotiovi (1583-1645). 
 	Grotius při své konstrukci vycházel z římského práva a viděl Boha především jako 
 	Zákonodárce, který ze své svobodné vůle vydává zákony, ale může je i měnit a rušit. Zákon 
 	ohledně hříchu jednoznačně říká, že odplatou hříchu je smrt a že duše, která hřeší, zemře. 
 	Boží spravedlnost tedy žádá smrt hříšníků. Aby Bůh projevil smysl pro právo a spravedlnost, 
 	nechal zemřít Krista. Tak projevil veřejnou hloubku hříchu. Kristova smrt zde není pojata 
 	jako zástupná oběť, jako výkupné, ale jako smrt v zájmu člověka, demonstrující nutnost 
 	zachovat zákon. Odpuštění je tedy svrchovaným Božím rozhodnutím a Kristova smrt jen 
 	dokazuje nutnost zachování zákona. Pecota uznává správnost Grotiových vývodů, nicméně 
 	mu zde chybí zástupný motiv Kristovy oběti926. Podobnou námitku vznáší Enns, který 
 	postrádá oběť jako základ pro Boží odpuštění927. Originální postřeh činí Berkhof, který si 
 	všímá, že Kristovo utrpení v tomto pojetí nikterak neodstraňuje již spáchané hříchy, ale je 
 	v jeho náhledu pouze prevencí před hříchy budoucími928. 
 3.1.8 Teorie omylu 

 	Jedná se o moderní, novověkou teorii liberálního teologa a lékaře Alberta Sweitzera (1875-
 	1965). Kristus byl podle Sweitzera mylně odsouzen z důvodu, že hlásal Boží království. 
 	Schweizer zde neshledává spojitost mezi Kristovou smrtí a vykoupením z moci hříchu. Tento 
 	koncept proto není mezi teology shledáván jako pravověrný a podle Ennse stojí mimo 
 	biblické paradigma929. 
 	3.1.9 Další teorie smíření 
 	Existují samozřejmě ještě další teorie smíření, které už nepřinášejí mnoho nových pohledů a 
 	jsou buď syntézou jednotlivých, výše uvedených, nebo jejich částečnou redukcí. Jmenujme 
 	
 	925 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 321. 
 	926 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 354. 
 	927 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 321. 
 	928 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s. 154. 
 	929 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 321. 
 	219 
 	zde alespoň některé synkretistické teorie, jako je učení o smíření Petra Lombardského, 
 	Tomáše Akvinského nebo Bonaventury, kteří si podle Berkhofa přisvojovali a kombinovali 
 	jednotlivé aspekty Anselmovy a Abelárdovy teorie930. Z moderních teorií lze zmínit 
 	Schleiermacherovo a Ritschlovo pojetí, přičemž tito autoři ačkoliv vycházejí z reformace, 
 	striktně odmítají satisfakční teorii a spíše volně navázali na Abelárda931. Pro účely této práce 
 	není třeba dále dané teorie blíže rozvádět. 
 	3.2 Přehled jednotlivých eschatologických koncepcí s ohledem na 
 NAR 

 	Na eschatologii je možno pohlížet z dvojího pohledu, a to z historického932 a konfesijního933, 
 	přičemž je zřejmé, že oba pohledy spolu úzce souvisí. Historický pohled můžeme spatřovat 
 	v tom, jak historická, nejprve jednotná, a od 16. století konfesijně rozdělená církev, 
 	akcentovala dílčí aspekty systematické teologie. Zatímco první století řešily především otázku 
 	christologie a trinitologie, v dalších stoletích se do zorného pole dostávají svátosti. V raném 
 	novověku, s příchodem reformace, je to především soteriologie resp. role člověka ve 
 	vykoupení, která čeří hladinu dogmatu. Později se mezi protestanty, zejména v anglofonních 
 	zemích, dostává do centra zájmu eschatologie. Začíná se zde pracovat s členěním podle 
 	jednotlivých konfesních přístupů k fenoménu milénia, které je popsáno v knize Zjevení934. 
 	Systematičtěji začíná být eschatologie, resp. miléniální akcent, rozvíjena v 19. století, a tento 
 	vývoj, zejména na reformované straně, byl akcelerován nejprve britskými separatisty a 
 	následně v USA novými hnutími, jako mormonismus, adventismus a jehovismus. Zde 
 	hovoříme o apokalyptických, případně chiliastických hnutích, jejichž věrouka velmi podstatně 
 	stojí na apokalyptice. Je proto užitečné, nebo dokonce nezbytné, při zkoumání téměř výlučně 
 	amerického jevu, jakým NAR ve své dogmatické reflexi bezesporu je, použít literaturu opět 
 	z velké části vycházející z angloamerických evangelikálních kruhů. 
 	
 	930 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s .  144-146. 
 	931 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 322. 
 	932 Mnozí badatelé na poli eschatologie jsou přesvědčeni, že v prvních stoletích se z Malé Asie, vlivem Janovy apokalypsy, 
 	šířil historický premilénialismus, zatímco se vzrůstajícím vlivem Augustina se v církvi začal šířit amilénialismus. 
 	S příchodem reformace, zejména kalvínsné, začal mezi protestanty převládat postmilénialismus. Ve 20. století, zejména mezi 
 	mnohými americkými evangelikály, se začíná stále více prosazovat dispenzaciopnalismus. Tento pohled je naznačen 
 	například v OLSON, Roger E. The Westminster handbook to evangelical theology, s. 146-147. 
 	933 Jednotlivé konfese si obvykle uchovaly svůj historicky formovaný specifický pohled, a proto současné spektrum 
 	eschatologických modelů můžeme sledovat nejen diachronně, ale i synchronně. 
 	934 OLSON, Roger E. The Westminster handbook to evangelical theology, s. 146-147. 
 	220 
 	Stejně jako se v průběhu celých dějin dogmatu jednotlivé věroučné pohledy krystalizují v 
 	dynamické konfrontaci, či později dialogu s herezí, tak i zde se jednotlivé konfese, nejpozději 
 	v konkurenci s apokalyptickými kulty, musely nově učit interpretovat své eschatologické 
 	pozice. S prudkým nástupem ekumenického hnutí ve 20. století se tak eschatologie protíná 
 	s eklesiologií, kdy se z pozic plurality konfesí hledá společný, budoucí model církve, který by 
 	vyhovoval jednotlivým, zúčastněným konfesím a hnutím. To ovšem vyvolává prudkou 
 	odezvu církevních konzervativců, kteří v konfesním „synkretismu“ vidí ohrožení nejen vlastní 
 	identity, ale často i samotné podstaty jimi chápaného evangelia. 
 	Pokusme se tedy tento dvojí, historický a konfesní pohled sjednotit a na tomto základě 
 	přistoupit k popisu hlavních eschatologických koncepcí. Pro bližší pochopení opět nebude na 
 	škodu sumarizovat hlavní přehled eschatologických systémů. Avšak půjde jen o velice 
 	zevrubný nástin, který by měl vytvořit odrazový můstek pro závěrečnou kapitolu. V ní budou 
 	tyto znalosti zužitkovány při komparativní eklesiologii NAR. Jako užitečný podklad se zde 
 	jeví práce Ryrieho, Ennse, Berkhofa, Hortona a například Riddlebargera. Tito obvykle člení 
 	eschatologii právě dle miléniálního pohledu. Klíčovou je zde 20. kapitola knihy Zjevení (Zj 
 	20,1-7), kde se opakovaně mluví o „ tisíciletém království“. Jednotlivé směry se pak liší dle 
 	toho, zda chápou toto číslo symbolicky nebo doslovně. 
 	Samotný literární milénialismus, resp. chiliasmus, na rozdíl od symbolického milénialismu, se 
 	zde dále člení na historický premilénialismus a dispenzacionalismus. Dispenzacionalismus se 
 	pak dělí na další druhy podle toho, kdy má dojít k vytržení církve (1 Tes 4,13-18 a 1 K 15, 
 	50-54), zda na počátku, uprostřed nebo koncem doby velkého soužení, které je počítáno jako 
 	interval sedmi let, resp. „posledního Danielova týdne let“ (Da 9,27 a Zj 13,5). Jelikož se 
 	premilénialismus a velmi záhy pak dispenzacionalismus stal integrální součástí historického 
 	pentekostalismu, bude užitečné tento eschatologický „šibolet“ níže vysvětlit v kapitole o 
 	premilénialismu, resp. dispenzacionalismu. Berkhof je ale k podobným snahám 
 	systematizovat eschatologii na základě miléniální divergence skeptický, protože podle něho 
 	literární, resp. futuristický milénialismus, nelze považovat za součást církevního dogmatu935. 
 	Ryrie je ovšem schopen jen dispenzacionalismu věnovat několika set stránkovou studii936. Jiní 
 	pak s určitým akademickým odstupem mluví o chiliasmu937. V poslední době dochází ze 
 	strany nových hnutí k dialogu i s takovými velikány křesťanské eschatologie, jako je Jürgen 
 	
 	935 BERKHOF, Louis. Dějiny dogmatu, s. 219-221. 
 	936 RYRIE, Charles Caldwell Dispensationalism. Rev. and expanded. 
 	937 WEBER, Eugen Joseph. Apokalypsy: proroctví, kulty a chiliastické představy v průběhu staletí. 
 	221 
 	  
 	Moltmann. Jeho stoupenci dokonce byli vyzváni k participaci v akademických periodicích 
 	klasického pentekostalismu a zdá se, že obě strany nehodlají tuto šanci promeškat938. Jiní však 
 	v Moltmannově teologii vidí souvislost s teologií osvobození, kterou pentekostalismus obecně 
 	odmítá939. 
 	Protože je premilénialismus nejstarším a dispenzacionalismus nejmladším eschatologickým 
 	systémem, jsou oba nejvíce příbuzné a při diachronním náhledu by je nebylo možné vyložit v 
 	návaznosti. Z toho důvodu, za použití anachronické metody, nejdříve velmi zběžně uveďme 
 	relativně mladší systémy, jako je 1. amilénialismus a 2. postmilénialismus. Poté zbyde širší 
 	prostor na 3. premiléniální nuance a 4. dispenzacionalismus. Stejného pořadí se drží i některé 
 	rozšířené systematické teologie. Vzájemné souvislosti miléniálních koncepcí uvádí i 
 	následující schéma.  
 	Obr. č. 1 Miléniální schématismus eschatologických systémů. 
 	
 	Podle: RYRIE, Charles Caldwell. Basic theology: a popular systemic guide to understanding biblical truth. 
 	  
 	  
 	
 	938 LORD, Andrew. The Pentecostal-Moltmann Dialogue, s. 271-287. 
 	939 Tuto skutečnost zmínil například někdejší předseda ECR v ČR Pavel Černý na semináři z misiologie na HTF UK v Praze 
 	v roce 2004. 
 	222 
 	  
 	Obr. č. 2 Panorama jednotlivých miléniálních koncepcí. 
 	
 	3.2.1 Amilénialismus  
 	Amilénialismus ve své dominanci počátkem 4. století střídá premilénialismus, kdy pak vlivem 
 	Origena a Augustinova díla „De civitate Dei“ nahradil do té doby převládající 
 	premilénialismus940. Mezi jeho první stoupence patřil například již Cyprian. Amilénialisté 
 	vychází z préterismu, což je učení, které uvádí, že klíčové eschatologické události, 
 	předpovězené v tzv. malé apokalypse (Mt 24), stejně jako většina události v knize Zjevení, 
 	jako je dobytí Jeruzaléma, se již udály do roku 70 n. l., kdy Titova vojska zničila 
 	Jeruzalémský chrám. Objevující se Babylon (Zj 17-18), který pronásleduje křesťany, je zde 
 	ztotožněn s pronásledováním křesťanů v raných fázích Římské říše. Pokud se pak ve Zjevení 
 	mluví o vzkříšení z mrtvých (Zj 20,4-6), je míněno duchovní znovuzrození941. Učení o 
 	budoucím návratu Židů do Palestiny, který je tak charakteristický pro řadu evangelikálů a 
 	pentekostalistů bez výjimky, zde již nemá místo, neboť církev v amiléniálním pohledu 
 	
 	940 BLOMBERG, Craig a Sung Wook CHUNG.  A case for historic premillennialism.  
 	941 WILSON, Mark. Charts on the Book of Revelation: literary, historical, and theological perspectives, s. 100-101. 
 	223 
 	nahradila etnický Izrael942. Proto i místa v epištole Římanům, zejména v 9. - 11. kapitole, kde 
 	se mluví například o naroubování vylomených větví Izraele do kmene nebo uvěření celého 
 	Izraele (Ř 11,26), je třeba opět vztáhnout na církev. Samotná doba věku církve je zde chápána 
 	právě jako symbolické milénium mezi prvním a druhým příchodem Krista. 
 	Aby bylo možné dát některá místa v Písmu do souladu s préterismem, je třeba zvolit 
 	alegorický výklad. Například spoutání satana se událo již duchovně tady a nyní proto, aby lidé 
 	mohli uvěřit evangeliu (Zj 20,3). Chrám, ve kterém usedne Antikrist, je obrazný výraz pro 
 	církev (2 Tes 2,4). Amilénialismus není ovšem zcela kompaktním věroučným systémem, 
 	existuje zde částečný i úplný préterismus, podle něhož se druhý příchod Krista i vzkříšení 
 	uskutečnily již v prvním století. To ovšem částeční préteristé odmítají943. Horton préterismu 
 	vytýká, že pomíjí skutečnost, že kniha Zjevení se zřetelně pojí s poslední dobou a návratem 
 	Krista v slávě944. 
 	Amilénialismus tudíž netvoří živný základ pro teology NAR ani pro většinu evangelikálů, 
 	kromě kalvinistů a hyperkalvinistů. Není divu, že se z něho rekrutují i jedni z nejhlasitějších 
 	kritiků pentekostalismu945. 
 	3.2.2 Postmilénialismus 
 	Postmilénialismus, jakožto typický představitel pozitivní eschatologie, přichází na scénu 
 	zejména v 18. století zásluhou velkých misijních hnutí. Zastávali ho například kalvinisté z řad 
 	puritánů, teologové jako Charles Hodge nebo B. B. Warfield946. Další sem řadí i novodobé 
 	arminiány, jako byli bratři John a Charles Wesleyovi947. 
 	V pozadí postmilénialismu stojí entuziasmus z rozvoje misie, zejména v zemích třetího světa 
 	a očekávání, že pozitivním vlivem evangelia dojde k ustavení principů Božího království 
 	v celosvětovém měřítku. Postmilénialismus rovněž kvetl v prostředí velkých „lidových“ 
 	církví, ve kterých dochází k symbióze státní a církevní moci, resp. tam, kde je například 
 	klérus ustavován profánními institucemi. Naproti tomu historicky výběrové církve, pro které 
 	byly často světské instituce nástrojem martyria nebo alespoň represe právě z iniciativy 
 	
 	942 RIDDLEBARGER, Kim. A case for amillennialism,   s. 230 .  
 	943 LAHAYE, Tim F a Thomas ICE. The end times controversy, s. 24. 
 	944 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 631. 
 	945 Mezi evangelikály v ČR vychází z amilénialismu mezidenominační čtvrtletník Zápas o duši, který se přiklonil ke 
 	kalvinismu a je v podstatě vstřícný evangelikálnímu kalvinismu, představovanému Petrem Mastersem z Metropolitan 
 	Tabernacle v Londýně. 
 	946 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 384. 
 	947 OLSON, Roger E. The Westminster handbook to evangelical theology, s. 240. 
 	224 
 	státních církví, inklinují z podstaty věci k premilénialismu, některé pak později 
 	k dispenzacionalismu. Obě světové války však silně narušily eschatologický optimismus a 
 	někteří do systému zapracovali kataklyzmatická očekávání948. 
 	Ve své podstatě postmilénialismus chápe milénium jako prodloužené a konečné období věku 
 	církve mezi prvním a druhým příchodem Krista, kdy dojde k christianizaci celých národů. 
 	Postmilénialisté jsou často préteristy a věří v nahrazení Izraele církví. Všechna známá místa, 
 	která ve Starém zákoně ukazující na budoucí obnovu Izraele, proto alegorizují a vztahují na 
 	církev v období milénia949. Vláda Krista v miléniu je vykonávána skrze církev a před druhým 
 	 příchodem  Krista tak dojde k jeho duchovnímu příchodu  do církve950 ,  což je v podstatě jeden 
 	z mála, zato podstatných, rozdílů   oproti amilénialismu. Země se zde stává naplněnou Boží 
 	slávou, národy obdrží světlo (Iz 49,6) a inkarnovaný Kristus v církvi tak získá vládu nad 
 	národy (Ž 2,8, 47,2-8; 72,7-11; 86,9; 110,1)951. Pokud se pak ve Zjevení mluví o vzkříšení 
 	z mrtvých (Zj 20,4-6), je tím rovněž, jako u amilénialismu, míněno duchovní vzkříšení. 
 	Svázání satana během milénia je pak nahlíženo jako prostředek k umožnění expanze 
 	křesťanství952. 
 	Kromě „utopického“ postmilénialismu vznikla i jeho „realističtější“ podoba, v níž se 
 	neočekává světová christianizace, ale spíše prostoupení společnosti křesťanskými principy. 
 	Zastáncem tohoto konceptu je například Donald Bloesch953. 
 	Wagner se explicitně hlásí k dominionismu a uvádí, že ostatní kritizují teologii „Království 
 	nyní“ z premiléniálních pozic, jako by premilénialismus byl stěžejní doktrínou systematické 
 	teologie954. Horton pak řadí dominionismus, resp. doktrínu „Království nyní“, spolu s 
 	teonomismem jednoznačně do moderních modifikací postmilénialismu955. 
 	3.2.3 Premilénialismus 
 	Historicky prvním eschatologickým systémem, který byl dominantou prvního století, byl tzv. 
 	premilénialismus, neboli historizující premilénialismus, jehož rozšířenost v prvních stoletích 
 	
 	948 Toto například v roce 1944 na přednášce v Gordon College prohlásil postmilénialista JONES, Stanley E. In: HORTON, 
 	Stanley. Systematická teologie, s. 634. 
 	949 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 633. 
 	950 OLSON, Roger E. The Westminster handbook to evangelical theology, s. 240. 
 	951 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 385. 
 	952 WILSON, Mark. Charts on the Book of Revelation: literary, historical, and theological perspectives, s. 100-101. 
 	953 S umírněnou pozicí, zasazenou do kontextu systematické eschatologie, se můžeme setkat v knize: BLOESCH, Donald 
 	G. The last things: resurrection, judgment, glory. 
 	954 WAGNER, Charles Peter. The church in the workplace, s. 39. 
 	955 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 634. 
 	225 
 	ovšem někteří zpochybňují956. Tento pohled je naznačen již v Didache, dále Klementem 
 	Římským, Ignáciem z Antiochie, Justinem, Irenejem nebo Tertullianem957. Uvádí se, že se 
 	premilénialismus šířil zejména v oblasti Malé Asie, kam Jan adresoval svoji Apokalypsu a 
 	svůj vliv si podržel až do 5. století, kdy převládl alegorický výklad Augustina958. 
 	Krédem premilénialismu je doslovná víra v existenci „tisíciletého království na zemi“ neboli 
 	milénia, které ustanoví Kristus při svém druhém, viditelném příchodu na Zemi. Podstatu 
 	historizujícího milénialismu je možno shrnout tak, že církev od doby letnic čeká na druhý 
 	příchod Krista. K tomuto příchodu dojde náhle. Kristus při svém příchodu ustaví tisícileté 
 	království (Zj 20,1-7), ve kterém bude vládnout a dojde k obnově věcí, jakési rekapitulaci 
 	ráje. Například spoutání satana (Zj 20,3) zde nemá ráz umožnění evangelizace nebo růstu 
 	církve, ale zaslíbené obnovy. Stoupenci tohoto učení se odvolávají na řadu míst Starého 
 	zákona, kde se mluví o panování Mesiáše, nastolení souladu, míru mezi zvířaty apod. Lidé 
 	zde budou zároveň mít oslavené tělo, neboť před miléniem dojde k fyzickému vzkříšení 
 	svatých (Zj 20,5). Po uplynutí tisíce let bude satan propuštěn ze svého žaláře a za pomocí 
 	Antikrista oklame národy a povede je do bitvy proti Jeruzalému, kde bude Kristem a jeho 
 	nebeským vojskem poražen. Tato bitva bude provázena celosvětovým kataklysmatem a 
 	vyvrcholí vzkříšením a soudem nad celým lidstvem (Zj 20,11-15). Podle Ericksona 
 	premilénialismus jako jediný systém tímto řeší teorii dvojího vzkříšení, na které nemají dva 
 	předchozí teologické systémy adekvátní řešení, aniž by muselo dojít k alegorizaci textu959. 
 	Premilénialismus ovšem navázal na mnohem starší tradici, neboť myšlenka tisíciletého 
 	království, které nastolí Mesiáš, byla rozšířena již v pozdním, poexilním židovstvu. Očekává 
 	se zde naplnění zaslíbení, že Davidův potomek bude vládnout na věky již na této zemi. Podle 
 	premilénialistů k tomu ještě nedošlo, a proto před stvořením nové země musí dojít k vládě 
 	Davidova potomka již fyzicky a na této zemi. V tomto potomku premilénialisté rozeznávají 
 	Krista, který se této vlády ještě neujal, ale tato příležitost mu bude dána v miléniu, po jeho 
 	druhém příchodu. Proto premilénialismus nealegorizuje verše Starého zákona, které se týkají 
 	zaslíbené obnovy, dané etnickému Izraeli na jeho historických územích Dt 30,3-5; 34; Ez 
 	20,42-44. Ačkoliv historický premilénialismus vztahuje veře Ř 9,25-26, které jsou citací 
 	
 	956 WALVOORD, John F. The millennial kingdom, 5. 
 	957 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 389. 
 	958 BLOMBERG, Craig a Sung Wook CHUNG. A case for historic premillennialism.  
 	959 ERICKSON, Millard. A basic guide to eschatology: making sense of the millennium. 
 	226 
 	proroka Ozeáše, na církev; spasení celého Izraele (Ř 11,26) je vyhrazeno budoucí obnově 
 	Izraele. Podle Ennse je ovšem budoucí role Izraele v tomto teologickém systému nejasná960. 
 3.2.4 Dispenzacionalismus 

 	Enns uvádí, že principem dispenzacionalismu je jednak snaha o doslovný výklad knihy 
 	Zjevení a přetrvávající divergence mezi církví a Izraelem961. Cituje přitom Ryrieho, který sám 
 	uvádí ještě třetí bod, a to je důraz na zjevení Boží slávy a spásy962. Ačkoliv jsou 
 	dispenzacionalisté hnutím poměrně mladým a jejich eschatologie je brána vůbec jako 
 	nejmladší eschatologický systém, první zmínky o dispenzích Enns nalézá nejen u sloupů 
 	premilénialismu, jak byli Justin Martyr, Ireneus nebo Klement Alexandrijský, ale i u 
 	Augustina963. Pokud ovšem chceme hovořit o dispenzacionalismu, který nachází půdu v 
 	eschatologickém kvasu 19. století, je třeba zmínit zejména dvě jména, a to J. N. Darby a 
 	později C. I. Scofield. Druhý z nich pak v USA zpopularizoval učení tzv. neviditelného 
 	 vytržení církve  před dobou velkého soužení při neviditelném příchodu Krista před nastolením 
 	milénia. Toto učení bylo systematicky zapracováno ve výkladových poznámkách Scofieldovy 
 	Bible, která vznikla pod Darbyho vlivem964. 
 	Tato teorie navazuje na historický premilénialismus a snaží se jej konkretizovat. 
 	Dispenzacionalismus počítá s obnovou etnického Izraele a starozákonní proroctví o jeho 
 	obnově nevztahuje na církev, ale na etnický Izrael, který čeká v budoucnu obnova (Ř 9-11). 
 	Samotný Kristův příchod je zde rozdělen na dvě etapy, a to na neviditelnou část, tzv. vytržení, 
 	které se týká pouze věřících (1 Tes 4,13-15; J 14,1-3) a viditelnou část, kdy Kristus přichází 
 	s vytrženými věřícími ustanovit milénium na zemi (2 Tes 1,7; Ju 14; Za 14,4). 
 	Jakýsi eschatologický jízdní řád dispenzacionalismu by se dal ve stručnosti shrnout 
 	následovně. Církev od doby letnic roste a její čas náhle ukončí neviditelné vytržení a 
 	vzkříšení věřících. Na zemi nastane doba sedmiletého soužení, kdy vystoupí Antikrist a na 
 	sedm let uzavře mír s Izraelem, který jej přivítá jako Mesiáše. Horton vidí v tomto vévodovi 
 	Antikrista, osobu shodnou se synem zatracení (2 Tes 2,3), což bude zároveň vévoda, který 
 	poruší smlouvu s Izraelem (Da 9,27). Antikrista pak odlišuje od falešného proroka, který bude 
 	
 	960 ENNS, Paul. The Moody handbook of theology, s. 387. 
 	961 Tamtéž, s. 513. 
 	962 RYRIE, Charles. Dispenzacionalism, s. 38-41. 
 	963 Tamtéž, s. 514 -516. 
 	964 MANGUM, R. Todd Mangum a Mark S. SWEETNAM. The Scofield Bible Its History and Impact on the Evangelical 
 	 Church.  
 	227 
 	konat falešné zázraky (Zj 13,1-17)965. Antikrist ovšem po třech a půl letech smlouvu vypoví a 
 	nastane tři a půl leté období velkého soužení, které se bude týkat Izraele, zatímco vzkříšená a 
 	vytržená církev bude na 7 let v nebi, na svatbě Beránkově. Za nejtěžší část soužení je pak 
 	explicitně chápána právě druhá polovina (tři a půl roku) posledního Danielova týdne let poté, 
 	co satan poruší svoji smlouvu s Izraelem a tato doba skončí triumfálním návratem Krista a 
 	oslavené církve na Olivetskou horu k záchraně Izraele, který zatím dospěl k pokání. 
 	Dispenzacionalisté zde vidí naplnění konkrétní řady veršů (např. Zj 19,21; Mt, 24,30; Mk 
 	13,26; L 21,27; Ju 14; 2 Te 1,7; 1 K 6,2; Sk 1,11;)966. 
 	Poté Kristus ustaví doslovné, tisícileté království, a satan bude svázán na dně propasti. 
 	Samotná doba radostného milénia je zde spatřována ve verších jako: Ž 98,9; Iz 2,3; Iz 11,6-9; 
 	Iz 25,7-9; Iz 35, 1-10; Iz 65, 19-25; Jr 33,15; Jl 3,18; Am 9,13; Mi 4,1-4; Za 14,9,20; L 1,32-
 	33; Zj 20,6)967. Po uplynutí této lhůty bude satan Kristem znovu poražen, nastane všeobecné 
 	vzkříšení a soud před velkým bílým trůnem (Zj 20,25), přičemž vytržení věřící mají již soud 
 	za sebou, protože stanuli před Kristovou soudnou stolicí po svém vytržení (2 K 5,10). Konec 
 	je stejný jako u premilénialismu a v podstatě i ostatních systémů. 
 	Dispenzacionalismus má tři základní varianty, které se vztahují k vytržení. Jedna, asi 
 	nejrozšířenější, hlásá, že k vytržení církve dojde před velkým soužením, druhá uprostřed jeho 
 	doby a další na jejím konci. Asi nejzajímavější variantou je ta, která uvádí postupná vytržení. 
 	Tyto varianty jsou zobrazeny na obrázcích 3, 4, 5 a 6. V současné době existuje i jistý vývoj 
 	v rámci dispenzacionalismu, kdy vedle klasického vznikl i progresivní dispenzacionalismus. 
 	Ten se dotýká vztahu smluv mezi Izraelem a církví. Zatímco klasický dispenzacionalismus 
 	rozlišoval dvě smlouvy, jednu pro Izrael a druhou pro církev, progresivní 
 	dispenzacionalismus vidí jednu smlouvu, která v průběhu času dochází postupného 
 	naplňování. Existuje zde také důraz na rozdílné pojetí církve pozemské a vzkříšené církve 
 	v miléniu968. 
 	3.2.4.1 Doba velkého soužení 
 	Aby bylo možné alespoň povšechně uchopit tak komplikovaný systém, jakým 
 	dispenzacionalismus bezesporu je, je třeba rámcově vysvětlit dobu soužení sedmi let. Velmi 
 	
 	965 HORTON, Stanley. Systematická teologi e, s. 640-641. 
 	966 BELOTTI, Emil. Biblické panorama – čas naplnění. 
 	967 Tamtéž – budoucí věk. 
 	968 BLAISING, Craig A a Darrell L BOCK. Progressive dispensationalism. 
 	228 
 	  
 	  
 	zjednodušeně ji uvádí Houdmann969. Jedná se o tzv. poslední týden-let (tedy období sedmi let) 
 	z celkového počtu 70 týdnů let (Da 9,24-27), který je podle dispenzacionalistů rozdělen do 
 	dvou úseků po 3,5 letech, které jsou dále uvedeny u proroka Daniele (Da 12,11-12) a 
 	korespondují se stejně dlouhým intervalem v knize Zjevení (Zj 11,2-3). Jedná se o tzv. dobu 
 	Jákobova velkého soužení, které začíná smlouvou s vévodou, v tomto výkladu Antikristem, a 
 	jejím vypovězením po 3,5 letech. 
 	3.2.4.2 Jednotlivé druhy dispenzacionalismu 
 	Obr. č. 3 Vytržení před velkým soužením. 
 	 
 	Obr. č. 4 Vytržení uprostřed velkého soužení. 
 	
 	
 	969 „K pochopení záměru a času soužení je nezbytné porozumět Danielovi 9:24-27. Tato pasáž v knize Daniel mluví o 
 	sedmdesáti týdnech, které byly vyhlášeny proti "tvému lidu". Danielův "lid" jsou Židé, národ izraelský a to, o čem mluví 
 	Daniel 9:24 je časové období k tomu, "aby ta vzpoura skončila a nastal konec hříchu, aby očištěna byla nepravost a 
 	spravedlnost přišla navěky, aby se zpečetilo prorocké vidění a pomazán byl Nejsvětější ze svatých. " Bůh prohlašuje, že 
 	oněch "sedmdesát týdnů" bude naplněním těchto věcí. Lhůta, o které Bůh mluví, je vlastně 70 sedmiletých období, tedy 490 
 	let… Ve verších 25 a 26 je Danielovi řečeno, že Mesiáš bude zabit po 62 týdnech a 7 týdnech (celkem tedy 69 týdnů) od 
 	okamžiku obnovení Jeruzaléma. Jinými slovy uplyne 69 týdnů – let (483 let) mezi obnovením Jeruzaléma a Mesiášovou 
 	smrtí. Bibličtí historikové potvrzují, že od výnosu o obnově Jeruzaléma do Ježíšova ukřižování uplynulo 483 let. …Protože 
 	mezi obnovením Jeruzaléma a zabitím Mesiáše uplynulo 483 let, k naplnění zbývá už jen jedno sedmileté období… Toto 
 	poslední sedmileté období je právě doba, o které se mluví jako o soužení … Daniel 9:27 uvádí některé důležité okamžiky… 
 	Říká například "On potvrdí smlouvu s mnohými v týdnu posledním. Až pak ten týden dojde do půli, obětem i darům konec 
 	učiní. Otřesná ohavnost se v chrámě objeví, než ničitele zachvátí konec mu určený." Osobu, o které mluví tento verš, Ježíš v 
 	Matouši 24:15 nazývá "otřesnou ohavností" a ve Zjevení 13 je nazývána "šelmou". Daniel 9:27 říká, že šelma uzavře 
 	smlouvu na sedm let, ale uprostřed (tři a půl let od začátku soužení) smlouvu poruší a zakáže přinášení obětí. Zjevení 13 
 	vysvětluje, že šelma umístí do chrámu svoji podobiznu a bude chtít, aby ji svět uctíval. Zjevení 13:5 uvádí, že to bude trvat 
 	42 měsíců, což je tři a půl let. Protože se v Danielovi 9:27 říká, že k tomu dojde uprostřed týdne a Zjevení 13:5 říká, že šelma 
 	bude po 42 měsíců, je snadné spočítat si, že celková doba je 84 měsíců což je sedm let. Viz také Daniel 7:25, kde "čas, časy a 
 	půl času" (čas=1 rok, časy=2 roky, půl času=půl roku; celkem tři a půl let) rovněž odkazují na "veliké soužení", druhou 
 	polovinu sedmiletého soužení, kdy bude u moci "otřesná ohavnost". Pro další odkazy ohledně soužení viz Zjevení 11:2-3, 
 	které mluví o 1260 dnech a 42 měsících, a Daniel 12:11-12, který mluví o 1290 dnech a 1335 dnech, což obojí odkazuje k 
 	polovině soužení. Dny navíc v Danielovi 12 možná zahrnují čas pro soud nad národy na konci (Matouš 25:31-46) a čas k 
 	vyhlášení Kristova tisíciletého království (Zjevení 20:4-6). In: HOUDMANN, Michael. Co je soužení? 
 	229 
 	  
 	  
 	Obr. č. 5 Vytržení koncem velkého soužení. 
 	 
 	Obrázek č. 6 Postupná vytržení během doby velkého soužení. 
 	
 	Podle: RYRIE, Charles Caldwell. Basic theology: a popular systemic guide to understanding biblical truth.  
 	Dispenzacionalismu je vytýkána řada věcí. Nejrozšířenější kritika pochází ze strany 
 	postmilénialistů, kteří zde nalézají defenzivní náboženství, kdy křesťané, namísto aby 
 	dobývali svět, čekají na své vytržení ze světa. Další kritika pochází ze strany liberálních 
 	teologů, kterým vadí doslovné chápání Písma, a například amilénialisté poukazují na 
 	paradoxní existenci vzkříšených a nevzkříšených lidí v době milénia a Izraelocentrismus 
 	namísto Kristocentrismu970. 
 	3.3 Eklesiologie s ohledem na NAR 
 	Pokud bychom na tomto místě chtěli opět probrat například hlavní formy církevního zřízení, 
 	dostali bychom se do problému, neboť forma druhů a kombinací církevního uspořádání je 
 	natolik rozmanitá, že jakákoliv simplifikace na sebe bere břemeno zkreslení. Proto se i zde 
 	zaměříme na hlavní modely, uplatňující se v reformačních církvích, kam se genealogicky 
 	hlásí i stoupenci NAR, a porovnáme je s alespoň nejdůležitějším principem biskupského 
 	zřízení uplatňovaného například v římskokatolické církvi. Bude se tedy jednat o 
 	1. kongregační model, 2. presbyterně synodní model a 3. episkopát. Látkou, ze které se tyto 
 	systémy konstituují, tvoří obvykle následující verše převážně z narativní literatury (Sk 6,2-4; 
 	
 	970 Souhrn některých kritik shromáždil Steiger In: Břemeno prorocké horečky, s. 20-26. 
 	230 
 	11,22; 14,23 a 15), epištol a pastorálních listů (1 Tim 3,1-7; Tit 1,5-9; Ga 1,19; 2,9; 1 K 5,4-5; 
 	1 Tes 5,21-22 a 1J 4,1) a evangelií (zejm. Mt 18, 15-17)971. 
 3.3.1 Kongregacionalismus 

 	Základní ideou kongregacionalismu je autonomie místního společenství, odmítající 
 	jakoukoliv nadsborovou strukturu972. Nejvyšší autoritou církve, resp. v tomto případě sboru, 
 	jsou jeho samotní členové, resp. členské shromáždění, které o zásadních rozhodnutích hlasuje 
 	jako celek. Podle Hortona se tento model nejvíce přibližuje „ryzí demokracii“973. Procházka 
 	zde nalézá symbolické vyjádření shromáždění kolem kulatého stolu, kde nikdo není 
 	privilegován, a všichni jsou si rovni, protože sbor plně podléhá výlučně řízení Ježíše Krista974. 
 	Sbor si pak zpravidla k běžnému rozhodování volí ze svého středu zástupce formou laických 
 	představitelů obce a každá obec, která je těmito představiteli reprezentovaná, je zcela 
 	autonomní. Tito představitelé jsou zároveň snadno odvolatelní a tvoří tzv. staršovstva ve svém 
 	středu s kazatelem. Více sborů, nalézající shodu vzhledem k víře a etice, pak tvoří jednoty 
 	nebo svazy 975. Tyto vyšší celky pak nemají vůči autonomním jednotkám, resp. sborům, žádné 
 	pravomoci a mohou činit jen poradní rozhodnutí, které mají místní společenství svobodu 
 	přijmout i odmítnout976. Přes značnou shodu s demokratickým zřízením se stoupenci tomuto 
 	označení občas brání, neboť jsou přesvědčeni, že tento model „nevolí“ své zástupce, ale jen 
 	„rozpoznává“ jejich povolání na základě biblických a pneumatických požadavků. Stejně tak 
 	zde nerozhoduje většina, nýbrž většina je pouze lépe schopna rozpoznat Boží vůli. 
 	Jak vidno, tento model je zcela vzdálen pojetí NAR, neboť ignoruje exekutivní roli apoštolů a 
 	neuznává jejich mandát jednat nezávisle za společenství. Je však zcela vlastní původnímu 
 	nezávislému charismatickému hnutí v případě, že sbory nehledají zastřešení apoštolskou 
 	autoritou. Proto je kongregacionalismus ideálním uspořádáním pro apoštoly NAR, kteří tak 
 	mohou, bez omezení církevními radami, uplatňovat v místních společenstvích svůj 
 	„apoštolský mandát“ tam, kde sbory nejsou zcela věrné kongregačnímu zřízení. Omezená 
 	autorita kongregačních kazatelů ovšem znemožňuje účelné převádění instituční autority 
 	apoštolů směrem k jednotlivým členům, a proto kongregační sbory v NAR sítích musí nejprve 
 	
 	971 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 563. 
 	972 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 117. 
 	973 HORTON, Stanley . Systematická teologie, s. 562. 
 	974 PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi,  s. 60. 
 	975 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 562-563. 
 	976 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 118. 
 	231 
 	vybudovat pyramidální model centrálně řízených skupinek. Jako ideální je proto nejprve 
 	vytvoření domácích skupinek například skrze pořádání Kurzů Alfa977. 
 	3.3.2 Presbyterně synodní zřízení 
 	Jedná se o zřejmě nejrozšířenější protestantský model, který klade větší důraz na sounáležitost 
 	jednotlivých sborů, které jsou spojeny společnou vírou a řádem978. I v tomto modelu je za 
 	základní organizační jednotku považována náboženská obec, která je ovšem vedena radou z 
 	jednotlivých starších - πρεσβύτερος. Tato rada je pak volena členským shromážděním sboru, 
 	resp. dané obce. Procházka nalézá princip tohoto uspořádání na dvou základech. Prvním je 
 	samotná funkce presbyterů zahrnující jejich kvalifikaci k vykonávání kázně a druhou je práce, 
 	resp. autorita samotných staršovstev složených z těchto presbyterů979. 
 	Staršovstva, resp. presbyteráty, pak zpravidla mívají místní, oblastní a generální charakter. 
 	Nejvyšším shromážděním je tzv. synod. Na tyto synody pak jednotlivé obce delegují své 
 	zástupce ve věcech, které přesahují záležitosti jednotlivých obcí. Tito zástupci zde ovšem 
 	nejsou „mluvčími“ jednotlivých obcí, ale mají se řídit svým svědomím odpovědným Bohu, 
 	nikoliv stanovisky svých obcí980. A to je i základní rozdíl vůči kongregacionalismu. Synod 
 	pak má pravomoci i nad jednotlivými sbory, které jsou pak jasně vymezeny a u jednotlivých 
 	církví se liší. Synod obvykle volí i představitele církve a je chápán jako ochranná hráz proti 
 	postupům jednotlivých sborů a jejich případnému izolacionismu981. Podle Filipiho je synod 
 	jakýmsi korporativním orgánem nahrazujícím biskupský úřad jako strážce jednoty a 
 	kontinuity982. 
 	I tento model je pro NAR nepřijatelný, a to z důvodu, že jde o klasické uspořádání 
 	denominací, které jsou obvykle „ovládány náboženským duchem“. Proto se NAR i celé 
 	charismatické hnutí proti němu vymezuje a nepovažuje ho za biblicky legitimní. Synod a 
 	církevní rady obvykle brání účinnému navazování vztahů mezi sbory a apoštoly, a tito pak 
 	nemohou za církve jednat tak, jak potřebují. NAR však nabízí jednotlivé smlouvy kazatelům 
 	sborů, jejichž centrálnější postavení oproti kongregacím jim lépe umožňuje převádět svoji 
 	
 	977 FRANC, Aleš. Pozadí a teologie Kurzů Alfa, s. 38-42. 
 	978 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 118. 
 	979 PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi,  s. 51-52. 
 	980 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 118. 
 	981 PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi,  s. 59. 
 	982 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 118. 
 	232 
 	apoštolskou autoritu k jednotlivým členům sborů. Tito členové pak mají dvojí autoritu: rady, 
 	resp. synody, a apoštoly. 
 	3.3.3 Episkopální model 
 	Tato forma je považována za nejstarší model správy církve a je např. krom pravoslavné církve 
 	nejrozšířenější v církvi římskokatolické. Její název je odvozen z řeckého επισκοπεω - 
 	dohlížet, od čehož odvozené substantivum ἐπίσκοπος se překládá jako biskup. Stojí zde 
 	zásada „ubi episkopos ibi ecclesia“ a zároveň platí, že kdo poslouchá biskupa, poslouchá 
 	samotného Krista983. Zastánci této teorie jsou totiž přesvědčeni, že Kristus ustanovil biskupy 
 	jako nástupce apoštolů, aby byli zakotveni v tzv. „apoštolské sukcesi“, která jim umožňuje 
 	mít konečné slovo v záležitosti církevní správy a výběru svých nástupců984. Na základě 
 	božského práva pak skrze biskupskou konsekraci mají biskupové moc učit, řídit a posvěcovat 
 	lid. Předávání této moci se uplatňuje v hierarchii - od slova ἱερός (kněz) - shora dolů, jako 
 	delegovaná autorita, která směřuje od apoštola Petra na další následné papeže a skrze 
 	vzkládání rukou biskupského svěcení se nese až k jednotlivému knězi. To je z principu zcela 
 	opačný postup, než je tomu v protestantských církvích, kde je moc biskupa podřízena 
 	církevnímu sněmu, ve které má i svůj původ985. Ve většině protestantských církví je zároveň 
 	ἐπίσκοπος synonymem k πρεσβύτερος. 
 	Pokud je biskup zároveň ordinářem, tj. nositelem řádné moci k celé církvi (papež), 
 	k partikulární církvi (diecézní biskup, územní opat nebo prelát apod.) nebo k řeholím (magistr 
 	řádu, provinciál a opat, včetně jejich vikářů), pak tento biskup v sobě zahrnuje moc 
 	zákonodárnou, výkonnou a soudní986 a je povinen vydávat „pro své poddané zákony a soudit 
 	a řídit všechno, co patří do oblasti bohoslužby a apoštolátu“987. To je další rozdíl oproti 
 	protestantismu, kde se moc soudní, výkonná a exekutivní obvykle odděluje. To také znamená, 
 	že v římskokatolické církvi se autorita uplatňuje na principu nadřízenosti a v podstatě pouze 
 	nadřízený orgán má pravomoc jmenovat či odvolat autoritu podřízenou. Papež, jako nejvyšší 
 	autorita všech křesťanů, která je nejvyšší, plná, bezprostřední, obecná, řádná a svobodně 
 	
 	983 Tamtéž ,  s. 111. 
 	984 HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 560. 
 	985 PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi, s. 47, 81. 
 	986 TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo, s. 171. 
 	987 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 113. 
 	233 
 	vykonávaná, nemůže být nikým a za žádných okolností odvolán a z úřadu může odejít pouze 
 	okamžikem smrti nebo svobodným odstoupením988. 
 	Biskup je pak do své funkce papežem jmenován nebo v některých partikulárních církvích 
 	potvrzován na základě volby kanovnických kapitul. Rozhodující roli při výběru biskupů mají 
 	biskupové příslušné církevní provincie. Samotní biskupové se rozlišují na diecézní, emeritní a 
 	titulární, kteří se dále dělí na auxiliární a koadjunktory989. 
 	Územní struktura římskokatolické církve se člení na teritoriálním principu, kde základní, 
 	partikulární církví je diecéze (případně prelatura, opatství apod.), která se skládá 
 	z jednotlivých farností. Farnosti obsazuje faráři diecézní biskup. Tyto diecéze jsou 
 	konstituovány zpravidla na městském principu a diecéze na daném území pak tvoří provincii 
 	v čele s metropolitou, který je mezi ostatními biskupy „primus inter pares“. O založení nebo 
 	zrušení provincií rozhoduje přímo papež svým rozhodnutím990. Samozřejmě zde existuje 
 	poměrně komplikovaná struktura hierarchicky řazených dalších institucí: rad, sněmů, koncilů 
 	atd. Zjednodušeně se pak dá říci, že zvláštní postavení zde mají sněmy, řazeno sestupně: 
 	ekumenický (koncil), plenární sněm (národní) a diecézní. Ekumenický koncil svolává papež a 
 	tvoří jej všichni katoličtí biskupové světa991. 
 	Co se týká vztahu k NAR, pak je možné konstatovat, že poměrně komplikovaná struktura 
 	různých horizontálních, vertikálních a ekleziárních apoštolů NAR nápadně připomíná 
 	hierarchii římskokatolické církve, resp. úřadů biskupů. Přitom i inkorporovaný princip 
 	delegované autority v NAR je obdobný římskokatolické hierarchii, a pokud si namísto slova 
 	biskup dosadíme slovo apoštol, můžeme si všimnout i jiných podobností. Stejně jako je 
 	biskup navržen a jmenován jinými biskupy, podobně apoštol musí být potvrzen dalšími 
 	apoštoly. Obdobně teritoriální organizace církve na principu „jeden sbor jedno město“ 
 	připomíná strukturu městských diecézí. A stejně jako jednotlivé farnosti tvoří diecéze, pak i 
 	„dílčí regiony“ vytvářejí „jednotné městské sbory“. Asi největší podobnosti je zde dosaženo 
 	v tom, že stejně jako úřad biskupů a papeže je nad sněmy a koncily, stejně tak v NAR je 
 	pravomoc jednat za církev vložena do rukou apoštola. A jako je například v katolických 
 	řádech vedena struktura řeholníků a jejich představených, velmi podobná je i struktura 
 	skupinkových sborů a jejich vedoucích. Naproti tomu velký rozdíl je zde v tom, že zatímco 
 	
 	988 TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo, s. 187-188. 
 	989 Popis jednotlivých biskupů je srozumitelně popsán například v publikaci MERELL Jan, Malý bohovědný slovník, Praha: 
 	Česká katolická charita, 1963. 
 	990 TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo, s. 153-16. 
 	991 PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi,  s. 48. 
 	234 
 	apoštolové a proroci v NAR jsou vedeni svými vizemi, v římskokatolické církvi hraje zásadní 
 	úlohu striktně definované kanonické právo. Nicméně stejně jako jsou soukromá zjevení a 
 	zázraky svatých podstatnou součástí katolické spirituality, i v NAR jsou podobná zjevení 
 	inkulturována do postkatolické mentality v zemích třetího světa, kde zefektivňují 
 	evangelizaci. 
 	3.4 Úřady v církvi 
 	O duchovních úřadech se v církvích nikdy nepochybovalo. Pastýři konají svoji roli pod 
 	nejrůznějšími tituly nepřetržitě od apoštolských dob. Církev má dodnes taktéž své učitele, 
 	kteří působí v nejrůznějších církevních institucích, dětskou besídkou počínaje a univerzitou 
 	konče. Církev má i své evangelisty, ať už na úrovni sborové, mezisborové či působící na 
 	mezinárodní úrovni. Trochu větší kontroverze nastávají s úřadem proroků. Všechny církve 
 	sice respektují proroky Nového zákona a v historii církve tu a tam na někom rozpoznají 
 	prorocké povolání, spolehlivým měřítkem se v tomto případě však obvykle stává až historie. 
 	Jako poslední a ze současného pohledu nejkontroverznější je úřad apoštola. Ve své většině se 
 	církve shodují, že pokud Bible píše o apoštolech, mluví o těch, kteří chodili s Ježíšem nebo 
 	těch, kteří žili v době života Dvanácti a jimž se Ježíš po svém vzkříšení zjevil. Pokud se 
 	někdo prohlásil za apoštola Ježíše Krista v době poapoštolské, nebyl obvykle shledán 
 	ortodoxním. Jak uvádí Filipi: 
 	„Pokud jde o "apoštoly", panuje celkem shoda v tom, že to je ojedinělá, 
 	neopakovatelná funkce. Apoštolské svědectví stojí na počátku církve, je jejím 
 	základem (Ef 2,20). Úřad apoštola je úřadem první generace. Pozdější generace již 
 	k němu většinou hledí nazpět, protože v jejich přítomnosti se již nevyskytuje. Tím více 
 	se zabývají otázkou, jak věrně navázat na apoštolský základ a neztratit apoštolské 
 	dědictví.“992 
 	Drápal, ač zastánce existence apoštolů dnešní doby, sám znalec apoštolských otců a jejich 
 	překladatel, toto konstatování prověřil hlubokým studiem starověké křesťanské literatury. 
 	Dospěl pak k následujícímu závěru: 
 	„Zkoumáme-li spisy apoštolských otců, nasvědčuje velmi málo tomu, že by tito autoři 
 	počítali s pokračováním apoštolského úřadu… Skoro se mi chce říci, že výjimečná 
 	
 	992 FILIPI, Pavel. Církev a církve, s. 54. 
 	235 
 	zmínka v Didaché potvrzuje pravidlo plynoucí ze všech ostatních spisů apoštolských 
 	otců, totiž že čas apoštolů skončil.“ 993 
 	Pokud jde o NAR, pak zde je pohled diametrálně odlišný. Teologové NAR přicházejí s tím, že 
 	na dnešní apoštoly se vztahují známé úseky z epištoly Efezským, a to Ef 2,20 a 4,11 a celý 
 	kontext je pak chápán eschatologicky s tím, že církev pod obnoveným úřadem těchto 
 	služebností dospívá do plné postavy Krista (Ef 4,13), která se zjeví na sklonku věků. Tato ve 
 	své podstatě postmiléniální vize si zasluhuje podrobnější prozkoumání, kde nevystačíme jen 
 	s poznatky systematické teologie, ale bude třeba přistoupit k podrobnější exegezi na základě 
 	historického pozadí knihy, biblické teologie a částečně i gramatické exegeze se zřetelem 
 	k řeckému znění. 
 	3.4.1 Exegeze církevních úřadů z knihy Efezským 
 	Každá exegeze by měla reflektovat problémy své doby a ty pak konfrontovat s biblickými 
 	texty, nejlépe v originálním jazyce, a s jinými konkordantními místy Písma svatého. Bude 
 	proto užitečné nahlédnout na samotný text, od kterého se současné diskuse odvíjejí, a zároveň 
 	pak přihlédnout i k výkladům teologů, byť tito mohou zastávat odlišná stanoviska. Dobrým 
 	vodítkem nám může být i prezentace pohledu historické církve, která zde čelila novým 
 	výzvám a procházela proměnami času. 
 	3.4.1.1 Kulturně historický kontext 
 	Ačkoliv ne všichni teologové se shodují v tom, komu byl list Efezským určen resp. které 
 	skupiny křesťanů se explicitně týkal, ledasco může prozradit místopis z hlediska historie a 
 	kultury. Křesťané, kteří obývali specifická místa Římské říše, čelili vždy konkrétním 
 	problémům, které se vyskytovaly v těchto lokalitách. Zevrubné a letmé prozkoumání těchto 
 	okolností může ledasco prozradit a pomoci odhalit i autorův záměr v jeho poselství. 
 	Efez bylo antické zalidněné výstavné město v oblasti Malé Asie, dnešního Turecka, které 
 	v době misijních cest apoštola Pavla mělo tisíce obyvatel. Později se stalo i hlavním městem 
 	této provincie. Sloužilo jako přístav, centrum vzdělanosti a kultury a jeho rozvoj byl úzce 
 	spojen s obchodem a rybolovem. Město pro své bohatství a možnost výdělku přilákalo i 
 	některé Židy, kteří se zde usídlili a měli zde své synagogy. Obyvatelé však byli převážně 
 	původu řeckého. Podle staré legendy sem později apoštol Jan přivedl matku Pána Ježíše 
 	
 	993 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 65, 69. 
 	236 
 	Krista Marii, aby zde v klidu prožila své stáří a zde také zemřela994. Více než dvouletým 
 	působením zde svou misii ukončil apoštol Pavel a prostřednictvím spolupracovníků odtud 
 	založil i několik okolních církevních obcí, např. obec Kolosy. Údajně dalším mužem Písma je 
 	lékař Lukáš, jehož hrob je k vidění hned nedaleko vstupní brány do efezské archeologické 
 	lokality995. Také Pavlovi spolupracovníci Trofim a Tychikus pravděpodobně pocházeli 
 	z Efezu a část svého života zde působil Timoteus a Priscila s Akvilou996. 
 	Pro exegezi může hrát podstatnou roli náboženské pozadí města, které svým postavením hrálo 
 	významnou kultickou roli, která je naznačena i v Bibli. V 6. století před Kristem zde dal 
 	lýdský král Croesus vystavět chrám bohyně Artemis, jehož rozloha čtyřikrát předčila Panteón 
 	v Athénách. Chrám byl stavěn více než sto let a dnes je považován za jeden z divů světa. 
 	Artemis byla bohyní mnoha prsou, multimamma, a její obraz byl považován za seslaný 
 	samotným Jupiterem (Sk 19,35). Z biblického textu se rovněž dozvídáme, že zlaté 
 	napodobeniny tohoto chrámu sloužily k náboženským úkonům a mnoho řemeslníků si 
 	založilo svoji živnost na jejich výrobě. Zvěst o evangeliu je pak natolik znepokojila, že se 
 	kvůli možné ztrátě zisku rozhodli veřejně vystoupit proti misionářům (Sk 19,24-27). 
 	Efez ale nebyl jen místem pohanského kultu, který svého času respektoval celý svět (Sk 
 	19,27), ale rovněž městem, které se stalo střediskem okultních nauk antického světa. Byla zde 
 	jedna z největších antických knihoven, tzv. Celsova knihovna, ze které se dochovaly jen 
 	trosky a která obsahovala 12 tisíc svitků997. Tyto svitky jsou patrně zmíněny i ve Sk 19,19 a 
 	obsahovaly zaříkávání, čarování a magické formule. Nesmiřitelnost křesťanské zvěsti 
 	s tehdejšími naukami můžeme vidět v tom, že křesťanští konvertité tyto velmi drahé svitky 
 	veřejně pálili (Sk 19,18-19). Efez tak byl z jedné strany baštou pohanství, mravní zhýralosti, 
 	luxusu a blahobytu, na druhé straně se stal významným sídlem křesťanství a misijním centrem 
 	mnoha evangelistů. Kromě těchto zde však působila i převážná část bludařů, kteří jsou 
 	v Písmu, resp. pastorálních epištolách, výslovně jmenováni. Patří sem synové Scévy, 
 	Hymeneos a Alexandr, a Fygellus a Hermogenes. Je proto logické, že téma duchovního střetu 
 	s helénismem v Efezu, resp. v širším slova smyslu s duchovním vlivem, který je evangeliu 
 	cizí, se promítá nejen v narativní, ale i v doktrinální části jak listu Efezským, tak v dalších 
 	textech Nového zákona, která se o Efezu zmiňují. 
 	
 	994 NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník, s. 140. 
 	995 VÁCLAV, Štaud. Efez před návštěvou Svatého otce. 
 	996 NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník, s. 140. 
 	997 KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů: od Homéra k Einsteinovi, s. 125. 
 	237 
 	3.4.1.2 Gramatický kontext 
 	Stěžejním místem, který je v NAR používán z hlediska eschatologického rekonstrukcionismu, 
 	je Ef 4,7-11: 
 	„Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: 
 	"Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem. " Co jiného znamená "vystoupil", 
 	než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také 
 	vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: 
 	jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za 
 	pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování 
 	Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak 
 	dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, 
 	nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a 
 	lstivým sváděním k bludu.“ 
 	Z úvodních veršů se dozvídáme, že doslova „každý z nás“ - ἑκάστῳ ἡμῶν, nejsme ukráceni o 
 	milost, která je nám dána podle míry Kristova obdarování: Toto obdarování je striktně určeno 
 	Kristem, podle jeho míry - κατὰ τὸ μέτρον. Je zde položen důraz na to, že obdarování je dáno 
 	Pánem, který zvítězil a vstoupil na nebesa, doslova na výšiny: Ἀναβὰς εἰς ὕψος, a spolu s ním 
 	vedl ty, kdo byli v zajetí. Zajal jaté: ᾐχμαλώτευσεν αἰχμαλωσίαν, tedy vysvobodil ty, kdo byli 
 	zajatí, a zároveň dal dary lidem. Vystoupil na výšinu a vysvobodil zajatce a mnohé lidi přijal 
 	 darem (CEP), resp. vzal dary pro lidi (KB). Z kontextu můžeme poznat, že tito zajatci, kteří 
 	byli Kristem vysvobozeni, jsou zároveň dary, kterými Kristus obdarovává svůj lid - obdaroval 
 	lidi: ἔδωκεν δόματα τοῖς ἀνθρώποις. Pro slovo dar je zde použito substantivum , které 
 	má svůj základ v budování stavby. Řecký text nám tedy již zde naznačuje, že dary, které 
 	oslavený Kristus dává lidem, jsou ve své podstatě k budování. 
 	Kristovo vystoupení je podmíněno jeho dřívějším sestoupením do dolních, spodních, 
 	nejzazších částí země: κατέβη εἰς τὰ κατώτερα [μέρη] τῆς γῆς. Opakuje se zde biblická 
 	pravda, že Kristus byl vyvýšen pro své ponížení. Text zdůrazňuje, že toto ponížení, 
 	sestoupení: je příčinou i jeho pozdějšího vystoupení, resp. vyvýšení. V Kristu je 
 	to sám bojující Bůh, který sestupuje k lidem v podobě člověka, a poté je vyvýšen. Zároveň 
 	vysvobozuje svůj lid, z nichž některé dává svému lidu darem k budování. Identita toho, kdo 
 	sestoupil, je stejná jako toho, kdo vystoupil: ὁ καταβὰς αὐτός ἐστιν καὶ ὁ ἀναβὰς. Doslova ten 
 	„sestupující“ je tím „vystupujícím“. To proto, aby se naplnilo: ἵνα πληρώσῃ τὰ πάντα, co bylo 
 	předpovězeno v Písmu a co zároveň bylo nutné k završení díla spásy. 
 	238 
 	Další text nás nenechává na pochybách, že dary „ze zajatých“ jsou vskutku lidé, kteří ze své 
 	podstaty slouží k budování. Jsou to ἀποστόλους, τοὺς δὲ προφήτας, τοὺς δὲ εὐαγγελιστάς, 
 	τοὺς δὲ ποιμένας καὶ διδασκάλους: Dodnes se vedou spory o to, zda řecká spojka και mezi 
 	pastýři a učiteli znamená to, že tito pastýři jsou zároveň učiteli, nicméně podstatné je, že text 
 	zde diferencuje úlohu služby a Písmo učitele jmenuje i jako samostatný úřad bez explicitního 
 	uvedení úřadu pastýřského (Sk 13,1). 
 	Jak už bylo naznačeno výše, tyto dary mají sloužit k vybavení, zdokonalení: καταρτισμὸν 
 	svatých za účelem díla - činů služby - ἔργον διακονίας. Služba darů má fungovat dokud 
 	všichni nedospějí, nepřijdou do jednoty víry a poznání Syna Božího: εἰς τὴν ἑνότητα τῆς 
 	πίστεως καὶ τῆς ἐπιγνώσεως τοῦ υἱοῦ τοῦ θεοῦ. Tato míra poznání je vyjádřena mírou (εἰς 
 	μέτρον) plnosti Krista. Církev tak má být jejich prostřednictvím uvedena do mužné zralosti 
 	Kristovy postavy. Vyučení a dozrání má církev chránit, aby už nikdy nebyla dětinská a 
 	zmítána vlnami způsobenými větrem učení - ἀνέμῳ τῆς διδασκαλίας. 
 	Z textu dále vyplývá, že tyto vlny, rozpoutané větrem učení, mají původ ve falešnosti a 
 	vychytralosti lidí: ἐν τῇ κυβείᾳ τῶν ἀνθρώπων ἐν πανουργίᾳ a v jejich účelovém a vědomém 
 	jednání, které vede k oklamávání věřících. Doslova jde o falešné, lstivé metody svádění: 
 	μεθοδείαν τῆς πλάνη. Služebnosti dané Kristem po jeho vyvýšení proto mají dar služby 
 	k tomu, aby vyučily a zároveň imunizovaly církev před bludy způsobenými cílenou lidskou 
 	falešností. 
 	Řecký text už volbou svých slov zdůrazňuje, že tyto úřady jsou darem Krista církvi a sám 
 	Kristus byl darem Boha lidstvu, což projevil svým ponížením. Jeho vyvýšení se tak 
 	manifestuje skrze dary, které mají vést k vyvýšení Krista skrze vystrojení jeho církve. Tento 
 	krátký text můžeme v kontextu celé epištoly vidět, že je to Kristus, kdo svým sestoupením se 
 	za církev vydává, vyvýšením ji ospravedlňuje a povoláním úřadů ji zároveň zabezpečuje. 
 	Samotná dospělost se váže již k době povolání těchto darů a z textu nelze odvodit, že by 
 	poukazovala do doby konců před příchodem Krista, ale míří do samotných základů a počátků 
 	církve. 
 	3.4.1.3 Biblický kontext 
 	Epištola Efezským je věnována křesťanům v oblasti silného pohanského vlivu a církev v té 
 	době obecně řešila vztah judaismu a křesťanství. Centrálním poselstvím listu je 
 	239 
 	eklesiologie998. Většina autorů si všímá, že list obsahuje mnoho hymnů a shodných prvků, 
 	jako list Koloským999. Efezský sbor se ale objevuje v Bibli několikrát, a to ještě ve Sk 19,10 a 
 	20,31, v 1. K 15,32 a 16,8, v 1. Tim. 1,3, v 2. Tim. 1,18 a 4,12 a ve Zj. 2,1-7. Opakujícím se 
 	tématem těchto míst je výskyt falešných učitelů z řad apostatů místního sboru, výskyt 
 	falešného učení a příchod falešných apoštolů. Pavel rovněž mluví o záhadném zápasu se 
 	šelmami v Efezu (1K 15,32). Není divu, že ve své epištole dává velký důraz na popis 
 	duchovních úřadů, jejich kvalifikaci, možnost rozpoznání, a zdůrazňuje znaky křesťanské 
 	opravdovosti s akcentem duchovního boje. 
 	Již druhá a třetí kapitola listu nám naznačuje, že svoji eklesiologii Pavel odvozuje od 
 	návaznosti na duchovní Izrael. Kristus je ten, kdo svojí obětí smířil Žida a Řeka. V Duchu 
 	svatém již není rozdílu. Zřejmě si efezští potřebovali uvědomit, že církev není projektem 
 	„poslední doby“, ale vychází z duchovních kořenů Izraele. Zdůrazňuje to i Pavlem vložený 
 	hymnus Ef 2,14 – 18. Pro pisatele je to natolik důležité, že následně zdůrazňuje, že právě 
 	proto je vězněn (Ef 3,1). Pokud apoštol píše o svém uvěznění jen proto, že věří, že rozdělující 
 	zeď mezi Židy a Řeky je v Kristu zbořena, umocňuje tím i své poselství. 
 	První zmínka o apoštolech a prorocích, dvou z pěti jmenovaných úřadů z Ef 4,11 je zde 
 	vsazena právě do kontextu společného duchovního dědictví Židů a Řeků. Ve verši 2,20 se 
 	mluví o tom, že Řekové byli „postaveni na základ“. Z řecké gramatiky je podstatné použití 
 	participia aoristu pasiva slovaἐποικοδομέω, které ukazuje na minulou událost. Efezští již 
 	„byli postaveni“ na θεμελίῳ, což lze přeložit jako základní princip nebo počáteční základ 
 	pravdy. Tento základ je spojen s existencí apoštolů a proroků. Ten je z nich utvořen: τῶν 
 	ἀποστόλων καὶ προφητῶνPavel píše o něčem, co existuje, co je již vytvořené. Základ byl 
 	položen1000. Stejného slova θεμέλιον Pavel používá v epištole Korintským s tím, že nemůže 
 	být položen „jiný základ“ θεμέλιον γὰρ ἄλλον než ten, který je již položen (1 K 3,10-11). 
 	Tímto základem je Kristus a Pavel sám je zde tím apoštolem, který svým učením tento základ 
 	pokládá. Stejně jako v listu Efezským roste ze základu stavba, chrám, který tvoří křesťané, i 
 	věřící v Korintu utvářejí příbytek Boží. Lze tedy přitakat těm, kteří vidí apoštolský základ 
 	jako minulou událost, ke které již došlo. 
 	Pavel dále pokračuje, že se jedná o tajemství, které mu bylo odhaleno, a které nebylo 
 	předchozím, jiným pokolením ὃ ἑτέραις γενεαῖς známo. Nyní je ale v Duchu svatém ἐν 
 	
 	998 FAZEKAŠ, Ľudovít. Kristovo telo: List Efezanom, s. 9. 
 	999 POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 228. 
 	1000 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	240 
 	πνεύματι zjeveno apoštolům a prorokům (Ef 3,5). Pokud se na Pavlovu výpověď podíváme 
 	prismatem doby, pak si můžeme uvědomit právě to, že církev byla zmítána rozpory mezi 
 	judaismem a křesťanstvím. Ačkoliv to není v listu explicitně zmíněno, Pavel zřejmě 
 	potřeboval zdůraznit fakt, že efezští nejsou ukráceni na Božích zaslíbeních Izraele. 
 	Příkaz jít až na sám konec světa, tedy zvěstovat evangelium pohanům, učinil Ježíš Dvanácti 
 	až po svém vzkříšení (Mt 28,16-19). Do této doby bylo jejich apoštolství omezeno toliko na 
 	Izrael (Mt 10,5). A přesto měli apoštolové velký problém zvěstovat evangelium pohanům. 
 	Petr sám byl velmi překvapen, když byli během jeho kázání Duchem svatým pokřtěni pohané 
 	v Kornéliově domě, a tuto událost vysvětloval ostatním apoštolům tak, že jednal na základě 
 	Božího zjevení (Sk 11,12-15). Skutečnost, že evangelium má být zvěstováno i pohanům, 
 	obdržel dále skrze zjevení Pavel i Barnabáš (Sk 13,47). Pavel toto zjevení zřejmě získal již při 
 	svém setkání s Kristem (Sk 22,21). Celý apoštolský koncil (Sk 15) pak znovu řešil tuto otázku 
 	a je zřejmé, že právě svědectví Petra a Pavla, kteří byli svědky toho, že byl pohanům udělován 
 	Duch svatý, je vedlo k přesvědčení, že Řek je spasen pouhou vírou, bez nutnosti obřízky a 
 	zachovávání Mojžíšova zákona. Přesto byl Pavel později v Jeruzalémě, kde zřejmě probíhalo 
 	velké probuzení mezi Židy, uvězněn proto, že mluvil o svém vyslání Kristem mezi pohany 
 	(Sk 22,22). 
 	A právě uvěznění pro toto poznání má být pro efezské argumentem, že Pavel myslí svá slova 
 	vážně. Z toho důvodu když říká, že tajemství byla zjevena apoštolům a prorokům, patrně tím 
 	míní Dvanáct, kterým to zvěstoval sám Kristus, dále Petrovu potvrzující zkušenost a zároveň 
 	 sebe, Barnabáše a celý apoštolský koncil, který prorocky z Ducha svatého přijal ustanovení o 
 	pohanech (Sk 15,28). Jinými slovy z pohanů se nemuseli stát skrze obřízku židovští proselyté, 
 	ale stali se právoplatnými spoludědici Abrahamova požehnání skrze víru v Krista. Zřejmě do 
 	této doby je zmíněna explicitní zmínka o apoštolech vedle proroků. 
 	3.4.1.4 Služebnost apoštola 
 	A nyní je třeba se zaměřit na samotný význam slova apoštol. Poprvé se se slovem apoštol 
 	setkáváme v Novém zákoně v Matoušově evangeliu, kde Ježíš ustanovil Dvanáct apoštolů, 
 	které vyzbrojil charismaty uzdravování a vymítání démonů, a které takto vyzbrojené poslal 
 	kázat (Mt 3,14). Českému ekvivalentu slova apoštol odpovídá řecké substantivum ἀπόστολος, 
 	což se obligátně překládá jako poslaný. Slovo apoštol je v Novém zákoně pojmem novým, 
 	241 
 	přesto se v Septuagintě hebrejské slovo šálíah  překládá sedm set krát právě slovem 
 	ἀποστέλλo – posílat1001. 
 	Formálně tedy Nový zákon při užití pojmu apoštol vychází z hebrejského slova šálíah, který 
 	v dané věci plně zastupoval toho, kdo jej posílal a v jehož jménu poté jednal. V Talmudu se 
 	uvádí, že zplnomocněný šálíah představuje člověka „jako je on sám“1002. Ten obvykle 
 	uzavíral smlouvu či vystupoval v nějaké obchodní záležitosti1003. V Novém zákoně je 
 	takovýmto šálíah Saul z Tarsu, který byl ke svému úkolu pronásledovat křesťany v Damašku 
 	písemně zmocněn samotným veleknězem (Sk 9,2)1004. 
 	Apoštol tedy vždy v určité záležitosti představuje toho, kdo jej posílá, těší se v této věci jeho 
 	plné autoritě a sám bývá přijímán jako ten, který jej vyslal. Právě proto měli být apoštolové 
 	Ježíše Krista přijímáni jako on sám a ti, kteří je přijali, byli odměňováni, jakoby přijali 
 	samotného Krista (Mt 10,40). Podstatný rozdíl zde nacházíme v tom, že zatímco starozákonní 
 	posel byl obvykle zmocněn pro určitou, časově ohraničenou činnost, apoštol Ježíše Krista je 
 	ke svému úkolu zplnomocněn až do skonání věků (Mt 28,20)1005. 
 	Pisatel listu Židům uvádí, že apoštolem křesťanské víry a vyznání je Pán Ježíš Kristus (Žd 
 	3,1), což v kontextu Matouše chápeme tak, že Ježíš plně zastupuje Boha, v jehož jménu 
 	přichází mezi Židy zvěstovat evangelium spasení. Podle Jana proto kdo vidí Krista, vidí Boha 
 	(J 12,45). Od apoštolátu Krista se pak odvíjí i poslání Dvanácti: „Jako mne poslal Otec, tak já 
 	posílám vás“ (J 20,21). Těchto Dvanáct apoštolů bylo neopakovatelných a slovy Petra museli 
 	být s Kristem od křtu Janova až po jeho nanebevstoupení a museli být též svědky jeho 
 	zmrtvýchvstání (Sk 1,21). Jména těchto Dvanácti jsou v knize Zjevení připodobněna 
 	k dvanácti branám Nebeského Jeruzaléma (Zj 21,14), což v kontextu epištoly Efezským 
 	můžeme chápat tak, že na jejich učení stojí nadčasová novozákonní církev (Ef 2,20). 
 	Kromě Dvanácti vidíme například i Pavla, který přesto zastával relevantní a Kristem 
 	dosvědčený apoštolský úřad. Exegetickou látku tohoto tvrzení tvoří právě výše uvedené verše 
 	epištoly Efezským, kde se píše, že vzkříšený Kristus dal dary lidem. K tomuto povolání 
 	Kristem zde dochází až po Kristově nanebevzetí a například podle Ulonsky tito apoštolové 
 	vzkříšeného pak logicky nemohou naplnit Petrem definovanou podmínku být s Kristem od 
 	
 	1001 ULONSKA, Reinhold. Úřady v církvi, s. 7. 
 	1002 Tamtéž. 
 	1003 NOVOTNÝ Adolf. Biblický slovník, s. 34. 
 	1004 Nový biblický slovník, s. 44. 
 	1005 ULONSKA, Reinhold. Úřady v církvi, s. 7. 
 	242 
 	křtu Janova1006. Sem patří i další apoštolové, kteří jsou explicitně jmenovaní v Novém 
 	zákoně1007. 
 	Nový zákon na více místech mluví i o falešných apoštolech, pravděpodobně vzdělaných a 
 	pověstných helénských Židech, vůči kterým se apoštol Pavel vymezoval (2K 12,11). Tito 
 	pronikali do již existujících křesťanských sborů zejména v Malé Asii, uplatňovali na sbory 
 	nemalé hmotné nároky a předkládali jim vlastní, Kristem neautorizované učení, spočívající 
 	pravděpodobně v nutnosti dodržovat celý Mojžíšův zákon. A právě proto zřejmě Pavel 
 	efezským tak důsledně zvěstoval, že spása neplyne z dodržování židovského zákona. Efez byl 
 	totiž, jak již bylo řečeno, důležitým centrem diasporních Židů, kam z Judska směřovali falešní 
 	apoštolové. 
 	Pavel, stejně jako Kristus, vedle jasného doktrinálního hlediska, při rozeznání pravých 
 	apoštolů, zohledňuje zejména osobní zralost a charakter křesťana, schopnost a ochotu trpět a 
 	přítomnost obdarování resp. charismat v životě Kristova apoštola (2 K 12,12). Argumentuje i 
 	skutečností, že to byl on, kdo daná společenství doslova porodil a po duchovní stránce je 
 	všestranně zabezpečil. Jako apoštol pak má právo nejen láskyplně pečovat o chod Božích 
 	obcí, ale může se i chopit hole a v autoritě Krista volat obce k poslušnosti (1 K 4, 21). Podle 
 	Stampse bylo nejdůležitějším úkolem apoštolů zakládat a obnovovat církve (1 K 12,28; 2 
 	K 11,2-3; Ef 4,11-13; Fp 1,17), což se projevovalo v úloze posvěcení církve (např. 1 K 5,1-5; 
 	2 K 16,14-18; Jk 2,14-26; 1 Pt 2,11 a 4, 1-5), zvěstování evangelia a jeho obrany proti herezi 
 	a bludařům (Ř 16,17; 1 K 11,2; Ga 1,9; 1 J 4,1-6 ad.)1008. 
 	3.4.1.5 Přehled současného názorového spektra z pohledu reformačních církví 
 	3.4.1.5.1 Reformační spektrum 
 	Nahlédneme-li do církevní historie, můžeme se setkat s tím, že charismatické úřady i 
 	jednotlivá charismata z církve nikdy zcela nevymizely. Naopak, manifestovaly se v různých 
 	dobách, skrze různé osobnosti. Namátkou můžeme jmenovat různé divotvorce, které zmiňuje 
 	Eusebius, přes raný středověk a různé obnovné řády, až po reformaci, kdy je podle Sauera 
 	
 	1006 Tamtéž, s. 13-14. 
 	1007 Drápal mezi postavy, kterým bývá v literatuře v různé míře přiznán apoštolský úřad, počítá Jakuba, bratra Páně, 
 	Barnabáše, Andronika a Junia, Apolla, Timotea a Tita, Silase, Judu, Epafrodita, Erasta a Epafrase. In: DRÁPAL, Dan. 
 	 Apoštolská služba, s. 25-32. 
 	1008 Studijní Bible s výkladovými poznámkami,  s. 1934.   
 	243 
 	Martin Luther jmenován jako prorok1009. Podobně, v souvislosti s reformačním působením 
 	proroka, argumentuje Ulonska1010. 
 	K problému zde dochází až s úřadem apoštola. Obecně se má za to, že apoštolové toliko 
 	položili základ, na kterém dodnes ostatní služebnosti staví. Toto stanovisko je dnes, jak uvádí 
 	Filipi, sdíleno převážnou většinou současných křesťanských církví1011 a potvrzuje ho Fazekaš, 
 	který apoštoly vidí v kontextu se základem, na kterém je církev zbudována (Ef 2,20), a kteří 
 	byli zároveň svědky vzkříšení (Sk 1,22-26)1012. Stejně tak Pöhlmann nachází v těchto 
 	Dvanácti neopakovatelný základ církve1013. Bruce je v této souvislosti také přesvědčen, že 
 	úřad apoštolů je v těchto verších reprezentován v úloze Dvanácti, ale zároveň v Písmu nalézá 
 	i další skupinu apoštolů, kteří neobdrželi přímé pověření Kristem před jeho vzkříšením, ale 
 	kteří obdrželi jeho pověření později, v úzké spolupráci s církví v Jeruzalémě. Sem řadí Pavla, 
 	Timotea a Silvána. Ovšem i Bruce věří, že služba těchto apoštolů byla vázána na utváření 
 	Písma, tedy na dobu apoštolské církve1014. Ještě podrobněji se taxonomii apoštolů věnuje 
 	Ulonska, který rozlišuje dokonce čtyři skupiny apoštolů. Prvním apoštolem Nového zákona je 
 	podle něho Kristus (Žd 3,1), do druhé skupiny patří Dvanáct (Mt 19,28), kteří museli chodit 
 	s Ježíšem a být svědky vzkříšení. Teprve další, třetí skupina, se podle něho vztahuje na 
 	apoštoly jmenované v Ef 4, a to jsou tzv. „apoštolové vzkříšeného“, mezi které řadí na prvním 
 	místě Pavla. Do poslední skupiny podle Ulonsky patří apoštolové církve 
 	ἀπόστολοι ἐκκλησιῶν, kam patří Pavlem nejmenovaní „další bratři“ (2 K 8,23)1015. Někteří, 
 	jako je Höpko, včetně Ulonksy, si všímají, že tito „apoštolové církve“ jsou dnešními 
 	„misionáři“, neboť Vulgáta namísto řeckého používá latinské mitto a někdejší 
 	apoštol je tak v širším slova smyslu dnešní misionář 1016. 
 	Za zmínku stojí, že klasičtí evangeličtí a evangelikální teologové, jako jsou Filipi a Fazekaš, 
 	nalézají úřad apoštolů, popsaný v epištole Efezským, mezi Dvanácti, ačkoliv Bruce tuto 
 	skupinu již rozšiřuje o apoštola Pavla a další apoštoly. Ulonska dokonce opouští tento rámec a 
 	verše vztahuje jen na skupinu apoštolů mimo okruh Dvanácti, protože 4. kapitola mluví o 
 	povolání apoštolů po Kristově nanebevstoupení. Všichni se však shodnou na tom, že skupina 
 	
 	1009 SAUER, Theodor. Geschichte der Christlichen Kirche für Schule und Haus, s. 400. 
 	1010 ULONSKA, Reinhold. Úřady v církvi,  s. 19. 
 	1011 FILIPI, Pavel. Církev a církve, s. 54. 
 	1012 FAZEKAŠ, Ľudovít. Kristovo telo: List Efezanom., s. 56. 
 	1013 PÖHLMANN, Horst Georg. Kompendium evangelické dogmatiky, s. 334. 
 	1014 BRUCE,  Frederick Fyvie. The epistle to the Colossians, to Philemon, and to the Ephesians, s. 86. 
 	1015 ULONSKA, Reinhold. Úřady v církvi,  s. 14. 
 	1016 HÖPKO, Thomas. Speaking the truth in love,  s. 88. 
 	244 
 	Dvanácti je neopakovatelná a jedinečná. Nikdo z těchto teologů se rovněž nedomnívá, že by 
 	základem církve podle Ef 2,20 měla být služba současných apoštolů. Stanovisko AoG zde 
 	explicitně prohlašuje: 
 	„V Efezským 2,20 Pavel hovoří o historickém faktu, že se Židé a pohané shromáždili, 
 	aby vytvořili církev. Aorist pasiva ve verši 20 se nejlépe přeloží jako "když jsme byli 
 	postaveni na základ apoštolů a proroků, s Ježíšem Kristem samotným jako úhelným 
 	kamenem" – jako minulá událost. Odkaz na apoštoly a proroky v Efezským 3,5 proto 
 	hovoří o jejich roli při zapisování inspirovaných Písem jako o minulosti. Vedení 
 	místních církví je podle pastorálních epištol v rukou starších/presbyterů a diakonů. 
 	Navíc Assemblies of God zdůrazňují, že se jedná o poslední Pavlovy epištoly a není v 
 	nich žádná známka toho, že by takové úřady apoštolů a proroků stále trvaly, třebaže 
 	jejich služebná funkce zůstává.“1017 
 	Drápal po vlastním studiu Bible došel ohledně pasáže Ef 2,20 k závěru, že: 
 	„… primární v tomto oddílku není apoštolsko-prorocká služba, nýbrž církev, 
 	konkrétně jeden obraz o církvi (stavba), a vlastní důvod, proč byla tato pasáž napsána, 
 	byl, aby křesťané z pohanů pochopili, že jsou integrální součástí církve… Z tohoto 
 	místa samotného nemůžeme nikterak vyčíst, zda mají pravdu ti, kteří míní, že 
 	apoštolská (nebo dokonce i prorocká) služba se týkala pouze počátku církve…“1018 
 	3.4.1.5.2 Římskokatolický pohled 
 	Poněkud odlišnou pozici zde zaujímá římskokatolický pohled. Zde na místě apoštolů, jak již 
 	bylo zmíněno při popisu episkopálního modelu, stojí biskupové. Zároveň se zde uplatňuje i 
 	explicitní titul u římského biskupa, který je dokonce nástupcem toho, který byl nad apoštoly. 
 	Jak uvádí Tretera, jeho oficiální titul mimo jiné zahrnuje označení „nástupce knížete 
 	apoštolů“1019. Ovšem i zde se jedná o nástupce, nikoliv apoštoly ve smyslu svatopisců, 
 	nicméně jejich správní autorita je mnohem větší než v reformačním chápání a není poddána 
 	církvi, ale naopak, stojí nad církví. 
 	Další podstatný rozdíl je i v tom, že zatímco v reformovaných církvích tvoří jediný pramen 
 	věrouky Písmo svaté, v římskokatolické dogmatice stojí vedle Písma i tradice. Navíc princip 
 	
 	1017 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1018 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 85. 
 	1019 TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo, s. 187. 
 	245 
 	papežské neomylnosti „ex cathedra“, ukládá katolíkovi k víře, za daných podmínek, 
 	papežským výrokům stejnou povinnost jako Písmu: 
 	„Tato neomylnost přísluší římskému biskupovi, hlavě biskupského sboru, z jeho 
 	úřadu, když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší 
 	pastýř a učitel všech věřících křesťanů, který své bratry utvrzuje ve víře … Církvi 
 	přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem 
 	vykonává nejvyšší učitelský úřad“ především na ekumenickém koncilu. Když církev 
 	prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako 
 	zjevené od Boha“ a jako Kristovo učení, "jsou věřící povinni … k takovému výroku 
 	vnitřně přilnout náboženskou poslušností". Tato neomylnost sahá tak daleko, jak sahá 
 	poklad božského zjevení.“1020 
 	Protože jsou i zde papežské výroky za daných podmínek rozpoznány jako inspirované, vytváří 
 	zde i věroučný základ pro římskokatolickou církev. Pro protestanty je pak tento základ 
 	přiznám pouze kanonizovaným spisům apoštolů a proroků dle Ef 2,20. Nutno ovšem dodat, že 
 	podle Wagnera je NAR hnutí rostoucí z tradice protestantských církví. 
 	 
 	 
 	
 	1020 Číslo paragrafu: 891. Katechismus katolické církve.  
 	246 
 	3.5 Církev a stát 
 	V celých dějinách křesťanské církve existovala tendence najít takové uspořádání společnosti, 
 	které by vyhovovalo jak církvi, tak státu. Pnutí, ke kterému docházelo během historického 
 	vývoje, pak na sebe bralo mnoho podob. 
 	3.5.1 Krátký dějinný přehled 
 	Nejprve byla církev menšinou v rámci judaismu, později pronásledovanou skupinou Římské 
 	říše z důvodu, že neuctívá správná božstva, což prý mělo podkopávat státní moc. Justin ve 
 	svých apologiích ale přesto dokládal, že poslušnost Bohu nevylučuje poslušnost císaři. 
 	Později ovšem i církev řešila spojení „trůnu a oltáře“. Poprvé za doby vlády Konstantina byla 
 	vyhlášena tolerance křesťanství, ale nakonec se i ono stalo jediným státním náboženstvím. Za 
 	další mezník můžeme považovat dílo významného křesťanského teologa Augustina. V jeho 
 	spise „O obci Boží“ byl položen základ středověkého katolického pojetí obce církve a státu 
 	„Corpus Christianorum“. Boj o světský vliv je možné dále sledovat již v raném středověku ve 
 	známém konfliktu mezi papežem Řehořem VII. a římským císařem Jindřichem IV. ohledně 
 	pravomoci dosazování církevních hodnostářů do jejich úřadů (boj o investituru). Ten nakonec 
 	vyústil ve snahu o supremaci církve, resp. papeže nad národy. Ke snahám o oddělení trůnu a 
 	oltáře dochází až na počátku novověku. Po reformaci v 16. století německý Augbšpurský 
 	náboženský smír nabídl řešení na základě „cuius regio, eius religio”1021. 
 	Dnes máme mnoho modelů koexistence církve a státu. Asi nejčistší forma odluky se uplatnila 
 	až v USA, kdy je svoboda náboženského přesvědčení garantována a chráněna státem, resp. 
 	dodatkem Ústavy USA. Stát je zde neutrální ke všem církvím, nijak nezasahuje do jejich 
 	věrouky ani praxe, žádnou nezvýhodňuje ani nediskriminuje a ani se finančně nepodílí na 
 	jejich správě. V Evropě existují různé modely tzv. „přátelské odluky“, kde se stát do jisté 
 	míry podílí na financování církví, příp. má vymezené pravomoci k dosazování nejvyšších 
 	církevních hodnostářů1022. 
 	
 	1021 PERRY, Marvin. Western civilization: ideas, politics, and society.  
 	1022 Například canterburský arcibiskup, coby hlava anglikánské církve, je ustanoven britským panovníkem (dnes 
 	ministerským předsedou). 
 	247 
 	3.5.2 Hledání biblického modelu 
 	Existuje řada míst v Písmu, na jejichž základě se mnozí snažili rozpracovat teoretický model 
 	koexistence církve a státu. Obvykle jde o 1. perikopu o dani císaři, 2. 13. kapitolu z epištoly 
 	Římanům o poslušnosti světské moci a 3. postoj Krista k Pilátovi. 
 	3.5.2.1 Daň císaři 
 	Látka z příběhu Mk 12,13-17 o dani císaři mnohokrát posloužila v historii církve 
 	k vymezování vztahu mezi náboženskou a sekulární sférou lidské společnosti, a to vždy 
 	v závislosti na konkrétním dějinném, kulturním a politickém uspořádání. Autoři výkladových 
 	poznámek k Novému zákonu vidí návaznost Pavlovy teologie o poslušnosti vládci právě 
 	v závislosti na tuto Markovu perikopu, kde Ježíš jasně ukazuje, že Bohu i panovníkovi patří 
 	určitá, vzájemně oddělená pocta resp. renta na základě poslušnosti Ježíšových slov. 
 	Poslušnost císaři zde, podle jejich výkladu, není sama o sobě ve většině případů zradou Boha 
 	a poslušnost Bohu není sama o sobě popřením světské vlády1023. 
 	Příběh o dani císaři, kde Kristus ospravedlnil povinnost platit daň světskému vládci, která sám 
 	nepředstavuje žádnou moc k podmanění svědomí člověka, pak podstatně formoval myšlenku 
 	náboženské svobody a občanské povinnosti a tvoří neopomenutelný pilíř západní demokracie. 
 	Světská moc zde stojí odděleně od moci sakrální. Tuto divergenci pak můžeme dále nalézat 
 	již v dílech středověkých křesťanských filosofů, jako byl Jan ze Salisbury, později 
 	v anglickém pozitivismu - např. u Johna Locka - a prakticky se na této myšlence rozvinula i 
 	americká a evropská demokracie1024. 
 	3.5.2.2 Poslušnost vládci 
 	Asi nejznámější pasáž o poslušnosti vládci v určité sféře lidské existence v rámci 
 	organizované sekulární správy představuje Ř13,1-7. Karl Barth tuto pasáž proto nazývá 
 	 politickou bohoslužbou. Toto místo bylo mnohokrát v historii církví využíváno, či 
 	zneužíváno, a to zejména ke dvěma účelům: V různých obdobích tato část Písma sloužila 
 	k potírání jinak smýšlejících, kdy církev své odpůrce, či reformátory, vydávala k potrestání 
 	světské moci. V opačném případě dané místo křesťanům sloužilo k ospravedlňování 
 	morálních kompromisů v konfrontaci s totalitními režimy, s poukazem na nutnost poslušnosti 
 	světským vládcům. 
 	
 	1023 Nový zákon s výkladovými poznámkami, s. 91. 
 	1024 LIBERA, Alain. Středověká filosofie, s. 340. 
 	248 
 	3.5.2.2.1 Podstata světské autority 
 	Autor těchto veršů jednoduše a důrazně seznamuje s tím, že každá autorita resp. pravomoc 
 	pochází od Boha. Jinými slovy světský vládce je povolanou Boží autoritou a kdo se vzpírá 
 	jemu, vzpírá se tomu, v jehož zájmech daná autorita stojí, tedy Bohu samotnému. Tuto moc si 
 	tedy nelze svévolně uzurpovat ani ji odmítat, ale tato moc, resp. pravomoc, se váže výhradně 
 	na Bohem autorizovaný úřad. Za povšimnutí zde stojí tvar což je třetí 
 	osoba plurálu perfekta pasíva od slovesa , které lze volně přeložit jako uvést v řád1025. 
 	Užití perfekta pasíva zde ukazuje, že tento řád již byl dříve Bohem ustaven a zdůrazňuje, že 
 	tyto autority byly Božím modelem již před tím, než do nich konkrétní jedinci vstoupili. Moc 
 	se tedy odvozuje od Božího řádu, nikoliv od osoby tento úřad zastávající. Kdo se vzpírá 
 	tomuto řádu resp. úřadu Bohem delegovaných autorit, vystavuje sám sebe soudu. 
 	3.5.2.2.2 Meze světské autority 
 	Autorita tuto moc smí uplatnit jen v souladu se svěřeným úřadem. Soud se rovněž vztahuje na 
 	překročení poslušnosti mezí uplatňování autority tohoto Bohem svěřeného úřadu. Adresáti 
 	jsou proto ujištěni, že úřad vládce není svévolným útvarem, ale že jeho existence je dobrem 
 	pro ty, nad nimiž vládci uplatňují svoji pravomoc. Pavel, obyvatel Římské říše a sám římský 
 	občan, si v této době musel být dobře vědom uzurpátorství římských protektorů, a proto 
 	nedává jednoznačné rovnítko mezi osobou panovníka a Božího služebníka. Ukazuje, že Boží 
 	služebník: je jen ten, kdo se drží úkolů plynoucího z institutu, kterého autorem je 
 	Bůh. 
 	3.5.2.2.3 Povinnosti vůči autoritě 
 	Každý Boží služebník pak dostává i mzdu z příjmu těch, kterým slouží. V tomto případě se 
 	mzda panovníka realizuje formou daní. Jejich placení je pak projevem nejen přitakání, ale i 
 	cílevědomé a účinné poslušnosti nejen panovníkovi, ale samotnému Bohu. Daně nejsou tedy 
 	rozmarem panovníka, ale jakousi Bohem danou rentou a neplatit ji tudíž znamená neuznávat 
 	Boží řád a hřešit i proti svému svědomí. Pavel dále staví daň hned vedle cla, to je de facto 
 	dalšího institutu, s nímž Židé a později židovští křesťané měli problém. Avšak v tomto textu, 
 	právě ve spojení s popisem vládce jako Božího služebníka, je nyní použito substantiva 
 	kterého LXX používá k popisu kněze, chrámového služebníka. A právě toto 
 	slovní spojení jasně ukazuje, že stejně jako byl Levíta hoden mzdy za vykonávání 
 	
 	1025 KARAVIDOPOULOS Alund, Online Internet Version Greek New Testament.  
 	249 
 	bohoslužby, stejně tak vládce je hoden mzdy za svoji službu občanům. Millard proto vidí 
 	spojitost mezi placením obnosu chrámovým služebníkům a obnosu císaři a obojí nazývá 
 	shodně jako daň1026. 
 	3.5.2.2.4 Autorita a svědomí 
 	Apoštol Pavel ve vztahu k sekulární moci resp. k placení požadovaných částek uvádí 
 	substantivum , které se obvykle překládá jako čest. V Bibli se ovšem tohoto slova nikdy 
 	neužívá izolovaně, ale vždy se pojí s určitou osobou, které se prokazujerůznými 
 	způsoby. Nejlépe to ilustruje příklad Marka, který používá k popisu „ocenění“ třiceti 
 	stříbrnými, za které Jidáš zaprodal Krista (Mt 27,9) nebo je přirovnáno ke cti, které se těší 
 	Bůh od nebeských bytostí (Zj 4,9). Pakliže Pavel tohoto pojmu užívá hned vedle placení daně 
 	a cla a mluví dokonce o povinnosti: vůči člověku, pak se jistě nejedná pouze o 
 	povinné nebo vynucené placení. Tato taxa, resp. daň nebo renta, je zároveň projevem Boží 
 	poslušnosti a uznání Božích nároků. Apeluje se zde tedy nejen na vnější, formální, ale i na 
 	vnitřní postoj, který má křesťan vzhledem k autoritě panovníka zaujmout v dobrém svědomí. 
 	Fazekaš se domnívá, že Pavel svůj dopis adresoval skupině v římském sboru, která zřejmě 
 	věřila, že císař a potažmo celý jeho úřad je nástrojem satana, a tato skupina mohla být pod 
 	vlivem zelótismu1027. Jiní jsou přesvědčeni, že důvodem Pavlova dopisu byla reakce na 
 	revolty, které vyvstaly jako odezva na neustálé zvyšování daní císaře Claudia1028. 
 	3.5.2.3 Reformovaný pohled 
 	Americký reformovaný teolog J. M. Boice nabídl na základě postoje Krista (představitele 
 	církve) k Pilátovi (představiteli státu) čtyři modely pro vymezení sféry pravomoci státu a 
 	církve v životě člověka. Tento náčrt byl pak prezentován i ve sborníku CEP, který inicioval 
 	prezident ČR Václav Klaus k tématu odluky církve a státu: 
 	1. Moc připadá pouze Bohu.  Tento model zastávali např. mniši, kteří se zcela odloučili 
 	od života společnosti a odmítli se jakkoliv podílet ve státních složkách, či službách. 
 	 2. Moc připadá pouze císaři.  Tento model zastávají stoupenci sekularizace a lze jej 
 	uvést, že křesťan musí vždy poslechnout státní moc, která je pro církev určující, a 
 	proto by církev neměla být od státu oddělena. 
 	
 	1026 MILLARD, A. R. In: Nový biblický slovník,  s. 146. 
 	1027 FAZEKAŠ, Ľudovít. Dobrá správa o záchrane, s. 118-122. 
 	1028 Nový zákon s výkladovými poznámkami, s. 274. 
 	250 
 	 3. Císař v rozhodujícím postavení.  Stoupenci tohoto modelu uznávají, že i císař má od 
 	Boha moc, ale v případě konfliktu zájmů je třeba poslechnout císaře. Tento model 
 	zastávali mnozí křesťané v období fašismu, či komunismu. 
 	 4. Bůh v rozhodujícím postavení.  Stoupenci tohoto modelu uznávají jak nároky Boží, 
 	tak státní, avšak v případě střetu zájmů se státní moci vzepřou. Sem můžeme 
 	historicky zařadit mučedníky, či protestantskou reformaci. Křesťané sice platili daně a 
 	uznávali moc císaře, avšak odmítli mít účast na … modloslužbě1029. 
 	Boice sám jako relevantní shledává model, kde je Bůh v rozhodujícím postavení, přičemž 
 	jeho členění zřetelně odlišuje moc profánní a sekulární1030. Tento pohled je dnes mezi 
 	americkými evangelikálními křesťany stěžejní, i když samozřejmě není v rámci historického 
 	protestantismu zdaleka vyčerpávající. 
 	3.5.2.4 Římskokatolický pohled 
 	Zatímco církve vzešlé z reformace na výše uvedených principech vždy, do značné míry, jasně 
 	oddělují profánní a sekulární sféru, model římskokatolické církve je v tomto diametrálně 
 	odlišný. Římskokatolická církev je jednak obcí věřících, ale zároveň státem. V čele církve i 
 	státu, který vytváří, pak stojí jedna osoba, v jejímž titulu se pojí jak úřad církevní „biskup 
 	římský“, tak úřad státní „suverén státu Vatikánské město“1031. Z této skutečnosti obvykle 
 	plyne i zcela rozdílné postavení církví nekatolických a církve římskokatolické v rámci 
 	právního řádu těch zemí, které mají uzavřený platný konkordát. 
 	Samotné slovo „konkordát“ má svůj původ v latinském „concordatum“, což znamená souhlas, 
 	či úmluvu a má stejný význam jako slova „pactum“ a „conventio“, která znamenají smlouvu. 
 	V principu má konkordát statut mezinárodní smlouvy, která je uzavřena mezi Apoštolským 
 	Stolcem a příslušným státem. Tato skutečnost je umožněna právě proto, že římskokatolická 
 	církev, jako jediná církev na světě, má mezinárodněprávní subjektivitu, protože Vatikán, 
 	jakožto její sídlo, je státem. Jako stát pak může s jinými státy uzavírat mezinárodní smlouvy, 
 	které se následně řídí mezinárodním právem veřejným a vymezují vzájemně práva a 
 	povinnosti, které jednotlivé strany vůči sobě mají. 
 	Konkordát se týká osob, institucí a církevního majetku římskokatolické církve a zpravidla 
 	vymezuje práva ohledně svobody vyznání pro římskokatolickou církev v daném státě 
 	
 	1029 BUBIK, Rudolf. In: LOUŽEK (Ed), Marek. Vztah církví a státu: sborník textů. 
 	1030 BOICE, James M. Základy křesťanské víry,  s.   566-578. 
 	1031 TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo, s. 187. 
 	251 
 	i ohledně jejích správních záležitostí. Jedná se většinou o oblast náboženské výuky na 
 	školách, duchovní službu v armádě, statut teologických fakult, příspěvek církvi, ale 
 	i například zřízení pracovního klidu pro určité náboženské svátky. Konkordát stanovuje 
 	i práva a povinnosti státu vůči římskokatolické církvi, což může být možnost veta při 
 	jmenování biskupů apod. V minulosti konkordát nezřídka obsahoval práva římskokatolické 
 	církve, která se dotýkala i jiných osob, které nebyly jejími členy, např. zajišťoval dozor nad 
 	všeobecným školstvím atd. Tímto způsobem byl v minulosti konkordát mnohokrát nástrojem 
 	kontroly nad různými složkami společnosti a v praktických důsledcích v řadě případů vedl 
 	k omezení svobod nekatolíků1032. 
 	Podobně NAR se slovy Wagnera brání důsledně rozlišovat mezi profánní a sekulární sférou 
 	lidské společnosti. Vždyť její apoštolové usilují o vládní autoritu v sekulární sféře a mají za 
 	cíl ovládnutí společnosti, rodiny, náboženství, byznysu, vědy, školství, vlády a médií, přičemž 
 	každá z těchto oblastí má být řízena apoštolem1033. Vincent pak mluví zcela v těchto 
 	intencích: 
 	„A prvním povoláním pro církev je zabrat brány… Chci zmínit tyto druhy bran: 
 	média, vzdělávací systém, politický systém, právní systém, náboženský systém, 
 	finanční systém, kulturu města. Když se podíváme na tento seznam, které z nich jsou 
 	silně ovládané ďáblem a kolik z nich ovládá v tuto chvíli církev“?1034 
 	Podrobněji je o této skutečnosti pojednáno v kapitole 4.10 „Církev a stát“. 
 	Přitom ovšem NAR není státním útvarem jako Vatikán, aby mohla vykonávat vládu nad 
 	státními institucemi nebo uzavírat konkordáty. Sbory, které se k ní hlásí, zejm. v USA, 
 	fungují na principu odluky církve a státu. Přesto, vezmeme-li v úvahu hierarchické pojetí 
 	apoštolské autority v NAR (viz kapitola 4,7) a ambice ovládnout hlavní sféry sekulární 
 	společnosti, je zřejmé, že NAR minimálně v oblasti vztahu církve a státu nezastává klasické 
 	reformační pojetí. Svým způsobem se naopak blíží až k vyhraněnému středověkému, 
 	římskokatolickému modelu. 
 	
 	
 	1032 BÍBA, Vladimír. Smlouva s Vatikánem je zbytečná. 
 	1033 Lance Wallnau Explains The Seven Moutains Mandate 
 	1034 VINCENT, Alan. Království v celé své sláve, s. 65-66. 
 	252 
 	4 Souhrn nauk uplatňujících se v NAR 
 	Jak bylo uvedeno zejména ve druhého kapitole, NAR stojí převážně na učení nezávislého 
 	charismatického hnutí, které je ve své šíři ustálené a kompaktní. Ostatně, již dříve jeho 
 	představitelé uznali, že přijímají dílčí pravdy, které jsou různým větvím nezávislého 
 	charismatického hnutí uděleny. A to i takové, pro které se dříve vzájemně kritizovali, jak 
 	tomu bylo u Pastýřského hnutí a u hnutí Víry1035. I sám Wagner v nezávislém charismatickém 
 	hnutí, resp. jeho hlavních proudech, nalézá historické předchůdce NAR. Hamon pak slučuje 
 	v jeden celek učení, která zastávalo: letniční hnutí, Probuzení uzdravování, hnutí Pozdního 
 	deště, Pastýřské hnutí, hnutí Víry, hnutí Proroků i Apoštolské hnutí1036. 
 	Při snaze o komplexnější postulaci učení NAR je ovšem samozřejmé, že ne všichni stoupenci 
 	musí sdílet všechny charismatické nauky a už vůbec nemusí souhlasit s jejich interpretací. 
 	Podle Wagnera se mnozí zastánci NAR nedokázali shodnout ani na jednoduchém krédu. 
 	Přesto zde, jak bylo dokumentováno v historii dílčích hnutí, panuje shoda v základním učení. 
 	A neplatí to jen o minulosti, neboť i současní vedoucí uvádějí čelní charismatiky z citovaných 
 	hnutí jako součást NAR. Nejrozšířenější a zřejmě i nejvlivnější česká internetová stránka, 
 	věnující se této problematice, prezentuje v rámci NAR vyučující materiály od Dereka Prince, 
 	Ricka Joynera nebo Ulfa Ekmana, vlivných představitelů Pastýřského hnutí, Kansaských 
 	proroků a hnutí Víry, kterým je zároveň přiznáván apoštolát1037. 
 	Rozdílná situace je ovšem u klasického pentekostalismu, proti kterému se charismatici 
 	v minulosti silně vymezovali a on sám zůstává vůči NAR velmi kritický. Ovšem míra 
 	intenzity vzájemných divergencí bývá u nástupnických hnutí akcentována velmi často. 
 	Původní či nástupnická hnutí jsou obvykle schopna vykreslit i ty nejjemnější nuance 
 	naukových rozdílností s velkou přesvědčivostí a důkladností, neboť tím upevňují vědomí 
 	vlastní odlišnosti a svébytné identity. Zároveň často cítí potřebu se distancovat od něčeho, 
 	s čím bývají, ať už oprávněně či nikoliv, spojována a jsou proto schopna rozlišit i to, co je pro 
 	příslušníky ostatních hnutí či religionistů pod jejich rozlišovací schopností. Bude proto 
 	nezbytné zde zároveň uvést často velmi kritická stanoviska klasického pentekostalismu, který 
 	dal ovšem charismatickému hnutí, a tedy i NAR, vyrůst a jehož některé sbory jsou na samotné 
 	špici NAR, přičemž pentekostalismus v Latinské Americe či Austrálii se stal prakticky 
 	
 	1035 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 93. 
 	1036 HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107. 
 	1037 Jedná se o stránky provozované Církví Křesťanské společenství Juda v Mělníce a disponující i stejnojmenným 
 	vydavatelstvím, v rámci NAR In: Apoštolsko – prorocká reformace: Archiv rubriky. Křesťanské společenství Juda: Mělník.  
 	253 
 	synonymem NAR. Tato kritická stanoviska, která zde budou citována, obvykle nezahrnují 
 	pastorační a psychologický aspekt, ale vymezují se zejména věrouce, kterou letniční 
 	rozeznávají jako nebiblickou. 
 	4.1 Stručný náčrt doktríny výkupného v NAR 
 	V čem je tedy NAR téměř exkluzivně kompaktní? Pokud nahlédneme na věrouku NAR resp. 
 	na učení jejich respektovaných vůdců komplexně, můžeme shledat, že je celá svým těžištěm 
 	ukotvena v teorii výkupného. Stvořený Adam zde stojí jako vládce světa, který má vykonávat 
 	dominium. Předá však svoji autoritu satanu, a ten se tak namísto něho, Adama, sám stává 
 	vládcem, bohem tohoto světa. Bůh musí satanovo právo vládce respektovat a nemá přitom na 
 	vybranou (Silvoso, Annacondia)1038. Rozhodne se proto nabídnout svého Syna jako výkupné 
 	 satanovi, který Krista zajme a obvykle pak v různých modifikacích odvleče do pekel, kde ho 
 	trýzní (Hagin, Copeland), nebo zde Kristus alespoň prožívá muka zatracení (Prince, Gumbel). 
 	Nakonec je Kristus z tohoto stavu vzkříšen a obdrží veškerou moc na nebi i na zemi, kterou 
 	předá církvi (podle Hagina ji tímto sám ztrácí)1039. 
 	Satan ovšem odmítá svoji porážku respektovat, a proto se církev musí Kristovy autority 
 	zmocnit. K tomu je třeba, aby se podrobila pod apoštolskou vládu, vymanila se z denominací, 
 	sjednotila a dospěla tak do podoby Krista  a obdržela  nesmrtelnost. Sjednocení je teritoriálního 
 	charakteru, probíhá na městském principu jeden sbor jedno město (Joyner, Frangipane). 
 	Jednotná církev se tímto sjednocením stane inkarnací Krista (Frangipane, Cain), takže 
 	prakticky zaniká organický rozdíl mezi církví a Kristem. Vše, co je třeba na Zemi vykonat, 
 	musí nyní Kristus učinit skrze své Tělo, Církev. Tuto jednotu je proto třeba zachovat, a 
 	z tohoto důvodu jsou členové hnutí podrobeni skupinkovému principu na základě 
 	hierarchické, delegované autority (Ortiz, Cabrera), kde poslušnost vůdci je chápána jako 
 	poslušnost Kristu samotnému (Simpson, Vincent). Tato sjednocená církev pak obdrží 
 	duchovní moc nad národy, které jsou jí, jakožto Kristu, předány do dědictví (Jacobsová, 
 	Bickle). 
 	Toto dědictví však musí církev nejprve vybojovat na satanu, kosmickými exorcismy ho svázat 
 	a vypudit z jeho teritoria: nejprve nad jednotlivými městy, lokalitami a národy (Annacondia, 
 	
 	1038 Jména uvedená v závorkách označují zástupce z řad apoštolů, proroků a učitelů, kteří daná učení nejvíce rozvíjejí a 
 	jejichž citace lze obvykle dohledat i v této práci. Jejich počet však zdaleka není vyčerpávající, ale pouze reprezentativní. 
 	Stejně tak je tomu u dalších jmen v závorkách. 
 	1039 Celá koncepce předání Kristovy autority církvi, spočívající v tom, že Kristus delegoval svoji autoritu církvi a de facto již 
 	není schopen exorcismu, je detailně rozvedena v knize HAGIN, Kenneth Erwin. Autorita věřícícho. 
 	254 
 	Lorenzo). Jako kdysi starověký Izrael, i zde je církev chápána jako armáda, tentokrát Duchem 
 	naplněná dle proroka Jóele, čítající křesťany nového druhu (Warnock, Cain), kteří požadavek 
 	velkého poslání chápou jako agresivní obsazení a zmocnění vlivných politických a vládních 
 	postů (Vincent, Wagner). Před tím ovšem musí církev vybojovat své vítězství nad těmi, kteří 
 	se drží starých pořádků, lpí na denominacích a starých krédech. To se stane právě pomocí 
 	mocné Jóelovy armády posledních dnů, která smete své nepřátele (Warnock, Joyner). Po 
 	porážce nepřátel dojde k probuzení poslední doby  a naplnění zaslíbení dané Abrahamovi, že 
 	jeho potomci obdrží Zemi. Vše proto záleží na církvi, která je opět po Adamovi „bohem 
 	tohoto světa“, musí se chopit svého mandátu dominia a obnovit Adamovo ztracené panství 
 	(Hamon, Wagner). 
 	Následující výčet nauk je pak stručným rozpracováním a rozvedením výše uvedené teze do 
 	kategorií, které jsou rozčleněny v rámci taxonomie používané v systematické teologii. 
 4.2 Antropologie 

 	Učitelé soustředění v NAR rozeznávají několik úrovní lidství: původního, padlého, 
 	vykoupeného a eschatologického nového druhu lidí. 
 	4.2.1 Původní stav 
 	Adam je nahlížen jako ten, kdo byl sám bohem stvořen jako malý bůh. Ekman je přesvědčen, 
 	že je více než pravděpodobné, že „byl oblečen ohněm a obklopen světlem, právě tak jako 
 	nebeský Otec. Bůh žije v nepřístupném světle a tak celá Adamova bytost musela zářit slávou 
 	a nádherou, odrážejíc Otcovu přirozenost, majestátnost a moc“1040. Annacondia věří, že si měl 
 	Adam dále podmanit další stvoření, což chápe jako uvedení do podřízenosti a kontroly silou 
 	nebo převahou. Samotnou vládu pak mj. chápe jako „mít na někoho nejdůležitější vliv“ a 
 	„zaujímat v něčem hlavní místo“1041. Podobně uvažují i ostatní stoupenci NAR. Navazují tak 
 	na starou doktrínu hnutí Víry Kennetha Hagina, který prohlašuje, že „ Adam byl bohem tohoto 
 	 světa“1042. 
 	
 	1040 EKMAN, Ulf. Moc nového stvoření, s. 3. 
 	1041 ANNACONDIA, Carlos. Satane, poslyš! , s. 41. 
 	1042 HAGIN, Kenneth Erwin. Autorita věřícího, s. 24.  
 	255 
 	4.2.2 Padlý stav 
 	Adam však neuposlechl Boha a duchovně zemřel, což je díky antropologickému 
 	trichotomismu chápáno jako odumření lidského ducha. Zejména podle učitelů hnutí Víry 
 	Ekmana, Hagina, Margiese a dalších se pak Adamova přirozenost stala satanskou a do lidstva 
 	vstoupila ďáblova přirozenost. Margies dokonce mluví, že lidský duch je prvorozenec 
 	 smrti 1043. Z člověka se tak v podstatě stává dvoudílná bytost ducha a těla s mrtvým lidským 
 	duchem, což je chápáno jako duchovní smrt, kdy člověk žije tělesně dál. I když to není 
 	exprimováno, člověk zde logicky není schopen jakéhokoliv dobra. Satanská přirozenost 
 	padlého člověka zde má zřejmě vztah i k satanově legální vládě. Jestliže satan vlastní zemi, a 
 	tedy i člověka zákonně nabytým právem, stává se tak člověk i jeho neomezeným vlastnictvím. 
 	Proto zde má téměř vše satanský nádech, ať už jde o nemoci nebo světské vlády1044. Z tohoto 
 	úhlu pohledu je třeba chápat i kritiku NAR ohledně toho, že Demokratická strana USA je prý 
 	pod vlivem démonů. Například stesky apoštolů po tom, že by měli být ve vládách 
 	znovuzrození křesťané, je třeba nahlížet jako vymanění světa ze satanského vlivu do sféry lidí 
 	s Boží přirozeností. 
 	4.2.3 Vykoupený stav 
 	Pokud se však člověk stane křesťanem, dochází opět ke změně jeho přirozenosti a člověk 
 	přejde ze satanské zpět do původní Boží přirozenosti. Zatímco zřejmě ne všichni učitelé 
 	v NAR usuzují, že by měl padlý člověk satanovu přirozenost, nebo se o tom alespoň 
 	nevyjadřují, o Boží přirozenosti vykoupeného člověka mezi nimi pochybuje málokdo. 
 	Obvykle k tomu využívají dvou teologických konstrukcí. Jednak, podobně jako řečtí otcové 
 	ve své teorii theosis, citují 2 Pt 2, 1-41045 a rovněž věří, že člověk získává již zde a nyní 
 	atributy vzkříšeného Krista dle 1 K 15,45. Porovnejme proto několik citátů: 
 	
 	1043 „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce – zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a 
 	tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch… Od té doby v každém člověku, který neobdržel nový život skrze Ježíše Krista, 
 	přebývá mrtvý duch… Tento duch, který v nás přebývá, který je oddělen od Boha "prvorozenec smrti", je tou částí osobnosti, 
 	která jako první zemřela“. In: MARGIES, W. Dědictví dospělých, s. 30.  
 	1044 Zde může člověka napadnout asociace s kalvinismem, který též učí o totální zkaženosti člověka a neschopnosti konat 
 	dobra z vlastní, svobodné vůle nevykoupeného člověka. Nicméně koncept svrchovaného Boha, často ve spojení se 
 	„svázaným satanem“ v amiléniálním pojetí staví kalvinismus do nesmiřitelného protikladu s tímto konceptem. Nicméně 
 	pokud kalvinista není amilénián, vzácně dispenzacionalista, ale sdílí postmiléniální koncept, pak se k NAR blíží poněkud 
 	více. Americké hnutí Rekonstrukcionistů. v čele s teologickým ekonomem Gary Northem, se skládá téměř výlučně 
 	s charismatiků, resp. stoupenců NAR, a postmiléniálních kalvinistů. Více o tom např. HUNT, Dave. Whatever happened to 
 	 heaven?  
 	1045 Theosis, neboli zbožštění, je samozřejmě neodmyslitelným dědictvím řeckých otců, teologů velkého formátu, jakými byli 
 	Irenaios, Atanasisos, Kappadočí otcové nebo Maxim Vyznavač. Jednalo se snad o vůbec nejvýznamnější sloupy ortodoxie 
 	prvních století. Nicméně tito nezacházeli dál, než naznačoval Petr, a zdůrazňovali to, že člověk má na této přirozenosti podíl. 
 	Zcela jasně mluvili o lidské přirozenosti a zbožštění chápali mysticky, jakožto pronikání, participaci Božské energie. Jasně 
 	
 	256 
 	George Warnock [hnutí Pozdního deště]: 
 	„Jak je psáno: "První člověk Adam se stal duší živou" – poslední Adam je však 
 	Duchem oživujícím. 1K 15,45 Životodárný Duch! Tvořivá síla! Jaké dědictví a 
 	 atributy rasy posledních Adamů. Někteří by měli naléhat, že toto ukazuje pouze na 
 	Krista, posledního Adama, avšak pokračujme: "Jaký byl ten pozemský, takoví jsou 
 	i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích" (verš 48). Tak 
 	důkladné, skutečné a zásadní je naše ztotožnění se s posledním Adamem; v celé Jeho 
 	vážené práci, Jeho službě, Jeho smrti, Jeho životě, se máme se stát jako On.“1046 
 	Derek Prince [Pastýřské hnutí]: 
 	„A když vstal z mrtvých, pak byl tím druhým člověkem. Jiným, novým druhem 
 	člověka. Druhem člověka, který nikdy před tím neexistoval. U proroka Jeremjáše Bůh 
 	říká: "Učiním věc novou, žena bude obklopovat muže". Nová věc, o které je tu řeč, 
 	je boholidské pokolení, pokolení immanuelovské, ve kterém se spojuje Bůh 
 	s člověkem. To je ten druhý člověk. Když Ježíš vstal z mrtvých, stal se prvním 
 	z tohoto pokolení a každý z nás, kdo byl uchopen a získán Duchem svatým k živé 
 	naději ve vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, stává se také účastníkem tohoto 
 	 pokolení. “1047 
 	Wolfard Margies [hnutí Víry]: 
 	„Proto je možné, ano, přímo nezbytné, mluvit o tom, že jsme duch. Ne, že máme 
 	ducha, ale že jsme duch… Tím, že jako bratři našeho Pána Ježíše Krista procházíme 
 	analogicky stejným vývojem jako on, jsme stejně tak i my oživujícím duchem. “1048 
 	Alan Vincent [NAR]: 
 	„Nejenže Beránek Boží zaplatil za hříchy světa, ale dal se narodit někomu úplně 
 	novému, kdo nikdy nebyl součástí Adama a jeho pokolení. 1K 15,45-47 o tom jasně 
 	pojednává. To je poslední Adam, ten pochází ze země… Nebyl to tedy pouze on, kdo 
 	 se měl stát tímto oslaveným Pánem z nebe svým vzkříšením, on prorážel cestu pro nás 
 	
 	odlišovali Boží přirozenost, která se nedá sdílet, od Boží činnosti, energie, která je transcendující a prostupuje lidskou 
 	přirozenost. Tato energie pochází od Otce a skrze Syna je v Duchu svatém udílena stvořením. Tento koncept, podle 
 	mnohých, zabudoval latentně do původního pentekostalismu John Wesley skrze své chápání dokonalosti resp. úplného 
 	posvěcení. Ačkoliv tento způsob uvažování zní uchu západních, natož reformovaných teologů poněkud mysticky a 
 	cizokrajně, není konceptem ontické přeměny přirozenosti lidské na přirozenost Boží. Lidská přirozenost zde dochází plnosti a 
 	pravé, Bohem zamýšlené určenosti. Nicméně člověk zde má nadále lidskou přirozenost. Více o tom např. In: FAIRBAIRN, 
 	Donald. Eastern Orthodoxy through Western eyes,   s. 79-90. 
 	1046 WARNOCK, George. The feast tabernacle. 
 	1047 PRINCE, Derek. Dílo kříže.  
 	1048 MARGIES, Wolfhard. Dědictví dospělých, s. 31. 
 	257 
 	všechny, abychom vešli do stejného druhu lidství. Vraťme se do Římanům 6. kapitoly. 
 	V Římanům 6,5 je psáno: "Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho 
 	smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání". Realitu vzkříšení však můžeme 
 	 zakoušet již v přítomnosti. Jestliže jsme s ním spojeni ve smrti, jistě jsme i ve 
 	vzkříšení. Nejedná se pouze o budoucnost. “1049 
 	Učitelé hnutí Víry Boží přirozenost vztahují na oblast lidského ducha, který je podle nich 
 	pravou identitou člověka. Podle jejich definice, jak již bylo uvedeno, je zde člověk duchem, 
 	 který má duši a žije v těle. Opět má tato antropologie přesah do mnoha dalších oblastí 
 	praktické teologie, například do služby uzdravování. Jestliže má člověk ve své nejvnitřnější 
 	podstatě Boží přirozenost1050, těžko nějak ospravedlní svoji nemoc. Jak to jadrně vystihl, i 
 	když v jiném kontextu, Sumrall: „Kdybych byl stále nemocný, začal bych přemýšlet o tom, 
 	jestli On není náhodou nemocný.“1051 Přesto se tato Boží přirozenost plně projeví až ve chvíli, 
 	kdy se zjeví sláva synů Božích, což ovšem brzy nastane ještě na zemi1052. 
 	4.2.4 Nový druh lidí 
 	Ačkoliv se člověk již svým obrácením stává novým druhem člověka, který obdrží 
 	nesmrtelnost vzkříšení na základě boholidské rasy,  přesto řada učitelů respektovaných v NAR 
 	mluví až o jakési budoucí manifestaci. Největším popularizátorem této doktríny hnutí 
 	Pozdního deště o „novém druhu“, který se bude viditelně manifestovat, je prorok Paul Cain. 
 	O novém druhu ale mluvil často již jeho dřívější mentor, William Branham, pro kterého se 
 	jednalo o inkarnaci samotného Boha v lidském těle. Branham naznačil, že inkarnovaným 
 	bohem byl v této dispenzi zatím jen on1053, ale dříve jimi podle něho byli i jeho předchůdci, 
 	jako Luther, Wesley a další: 
 	„Po věky se Bůh zjevoval skrze své proroky a ti byli nejen proroky, byli bohové. To 
 	řekl On. Co řekli, bylo slovo Boží. Byli tělem, ve kterém byl skryt Bůh…Bylo to tak, 
 	že Bůh přijal tvářnost muže v muži zvaném prorok. Slovo Boží přišlo k tomuto muži, 
 	
 	1049 VINCENT, Alan. Království v celé své slávě, s. 84-87. 
 	1050 Podle Vincenta: „Bůh bere „sperma“ (my toto slovo v 1. Petrově 1,23 překládáme jako „semeno“) svého Syna a vsadí ho 
 	do lůna našeho ducha. Jak muži, tak ženy mají duchovní lůno. Tímto způsobem v nás Bůh tvoří novou osobu. Tato nová 
 	osoba má jak naši osobnost, tak Boží přirozenost a Boží život. Až v nás Bůh dokončí své dobré dílo, bude naše lidství plně 
 	prostoupeno neporušitelnou přirozeností Boží“. In: VINCENT, Alan. Dobrý boj víry, s. 26-27. 
 	1051 SUMRALL Lester. Víra změní tvůj svět, s. 46.. 
 	1052 HAMON, Bill. Apostles, Prophets and the Coming Moves of God, s. 235. 
 	1053 „Bůh jedná jenom s jedním mužem v jednom čase… jeho slovo je zjeveno jednomu. Vždy to tak bylo. V každém věku 
 	přišel jeden prorok se Slovem Božím, pokaždé, jak to čteme v celém Písmu svatém, Slovo přichází jenom k jednomu 
 	proroku. V každém věku je to stejné, i v církevních časových obdobích, od prvního až k poslednímu“. In: BRANHAM 
 	William. Mluvené slovo je to originální semeno 2. díl. 
 	258 
 	proto to nebyl ten prorok, protože prorok byl jenom schrána, ale Slovo byl Bůh… 
 	 Slovo v podobě člověka. Nezměnil svoji přirozenost, změnil jen svoji podobu.“1054 
 	Hromadná zkušenost se pak promítne eschatologicky u těch, kteří budou následovat 
 	Branhamovo učení. Rovněž Cainovi bylo zaslíbeno, že tento „nový druh“, neboli zjevené 
 	syny Boží, spatří ještě za svého života a několikrát se nechal slyšet, že jej nalezl. Nejdříve 
 	našel Wimbera, kterému sliboval věrnost a se kterým se nakonec rozešel. Poté viděl naplnění 
 	svého snu v hnutí Promise Keepers v USA a ještě později nalezl „nový druh“ na shromáždění 
 	Todda Bentleyho. O synovství nového kvalitativního druhu pak mluví i Vincent v souvislosti 
 	s obdržením vzkříšení již tady a nyní1055. 
 	Ideou zjevených synů Božích dle Ř 8,19 je citelně prostoupena literatura nezávislého 
 	charismatického hnutí, ať už v náznacích nebo zpravidla otevřeně, jako je tomu u Kansaských 
 	proroků. Už od doby Branhama, přes Warnocka, Princeho až k Vincentovi, zatím brání jejich 
 	zjevení existence denominací, za kterými všichni, včetně Wagnera, rozpoznávají vliv 
 	démonů. Existence těchto křesťanů poslední doby totiž závisí na uskutečnění postmiléniální 
 	ideje inkarnace Krista v nedenominační a pod vládou pomazaných apoštolů sjednocené církvi. 
 	Sjednocení s boholidskou rasou posledního Adama a přijetí inkarnace Slova brání právě 
 	existence denominací. Dobře to vystihují již Branhamova slova: 
 	„Abyste mohli být oddáni s druhým Adamem, Kristem - Slovem, museli byste se od 
 	svého prvního manžela oddělit tak, že byste jí zemřeli. Neboť ani jedna z nich nemůže 
 	přijmout celé Boží Slovo… Jste-li sjednoceni s Kristem a stále ještě oddáni s nějakou 
 	denominací, pak jste cizoložnicí… Ó církvi, k níž v celé zemi mluvím, odděl se od 
 	denominací, od té špíny, od věcí tohoto světa, ode všech ustanovení, nařízení 
 	apod.“1056 
 	Vincent pak věří, že denominace je třeba proklínat, aby z ní mohli lidé odejít1057 a samotná 
 	nutnost překonat denominační uspořádání je kvintesencí eklesiologie charismatiků ve všech 
 	nezávislých skupinách, dokud denominaci sami nezaloží nebo nezískají1058. 
 	
 	1054 BRANHAM, William. Musíte se znovu narodit. 
 	1055 „Podívejte se do Římanům 8,29: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl 
 	prvorozený mezi mnoha bratřími“. Nebyl to tedy pouze on, kdo se měl stát tímto oslaveným Pánem z nebe svým vzkříšením, 
 	on prorážel cestu pro nás všechny, abychom vešli do stejného druhu lidství. In: VINCENT, Alan. Království v celé své slávě, 
 	s. 84. 
 	1056 BRANHAM William. Mluvené slovo je to originální semeno 1. díl. 
 	1057 VINCENT, Alan. Dobrý boj víry, s. 154-155. 
 	1058 Klasickým příkladem bylo charismatické hnutí v Jednotě bratrské, které nakonec v denominaci převládlo a získalo tak 
 	skrze své apoštoly celou církev pod svoji autoritu. Krátce poté došlo, z mnoha příčin, i k přerušení spolupráce s nezávislým 
 	
 	259 
 4.2.5 Kritika antropologie 

 	Charismatická antropologie se stala předmětem kritiky nejen klasických pentekostalistů, ale i 
 	charismatických teologů. McConnell v ní nalézá kultickou deifikaci a s odvoláním na Bibli, 
 	reformované výklady Luthera i Calvina dokazuje, že existuje výhradně lidská přirozenost, 
 	padlá i vykoupená. Rovněž zpochybňuje, že by člověk byl pouhým duchem žijícím v těle, ale 
 	že člověk je v judeo-křesťanském myšlení nahlížen jako celistvá bytost a duše je označením 
 	pro celého člověka. V biblickém verši 1Tes 5,23, který uvádí ducha, duši a tělo 
 	diferencovaně, nalézá ohlas biblického popisu geneze člověka, kdy Bůh dechl ducha do 
 	 prachu a člověk se stal duší živou ve své komplexnosti, nikoliv v izolovanosti1059. 
 	Munyon, letniční teolog z Trinity Bible College, ve své antropologii tradičně umírněně nalézá 
 	jako ortodoxní jak trichotomismus, pokud se ovšem nevychýlí do extrému, tak 
 	dichotomismus a s výhradou monismus, přičemž sám akcentuje vzájemnou propojenost 
 	složek lidské bytosti a zdůrazňuje, že ani jedna z izolovaných složek nepředstavuje člověka 
 	v plnosti1060. Samotný lidský duch touto implikací nemůže být pravým já člověka. 
 	4.2.6 Kritika deifikace člověka 
 	Dalším z letničních teologů je Stetz, který ve svých „Svrablavých uších“ z oblasti 
 	antropologie charismatických učitelů kritizuje samotnou skutečnost, že by si stvořený člověk 
 	mohl nárokovat titul „malého boha“. Vadí mu především aspekt učení o obdržení 
 	 nesmrtelnosti a nalézá v něm překroucení původního záměru pisatele. Je přesvědčen, že 
 	manipulací s textem si tito učitelé v současnosti přivlastnili něco, co se doslova odehraje ve 
 	chvíli druhého, fyzického příchodu Krista1061. Poněkud expresivněji to vyjádřil i současný 
 	superintendent amerických AoG George Wood, který píše o velkém omylu těchto učitelů: 
 	„Takový omyl povede k odpadnutí od Krista a způsobí, že věřící bude rozčarován, 
 	když zjistí, že je konec konců smrtelnou bytostí, která nemá žádnou vládu a není 
 	"malým bohem". Obecnou hrozbou … je to, že Kristus je snižován a člověk 
 	povyšován. Důraz na tuto skutečnost je společný všem kultům.“1062 
 	
 	charismatickým hnutím. K prvním náznakům odlišného chápání došlo již na konferenci s Derekem Princem v roce 1994, kde 
 	 apoštol  Evald Rucký přednesl jiné pochopení církevní struktury než apoštol Derek Prince, čehož si povšiml i Život víry. 
 	1059 MCCONNELL, Dainiel, Ray. Jiné evangelium, s. 123-129. 
 	1060 MUNYON, Timothy. Stvoření a povaha lidských bytosti In: HORTON Stanley. Systematická teologie, s. 244-263. 
 	1061 STETZ, John. Svrablavé uši,  s. 17, 76-92.  
 	1062 „As its name implies, this theology maintains that God’s kingdom already exists on earth. This new wave, like the old 
 	waves of latter rain, shepherding, demon-casting from Christians, and positiveconfession is destined to be exported to foreign 
 	
 	260 
 	Assemblies of God jako celek pak takovéto implikace odmítají ve svém prohlášení, kde 
 	uvádějí, že učení o „zjevených synech Božích“ je  chybný výklad 1063. 
 	4.2.7 Kritika konceptu Adamovy duchovní smrti 
 	Poněkud širšího ohlasu došla mezi klasickými letničními teorie o duchovní smrti člověka, a to 
 	z důvodu, že má soteriologický přesah a vkládá na Krista pak nutnost nést tuto duchovní smrt 
 	zástupně za lidstvo. Letniční teolog Atkinson obhájil v roce 2007 svoji disertační práci na 
 	Edinburgské univerzitě, kde se snažil problematizovat teorii o duchovní smrti v její 
 	charismatické interpretaci. Atkinson na základě hebrejské gramatiky a s ohledem na 
 	historickou ortodoxii dochází k závěru, že se v Gn 2,17 nejedná pouze o „duchovní smrt“, ale 
 	že Bible i její výklady implikují smrt jako takovou. Pro biblické pisatele je životem sám Ježíš; 
 	„být živ“ znamená bytí v jeho přítomnosti (1J 5,12) a „být mrtev“ znamená bytí v oddělenosti 
 	od něho (Kol 2,13). Křesťanská ortodoxie tedy chápe „život“ jako existenci lidské bytosti 
 	v její psychosomatické jednotě, v odpuštění hříchů skrze víru v Boha již na zemi (J 5,24), a po 
 	vzkříšení chápe život jako existenci člověka v jeho „proměněném“ těle (1K 15,51-52). Smrt je 
 	analogicky chápána jako existence člověka, v jeho psychosomatické jednotě ve vinách a 
 	hříších (Ef 2,1), a v důsledku toho v oddělenosti od Boha, která přetrvává i po vzkříšení až 
 	navěky (2 Tes 1,9). 
 	Atkinson argumentuje gramatickou exegezí, kterou pokud bychom transponovali do českých 
 	překladů, šlo by ji parafrázovat následovně: Adam zemřel, když pojedl ze stromu poznání 
 	dobrého a zlého, neboť mu sám Hospodin řekl: „Ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli 
 	nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš“ (Gn 2,17). V MT se uvádí: 
 	וֵּ מץ עתוּמ ָּת תוֹמ וּנֵּ מִמ ֵ לָּכֲאםוֹיֵ ב יִכ וּנֵּ מִמ לַכאֹת אלֹ ע ָּרֵָּו בוֹט תַעַדֵַה  
 	Samotné sloveso [ tāmuṯ], které se obvykle překládá jako zabít, zemřít, je zde ve tvaru 
 	maskulina singuláru imperfekta kalu. Jedná se o aktivní budoucí čas prostý, a jde tedy o 
 	následné vykonání exekutivní smrti. Jde o konstatování trestu za přestoupení, které nastane ve 
 	 chvíli trestem podmíněného přečinu. Tomu odpovídá i většina českých překladů, „ smrtí 
 	 umřeš“ (KB), „ jistě zemřeš“ (CSP; B21), Zajímavý je překlad ekumenický, jakoby 
 	naznačující počátek určitého procesu „ propadneš smrti“ (CEP). Atkinson se dále dovolává i 
 	historických svědectví Augustina a Calvina, kdy Augustin jako důsledek prvního hříchu vidí 
 	
 	soil. But the acceptance of Kingdom Now theology by churches overseas would bring seven significant and disastrous 
 	results.“ In: WOOD, Geroge O. Kingdom Now and missions,   s. 10-11. 
 	1063 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	261 
 	již součást první (tedy i fyzické) smrti, kde je duše člověka oddělena od Boha a Calvin zde 
 	nalézá ztrátu života v podstatě celého člověka ve spojení s Bohem, což jest smrt1064. 
 	4.3 Démonologie 
 	Zatímco tradičnější teologické systémy berou démonologii vážně, nepřičítají jí zdaleka 
 	takovou důležitost jako apoštolové NAR. Démonologie zde zůstává daleko za hlavními 
 	křesťanskými doktrínami1065. V NAR je tomu právě naopak. Evangelisté NAR dokonce necílí 
 	své modlitby jen k Bohu, aby se smiloval nad hříšníky, ale obracejí se především k satanu a 
 	přikazují mu, aby propustil zajatce. To je přímý důsledek aplikované teorie výkupného, kde 
 	satan vlastní Zemi právem, satanovy nároky je třeba formálně naplnit a opět satana je třeba 
 	z jeho území vypudit. Ostatní k tomu přistupuje neřkuli samovolně. Vždyť, jak uvádí Wagner, 
 	když Cabrera sváže satana, lidé se na jeho shromážděních obracejí dříve, než je zvěstováno 
 	evangelium. 
 	4.3.1 Satan právoplatným bohem tohoto světa 
 	Satan se dostává do středu pozornosti hned v knize Genesis, kde získává od Adama 
 	právoplatně smlouvu k ovládnutí země. Jde o klíčovou doktrínu bez výjimky sdílenou snad ve 
 	všech nezávislých charismatických hnutích, kterou zastávají i charismatici v ČR1066. Jedná se 
 	o naprosto zásadní konstrukci pro pochopení NAR. Tato teorie má občas název „teorie 
 	Adamovy velezrady“1067. Potvrzuje ji i Silvoso ve Wagnerově bestselleru1068 a Annacondia 
 	souhlasí: 
 	„Přečtěme si Gn 1,28 a zabývejme se požehnáním, které Bůh dal člověku, když mu 
 	předával autoritu k vládě nad zemí a k jejímu podmanění. Víme, že výraz vládce 
 	znamená "ten, kdo užívá autoritu, vydává rozkazy nebo vládne". Když Bůh řekl 
 	člověku, aby vládl nad zemí, měl na mysli i to, co člověku patří. Adam byl korunou 
 	všeho stvoření. Když však neposlechl, ďábel, který obchází zemi a hledá, koho by 
 	sežral, jeho autoritu převzal a sebral mu vlastnické právo na zemi.“1069 
 	
 	1064 ATKINSON, William.  The 'spiritual death' of Jesus: a Pentecostal investigation, s. 99-141. 
 	1065 Například profesor Liguš ve své učebnici „Teologické systémy“ démonologii prakticky nezmiňuje. Podobně činí i řada 
 	zahraničních systematiků. 
 	1066 Tato teorie je rozvinuta například v knize bývalého šéfredaktora měsíčníku Život víry Tomáše Dittricha „Ze smrti do 
 	života“, a která vychází z učení Dereka Prince v jeho studii „Dílo kříže“. 
 	1067 MCCONNELL, Daniel Ray . Jiné evangelium, s. 123-124. 
 	1068 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 128. 
 	1069 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, satane!  s. 137. 
 	262 
 	Tak oba, včetně Wagnera navazují na starou tradici, rozvíjenou již v hnutí Pozdního deště a 
 	následně v hnutí Víry. Hagin, jež se v těchto kruzích pohyboval, již před více léty na základě 
 	svých christofanií uvedl: „Adam se však dopustil velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan 
 	 se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa“1070. Ve stejných intencích uvažuje Margies,1071 
 	Vincent,1072 samozřejmě Wagner1073 a mnoho dalších. Tito učitelé jsou pak přesvědčeni, že 
 	sám Bůh je povinen tuto satanovu pravomoc respektovat. Výmluvně to vyjádřil Silvoso v již 
 	citovaném výroku o morálním zákonu, legalizujícím satanovu vládu, který nesmí překročit ani 
 	Bůh1074. 
 	4.3.2 Hierarchie démonů 
 	Satan ovšem tuto vládu nad světem provozuje sofistikovaným systémem hierarchicky 
 	uspořádaných padlých andělů, kteří jsou územně organizovaní dle jednotlivých zemských 
 	regionů, zejména měst. Biblickou látkou pro tuto tezi tvoří tradičně verše Kol 1,16; Ef 
 	1,21;6,12, od kterých se obecně utváří systematická démonologie1075. Tyto verše ovšem nic 
 	nevypovídají o regionálním uspořádání démonů a Wagner připouští, že o teritorialitě duchů 
 	objevil v teologické literatuře jen minimum zmínek, či spíše náznaků1076. Přichází proto 
 	s vlastní invencí a k hierarchii démonů přidává i další verše, určující jejich lokalitu: 
 	1. Na nejnižší úrovn i jsou běžní duchové, kteří se vyskytují v evangeliích. 
 	2. Na střední úrovni jsou duchové, kteří působí skrze čaroděje, okultisty, média New 
 	Age, spiritistická média a další. Sem patří i démon, který ovládal věštkyni v Delfách 
 	(Sk 16, 16-24). Jednalo se o ducha, jehož exorcismus měl podle Wagnera dalekosáhlé 
 	politické ohlasy, což způsobilo žalářování Pavla a Silase. 
 	
 	1070 HAGIN, Kenneth Erwin. Autorita věřícího, s. 24.  
 	1071 MARGIES, Wolfhard. Jak zacházet s poraženým nepřítelem, s. 35. 
 	1072 VINCENT Alan. Království v celé své kráse, s. 37. 
 	1073 WAGNER, Charles Peter. In: „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches "The Dominion Mandate". 
 	1074 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 158. 
 	1075 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc… (R 8,38). 
 	Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a 
 	 mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kol 1,16). 
 	Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství (Kol 2,15). 
 	…vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i 
 	v budoucím (Ef 1,21). 
 	Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti 
 	 nadzemským duchům zla... (Ef 6,12). 
 	Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, 
 	buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. (Kol 1,16). 
 	1076 Wagner uvádí: „Pro teology a znalce Bible, alespoň pro 95 % z nich, nebyla po mnoho let otázka oblastního působení 
 	démonů důležitá. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 19. 
 	263 
 	3. Na vyšší úrovni jsou již teritoriální duchové nad národy, kam patří kníže Persie nebo 
 	kníže Řecka (Da 10)1077. 
 	Larry Lea pak nabízí podrobnější členění, kde k biblickým pojmům z Ř 8,38; Kol 1,16; 2,15; 
 	Ef 1,21;6,12 uvádí i teritorialitu: 
 	1. Mocnosti.  To jsou jednotliví duchové. 
 	2. Moci. Tato skupina zahrnuje vůdce skupin duchů (jako legie v Markovi 5,9) 
 	3. Vládcové tohoto věku tmy. V této skupině jsou teritoriální duchové. 
 	4. Siláci. Ti ovládají zlo na vysokých místech a mají kontrolu nad aktivitou na 
 	ostatních úrovních1078. 
 	Pionýři charismatické démonologie jako Hagin nebo Margies vycházeli ve své systematice 
 	z přímých zjevení. Hagin zde uvádí, že mu byla hierarchie démonů zjevena při 
 	několikahodinovém rozhovoru se samotným Kristem1079 a Margies jeho stanovisko 
 	potvrzuje1080. Pokud se démonologie stává součástí experimentální teologie, obvykle přináší i 
 	své komplikace. 
 	4.3.3 Teritorialita démonů 
 	Předchozí výčet zmiňoval i lokalitu démonů, přesto se tato dostává na přetřes samostatně. Již 
 	židovská apokalyptika rozeznávala démonické vládce v jednotlivých národech, ovšem 
 	koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let minulého století se systematická 
 	démonologie v pohledu na teritoriální působení démonů dostala do samotného epicentra 
 	evangelikalismu. Letniční autor Frank Perreti začíná vydávat romány, kde detailně popisuje 
 	působení démonů ve městě a ty jsou čteny opravdu masami1081. Teritoriální démony popisuje 
 	i pastor Nicholson z Vinice a evangelista Dawson z organizace YWAM tvrdí, že domácnosti, 
 	 města, geopolitické instituce, národy a kultury bývají kontrolovány specifickými démony. 
 	Wagner cituje Thompsona Ajaha z Assemblies of God v Oribe, který uvedl, že mu v době 
 	před jeho konverzí satan přidělil vládu nad 12 duchy, kdy každý z nich vládl nad 600 démony 
 	
 	1077 Tamtéž, s. 40. 
 	1078 LAWSON Steven. In: Tamtéž, s. 55. 
 	1079 Hagin tvrdí: „V roce 1952 se mi Pán Ježíš zjevil ve vizi a mluvil ke mně asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti 
 	ďáblem.“ In: HAGIN, Kenneth Erwin. Autorita věřícího, s. 32-33. 
 	1080 Margies potvrzuji hierarchie démonů na základě zjevení: „…Jiní zase říkají, že nejvyšší ze čtyř vyjmenovaných autorit 
 	jsou "pánové světa tohoto“. K zastáncům tohoto pojetí patří Kenneth Hagin, který došel k tomuto názoru na základě osobně 
 	přijatého obsáhlého vidění, při němž mu Pán zjevil kompetence těchto mocností velice detailně“. In: MARGIES, Wolfhard. 
 	 Osvobození, s. 76-77. 
 	1081 U nás vyšel například jeho román „ Střetnutí“ (Logos, 1992), který popisuje duchovní boj mezi anděly a silnými démony 
 	za podpory mladého křesťana a pastora probuzeného sboru. 
 	264 
 	z celkového počtu 7212. Sám Ajah byl přitom ve styku se všemi duchy, kteří ovládají 
 	Nigerijská města a Wagner připouští, že duchové mohou být ve spojení i s budovami a jinými 
 	 objekty 1082 . 
 	Existují ovšem zásadní verše, na jejichž podkladě se o teritorialitě démonů začíná hovořit i na 
 	poli biblické teologie, nikoliv jen na základě misijních zkušeností. Za grunt pro objasnění 
 	geneze teritoriálních duchů v NAR slouží například kniha profesora Michaela Greena 
 	z Regent College, který ji poprvé vydal v roce 1981 pod názvem „I believe in Satan's 
 	Downfall“1083.Ten na základě poněkud spekulativní gramatické exegeze z hebrejštiny 
 	představil originální výklad kosmologické hierarchie duchovních bytostí. Green nejprve 
 	srovnává několik míst Starého zákona, jako Ž 89,6,8; Jób 5,15; Dt 32,2 a Za 14,5 a všímá si 
 	zde slova םי ִשֹד ק [ qəḏōshiym] ve spojitosti s Božím jménem ואבצ הוהי [ Jahve Sabaoth], které 
 	překládá jako „Pán sil“. Odvozuje z toho, že v hebrejském myšlení jsou pak bohové 
 	polyteismu chápání jako zajatci  Pána sil. Mnohem důležitější je však pro Greena gramatická 
 	exegeze Dt 32,8-9 ve srovnání s Gn 6,4 a Dt 4, 19. V ekumenickém překladu znějí takto: 
 	„Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil 
 	hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele. Hospodinovým podílem je jeho lid, 
 	vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob“ (Dt 32,8-9). 
 	„Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly 
 	na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní“ 
 	(Gn 6,4). 
 	„…abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, 
 	všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal 
 	Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem“. (Dt 4,19). 
 	Porovnáním těchto veršů Green nachází originální řešení. Všímá si, že v některých 
 	hebrejských rukopisech Deuteronomia nestojí ל א י י [ Benei ʼIsrael] nýbrž ם הי א ה י 
 	[ Benei HaʼElōhīm]. Ve spojení s Dt 4,19 usuzuje, že Hospodin přiděloval území nikoliv na 
 	základě počtů synů Izraele [ Benei ʼIsrael], ale na základě počtu andělských bytostí [ Benei 
 	 HaʼElōhīm]. Wagner, který excerpt z jeho knihy převzal do svého sborníku, pak cituje 
 	Greenova slova: 
 	
 	1082 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 49-58. 
 	1083 GREEN, Michael. I believe in Satan's downfall. 
 	265 
 	„…pravděpodobně nejdůležitější pasáž je v Deuteronomiu 32,8, kde v nejlepších 
 	rukopisech stojí, že Bůh ustanovil hranice všech národů podle počtu bene elohim, 
 	Božích Synů. Neboť Hospodinovým podílem je jeho lid. Jákob je jeho přiděleným 
 	dědictvím. Smysl tohoto výroku je velmi jasně odhalen ještě na jiném místě: Dt 4,19 
 	mluví o tom, že Hospodin přidělil měsíc, hvězdy a nebeské zástupy všem národům 
 	pod nebem, s výjimkou Izraele, kterého určil pro sebe. To souhlasí s výrokem, že On 
 	ustanovil vládce pro každý národ, ale Izrael je jeho vlastní podíl.“1084 
 	Green poté dochází k přesvědčení, že tito Boží synové jsou strážná božstva určená všem 
 	národům a shodují se s hebrejským slovem vládcové ים ה [ haśāriym], což jsou podle něho 
 	andělé strážci, kteří se vyskytují v Da 10,13,20 a 12,1 jako knížactva Řecka a Persie. Jejich 
 	vzpourou se pak zabývá ve stejné knize Warner, podle kterého se jedná o strážné anděly 
 	národů (1 Kr 22,19 a Ž 89,6-7), kteří padli až po satanově vzpouře (Ž 82,1-2)1085. Opírá se 
 	přitom o teologickou studii David Syme Russella, které se v roce 2012 dostalo opakovaného vydání1086. Na této teorii by nebylo až tak nic nového, jelikož tato bývá zastávána i v rámci 
 	textové kritiky jako vliv dávného Ugaritu na údajné rané polyteistické semitské myšlení. 
 	Ovšem pro stoupence NAR se stala objasněním geneze komplikované struktury teritoriálních 
 	duchů nejen nad jednotlivými národy, ale - slovy Dawsona - i nad zeměpisnými lokalitami, 
 	geopolitickými institucemi, městy a dokonce domácnostmi1087 Warner je přesvědčen, že 
 	démoni jsou přiděleni i ke každé geopolitické jednotce1088. 
 	Nicméně Wagner se nijak netají ani tím, že idea teritoriálních duchů je zároveň převzata 
 	z pohanství, kde například celé vesnice v Africe věřily, že k jejich územím jsou přidělena 
 	specifická božstva a zlí duchové. Vždyť celý animismus nebo v našich podmínkách keltská 
 	náboženství počítají s ideou, že se na určitých územích objevují konkrétní duchovní síly. 
 	Téměř celý „pohanský systém“ obvykle uznává a uctívá teritoriální božstva. I Bible 
 	naznačuje, že okolní národy v Izraeli takto uvažovaly a věřily. Typickou ukázkou jsou 
 	například Samařani, kteří uctívali Hospodina jen proto, že věřili, že vládne na daném území, 
 	přičemž si ponechali i víru v dosavadní bohy (2Kr 17, 25-32). Antropolog Jacob Loewen 
 	zveřejnil v roce 1986 v časopise „Missiology“ studii, kde detailně rozebírá teritorialitu 
 	pohanských model a srovnává ji z řadou územně vázaných božstev v biblických dobách. 
 	
 	1084 GREEN, Michael. Mocnosti a síly. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 194-195. 
 	1085 WHITE, Thomas. Co jsou mocnosti a síly. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 78-79. 
 	1086 RUSSELL, David Syme. The Method & Message of Jewish Apocalyptic.  
 	1087 LAWSON, Steven. Vítězství nad teritoriálními duchy. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 50. 
 	1088 WARNER, Timothy M. In: Tamtéž, s. 70. 
 	266 
 	Uvádí Rimona (2K 5,1-19), Baala (Oz 2,8), Sukót-benóta, Nergala, Ašímu, Nibchaze a Tana, 
 	Adrameleka a Anameleka (2Kr 17,30-31)1089. Wagner tuto ideu petrifikoval tím, že ji vsadil 
 	do rámce biblické kosmologie a opatřil teologickými komentáři. Jinými slovy to, že pohané 
 	věří a uctívají teritoriální duchy, vzal zcela vážně v potaz pro vědecké ospravedlnění jejich 
 	existence1090. 
 4.3.4 Exorcismus 

 	Důraz na démony se v NAR projevuje i exorcismy, což není překvapivé. Ačkoliv, na rozdíl 
 	od římských katolíků, jsou protestanti obecně k exorcismům skeptičtí, pentekostální tradice 
 	vidí vymítání démonů jako součást praxe duchovního zmocnění skrze křest Duchem svatým. 
 	V charismatickém hnutí však probíhá exorcismus i z křesťanů (o kosmických exorcismech 
 	bude pojednáno později), což je rozdíl oproti letniční praxi. Vymítají se démoni nemocí jak 
 	fyzických, tak duševních a samozřejmě démoni denominací1091. Jako snad první vymítal 
 	hromadně démony z křesťanů již William Branham, který věřil, že například nádory jsou 
 	démonického původu1092. Za jednoho z prvních systematických démonologů je považován 
 	Derek Prince, který ve svém zásadním díle „Jak rozeznat a vyhnat démony“ doporučuje 
 	autoexorcismus i exorcismus za pomocí druhé osoby. Autoexorcismus bývá prováděn 
 	hyperventilací a Prince zde udílí několik rad: 
 	„Křest v Duchu nedostaneš modlením, ale pitím Ducha. Obdobně démony nevyženeš 
 	modlením, ale vymítáním, resp. vydechováním… Začni spolupracovat s Duchem 
 	svatým. Jak? Začni vydechovat. Možná, že první vydechnutí bude jen lidským 
 	výdechem, i druhé, i třetí. V řadě vydechnutí pak začneš vydechovat ještě něco jiného, 
 	 tvého nepřítele. “1093 
 	Při samotném exorcismu s pomocí vymítače Prince nedovoluje modlitbu, protože démonovi 
 	odcházejícímu ústy by mohlo jméno Ježíš v ústech zabránit v odchodu: 
 	„Neplač, nemluv v jazycích, nepoužívej jméno Ježíš, ale nech démona odejít. 
 	Zdůrazňuji vždy lidem: modlení nechte na mně a vy ho jen nechte odejít. Vaše 
 	
 	1089 LOEWEN, Jacob. Which God Do Missionaries Preach?, s. 3-19. 
 	1090 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 181-190. 
 	1091 Mám ve svém soukromém archivu kuriózní dopis od člověka, který popisoval vyučování mezi českými charismatiky, kde 
 	se věřilo, že démon může do člověka přejít již podáním ruky při členském slibu. Sám jsem byl svědkem výpovědi muže, 
 	z kterého charismaticky orientování věřící z USA vymítali „ducha letničního hnutí“. 
 	1092 BRANHAM Marrion William. Hlubina volá k hlubině. 
 	1093 DEREK, Prince. Jak rozeznat a vyhnat démony. 
 	267 
 	modlení bude jen překážkou… Poslechnete-li mne, může z vás v několika vteřinách 
 	postupně vyjít i tucet démonů. “1094 
 	Exorcismus z křesťanů je praktikován mezi takřka všemi charismatiky, přičemž většina 
 	z nich, jako Prince, Hagin nebo Margies, rozlišují mezi démonizací těla a démonizací vnitřní 
 	(ducha), která u křesťana není možná, protože podle nich není uskutečnitelné, aby démon 
 	věřícího člověka zcela vlastnil. Podobně uvažuje i Wimber1095. Macchia uvádí, že tuto 
 	klasifikaci jim umožňuje extrémní trichotomismus, resp. odlišování tělesné a duševní složky 
 	člověka1096. Vzhledem k satanově legální vládě nad světem se pak zřejmě tito učitelé 
 	domnívají, že posedlostí si může démon člověka zcela přivlastnit. Katalogizací démonů 
 	v souvislosti s démonizací člověka poskytli krom Prince například Margies1097 a Sumrall1098. 
 	Pro křesťana je proto „mít démona“ téměř banální záležitostí. Prince připouští, že on sám měl 
 	během svého křesťanského života hned několik démonů: ducha sevřeného, ducha deprese, 
 	 ducha hněvu, ducha rozpačitosti  a  ducha strnulosti.  Tito démoni z Princeho odcházeli 
 	postupně a duch strnulosti jej opustil až v jeho 79 letech. Do Princeho vstoupil, když ležel 
 	v nemocnici a samovolně ho opustil při modlitbě1099. 
 	V některých případech bývá exorcismus doprovázen zvracením. Tuto skutečnost popisuje 
 	Kuhnelová1100, a podle Swartlinga se démoni zvraceli ve spojitosti se službou Jane Whaley 
 	v Uppsale1101. Annacondia rovněž uvádí, že jedním z příznaků démonizace je zvracení1102. Že 
 	
 	1094 Tamtéž. 
 	1095 „Často se mne ptají, zda může démon křesťana zajmout. Chtějí-li tím říci – může démon křesťana vlastnit a bezvýhradně 
 	řídit – odpovídám: NE. Avšak, jak jsem již podotkl, pojem vlastnictví – úplného zajetí, není biblický. Důležitější je otázka, 
 	zda může křesťan být démonizován. Myslím, že věřící i nevěřící démonizováni být mohou .  In:   WIMBER John a Kevin 
 	SPRINGER, Uzdravení Boží mocí, s. 124. 
 	1096 MACCHIA, Frank. Zapuzování nepřítele In: HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 218. 
 	1097 MARGIES, Wolfhard. Osvobození, s. 49. 
 	1098 SUMRALL, Lester. Démoni, s. 97-98. 
 	1099 „Nedávno jsem prožil zkušenost, která myslím poslouží jako „podobenství“ k popsání této situace. Byl jsem ve skupině 
 	křesťanů, kteří čekali v modlitbě na Boha. Náhle, bez jakékoli účasti mé vůle, byly mé ruce nahoře a mé tělo se v krátké 
 	chvíli několikrát křečovitě zaškubalo... Pak jsem se ptal sám sebe: Co je důležitější, to, co si myslí lidé nebo to, co pro mě 
 	chce Bůh udělat? Rozhodl jsem se bezvýhradně poddat Božímu jednání… Křečovité škubání trvalo několik málo minut, pak 
 	jsem odpočíval a mé tělo ochablo. Bůh mi ukázal, že jsem byl osvobozen od ducha „strnulosti“ (o tom jsem nikdy předtím 
 	neslyšel). Ukázal mi také, kdy a jak se tento duch do mě mohl dostat. Narodil jsem se v Indii – v roce 1915 – v té době byla 
 	lékařská zařízení na relativně primitivní úrovni. Místní doktor brzy zjistil, že mé nohy nejsou stejné. Doporučil, abych ležel 
 	na zádech s jednou nohou v dlaze – trvalo to několik měsíců… Po mém osvobození jsem však začal zakoušet novou volnost 
 	pohybů. To že mě duch strnulosti, vedle mnoha tělesných a duchovních požehnání, které jsem v průběhu let zažil, bránil po 
 	79 let zakoušet plnou svobodu v mém těle, považuji za vážnou věc. Myslím, že po staletí se něco podobného dělo v 
 	křesťanské církvi. Její velká část byla nakažena duchem „strnulosti“, který bránil křesťanům prožívat svobodu a veselí při 
 	uctívání Boha. Bůh touží, aby ti, který ho uctívají, toto při uctívání zakoušeli. Výsledkem je to, že naše formy uctívání jsou 
 	často velmi daleko od norem tak bohatě popsaných v Písmu“. In: PRINCE Derek. Svobodni k uctívání. 
 	1100 KUHNELOVÁ, Olga. Show-bussines nebo víra? 
 	1101 SWARTLING, Per G. Komentář ke článku Pavla Hoffmana Sebevraždy a duševní problémy v církvi Slovo života. 
 	1102 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, satane, s. 85. 
 	268 
 	se jednalo zřejmě o rozšířený jev, potvrzuje prohlášení AoG, kde jeho autoři uznali za vhodné 
 	před tímto jevem varovat a věroučně jej dokonce vyvraceli1103. 
 	4.3.5 Kritika satanovy právoplatné vlády 
 	Úvahy o strukturách říše zla, o hierarchii padlých andělů a jejich úloze, nejsou na poli 
 	biblické teologie ničím novým. Klasickým příkladem jsou ale i spekulace gnostiků, 
 	ovlivňujících křesťanství v prvním století, podle nichž je atmosféra země obývána vrstvou 
 	duchovních bytostí, skrze které je třeba prorazit k Bohu1104. Origenes, který měl ke 
 	gnosticismu blízko, byť se mu vymezoval, pak věřil, že celé národy jsou ovlivňovány 
 	ideologiemi a filozofiemi, které vytvářejí démoni1105. Dalším příkladem jsou platónsko-
 	plotínovské spekulace Pseudo-Dionysia Aeropagity v jeho díle „De coelesti hierarchia“1106. 
 	Nicméně charismatické hnutí je vzdáleno filozofickým spekulacím nebo scholastickým 
 	konstrukcím, vychází především ze zkušeností a ani přední teoretik duchovního boje Derek 
 	Prince se tím nijak netají1107. 
 	Největší kritiku mezi mnohými autory však sklidila představa, že ďábel je právoplatným 
 	vlastníkem země a že sám Bůh musí jeho práva respektovat. McConnell zde nalézá kořen 
 	teorie výkupného a směrem ke Kenyonovi, který stál na počátku těchto spekulací a od něhož 
 	si Hagin a další charismatici své konstrukce vypůjčili, uvedl: 
 	„Teocentrická interpretace vykoupení nepopírá, že satan uplatňuje v tomto světě 
 	vládu… Satan je nazýván "bohem tohoto světa" (2K 4,4) a "vládcem (knížetem) tohoto 
 	světa" (J 14,30). "Celý svět je pod mocí zlého“ ". (1J 5,19)… Kenyon se nemýlí, když 
 	potvrzuje realitu satanova panství, ale mýlí se, když tvrdí, že satan toto panství vlastní 
 	"zákonným právem"… Toto panství však satan uchvátil. Uloupil je. Udržuje si je tím, 
 	že člověka obžalovává (Zj 12,10) a svádí (2K 4,4; Zj 12,9), zotročuje hříchem (2Tm 
 	
 	1103 Can born-again believers be demon possessed? 
 	1104 V této souvislosti je dobré srovnat úvahy učitele hnutí Víry Robertse Liardona, který ve své knize „Byl jsem v nebi“ 
 	uvádí, že modlitby křesťanů musí k Bohu projít skrze vrstvu démonů, která se nachází mezi nebem a zemí. Tito démoni 
 	mohou tyto modlitby zpomalovat: „Ježíš řekl, že máme vyhánět démony na pusté místo, a to je druhé nebe. Démoni tam 
 	nemají koho posednout, jsou tam namačkáni jako sardinky a bojují jeden proti druhému. To co vysílá vašeho anděla ze země 
 	do nebe a zpět, je vyznání vašich úst a vás modlitební život. To je jedním z důvodů, proč ďábel tolik bojuje proti víře a Hnutí 
 	víry“. In: LIARDON, Roberts. Byl jsem v nebi,  s.   21-22. 
 	1105 ORIGENES, De Principiis 3:2-3 In: VAN DER MEER, Erwin, The strategic level spiritual warfare theology of C. 
 	Peter Wagner and its implications for christian mission in Malawi. 
 	1106 Pro bližší seznámení je možné nalézt více v publikaci: RITTER, Adolf Martin. Pseudo-Dionysius Areopagita. De 
 	 Coelesti Hierarchia, De Ecclesiastica Hierarchia, De Mystica Theologia, Epistulae: 2., überarbeitete Auflage, s. 5-61. 
 	1107 Své poznatky ohledně démonologie Prince ospravedlňuje následovně: „Třeba namítnete: “A odkud to víte, bratře Princi?“ 
 	odpovím, že jsem už třicet let křesťanem a znám to z vlastní zkušenosti“. In: PRINCE, Derek. Jak rozeznat a vyhnat démony. 
 	269 
 	2,26), strachem (Žd 2,15) a mocí smrti (Ř 5,17; Žd 2,14). Satan skutečně používá Boží 
 	zákon k vlastním, zlým cílům, ale nemá žádného zákonného práva, aby svět vlastnil1108. 
 	McConnell je mnohokrát klasickými letničními kladně citován; jeho knihu vydala svého času 
 	i Apoštolská církev a na McConnella se odvolávali řečníci na konferenci o hnutí Víry na 
 	počátku 90. let ve Finsku. Citují jej autoři knihy Systematické teologie, která prezentuje 
 	věroučné pozice Assemblies of God nebo Stetz ve svých „Svrablavých uších“. McConnell ve 
 	své práci, kritizující vyostřené charismatické nauky, se zase často odvolával na letniční pozice 
 	Assemblies of God, které viděl jako zdravé. Proto je i jeho citaci s velkou mírou jistoty možné 
 	brát jako letniční stanovisko. Potvrzuje to i letniční profesor Frank Macchia, když uvádí: 
 	„Tendence zdůrazňovat roli satana vede mezi křesťany občas až k ochotě legalizovat 
 	jeho pozici a protibožskou roli, jako by satan měl oprávněný nárok na lidi a vlády, 
 	jako by jeho pozice tohoto "boha tohoto světa" měla být lidmi, ba dokonce Bohem, 
 	respektována!... Koncepci satanských práv vlastně podporuje teorie výkupného, kterou 
 	o smíření zastávali v raném a vrcholném středověku jistí latinští teologové na západě a 
 	Origénes na východě. Tato teorie předpokládá, že satan má právo ovládat a utiskovat 
 	lidstvo na základě lidské vzpoury proti Bohu… Předpokládá, že Bůh akceptuje 
 	satanovu pozici a úlohu a je ochoten jednat se satanem podle jeho podmínek… Proti 
 	této teorii výkupného stojí biblické učení, že pozice a úloha satana jsou založeny na lži 
 	(J 8,44). … Satan jako "bůh tohoto věku" má neoprávněné postavení, které mu uděluje 
 	lidstvo svou vlastní duchovní slepotou a vzpourou (2 K 4,4)“.1109 
 	4.3.6 Kritika hierarchie a teritoriality démonů 
 	Ohledně existence samotných teritoriálních duchů není mezi kritiky situace zdaleka 
 	jednoznačná. Mnoho teologů sice odmítá modlitební manipulace a kosmické exorcismy, 
 	nicméně z určitých biblických náznaků jsou ochotni věřit v jejich existenci. Jeden z nich, 
 	Arnold Clinton, profesor Nového zákona a děkan konzervativně evangelikální, 
 	nedenominační „Talbot School of Theology“ v Kalifornii, se systematicky zabýval 
 	exegezí epištoly Efezským, která má zásadní význam i pro démonologii NAR1110. Jeho závěry 
 	došly mezi americkými evangelikály všeobecného přijetí a Moreau na základě jeho práce 
 	postuloval devět kritických závěrů sdílených i v rámci Lausannského hnutí. Přes kritický 
 	
 	1108 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium,  s. 125-126. 
 	1109 MACCHIA, Frank. Zapuzování nepřítele. In: HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 219. 
 	1110 ARNOLD, Clinton E. Ephesians, power and magic: the concept of power in Ephesians in light of its historical setting.  
 	270 
 	postoj k Wagnerovi zde Moreau potvrzuje realitu teritoriálních duchů: „Mezi démony a 
 	anděly existuje v duchovní sféře zla jistá hierarchie. Někteří zlí andělé mají své úlohy nad 
 	národy, skupinami lidí, zeměmi, regiony, územími nebo městy.“1111 
 	Dalším teologem mezi mnohými, který kriticky a obšírně popsal nauku o teritoriálních 
 	duchách, je David E. Stevens z „Central Bible Church“ v Portlandu. Ten v roce 2000 zveřejnil 
 	práci, v níž reagoval na Wagnerovo učení a konfrontoval ho na základě gramatické exegeze 
 	s tezemi zastávanými v NAR. Stevens došel k závěru, že kníže perský a řecký jsou „mocní 
 	poslové národů“ nebo „říšští duchové“, kteří bránili Bohu v uskutečňování jeho plánu 
 	s Izraelem. Nicméně domnívá se, že jejich povaha je sociálně politická, nikoli teritoriální1112. 
 	Toto stanovisko v podstatě potvrzuje i Macchcia, který v těchto knížatech nalézá mocné, zlé 
 	duchovní síly1113. Mnozí teologové, jako například Carolyn Bakerová z „American Indian 
 	Bible College Assemblies of God“, ovšem zpochybňuje klasickou hierarchii andělů (trůny, 
 	panstva, knížactva, mocnosti a vlády) tím, že v těchto pasážích1114 není kladen důraz na 
 	podřízenost andělů mezi sebou, ale na podřízenost andělů i démonů Kristu1115. 
 	Zatímco se řada učenců shodne s Wagnerem o existenci hierarchie zlých duchů či akceptuje 
 	termín „teritoriální duchové“ jako takový, dohady se odehrávají ohledně exegeze Dt 32,8. 
 	Někteří zde totiž nenalézají důkaz, že jde o andělské bytosti přidělené k jednotlivým národům. 
 	Zatímco svitky od Mrtvého moře a LXX (Aquila, Symmachus a Theodotion) referují vskutku 
 	o , ev. standardní MT mluví o ם הי א ה י . F. F. Bruce a mnozí 
 	další sice připouští možnost, že by se zde mohlo jednat o andělské bytosti, nicméně otázkou 
 	zůstává, zda na základě jednoho místa s různočtením lze vyvozovat tak dalekosáhlé závěry. 
 	Jedna z nejpodrobnějších lingvisticko - teologických studií, kterou provedl učitel dějin 
 	starověkého Izraele Michael Heiser z Washingtonské univerzity za zcela jiným účelem, než 
 	polemizovat s Wagnerem, došel přesto k závěru, že bychom zde opravdu měli číst „synové 
 	
 	1111 MOREAU, Scott. Gaining perspective on territorial spirits. 
 	1112 Several factors related to the use of the term in Daniel 10:13, 20 confirm the view that the designations "prince of Persia" 
 	and "prince of Greece" refer to angelic (demonic) beings. These were not mere human princes nor were they “territorial 
 	spirits”; they were powerful national angels or “empire spirits” who opposed God’s carrying out His purposes through His 
 	people Israel. While Cyrus and his son Cambyses opposed the reconstruction of the Jewish temple in the terrestrial sphere, 
 	spiritual warfare was being waged in the heavenlies as the angel Gabriel countered the malevolent influence of the angelic 
 	prince of Persia on the political situation on earth. In this celestial warfare Daniel’s prayer was not without significance. The 
 	angel Gabriel was sent to Daniel in direct response to his prayer (v. 12). But in addition, Daniel gained victory over the 
 	opposing prince of Persia as the prophet continued to pray. As a result of Daniel’s intercession God unveiled in chapter 11 
 	His program for Israel’s future. The fruit of Daniel’s intercession is not only the revelation of chapter 11, which unveils 
 	God’s program for Israel’s future, but also the eventual removal of the immediate obstacles to the rebuilding of the temple. 
 	In: STEVENES, David E. Daniel 10 and the Notion of Territorial Spirits. s. 410-431. 
 	1113 MACCHIA, Frank. Zapuzování nepřítele. In: HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 219-221. 
 	1114 Myšleno Ř 8,38; Kol 1,16; 2,15; Ef 1,21;6,12 a 1 Pt 3,22. 
 	1115 BAKEROVÁ, Carolyn Denise. Stvořené duchovní bytosti. In: HORTON Stanley. Systematická teologie, s. 198-199. 
 	271 
 	  
 	Boha“1116. Oficiální stanovisko Assemblies of God pak připouští i možnost, že jednotliví zlí 
 	duchové mají lokální působnost. Uvádí se zde ovšem, že „i když knížata temnoty mohou být 
 	přidělena k určitým městům, neexistuje žádný biblický důkaz toho, že každému městu nebo 
 	geografické oblasti vládne nějaký démon“1117. Toto stanovisko pak v podstatě ještě AoG 
 	uvádějí v samostatném prohlášení o duchovním boji v návaznosti právě na 10. kapitolu 
 	proroka Daniele1118. 
 	Existuje však přeci jenom jedna logická, spíše než lingvistická nebo historicko-kritická 
 	námitka. V NAR se všeobecně věří na jinak ortodoxní částečnou vzpouru andělů1119. Pokud 
 	však města byla přidělena podle počtu andělů, jakkoliv vysoce postavených, jak je možné, že 
 	města jsou nyní ovládána padlými anděly, když většina andělů zůstalo v původním postavení? 
 	4.3.6.1 Religionistický přesah 
 	Celá situace okolo Dt 32 je však daleko starší, než jsou spory ohledně teritoriálních duchů. 
 	Učitelé NAR vlastně vůbec nepřišli s něčím novým. Jako první se tohoto výkladu chopili 
 	religionisté, kteří se na základě „božích synů“ v Dt 32,8 snažili dokázat, že ve verších je 
 	latentně ukryt polyteismus starého Izraele v návaznosti na dědictví Ugaritu. Zastánci 
 	polyteismu jsou totiž na základě textové kritiky, stejně jako učitelé NAR, přesvědčeni, že se 
 	jedná o „nižší bohy národů“. Rozdíl je jen v tom, že nespekulují o jejich pádu, ale jsou 
 	přesvědčeni, že původní text je v podstatě reflexí nejen polyteismu, ale i henoteismu. 
 	K pochopení této konstrukce je třeba podrobněji nahlédnout do hebrejského textu, rozšířeného 
 	o devátý verš, dle standardního MT Leningradského kodexu: 
 	
 	
 	1116 „This article responds to the false notion that accepting the Septuagint and Qumran evidence for the "sons of God" 
 	reading in Deuteronomy 32:8 requires seeing Israelite religion as polytheistic. In aneffort to demonstrate that this conclusion 
 	is unfounded two assertions were offered and defended. First, the textual evidence favors the "sons of God"reading, 
 	particularly when common misunderstandings of text-critical history and method utilized to favor the Masoretic text are 
 	corrected. Second, the concept of the divine council, common to ancient Semitic religions, is referred to in the Old Testament 
 	and constitutes the theological backdrop for Deuteronomy 32:8–9. In light of the evidence there exists no textual or 
 	theological justification for preferring the Masoretic reading of verse 8. That verse should read “sons of God,”not “sons of 
 	Israel. I: HEISER, Michael S. Deuteronomy 32:8 and the Sons of God, s. 53-74. 
 	1117 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1118 Spiritual Warfare (Attacks of Satan). 
 	1119 Učitelé v NAR se obvykle přiklánějí k teorii, že démoni jsou padlými anděly (obvykle se uvádí třetina z celkového počtu 
 	na základě Zj 12,4). Dvě třetiny andělů tak zůstalo v původním stavu. 
 	272 
 	V ekumenickém překladu, pokud nahradíme syny Izraele za syny Boží, obdržíme téměř 
 	doslovný překlad fragmentu svitku 4QDeutj od Mrtvého moře: 
 	„Když Nejvyšší [ ו י ל ] přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, 
 	stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Božích [ם הי א ה י ]. Hospodinovým 
 	[ה וה י] podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob“. 
 	Zatímco osmý verš uvádí titul Nejvyšší, v devátém verši je uveden titul Hospodin. Prý se tak, 
 	podle stoupenců teorie polyteismu, jedná o dva bohy a řadu národních božstev. Správný 
 	výklad má znít následovně: Božstvo ו י ל rozdělilo území lokálním božstvům ם הי א ה י . 
 	Izraeli připadl podíl dle hranic jeho lokálního božstva ה יה ו1120. 
 	Asi nejucelenější monografii, která se zabývá právě gramatickou a historickou exegezí celé 
 	32. kapitoly knihy Deuteronomia ve vztahu k těmto spekulacím a v porovnání s 
 	mimobiblickými texty, napsal Sanders1121. 
 	Pokud ovšem nahlédneme na celou věc z hlediska křesťanské teologie, pak pokud mají učitelé 
 	NAR pravdu, je Leningradský kodex, který po dlouhá staletí tvořil podklad pro překlady Biblí 
 	do národních jazyků, méně přesný než řecký překlad LXX. Mezi Bible, které vycházejí z MT, 
 	patří standardní, spíše konzervativní překlady jako KJV, NKI, TNK, YLT, NAU, NIV. Pro 
 	LXX a Kumránské nálezy svědčí spíše modernější ESV, NAB, NJB, NLT, RSV. Pro MT dále 
 	svědčí i Vulgata1122 a rovněž nejznámější české překlady CEP, KB, CSP, B21. 
 	
 	
 	
 	1120 Tuto teorii popularizuje i článek na českém Internetu: Dt 32:8-9 - Elyon a Yahweh. 
 	1121 SANDERS, Paul. The provenance of Deuteronomy 32. 
 	1122 Quando dividebat Altissimus gentes, quando separabat filios Adam, constituit terminos populorum juxta numerum 
 	filiorum Israël. (LVC). 
 	273 
 	Tab. č. 1 Přehled označení duchů v Novém zákoně 
 	Jméno 
 	Pečet Verše v Novém zákoně 
 	Knížata, Síly 
 	9 Sk 10,8; Ř. 8,38-39; 1 K 15,24; Ef. 1,21; 3,10; 6,12; Kol 1,16; 2,10, 15 
 	Mocnosti, Trůny, Jména 4 Ef. 1,21; Kol 1,16; 2 Pt 2,10; Jud 1,8 
 	Princové 
 	3 J 12, 31; 1 K 2,8; Ef. 2,2 
 	Panstva, Bohové 
 	3 1 K 8,5; 2 K 4,4; Gal. 4,8 
 	Andělé 
 	10 Mt 25,41; Ř. 8,38; 1 K 4,9; 6,3; 2 K 12,7; Kol 2,18; 2 Pt 2,4; Ju 1,6; 
 	Zj 9,11; 12,7. 
 	Démoni 
 	61 Mt (11), Mk (12), L (22), J (6), Sk (1), Pavel (5), Jk (1), Zj (3) 
 	Démonský 
 	1 Jk 3,15 
 	Duch 
 	18 Mt 8,16; Mk 9,20; L 9,39; 10,20; 24,37; Sk 16,18; 23,8, 9; 1 K 2,12;.2 
 	K 11,4; 
 	Ef. 2, 2;.1 Tim. 4,1; 2 Tim. 1, 7; 1 J 4, 1, 2, 3, 6 
 	Nečistý duch 
 	21 Mt 10,1; 12,43; Mk 1,23; 26, 26; 3,11; 5,2, 8; 6,7; 7,25; 9,25; L 4,35; 
 	6,18;.8,29; 
 	9,42; .11,24; Sk .5,16; 8,7; Zj 16,3; 18,2 
 	Zlý duch 
 	8 Mt 12,45; L 7,21; 8,2; 11,26; Sk 19,12; 13, 15, 16 
 	Němý duch 
 	1 Mk 9,17 
 	Hluchý a němý duch 
 	1 Mk 9,25 
 	Duch nemoci 
 	1 L 13,11 
 	Duch věštby 
 	1 Sk 16,16 
 	Nečistý démonský duch 1 L 4,33 
 	Duch otroctví, .Duch 
 	2 Ř 8,15, 11,8 
 	strnulosti 
 	 Převzato a upraveno dle: Moreau, Scott A. Gaining perspective on territorial spirits. 
 	4.3.7 Kritika exorcismu z křesťanů 
 	Co se týká exorcismu z křesťanů, zde je situace zcela odlišná. Jak většina reformovaných 
 	evangelikálů, tak klasičtí letniční takovouto praxi kritizují a distancují se od ní. V květnu roku 
 	1972, po řadě excesů v této oblasti, vydala Generální rada AoG věroučné stanovisko, kde 
 	nejprve kritizuje charismatickou antropologii, ospravedlňující démonizaci věřících: 
 	„Jiní říkají, že démon může obsadit křesťanovo tělo, aniž by obsadil křesťanovu 
 	vnitřní osobnost. To je však v rozporu s biblickým pohledem na tělo jako na chrám 
 	Ducha svatého. Také takový názor jde proti biblickému pojetí jednoty těla, duše a 
 	ducha vzhledem k plné zodpovědnosti každé lidské bytosti za sebe samotnou. Dělení 
 	274 
 	lidské osobnosti dle různých aspektů je pohanská představa. Jestliže démon vchází 
 	kamkoliv do tvého těla nebo mysli, vchází do tebe!“1123 
 	Macchia v této souvislosti explicitně kritizuje Dereka Prince za jeho antropologii, z níž 
 	pocházejí výklady o démonizaci křesťanů a čeští překladatelé v poznámce pod čarou, jako 
 	podklad pro jeho kritiku, uvádějí samizdatový přepis Princeho audiokazety s názvem „Jak 
 	rozeznat a vyhnat démony“1124. V prohlášení AoG se pak uvádí nejprve místa, která jsou pro 
 	charismatiky často důvodem jejich démonologické taxonomie: 
 	„Například někteří říkají, že když Bible mluví o duchu bázně (strachu), pak 
 	vysvobození od strachu se musí dít vyhnáním zlého ducha - démona strachu. Ale 
 	prozkoumáním 2 Tim 1,7, tedy pasáže, která o tom mluví, zjistíme, že je zde řeč také 
 	o duchu síly, lásky a rozvahy. Jestliže někdo interpretuje strach jako zlého ducha, 
 	kterého je třeba vyhnat, logicky by měl mít také potřebu naléhavě prosit tři dobré 
 	duchy, aby naopak vešli.“1125 
 	Stanovisko dále zpochybňuje interpretaci, zastávanou například Princem a Wimberem, že 
 	sloveso δαιμονιζομαι nepopisuje klasickou posedlost. Tvrdí, že tomu tak není, ale že jde o 
 	stav, který se obvykle projevoval těžkým postižením u lidí, kteří v žádném případě neměli 
 	správný vztah k Bohu1126. V celém centru prohlášení je pak snaha dokázat, že démonizace 
 	křesťanů již není možná, krom démonického útlaku a potíží, které ovšem přicházejí zvenčí: 
 	„Jiným závažným problémem vyplývajícím z myšlenky, že křesťan může mít démona, 
 	je podkopávání víry v Boha a ředění výsledků spasení, které nabízí. Bůh je náš Otec. 
 	On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna 
 	(Kol 1,13). V nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce 
 	nadzemských mocí, ducha, působícího doposud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2). 
 	Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině 
 	
 	1123 Demon Possession: Can Born-Again Believers be Demon Possessed? 
 	1124 Poznámka č. 69 pod čarou In: HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 218. Dále pak Macchia uvádí: „Bizarní 
 	podoba této víry se objevuje v předpokladu, že démoni mohou posednout a ovládat křesťany, kteří jsou neposlušní anebo více 
 	potřebují osvobození. Za účelem harmonizace tohoto předpokladu s jasným biblickým učením, že křesťané náležejí Kristu a 
 	jsou v životě usměrňováni především Božím Duchem (např. Ř 9, 8–17), se vytváří nebiblické rozdělení mezi tělem a duší, 
 	přičemž Bohu je ponechána duše, zatímco tělo ovládají démoni. Avšak Bible učí, že tak radikálně rozdělená loajalita není 
 	u člověka s opravdovou vírou možná (Mt 7,15–20; 1K 10,21; Jk 3,11–12; 1 J 4,19–20)“. MACCHIA, Frank. Zapuzování 
 	nepřítele. In: HORTON, Stanley . Systematická teologie, s. 220. 
 	1125 Demon Possession: Can Born-Again Believers be Demon Possessed? 
 	1126 „Slovo „daimonizomai“, být posedlý, ovládaný démonem nebo prostě být démonizovaný, není (v Bibli) úplně běžné. 
 	Jako sloveso je použito jen jednou a to u kanaánské dívky, která byla "těžce démonizovaná", nebo krutě trápena démonem. 
 	Kdekoliv jinde se nalézá jako příčestí, které by mohlo být překládáno jako ďábelník (KB). (Mat 8:28,33; 9:32; 12:22; Mk 
 	5:15–18; Luk 8:35). A opět, v žádném z těchto příkladů není naznačeno, že by některý z těchto "ďábelníků" (a ve většině 
 	případů tito velmi těžce trpěli a byli postiženi dramatickou změnou osobnosti) měl správný vztah a postoj k Bohu“. In: 
 	Tamtéž. 
 	275 
 	(Ef 2,19). Možnost přebývání démona v našem těle, které je nyní chrámem Ducha 
 	svatého, by znamenala velký rozpor. Byli jsme sice služebníky hříchu (Řím 6,17), ale 
 	nyní jsme svobodní k životu pro Krista. Je tu stále možnost zhřešit, ale pokud hřeší 
 	věřící, je to proto, že se tak rozhodl o vlastní vůli a nikoliv proto, že by byl přepaden a 
 	přemožen démonen. List Římanům nevolá k vymítání démonů, ale k víře, jejímž 
 	působením se člověk stává tím, kým v Kristu je.“1127 
 	V podobných intencích uvažuje Stetz, který tomuto tématu věnoval celou kapitolu. I on je na 
 	základě veršů 1 J 5,18; L 11,21-22 a 1J 4,4 přesvědčen, že pro Duchem naplněného křesťana 
 	jednoduše není pro démonizaci místo, i když připouští démonické pokušení a trápení1128. 
 	Wagner si je této kritiky nejen z letničních kruhů dobře vědom a nehodlá se s ní smířit. Vždyť 
 	konstrukce teorie výkupného a potažmo z ní i vycházející démonologie je základním pilířem 
 	misiologie NAR. Při jedné příležitosti proto prohlásil: 
 	„Cítím, že teorie tvrdící, že křesťané jsou imunní vůči démonickým vlivům 
 	[z kontextu lze naznat, že míní posedlost] nepatří mezi ty laskavé doktríny, kvůli 
 	kterým bychom měli vyjádřit zdvořilý souhlas a toleranci, např. jestli si myslíme, že 
 	vytržení bude před nebo až po utrpení nebo jestli křtíme pouze věřící a ne děti. Místo 
 	toho jsem přesvědčen, že tato doktrína je jasnou překážkou probuzení a proměny 
 	 v našich městech. “1129 
 	Postoj v této otázce polarizuje letniční a charismatiky prakticky od vystoupení Branhama a 
 	obvykle podle toho lze zjistit, zda daný letniční sbor patří k charismatickému hnutí. 
 4.4 Christologie 

 	Rovněž christologie NAR je specifická a i zde se projevuje vliv starších charismatických 
 	učení, jdoucích ruku v ruce se zvláštnostmi antropologie. Ta, zdá se, občas stírají rozdíl mezi 
 	Kristem a věřícím. Již Branham, ačkoliv jeho christologie, zejména trinitologie, nebyla 
 	v posledku mezi charismatiky samotnými shledána ortodoxní, učil, že věřící je, stejně jako 
 	Kristus, vtělením Slova1130. Nejvíce je tato podobnost viditelná u učitelů hnutí Víry: Hagin 
 	
 	1127 Tamtéž. 
 	1128 STETZ, John. Svrablavé uši, s. 36-39. 
 	1129 WAGNER, Charles Peter. Aplikace prostředků pro udržení probuzení, s. 26-27. 
 	1130 „Kristus je to originální Semeno a toto originální Semeno bylo předurčeno předzvěděním Božím…On byl to zjevení 
 	Slovo. Skrze každého dalšího syna je zjevováno totéž. To jsou ti, kteří jsou předurčeni… Jestli smýšlení Kristovo je ve vás, 
 	jste to Slovo. Vy jste to živé Slovo Boží…“Po věky se Bůh zjevoval skrze své proroky, a ti byli nejen proroky, byli bohové. 
 	To řekl On. Co řekli, bylo slovo Boží. Byli tělem, ve kterém byl skryt Bůh…”111 “Bylo to tak, že Bůh přijal tvářnost muže 
 	v muži zvaném prorok. Slovo Boží přišlo k tomuto muži, proto to nebyl ten prorok, protože prorok byl jenom schrána, ale 
 	
 	276 
 	tvrdí, že jsme Kristus a Margies věří, že jsme Duchem oživujícím. Vincent pak teorii vtělení 
 	vyslovuje bez příkras: „slovo se ve vás stává tělem stejně, jako se stalo tělem v Ježíšovi“ 1131. 
 	Při bližším pohledu na samotné jádro christologické reflexe pak u učitelů, kteří se hlásí 
 	k NAR, zároveň nalezneme, že vedle zbožštění člověka do velké míry polidšťují Krista, a to 
 	skrze poměrně vyhrocenou formu kenosis. Podle Stetze, právě tyto úvahy povyšují člověka a 
 	snižují Boha. 
 4.4.1 Kenosis 

 	Charismatická teologie je až na naprosté výjimky formálně ortodoxní, respektující nejen 
 	základní atributy Božství, jako je všemohoucnost všudypřítomnost a vševědoucnost, přesto 
 	ohledně funkcionální ortopraxe bývá kenotická1132. Již podle Hagina Ježíš nesloužil jako Boží 
 	Syn, ale pouhý pomazaný prorok: 
 	„Ježíš neuzdravoval lidi jen proto, aby prokázal své božství. Nesloužil jako Boží Syn. 
 	Sloužil jako Boží prorok pomazaný Duchem.”1133 
 	Tato kenosis má několik příčin. Jednou z nich je Haginovo tvrzení, že se mu Ježíš zjevil a 
 	sdělil mu, že bez něho, Hagina, nemůže nic činit a čtyřikrát mu to zopakoval, protože svou 
 	moc po svém vzkříšení předal církvi1134. Širším vysvětlením téhož je v NAR postmiléniální 
 	
 	Slovo byl Bůh… Slovo v podobě člověka. Nezměnil svoji přirozenost, změnil jen svoji podobu“. In: BRANHAM, William, 
 	Mluvené slovo je to originální semeno 1. díl. 
 	1131 „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Když Bůh promluví, tak vlastně vysílá část sebe 
 	sama. Když Bůh promluví konkrétní věc, je tato věc nositelem samotné Boží podstaty, neboť je součástí Boha. Když Bůh 
 	svým slovem povolá nějakou věc k existenci, ta věc ožije v duchovní oblasti a zůstane v ní živá navěky. Pulsuje v ní moc 
 	věčného Božího života a čeká se jen na to, až víra tuto věc uchopí. … Má-li se tato skutečnost projevit na zemi, musíte ji 
 	uchopit vírou a přenést ji z duchovní oblasti do tohoto hmotného, časoprostorového světa. Jakmile ji uchopíte vírou, slovo se 
 	ve vás stává tělem stejně, jako se stalo tělem v Ježíšovi“. In: VINCENT, Alan. Dobrý boj víry, s. 26-27. 
 	1132 Kenosis: z řeckého κενωσις [kenósis] – „vyprázdnění se“, „sebezmaření"; κενoς [kenos] - „prázdný“)- teologický výraz 
 	vyjadřující postoj druhé Boží osoby - Syna, který se zřekl svého Božského postavení, aby se mohl vtělit a stát se jedním z nás 
 	lidí, aniž by však přestal být Bohem. Teologické uchopení skutečnosti kenose vychází z hymnu v Listu Filipským 2,5-„Nechť 
 	je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám 
 	sebe zmařil (εκενωσεν), vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“. In: DREXLER, Lukáš. Kenose, kenoze, 
 	kenósis, kenotický. 
 	1133 HAGIN, Kenneth E. Uzdravení nám náleží, s. 9, 10. 
 	1134 „Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky nebo skřítka a rozptýlil něco jako kouřovou clonu 
 	nebo mrak. Pak začal tento démon vyskakovat a přitom křičel vysokým ječivým hlasem tak, že jsem Ježíše neviděl a ani 
 	neslyšel, co mi říká. Bylo mi divné, že Ježíš dovolí démonovi, dělat takový rámus, že démona nezažene, abych slyšel, co mi 
 	říká. Chvíli jsem čekal, ale Ježíš proti démonovi nic nepodnikal. Mluvil dál, ale já jsem mu nerozuměl ani slovo – a 
 	potřeboval jsem to, protože mi dával instrukce, které se týkaly ďábla, démonů a jak je třeba uplatňovat autoritu. Pomyslil 
 	jsem si: "Copak neví, že neslyším, co mi říká? Potřebuji to slyšet a neslyším nic!" Zmocňovala se mne panika. Byl jsem tak 
 	zoufalý, že jsem vykřikl: "V Ježíšově jménu ti poroučím ty bídný duchu, abys přestal!" Ve chvíli, kdy jsem to řekl, padl malý 
 	démon na zem, jako pytel brambor a černý oblak zmizel. Démon ležel na zemi, celý se třásl, skučel a naříkal jako spráskané 
 	štěně. Na mě se ani nepodíval. „Musíš být nejen zticha, ale musíš i odtud pryč, ve jménu Ježíše." Poručil jsem a on odběhl. 
 	Pán přesně věděl, co jsem si myslel. Napadlo mě: "Proč neudělal něco sám, proč to dopustil?" Ježíš se na mne podíval a řekl: 
 	"Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty." To mě opravdu šokovalo – nechtěl jsem věřit vlastním uším. Namítl jsem: 
 	„Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne?“ Odpověděl: "Byl bych nemohl nic udělat, kdybys 
 	nezasáhl ty." To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: "Ne neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem 
 	nemohl".“ In: HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího, s. 32-33. 
 	277 
 	důraz na ztotožňování Krista s církví, resp. jeho inkarnaci skrze církev na sklonu 
 	eschatologického vyústění dějin, jak učí například Frangipane a ostatní Kansaští proroci1135. 
 	Kristus zde uplatňuje svoji vládu skrze církev, bez níž se v této věci neobejde. 
 	Velmi zřetelně se lze s kenosis setkat u Vincenta, který tvrdí, že Ježíšovy skutky nikdy 
 	nevycházely z podstaty jeho Božství. Zázraky, které konal, a vystoupení proti moci ďábla, 
 	nebylo činěno v jeho Božství, ale vírou a vytrvalou modlitbou1136. Pokud prý Ježíš „žil na 
 	zemi jako člověk, ani jednou moc svého božství nevyužil“1137. Stejně tak, pokud Ježíš nazývá 
 	Boha Otcem, nečiní tak, podle Vincenta, jako Boží Syn, ale jako člověk: 
 	„Po třiceti letech dokonalého lidského života máme poprvé v dějinách lidstva někoho, 
 	kdo žil třicet let v poslušnosti, dosáhl plnoletosti a teď' přichází k otci a říká: "Otče, 
 	chci své dědictví". Není to Ježíš ve svém božství, ale Ježíš jako člověk. Poprvé máme 
 	člověka, který je oprávněn vstoupit do Otcova dědictví… přichází k Otci a je pokřtěn 
 	ve vodě. Otec na něj shlíží a volá: "Můj milovaný syn! Konečně mám lidského 
 	 syna" . “1138 
 	Srovnejme Vincentova slova s výrokem evangelisty hnutí Víry Bennyho Hinna: 
 	„Duch svatý vytvořil to semínko a umístil ho do Mariina těla… Když Ježíš chodil po 
 	zemi, nebyl nic víc než dokonalý člověk. Neměl nadpřirozené poznání bez hlasu Ducha 
 	svatého… Kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha, nebyl by býval přijatelný pro 
 	Boha Otce… kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha svatého, jeho krev by nebyla 
 	zůstala čistá a bez poskvrny… A byl na Duchu závislý i v tom, aby Ho osvobodil ze 
 	spárů smrti…“1139 
 	S kenosis se můžeme setkat napříč celým nezávislým charismatickým hnutím a podobných 
 	citátů by se dala najít celá řada1140. 
 	
 	1135 FRANGIPANE, Francis. Holiness, truth, and the presence of God, s. 145-147. 
 	1136 „Podle Lukáše 5,16-17 se Ježíš celou noc modlil. Díky jeho modlitbě byla přítomna Boží moc k uzdravování. 
 	Hospodinova moc, která umožňovala, aby se děly zázraky, byla výsledkem Ježíšova mocného modlitebního života.“ In: 
 	VINCENT, Allan. Dobrý boj víry, s. 66. 
 	1137 Tamtéž, s. 103. 
 	1138 VINCENT, Alan. Žít jako Boží syn, s. 10. 
 	1139 HINN, Benny. Dobré ráno, Duchu svatý, s. 128-129. 
 	1140 Na přelomu tisíciletí jsem občas býval členem zkušební komise na letniční VOŠMT v Kolíně, kde dokončovali závěrečné 
 	zkoušky z teologie i studenti z charismatického spektra českých církví. Tehdy biskup AC, Rudolf Bubik vysvětloval 
 	studentům, kteří byli charismaticky orientováni, že Ježíš nebyl charismatik, ale měl a používal „plnost Božství“. 
 	S vyučováním, které odpovídá kenotickému chápání christologie, jsem se poprvé setkal v devadesátých letech, kdy na 
 	pozvání KMS vyučovali charismatické sbory v ČR lidé z americké Vinice. Tehdy kladli velký důraz na to, že Ježíš byl ve 
 	svém uzdravování závislý na moci Ducha svatého s tím, že je možné, že tuto moc možná neměl vždy. 
 	278 
 	4.4.2 Kristova duchovní smrt 
 	I v tomto bodě je christologie implikací antropologie. Člověk, který „duchovně zemřel“, je tak 
 	oddělen od Boha a Kristus nyní tuto „duchovní smrt“ musí vzít na sebe, aby člověka přivedl 
 	zpět k Bohu. V teologii bývá tento obvykle odmítaný christologický aspekt označován 
 	zkratkou JDS1141. Pakliže byla kenosis nosnou částí charismatické christologie, stává se nyní 
 	Kristova duchovní smrt její kvintesencí. Dokonce Kurzy Alfa, které se staly nejvlivnějším a 
 	nejpoužívanějším evangelizačním materiálem na světě a které vycházejí právě 
 	z charismatické christologie, o tom podávají výmluvné svědectví. Když Nicky Gumbel mluví 
 	o oběti Krista, mluví o jeho duchovní smrti: 
 	„...šlo o něco horšího než o fyzickou a duševní bolest. Šlo o duchovní muka způsobená 
 	odloučením od Boha, když nesl všechny naše hříchy… Důsledkem našich skutků je 
 	 duchovní smrt – věčné odloučení od Boha. Tento trest si zasloužíme všichni. Na kříži 
 	Ježíš nesl tento trest místo nás, aby nám bylo úplně odpuštěno a aby mohla být 
 	odstraněna naše vina.“ 1142 
 	O duchovní smrti jako o odloučení od Boha mluví pak Hagin, Margies, Prince, Vincent a 
 	další. Důkazem jsou jim Kristova slova z kříže, kde Ježíš volá „ Bože můj, Bože můj, proč jsi 
 	 mne opustil“ (Mk 15,33-35). Velmi jednoznačně to vyjádřil Copeland, když v této souvislost 
 	vyznal: „Jeho duch zaplatil cenu za našeho ducha, aby se mohl znovuzrodit. Ježíš byl tvým 
 	zástupcem! Pokud netrpěl duchovně, není dnes pro tebe duchovního úniku“1143. Pince jeho 
 	teorii potvrzuje: 
 	„Když se On, bezhříšný, stal na kříži hříchem, vytrpěl duchovní smrt: byl odříznut od 
 	 Božího života. Potom zemřel tělesně. A pak prošel oddělením od přítomnosti 
 	všemohoucího Boha, a to bylo největší utrpení ze všeho. Existuje žalm, který popisuje 
 	Ježíšovo utrpení mezi smrtí a vzkříšením…je z nejzazší a nejspodnější jámy, 
 	z největší temnosti, kterou Ježíšova duše vytrpěla.“1144 
 	Rovněž Alan Vincent zde rozvíjí tento koncept: 
 	„V tomto okamžiku bylo nemožné pro svatého Boha zůstat ve společenství se svým 
 	Synem. Bůh ho musel odmítnout. Mezi Otcem a Synem se vytvořila propast jako 
 	peklo. V agónii a úzkosti volal: „Ó, můj Bože! Proč jsi mě opustil?“ Když svého Otce 
 	
 	1141 Jesus Died Spiritually, což v překladu znamená „Ježíš duchovně zemřel“ nebo „Kristova duchovní smrt“. 
 	1142 GUMBEL, N. Proč Vánoce,  s. 11-13. 
 	1143 COPELAN, Kenneth E. Cena za to všecko. 
 	1144 PRINCE, Derek. Dílo kříže.  
 	279 
 	potřeboval nejvíce, ztratil s ním jakýkoli kontakt… Potom šel Ježíš dolů, hluboko do 
 	smrti … Sestoupil do smrti a pekla.“1145 „Smrt otevřela své čelisti, aby ho pozřela, 
 	vtáhla ho do nejhlubšího pekla. Smrt na něj měla milionkrát větší právo a nárok, než 
 	na jakoukoli jinou bytost.“1146 
 	4.4.3 Nový druh Ježíše 
 	Z hlubin duchovní smrti pak Ježíš prožil opět duchovní vzkříšení a podle Hagina a Copelanda 
 	se znovuzrodil: „Je důležité, abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený 
 	 člověk. “1147 Stejně, jako tomu bylo v antropologii, pak mnozí učitelé respektovaní v NAR, od 
 	Warnocka, přes Princeho až po Vincenta učí, že Ježíš byl po svém vzkříšení úplně novým 
 	 druhem člověka (novým stvořením), tedy někým úplně jiným, než byl po svém narození. 
 	Právě s tímto novým druhem člověka ztotožňují pak i pozemské křesťany. Jak to zřetelně 
 	vyjádřil Derek Prince: 
 	„A když vstal z mrtvých, pak byl tím druhým člověkem. Jiným novým druhem člověka. 
 	Druhem člověka, který nikdy před tím neexistoval. “ 1148 
 	To potvrzuje i Vincent: 
 	„V den vzkříšení přišel na svět nový člověk, dospělý, který neměl nic společného s tím 
 	člověkem, který zemřel na kříži. Byl úplně novým stvořením, které Bůh pracně vytvořil 
 	během těch tří tajemných dnů. Vyšel z hrobu jako jiný člověk…Když se jedná o to, jak 
 	zaplatit Adamův dluh a jak se vypořádat s Adamovým hříchem, když mluvíme o Ježíši 
 	 na zemi před jeho vzkříšením, mluvíme o Ježíši, který je Židem. Musíte vidět, že ten, 
 	který vyšel z hrobu, je Pánem z nebe bez jakéhokoli rodokmenu. Ve svém vzkříšeném 
 	životě je bez rodokmenu, bez matky a otce, jeho dny nemají počátek ani konec.“1149 
 	Souhrnem se o této christologii dá říci, že Ježíš po svém vtělení již v ničem nepoužil své 
 	Božství a sloužil jako charismatik. Na kříži se zcela oddělil od Boha a duchovně zemřel a ve 
 	smrti sestoupil do pekel. Poté byl duchovně vzkříšen a stal se „novým stvořením“, tedy 
 	někým zcela odlišným od toho, který zemřel na kříži, tedy někým, kdo nikdy před tím 
 	 neexistoval. 
 	
 	1145 VINCENT, Alan. Království v celé své slávě, s. 82. 
 	1146 VINCENT, A. Pět dimenzí kříže, s. 35-38. 
 	1147 COPELAND, Kenneth .,  Jesus, Our Lord of Glory, s. 3-7. 
 	1148 PRINCE, Derek. Dílo kříže.  
 	1149 VINCENT, Alan. Království v celé své slávě, s. 84-88. 
 	280 
 4.4.4 Kritika kenosis 

 	Teorie kenosis (ve své charismatické podobě) bývá promulgována zejména z hlediska 
 	funkcionální christologie. Jinými slovy Kristus je shledáván jako Bůh, nicméně jeho skutky 
 	nejsou manifestací jeho Božství. Teorie, že se Ježíš funkcionálně vzdal svého Božství, sehrála 
 	jistou úlohu mezi liberálními teology a její pomocí lze interpretovat například pasáž Mt 
 	24,361150, přesto Enns uvádí několik míst z Bible, které prokazují Kristovo Božství během 
 	jeho služby na pozadí předpovědí Starého zákona. Tato místa poukazují na skutky samotného 
 	Boha Izraele i z hlediska funkcionální christologie. Jedná se o utišení bouře (Mt 8,23-27) na 
 	pozadí Ž 107,29; uzdravení slepého (J 9,1-7) na pozadí Ž 146,8; odpuštění hříchů (Mt 9,2) na 
 	pozadí Iz 43,25 a 44,22; křísení z mrtvých (Mt 9,25) na pozadí Ž 49,161151. Tento výčet by se 
 	dal zřejmě rozšířit o Mt 14,26 na pozadí Jb 9,8. David R. Nichols z North Central University 
 	Assemblies of God pak přímo popírá Vincentovu doktrínu, že by se při Ježíšovu křtu jednalo 
 	z Boží strany o zdůraznění Kristova lidství, což činí i značnou podstatu Vincentovy kenosis. 
 	Nichols v polemice s podobnými názory uvádí, že: 
 	„V prohlášení Ježíšova synovství jde pravděpodobněji o uznání toho, co již bylo 
 	 skutečností. Obzvláště důležité je zde povšimnout si, že Lukáš 1,35 praví: „To svaté, 
 	co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží. “ (NBK)1152 
 	4.4.5 Kritika učení o Kristově duchovní smrti 
 	Kritikou Kristovy duchovní smrti se klasický pentekostalismus zabýval velmi podrobně. 
 	Z celé plejády lze opět zmínit ucelenou, do češtiny přeloženou disertaci McConnella „Jiné 
 	evangelium“, který se v ní vymezuje z charismatických pozic nebo disertaci Atkinsona „The 
 	'Spiritual Death' of Jesus“, která detailně popisuje věroučně historický rozdíl mezi letniční a 
 	charismatickou christologií na pozadí teologie hnutí Víry. Déle je to rovněž do češtiny 
 	přeložená kniha Johna Stetze „Svrablavé uši“ nebo samizdatově přeložená knihu Davida 
 	Hunta „The Seduction Of Christianity“. Z neletničních kruhů lze zmínit vlivnou knihu Hanka 
 	Hanegraaffa „Christianity in Crisis“. Všechny knihy se shodují v tom, že dané učení je 
 	neortodoxní nebo heretické. Letniční obvykle vidí v implikaci Kristovy duchovní smrti útok 
 	
 	1150 „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám“. 
 	1151 I když by tato místa mohli učitelé NAR rozporovat s tím, že se jednalo o místa, která vykonal Duch svatý, lze opáčit, že 
 	nešlo o moc Ducha, ale o manifestaci skutků, které měly ukázat jedinečnost Ježíšova poslání ve vztahu k jeho osobě. ENNS, 
 	Paul. The moody handook of theology, s. 230. 
 	1152 NICHOLS, David R. Pán Ježíš Kristus In: HORTON, Stanley, Systematická teologie, s. 335-336. 
 	281 
 	na samotný atribut Kristova Božství1153. Atkinson v souhrnu ukazuje, že pozadím této 
 	doktríny jsou převáženě čtyři biblické verše: Gn2,17; Ef 2,1; Iz 53,9 a 1 Tim 3,16. Stručně 
 	řečeno, tato teorie se utvářela tím, že Adam duchovně zemřel (Gn 2,17) a tento hřích nese od 
 	té doby celé lidstvo (Ef 2,1). Kristus vzal na sebe zástupně smrt וי (Iz 53,9) [protože je zde užito plurálu, je myšlena smrt tělesná i duchovní], a proto Kristus zemřel odloučen od Boha a 
 	v tomto odloučeném stavu musel být obživen Duchem (1 Tim 3,16)1154. To vše pak letniční 
 	odmítají. 
 	Finský pentekostální teolog Kai Antturi vystoupil v roce 1990 v Helsinkách s přednáškou, kde 
 	přesně tyto spekulace důrazně odmítl. Poukázal, že použití množného čísla v Iz 53,9 je tzv. 
 	plurál kvality - intenzity, nikoliv kvantity. Hebrejština používá intenzivního plurálu ohledně 
 	 smrti  na více místech, např. v Ez 28,8-10. Podle Antturiho u předpovězeného Mesiáše jde o 
 	skutečnost zvláště násilné smrti, která je gramaticky zintenzivněna množným číslem, které se 
 	ovšem chápe v singuláru. Spekulace o „duchovní smrti Krista“ na základě opuštění Otce 
 	Synem (Mt 27,46 resp. Mk 15,34)1155 pak podle něho odporuje jednotě Božství Otce a Syna 
 	na základě veršů Kol 1,19 a 2 K 5,19. Antturi zde zdůrazňuje, že Bůh v plnosti v Kristu smířil 
 	svět sám se sebou samým. Akt smíření tudíž poukazuje na plnost Božství v Kristu, nikoliv na 
 	oddělenost Otce a Syna. Připojuje se pak k obecné letniční kritice, že tato doktrína implicitně 
 	popírá Kristovo Božství: 
 	„Nauka o opuštěnosti Syna a jeho duchovní smrti vůbec zpochybňuje Božství syna. 
 	Bůh, který byť na několik okamžiků není Bohem, není Bůh, neboť Bůh je svou 
 	podstatou věčný a nezměnitelný.“1156 
 	Na samotné verše (Mt 27,46, resp. Mk 15,34) pak Antturi nahlíží optikou Margburgského 
 	profesora Karla Bornhäusera, který se zabýval christologií na pozadí slov a činů Starého 
 	zákona1157. Ten gramaticky rozebírá Ž 22, jehož verše Kristus v daných verších evidentně 
 	cituje, a dochází k následujícím závěrům. Žalm je možné pochopit pouze tak, když mu 
 	nasloucháme ušima tehdejších židů. Podle Bornhäusera se jedná o mesiášský vítězný žalm, 
 	jak byl ostatně chápán i v Ježíšově době. Tuto skutečnost pak Antturi dokládá několika body: 
 	
 	1153 Sám jsem byl již počátkem 90. let svědkem rozhovoru, kde tehdy ještě „předseda“ Apoštolské církve označil tuto 
 	doktrínu za herezi, která popírá Kristovo Božství na základě zpochybnění jeho nesmrtelnosti. Argumentoval tehdy na základě 
 	veršů „On má život sám v sobě“ (J 5,26) a duchovní smrt prožívanou v mukách pekelných hlubin rozporoval veršem „to 
 	světlo ve tmě svítí a tma ho nepohltila“ (J 1,5). Až do příchodu Torontského požehnání byla V Apoštolské církvi tabu rovněž 
 	teorie výkupného, jakožto velmi závažná hereze. 
 	1154 ATKINSON, William. The 'Spiritual Death' of Jesus. s. 217-248. 
 	1155 Obvykle se mluví o zvláštním druhu kenosis během ukřižování. 
 	1156 ANTTURI, Kai. Referát na téma „Hnutí víry“. 
 	1157 Cituje přitom z knihy: BORNHÄUSER, Karl. Das Wirken des Christus durch Taten und Worte.  
 	282 
 	1. oslovení Ελωι poukazuje na Boží milosrdenství ve velké nouzi a na slovo plné důvěry, 
 	nikoliv beznaděje. 
 	2. Druhý verš „ Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc 
 	 volám“, nelze chápat izolovaně od celého žalmu, ale v kontextu jeho celkového 
 	vyznění, tedy děkovné modlitby zachráněného, který se ohlíží zpět na své utrpení. 
 	3. Verš 17 „ sápou se jako lev na mé ruce a nohy“ pak – slovy Luthera již z roku 1520 – 
 	poukazuje prorocky na utrpení Ježíše na kříži, dokonce na jednotlivé fáze ukřižování. 
 	Jak poukázal Petr o letnicích, David jako prorok mluvil o Kristu a jeho vzkříšení (Sk 
 	2,27-31). 
 	4. Je zde důležitý i nadpis žalmu, který poukazuje na jeho historické chápání ještě v době 
 	před vznikem LXX. Zní: „ Žalm Davidův o pomoci, která přišla za ranních červánků“. 
 	Mnohem zajímavější je zde první slovo ל, které se, jako v mnohých žalmech, 
 	překládá „přednímu zpěváku“. V LXX se však uvádí „ na konečný cíl“, totiž „ na 
 	 vítězství“ a v řečtině je přeložen celý nadpis: „ Na dárce vítězství“ (Aquila); „ Vítězný 
 	 zpěv Davida o pomoci, která se stala ráno“ (Symmachus). Všechny žalmy, které mají 
 	v nadpisech ל (celkem 55 žalmů) bylo mezi židy (před i po Kristu) chápáno jako 
 	vítězné žalmy, oslavující vítězný konec Mesiáše. Ž 22 tedy mluví o Pomazaném 
 	služebníku, kterému se v utrpení dostalo (ještě na kříži) vítězství. 
 	5. Bornhäuser pak nabízí jiný gramatický (možná více exegetický) překlad druhého 
 	verše: „ Bože můj, Bože můj, čemus mne to přenechal. “ (Jakému to podivuhodnému 
 	záměru jsi mne tímto utrpením zanechal). Nejde již o výkřik zoufalství, nářku, 
 	obžaloby a vlastně ani o otázku, nýbrž o vítězný výkřik vzývání. Antturi pak doplňuje, 
 	že takováto intepretace dovoluje obojí: jak nahlédnutí do Kristovy bolesti a utrpení, 
 	tak do vítězné naděje a důvěry v Boha, kterou měl v srdci. Nadpis žalmu, který 
 	interpreti toužili uchovat, tak dává naději, že Ježíš nezemřel v zoufalství, jako 
 	poražený, ale jako vítěz! 
 	6. Pak lze i správně interpretovat Matouše, Marka spolu s líčením Jana, kdy Pán volá 
 	„Dokonáno jest,“. nebo-li: „Vítězství je vybojováno!“1158 
 	4.4.6 Kritika učení o novém druhu Ježíše 
 	Pavel v 1 K 15,36-53 volí při objasnění vzkříšení paralelismus membrorum. Staví proti sobě 
 	aspekty těla pozemského a těla vzkříšeného. Paralelismus je synonymní, kdy je motiv 
 	
 	1158 ANTTURI, Kai. Referát na téma „Hnutí víry“. 
 	283 
 	rozvíjen jinými slovy, tak syntetický, kdy je stejná myšlenka rozvíjena dalšími verši, a 
 	antitetický, který slouží k objasnění pomocí protikladu. Pokud klíčové antitetické atributy 
 	dosadíme do tabulky, dostaneme následující přehled: 
 	Tab. č. 2 Přehled pojmů pro zemské a vzkříšené tělo1159. 
 1K 15 

 	Pozemské tělo 
 	Vzkříšené tělo 
 	36 
 	Zasévané - σπείρω 
 	Obživené - ζωοποιέω 
 	37 
 	Nahé zrno - γυμνός κόκκος 
 	Vzešlé tělo - σῶμα τὸ γενησόμενον 
 	38 
 	Semeno - σπέρμα 
 	Zvláštní tělo - ἴδιον σῶμα 
 	39 
 	Lidé, zvířata, ptáci ryby - ἄνθρωπος, κτῆνος, 
 	
 	πτηνόν, ἰχθύς 
 	40 
 	Tělesa pozemská a jejich sláva - 
 	Tělesa nebeská a jejich 
 	σώματα ἐπίγεια, δόξα 
 	sláva σώματα ἐπουράνια, δόξα 
 	41 
 	Slunce, měsíc, hvězdy - ἡλίος, σελήνη, ἀστήρ 
 	sláva hvězd - στέρος διαφέρει ἐν δόξῃ 
 	42 
 	Pomíjitelné - φθορά 
 	Nepomíjitelné - ἀφθαρσία 
 	43 
 	Poníženost, slabost - ἀτιμία, ἀσθένεια 
 	Moc, sláva - δόξα, δύναμις 
 	44 
 	Přirozené (duševní) - ψυχικός 
 	Duchovní - πνευματικός 
 	45 
 	První člověk Adam, duše živá - 
 	Poslední1160 Adam, duch oživující 
 	πρῶτος ἄνθρωπος Ἀδὰμ εἰς ψυχὴν ζῶσαν 
 	ἔσχατος Ἀδὰμ εἰς πνεῦμα ζῳοποιοῦν 
 	46 
 	Přirozené - πνευματικός 
 	Duchovní - ψυχικός 
 	47 
 	První člověk z prachu země - 
 	Druhý člověk z nebe -
 	ὁ πρῶτος ἄνθρωπος ἐκ γῆς χοϊκός 
 	ὁ δεύτερος ἄνθρωπος ἐξ οὐρανοῦ 
 	48 
 	Pozemské - χοϊκός 
 	Nebeské - ἐπουράνιος 
 	49 
 	Podoba pozemská - εἰκόνα τοῦ χοϊκοῦ 
 	Podoba nebeská - εἰκόνα τοῦ ἐπουρανίου 
 	50 
 	Pomíjitelné - φθορά 
 	Nepomíjitelné - ἀφθαρσία 
 	51 
 	Všichni nezesnuvší - 
 	Všichni proměněni - 
 	πάντες οὐ κοιμηθησόμεθα 
 	πάντες δὲ ἀλλαγησόμεθα, 
 	52 
 	Mrtví - νεκρός 
 	Neporušitelní ἄφθαρτος 
 	My - ἡμεῖς 
 	Proměněné - ἀλλάσσω 
 	53 
 	Pomíjitelné - φθαρτός 
 	Nepomíjitelné - ἀφθαρσία 
 	Smrtelné - θνητός 
 	Nesmrtelné - ἀθανασία 
 	Pavel ve svém paralelismu důsledně dodržuje antitetičnost jednotlivých veršů. Vertikálně 
 	můžeme vidět shodné atributy těla smrtelného, resp. nesmrtelného, a horizontálně jejich 
 	protikladné vlastnosti. Při pohledu na pravý sloupec je nápadné, že oba tituly „ druhý člověk 
 	 z nebe“ i „ poslední Adam“ se vztahují ke Kristovu vzkříšenému tělu. Kristus totiž nesl před 
 	svým vzkříšením běžné tělo pozemšťana, stejně jako po svém vzkříšení nesl tělo nebešťana. 
 	Všichni učitelé NAR se zde mýlí, když tvrdí opak! Mýlí se i Prince, i když tvrdí, že má tuto 
 	
 	1159 Podstatná jména jsou (kromě složených tvarů a částí vět) obvykle uvedena ve tvaru nominativu singuláru a slovesa v 1. 
 	osobě prezenta aktiva. 
 	1160 Podle CEP „druhý Adam“. 
 	284 
 	informaci od Ducha svatého1161. Kristus nesl nejprve tělo jako první Adam, které bylo 
 	z prachu země a teprve po svém vzkříšení tělo posledního Adama, druhého člověka z nebe. 
 	Při popisu rozdílů mezi stoupenci letničních a charismatických hnutí zde není třeba hledat 
 	letniční stanoviska. Vystačí citovat samotného Dereka Prince, který zřejmě ve své teologii 
 	směrem od pentekostalismu k charismatickému hnutí možná sám došel jistých posunů. Byl si 
 	zřejmě (zpočátku) sám dobře vědom, že k vykoupení člověka a zachování jeho identity je 
 	třeba, aby Kristus jako vzkříšený Velekněz, který se přimlouvá, byl stále identickým Kristem, 
 	který se narodil a zemřel za člověka a stále tak, i po svém vzkříšení, nesl stejnou identitu, totiž 
 	lidskou přirozenost. Takto totiž Prince popsal kdysi výše zmíněnou 15. kapitolu 1. listu 
 	apoštola Pavla Korintským: 
 	„Pavel zde používá obdoby s obilným zrnem zasetým do země, aby ukázal vztah mezi 
 	tělem, které je pohřbeno, a tělem, které povstane při vzkříšení… Každý druh semene 
 	může vyprodukovat pouze rostlinu příslušného druhu.“1162 
 	V této pasáži Derek Prince stručně a velmi zřetelně vystihl i smysl Pavlova antitetického 
 	paralelismu, i když - možná později - dospěl k přesvědčení o jiném druhu Krista. 
 4.5 Soteriologie 

 	Soteriologie je v NAR klíčem k pochopení celé teologické konstrukce domina, 
 	eschatologického triumfalismu a politické angažovanosti církve. Lidstvo zde není chápáno 
 	jako zadlužené Bohu. Jak potvrzuje Vincent, člověk není dlužníkem vůdči Bohu, jehož dluh 
 	Kristus přišel zaplatit. Naopak, člověk dluží satanu a Bůh za člověka a lidstvo platí v Kristu 
 	výkupné jemu1163. Jsou to satanovy právoplatné nároky, které Bůh musí uspokojit. Satan je 
 	nyní legálním vlastníkem země a celého stvoření, kterému Adam, včetně sebe a své rodiny, 
 	vydal do rukou. Proto ani oběť smíření není jen teocentrická, ale spíše satanocentrická1164. 
 	Satan svá vlastnická práva nabyl zákonným způsobem ve chvíli, kdy mu Adam předal listinu 
 	na vlastnictví země. 
 	
 	1161 PRINCE, Derek. Dílo kříže. 
 	1162 PRINCE, Derek. Základy víry - Vzkládání rukou. Vzkříšení mrtvých. Soud věčný,  s. 53. 
 	1163 „Ve Zjevení 5. kapitole … Jan říká: Plakal jsem, protože se nenašel nikdo, kdo by mohl tuto knihu otevřít a podívat se do 
 	ní. (v. 4) Nebyl nikdo, kdo by měl tento vztah a kdo by mohl vykoupit člověka a jeho dědictví. Každý už byl dlužníkem u 
 	 satana, nikdo tedy nebyl nezávislým vykupitelem, kterého bylo potřeba. Pak anděl řekl: Neplač, hle zvítězil lev z pokolení 
 	Judova. (v. 5) dává důraz na lidský rodokmen Ježíše, který mu dal právo na vykoupení. …“ In: VINCENT, Alan. Království 
 	 v celé své slávě,   s. 43.  
 	1164 Tento termín používá McConnell ve své práci „Jiné evangelium“. 
 	285 
 	4.5.1 Teorie výkupného ďáblovi 
 	Tato teorie má v podání učitelů spřízněných s NAR několik fází a zahrnuje princip 1. 
 	Adamova dominia, 2. předání autority ďáblu, 3. Kristovu oběť satanu a 4. přivlastnění si jeho 
 	oběti církví. 
 	4.5.1.1 Předání Adamova domina 
 	Jakoby snad všichni charismatici spolu s Wagnerem jedněmi ústy opakovali: „V zahradě 
 	Eden byla ztracena vláda,“ říká Wagner1165, „Adam měl nadvládu a autoritu nad každým 
 	živým stvořením, kterou Bůh dal člověku… toto postavení ztratil,“ říká Annacondia1166. 
 	„Když Bůh stvořil svět, svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi,“ potvrzuje 
 	Silvoso1167. „Na počátku stvořil Bůh Zemi a všechno, co je na ní… Adam se však dopustil 
 	velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa,” tvrdil 
 	již Hagin1168 a Margies ho v tom potvrzuje: „Adam a Eva se podřídili ďáblu a předali mu 
 	autoritu, kterou měli jakožto lidé se svobodnou vůlí“1169. A jedněmi ústy pak dodávají: „Bůh 
 	 nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit….“, tvrdí Hagin1170. „Kdyby 
 	Bůh podnikl přímou intervenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení, “ vysvětluje ve 
 	Wagnerově knize Silvoso1171. 
 	4.5.1.2 Kristovo utrpení v pekle 
 	Tento bod nyní navazuje na předchozí učení o Kristově duchovní smrti. Jelikož v perspektivě 
 	NAR vlastní satan lidstvo právoplatně v důsledku Adamovy velezrady, musí být i výkupné za 
 	člověka zaplaceno tomu, kdo má na člověka právo, tedy satanu. Tato dramatická teorie 
 	výkupného ďáblovi je hluboce zakořeněná v charismatickém hnutí, kde byla rozpracována 
 	teologem Pastýřského hnutí Princem a učiteli hnutí Víry Haginem, Copelandem a Margiesem. 
 	Podobně uvažuje Gumbel a obšírnější vysvětlení podává i Dittrich1172. McConnell dokládá, že 
 	
 	1165 „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion Mandate“. 
 	1166 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane!  s. 137–138. 
 	1167 SILVOSO, Eduardo. Moc modlitby v Argentině. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové. s. 123-130. 
 	1168 HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího, s. 24. 
 	1169 MARGIES, Wolfhard. Jak zacházet s poraženým nepřítelem, s. 35. 
 	1170 HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 11. 
 	1171 SILVOSO, Eduardo. Moc modlitby v Argentině. WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 123-130. 
 	1172 DITTRICH, Tomáš. Ze smrti do života, s. 23-27. 
 	286 
 	tato teorie byla nezávislými charismatiky převzata od původně metodistického kazatele 
 	Esseka Kenyona1173. 
 	Jak však došlo k uspokojení ďábla? Bůh mu nabídl svého Syna jako výkupné za lidstvo a 
 	satan na tuto transakci přistoupil. V důsledku toho Bůh Ježíše na kříži opustil (Mk 15,33-35; 
 	Mt 27,46)1174, tím Kristus duchovně zemřel, a poté byl jeho [mrtvý] duch odvlečen do pekel. 
 	Zde se jednotliví učitelé rozcházejí v míře Kristova utrpení. Zatímco podle Gumbela Ježíš 
 	nese trest „ věčného odloučení od Boha“ na kříži bez explicitního určení, komu je oběť 
 	adresována1175, Prince věří, že se Kristus stal hříchem, prošel oddělením od Boha a uvádí, že 
 	Kristem citovaný Ž 22 popisuje utrpení  „z nejzazší a nejspodnější jámy, z největší temnosti, 
 	kterou Ježíšova duše vytrpěla. “1176 Podle Prince Kristus sestupuje z ráje do „oblasti „šeólu“ 
 	 vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení 
 	 díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky 
 	hříchu1177. Copeland je stejně jako Prince - protože jsou oba antropologičtí trichotomisté - 
 	přesvědčen, že pekelným utrpením zároveň došlo k zaplacení za lidského ducha1178. I 
 	Copeland pak, stejně jako Prince, mluví o tom, že byl Kristus „učiněn hříchem“, ale jde dále a 
 	nabízí vysvětlení: 
 	„Písmo říká, že měl být učiněn hříchem. Slovo "učiněn" zde neobsahuje myšlenku 
 	"být přinucen stát se…", ale je spíše použito v podobném významu, jako když říkáme 
 	"vyrobeno v USA" (made in the USA), "předělání" nebo "opětovné narození". Byl 
 	přetvořen, aby se za nás stal hříchem... A nyní si představ, že po takovémto slavném 
 	životě jednoty s Otcem se musíš stát poslušný satanu - tomu, jenž přináší duchovní 
 	smrt (oddělení od Boha), tomu, jehož Bible nazývá - červem a přijmout jeho 
 	 přirozenost. Dokážeš si vůbec představit hrůzu něčeho takového? V den, kdy byl Ježíš 
 	ukřižován, Boží život, tato věčná energie, která byla od narození jeho, jej opustila a 
 	Ježíš přijal přirozenost samotné smrti a stal se smrtelným. Dovolil ďáblu, aby jej vlekl 
 	do pekelných hlubin, jako by byl tím největším hříšníkem, který kdy žil. Podřídil sebe 
 	samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě. Pokud by tak 
 	neučinil, jeho tělo by nikdy nebylo bývalo zemřelo… Ale - díky Bohu - Ježíš zaplatil 
 	
 	1173 CONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 17-28. 
 	1174 Mnozí zde vidí jako příčinu opuštění Krista Bohem vložení hříchu na Krista, ke kterému prý došlo až v konkrétní chvíli 
 	na Golgotském kříži. 
 	1175 GUMBEL, Nicky. Proč Vánoce, s. 11. 
 	1176.PRINCE, Derek. Dílo kříže.  
 	1177 PRINCE, Derek. Základy víry - Vzkládání rukou. Vzkříšení mrtvých. Soud věčný,  s. 21. 
 	1178 COPELAND, Kenneth. Cena ta to všechno. 
 	287 
 	za toto vše! On vzal tutéž věc, která zabila Adama, a nesl ji ve svém vlastním 
 	duchu.“1179 
 	Obdobně uvažoval Hagin: 
 	„Na kříži, když mu byl přičten hřích člověka a duchovní smrt, stal se Ježíš novým 
 	 satanským stvořením. V důsledku toho se Ježíš stal hříchem, jeho duch byl oddělen od 
 	Boha.“1180 
 	4.5.1.3 Kristův triumf a užitky spásy 
 	V pekle, nikoliv jen na kříži, pak proběhla mezi satanem a Kristem hrozná bitva, z níž Kristus 
 	vychází vítězně a Hagin a Copeland mluví o znovuzrozeném Ježíši, který byl v pekle 
 	duchovně vzkříšen1181. Osteen a Ekman pak triumf nad ďáblem nacházejí rovněž v podsvětí: 
 	„Ježíš, náš vítězný král, sestoupil do temnosti pekla a porazil satana a všechny 
 	démonické síly. Spoutal je řetězy a odzbrojil je. Vzal jim všechny jejich zbraně a vedl 
 	je veřejně před přehlídkou před Bohem Otcem a Jeho anděly, aby zjevně ukázal fakt, 
 	že satan byl navěky poražen!“1182 „Jako bleskem z nebe vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých 
 	mocí Ducha svatého. Ježíš vstoupil na ďáblovo vlastní území a vyrazil mu zbraně 
 	z rukou, strhl mu maršálské výložky a vedl ho zjevně před vůdci a knížactvy 
 	duchovního světa.“1183 
 	Velmi naturalistický popis rovněž nabízí Vincent: 
 	„Sestoupil do smrti a pekla. A potom začala působit moc jeho modliteb a víry. Třetího 
 	dne se peklo začalo otřásat … V Koloským 2,15 je řečeno: Tak odzbrojil knížectva a 
 	mocnosti a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. Je 
 	doslova řečeno, že se "svlékl" z vlád a mocností. Visely na něm jako přilepené. Přímo 
 	vidím Ježíše, jak majestátně vstává z mrtvých a tyto věci na něm visí a říkají: 
 	"Nenechte ho vstát! Zastavte ho! " … Byly z něho svlečeny a on vstoupil do slavného 
 	nebe na Otcovu pravici. … V Ježíši byla ve chvíli jeho smrti soustředěna všechny 
 	špína, obscénnost a zkaženost lidstva. Ale když vstal, nic z toho tam už nebylo. 
 	Zrodila se jen čistá dokonalost jeho věčného života.“1184 
 	
 	1179 Tamtéž. 
 	1180 HAGIN, Kenneth E. The name of Jesus, s. 32–33. 
 	1181 COPELAND, Kenneth. Cena ta to všechno. 
 	1182 OSTEEN, Joel. Jak demonstrovat satanovu porážku, s. 13. 
 	1183 EKMAN, Ulf. Kazit skutky ďábla. s. 13. 
 	1184 VINCENT, Alan. Pět dimenzí kříže, s. 22 
 	288 
 	Vyvedením Krista z pekla Bůh ďábla v podstatě obelstil, a ten se tak nechtěně podílel na 
 	spáse člověka1185. Tímto triumfem je člověku navráceno i ztracené dominium. Když byl satan 
 	Ježíšovou obětí poražen, převzal od něho (nikoliv od Boha) i původní Adamovu autoritu nad 
 	zemí a tu poté delegoval církvi. Jak uvádí Annacondia: „Ježíš ho [ďábla] oslovil, konfrontoval 
 	a převzal autoritu…Shodneme se, že člověk ztratil moc a autoritu nad zemí, ale Ježíš dluh 
 	zaplatil. Když byl vzkříšen, zaplatil dluh, a [teprve] nyní má právo požadovat vlastnictví 
 	země.“1186. Spása tedy skrývá i to, že nyní máme zákonné právo si zemi přivlastnit. 
 	Annacondia proto svým čtenářům radí, jak do této autority vstoupit: 
 	„Když to udělal [myšlena Kristova smírčí oběť], vzal autoritu zpět ďáblovi a 
 	automaticky ji vrátil nám. Máme autoritu, která pochází od Boha, a skrze víru v něj si 
 	můžeme vzít od ďábla cokoliv zpět. Jenom věřme, že jsme opravdoví dědicové 
 	s Kristem v nebeském království. Náš Otec je vlastník. Má nárokovanou listinu na tuto 
 	zemi. Když si svá práva vírou přivlastníme, budeme vybaveni, abychom užívali 
 	autoritu nad démonickými mocnostmi tohoto světa.“1187 
 	Podobně radí i Vincent: 
 	„Bůh hledá lidi, kteří budou jako o své dědictví žádat o celé národy … My jsme símě 
 	Abrahamovo - to znamená, že nám všechno náleží. Tento svět nepatří satanovi. On byl 
 	knížetem tohoto světa až do kříže; na kříži byl ale odsouzen a o všechno přišel … 
 	Tohoto dědictví se ujímáme vírou. V těchto věcech musíme být agresivní. Je čas, 
 	abychom ďábla o jeho prostředky připravili a abychom je nasměrovali tam, kde budou 
 	využity správně.“1188 
 	Podle Vincenta ovšem ďábel dodnes krade, zabíjí a ničí, ale věřící se s ním mohou před 
 	nebeskou porotou soudit a žádat náhradu na základě legislativy Starého zákona. Takto si 
 	podle Vincenta například slavný evangelista Reinhard Bonnke vyžádal na satanu i větší 
 	evangelizační stan, když mu ďábel zničil ten původní, skrze povětrnostní živly. 
 	
 	1185 „Satan se tak svým jednáním podílel na uskutečnění Božího plánu své porážky. Bez této bezděčné spolupráce by se 
 	záchrana člověka uskutečnit nemohla… Skutečně, budoucnost lidského pokolení závisela nejen na Boží lásce, ale také na 
 	tom, zda se satan zmýlí – zda udělá chybu“. In: DITTRICH, Tomáš. Ze smrti do života,  s. 25 .  
 	1186 ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, satane!,  s. 132-138. 
 	1187 Tamtéž, s. 42. 
 	1188 VINCENT, Alan. Dobrý boj víry, s. 68–69. 
 	289 
 	4.5.2 Kritika teorie výkupného ďáblovi 
 	Není snad nic, co by v oblasti systematické teologie za posledních dvacet let tolik rozbouřilo 
 	hladinu v letničních a charismatických sborech, jako teorie výkupného. Když McConnell 
 	zveřejnil své „Jiné evangelium“, jak již bylo předesláno, ve Finsku letniční počátkem 
 	devadesátých let uspořádali velkou konferenci, kde zazněl referát k obhajobě jeho knihy1189. I 
 	v ČR záhy vyšel překlad jejího prvního vydání. Na konferenci Apoštolské církve v Kolíně 
 	v roce 1994, která byla pořádána mj. proto, aby tuto teorii odmítla, přijel i bývalý pastor Vody 
 	Života Alexandr Flek a misionář Slova života Micael Lundin. Flek byl poté, pro nevhodné 
 	chování, vykázán z budovy a výhoštění si po letech ještě jednou zopakoval. V té době 
 	existovaly výměny mezi letničními a charismatiky prakticky po celém světě a až teprve 
 	Torontské požehnání přivedlo řadu letničních do tábora charismatiků. V další dekádě již 
 	například Apoštolská církev vydává Annacondiu a tiskne Wagnerovy články, kteří mnohem 
 	decentněji a umírněněji (nebo snad skrytěji) tuto teorii fruktifikují ve své misijní strategii. 
 	Američtí AoG však zůstávají, alespoň po oficiální, věroučné stránce, nadále neoblomní. Co 
 	tedy klasickým letničním na této teorii tolik vadí? 
 	4.5.2.1 Kritika předání Adamova domina 
 	Pentekostální pojetí kritizuje, že by byl Adam vlastníkem dominia. Stetz nevidí v Adamovi 
 	žádného vládce nad zemí, který by byl „bohem tohoto světa“ a vládl nad stvořením jako jeho 
 	majitel1190. Letniční, ačkoliv připouštějí Adamovu Bohem určenou schopnost vlády, nikde 
 	netvrdí, že by člověk svoji vládu předal satanu. Floyd Woodworth a David Dunacan 
 	v učebnici teologie z Global Univerzity k tomuto tématu uvádějí: 
 	„Člověk je jako Bůh ve své schopnosti panovat, vládnout. Člověk dokáže zkrotit 
 	zvířata, která jsou silnější než on. Spoutává řeky pomocí přehrad, aby tak mohl 
 	vyrábět elektřinu. Proměňuje pouště, takže kvetou stejně jako přirozeně úrodné 
 	oblasti. Tato Bohem daná schopnost odráží v malém měřítku Boží panování nad celým 
 	vesmírem. “1191 
 	Podle Stampse Adamova neposlušnost způsobila „zkázu, neplodnost a utrpení“, nicméně 
 	člověk je správou země pověřen nadále, ačkoliv majitelem je Bůh. Má se množit a obdělávat 
 	zemi (Gn 3,25), přičemž je nadále odpovědný Bohu. Také Bohu, (nikoliv satanu), má 
 	
 	1189 Konference pastorů finského letničního hnutí: Helsinky. 17. 1. 1990. 
 	1190 STETZ, John. Svrablavé uši, s. 76. 
 	1191 WOODWORTH, Floyd C. a David D. DUNCAN. Uhelné kameny pravdy,  s. 149. 
 	290 
 	obětovat z prvotin země. Celý koncept institutu „milostivého léta“ je dokladem toho, že Bůh 
 	nikdy neodňal od člověka zodpovědnost za jeho správu nad zemí a za zpronevěru v této 
 	oblasti jej kárá: 
 	„Bůh Izraelitům sdělil, že nejsou opravdovými vlastníky země, poněvadž ta náleží 
 	 jemu; oni jsou pouze správci. Podobně i materiální vlastnictví novozákonních věřících. 
 	Byli jsme ustanoveni za správce, kteří veškerý majetek musejí spravedlivě spravovat 
 	před Bohem, před sebou samými i před druhými.“1192 
 	Pentekostální tradici je tudíž koncept předání vlády nad zemí satanu cizí. Bůh nadále vlastní 
 	zemi a člověk ji nadále spravuje. Není tedy nyní ani pánem země. 
 	4.5.2.2 Kritika Kristova vykoupení v pekle 
 	Teorie výkupného pro letniční zřejmě nadále zůstává, slovy McConnelovými, „jiným 
 	evangeliem“. Ten je přesvědčen, že teorie Kristovy oběti satanu je zřejmě blasfémií. Ve své 
 	knize cituje dlouhou řadu veršů, kde odmítá koncept Kristovy duchovní oběti satanu a 
 	zdůrazňuje Kristovu tělesnou oběť Bohu na základě naplnění předobrazu zvířecích obětí, a to 
 	o to více, když Copeland s Haginem tvrdí, že se stal Ježíš „novým satanským stvořením“. 
 	Podle McConnella: 
 	„Kristus nezničil satanovo panství tím, že mu zaplatil výkupné, ale tím, že naplnil Boží 
 	zákon. Boží zákon, jehož satan používal, aby člověka před Bohem odsoudil. Kristus 
 	zlomil moc ďábla, když nás osvobodil od zákona "hříchu a smrti" (Ř 8,2. srv. Ko 2,14-
 	15). Hlavní dva činitele Satanovy vlády, hřích a smrt, jsou skutečně založena na 
 	zákonu. "Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon". (1 K 15,56)… To 
 	znamená, že doktrína ztotožnění je založena na nesprávném předpokladu, že Kristovo 
 	výkupné bylo zaplaceno satanu. A je-li nesprávný výchozí předpoklad, pak jsou 
 	nesprávné i závěry.“1193 
 	Podobně uvažuje i Macchia1194 a Stetz, který na teologa poněkud nezvykle expresivně uvádí: 
 	„Učitelé pozitivního vyznání mají nesprávný názor na vykoupení a na Kristův kříž. Je to 
 	velice vážný omyl. Když Ježíš na kříži těsně před svou smrtí zvolal: "Otče, do tvých 
 	rukou odevzdávám svého ducha", učitelé Víry tvrdí, že Ježíš nebyl v péči svého Otce, 
 	ale v rukou satana v pekle, kde jsou hříšníci po své smrti. Říkají, že v pekle na sebe 
 	
 	1192 STAMPS, Donald D. Studijní Bible s výkladovými poznámkami, s. 28, 213. 
 	1193 MCCONNELL, Daniel Ray, Jiné evangelium, s. 126. 
 	1194 MACCHIA, Frank. Zapuzování nepřítele. In: HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 218-219. 
 	291 
 	Ježíš přijal charakter samého Satana a byl po tři dny a noci mučen [Stetz poté cituje 
 	Hagina Jr.]1195To všechno není nic jiného než bujná fantazie, není na tom ani zbla 
 	pravdy, nepotvrzuje to ani jeden verš z Bible. Je rouháním tvrdit, že satan v pekle musel 
 	mučit Ježíše, aby se mohl Kristus stát naším Vykupitelem… Ne, k vykoupení nedošlo 
 	v pekle, ale na kříži, jak to učí Bible. Když Ježíš zvolal: "Dokonáno jest!", měl na mysli 
 	to, že naše vykoupení za hříchy je dokonáno, a že již nemusí trpět.“1196 
 	Již citovaný Antturi závěrem svého referátu o Kristově duchovní smrti, se kterým teorie 
 	výkupného úzce souvisí, i když je v této práci rozebrána odděleně, ocitoval řadu veršů 
 	dokazujících, že k vykoupení je plně postačující Kristova tělesná oběť na kříži: 1 Pe 3,24; 
 	3,18; 4,1; Kol 1,22; 2,14-15; J 6,51; Žd 10,10; Ef 2,15. 
 4.6 Pneunatologie 

 	Pneumatologie NAR se vyznačuje pentekostální orientací na plnost duchovních darů pro 
 	dnešek. Je zde však jedna podstatná odlišnost, a to je chápání úřadů, zejména apoštola a 
 	proroka, včetně jejich rozpoznávání. O úřadu apoštola bude samostatně pojednáno v kapitole 
 	o eklesiologii. 
 	4.6.1 Obnovený úřad proroka 
 	Jedním z akademicky nejvlivnějších rekonstrukcionistických proroků, spojovaných 
 	s Williamem Branhamem a KCF1197, je Bill Hamon. Ten je přesvědčen, že obnova 
 	prorockého úřadu, jako nedílná součást NAR, začala v 80. letech, což se časově kryje se 
 	vznikem Bickleho prorockého hnutí v Kansas City a navazovala na řadu předcházejících 
 	hnutí1198. Úřad proroka v rámci NAR v ČR detailně představil americký prorok Ed Traut, 
 	
 	1195 Kenneth Hagin ml. učí, že „Ježíš stál uprostřed všeho toho hříchu, nemoci a slabosti v pekle. Všichni démoni a skřítci 
 	tančili a oslavovali. Říkali: "Zabili jsme Ježíše!" Potom z nebe promluvil Bůh a řekl: "Je dokonáno". Peklo se začalo třást jako list ve větru," pokračuje Hagin. "Nemoc, hřích a řetězy, které držely Ježíše, z něj spadly. Satan zařval: Źavřete a 
 	zamkněte brány! Nedovolte mu uniknout!“ In: STETZ, John. Svrablavé uši, s. 22-23. 
 	1196 Tamtéž. 
 	1197 Hamona hned vedle Caina a KCF, mezi mnohými, uvádí například hned v předmluvě své knihy WEAVER Douglas C. 
 	 The healer-prophet: William Marrion Branham.  
 	1198 Hamon zde představil klasickou rekonstrukcionistickou doktrínu, kde jako počátek viděl protestanskou reformaci a vrchol 
 	vidí v apoštolském hnutí. Jeho uvažování je následující: Protestantské hnutí (1500) obnovilo spasení z víry; Evangelikální 
 	hnutí (1600) obnovilo vodní křest a oddělení církve a státu (sic!); Hnutí posvěcení (1700) obnovilo posvěcení a oddělenost 
 	církve od světa; Hnutí Božského uzdravování (1800); obnovilo hnutí božské uzdravování jako součásti spasení; Letniční 
 	hnutí (1900) obnovilo křest Duchem svatým s mluvením v jazycích a duchovní dary; Hnutí Pozdního deště (1950) obnovilo 
 	prorocká staršovstva, zpívané chvály a melodické uctívání; Osvobozující evangelizace (1950) obnova masových evangelizací 
 	a obnova úřadu evangelisty; Charismatické hnutí (1960) obnovilo všechny dosavadní zjevené pravdy pro celou církev a 
 	obnovilo úřad pastora jako suverénní hlavy místních církví; Hnutí Víry (1970) obnovilo vyznávání a prosperitu a úřad 
 	 učitele jako součást pěti služebností; Prorocké hnutí (1980) obnovilo prorockou aktivaci duchovních darů, proroky pro celé 
 	národy a obnovilo společenství proroků a úřad proroka; Apoštolské hnutí (1990) obnovilo divy a zázraky, důraz na jednotu, 
 	
 	292 
 	který se těší Hamonově imprimatur1199 a Hamon sám zase Wagnerově imprimatur1200. Traut 
 	vidí taktéž obnovu úřadu proroka na rekonstrukcionistickém principu, její počátek, stejně jako 
 	Hamon a Wagner, shledává v 80. létech minulého století, kdy povstala podle Božího 
 	„ dokonalého plánu pro církev“1201. Tato obnova vyvrcholí příchodem Ježíše Krista a spočívá 
 	zejména v obnově biblických služebností, kam patří apoštolové a proroci. Proroci, podle 
 	Trauta, spolu s apoštoly tvoří základ soudobé církve dle Ef 2,19-201202 a toto „apoštolské 
 	hnutí“ nalezl v roce 2006 i mezi letničními v ČR1203. 
 	Traut ve svém radikálním chiliasmu navázal na Hamona, který již v roce 1987 ve své knize 
 	spojil vznik prorocké služby s blížícím se Kristovým příchodem1204. To silně implikuje 
 	Branhamovo sebepojetí prorocké služby, ve které on sám sebe rozpoznal jako Jana Křtitele, 
 	resp. Eliáše obnovitele, který se má zjevit před druhým příchodem Krista v roce 19771205. 
 	V tomto chápání pak pokračuje celé učení KCF a proto Deere přirovnává službu Caina a 
 	Jonese ke dvěma svědkům k výstraze světa1206 před příchodem Krista1207. Celé prorocké hnutí 
 	pak, podle Frangipana, vidí sebe samo jako obnovený úřad proroka na eschatologickém 
 	základě příchodu Eliáše, resp. Jana Křtitele, zahajujícího příchod Božího Království1208. 
 	Rovněž podle Hamona církev stále čeká na Eliáše obnovitele, který má znovu přijít k obnově 
 	všech věcí1209. 
 	
 	velkou sklizeň duší, správnou božskou strukturu církve a úřad apoštola jako součást obnovených pěti služebností. In. 
 	HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107. 
 	1199 Hamonovo dobrozdání je uvedeno na Trautově zásadní knize „ Pravdivě o proroctví“. 
 	1200 Wagner ve své knize „Changing Church“ nazývá Hamona jedním z dlouholetých blízkých prorockých kolegů (s. 11) a 
 	sám napsal předmluvu k jeho knize „Apostles, prophets and the coming moves of God“. 
 	1201 TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 55. 
 	1202 „Efezským 2,19–20 nám… říká, že církev je budována na základě, tvořeného apoštoly a proroky, kteří přijímají zjevení 
 	od Boha naprosto jedinečným způsobem (Efezským 3).“In: TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 57. 
 	1203 TRAUT, Edward. Slovo Eda Trauta. 
 	1204 HAMON, Bill. Prophets and personal prophecy,  s. 17-29. 
 	1205 BRANHAM, William. Mluvené slovo je to originální semeno- část 2. 
 	1206 Za dva svědky k výstraze světa jsou obvykle pokládání Mojžíš s Eliášem. 
 	1207 „Vidíte, proč jsme tak vzrušeni, že někdo jako Paul Cain nebo Bob Jones přicházejí na scénu? Nebo jiní, se kterými jsme 
 	se setkali… znáte tyto dva mocné svědky ze Zjevení 11,3? Víte, čemu předcházejí? Jsou proroky. On říká, že budou 
 	prorokovat 1 260 dní. Chystá se ukončit poslední dny právě před návratem svého Syna prorockým hnutím, které zamete tvář 
 	celé zemi a zastíní, co jsme doposud viděli…. Přicházejí, protože byli vymodleni a předpovězeni Božími lidmi.“ In: DEERE, 
 	Jack. Joel's Army [audio kazeta]. VMI, 1990 In: TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons. 
 	1208 „Před dvěma tisíci let Ježíš prohlásil, že Eliášova služba ještě neskončila. Zaslíbil: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všechno“. 
 	(Mt 17,11). Prorok Malachiáš také napsal: „Hle posílám k vám proroka Eliáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a 
 	hrozný a on obrátí (obnoví)…“ (Mal 3,23–24) Eliáš přijde bojovat a obnovit. Přišel před velkým dnem a vrátí se před 
 	hrozným dnem Hospodinovým! Pamatujte ale na duchovní princip, který jsem již zmínil: je možné předat část své vlastní 
 	duchovní stránky druhým, aniž by se zmenšila vlastní duchovní plnost. Protože dnes, stejně jako to Bůh udělal s Eliášem, 
 	Elíšou a Janem Křtitelem, dává Pán povstat Eliášovskému společenství proroků, duchem naplněným mužům a ženám, 
 	připravit cestu pro Ježíšův návrat! Vězte, že Eliáš přijde před Ježíšovým návratem…“ In: FRANGIPANE, Francis. Tři 
 	bitevní pole, s. 52. 
 	1209 HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107-121. 
 	293 
 	Tato Eliášova obnova zahrnuje obnovu pěti služebností, které sjednotí církev poslední doby, 
 	ve které se podle Warnocka, Caina, Frangipana a prakticky všech Kansaských proroků 
 	inkarnuje Kristus. Takto sjednocená církev se pak ujme vlády nad světem1210. Jinými slovy 
 	Bickle a jeho Branhamem ovlivnění proroci připravili cestu Wagnerovi a jeho apoštolům. 
 	Tato tradice je však mnohem starší a sahá ještě před Branhama. Již Alexander Dowie chápal 
 	sám sebe jako Eliáše obnovitele a ideu Božího království zrealizoval v silně teokratickém 
 	Zion City na předměstí Chicaga, kde očekával příchod Krista v roce 20001211. Po jeho smrti se 
 	pak z Dowieho experimentu rekrutovaly i některé z prvních sborů Assemblies of God a není 
 	divu, že na silně restauracionistické půdě klasického pentekostalismu se tato idea objevuje 
 	znovu a znovu a stejně tak bývá i odmítána. 
 	4.6.1.1 Prorocký dar 
 	Být prorokem podle Trauta není nikterak obtížné. Každý křesťan má v sobě latentně skryt 
 	prorocký dar, „hluboký pramen“, který je třeba pouze aktivovat a v souladu se svými dobrými 
 	motivy začít používat. Prorokovat je dokonce „neodvolatelné právo“ každého věřícího. Není 
 	třeba čekat na nějakou nadpřirozenou zkušenost1212. Záleží pouze a výhradně na víře 
 	křesťana. Tuto schopnost by měl věřící rozvíjet v kontaktu s dalšími proroky, neboť „když se 
 	proroci společně sejdou, je zde pomazání, které se rozněcuje a inspiruje k činnosti prorocký 
 	dar“1213. Jonyer ve své slavné knize „Poslední bitva“, ve které popisuje setkávání se 
 	zesnulými v nebi, uvádí kvalitativní škálu prorockých vjemů, kterých se dostává jednotlivým 
 	prorokům: 
 	1. Prorocké dojmy, což jsou pravá zjevení, která mohou být ovlivněna našimi 
 	vlastními pocity a důrazy v učení; 
 	2. Vidění, která mohou být také velmi konkrétní a přesná, zvláště když jsou přijata a 
 	uviděna někým zkušeným; 
 	3. Vědomý pocit přítomnosti Pána nebo pomazání Ducha svatého, což zřejmě 
 	zakoušeli apoštolové, když psali novozákonní epištoly. Na této úrovni existuje 
 	
 	1210 Ačkoliv se obvykle charismatici při poukazu na tato učení brání, že tak to myšleno rozhodně není, fakta mluví sama za 
 	sebe. Ostatně uvědomuje si to i Drápal, byť si možná neuvědomuje teologii inkarnace, když cituje vedoucího z NAR, který 
 	tvrdí: „apoštolsaká dimenze dává církvi moudrost jak panovat nad zemí“. In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 107. 
 	1211 COOK, Philip L. Zion City, Illinois: twentieth-century utopia,  s. 54-68 .  
 	1212 Sám jsem byl svědkem, že byli křesťané vyzvání, aby si vzájemně prorokovali. 
 	1213 „Písmo ukazuje, abychom byli připraveni zmocnit se daru, který v nás již přebývá, a vzbudit v sobě „hluboký pramen“, 
 	který uschopní našeho ducha, aby řeky života mohly plynout ven z našeho nitra, budujíce, motivujíce a žehnajíce církvi… 
 	Člověk tedy musí mít vnitřní touhu, správný motiv v mysli, musí chtít být schopen prorokovat. Neměl by čekat na nějakou 
 	nadpřirozenou zkušenost, protože naší povinností je být připravení a ochotní jako znovuzrozené, Duchem naplněné Boží děti 
 	prorokovat“. In: TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 23–30. 
 	294 
 	velká jistota správnosti, ale je to stále místo, kde příjemce ještě mohou 
 	ovlivnit naše předsudky, důrazy v učení atd. Právě z tohoto důvodu Pavel 
 	v některých záležitostech říkal, že podává svůj názor; 
 	4. Otevřená vidění, která nelze ovládat, a proto ve zjeveních přijatých touto cestou je 
 	mnohem menší možnost nežádoucí příměsi; 
 	5. Prorocké vytržení, což je obdoba bdělého stavu. Místo sledování obrazovky jako 
 	při otevřeném vidění si člověk připadá jako herec ve filmu.“1214 
 	Joyner sám doznává, že jeho kniha byla převážně psána „na určité úrovni vytržení“, tedy na 
 	stupni 5, což znamená, že tato úroveň převyšovala inspiraci 3, která podle něho byla dána 
 	pisatelům epištol, a kde mohou být předsudky.“1215 Podle Bubika tak Joyner nadřadil své 
 	proroctví nad Bibli1216. 
 	4.6.1.2 Prorocké školy a prorocká grémia 
 	Zaujetí příchodem Eliáše obnovitele, jakožto předchůdce druhého Kristova příchodu, je pro 
 	NAR vysoce specifické. Upustilo se sice od očekávání příchodu jednotlivců po vzoru 
 	Dowieho nebo Branhama, avšak proroci vytvářejí jakéhosi korporativního Eliáše, který je 
 	představován Prorockým hnutím jako celkem. Jeho příchod avizoval prorok Vinice James 
 	Ryle, zakladatel hnutí „Promise Keepers“, který zde indoktrinoval svůj sen. Rylemu se v noci 
 	zdálo, že vidí hrocha v zahradě, kterého vede muž, z čehož usoudil, že se jedná o prorocké 
 	hnutí poslední doby. Jeho kniha „Hroch v zahradě“ se pak stala vlivnou mezi charismatiky 
 	okolo Johna Wimbera1217. Vydání této knihy se časově kryje s působením Kansaských 
 	proroků v rámci Vinice. Ryle pak prozrazuje, že mu bylo zjeveno, že na něho spadl „fialový 
 	plášť“ proroka Zachariáše, který z něho učinil „vidoucího“1218. Za zmínku stojí, že je to právě 
 	prorok Zachariáš, který ve své biblické knize prorokuje o příchodu dvou svědků, ve kterých 
 	
 	1214 JOYNER, Rick. Poslední bitva, s. 8-9. 
 	1215 Tamtéž. 
 	1216 „Bible je jediné Boží inspirované slovo. Jako kánon byla uzavřena. Nic nesmí být nad Písmo a co je v rozporu s Biblí, 
 	není z Ducha Svatého. Joyner například dělí proroctví na čtyři kategorie, druhým stupněm je podle něj proroctví oblékané do 
 	slov, a to včetně Písma. Za vyšší stupeň bere vidění ve snu a za nejvyšší to, když na vidění ve snu spolupracuješ. Tím svá 
 	vidění postavil nad Bibli. In: BUBIK, Rudolf. O prorockém daru. 
 	1217 „Rozsáhlé prorocké hnutí, inspirované Duchem svatým uvnitř církve, a platné prorocké poselství kázané skrze církev 
 	uprostřed světa způsobující sklizeň evangelia… to je hroch v zahradě… Prorocké hnutí bude určitě ustaveno v lůně církve, 
 	podobně jako hroch v lůně zahrady. Tento hroch v zahradě je nedefinovatelná, neočekávaná, zvláštní a mimořádná Boží 
 	práce!“ In: RYLE, James. In: Hippo in the garden: a non-religious approach to having a conversation with God, s. 262, 291-
 	292. 
 	1218 RYLE, James. A dream come true, s. 218-219. 
 	295 
 	teologové rozpoznávají Mojžíše s Eliášem1219. Snahou o kopírování Eliášovy „týmové“ 
 	služby se pak charismatické hnutí vrací do Starého zákona a obnovuje „prorocké školy“ 
 	včetně institutu „doptávání se“ proroků a přijímání „osobního proroctví“. 
 	Poprvé došlo k ustanovení instituce prorockých škol Mikem Bicklem v rámci paracírkevní 
 	organizace Grace Ministries v roce 1986, kde rozhodující úlohu sehrál Paul Cain. Traut 
 	ospravedlňuje existenci prorockých škol jako institucí, kde se křesťan v podstatě učí 
 	prorokovat. Připouští sice, že se „starozákonní proroci od novozákonních velmi liší“, ale 
 	zároveň se chápe starozákonní didaktiky a etiky k jejich vzdělávání: 
 	„Všude po celém světě Bůh nechává povstat prorockým školám, kde jsou proroci 
 	nejen teoreticky (v oblasti vzdělávání), ale také co se týče jejich charakteru, 
 	vyzbrojováni a aktivováni pro úkol, který před nimi leží.“1220 
 	Vedle prorockých škol pak existují i celé prorocké týmy a grémia, která mají za úkol 
 	rozsuzovat zásadní proroctví, udělovaná jednotlivcům postaveným v moci nebo celým 
 	národům. Sem můžeme zařadit v NAR respektovanou instituci „The Apostolic Council of 
 	Prophetic Elders“ nebo „The Eagle Vision Apostolic Team“. Jakousi obdobou je v ČR hnutí 
 	Orlů, jehož představitelé David Loula a Miloš Kačírek1221 publikují v Joynerově mutaci 
 	prorocko-vyučovacího čtvrtletníku „The Morning Star“1222. Prorocký tým pak existuje i v rámci Církve křesťanská společenství a prorocké školy jsou známé i z českých charismatiky 
 	orientovaných církví1223. S podobnou prorockou službou jak ve světě, tak v ČR, počítá i 
 	Drápal v rámci zkoumání proroctví s celosvětovým dopadem1224. 
 	4.6.1.3 Osobní proroctví a proroctví národům 
 	Počet vedoucích, kteří si v NAR začínají nárokovat duchovní úřady proroků a apoštolů, 
 	vzrostl a jen v ČR je známo minimálně pět mužů, kteří se k úřadu apoštola otevřeně či 
 	
 	1219 V poznámkách CEP se uvádí, že ve verších je zobrazen „Mojžíš a Eliáš, představitelé Zákona a Proroků, kteří budou 
 	provázet Mesiáše“. I když se tento prorocký obraz vztahuje k naplněnému prvnímu Kristovu příchodu, Prorocké hnutí vidí 
 	v těchto verších obvykle dualismus, který dojde naplnění i při druhém Kristově příchodu. Více o tom v mé diplomové práci 
 	FRANC, Aleš. A svedou mnohé, s. 33-40. 
 	1220 TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 57-58. 
 	1221 Miloš Kačírek je starším CKS, který je zodpovědný za prorockou službu. 
 	1222 ČIŽMÁR, Rastislav. Čtvrtletník The Morning Star vychází česky od roku 2003. 
 	1223 Jedná se o AC, JB a CKS. 
 	1224 Drápal takto komentuje prorockou službu letničního evangelisty Davida Wilkersona: „Přitom problém nevidím v tom, 
 	nad čím bratr Wilkerson vyslovoval Boží soud. Bůh skutečně soudí a bude soudit ty věci, které bratr Wilkerson zmiňoval. 
 	Obecné předpovědi úpadku Spojených států a světa, obsažené v jeho Vidění z roku 1973, se naplnily téměř beze zbytku. 
 	Problém byl v oněch nenaplněných (konkrétních) předpovědích, jichž v závěrečných letech Wilkersonova života přibývalo. 
 	Tuto věc budou jistě prorocké služby ve Spojených státech i u nás ještě zpracovávat“. In: DRÁPAL, Dan. Zemřel David 
 	Wilkerson. 
 	296 
 	implicitně přiznali1225. Ve skutečnosti je toto číslo zřejmě mnohem vyšší, neboť se 
 	předpokládá, že by pětici úřadů měl mít každý sbor. Dokonce to uznává i Wagner a 
 	vysvětluje, že každý výraznější vedoucí je v podstatě apoštolem1226..Existuje pak oprávněná 
 	otázka, jak tato úřady nalézt, rozpoznat a povolat? Rozšířeným způsobem je proto v NAR 
 	prorocké povolávání a pomazávání. I zde inspirace starozákonním proroctvím vede ke 
 	starozákonní praxi. Již John Wimber byl označen Paulem Cainem za apoštola a Joyner o 
 	Cainovi píše jako o Samuelovi poslední doby, který má „prorokovat a pomazávat“1227. Za 
 	apoštola byl prorocky označen i zambijský evangelista Martin Njamba, který konvertoval v 
 	ČR1228. Pastor Tom Stipe z Crossroad Church v Denveru, který dříve patřil k Vinici, popsal 
 	historickou etapu svého sboru, kdy členům kongregace bylo Kansaskými proroky podrobně 
 	prorokováno, jaké úřady a postavení obdrží v církvi poslední doby1229. Do ČR přijela v 80. 
 	letech skupina proroků, která z řad letničních a charismatiků povolala a ustanovila vůdce, 
 	kteří pak písemně sepsali smlouvu, kterou spálili a byli zavázáni slibem mlčenlivosti1230. I zde 
 	
 	1225 V Apoštolské církvi se úřadu proroka těší emeritní biskup Rudolf Bubik a v kruzích Církve bez hranic byl některými 
 	takto titulován jeho syn Stanislav. V Církvi křesťanská společenství byl naddenominační úřad apoštola rozeznán u Dana 
 	Drápala. V Jednotě bratské působí apoštolský tým, jehož členy jsou Evald Rucký a Petr Krásný. Obecně se devadesátých 
 	létech těšili apoštolátu tři muži: Rudolf Bubik, Dan Drápal a Evald Rucký. Bubik ovšem, na můj osobní dotaz, apoštolát 
 	Drápala neuznával a nebyl sto jmenovat žádného apoštola v ČR. Naopak Drápal Bubikův úřad respektuje – v souladu 
 	s Wagnerovou klasifikací - jako „eklésiální apoštolát“. Zatímco AC chápe úřad apoštola jako vázán na konkrétní denominaci, 
 	charismatické církve proti tomu protestují a vidí úřad apoštola jako naddenominační instituci, která má sjednocovat církve. 
 	Proto KMS nerespektovala vedení denominací a sjednocovala sbory bez vědomí či souhlasu českých denominací. Na její 
 	praxi navazuje Jednota bratrská, která rovněž sborům z ostatních církví nabízí tzv. „Asociační dohody“ zajišťující v podstatě 
 	apoštolské vedení. Více o tom v publikacích FRANC, Aleš. Charizmatická církev sjednocení?,  DRÁPAL, Dan. Apoštolská 
 	 služba.,  DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba a členství ve sboru,  GONDÁŠ, Jáchym. Kočka leze dírou, apoštol oknem... 
 	1226 Drápal těmito slovy parafrázuje Wagnera: „Když jsem četl poslední Wagnerovu knihu… „Oblasti autority“, která 
 	obsahuje určitou „fenomenologii apoštolů“ (mám-li použít Wagnerova vlastní slova), vypadá to, že nějakým druhem apoštola 
 	je každý výraznější vedoucí v Božím lidu. Celkově to odpovídá Wagnerově (sic!) pojetí: skoro každou výraznější postavu 
 	v Novém zákoně považuje za apoštola. Skoro by se dalo říci, že jde o určitou inflaci apoštolů Většina křesťanů od druhého 
 	století až do doby řekněme před sedmdesátými lety minulého století by kroutila hlavou, koho všechno za apoštola považuje. 
 	Wagner by patrně řekl: Byla chyba, že tito lidé nebyli za apoštoly považováni. Církev nepoužívala správnou terminologii, a 
 	to jí omezilo.“ In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 109. 
 	1227 „Jakmile si sedl, viděl jsem ve vidění, kdo to byl: prorok s tak silnou autoritou, jako jsem nikdy před tím neviděl. Byl to 
 	"Samuel", vyslaný na počátku posledních dnů, aby pomazával a prorokoval… Když jsem prolistoval stará čísla "Voice of 
 	Healing" o Pavlově službě ve 40. a 50. letech, pochopil jsem, že to je ten nejpozoruhodnější muž, jakého jsem kdy potkal.“ 
 	In: JOYNER, Rick. Kdo je Paul Cain, s. 323– 324. 
 	1228 Na jeho stránkách se uvádí: „Martin je původem ze Zambie. V roce 1995 dal jako student v České republice svůj život 
 	Pánu Ježíši Kristu. Bůh ho povolal ke službě šíření evangelia - dobré zprávy o spasení, odpuštění a naději. Ústředním 
 	tématem jeho shromáždění je vždy poselství víry v Boží milost a moc, která je dostupná i dnes každému člověku. Při jeho 
 	charismatické službě se lidé setkávají s působením Božího Ducha, a někteří vydávají svědectví o okamžiku uzdravení nebo 
 	úlevě“. In: World Outreach: Martin Njamba. Ještě donedávna bylo na Njambových stránkách možné nalézt proroctví 
 	s překladem do češtiny, kde byl prorocky označen jako apoštol. 
 	1229 „Tito proroci nás začali informovat, že v těchto posledních dnech Bůh začal obnovovat úřad pěti služebností, apoštolů, 
 	proroků, pastýřů, učitelů a evangelistů v církvi… Mnozí z nás obdrželi… osobní proroctví předpovídající budoucí role, 
 	pozice a úspěch v novém Božím hnutí“. In: STIPE, Tom. Foreword In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival.  
 	1230 Tuto skutečnost mi v osobním rozhovoru přiznal jeden pentekostální pastor, který si nepřál být uveden. On sám později 
 	požádal o vyvázání z této smlouvy, v čemž mu bylo vyhověno, avšak nebyl zbaven mlčenlivosti. Podle jeho informací lidé, 
 	na které se tato smlouva vztahuje, jsou dodnes vedoucími v charismatických církvích. Tuto informaci mi potvrdil i druhý 
 	pastor sboru AC v Brně, i když zde nebyla nikdy řeč o konkrétních osobách. Celá věc se zřejmě udála v Praze. V internetové 
 	diskusi na Grano Salis pak první předseda KMS Oldřich Kadlec sdělil, že o ničem takovém neví, a když se na věc 
 	informoval, sdělil, že tento okruh se zřejmě netýkal Křesťanských společenství. Mně samotnému jsou známa pouze dvě 
 	
 	297 
 	ovšem existuje historický precedens v hnutí Pozdního deště, kde k rozpoznávání duchovních 
 	darů i úřadů sloužil prorok. Ve známém proroctví z North Battleford stojí za zopakování 
 	pasáž, v níž se uvádí: 
 	„Kvapně mne poslechni a já v tobě obnovím své dary. Já čas od času označím ty, kteří 
 	jsou připraveni obdržet dary mého Ducha. Tito je obdrží skrze proroctví a vložení 
 	 rukou starších.“1231 
 	I v North Battleford byli ovšem účastníci pod pohrůžkou trestu smrti vázáni slibem 
 	mlčenlivosti a nesměli tyto informace sdělovat v dopisech ani nejbližším příbuzným. Přijetí 
 	přesného osobního proroctví má ovšem podle Trauta řadu podmínek. Věřící je zde například 
 	veden k tomu, aby měl již předem k prorokujícímu kladný postoj1232,   a má proroctví přijmout  
 	i v případě, že nemá vnitřní ujištění o jeho pravdivosti1233. A nejde přitom jen o poselství, 
 	která by vzešla z iniciativy proroka, ale Traut je přesvědčen, že proroků je třeba se také 
 	aktivně doptávat: 
 	„Když potřebujeme pastýřskou péči a lásku, vyhledáme pastora, když potřebujeme být 
 	vyučováni, vyhledáme učitele. Proč bychom tedy neměli hledat proroka pro službu 
 	v prorocké oblasti a pro radu nebo potvrzení?“1234 
 	
 	
 	
 	jména, z nichž jeden člověk již není v církevních kruzích a druhý nedávno odešel z vedoucí funkce. Stejně tak existuje 
 	například dopis, který měl být předáván jen určitým lidem a který sepsal současný biskup Jednoty bratrské Evald Rucký. 
 	Sdílí v něm své zjevení, ve kterém mu Bůh v minulosti ukázal, že má dojít ke spojení Jednoty bratrské a Křesťanských 
 	společenství: "Myslím si, že je nanejvýš nutné, abychom společně drželi půst a modlili se, aby byla zvolená na jaře dobrá a 
 	moudrá Úzká rada naší JB! Určitě to nyní bude možné, protože jen od nás z Liberce bude celkem 6 zástupců. 5 nás bude mít 
 	plný úvazek v JB a jeden delegát sboru. A i vy se modlete za to, aby Bůh vedl celé jednání a aby mohli být zvoleni ti správní 
 	lidé a pokud se vám bude zdát, že je Boží to, co vám píši, modlete se i za toto. Myslím si, že s tím přibude celá řada starostí, 
 	ale ty budou jen k dobrému. Po volbě nové ÚR nastane čas, kdy se může začít vyjednávat a na synodu 1993 může již 
 	proběhnout svatba. Zatím to víte jen vy. Vyjmenovávám všechny, kterým tento dopis rozesílám a prosím vás o moudré 
 	počínání. Nemyslím si, že je nutné s tím někam vylézat. Je to pro vaše nejbližší, kteří jsou schopni duchovně citlivě vnímat a 
 	 hledat Boží vůli.  Je to na modlitby, půst i následně ke sdílení před Pánem. Věřím, že toto Boží vůlí je a že je to v Božím 
 	plánu! A věřím, že pokud budeme Pána dobře poslouchat, ukáže nám čas i podmínky, kdy se to má stát. Maran atha!" In: 
 	RUCKÝ Evald. Naléhavé sdělení k modlitbám! Ačkoliv může jít o diametrálně odlišné věci, tajná zjevní a náboženská 
 	mysteria nejsou v náboženském světě ničím překvapivým. Pojí se ale výrazněji s hraničními skupinami, které se občas hlásí 
 	ke křesťanství a na které bývá často nahlíženo nelichotivě. Jedná se například o Svobodné zednáře, kteří nesmějí vzájemně 
 	prozradit své členství v lóžích, a o mormony, jejichž chrámové zasvěcující rituály bývají pečlivě ukrývány před sekulární 
 	společností či jinověrci. 
 	1231 WARNOCK, George. The feast of ta tabernacles. 
 	1232 „…pokud máme přijmout proroka se správným postojem, a ne s odsouzením nebo skepticky, zjistíme, že dostaneme 
 	přesné slovo, které nám chtěl Bůh dát“. In: Tamtéž, s. 48. 
 	1233 „Mnozí z nás by řekli, že v sobě nemají svědectví o pravosti slova ani o jeho potvrzení, nebo že nevidí a nechápou, jak by 
 	se to mohlo stát. Následkem toho vzniká nevěra. Měli bychom mít Mariin postoj: Pane, je-li to tvoje vůle, ať se to stane… 
 	Není-li slovo od Boha, je samozřejmé, že ho nemusíme brát vážně. Neměli bychom se však stavět negativně nebo kriticky 
 	vůči člověku, který nám dané slovo přinesl.“ In: TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 42-50. 
 	1234 Tamtéž, s. 55. 
 	298 
 	Stipe dále referuje, že členové jeho sboru přilnuli k prorokům natolik, že si pečlivě vedli 
 	deníčky s obdrženými proroctvími a pravidelně telefonicky s proroky konzultovali nebo si 
 	žádali další inspirované rady1235. 
 	Stejně jako v období proroků Starého zákona i proroci NAR udělují inspirovaná poselství 
 	nejen pro jednotlivce, ale i pro jednotlivé národy. Podle Trauta by „Církev zcela jistě měla mít 
 	mysl Kristovu, aby pomohla udávat směr a oznamovat "Boží soud pro národ a jeho 
 	vůdce"“1236. Drápal si ovšem posteskl, že pokud chce být křesťan rádcem politikovi, bývá již 
 	místo zpravidla obsazeno okultistou1237. Jedním z historicky prvních počinů byl v této oblasti 
 	prorocký dopis Paula Caina Billu Clintonovi z roku 1992 o tom, že se stane Bohem 
 	proměněným, nejlepším prezidentem USA po D. Eisenhowerovi. Tento dopis rozsuzovalo 
 	grémium 24 obdarovaných starších s mezinárodním profilem a proroctví vyšlo i v tehdejším 
 	Joynerově „Morning Star Prophetic Bulletin“ a bylo publikováno i v Životě víry1238. Cain 
 	dodnes na svých stránkách uvádí, že jeho prorocká služba posloužila králům, senátorům a 
 	duchovním vůdcům včetně Saddama Huseina1239. Dalším, kdo slouží jako prorok poslední 
 	doby a nárokuje si být hlasem vládcům a národům, je Wagnerova kolegyně Cindy 
 	Jacobsová1240. V ČR hnutí Orlů zase v roce 2012 zaslalo prorocký dopis českým 
 	denominacím ohledně církevních restitucí1241. Ale již koncem 90. let kansaský prorok Jóel 
 	Staab, který působil v JB Liberec, předpověděl na modlitební konferenci KMS výbuch 
 	jaderné elektrárny v Dukovanech, jako důsledek Božího soudu nad ČR, což později 
 	odvolal1242. V roce 1997 taktéž představitelé KMS zasílali prorocké dopisy prezidentovi a 
 	
 	1235 STIPE, Tom. Foreword In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival.  
 	1236 TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 19. 
 	1237 DRÁPAL, Dan. Bible, okultismus a politika: čtyři stati Dana Drápala. 
 	1238 „Podivuhodné na snu Paula Caina bylo, že viděl, jak Duch Boží spočinul na Billu Clintonovi a změnil ho v úplně jiného 
 	muže, tak jako kdysi ve starém Izraeli Saula (1 Sm 10). Clinton se má stát nejlepším prezidentem po Eizenhowerovi! Bude 
 	srovnáván s Johnem F. Kennedym, protože se zastane menšin a utlačovaných. Zprostředkuje Americe novou vizi. Spočine na 
 	něm Boží pomazání, aby přivedl svůj lid k větší jednotě (např. etnické, ekonomické). Po dobu úřadu Johna F. Kennedyho 
 	vyvstaly silné rasové a sociální konflikty. Něco podobného nastane i za Clintonovy vlády.“ In: JOYNER, R. Zjevení o Billu 
 	Clintonovi. 
 	1239 About Paul Cain.... 
 	1240 About Cindy. 
 	1241 TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 57-58. 
 	1242 Toto proroctví bylo zveřejněno v Životě víry a v důsledku tohoto proroctví kontaktovala KMS dozor této jaderné 
 	elektrárny, aby se ubezpečila o její bezpečnosti. Nakonec Staab své proroctví v Životě víry dementoval. Sám jsem byl 
 	svědkem toho, jak člen sboru AC v Brně opakovaně úpěnlivě prosil Boha, aby tuto katastrofu od ČR odvrátil. Stejně tak jsem 
 	byl svědkem, jak biskup Apoštolské církve, Rudolf Bubik, byl znepokojen tím, že toto proroctví bylo - podle něho - 
 	zveřejněno na předních stránkách Života víry, zatímco dementi bylo otištěno v pozadí. Nutno ovšem podotknout, že podobné 
 	proroctví se v šedesátých letech vyskytlo i mezi letničními na Těšínsku. Věřilo se zde, že v příhraničních oblastech 
 	Československa vybuchne atomová bomba, a proto se velká část „Rozhodných křesťanů letničních“ (předchůdců AC) 
 	vystěhovala do Polska. Toto proroctví Bubik nikdy nezpochybnil a naznačil, že tato katastrofa mohla být z Boží milosti 
 	odvrácena. Zajímavá je skutečnost, že v té době se letniční sbory na Těšínsku dostaly pod vliv Branhamova učení stejně tak, 
 	jako byli pod jeho vlivem Kansaští proroci. 
 	299 
 	předsedovi vlády, v nichž varovali před Božími soudy1243. Drápal po rozsouzení staršími KS 
 	předpověděl na rok 1998 tuhou zimu a chudobu1244. Při prezidentské volbě v roce 2003 
 	Václav Lamr prorocky implikoval, že zvolen bude Petr Pithart, kterému Drápal již předtím 
 	věnoval svoji knihu o politice a okultismu1245. 
 	4.6.1.4 Impartace duchovních darů 
 	Impartace duchovních darů taktéž často souvisí s osobním proroctvím. Jde o cílené vzkládání 
 	rukou na danou osobu za účelem přenesení konkrétního, často prorocky označeného 
 	duchovního daru. Můžeme se s ní setkat již u učitelů z North Battleford, kteří ji přijali z rukou 
 	Williama Branhama, a toto pomazání, spolu se specifickými duchovními dary, předávali dále 
 	na žáky školy a později na účastníky probuzení v roce 1948. Wimber pak takto podobně, na 
 	Boží pokyn, rozmnožoval dar uzdravování mezi vedoucími ve Vinici, kde pak začala služba 
 	uzdravování1246. Zřetelným příkladem bylo v ČR vzkládání rukou Dereka Prince na členy 
 	Užšího výboru KMS, kteří pak obdrželi „dar prodlužování nohou“, kterým na místě sloužili 
 	přítomným1247. Impartace duchovních darů, často spojená s proroctvím či Božím pokynem, je 
 	tak opět něčím, co je nezávislým charismatikům společné od doby Warnocka až po dobu 
 	Wagnera. Této „charismatické apoštolské posloupnosti“, která se uplatňuje i v předávání 
 	
 	1243 Tomáš Dittrich v úvodníku Života víry z ledna 1998 uvádí: „Pád Klausova kabinetu, to je také konec epochy. 
 	Symbolický bod přelomu. Už to nikdy nebude jako dříve. Jdeme vstříc těžkým dobám a náš národ to cítí… Užší výbor KMS 
 	však už prohlášení vydal, jedno v květnu 1997, druhé v září - Užší výbor není komentátorem. O současné krizi se prorocky – 
 	a zcela konkrétně mluví v obou zveřejněných výzvách KMS. Ještě konkrétnější (má také větší rozsah) je článek Miloše 
 	Kačírka v prázdninovém čísle Života víry (Probuzení a krize, ŽV 97/7-8, s. 34)… K Ježíši Kristu Václav Havel zatím náš 
 	národ nevolá, ale některé jeho další závěry a výhledy do budoucnosti v podstatě odpovídají výzvám KMS (i když Havel 
 	nemluví o Božích soudech).“ In: DITTRICH, Tomáš. Tak nám zabili Ferdinanda, s. 3. Jako naplnění proroctví byly shledány 
 	ničivé povodně z léta 1997. 
 	1244 „Bude tuhá zima. Nebudou sice padat všechny teplotní rekordy, ale silná zima ve spojení se špatnou ekonomickou situací 
 	těžce dolehne na náš národ. Nastupuje chudoba. Je to proto, že tento národ se odvrátil od Božích řádů a nenechal se zastavit 
 	ani jasnými náznaky Božích soudů. Vládcové a vůdcové - téměř všichni - hledají především vlastní výhody. Tento národ 
 	nemá vůdce, kteří by jej inspirovali k čestnosti, poctivosti, pravdivosti a věrnosti. Tyto vlastnosti jsou v pohrdání u politiků i 
 	novinářů. Proto zakouší tento národ opak toho všeho. Biblicky řečeno: Bůh obrací naše cesty na naši hlavu. V příštím roce 
 	přivede Bůh k tomuto národu své služebníky od východu i od západu. Bůh nás volá: Obraťte se ke mně! Ještě je čas! Jinak 
 	dolehnou Boží soudy ještě mnohem přísněji“. In: DRÁPAL, Dan. Proroctví pro letošní zimu. 
 	1245 DRÁPAL, Dan. Bible, okultismus a politika: čtyři stati Dana Drápala. 
 	1246 „Tehdy Pán promluvil k Johnovi o pomazání lidí k službě. Jednou v neděli dopoledne, koncem shromáždění, pozval John 
 	dopředu všechny, kdo touží po větší moci k službě. Řekl jim,   aby se vyzuli a pomazal je olejem podle Lev. 8 – na pravém 
 	uchu a palci pravé nohy a na palci pravé ruky. (Takto Mojžíš posvětil a oddělil pro službu Arona a jeho syny.) John také 
 	vkládal ruce, aby uvolnil duchovní dar uzdravování. Nebyl si sám sebou zcela jist, ale věděl určitě, že mu Pán Bůh přikázal, 
 	aby to učinil.“ In: WIMBER, John. Neseni třetí vlnou: Co přijde po obnově? , s. 29. 
 	1247 Jednalo se o letní křesťanskou (charismatickou) konferenci v Praze v roce 1994, kterou každoročně pořádá KMS (nyní i 
 	ve spolupráci s ČEA). 
 	300 
 	úřadů a pomazání1248, si tak všimne téměř každý, kdo se kriticky zabývá dějinami 
 	pentekostalismu1249. 
 	4.6.1.5 Poslušnost proroka 
 	NAR se obrací s vyučováním a existencí prorocké služby do Starého zákona, ale starozákonní 
 	autonomii proroků omezuje autoritou pastýřů a zejména apoštolů. Apoštolové se zlobí, když 
 	proroci chtějí být důslední a kárat je stejně jako proroci Starého zákona kárali krále1250. 
 	Prorok nesmí veřejně napomínat autoritu, jako to činil skutečný Eliáš, ani psát veřejné dopisy, 
 	kárající vedoucí, jak to činil Jeremjáš. Prorok NAR má toliko autoritu povzbuzovat a vynášet 
 	především pozitivní a potvrzující proroctví1251. I když je prorok přesvědčen, že se k němu 
 	stalo slovo Hospodinovo a jeho autorita mu zakáže toto slovo veřejně vyslovit, prorok musí 
 	poslechnout lidskou autoritu. Traut pak v podstatě cituje Branhama, když tvrdí, že Bůh vede 
 	jen „skrze jednoho člověka v jednom čase“ a tím je nejvyšší autorita, kterou je třeba 
 	z principu poslechnout1252. 
 	4.6.1.6 Nenaplněná proroctví 
 	V hnutí se ovšem často stává, že proroctví nejsou naplněna. Již Jones tvrdil, že u méně 
 	zkušených proroků může být úspěšnost jen okolo 10 %1253. Nenaplnila se ani Trautova 
 	proroctví o průlomu v ČR do tří let po jeho návštěvě a Clinton přes Cainovo kladné proroctví 
 	čelil impeachmentu, protože pod přísahou lhal ohledně svých sexuálních avantýr1254. Nic 
 	z toho ovšem ještě nemusí být důvodem k tomu, že by proroctví bylo nutně falešné. Traut 
 	totiž přichází s vysvětlením, že křesťané musí daná proroctví sami naplnit, dostatečně se 
 	snažit, jinak satan zabrání, aby se i pravé proroctví uskutečnilo. Prorok proto nemá oznámit 
 	ani datum naplnění své predikce (i v případě, že je zná) právě proto, aby dataci nemohl 
 	
 	1248 Emeritní biskup Rudolf Bubik například prorocky označil svého nástupce, současného biskupa Martina Moldána a 
 	prohlásil, že pokud církev nepřijme jeho rozhodnutí, odmítne na Moldána vložit ruce. 
 	1249 Důkazem může být i to, že kritika této praxe se nejméně třikrát během více než padesáti let projevila ve věroučných 
 	pojednáních a stanoviscích AoG. 
 	1250 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 49. 
 	1251 TRAUT, Ed. Pravdivě o proroctví, s. 13. 
 	1252 Branham zde tvrdil: „Bůh jedná jenom s jedním mužem v jednom čase… jeho slovo je zjeveno jednomu. Vždy to tak 
 	bylo. V každém věku přišel jeden prorok se Slovem Božím, pokaždé, jak to čteme v celém Písmu svatém, Slovo přichází 
 	jenom k jednomu proroku. V každém věku je to stejné, i v církevních časových obdobích, od prvního až k poslednímu.“ In: 
 	BRANHAM, William. In: VAYLE, L. The messenger to the Laodicean church age, s. 40. Traut na otázku ohledně 
 	poslušnosti autority odpověděl: „Pouze jedna osoba může vést stádo v jeden čas. Kdyby tvoji spolupracovníci byli lépe 
 	naladěni na Ducha svatého, tak by oni byli pastorem. Bůh tě vybral, protože slyšíš jeho hlas." In: TRAUT Edvard. Jak najít 
 	Boží vůli. 
 	1253 Examining Bob Jones's Shepherd's Rod. 
 	1254 Clinton tvrdil: „I have never had sexual relations with Monica Lewinsky. I've never had an affair with her“. In: What 
 	Clinton Said. 
 	301 
 	zaslechnout satan a uskutečnění proroctví zabránit1255. Biskup Apoštolské církve Martin 
 	Moldán bere Trautova slova vážně a veškerá jeho osobní proroctví považuje za Boží slovo. Za 
 	jejich případné nenaplnění viní adresáty, nikoliv proroka1256. 
 	4.6.2 Kritika obnoveného úřadu proroka 
 	Klasický pentekostalismus nikterak nezpochybňuje proroctví v novozákonní době a věří ve 
 	služebnost proroka1257. Vždyť stěžejní, obvykle restauracionisticky chápaný a notoricky 
 	známý verš, na kterém letniční všeho druhu staví svoji pneumatologii, praví: „Vyleji svého 
 	ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, 
 	vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech 
 	svého ducha.“ (Jl 3,1-2 srv. Sk 2,17-18). Přesto jsou zde proroctví a samotný úřad proroka 
 	chápány odlišně než v NAR. Letniční totiž nevěří, že by proroci měli být speciálně jmenováni 
 	nebo dokonce ustanovováni. Reinhold Ulonska uznává historicitu církví rozpoznaného úřadu 
 	proroka a cituje přitom list Didaché, který podle něho dokumentuje uvolnění proroka „na plný 
 	úvazek“1258. Nicméně nadále tvrdí, že Nový zákon oddělený úřad proroka prakticky nezná. 
 	Zde explicitně jmenovaní proroci jako Juda a Sílas podle něho „současně stáli i v jiných 
 	služebnostech. Jejich povolání k vedení bylo sice proroctvím obohaceno, ale nebylo založeno 
 	pouze na proroctví“1259. To je zcela v souladu se stanovisky AoG, která „uznávají, že v církvi 
 	jsou a měly by být apoštolské i prorocké služebnosti, ale bez jednotlivců, kteří by obsazovali 
 	takový úřad“1260: 
 	„Proroci v Novém zákoně nejsou nikdy popisováni, že mají nějaký oficiálně 
 	rozpoznaný úřad jako v případě pastorů a evangelistů. Hovořili prorocky k Tělu pro 
 	vzdělání a napomenutí. Když prorokovali pod inspirací Ducha, jejich služba se stala 
 	
 	1255 „Při prorokování je nebezpečné udávat nějaký časový údaj. Jsem přesvědčen, že nepřítel často proti proroctví bojuje a 
 	pokouší se zabránit tomu, co se má stát v prorokovaném čase … A tak když přijímáte proroctví, ve kterém je stanoven čas, je 
 	třeba to slovo modlitbami „protlačit“ v průběhu doby, než se naplní, a věřit celým srdcem, pokud víte, že to je Boží vůle.“ In: 
 	TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 39. 
 	1256 „Shromáždění s bratrem Trautem byla doslova prošpikována proroctvími o úžasných a velikých věcech, jež čekají 
 	každého, komu se proroctví dostalo. Ze zkušenosti vím, že ne vždy se tyto velké věci skutečně dostaví. Je chyba na straně 
 	proroka? V žádném případě! Věřím, že šlo o Boží slovo.“ In: MOLDÁN, Martin. Bojuj dobrý boj víry. 
 	1257 „V prvních církvích byly rozpoznané skupiny proroků úzce spojené s apoštoly; sami apoštolové (jako Barnabáš, Silas 
 	[kteří se oba příležitostně jevili jako apoštolové], Saul [Pavel] a Jan) také sloužili jako proroci (Skutky 13,1; 15,23; Zjevení 
 	Janovo 1,3); tito proroci příležitostně cestovali od církve k církvi; jak muži, tak ženy byli uznáváni jako proroci; zatímco 
 	proroci nikdy nebyli ustanoveni do služby vedení církve jakožto proroci, měli společně s apoštoly a staršími duchovní vliv na 
 	víru i praxi rané církve jakožto dohlížitelé/starší; bezúhonnost proroků byla prokazována pravostí inspirované zvěsti, která 
 	byla v souladu s Písmem a učením apoštolů; neexistuje žádný podklad pro určování a ustanovování proroků jako součást 
 	struktury vedení církve v dalších generacích.“ In: Apoštolové a proroci. 
 	1258 ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi, s. 106. 
 	1259 Tamtéž, s. 18 
 	1260 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	302 
 	známou, ale nebyli ordinováni do určité pozice, titulu či úřadu. Určitě mohli být 
 	nazýváni proroky bez toho, aby se pro ně vytvořil nějaký úřad.“1261 
 	4.6.2.1 Kritika pojetí prorockého daru v NAR 
 	Joynerem uváděna klasifikace prorockých zážitků, z nichž některé mohou vznikat na vyšší 
 	hladině přesnosti, než byla úroveň zjevení propůjčená svatopiscům, se zde rovněž nesetkává 
 	s pochopením. Podle Stetze pro křesťanskou praxi není přesnějšího zjevení, než poskytuje 
 	Písmo: 
 	„Není jiného proroctví ani církevního zákona či pravidla, které by se mohly položit na 
 	stejnou úroveň jako Písmo. Jestliže nějaký domýšlivý vládce, učitel nebo novozákonní 
 	prorok prohlásí, že jeho proroctví jsou na stejné úrovni jako Slovo Boží, pak nejenže 
 	klame sám sebe, ale ocitá se, stejně jako falešní proroci Starého zákona, v nebezpečí 
 	přísného Božího soudu.“1262 
 	Wood, zjevně v narážce na prorocké hnutí, pak napadá i samotnou rekonstrukcionistickou 
 	podstatu proroctví. Tu, která praví, že se poznání eschatologicky zpřesňuje a objevy nových 
 	učení mají zajistit, že již nikdo nebude budoucí církev srovnávat s její historickou podobou: 
 	„Nejlepším pravidlem, jak rozpoznat, zda doktrína je zdravá, není otázka "Co je 
 	nové?", ale spíše "Co je staré?" Máme zápasit o víru, která jest jednou dána svatým 
 	(Judův 3), nikoliv o víru odevzdanou v poslední době na základě subjektivních 
 	duchovních zkušeností nějakého údajného proroka.“1263 
 	Letniční rovněž nesdílejí rozšířené přesvědčení učitelů NAR, že každý člověk má latentní dar 
 	proroctví, který může svojí pílí rozvíjet a dle svého rozhodnutí uvést v činnost. I když 
 	respektují Pavlovu touhu po horlivém usilování o prorokování, zároveň jsou si vědomi, že 
 	„Pavel jasně ukazuje, že ne každý věřící bude prorok ve smyslu vykonávání rozpoznaného 
 	"úřadu" nebo pravděpodobně ani nebude Duchem tím způsobem pravidelně užíván 
 	(1 Korintským 12,28–29). Naznačuje to i sama podstata odděleného daru proroctví“1264. 
 	
 	1261 Prophets and Personal Prophecies. 
 	1262 STETZ, John, Svrablavé uši, s. 80. 
 	1263 WOOD, George. Kingdom Now and Missions, s. 10–11. 
 	1264 Apostles and Prophets. 
 	303 
 	4.6.2.2 Kritika prorockých škol a prorockých grémií 
 	Letniční vícekrát ve své literatuře opakují, že i když rozpoznávají v NZ konkrétní jedince 
 	nebo i skupiny, muže i ženy, kteří byli označeni jako „prorok“, nevidí jako biblické jejich 
 	označování nebo oddělování pro tuto služebnost. Pokud by někdo ustanovil nějaké prorocké 
 	grémium, není to v souladu s chápáním tohoto úřadu v klasickém pentekostalismu: 
 	„Nový zákon nedává podklady pro ustanovování proroků do struktury vedení církve; 
 	ve skutečnosti by obsah proroctví vždy měl být zkoušen a zodpovídat se nadřazené 
 	autoritě Písma. Církev by však měla toužit po pravém proroctví s poselstvím 
 	odpovídajícím aktuálním potřebám a podléhajícím autoritě Písma… dary v Efezským 
 	4,11 jsou jak historickým, tak současným dědictvím církve. Některé úlohy apoštolů a 
 	proroků vyplývající z příkladu lidí přímo pověřených vzkříšeným Pánem a působících 
 	jako prostředníci zjevení zjevně náleží do období založení církve. Jiné z těchto úloh, 
 	které slouží k obnově, růstu a péči o církev, by měly být přítomny v každé 
 	generaci.“1265 
 	Z daného úhlu pohledu se pak nelze divit skeptické percepci institutu prorockých škol z úst 
 	představitele Apoštolské církve z dob, kdy se tato hlásila ke klasickému pentekostalismu: 
 	„Přiznám se, že nevěřím trendu "prorockých škol". V Novém zákoně mi o něčem 
 	takovém scházejí podklady. Ve starozákonní době prorocké školy byly, nikdo ale neví, 
 	co se tam učilo. Myslím si, že to byla obdoba dnešní biblické školy a že se tam žáci 
 	učili základy - Písma atd. Duch svatý dává, jak sám ráčí, a prorokovat se moc naučit 
 	 nedá. “1266 
 	Klasičtí letniční tudíž opakovaně odmítají, aby se pro soudobé proroky „vytvořil nějaký úřad, 
 	škola, či grémium“1267. 
 	4.6.2.3 Kritika osobního proroctví 
 	V literatuře raného pentekostalismu se s osobními proroctvími setkáváme poměrně často. Již 
 	při slavném letničním probuzení v Azusa Street, které ovšem skončilo neslavně, a které si 
 	letniční dodnes značně idealizují, je příklad osobního proroctví zaznamenán1268. Podobnou 
 	zkušenost jistě potvrdí každý, kdo se byť zběžně setkal s letniční literaturou. Evangelista 
 	
 	1265 Tamtéž. 
 	1266 BUBIK, Rudolf. O prorockém daru. 
 	1267 Prophets and Personal Prophecies. 
 	1268 Referuje se o nich například v knize „Oni hovoria inými jazyky“. 
 	304 
 	Smith Wigglesworth zde prorokoval Davidu du Plessisovi, že bude nástrojem křtu v Duchu 
 	mezi tradičními církvemi1269; David Wilkerson prorokoval křesťanskému televiznímu 
 	magnátu Jimmu Bakkerovi, že do 2 let zkrachuje, pokud nedá do pořádku správu televizní 
 	stanice PTL; Bakker se mu sice v televizi vysmál1270, nicméně když byl odsouzen a propuštěn 
 	z vězení, sám tuto informaci potvrdil1271. Ve výčtu by se dalo jistě pokračovat. Teologové, 
 	věroučná literatura a teologická stanoviska AoG, pak, zdá se, jsou o poznání zdrženlivější. 
 	Můžeme se zde dočíst: 
 	„Příklady osobní rady na popud Ducha, vzpírající se obvyklému myšlení a přesto 
 	zřejmě božského původu, jsou tak málo časté, že nedbalé pronášení osobních 
 	proroctví se brzy začne v Kristově Těle zneužívat.“1272 
 	Ohledně povolání Pavla a Barnabáše, což bývá v kruzích NAR uváděno jako stěžejní příklad 
 	oddělení ke službě na základě osobního proroctví, argumentují pak následovně: 
 	„Přestože Pavel a Barnabáš byli oprávněně odděleni Duchem Božím pro blíže 
 	 neurčené dílo (Sk 13,2), přesto oba stále museli naslouchat vedení Ducha pro 
 	konkrétní úkoly. Jejich povolání bylo vyslechnuto shromážděnými věřícími, když 
 	uctívali a postili se, a všichni přítomní, včetně Pavla a Barnabáše, byli zjevně 
 	přesvědčeni, že to jistě hovoří Duch. Pokud jsou "prorokovaná" slova od Boha, Duch 
 	 svatý také potvrdí tuto skutečnost v srdci toho, kdo je oddělen pro práci Ducha. “1273 
 	I přesto, že podstatě těchto osobních proroctví se rozumí spíše jako potvrzení vnitřního 
 	svědectví, rozhodně se nikdo nepovzbuzuje v tom, aby proroctví nekriticky přijímal nebo 
 	dopředu sympatizoval s prorokem. Od činění životních rozhodnutí jen na tomto základu se 
 	pak vyloženě odrazuje1274. Představa, že by někomu bylo vyhrožováno Božími soudy, když se 
 	s proroctvím někomu svěří, je pak zcela nemyslitelná, protože „Pavel požadoval, aby po 
 	vyřčeném prorockém poselství "ostatní pečlivě rozsuzovali, co bylo řečeno".“ (1 K 14,29)1275 I 
 	přes toto všechno, nehledě pak k samotné praxi, se osobní proroctví mezi letničními 
 	nezavrhuje, ba naopak, umírněnými slovy, a možná i se zdráháním akademických teologů, 
 	připouští. Co se však kategoricky odmítá, je starozákonní institut doptávání se: 
 	
 	1269 SLOSSER, Bob a David DUPLESSIS. Říkali mu pan Letnice,  s. 101. 
 	1270 WILKERSON, David. Solomon church. 
 	1271 Bakker tuto informaci přiznal v rozhovoru pro časopis Charisma v únoru roku 1997 v článku „What I Learned Behind 
 	Bars“, s. 46–52. 
 	1272 Revival: Endtime Revival - Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1273 Prophets and Personal Prophecies. 
 	1274 „Občas se vyskytuje nebiblická tendence dát konečnou autoritu předpovědím a osobním proroctvím ohledně toho, co by 
 	měl člověk dělat, koho by si měl vzít atd.“ In: Prophets and Personal Prophecies. 
 	1275 Tamtéž. 
 	305 
 	„Věřící by se nikdy neměli proroků na nic vyptávat. Jejich služba není žádným 
 	"duchovním věštěním". Křesťané se ptají Pána a způsob odpovědi přenechávají jemu. 
 	 Novozákonní proroctví si nelze vyžádat. “1276 
 4.6.2.4 Kritika impartace 

 	Koncept, že konkrétní duchovní dar nebo dokonce úřad je možné rozpoznat na základě 
 	proroctví, a vložením rukou pak na člověka přenést duchovní obdarování resp. zmocnění 
 	k jeho výkonu, je předmětem letniční kritiky už do roku 19491277. Tehdy byla tato praxe 
 	součástí hnutí Pozdního deště a Generální rada AoG výslovně uvedla, že odmítá 
 	„předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze proroctví a 
 	 vzkládání rukou“1278. Toto stanovisko pak stejná rada zopakovala znovu, v roce 2000, 
 	v souvislosti s Torontským požehnáním s odůvodněním, že v Novém zákoně sice stojí pasáž 
 	uvádějící, „že dary byly udíleny skrze vzkládání rukou (1 Tim 4,14; 2 Tim 1,6), ale biblický 
 	záznam nejmenuje konkrétní dar, který Timoteus dostal, ani nenaznačuje, že Pavel nebo starší 
 	onen dar předali.“ Evidencí konkrétního charismatu má být až jeho praxe s rozsouzením tělem 
 	Kristovým, nikoliv jeho predikce. Dary udílí Duch svatý, „jak on sám ráčí“, nikoliv 
 	jednotlivec1279. Tato problematika se stala v pentekostální pneumatologii natolik závažnou, že 
 	jí byl věnován i samostatný věroučný článek. V něm se varuje, že profécie v tomto smyslu 
 	může být dokonce shledána jako ekvivalent k Písmu. Pokud se pak zhusta žádné obdarování 
 	neprojeví, jde o diskreditaci díla Ducha svatého. Za jedinou evidenci se zde považuje nikoliv 
 	to, že je příjemce „zaujat tím, co on, či ona může skrze Ducha vykonat, ale když je věřící 
 	nadpřirozeně Duchem použit způsobem, který přesahuje veškeré lidské nadání nebo 
 	záměry“1280. 
 	4.6.2.5 Kritika nenaplněných proroctví 
 	Američtí fundamentalisté kritizují Prorocké hnutí za jeho nauku, že se proroctví nemusejí 
 	stoprocentně nenaplnit. Takový postoj je ovšem letničním vzdálený. Chyba v interpretaci, či 
 	špatném zhodnocení Božího vnuknutí, ještě podle nich nezpochybňuje věrohodnost proroka 
 	
 	1276 ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi, s. 102-103. 
 	1277 „Praxe údajného udělování duchovních darů skrze vzkládání rukou není v letničních kruzích ničím novým. Assemblies of 
 	God čelily vlivem této nauky v průběhu 40. let téměř rozdělení. Tato nauka a praxe patřila mezi klíčové doktríny krátce 
 	působícího hnutí, které se nazývalo Nový řád Pozdního deště.“ In: Imparting of Spiritual Gifts. 
 	1278 MENZIES, William. Anointed to Serve, s. 325. 
 	1279 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1280 Imparting of Spiritual Gifts. 
 	306 
 	ani samotnou autenticitu původního zjevení, které se mu dostalo. Poukazují při tom na 
 	proroka Nátana, který zprvu chybně potvrdil Davidovi, aby stavěl chrám (1 Pa 17,1-5) nebo 
 	na křesťany, kteří chybně interpretovali Boží vnuknutí a zrazovali Pavla od cesty do 
 	Jeruzaléma (Sk 21,4 a 12), i když bylo Boží vůli, aby tam šel (Sk 19,22-23). Špatné 
 	pochopení vnuknutí nebo unáhlený soud na základě zkušenosti prý proroka ještě 
 	nediskvalifikuje1281. Proto se zde mluví o institutu rozsuzování, který má případné chyby 
 	korigovat či unáhlenost eliminovat1282. Nicméně domněnka, že devadesát procent inspirované 
 	řeči může být mylných a přesto se jedná o proroka, je pro letniční nepochopením podstaty 
 	proroctví. Pokud zde dochází k excesům, falešnému učení nebo nenaplnění definitivně 
 	vyřčeného predikujícího proroctví, je zde prorokující osoba diskvalifikována: 
 	„Předpovídající proroctví může být pravdivé, ale prorok, jehož učení se liší od biblické 
 	pravdy, je falešný. Předpovídající proroctví, které se prokáže jako falešné, vede 
 	k závěru, že jeho autor je falešný prorok (Dt 18,19-22).“1283 
 	To je jistě velmi silné prohlášení v době, kdy si mnoho vedoucích, kteří se hlásí ke 
 	klasickému letničnímu hnutí, hledá způsoby, jak nenaplněná prediktivní proroctví teologicky 
 	ospravedlnit1284. 
 4.7 Eklesiologie 

 	Eklesiologie NAR vychází především z pochopení úlohy apoštolů, jejich struktury, povolání a 
 	odpovědnosti. Zatímco většina nauk NAR je kompilací učení z různých hnutí 
 	v rekonstrukcionistickém duchu, klasifikace apoštolů je Wagnerovým osobitým přínosem 
 	NAR. Služba apoštola je zároveň nejdůležitějším eschatologickým kamenem do mozaiky 
 	k dokončení církve, která doroste do plné postavy Krista, který se nyní skrze církev ujme 
 	vlády nad národy světa. Verš z Ef 2,20, kde se mluví o tom, že církev stojí na základu 
 	apoštolů a proroků, je proto třeba vztáhnout i na službu současných apoštolů a proroků, kteří 
 	mají vést místní církev. 
 	
 	1281 S tímto výkladem jsem se nesčetněkrát setkal při vyučování v Apoštolské církvi ohledně proroctví ještě v období jejího 
 	„klasického pentekostalismu“. 
 	1282 Prophets and Personal Prophecies. 
 	1283 Tamtéž. 
 	1284 Mám zde samozřejmě na mysli službu Edwarda Trauta v Apoštolské církvi. 
 	307 
 	4.7.1 Obnovený úřad apoštola 
 	Wagner chápe apoštola jako „křesťanského vedoucího, který je obdarován, vyučen, pověřen a 
 	vyslán Bohem s autoritou pokládat základ vlády církve v uložené oblasti služby skrze 
 	naslouchání tomu, co Duch praví církvi, a podle toho uvádět řád do věcí k růstu a dospělosti 
 	církve“1285. Je to člověk, který má vymezenou oblast služby, jeho charakter je neobyčejný, 
 	uznávají ho lidé podřízení jeho autoritě a vedení, a je inspirován Duchem prostřednictvím 
 	zjevení nebo vizí o tom, co Bůh dělá1286. Wagner je podle Budiseliće ohledně 
 	„fenomenologie“ apoštolů velmi nápaditý a vynalézavý a vytvořil velmi komplikovaný a 
 	dlouhý seznam titulů, který je možné popsat jen ve stručnosti1287. Tento systém Wagner uvedl 
 	např. ve svých knihách „Spheres of Authority“ a „Your Spiritual Gifts Can Help Your Church 
 	Grow“. Obecně zde rozpoznává minimálně tři druhy oblastí působnosti apoštolů: a) církevní, 
 	b) provozní a c) územní. Každá z nich je rozdělena na několik kategorií, kam patří 1. 
 	vertikální, 2. horizontální a 3. sekulární, a každá z nich má další třídy apoštolů. Stručný popis 
 	je uveden například ve Wagnerově článku „Understanding How Apostles Minister in 
 	Different Spheres“. 
 	4.7.1.1 Vertikální apoštolové 
 	Vertikální apoštolové vedou církevní sítě, služby nebo jednotlivce, kteří potřebují jejich 
 	duchovní „přikrytí“ a zároveň jsou pak těmto apoštolům „vykazatelní“. Celkem zde existují 
 	tři druhy apoštolů: 
 	1.  Církevní apoštolové:  Jedná se o apoštoly, kterým je dána pravomoc nad určitou 
 	oblastí, která zahrnuje řadu sborů, které jsou spojeny v apoštolské síti a jejichž hlavou 
 	je apoštol. 
 	2.  Funkční apoštolové:  Jsou to apoštolové, jimž je dána pravomoc nad těmi, kteří 
 	slouží v určité konkrétní oblasti služeb, které jsou vymezeny konkrétními hranicemi. 
 	3.  Členové apoštolských týmů:  To jsou apoštolové, jejichž apoštolské funkce se 
 	nacházejí ve spojení s vedoucím apoštolem, který je nahlížen jako vůdce týmu 
 	několika vertikálních apoštolů, a může jim stanovit specifické úkoly. 
 	
 	1285 WAGNER Charles Peter. Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow, s. 192-193. 
 	1286 WAGNER Charles Peter. Understanding How Apostles Minister in Different Spheres. 
 	1287.BUDIŚELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-226. 
 	308 
 	4. Kongregační apoštolové:  Jde o apoštoly, kteří fungují jako vedoucí pastoři 
 	dynamických, rostoucích megasborů s více než 700-800 členy1288. 
 	4.7.1.2 Horizontální apoštolové 
 	Horizontální apoštolové nevedou sbory, služby ani jednotlivce, ale slouží především 
 	vedoucím na daných úrovních, a pomáhají jim spojit se za různými účely. Sem patří: 
 	1. Svolávací apoštolové: Mají pravomoc svolávat vedoucí z určité úrovně, kteří slouží 
 	v různých oblastech křesťanské služby, a za specifickým účelem, podle Božího 
 	vedení, formovat organizace, které jsou v těchto oblastech zahrnuty. 
 	2.  Apoštolští velvyslanci:  Jsou obvykle cestujícími služebníky s mezinárodní 
 	respektovanou službou, kteří v širokém měřítku katalyzují apoštolské hnutí a starají se 
 	o jeho rozvoj. 
 	3.  Mobilizační apoštolové:  Jedná se o apoštoly, kteří mají pravomoc přijmout vedoucí 
 	pozici v Těle Kristově a sdružit kvalifikované vedoucí s cílem realizovat konkrétní 
 	projekty. 
 	4.  Regionální apoštolové:  Jsou to apoštolové, kterým je svěřena odpovědnost za 
 	vedení určitého segmentu Těla Kristova na daném území, například města nebo 
 	státu1289. 
 	4.7.1.3 Sekulární apoštolové 
 	Sekulární apoštolové mohou být podle Wagnera jak horizontální tak vertikální, zejm. ve 
 	velkých společnostech. O jejich úloze je blíže pojednáno v kapitole 4.10.2. 
 	4.7.1.4 Apoštolové ve městě 
 	Velmi důležitou úlohu ve Wagnerově teologii hrají města, ve kterých se nacházejí regionální, 
 	„městští apoštolové“. Tuto svoji teologii Wagner představil např. v knihách „Revival. It Can 
 	Transform Your City!“ a „Breaking Stringhold in Your City“. Přirovnává zde církev v městě 
 	k fotbalovému týmu a podrobně popisuje strategii, jak ďáblovi vstřelit gól, což spočívá 
 	v získání města pro Boha. Jeho teorie je prostá. Vedoucí se v daném městě musí společně, se 
 	
 	1288 WAGNER, Charles Peter. Understanding How Apostles Minister in Different Spheres. Aniž by si to možná Wagner 
 	uvědomoval, relativně přesně zde popsal, v odpovídajícím pořadí, analogii funkcí: 1. diecézních, 2. titulárních a 3. 
 	auxiliárních biskupů a 4. prelátů. 
 	1289 Tamtéž. Wagnerovi se zde opět podařilo, s určitou mírou licence, v následném pořadí, popsat funkci: 1 kuriálních 
 	kardinálů, 2. legátů, 3. extrakuriálních kardinálů, 4. metropolitů. 
 	309 
 	zaujetím a nadšením modlit a dovolit, aby mezi nimi vyrostl vedoucí, který bude klíčovým 
 	mužem pro proměnu města. Wagner je dokonce přesvědčen, že „města nebudou zabrána pro 
 	Boha bez vedoucího, kterého se ostatní rozhodnou následovat“. Toto následování však musí 
 	být uskutečněno na striktně nedenominačním základě a denominační bariéry musí být 
 	strženy1290. Z těchto vedoucích se pak mohou rekrutovat městští apoštolové, kteří se budou 
 	těšit neobvyklému pomazání Ducha svatého a velké pravomoci nad ostatními křesťanskými 
 	vedoucími v daném městě1291. Tito vedoucí pak již nebudou vedeni svými denominacemi, ale 
 	městskými apoštoly, se kterými vstoupí do smluvního vztahu a stanou se dále součástí 
 	apoštolských sítí1292. Své vedoucí tak budou následovat celé sbory. Tak se městská církev 
 	vymaní z denominační struktury a stane se novým měchem. Ignorace apoštolské služby 
 	jakožto klíčového elementu církevního růstu zde není žádoucí1293. 
 	Tato myšlenka ovšem není originálním Wagnerovým přínosem. O jisté analogii „regionálních 
 	městských apoštolů“ mluvil již Purvis, přestože neměl tak květnatou terminologii a na tomto 
 	principu rozvíjelo svojí strategii Pastýřské hnutí, kde pětice učitelů byla rovněž zakotvena 
 	hlubokých „smluvních vztazích“. Je zajímavé sledovat, že regionální, obvykle urbanistický 
 	princip je stále více prosazován i evangelikálními paracírkevními organizacemi, ovlivněnými 
 	Wagnerem, jako jsou KMS, ČEA nebo KAM1294. V tomto směru je též impozantní vliv hnutí 
 	„City Church“ na Slovensku. 
 	
 	1290 WAGNER, Charles Peter. WAGNER, Charles Peter. Revival. It can transform your city. Překročit hranice,  s. 20-21.  
 	1291 Arise Magazine Article. 
 	1292 WAGNER, Charles Peter. Excerpt from Apostles of the City. 
 	1293 Budiselić si všímá, že Wagner velmi otevřeně přičítá neefektivnost v šíření evangelia denominačnímu modelu, který 
 	brání církvím ve městě v územní jednotě při jejich snaze evangelizovat a proměnit společnost, a také popírání a ignoraci 
 	apoštolské služby jakožto klíčového elementu církevního růstu. In: BUDISELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-
 	226. 
 	1294 KMS deklarovala: „Členové ŠV KMS začnou aktivně spolupracovat na přípravách jednotlivých drobných regionálních 
 	akcích, které budou pomáhat k růstu a prosazování Božího království na daném místě (různé akce, semináře a vzdělávací 
 	programy, evangelizační akce plošnějšího charakteru, konference menšího typu, semináře o chvalách atd.) Sbory i jednotlivci 
 	nadále porostou svým individuálním tempem a vývojem, ale zároveň budou vyzrávat i k jednotě organizační a 
 	institucionální a tak se KMS stane jakousi předsíní společného rodinného domova.“ (1994). 
 	- KAM deklaroval: „Věříme, že v Božím hnutí, které On dělá je jasná struktura a řád, protože Bůh není Bohem zmatku, 
 	nýbrž Bohem pokoje (1 Korintským 14:33). Na nás je najít tuto strukturu a přizpůsobit jí organizaci naší práce. V posledních 
 	letech jsme vnímali potřebu regionální práce, která by nám umožňovala co nejtěsnější kontakt s každodenními potřebami 
 	 sborů v určité oblasti a přizpůsobovat jim naši nabídku. Ve Vsetíně měl vizi regionálního rozměru práce Petr Húšť, který byl 
 	zapojen do vedení buňky stáže a začal pro region připravovat PDT (pracovní dny týmů), večery modliteb a chval, koncerty 
 	atd.“ (2007). 
 	- ČEA deklarovala: „Změna stanov ČEA na posledním členském shromáždění otevřela pro členy ČEA a sbory v určitém 
 	městě či lokalitě možnost zakládat místní skupiny s odvozenou právní subjektivitou. Místní skupiny ČEA nabízejí bezpečnou 
 	platformu spolupráce pro evangelikální sbory, které chtějí např. skrze společné projekty ovlivňovat své město. První místní 
 	skupina tohoto druhu byla založena sbory v Českém Těšíně“ (2007). 
 	310 
 	4.7.1.5 Autonomie apoštolů 
 	Apoštolové se však netěší svému apoštolství mimo oblast svého teritoria. Wagner uvádí, že na 
 	horizontální úrovni jsou jednotliví apoštolové i sféry jejich autority zcela autonomní. Jak si 
 	všímá Budiselić, hlavní premisa tohoto rozdělení je učení, že každý apoštol má svou vlastní 
 	určenou oblast a autoritu, která je použitelná pouze v této specifické oblasti. Mimo tuto oblast 
 	je apoštol „bezmocný“ a stejně obyčejný, jako jakýkoli jiný věřící. Základ pro toto učení je 
 	nalezen u apoštola Pavla, který byl podle Wagnera „omezený apoštol“. Omezením se míní, že 
 	Pavel nebyl apoštolem pro kteroukoli církev na jakémkoli místě, ale měl svoji vlastní 
 	vymezenou oblast a mimo ní nemohl sloužit jako apoštol (1 K 9,2; 2 K 10,8,13–16 a 
 	Ga 2,9)1295. 
 	4.7.1.6 Ustanovování apoštolů 
 	Přes zdánlivou nezávislost jednotlivých apoštolů je zde přesto oblast, ve které apoštolové 
 	potřebují jeden druhého. Jak si někteří všímají, stále více apoštolů touží být uvedeno do 
 	služby skrze rozpoznání ostatních apoštolů. K uznání apoštolátu sice, podle Hamona, není nic 
 	takového zapotřebí1296, nicméně po kritice NAR Wagner uvádí, že k uznání apoštolátu je třeba 
 	rozpoznání a pověření ostatními „respektovanými“ a „kvalifikovanými vůdci“1297. V rámci 
 	začlenění do ICA je nutné projít poměrně složitou procedurou navržení, uznání a schválení 
 	dalšími odpovědnými apoštoly v rámci ICA1298. Pro Wagnera je, podle Drápala, rovněž 
 	důležité, aby apoštolové byli správně pojmenováni i svým apoštolským titulem1299. 
 	
 	1295 WAGNER Charles Peter. Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow, s. 195-200. 
 	1296 HAMON, Bill. Apostles, prophets, and the coming moves of God,  s. 96. 
 	1297 „I strongly object to journalists using the adjective “self-appointed” or “self-declared” when referring to apostles. No true 
 	apostle is self-appointed. First of all, they are gifted by God for that ministry. Secondly, the gift and its fruit are recognized 
 	by peers and the apostle is “set in” or “commissioned” to the office of apostle by other respected and qualified leaders“. In: 
 	WAGNR, Charles Peter. The New Apostolic Reformation Is Not a Cult. 
 	1298 „Membership is attained only by official invitation from the Convening Apostle through the following process: 
 	Membership in ICA is restricted to individuals who have been recognized by a significant segment of the church, including 
 	peer-level apostles, as having the gift of apostle and who have been ministering through this gift for a period of time. An 
 	invitation to join ICA requires a nomination to be made and seconded by any two active ICA members. Under extenuating 
 	circumstances where two nominators are not available, an explanation as to why there is no second nominee is weighed in the 
 	decision-making process. Nomination forms are available to ICA apostles on the website,www.coalitionofapostles.com, or through the ICA office. Nominations by the two active members are then processed through the ICA office and the 
 	Convening Apostle. Decisions are made on a case-by-case basis as to whether official invitations will be extended. When the 
 	invitation is accepted by the individual nominee, a membership application and related documents will be sent to the 
 	nominated apostle. This involves the nominee submitting a written application form as well as the payment of membership 
 	dues. The applicant is required to provide the contact information for a person who knows about the nominee’s ministry and 
 	to whom the applicant is accountable. ICA will secure that person’s consent during the application approval process. After 
 	the application is approved, the new ICA apostle will be sent: a unique password for access to the Members Only section of 
 	the website, and other relevant items and documents“. In: About ICA. 
 	1299 Nicméně ještě minimálně v roce 2001 Wagner uváděl, že pojmenování zde není důležité, ale důležitá je správně 
 	vykonávaná funkce. 
 	311 
 	4.7.1.7 Uplatnění vládní moci 
 	Zatímco jednotliví apoštolové jsou ve vzájemném, horizontálním vztahu prakticky 
 	indiferentní, směrem ke svým podřízeným se těší velké pravomoci. Apoštolovi je ve sborech 
 	NAR, jak uvádí Wagner, Hamon a potvrzuje i Drápal, svěřena vysoká míra autority. Může 
 	jednat za církve a přijímat rozhodnutí, která dříve mohly vykonávat jen synody, sněmy nebo 
 	koncily. Po úplném sjednocení církví tak bude v rukách apoštolů takřka ničím neomezená 
 	vládní moc, která snad předčí i církevní ekumenické koncily prvních století1300. 
 	Uplatnění vládní moci je zde prakticky identické jako v Pastýřském hnutí. Potvrzuje to i 
 	Hamon, který tento princip vidí v zásadě jako správný. Učení o „vládní moci“ je i nedílnou 
 	součástí mozaiky rekonstrukcionismu NAR. Stejně tak kritické stanovisko AoG vidí 
 	Pastýřské hnutí jakou součást NAR1301. Dokládá to i ukázka pojetí autority prominentního 
 	stoupence NAR Teda Haggarda1302, která je převzata z materiálu pro vedoucí domácích 
 	skupinek, který byl zveřejněn v rámci CKS. Princip i výrazové prostředky jsou zde prakticky 
 	identické: 
 	„Slovo autorita znamená moc ovlivňovat nebo přikazovat myšlení, názory nebo 
 	chování. Slovo podřízení se je vojenský termín, který znamená podléhat někomu nebo 
 	prokazovat poslušnost. Proto podřizovat se autoritě znamená být podřízen myšlení 
 	nebo velení někoho jiného. Je to povolání k poslušnosti. Řecké slovo pro duchovní 
 	autoritu znamená delegovanou kompetenci, ovládání, kontrolu, soudní pravomoc nebo 
 	moc. Tím, že se podřídíš Boží delegované autoritě, pak využiješ nadpřirozenou 
 	 duchovní autoritu nebo delegování Boží kompetence a moci porazit ďábla.  Proto je 
 	podřízení se autoritě tak důležité. V podstatě to je povolání k vládnutí. Království 
 	 existuje jen tehdy, když Král vládne a panuje. Proto podřízení se autoritě je klíčem k 
 	ustanovení Božího království… Proto ten, kdo se staví proti autoritě, staví se proti 
 	tomu, co Bůh ustanovil a ti, kdo to dělají, uvádějí na sebe soud… Proto je nutné se 
 	nejen podřizovat Bohu, ale také podřizovat se těm, které Bůh ustanovil jako Své 
 	představitele. Jelikož Bůh zamýšlel, že ukáže Svoji autoritu světu skrze církve, 
 	 poslušnost jejímu vedení je základní věcí…  Jakmile je člověk podřízen autoritě, stává 
 	se pak kandidátem na přijetí duchovní autority nebo nadpřirozené delegované vlády, 
 	
 	1300 Je nutné si zde uvědomit, že v době ekumenických koncilů fungovali biskupové, kteří nedisponovali mandátem dominia 
 	podrobit si společnost, natož aby existovali „sekulární biskupové“. 
 	1301 „Pastýřské hnutí, označení, které se dnes už nepoužívá tolik jako dříve, je stále praxe, která je těsně svázaná s apoštolsko-
 	prorockými výstřelky“. In: Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1302 Haggard je významným stoupencem NAR, pastorem megasboru New Life Church v Colorado Springs. 
 	312 
 	kompetence, kontroly nebo moci. Jinými slovy, naše autorita uvolňuje Boží 
 	schopnosti… Písmo říká, že všechna autorita na nebi a zemi byla dána Ježíšovi. Proto 
 	 musíme jít ustanovovat království. “1303 
 	V Haggardově příručce pro vedoucí domácích skupinek se tak projektuje podřízenost 
 	delegované autoritě s cíli NAR, což je zde „poražení satana a ustanovení království“. Sám 
 	Haggard zde rovněž kombinuje poddanost vládním autoritám s poddaností vedoucím v církvi, 
 	což je stěžejní myšlenkou Watchmana Nee1304, uplatňující se v dominionismu NAR. Ostatně 
 	Haggard sám byl obratným politickým řečníkem, pomáhajícím prezidentu Bushovi a 
 	Republikánské straně a zároveň byl vedoucím Národní asociace evangelikálů v USA, 
 	reprezentující 30 milionů křesťanů. Jeho kariéra skončila ve chvíli, kdy vyšla najevo jeho 
 	homosexuální praxe a nelegální užívání amfetaminu1305. 
 	4.7.1.8 Skupinkový sbor 
 	Nicméně míra vládní moci apoštolů potřebuje účinný mechanismus, jak vůdcovské vize 
 	převést ke každému jednotlivému článku, tj. běžnému členovi sboru, který stojí až na samotné 
 	základně, z níž vychází církevní hierarchie. V takovéto pozici člen sboru, ani starší, podle 
 	Trauta, nemůže obdržet zjevení, které by se týkalo směřování společenství, a je tudíž odkázán 
 	na vizi, která se k němu, skrze hierarchii autorit, dostane1306. Zároveň je třeba zajistit, aby 
 	jednotlivý člen tuto vizi nejen obdržel, ale i účinně zrealizoval. K tomu slouží institut tzv. 
 	„skupinkového sboru“, který petrifikuje autonomní postavení pastora, který musí být 
 	obklopen loajálními lidmi, kteří budou jeho rozhodnutí delegovat skrze řetěz autorit směrem 
 	
 	1303 HAGGARD, Ted Příručka pro vedoucí domácích skupinek sboru. 
 	1304 Podobnost Neeho učení s Haggardovou příručkou ukazují i jiné paralely. Je zde například chronologický výčet vzpory 
 	vůči SZ autoritám. Watchman Nee ve své knize „Duchovní autorita“ neposlušnost delegované autoritě spojuje s Božím 
 	soudem nad Nádabem a Abíhuem (s. 30-32) Miriam a Áronem (s. 32-36), Kóracha, Dátana a Abírama (36-40) a jako vzor 
 	poslušnosti vidí Séma, který přikryl otcovi nahotu, na rozdíl od Cháma, který byl proklet (s. 29) a Davida, který prý 
 	poslouchal Saula (s. 43-44). Ve všech příkladech zde Nee vidí neposlušnost delegované autoritě. Haggard ve stejném smyslu 
 	uvádí: „Bůh může použít selhání delegované autority, aby vyzkoušel poslušnost. Tak tomu bylo v případě Noemovy rodiny 
 	(čti Genesis 9,20-27). Noe byl Boží delegovanou autoritou. Cham, Noemův syn, se nepokoušel zakrýt otcovo selhání; místo 
 	toho šel ven a pověděl to svým bratrům. Noemovo selhání se stalo zkouškou pro jeho syny a ukázalo, kdo bude dělat věci 
 	Božím způsobem a kdo se vzbouří“. Další relevantnější příklady jsou podle Haggarda Nádab a Abíhu (čti Leviticus 10,1-2), 
 	rebelie Miriam a Árona vůči Mojžíšově autoritě (čti Numeri 12,1-16) a rebelie Kóracha, Dátana a Abírama (Numeri 16). In: 
 	Tamtéž. 
 	1305 DANIEL, Raus. Hřích Teda Haggarda. 
 	1306 „Bůh vždy respektoval a užíval vedení a jeho strukturální autoritu v místním sboru… očekává, že pastor bude 
 	pravděpodobně z celého sboru nejschopněji rozeznávat, jakým směrem Pán vede nebo chce pohnout shromáždění.“ In. 
 	Rozhovor s Edwardem Trautem. Nebo: „Pouze jedna osoba může vést stádo v jeden čas. Kdyby tvoji spolupracovníci byli 
 	lépe naladěni na Ducha svatého, tak by oni byli pastorem. Bůh tě vybral, protože slyšíš jeho hlas“. In: Ed Traut – Jak najít 
 	Boží vůli. 
 	313 
 	„od shora dolů“1307. Z tohoto důvodu většina sborů, fungujících v apoštolském modelu, již od 
 	dob Pastýřského hnutí stojí na základě domácích skupinek, jejichž vedoucí mají za úkol být 
 	„prodlouženou rukou pastora“1308. Potvrzuje to i Hamon, který vidí obnovu úřadu pastýře 
 	v rámci rekonstrukcionismu NAR v Pastýřském hnutí. K utužení tohoto převodního soukolí 
 	pak existují „duchovní smlouvy“, které jsou uzavírány mezi autoritou sboru a jeho 
 	podřízenými členy například při jejich přijímání, taktéž mezi pastory a proroky a konečně 
 	mezi apoštoly samotnými v tzv. „apoštolských sítích“. V hnutí NAR se také v tomto smyslu 
 	mluví o (do češtiny nesnadno přeložitelnému pojmu) „apostolic alignement“1309. K tomuto 
 	slibu se musel zavázat Todd Bentley při jeho inauguraci Wagnerem a příslušnými apoštoly v 
 	Lakelandu. Obdobný princip je možné nahlédnout i v Asociační dohodě, kterou uzavřela 
 	charismatická JB se sborem BJB Cvikov, kde jsou zřetelné insignie, používané v dobách 
 	
 	1307 Výkonná moc se v těchto modelech uplatňuje mezi tzv. „mezipastýře“, nověji „vedoucí domácích skupinek.“ Jejich 
 	vlastnosti popisuje např. Kuttruff ve svých manuálech. Nejdůležitějšími aspekty, resp. kvalifikací vedoucího domácí 
 	skupinky je zde „věrnost, loajalita, podřízenost a poučitelnost“(s. 28–29) vůči vedení sboru, resp. vůči pastorovi. 
 	Vedoucímu domácí skupinky je adresována otázka: „Jak reaguješ na příkazy, poučování a kritiku?“ (s. 29) Ačkoliv jsou tyto 
 	aspekty pro výběr církevního vedoucího důležité, pro vedoucího skupinek v megasboru jsou vůbec nejdůležitější. Kuttruff 
 	sice uvádí i další vlastnosti, jako „zralost, zkušenosti a schopnosti“ (s. 30), avšak dodává, že zatímco poslušnost, poddanost a 
 	loajalita jsou „PODMÍNKOU, ty další mohou být rozvíjeny“ (s. 30). Podstatu toho, proč jsou právě tyto vlastnosti pro výběr 
 	kandidáta určující, nedávno časopisu Charisma odhalil pastor korejského megasboru Y. Cho, z jehož knihy taktéž Kuttruff 
 	čerpá. Cho řekl, že by do funkcí vedoucích skupinek a různých mezipastorů měly být dosazovány ženy, a to z toho důvodu, 
 	že příliš neteologizují a snadno se podřizují. In: KUTTRUFF, Susanne. Všechno o životě domácích skupinek.  Nejde o lokální 
 	práci, ale o manuál v přesahem i do ČR, podle kterého se formuje i eklesiologie v Apoštolské církvi. Autorka zde čerpá i 
 	z Neighboura Jr., Cho nebo Schwarze. 
 	1308 „Služba vedoucího skupinky je prodloužením služby pastora sboru. V tomto smyslu není vedoucí skupinky žádným 
 	pastorem, nýbrž pomáhá, podporuje a zcela jednoduše zastupuje zájmy pastora“ In: Tamtéž, s. 31. 
 	1309 Obšírně je tento pojem vysvětlen v článku „What is apostolic alignment? “a few good fathers“. Uvádí se zde mimo jiné, 
 	že jde o to uvést do souladu svůj život nebo život společenství s dalšími skupinami na základě vzájemné vykazatelnosti 
 	v Kristu v apoštolské vizi. In: CRAIG, Kirkby R. What is apostolic alignment? 
 	314 
 	Pastýřského hnutí1310. O smlouvě s apoštolem se rovněž uvažovalo při rozpoznání Drápalova 
 	národního apoštolátu, což ovšem Drápal odmítl a on sám vždy takovýto způsob odmítal1311. 
 	4.7.1.9 G 12 a Jitrův model 
 	Principem „skupinkových sborů“ je i zde judaistické chápání autority rabínů, kteří měli užší 
 	okruh svých žáků. Na stejném principu vychovával i Ježíš svých dvanáct apoštolů. Tímto 
 	modelem se v minulosti inspirovalo učednické hnutí a v KAM je tento vzor nazýván 
 	„strategií Kristovy služby“. V okruhu Ortize se mluví o analogickém modelu pod názvem „G 
 	12“. Tento princip však nezůstává jen mezi mistrem a jeho učednickým týmem, ale každý 
 	z učedníků si formuje vlastní učedníky. Pokud je třeba učednicky vést více lidí, slouží 
 	k vytvoření převodního mechanismu opět Starý zákon. Mluví se o tzv. Jitrovu systému, podle 
 	něhož Mojžíš delegoval svoji poradní autoritu mezi další vedoucí nad různě početnými 
 	skupinami Izraelitů; nad deseti, padesáti, sty a tisíci (Ex 18,25). Tento model je například 
 	rozvíjen ve Švýcarském megasboru Wernera Kniesela, odkud byl inkorporován do ČR1312. 
 	Někdy se doporučuje tyto dva modely kombinovat1313. Podle Wagnera je pak pastor 
 	megasboru zároveň kongregačním apoštolem1314. 
 	
 	
 	
 	1310 Za srovnání stojí jednotlivé body asociační dohody s Wagnerovou klasifikací vertikálních apoštolů: 
 	Jednota bratrská poskytuje sborům sdruženým v Asociaci JB: 
 	1) osobní pastorační péči pastorovi sboru a jeho rodině, pomoc v jeho osobnostním i profesionálním růstu 
 	2) poradenskou a metodickou službu vedení sboru, včetně pastorační výpomoci ve složitějších případech 
 	3) kázání, vyučování, semináře a eventuelně další akce na žádost sboru 
 	4) tzv. coaching v programu National Church Development (Přirozený růst církve), eventuelně duchovní audit sboru 
 	5) účast na Pastorálních konferencích Jednoty bratrské zdarma 
 	6) využití krátkodobých týmů různých služebností při evangelizaci a zakládání nových sborů 
 	7) jméno a záštitu Jednoty bratrské, jakožto registrované církve a její duchovní dědictví k propagaci na veřejnosti 
 	Jednota bratrská vyžaduje od sborů sdružených v Asociaci JB: 
 	1) vykazatelnost pastora a jeho rodiny pastýři 
 	2) nahlédnutí do vnitřních záležitostí sboru (návštěva staršovstva, shromáždění, sejití skupinky, nahlédnutí do kartotéky a 
 	účetnictví, rozhovor s lidmi atd.) 
 	3) každoroční statistické údaje včetně vize sboru 
 	4) umožnění využití darů (lidí), které Bůh dal sboru k vytváření krátkodobých týmů různých služebností 
 	5) krytí nákladů a finanční zainteresovanost na nadsborovou službu v rozmezí poloviny až plného odvodu sborů Jednoty 
 	bratrské podle míry asociačních nabídek. In: GONDÁŠ, Jáchym. Kočka leze dírou, apoštol oknem. 
 	1311 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba a členství ve sboru, s. 6. 
 	1312 Detailní popis je možné nalézt v absolventské práci z VOŠMT v Kolíně: MARVÁN, Josef. Skupinkový sbor. 
 	1313 G12 and Jethro Models. 
 	1314 WAGNER, Charles Peter. Understanding How Apostles Minister in Different Spheres. 
 	315 
 	  
 	Obr. č. 7 Struktura megasboru dle Jitrova modelu. 
 	
 	 Podle: Marván, Josef. Skupinkový sbor. 
 	4.7.1.10 Výchova učedníků 
 	Výcvik jednotlivých vedoucích, kterému je v NAR věnována velká pozornost, je zde 
 	uplatňován ve smyslu násobení. Vůdce přitom sám sebe „multiplikuje“ do svých učedníků, a 
 	novum oproti Bibli je v tom, že každý z nich má rovněž svůj stejně tak omezený počet 
 	učedníků, do kterých se takto multiplikuje1315. Na vrcholu učednické pyramidy v NAR stojí 
 	apoštol, který se takto věnuje svým učedníkům, kteří se rekrutují například z pastorů 
 	denominačních nebo nezávislých sborů. Samotné učednictví je uskutečňováno obvykle na 
 	principu „tváří v tvář“, kdy se vedoucí podrobně věnuje svému učedníkovi, společně se 
 	účastní služby, někdy i rodinného života a vedoucí se tak obtiskuje do svého učedníka. 
 	V moderním manažerském konceptu se používá pojmu „koučink“. Biblický model je nalézán 
 	ve vztahu mezi Pavlem a Timoteem v klíčovém verši 1 Tim 2,2. V minulosti například Derek 
 	
 	1315 KUTTRUFF, Sussane. Všechno o životě domácích skupinek: Příručka pro vedoucího domácích skupinek,  s. 57. 
 	316 
 	Prince, slovy Pattyho, „učedníkoval“ Roye Hartherna a Bob Mumford zase Jima Hammana, 
 	přičemž oba byli významnými pastory AoG. Tato skutečnost pak v roce 1977 vedla až 
 	v jistém slova smyslu intervenci superintendenta AoG Thomase Zimmermana u vedoucího 
 	pětice, Charlese Simpsona1316. 
 	Apoštolem, který stojí ve funkci „trenéra“, resp. „kouče“ pastýřů místních společenství, je 
 	dnes obvykle „vertikální církevní apoštol“, který „duchovně přikrývá“ službu svých 
 	podřízených a vůči kterému se má níže postavený pastor povinnost vykazovat. Samotné 
 	„duchovní přikrytí“ pochází ze slovníku Watchmana Nee a spočívá v principu delegované 
 	autority, která směřuje od apoštola, přes pastýře, vedoucí skupinek až k jednotlivému členovi 
 	sboru1317. Slovo vykazatelnost má zase původ v Pastýřském hnutí a znamená povinnost dát 
 	nadřízenému nahlédnout do svého života a závazně pak vykonat jeho příkaz. Tento princip 
 	pak bývá umocněn chápáním církve jako armády i se svými lidskými generály1318. 
 	4.7.1.11 Ustanovování sborových autorit 
 	V samotných apoštolských sborech pak platí striktní princip, že ostatní následují apoštola1319. 
 	Vždyť apoštol a koneckonců ani pastor zde není tím, kdo je v biblickém smyslu „správcem“, 
 	který by sbory pouze spravoval, ale je „vůdcem“, který vede1320. Z hlediska odstupňovaného 
 	poznání a principu delegované autority pak rovněž není možné, aby jednotliví členové 
 	rozpoznávali povolání svých autorit, neexistuje zde žádná volba starších, a koneckonců nejsou 
 	zde rozvinuty ani pojistky proti zneužití autority1321. Na volbu by totiž bylo nahlíženo jako 
 	krok zpět směrech k denominačnímu uspořádání, které je mezi charismatiky chápáno jako 
 	těžký hřích proti jednotě. Vůdce v NAR může a má své podřízené pečlivě vyslechnout, ale 
 	z hlediska své vyšší autority rozhoduje on. Je zajímavé, že institut volby starších není 
 	zakotven ani v žádné z registrovaných charismatických církví, ani v těch, jako jsou AC, CKS 
 	nebo JB. Princip spíše odpovídá kooptaci. Všechny přitom ve svém pojetí autority počítají 
 	
 	1316 MOORE, David S. Shepherding Movement,  s. 154-155.  
 	1317 Tento princip Nee rozvíjí např. v knize „Duchovní autorita“. Zejména v kapitole 6.: „Lidé mají posluchat delegovanou 
 	autoritu“. Pastýřské hnutí tento princip rozvinulo pomocí uzavírání smluv mezi jednotlivými údy těla. 
 	1318 Jako generálové víry jsou v charismatickém hnutí často označováni velmi kontroverzní osobnosti jako Dowie, Branham, 
 	Allen, Roberts a další. 
 	1319 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 62-63. 
 	1320 Stanislav Bubik, velký stoupenec NAR, v rozhovoru, kde připouští, že ho ostatní považují za apoštola, uvádí, že funkce 
 	Rady církve spočívá nyní ve správcovství, nicméně vedoucí by měli vést. In: BARTÍK, Jiří. Rozhovor se Stanislavem 
 	Bubikem. 
 	1321 Drápal, přes svůj letitý odpor vůči denominací, když popisuje apoštolskou službu uznává, že tyto pojistky jsou rozvinuty 
 	právě v denominacích. Uvědomuje si rovněž i potenciální hrozbu zneužití autority apoštolů. In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská 
 	služba, s. 103. 
 	317 
 	s úřadem apoštola jakožto nejvyššího správního orgánu. Autority jsou pak zpravidla 
 	vykazatelné směrem nahoru1322. 
 	4.7.1.12 Problémy v apoštolské službě 
 	O problémech v soudobé apoštolské službě se dočteme i v literatuře stoupenců NAR. Ačkoliv 
 	se zde s oblibou mluví o „vztazích“, a toto slovo je zde zjevně nadužíváno, jsou to právě 
 	vztahy, které mezi apoštoly nebývají zdaleka bezproblémové. Jak uvádí Drápal, když cituje 
 	Wagnera: „apoštolové nemají mezi sebou vždy nejlepší vztahy.“1323 A nejedná se jen o 
 	problémy mezi apoštoly. Jsou to i zcela předvídatelné problémy se zneužíváním velkého 
 	množství autority, která je v NAR apoštolům svěřena. Hamon si všímá autoritářství v hnutích, 
 	ze kterých NAR vychází a rovněž Wagner s Drápalem poukazují na zneužitelnost autority1324. 
 	Při četbě těchto statí se nelze ubránit dojmu, že autoři jsou přesvědčení, že přes historické 
 	neúspěchy je princip přeci jen nakonec dobrý a že nyní, když jsme zralejší a poučenější, se 
 	tento dobrý nápad snad už konečně povede zrealizovat. Zbývá dodat, že přesně to tvrdili 
 	učitelé Pastýřského hnutí a jeden z nich si to myslí dodnes. 
 	4.7.2 Kritika obnoveného úřadu apoštola 
 	Letniční hnutí si hned od počátku svého vzniku přivlastnilo titul „apoštolské“. Dnes to 
 	američtí pentekostalisté vysvětlují tím, že 1. učí to, co učili apoštolové a 2. mají podíl na moci 
 	apoštolů skrze křest a naplnění Duchem svatým, který je zmocňuje v životě a službě. Ovšem 
 	zároveň věří, že nezáleží na současném apoštolském úřadu, ale na apoštolském učení a moci. 
 	Nepěstují proto mezi sebou služebnosti podle titulu „apoštol“ nebo „prorok“. Mnozí v církvi 
 	prý sice vykonávají služebnou funkci „apoštola“ a „proroka“, nicméně apoštolská funkce se 
 	zde obvykle objevuje v souvislosti s misií na novém území, v neevangelizovaných oblastech, 
 	mezi nezasaženými lidmi. Odvážně a směle ovšem prohlašují, že „založení více než 225 000 
 	církví Assemblies of God po celém světě od roku 1914 by nemohlo být dosaženo bez 
 	přítomnosti apoštolské funkce“. Možná pak i v narážce na Wagnerem zmíněný transfer 
 	
 	1322 Více o pojetí autority v charismatických církvích je obsaženo v seminární práci FRANC, Aleš. Utrpenie a pastorácia.  
 	1323 Drápalova poznámka je ostatně logická, neboť on sám, jakožto národní apoštol, se rozešel s apoštolem Evaldem Ruckým 
 	z Jednoty bratrské a napsal o tom v několika svých pastýřských listech (např. „Vztahy s Jednotou“). Má rovněž dlouhodobě 
 	napjaté vztahy i s eklésiálním apoštolem Rudolfem Bubikem, který v roce nazval jeho učení o tom, že Bůh není vševědoucí, 
 	rouháním, a zveřejnil o tom rovněž v roce 2005 pastýřský list. Pro odlišné pohledy na etiku rovněž v devadesátých letech 
 	nedošlo ke spojení mezi AC a KS. Více o tom v seminární práci In: FRANC, Aleš. Předpoklad společenství k ekumenické 
 	 práci.  
 	1324 Např. In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 103. 
 	318 
 	věřících do NAR dodávají, že „v rané církvi falešní apoštolové nezakládali nové církve, ale 
 	vykořisťovali církve založené jinými.“1325 
 	Letniční nicméně velmi důrazně rozlišují mezi apoštoly, kteří se podíleli na utváření 
 	inspirovaných spisů NZ a současnými služebníky. Jen apoštolové NZ tvoří onen „apoštolsko-
 	prorocký“ základ, který si dnešní apoštolové nárokovat nemohou. Tím se ještě více liší od 
 	NAR. AoG přitom vycházejí z gramatické exegeze, když tvrdí, že „v Efezským 2,20 Pavel 
 	hovoří o historickém faktu, že se Židé a pohané shromáždili, aby vytvořili církev. Aorist 
 	participia ve verši 20 pak exegetují jako: „když jsme byli postaveni na základ apoštolů a 
 	proroků, s Ježíšem Kristem samotným jako úhelným kamenem“ s tím, že jde o minulou 
 	událost. Další odkaz na „apoštoly“ a „proroky“ v Efezským 3,5 pak má hovořit o jejich roli 
 	při zapisování inspirovaných Písem v minulosti. Letniční odmítají i přesvědčení NAR, že by 
 	apoštolové měli spravovat místní církve, protože vedení místních církví je podle pastorálních 
 	epištol „v rukou starších, dozorců a diakonů“. V těchto posledních Pavlových dopisech nejsou 
 	podle nich žádné známky toho, že by úřady apoštolů a proroků stále trvaly, třebaže jejich 
 	služebná funkce zůstává1326. 
 	4.7.2.1 Kritika teritoriality apoštolů 
 	To ovšem zdaleka není jedinou odlišností od NAR. Letniční odmítají i urbanistický, diecézní 
 	princip lokace apoštolů. Uvádějí, že žádný z novozákonních listů není adresován apoštolovi. 
 	Pokud by takto apoštolové sloužili v první církvi, a každé město by spravoval jeden apoštol, 
 	jistě by pisatelé epištol danou věc zohlednili i v oslovení. Přesto zde nacházejí ze svého 
 	pravidla výjimku v případě, kdy je v úvodu osloven listu církevní služebník, nicméně jde o 
 	potvrzení jejich předpokladu: „List Filipským je adresován „dohlížitelům a diakonům“, 
 	(Filipským 1,1) nikoliv místnímu nebo městskému apoštolu. Zdá se, že není důvod 
 	ustanovovat rozpoznané apoštoly nad určitými církvemi či regiony1327. Zde ovšem NAR 
 	nabízejí výklad, že poslové (prý apoštolové) sedmi sborů z úvodních tří kapitol listu Zjevení 
 	označuje právě tyto městské apoštoly1328. 
 	
 	1325 Apostles and Prophets. 
 	1326 Tamtéž. 
 	1327 Apostles and Prophets. 
 	1328 Tuto klasifikaci uvádí již Wagner. Byl jsem pak osobně svědkem, kdy Lukáš Targosz na konferenci Apoštolské církve 
 	v září 2002 v Nymburce přesně takto argumentoval na námitku, že Bible neukazuje na princip městských apoštolů. 
 	319 
 	4.7.2.2 Kritika autonomie apoštolů 
 	Letniční pro Wagnerem zdůrazňovanou autonomii apoštolů rovněž nemají příliš pochopení. 
 	Ve svém prohlášení implikují, že „pro osoby s nezávislým duchem a přehnaným odhadem své 
 	vlastní důležitosti v Božím království je velikým pokušením prohlašovat, že organizace a 
 	administrativní struktura je jen lidského původu“1329. Ovšem nejde jen o etický princip, 
 	nesouhlasí ani s tvrzením, že apoštol byl apoštolem jen pro určité sbory, zatímco po ostatní 
 	byl řadovým věřícím a že jeho autorita byla jen místní, nikoliv univerzální. 
 	„Aby bylo jasné, zdá se, že se apoštolové varovali určitého jednání v církvích, které 
 	nezaložili (Ř 15,20; 1 K 3,10). Avšak zcela jistě překračovali geografické hranice. 
 	Vzorek důkazů v Novém zákoně naznačuje, že jejich autorita byla univerzální ve 
 	věroučných a etických záležitostech a vztahovala se v jistém smyslu na všechny 
 	církve.“1330 
 	Připouštějí ovšem, že se mohli lišit jak v důrazech v pohledech na praktické a věroučné 
 	problémy, nicméně uplatňovali spolu s respektovanými staršími sdílené vedení. Dokládají to 
 	tím, že Dvanáct vyzvalo církev v Jeruzalémě k výběru sedmi diakonů (Sk 6) nebo když 
 	Jeruzalémský koncil vyřešil spor, zda mají pohané dodržovat židovský zákon na základě 
 	rozhodnutí „apoštolů a starších“ (Sk 15-4,6,22)1331. 
 	4.7.2.3 Kritika ustanovování apoštolů 
 	K zjištění, co letniční soudí o ustanovování apoštolů a proroků, zřejmě nejlépe poslouží 
 	krátký citát z prohlášení o „Apoštolech a prorocích“. Odtud pochází i kvalifikace „osob 
 	s nezávislým duchem“ právě ve vztahu k jejich „sebeustanovování“: 
 	„Když si [tito] přečtou v Bibli, že existovali apoštolové a proroci, kteří měli ve vedení 
 	veliký vliv, a špatně si vyloží 1 K 12,18 a Ef 2,20 a 4,11, pokročí k tomu, že vyhlásí 
 	sami sebe nebo osoby s podobnými náhledy za proroky a apoštoly.“1332 
 	I když se v NAR samozřejmě nevolá po tom, aby se apoštol sám „ustanovil“, je zde nutné vzít 
 	v potaz, že další apoštolové, kteří mohou apoštola ustanovit, nemají obvykle k „podřízeným“ 
 	apoštola, nad nimiž je nyní autorita ustanovena, žádný vztah. Zatímco apoštol má autoritu 
 	
 	1329 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1330 Apostles and Prophets. 
 	1331 Tamtéž. 
 	1332 Tamtéž. 
 	320 
 	obrovskou, jeho autorita je dalšími apoštoly, kteří jej mohou povolat, prakticky nepostižitelná. 
 	A právě tento princip je letničními kritizován: 
 	„Nahodilá a nesprávná záměna vzájemně ustanovených apoštolů a proroků za 
 	existující, od Boha povolané a náležitě vybrané vedení, které mají nahradit, je 
 	okolnost, která přímo vybízí ke zneužití. V minulosti vedlo pastýřské učení 
 	k nepřirozenému pyramidovému systému vykazatelnosti, kde byla každá osoba 
 	zodpovědná osobnímu pastýři. Pastýř byl na oplátku zodpovědný dalšímu pastýři kvůli 
 	svému vedení, vykazatelnosti a řízení.“1333 
 	Následuje další varování: 
 	„Titul apoštol by neměl být lehkovážně udělován nebo přisvojován. Z historického 
 	hlediska byli apoštolové lidé rozpoznatelné duchovní úrovně, spolehlivého charakteru 
 	a velké účinnosti ve službě církve. Pavlovo varování před těmi, "kdo by se rádi 
 	chlubili, že si počínají jako my", dále prohlášení, že "jsou to falešní apoštolové, 
 	nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy" a následné přirovnání: "vždyť sám 
 	satan se převléká za anděla světla" (2 Korintským 12,11–14), jsou připomenutím 
 	vedoucím k zamyšlení nad tím, že neomezená lidská pýcha při vyhledávání takového 
 	vůdcovství může člověka oslepit vůči ďáblovým nástrahám. Lidé nedostatečného 
 	charakteru si mohou přisvojit titul apoštola s cílem získat převahu a vládu nad 
 	ostatními věřícími, zatímco sami zůstanou nevykazatelní vůči členům, o které se 
 	starají, nebo staršovstvu svého společenství.“1334 
 	Aspekt ustanovování apoštolů do služby, vzhledem k jejich prakticky nekontrolované 
 	autoritě, je zřejmě jednou z nejvíce kritizovaných věcí v NAR. V této souvislosti je možné 
 	uvést i glosu Gradyho, který byl svého času ve Wagnerových kruzích rozpoznán jako apoštol, 
 	avšak stal se hlasitým kritikem autoritářství, a snad i v souvislosti s tím možná jeho jméno 
 	zmizelo ze seznamu, a nakonec i seznam sám od roku 2010 zcela zmizel k veřejnému 
 	nahlédnutí1335. Grady uvedl: 
 	„Dnes, zdá se, jsme si vytvořili z titulů fetiše. Najednou se všichni v charismatických 
 	kruzích stali biskupy (někteří byli ordinováni s prsteny, hábity a ve směšných 
 	kloboucích). Pak se ti samí hoši se špičatými klobouky začali nazývat apoštoly. Proroci 
 	
 	1333 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1334 Apostles and Prophets. 
 	1335 Investigativní publicita Bruce Wilson ovšem zálohoval a zpřístupnil tyto seznamy od roku 2001 do roku 2009. In: 
 	WILSON, Bruce. International Coalition of Apostles membership lists. 
 	321 
 	na ně začali žárlit a rovněž si začali říkat apoštolové. Viděl jsem jednu dámu, která 
 	nechtěla zůstat pozadu a začala si nechat říkat "Slovutná prorokyně". Nejnovějším 
 	výstřelkem se v jistých církevních kruzích nyní stalo, oslovovat některé lidi 
 	"apoštole"… Jako: "když přijede apoštol Śvatý Zlatý´, oslovujte jej ápoštoleá ujistěte 
 	se, že je posazen v jeho soukromém apartmá, zatímco jeho pobočníci v černých brýlích 
 	hlídají dveře." Dokonce si již vytvořili propracovanou teologii, která by potvrdila tato 
 	směšná pravidla. Zdá se, že snad ani není možné přijmout požehnání od Božího muže, 
 	pokud jej správně neoslovíme.“1336 
 	Odhlédneme-li od zjevného sarkasmu Gradyho, který je i podle Dittricha respektovaným 
 	znalcem charismatického hnutí, můžeme si učinit obrázek o přijetí NAR nejen mezi 
 	letničními, ale i mezi některými umírněnými, a přesto vlivnými charismatiky. 
 	4.7.2.4 Kritika uplatnění vládní moci 
 	Ohledně samotného výkonu moci jednotlivými apoštoly letniční často citují Jamese Dunna, 
 	podle něhož „apoštolská autorita není vykonávána nad křesťanským společenstvím, ale 
 	uvnitř; autorita je pak vykonávána s cílem "aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby 
 	- k budování Kristova těla" (Ef 4,12).“1337 Stěží by se tedy dalo mluvit o vládě, či dokonce 
 	nadvládě apoštolů nad zbytkem církve. Letniční si zde znovu všímají podobnosti mezi NAR a 
 	Pastýřským hnutím, které v minulosti vedlo k nepřirozenému pyramidálnímu systému 
 	vykazatelnosti, kde byla každá osoba zodpovědná osobnímu pastýři a každý takový pastýř byl 
 	pak zodpovědný dalšímu pastýři kvůli své podřízenosti a vedení1338. Již v roce 1976 uváděli, 
 	že jeho stoupenci byli přesvědčeni „že pro správný vztah ke Kristu je důležité, aby věřící měl 
 	svého pastýře, což je obyčejně odvozováno z Ef 4,16“ a že „ke Kristovu tělu musíme být 
 	napojení skrze klouby a šlachy.“1339 Připomeňme, že šlachy měly být „duchovní smlouvy“, 
 	které NAR převzalo, včetně - podle Hamona - správného pojetí úřadu pastýře. Ve stanovisku 
 	se však uvádělo, že „narozdíl od lidského těla, jestliže každá část těla Kristova je na svém 
 	správném místě, přijímá pokyny od Krista přímo, a tak celé tělo roste a vzdělává se 
 	v lásce.“1340 
 	
 	1336 GRADY, J Lee. A Message to His Holy Highness the Worshipful Bishop Rev. Dr. Apostle Grand Poobah. 
 	1337 Apostles and Prophets. 
 	1338 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1339 The discipleship and submission movement. 
 	1340 Tamtéž. 
 	322 
 	4.7.2.5 Kritika skupinkového sboru 
 	Tento bod úzce souvisí s předchozím, neboť institut skupinkového sboru byl pouze 
 	prostředkem, jak rozvést jednotlivou autoritu pastýřů k jednotlivým údům Těla Kristova. Zde 
 	pak znovu platí explicitní varování AoG, že jakákoliv „struktura vytvořená k tomu, aby se 
 	vyvarovala předchozí struktury, se může brzy stát diktátorskou, povýšenou a tělesnou, 
 	zatímco o sobě bude tvrdit, že je bibličtější než ta stará“1341. Skupinkové sbory Pastýřského 
 	hnutí se staly domovem „nových konvertitů, kteří neměli nikoho, kdo by je vedl“ a toto učení 
 	bylo „vyplněním vakua“ a zdáním, že ponese dobré výsledky. Přesto „přicházelo mnoho 
 	zpráv o tom, že jde o destruktivní a … že je nutné zkoumat učení tohoto hnutí, zvláště toho, 
 	co se týká jeho přístupu k Písmu, církvi a věřícím“1342. Nešlo přitom pouze o USA. Kriticky 
 	se z jiného úhlu pohledu vyjádřil i bývalý předseda svazu letničních církví v Německu, 
 	Reinhold Ulonska: 
 	„Jsem striktním odpůrcem „mamutích sborů“, kde se musí nalézt nějaká pomocná 
 	konstrukce, abychom se ještě mohli starat o jednotlivce. Často se mnohé ovce nikdy 
 	nedostanou do kontaktu se svým pastýřem. Jako kontaktní osoba je delegován nějaký 
 	bratr, který se stará o skupinku. V těchto velkých sborech je pak často "boj o to kdo je 
 	větší". Pokládám to za zcela chybný vývoj… Stádo musí mít rámec, aby pastýř znal 
 	své ovce jménem a ovce znaly hlas pastýře.“1343 
 	Na druhou stranu by jistě nebylo správné glorifikovat letniční církve za jejich kritický postoj a 
 	správnou eklesiologii. Nejznámější skupinkový sbor na světě, patřící učiteli pozitivního 
 	myšlení Yonggi Cho v Jižní Koreji, s velkou mírou autoritativnosti, patří k Assemblies of 
 	God. Stejně tak mnohé autokratické jihoamerické sbory. Taktéž megasbor Wernera Kniesela, 
 	který je typickou ukázkou principů Pastýřského hnutí, je formálně letniční. Přesto se ale spíše 
 	jedná o charismatická, než letniční společenství, ovšem měřeno optikou severoamerického 
 	pentekostalismu nebo evropského letničního hnutí do druhé poloviny devadesátých let. 
 	4.7.2.6 Kritika G 12 a Jitrův model 
 	Co se týká biblické, případně systematické teologie samotného principu uplatňování autority 
 	v učednických modelech NAR resp. Pastýřského hnutí na základě vztahu Krista k jeho 
 	učedníkům, pak tyto jsou obecně letničními odmítány. Jsou chápány jako překonaný 
 	
 	1341 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1342 The discipleship and submission movement. 
 	1343 ULONSKA, Reinhold. Úřady v církvi, s. 24. 
 	323 
 	judaismus, stejně jako Jitrův model. Navíc, ani v těchto modelech nešlo o vládnutí, ale 
 	speciálně u Mojžíše šlo o soudní, resp. poradenskou službu, kde Mojžíš učil lid Božím řádům 
 	(Ex 18,26). Nešlo o princip „přikrytí“ nebo „vykazatelnosti.“ Dokonce Ježíš sám odmítl být 
 	nad učedníky soudcem v běžných záležitostech (L 12,14). Na místě Mojžíše, jak podotýká 
 	David R. Nichols, stojí dnes osobně Kristus1344, se kterým můžeme mít po jeho vzkříšení 
 	osobní vztah. NZ církev již nepotřebuje prostředníka, kterým byl Mojžíš a s Kristem je možný 
 	mít vztah dokonce kvalitativně užší, než měli jeho učedníci v dobách jeho pozemského 
 	putování (J 16,7). Jak uvádí stanovisko k Pastýřskému hnutí: 
 	„Někteří, pro tento svůj nový řád učednictví, nacházejí vzor ve vztahu Ježíše a jeho 
 	učedníků, avšak při tom zapomínají, že to se dělo ještě v rámci judaismu, před tím, než 
 	 Ježíš začal budovat svou Církev.  Vodítka pro církevní modely bychom měli hledat ve 
 	Skutcích a v epištolách. Jejich tamní rozmanitost je dána potřebami vyvstávajících 
 	z různých situací.“1345 
 	Duchovní jsou poté ubezpečeni, že model osobních, často nezralých pastýřů, jakkoliv lákavě 
 	vypadá, neodpovídá skutečným potřebám církve. Neboť, dle stanoviska, duchovní, jako 
 	pastýř lokálního stáda v církvi, případně spolu s manželkou, je schopen se vypořádat i s těmi 
 	nejosobnějšími záležitostmi. Je vždy možné přizvat superintendanta okrsku, a to svobodně a 
 	v případě dobrovolného uvážení. Koncept pastýřské péče, často neodborné, „s pocitem 
 	závazku, aby se někdo stal mým osobním pastýřem“, není zde rozpoznán biblickým. Bohem 
 	povolaní a církví rozpoznaní duchovní, kteří se snaží budovat a vzdělávat Kristovo Tělo, mají 
 	potřebnou zralost, stabilitu a obdarování Ducha.“1346 
 	4.7.2.7 Kritika výchovy následovníků 
 	Do konfliktu se dostal i sám osobní způsob služby tzv. „koučinku“ a „multiplikace“1347, kdy 
 	je, navíc často nezralý jednotlivec, veden k vyučování svého učedníka (učedníků) v soukromí 
 	podle 2 Tim 2,2. Zde se prý má dotyčný učit od jednotlivce jeho způsobům a životnímu stylu. 
 	Pile ovšem namítá, že tento verš nic takového neuvádí: 
 	„Například učitelé, kteří trvají na uplatňování učednického modelu one-on-one, jež 
 	bývá označován za klíčový či nezbytný k dosažení zralosti v křesťanském životě, tak 
 	
 	1344 NICHOLS, David R. Pán Ježíš Kristus In: HORTON, Stanley, Systematická teologie, s. 310-311. 
 	1345 The discipleship and submission movement. 
 	1346 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	1347 Jedná se o označení slovy, která se v učednickém hnutí objevila až s příchodem manažerských metod církevního řízení. 
 	Nicméně tyto názvy odpovídají principům Pastýřského hnutí. 
 	324 
 	činí na základě verše z 2. Tim. 2,2 "a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to 
 	věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné". Problém je, že tento verš neříká 
 	 absolutně nic ohledně formy učednictví one-on-one. Pokud bychom chtěli tento 
 	princip z daného verše přeci jen vyčíst, bylo by potřeba úplně ignorovat celou tuto část 
 	verše: a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky. Pavel zde neříká, že by učil Timotea 
 	one-on-one, ani že Timoteus také musí vyučovat druhé one-on-one. Místo toho 
 	popisuje skupinové sezení, během kterého byl Timoteus vyučován spolu s druhými a 
 	instruuje Timotea, aby dané poznání předával dál těm, kteří budou schopni činit totéž. 
 	Pavel nespecifikuje způsob, jak to má udělat. V podstatě neexistuje ani jeden příklad, 
 	kdy by sám Pán Ježíš praktikoval one-on-one učednické vedení. Nejmenší počet, se 
 	kterým kdy pracoval, byli tři lidé. Jsou doby, kdy one-on-one může být vhodnou 
 	formou vyučování či poradenství, ale nelze dokládat nutnost praktikování tohoto 
 	modelu Písmem.“1348 
 	Assemblies of God dokonce i v případě, že by se dané verše mezi Pavlem a Timoteem 
 	aplikovaly správně, namítají, že nejde o žádný univerzální vzor, a tento už vůbec nevede 
 	člověka k tomu vytvářet síť: 
 	„Jiní se pokoušejí ospravedlnit vztah pastýř - ovce přirovnáním ke vztahu mezi 
 	apoštolem Pavlem a Timoteem. Ale to byl vztah mezi starším a mladším služebníkem 
 	a nezakládá vzor pro vztah mezi pastorem a věřícími1349 Třebaže Pavlův příklad, kdy 
 	radil mladému Timoteovi, je dobrým vzorem i pro dnešek , neexistuje žádný biblický 
 	 základ pro síť, která požaduje po každém věřícím, aby měl svého osobního 
 	 pastýře. “1350 
 	4.7.2.8 Kritika ustanovování sborových autorit 
 	V neposlední řadě je zde předmětem kritiky i způsob ustanovování sborových autorit pouze 
 	na základě rozhodnutí vyšší autority, bez možnosti rozsouzení a spolurozhodování celé 
 	církve. Letniční církve se hlásí k protestantské reformaci a mají tudíž demokratickou 
 	strukturu. To ovšem neznamená, jak se snaží vysvětlit mnozí, že se v církvi jedná o vládu 
 	lidu. Jak uvádí Filipi, jde spíše o možnost účastnit se na rozpoznání Božího povolání 
 	
 	1348 PILE, A. Lawrence. The Other Side Of Discipleship. 
 	1349 The discipleship and submission movement. 
 	1350 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	325 
 	služebníků1351. Podle nich jen tam, kde mohou nejbližší spoluvěřící posoudit biblické kvality, 
 	kladené na službu starších (1 Tim 3,1-13; Tit 1,6-9), se může hovořit o náležité invocatio 
 	 externa. Směrem k pastorským autoritářským principům se proto AoG vysloveně dovolávají 
 	demokracie: 
 	„Zároveň se běžně vyskytuje tendence k degradaci a snižování významu demokracie ve 
 	prospěch poddání se autoritě. Předpokládá se, že apoštolové a starší jeruzalémské církve 
 	vykonávali autoritu jak nad církví v Jeruzalémě, tak i nad jinými sbory. Bližší pohled do 
 	Písma ukáže, že když se vybíralo sedm mužů k službě při stolech, apoštolové jen 
 	uvedli, jaké mají mít předpoklady a požádali věřící, aby si je vybrali nebo zvolili (Sk 
 	6,3–5). Ve Skutcích 14, 23, kde Pavel a Barnabáš v každé církvi ustanovovali starší, je 
 	v řečtině použito slovo ordain, které znamená vybrat nebo zvolit zvednutím ruky.“1352 
 4.8 Misiologie 

 	Misiologie hnutí má v NAR dynamický ráz a uplatňují se při ní zejména čtyři prvky. Jde o 
 	obrazy vojenských bitev ze Starého zákona při dobývání zaslíbené země; manažerské 
 	dovednosti z oblasti lidských zdrojů a marketingu; poznatky z vrcholového, zejm. týmového 
 	sportu k tréninku mužstva a vedení taktického boje proti satanu a moderní vojenské taktiky 
 	při použití strategických zbraní. Církev zde jako armáda dobývá zemi z vlastnictví satana a 
 	jeho démonů pro Krista a nabízí přitom evangelium na základě marketingových strategií dle 
 	nalezených potřeb lidí v daných lokalitách1353. Za bližší zmínku stojí zejména 1. 
 	hamartologie, 2. pojetí Velkého poslání, 3. duchovní mapování, 4. strategický duchovní boj 
 	resp. kosmický exorcismus. 
 4.8.1 Hamartologie 

 	Verše z evangelií o Velkém pověření, resp. Velkém poslání zná téměř každý činovník NAR 
 	zpaměti. Misie, která se zde stala synonymem pro šíření Božího království, stojí v samotném 
 	centru teologického zájmu. Kdo nabídne nové, netradiční a neotřelé způsoby evangelizace 
 	nebo přijde s dobrým nápadem, jak uskutečnit eschatologicky zaslíbené probuzení, má 
 	obvykle v kruzích NAR otevřené dveře. Pokud je samozřejmě ochoten se ve všem poddat a 
 	
 	1351 FILIPI, Pavel. Církev a církve,  s. 118. 
 	1352 The discipleship and submission movement. 
 	1353 Klasickou ukázkou průzkumu trhu v oblasti lidských potřeb a manažersky vedené církve je Warrenova kniha 
 	„Cílevědomá církev“. 
 	326 
 	podřídit autoritě pastora a zároveň usilovat o jednotu. Nicméně zvěstování evangelia je rovněž 
 	pevně ukotveno v srdci samotného, zejména amerického evangelikalismu. Johnatan Edwards, 
 	John Wesley nebo Evan Roberts se zde těší mnohem většímu respektu než teologové staré 
 	církve, které běžný evangelikál obvykle ani nezná. Přesto je zde jeden podstatný rozdíl, a to je 
 	hamartologie. Zatímco slavní evangelisté velmi ostře volali jednotlivce k pokání z následků 
 	Adamova dědičného hříchu1354, v NAR se na hřích nahlíží odlišně. Například podle Vincenta 
 	nebyl hlavním Adamovým problémem v ráji hřích, ale nezávislost1355. Proto ani při 
 	zvěstování království se na pokání neklade důraz1356. Lidé bývají spaseni tím, že se vymaní ze 
 	satanova vlivu vstoupením do Království. Jak to vyjádřil Vincent: 
 	„Jedna z prvních otázek, kterou si musíme položit, je: Co je srdcem a podstatou 
 	pokání? Všimnete si, že v celém Novém zákoně je jen velmi málo vyučování o 
 	 odpuštění hříchů (sic!). Říkám to svobodně šokujícím způsobem. Chci váš šokovat, 
 	abychom znovu přemýšleli o tom, jak kážeme evangelium. Odpuštění hříchů je 
 	zmiňováno jako důsledek něčeho jiného. Prvotní věcí je Království!  Těm, kteří vstoupí 
 	zároveň do Království, jsou odpuštěny jejich hříchy.“1357 
 	Díky kosmickým exorcismům, jak uvádí Wagner, jsou na Cabrerových shromážděních 
 	dokonce lidé spaseni ještě před kázáním evangelia1358. Absence pokání přitom byla vyčítána 
 	již Hicksovi v Argentině1359. V NAR se tedy spíše než pokání při zvěstování evangelia 
 	uplatňuje změna z postoje   z  nezávislosti do závislosti skrze začlenění člověka do struktur 
 	Božího království, což souvisí s jeho přechodem ze satanova království do království 
 	Kristova, které je manifestováno v církvi. Zde je pak člověk přikryt duchovní autoritou a 
 	chráněn před satanem1360. A koneckonců institut pokání podle mnohých zřetelně absentuje i 
 	na Kurzech Alfa, které jsou nejrozšířenějším způsobem evangelizace v současném 
 	evangelikalismu, a které mají svůj původ v charismatickém hnutí1361. 
 	
 	1354 I zde ovšem existovaly jisté výjimky. Například slavný evangelista Charles Finney byl semipelagián a koncepci 
 	dědičného hříchu neuznával. Přesto i on volal lidi k pokání z jejich vlastních hříchů. Edwards měl dokonce docílit probuzení 
 	tím, že vylíčil svým následovníkům tak dokonale pekelná muka, že tito se během kázání drželi sloupů ve strachu, že se pod 
 	jejich nohama náhle otevře pekelná propast. 
 	1355 VINCENT, Alan, Království v celé své slávě, s. 39. 
 	1356 „Když budeme procházet Nový zákonem, zjistíme, že to nikdy nebylo evangeliem o odpuštění hříchů. Je to evangelium 
 	Království. Když někdo příjme změnu pravidel, zdroj hříchu se zastaví a hřích ztratí svůj kořen“. In. VINCENT, Alan. 
 	Království v celé své slávě, s. 9. 
 	1357 Tamtéž, s. 7. 
 	1358 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63. 
 	1359 DAVIES, Wilma Wells. Kairos moments and cultural connections as factors in religious change in Argentina, s. 1-7. 
 	1360 O duchovním přikrytí své služby proti démonům mluví například Annacondia v knize „Satane, poslyš!, s. 123-131. 
 	1361 Podrobněji je o této problematice pojednání In: FRANC, Aleš. Pozadí a teologie kurzů Alfa, s. 84-87. Mj. je zde citace 
 	stanoviska CB, kde se uvádí: „Kurzu zřetelně schází důkladnější prezentace učení o pokání a o řešení viny obecně. Toto téma 
 	
 	327 
 	4.8.2 Velké poslání 
 	Rozdíl oproti klasickému pojetí evangelizace je pak i v samotné gramatické exegezi z řečtiny. 
 	Wagner uvádí, že dříve se věřilo, že křesťané mají získávat učedníky ze všech národů, 
 	přičemž se předpokládalo, že adresátem poselství jsou jedinci, kteří pochází z těchto 
 	rozličných etnik a ti pak mají být vedeni k učednictví. Tomu ostatně odpovídá i ekumenický 
 	překlad, který zde uvádí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“ (Mt 28,19). Při 
 	pohledu do řečtiny zde ovšem nalézáme: μαθητεύσατε πάντα τὰ ἔθνη, což se ostatně shoduje i 
 	s mnohem přesnějším kralickým překladem, kde se píše: „učte všecky národy“. Wagner pak 
 	činí lingvistickou exegezi, v níž dokazuje, že učedníky nejsou tudíž jednotlivci z těchto 
 	národů, ale národy samotné a apoštolům byl udělen mandát získávat a vyučovat celé národy: 
 	„Když Ježíš vyslal své učedníky, řekl jim, že mají jít a činit učedníky ze všech národů. 
 	Pochopte to, činit učedníky z čeho? Ze všech národů! Toto místo nemluví o tom, že 
 	bychom měli činit učedníky z jednotlivců, o tom mluví jiná místa. Říká, že máme činit 
 	učedníky ze všech národů, z celých skupin společnosti. Jinými slovy je hovořeno o 
 	proměně společnosti.“1362 
 	Tím se samozřejmě mění celé pojetí evangelia i samotné evangelizace a hledají se způsoby, 
 	jak pracovat spíše s masami lidí, jak ovlivňovat jejich myšlení a hledají se propracované 
 	mediální strategie vedoucí až k dosazení vlivných politických míst křesťanskými politiky, 
 	resp. sekulárními apoštoly. Záchrana všech národů a spása je pak nahlížena v navrácení 
 	Adamova ztraceného dominia. Z tohoto důvodu Wagner nově definoval i obsah evangelia. 
 	„Satan přišel k Adamovi a Evě. Protože Adam s Evou měli autoritu vládnout i se své 
 	vlády vzdát. … Adam udělal to nejhorší rozhodnutí, co mohl, a dal svoji vládu 
 	Satanovi - a co se stalo - tím jsme se dostali my, kteří jsme v té době byli v Adamovi, 
 	pod nadvládu Satana… Druhý Adam trvale zvrátil historii… Od té doby, co Bůh 
 	stvořil svět, se svět dvakrát obrátil o 180 stupňů. První veliký obrat přišel, když se 
 	Adam vzdal své vlády a autority, to bylo 180 stupňů proti tomu, co Bůh chtěl, a když 
 	přišel druhý Adam, změnilo se to o 180 stupňů a nyní je to zpět ve správném směru, 
 	ale ještě to není dokončeno. … Ježíš řekl toto: je to pasáž, kterou znáte, Lukáš 19,10: 
 	
 	by si jistě zasloužilo jednu samostatnou lekci. Částečně ho najdeme v úvodních třech lekcích a v lekcích o Duchu svatém. Je 
 	potřebné obsah kurzu v tomto smyslu doplnit a věnovat se tomuto tématu jak v přednáškách, tak i ve skupinách nebo 
 	v osobních rozhovorech. S tím souvisí oprávněná výhrada některých kritiků kurzu Alfa, že zkušenost s Duchem svatým se 
 	někdy předkládá neobráceným lidem. Následování Krista tak může obejít bolestivý proces pokání a stát se spíš 
 	napodobováním nějakých zkušeností.“ 
 	1362 „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion Mandate“. 
 	328 
 	„Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“. Máme v mysli, co jsme slyšeli 
 	v kázáních, jako kdyby bylo řečeno: Ježíš přišel zachránit ty, kdo byli ztraceni, ale to 
 	přesně se tam neříká. Říká se tam to, co bylo ztraceno. “1363 
 	Zatímco dříve bylo v křesťanských kruzích chápáno, že podle L 19,10 Ježíš přišel zachránit 
 	člověka, který zahynul, Ježíš ve skutečnosti podle Wagnera přišel, aby člověku navrátil jeho 
 	vládu nad světem, kterou Adam ztratil. Jak konstatuje i Budiśelič, NAR chápe tuto pasáž tak, 
 	že Ježíš nepřišel zachránit „ty“, kteří byli ztraceni (myšleno lidi), ale „to“, co bylo ztraceno. 
 	„To“ představuje lidskou nadvládu nad stvořením, která byla ztracena v zahradě Edenu1364. 
 	Za vyvrcholení evangelizace je pak pokládána plně obnovená vláda církve nad národy, která 
 	se uskuteční skrze obnovený úřad apoštolů a křesťané se mají modlit modlitbu „přijď 
 	království tvé“, dokud tohoto cíle nebude dosaženo1365. 
 	4.8.3 Duchovní mapování 
 	Než však církev uplatní svoji autoritu a vykáže satana z území, která mu Adam předal, je 
 	třeba projít poměrně obšírným procesem, což znamená rozeznat důvody resp. hříchy obyvatel, 
 	které dovolují mocnostem daná území ovládat, tyto hříchy zástupně vyznat a poté v autoritě 
 	církve satana resp. jednotlivé teritoriální duchy z daných území vykázat. Tato strategie 
 	rozpoznáni „hlubin satanových“ se poprvé objevila okolo roku 1980. Rozsáhlejšího 
 	zpracování se jí dostalo v díle John Dawsona, vedoucího YWAM v Austrálii, který ji pospal 
 	v knize „Taking Our Cities for God“. Dalším mezníkem byl „Global Kongres on World 
 	Evangelization“ v Soulu, kde přítomné s tímto konceptem blíže seznámil George Otis Jr.1366. 
 	Ten v roce 1999 vydal příručku „Informed Intercession“, která obsahuje standardní 
 	metodologii „duchovního mapování“, která bývá různě modifikována1367. Jeho podstata 
 	spočívá ve vypracování pečlivé odpovědí na řadu otázek, ohledně historie náboženství a 
 	kultury, času a okolností jejich objevení a tehdejší vlády. Jsou zde otázky ohledně válek, 
 	postoje a účasti města na těchto válkách, či bojích. Jsou zde otázky ohledně založení města, 
 	jeho zakladatelů a pověstí. Je třeba poznat, jaké zde byly ekonomické kulturní a správní 
 	instituce, jaké byly zkušenosti imigrantů; zda zde byly nějaké ekonomické katastrofy, jaké 
 	byly podmínky pro ekonomický rozvoj. Zvláštní otázku tvoří i postavení jednotlivých ras 
 	
 	1363 Tamtéž. 
 	1364 BUDIŚELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209-226. 
 	1365 Tamtéž. 
 	1366 VAN DER MER, Erwin. The strategic level spiritual warfare theology of C. Peter Wagner and its implications for 
 	 christian mission in Malawi. 
 	1367 V tomto případě jde o metodologii převzatou ze stránek Australského modlitebního hnutí In: What is spiritual mapping? 
 	329 
 	v historii. To vše je potřeba znát k tomu, aby mohly být identifikovány styčné body pro 
 	oprávnění teritoriálních duchů ovládat daná území1368. 
 	Kořenem duchovního mapování je přesvědčení, že skrze hříchy páchané na daném území 
 	docházelo k tzv. generačnímu prokletí celých rodů a celých území, která nyní opravňují 
 	teritoriální duchy daným územím vládnout. Čeští charismatici jsou přesvědčeni, že mezi tato 
 	území patří oblasti Sudet, které jsou proklety pro násilné vyhnání německých obyvatel, a 
 	proto se v těchto lokalitách konají společné modlitby se zástupným vyznáváním hříchů1369. 
 	Generační prokletí se týkají i křesťanů, kteří pak trpí za hříchy svých předků. Bubik je 
 	například přesvědčen, že pokud je člověk zplozen mimo manželství, vztahují se na něho 
 	starozákonní prokletí, která přetrvávají i po jeho konverzi1370. V podobném duchu vyučoval 
 	již Derek Prince ve své knize „Požehnání nebo kletba - vyber si“. Základem pro tato učení 
 	bývají zejména verše Ex 20,5–6; 34,6–7; Nu 14,18 a Dt 5,9–10. Derek Prince k tomu uvádí: 
 	„V našich životech mohou existovat síly, které mají svůj původ v předchozích 
 	generacích. V důsledku toho můžeme být konfrontováni s opakujícími se situacemi 
 	nebo vzorci chování, které nelze vysvětlit tím, co jsme v životě prožili nebo osobní 
 	zkušeností. Příčina nás může vrátit hodně zpátky v čase, dokonce i tisíce let…Většina 
 	křesťanů, kteří by se měli těšit z požehnání, ve skutečnosti žije pod prokletím… 
 	nechápou, na jakém základě mohou být osvobozeni.“ 1371 
 	4.8.4 Zástupné vyznávání hříchů 
 	Na duchovní zmapování navazuje zástupné vyznávání hříchů, které spočívá v tom, že se 
 	skupina modlitebníků nejprve „ztotožní“ s hříchy minulosti. To znamená, že pokud ve městě 
 	došlo k nějakým zločinům, zpravidla s okultním či rituálním pozadím, nebo k náboženským 
 	konfliktům, přímluvci se s nimi identifikují a poté je zástupně vyznají Bohu. Zástupné 
 	vyznávání hříchů má bohatou tradici i v České republice a praktikuje se na zmíněných 
 	Konferencích smíření. Jejich důležitou náplní je zástupné vyznávání vin, kterého se 
 	v poválečné době dopustil český národ na odsunutých sudetských Němcích, čehož součástí je 
 	
 	1368 DAWSON, John.  Taking our cities for God. 
 	1369 NEÚSTUPNÝ, Pavel. Smíření mezi Čechy a Němci. Go East [online]. [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: http://www.go-
 	east-mission.net/seiten/cz/struktur.php?seite=ueberuns. 
 	1370 BUBIK, Rudolf. Vy jste rod vyvolený.  
 	1371 PRINCE, Derek. Požehnání nebo kletba - vyber si, s. 32-38. (citováno podle článku NUNNALLY, W. E. Učení o 
 	generačním prokletí. 
 	330 
 	i vytrvalá ostrakizace Benešových dekretů1372. Čechům se zde klade mimo jiné za vinu 
 	„genocida Němců“ a vytvoření „národního státu“1373. Další častou iniciativou je zástupné 
 	vyznávání hříchů na Romech a jindy byla delegace českých křesťanů účastna zástupného 
 	vyznávání hříchů, které byly spáchány účastníky křižáckých válek proti židům a muslimům. 
 	Tyto iniciativy se projevily i tím, že Československá církev husitská byla ze strany KMS 
 	vyzvána, aby se omluvila za husitské války1374. 
 	Klíčem k této teorii je výklad několika míst Písma, kde proroci vyznávali hřích Izraele. Mezi 
 	tato místa patří verše Da 9,20 a Ezd 10,1. Dalším místem je i novozákonní verš, kde Ježíš kárá 
 	farizeje za to, že nazývají vrahy proroků svými otci a tím se s nimi identifikují. V kruzích 
 	NAR se však vyčítá farizejům pravý opak než to, za co je káral Ježíš. Měli se prý ještě více se 
 	svými otci identifikovat a dokonce uznat, že by na jejich místě jednali identicky a žádat 
 	odpuštění1375. 
 	Teorie zástupného vyznávání hříchů byla detailně rozpracována například ve Wagnerově 
 	knize z roku 1996 „Confronting the Powers: How the New Testament Church Experienced 
 	the Power of Strategic Level“ a tato strategie se stala nosnou konstrukcí „United Prayer 
 	Track's Spiritual Mapping Division“, pod vedením George Otise Jr., která se aplikovala 
 	skrze modlitební hnutí AD 2000. Velmi přehlednou kritickou práci o této problematice 
 	zveřejnil René Holvast pod názvem „Spiritual Mapping in the United States and Argentina, 
 	1989-2005“. 
 	
 	1372 „Vina národa je biblická kategorie, ať už je zmiňována vina Emorejců, Amónovců nebo Izraele. Vina přináší prokletí. 
 	Jsem přesvědčen, že devastace pohraničí v období komunistické diktatury podobně jako strašlivá morální a duchovní bída 
 	naší současnosti s touto vinou úzce souvisejí. Jako český národ předstupme před Boha, protože zoufale potřebujeme jeho 
 	odpuštění a milost. A není odpuštění bez poznání viny. Sám jsem se do práce na smíření pustil proto, že jsem si uvědomoval 
 	nespravedlnost a vinu, a ne proto, že bych hledal osvobození národa. Dnes, kdy se angažuji v přípravách dubnové 
 	konference smíření, jsem však přesvědčen, že jde o jeden z nejpřímějších zdrojů současného stavu našeho národa“. In: 
 	DITRICH, Tomáš, Konference smíření Čechů a sudetských Němců v Praze 15. a 16. dubna 2005, s. 1-2. 
 	1373 „V pátek mluvil nejprve český politolog a publicista Emanuel Mandler o smíření resp. nesmířenímezi národy Evropy a 
 	hlavně mezi Čechy a Němci. Mandler je muž jasných slov, který říká, co míní. „ Odsun“ sudetských Němců označuje za 
 	 genocidu (vyhubení národa), a tuto volbu pojmů zastává zrovna tak odvážně na české veřejnosti. Národ se nemůže snažit o 
 	smíření, říká Mandler, když se jeho zástupci smíření vyhýbají. V Česku sice pramení nenávist k sudetským Němcům z 
 	minulosti. „Nenávist se ale nedá omezit na minulost. Organismus národa je jí prosycen, nenávist proniká do mezilidských 
 	vztahů a do politiky. Oficiální verze zní: sudetští Němci rozpoutali válku, a vyhnání je jejím následkem. Nevěřte tomu. 
 	 Vyhnání bylo etnickou čistkou, která měla využít válečné poměry k zřízení národního státu. Míra nenávisti, kterou v sobě 
 	česká společnost skrývá, je jenom jeho trapný relikt. Vyhnáním Němců jsme si nepomohli.“ In: Konference smíření Čechů a 
 	sudetských Němců v Praze. 
 	1374 Přípis KMS Praha - žádost o vyjádření k dopisu (omluva za husitské války) Ústřední rada projednala předložený materiál 
 	KMS a rozhodla se na uvedený dopis nereagovat. In: Zasedala ústřední rada: Výběr z usnesení ze 69. zasedání ÚR CČSH, 
 	s. 4. 
 	1375 Blíže o této problematice pojednává článek FRANC, Aleš. Zástupné vyznávání hříchů, s. 20-21. 
 	331 
 	4.8.5 Kosmický exorcismus 
 	Kosmický exorcismus je samotnou špičkou ledovce, který následuje po pečlivém duchovním 
 	mapování, což je podle Wagnera jako pořídit rentgenový snímek. Následuje období příprav, 
 	modliteb, postů a hlavně sjednocování pastorů na regionálním principu, nejlépe pod 
 	pomazanou apoštolskou vládou obvykle městských apoštolů. Vedle apoštolských modliteb se 
 	v této fázi rovněž uplatňují i zmocněné přímluvy speciálních přímluvců, kteří vedle apoštolů 
 	vedou duchovní boj1376, který má podle Wagnera tři úrovně. První úroveň je „pozemská“, 
 	která zahrnuje osídlení jednotlivých osob démony. Druhá je úroveň „okultní“, která již 
 	spočívá ve více organizovaných „sílách temnoty“, stojících za kulty a východními 
 	náboženstvími. Třetí je úroveň „strategická“, která konfrontuje teritoriální duchy, jejichž 
 	činnost na konkrétních geografických oblastech koordinuje satan“. A právě tato třetí úroveň se 
 	týká kosmických exorcismů teritoriálních duchů1377. 
 	Když jsou zmapovány klíčové body, a viny spáchané na daném území jsou zástupně vyznány, 
 	pak již nic nebrání tomu, aby se církev znovu chopila Adamem ztracené autority, kterou 
 	Kristus vzal nazpět od ďábla, a zabrala dané území. Před tím je ale třeba rozdrtit satanu 
 	hlavu1378, což spočívá ve svázání siláka, teritoriálního démona, knížete v povětří (Mk 
 	3,27)1379. Teprve pak je možné vyloupit jeho království. K tomu slouží „tzv. agresivní 
 	duchovní boj“, který je nejúčinnější, pokud je přítomným prorockým služebníkům zjeveno 
 	„jméno“ dané mocnosti. Ta je pak v modlitbě oslovena a v Kristově jménu je jí přikázáno, 
 	aby opustila dané území. Tento boj ovšem skrývá mnohá nebezpečí. Například Drápal uvádí, 
 	že když po letech hledání identifikovali hlavní mocnosti nad naším národem,  měl 
 	bezprostředně poté pocit, že „málem přijde o rozum“1380. Rovněž v severních Čechách 
 	existuje mocnost zvaná „Seveřan“, proti které vytrvale bojuje Litvínovský sbor Církve 
 	
 	1376 WAGNER, Charles Peter. Revival. It can transform your city. 
 	1377 WAGNER, Charles Peter. Confronting the powers,  s. 21-22. 
 	1378 ANNACONDIA, Carlos, Satane, poslyš!,  s. 125. 
 	1379 WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 71. 
 	1380 „Období zhruba od 15. listopadu do 15. prosince bylo v mém osobním životě i v životě regionu hodně dramatické, což 
 	souvisí s tím, že se nám - po letech hledání! – podařilo identifikovat hlavní mocnost nad naším národem. Hned po té 
 	následoval neuvěřitelně ostrý protiútok - jednu chvíli jsem si myslel, že opravdu přijdu o rozum.  Paradoxní uprostřed těch 
 	největších tlaků, které jsem neprožíval zdaleka jenom já, jsme zakoušeli největší pomazání na našich shromážděních - 
 	zejména na našich úterkách. Dlouho jsme říkávali: „Je to skoro jako na starých Maninách!“ DRÁPAL, Dan. Vydávám počet 
 	- rok 2000. 
 	332 
 	bratrské, který sám sebe chápe jako „apoštolský“ pro daný region1381. Jména daných mocností 
 	bývají někdy dokone katalogizována1382. 
 	Podle Wolfarda Margiese křesťané v SSSR nemuseli trpět, pokud by bývali znali tyto 
 	duchovní techniky1383. Nicméně, podle Mathewse, stoupence NAR, nejde o žádné nové učení. 
 	Již apoštol Pavel v Efezu prý tyto techniky používal: „Shromáždil Gaila, Aristarcha a 
 	všechny, kdo byli po ruce, společně zaujali své postavení v Kristu v nebesích a pustili se do 
 	boje se silami zla, které manipulovaly ochotnými loutkami na ulicích. Okamžitě nastává 
 	zlom“1384. Bubik dokonce v knize, kterou zřejmě napsal na základě mystického zážitku1385, 
 	uvádí, že agresivní boj se silami zla byl znám i ve středověku a praktikovali ho již Cyril a 
 	Metoděj při své misii na Moravu: 
 	„Když se blížili k Panonii a překročili hranice Blatnohradského knížectví, poznal 
 	Dalimil místo, které ho kdysi upoutalo. Upozornil své přátele, že vpravo kousek od 
 	průsmyku, kterým projížděli, je v lese velký oltář zasvěcený místním bohům. "Když 
 	jsem tudy cestoval s panem Georgiem, nechtěně jsem se k tomu oltáři dostal, když jsme 
 	hledali zaběhlého osla. Nechcete se na něj jít podívat? Je už na území, kde bychom měli 
 	začít šířit světlo". "Proč ne", ozval se odhodlaně Konstantin. " Můžeme se jít modlit a 
 	 stavět proti mocnostem, které zatemňují mysl zdejších lidí" . “1386 
 	Někdy se vedle přikazování démonům zároveň ve jménu Ježíše Krista přikazuje i dobrým 
 	andělům, kteří se tak aktivují k duchovnímu boji podle vzoru proroka Daniele, který měl prý 
 	aktivovat archanděla Michaela. Nicméně ani to není nic nového. Již církevní historik z hnutí 
 	Víry Roberts Liardon, když byl vytržen do nebe, tvrdil, že „strážný anděl už není více Boží, 
 	on je váš. Máte právo k němu mluvit… i Daniel v 10. kapitole knihy Daniele mluvil s anděly. 
 	A my můžeme dělat totéž“1387. Lawson popisuje autentický kosmický exorcismus tří 
 	
 	1381 ŠIMMER, Petr, Libor TROUSIL a Jaroslav ŠMAHEL. Reakce starších sboru CB Litvínov na otevřený dopis. 
 	1382 Například Lehmann, misionář v Christian and Missionary Alliance v Zaire vydal seznam jmen démonů, které vyhnal 
 	z místního šamana. Patří sem: Strážce předků, Duch cestování, Žrout mrtvých, Vysvoboditel od čarodějnictví, Hlas mrtvých, 
 	Rozšiřovač nemocí, Ochromovač, Ničitel vody, Léčitel ad. In: WAGNER, Charles Peter, Teritoriální duchové, s. 66. 
 	1383 KOUBA, J. a J. HAVLÍČEK. Teologie hnutí Víry ve světle Písma. 
 	1384 MATHEWS, Arthur S. Jak jednat s nepřítelem v společnosti. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 76. 
 	1385 Bubik prožil na lůžku zjevení země, kde viděl temno a nepřemožitelné světlo a byl mu zjeven diachronní náhled na 
 	dějiny spásy. Stejně pak nazval i svoji románovou knihu o církevních dějinách, vyprávějící příběhy. Literární fikci ovšem 
 	autor odmítá, když tvrdí: „Čtenáře méně obeznámeného s církevními dějinami mohou některé epizody zarážet, jevit se jako 
 	„přitažené za vlasy“. Líčení zápasů s démony, ochrana lidí prostřednictvím andělů či zvířat. V žádném případě nejde o 
 	fantasii či literární nadsázku. In: BUBIK, Rudolf. Nepřemožitelné světlo, s. 7. 
 	1386 Tamtéž, s. 280. 
 	1387 LIARDON, Roberts, Byl jsem v nebi, s. 21. Roberts Liardon patří mezi významné osobnosti, protože rehabilitoval sporné 
 	osobnosti, jako byli William Branham nebo Alexander Dowie a publikoval o nich řadu zajímavých publikací. Byl to on, kdo 
 	je poprvé nazval Božími generály a i v ČR byla přeložena jeho poutavá vyprávění z jejich života. Nicméně i on, stejně jako 
 	
 	333 
 	křesťanů, kteří se rozhodli přebrat vládu nad obchodem s pornografií a modlitebně aktivovali 
 	anděly: 
 	„Jim Gaines, padesátiletý starší muž sboru s řídnoucími vlasy, zaparkuje své auto na 
 	volném místě na druhé straně ulice proti obchodu s pornografií. Zhasne světla, vypne 
 	motor a cituje 2 Korintským 10,4: "Zbraně našeho boje nejsou tělesné, nýbrž mají do 
 	Boha sílu bořit hradby". Ann Agee a Norma Gray, které dnes večer přijely 
 	s Gainesem, souhlasně přikyvují. Příštích třicet minut ti tři chválí Boha a postupují 
 	proti ďáblovi – tak to oni i jiní dělají několik měsíců. "Svazujeme ducha žádosti a 
 	sexuální zvrácenosti na tomto místě", proklamuje Agee. " Mobilizujeme anděly, aby se 
 	ujali mužů vstupujících do této budovy a promlouvali k jejich srdcím", vyhlašuje 
 	Gray. " Přebíráme autoritu ve jménu Ježíš", volá Gaines.“1388 
 	Po zdárně provedených kosmických exorcismech pak už jen zbývá sebrat žeň, jak to činí 
 	Cabrera, Annacondia nebo Gimenez, jelikož lidé nejsou ovládáni ďáblem a rádi přijímají 
 	evangelium. To bývá často podáváno v nekonfrontační, nápadité a zábavné formě, naplňující 
 	potřeby obyvatel daných regionů, přesně podle manuálů připravených v laboratořích hnutí 
 	církevního růstu. 
 	4.8.6 Kritika hamartologie a Velkého poslání 
 	Již v období Pastýřského hnutí jeho učitelé razili postmiléniální eschatologii s tím, že je třeba 
 	ustavit nový řád, a proto se nepovažovali za evangelisty, ale za ty, kteří mají svým posláním 
 	a skrze duchovní boj ustanovit Boží království. Letniční hnutí zde bylo k podobnému chápání 
 	kritické již v zárodku. Ve svém prohlášení z roku 1976 proto AoG uvádějí: 
 	„V souvislosti s tím někteří z těchto učitelů prohlašují, že jejich misie a církevní misie 
 	již není evangelizační, ale k ustanovení nového řádu na zemi s vyhlídkou příchodu 
 	Božího království. Ale Nový zákon neříká, že bychom mohli v tomto věku zřídit na 
 	zemi nějaký dobrý, čistý, spravedlivý a dokonalý řád. Církev roste a vyvíjí se, ale 
 	koukol bude mezi pšenicí až do žně. Před ustanovením Božího království na zemi je 
 	nutný soud, který ukončí současný světový řád, to velice jasně ukazuje Da 2, 2 Tes 1, 
 	
 	průkopníci charismatického rekonstrukcionismu jako Purvis, Alcala, Cain nebo Haggard, který byl nakonec usvědčen 
 	z homosexuality a z braní drog a musel podstoupit rehabilitační proces. Vezmeme-li v potaz, že charismatici obecně věří, že 
 	homosexualita je démon, jde o paradoxní skutečnost. 
 	1388 LAWSON, Steven. Vítězství nad teritoriálními duchy. In: Tamtéž, s. 50-51. 
 	334 
 	a Zjevení 19. Je dobré se vyhnout postmilénialistickému pohledu, který ignoruje 
 	evangelizační úlohu Církve v přítomném věku.“1389 
 	4.8.7 Kritika duchovního mapování a zástupného vyznávání hříchů 
 	Duchovním mapováním se několikrát zabývaly různé semináře Lausannského hnutí. Ne vše, 
 	s čím Wagner se svými spolupracovníky ohledně „duchovního mapování“ přišel, bylo 
 	odmítáno. Mnoho, například z demografického, antropologického nebo religionistického 
 	průzkumu, na této půdě bylo shledáno užitečným1390. Ostatně každá moderní misiologie učí 
 	budoucí misionáře, aby se důkladně seznámili se zvyky, prostředím, náboženstvím a kulturou 
 	národa, kam jsou vysláni. Mnozí, a často žel i misionáři z USA, spolu s evangeliem zvěstují i 
 	americkou pop kulturu. Zdá se totiž, že právě vlivem hnutí církevního růstu, někteří ani 
 	nedokáží evangelium oddělit od manažerských nebo sportovních konceptů a namísto 
 	konverze zvěstují „začlenění“ pomocí křesťanských aktivit1391. Namísto členů církve pak mají 
 	klienty a zákazníky, kteří jsou ovšem záhy začleněni do učednických sítí. To ovšem nemusí 
 	nutně být jen specifikem NAR sborů. Co však vždy znovu a znovu naráží u konzervativních 
 	teologů, je snaha zmapovat démonické mocnosti nad daným územím nebo esoterická snaha o 
 	rozluštění jména hlavního teritoriálního ducha. Frank Macchia takové snahy přirovnává ke 
 	gnosticismu. 
 	4.8.8 Kritika kosmického exorcismu 
 	Ruku v ruce s kritikou duchovního mapování kráčí i kritika kosmických exorcismů. Letniční 
 	hnutí je samozřejmě známé svým silným důrazem na duchovní boj. Jeho teologové jsou ve 
 	své reflexi Božího království, stejně jako stoupenci NAR, přesvědčeni, že „období mezi 
 	prvním a druhým příchodem Krista, se vyznačuje silnou duchovní konfrontací mezi mocí 
 	království a sílami, které ovládají v současném věku tento svět“ a křesťané „přijetím plné 
 	Boží zbroje musí vzdorovat silám temnoty (Ef 6,12)“. Zároveň se však vymezují 
 	triumfalismu, neboť „někteří z hrdinů víry (Sk 12,2; 2 K 11,23 - 12,10; Žd 11) trpěli, dokonce 
 	zemřeli a jejich vysvobození bylo odloženo na pozdější dobu.“1392 Bible zde nikde 
 	
 	1389 The discipleship and submission movement. 
 	1390 Některá pozitiva jsou zmíněna článku: MOREAU, Scott. Gaining perspective on territorial spirits. 
 	1391 Tento koncept bývá vytýkán například Wagnerovu žáku Ricku Warenovi, který již nerozlišuje konvertity, ale „zapojené“ 
 	a „nezapojené“ (churched and unchurched). Synonymem k tomu být křesťanem se zde – podle kritiků – stává být účastníkem 
 	církvních aktivit. Jedná se o tzv. princim „belong before believe“, na kterém jsou založeny například již citované Kurzy Alfa. 
 	1392 Kingdom of God. 
 	335 
 	nenaznačuje, že by v poslední generaci přestala být vzorem i v této věci. Proti rozpoznání a 
 	svazování mocností pak vystoupil i profesor Frank Macchia: 
 	„Osvobození bývá chápáno jako výsledek skrytého poznání (gnósis), které ostatní mimo 
 	hnutí osvobozování nemají. Bývají předkládány složité spekulace, jak jsou démoni 
 	organizováni, jaké mají charakteristiky a také v jakém jsou vztahu vůči lidským vládám 
 	a životu jednotlivců. Jakmile dojde k pochopení jejich skutečné pozice a funkce ve 
 	světě, provádějí se složité praktiky "svazování" démonských mocností. Jenže je 
 	nápadné, že čteme-li Bibli, takovéto spekulace a praktiky v ní úplně chybějí.“1393 
 	Publicista David Hunt, kterého mnozí zařazují mezi umírněné charismatiky, pak celou praxi 
 	svazování teritoriálních duchů zpochybnil svým výkladem: 
 	„Ale svázat a rozvázat co? Kristus řekl, cokoli… Odkazoval tím, aspoň částečně, na 
 	démony? Určitě by nikdo nerozvazoval démony!… Kristus dal všem dvanácti zaslíbení 
 	svazování a rozvazování (Mt 18,18) a potom zopakoval zaslíbení ve verši 19: opět vám 
 	pravím: shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají, stane se jim od 
 	mého Otce, který je v nebesích. Verš 20 následuje: Neboť kde jsou dva nebo tři 
 	shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Zde nakonec chápeme, že 
 	svazování a rozvazování čehokoli se děje požádáním nebeského Otce, aby vykonal, na 
 	čem se dva nebo více křesťanů, shromážděno v Ježíšově jménu s Ním uprostřed nich, 
 	shodlo na zemi.“1394 
 	Jinými slovy Hunt odmítá, že by jakékoliv zde zmíněné svazování nebo rozvazování mělo být 
 	namísto formy žádosti, směřované k Bohu, vykonáno v imperativu směrem k satanu a jeho 
 	démonům. 
 4.9 Eschatologie 

 	V NAR se setkáme s velkým důrazem na apokalyptickou eschatologií, i když její 
 	systematický popis zatím citelně chybí. Přesto, jak si všímá Horton, můžeme zde rozpoznat 
 	postmilénialiální důraz na učení „Království nyní“1395, kde si církev, dorostlá pod pěticí úřadů 
 	podoby Krista (Ef 4,11-13), přivlastňuje nesmrtelnost (1 K 15,48-49), stává se zjevenými 
 	syny Božími (Ř 8,19), církví bez vrásky a poskvrny (Ef 5,27) a ujímá se nad zemí „božské 
 	autority“, kterou Kristus původně svěřil Adamovi (Gn 1,26). Poté, ve formě Jóelovy armády, 
 	
 	1393 MACCHIA, Frank. In. HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 220. 
 	1394 HUNT, David. Authority and responsibilty. 
 	1395 HORTON, Stanley. Zapuzování nepřítele. Systematická teologie. s. 634. 
 	336 
 	pobije nespolupracující křesťany a podrobí si jednotlivé národy (Jl 2,2-11), které jsou tím 
 	položeny Kristu za podnož jeho nohou (Ž 2,8). Eschatologie se do jisté míry projevuje 
 	v antropologii, eklesiologii i misiologii, přesto stojí za to samostatně zdůraznit zejména dva 
 	momenty, a to je 1. dospělost církve a 2. Jóelova armáda. 
 	4.9.1 Dospělost církve 
 	Až církev rozpozná, podle učitelů NAR, důležitost apoštolského úřadu a překoná hříšné 
 	denominační rozdělení, ustanoví apoštolskou vládu v rozličných oblastech sféry církevního i 
 	sekulárního vlivu, tehdy duchovně dospěje, což bude posledním krokem, biblickou obnovou 
 	všech věcí, před příchodem Krista (Sk 3,21). Již Branham, ačkoliv zřídka užíval pojmu 
 	apoštol, měl vizi egyptské pyramidy, kterou čeká dokončení, kdy budou překonány 
 	denominace a dějinná stavba církve bude slavně završena příchodem Krista. Zároveň věřil, že 
 	se tím církev znovuzrodí z mrtvého denominačního systému a stane se inkarnaci Božího 
 	Slova1396. Podobně Prince viděl denominační křesťany jako jednotlivé suché kosti v hrobech, 
 	které musí být obživeny a skrze charismatické zkušenosti být sjednoceny do postavy Těla1397. 
 	Warnock zde shledával eschatologické naplnění svátku Stánků, kdy lidé vycházejí 
 	z denominací a shromažďují se v ulicích Jeruzaléma, přičemž se stávají plnou postavou 
 	Krista1398. Stejně tak Frangipane učí, že před příchodem pro církev Kristus nejprve přijde do 
 	církve, navštíví Marii, která pak porodí novou církev, Pacholíka1399. Tuto znovuzrozenou 
 	církev, která bude Pacholíkem, pasoucím národy železnou berlou (Zj 12,5), očekávají 
 	prakticky všichni učitelé NAR. V tom se shodují i Hall, Warnock, Prince, Cain, Joyner, 
 	Frangipane a další. Jde o univerzální charismatickou eschatologii sahající až k Williamu 
 	Branhamovi. Všichni, včetně Wagnera, pak démonizují denominace, které vidí jako 
 	kardinální hřích a překážku vítězné, triumfující církve poslední doby. I Freidzon, který se 
 	
 	1396 „Ona je stavěna, jak je průběh církve. Dolní část pyramidy symbolizuje počátek reformační doby, kdy stačilo jen, že se 
 	někdo nazýval křesťanem a odmítl katolickou církev, aby byl usmrcen. Tehdy bylo kázáno ospravedlnění vírou… Nato 
 	vystoupil John Wesley a kázal posvěcení. Církev se zmenšila. Hleďte, takový byl vývoj. Po době posvěcení Johna Wesleye 
 	přišla letniční církev, a Bůh dostal ven ostatek. Všichni přijali Slovo. Když tu pak byl čas letničních, přiblížilo se to již ke 
 	špičce, neboť dary byly opět navráceny… Tak ta stavba pokračovala…   Bůh ty vyvolené bere ven z letniční církve, která se 
 	smísila. On je vytahuje a dokončuje Slovo … Víte, že pyramidy nemají žádný závěrečný kámen“?  In: BRANHAM. William, 
 	Mluvené slovo je to originální semeno 2. díl. 
 	1397 PRINCE Derek. Určena povstat, Boží pořádek k obnovení Kristova těla, s. 223-225. 
 	1398 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles.  
 	1399 FRANGIPANE, Francis. Holiness, truth, and the presence of God, s. 145-147. 
 	337 
 	hlásí k letniční tradici, věří, že církev dospěje ke slavné dimenzi a dobyde národy pro Krista 
 	dle Ž 2,81400. 
 	Wagner, vědom si své eschatologické návaznosti na charismatická hnutí, píše o tom, že dříve 
 	věřil premiléniální eschatologii, zatímco teď se mu otevřel vítězný horizont: 
 	„Nyní se dívám zpět s podivnou směsí lítosti a pobavení. Jak to, že jsem se tak dlouho 
 	mýlil? Když teď analyzuji svoji změnu, připouštím, že jsem jednoduše neporozuměl 
 	Božímu království… Můj oblíbený termín je "eschatologie převládnutí". Proč? 
 	Protože Ježíš nám nepředal Velké poslání zbytečně. Bitva bude zuřivá, cestou utrpíme 
 	nějaké ztráty. Nicméně budeme pokračovat v zatlačování satana a vyučovat národy. 
 	 Agresivně přebíráme vládu a rychlost, se kterou se tak děje, se brzy stane 
 	exponenciální. Ten den přijde, kdy se "vlády nad světem ujme náš Pán a jeho Mesiáš; 
 	a bude kralovat na věky věků" (Zj 11,15).“1401 
 	Wagnerova smělá tvrzení pak dokreslují Hamonova slova: 
 	„Veškeré stvoření očekává na poslední generaci církve. Země a celé stvoření očekává 
 	na zjevení Božích apoštolů a proroků plně obnovené církve posledních dnů. "Celé 
 	tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů". (Ř 8,19) Když je 
 	církev plně obnovena, pak svatí obdrží konečné spasení, což je obdržení nesmrtelnosti 
 	 smrtelných těl. “1402 
 	4.9.2 Jóelova armáda 
 	K agresivnímu převzetí vlády mezi učiteli NAR slouží obraz Jóelovy armády, která poté, co 
 	obdrží nesmrtelnost, pobije nespolupracující křesťany a dobude národy pro Krista. Obraz 
 	církve především jako armády je nejen univerzální eschatologií, ale i eklesiologií 
 	charismatického hnutí jako celku. Ale i mezi vedoucími Wagnerem ovlivněných 
 	paracírkevních organizací můžeme slyšet velmi svérázná prohlášení. Například David Patty, 
 	vedoucí učednické organizace KAM, prohlašuje: 
 	
 	1400 „Abychom sloužili, potřebujeme duchovní uvedeni do úřadu… Pomazání Ducha je pro věřící duchovním uvedením do 
 	úřadu. Když Pán pomazává, dává nám duchovní pravomoc, kterou každý uznává. Sám ďábel půjde proti nám a uvidí 
 	pravomoc a zastaví se… V Ježíši máme náš nejlepší příklad. Skutky 10,38 říkají, že Bůh pomazal Ježíše Nazaretského 
 	Duchem svatým a mocí a že “procházel zemí a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.” Jsme 
 	Boží svícen a světlo světa. Pokud chceme postoupit ke slavné dimenzi, musíme jednat jako Boží služebníci. Božím záměrem 
 	je, abychom s mocí Ducha svatého dobyli národy pro Krista… Pán nám říká: “Požádej, a národy ti předám do 
 	dědictví” (Ž 2,8)“. In: FREIDZON, Claudio. Duchu svatý, hladovím po tobě, s. 120 – 121. 
 	1401 WAGNER, Charles Peter. Why You Must Take Dominion Over Everything. 
 	1402 HAMON, Bill. Apostles, Prophets and the Coming Moves of God,  s. 235. 
 	338 
 	„Každý člověk, který chtěl změnit historii, se soustředil na práci s mládeží. Hitler měl 
 	Hitlerjugend - a za pár let měl svou armádu. Začal prací s mládeží. Lenin dělal to samé. 
 	Říkal, že nejlepší způsob, jak vychovat komunisty, je organizace pro děti. Myslím, že 
 	v církvi někdy nevnímáme, jak je to důležité.“ 1403 
 	Za takřka identické prohlášení byl kritizován i Rick Warren1404. Ovšem idea Jóelovy armády, 
 	za kterou dle Warnocka zůstává spálená země a národy se před ní chvějí úzkostí, která pije 
 	kyanid jako vitaminy a od níž se odrážejí kulky, je v NAR brána velmi vážně1405. Jones, 
 	Joyner a další měli zjevení armády, která především bojuje v občanské válce s křesťany, kteří 
 	se vymezují učení rekonstrukce a kteří jsou evidentně v moci satana1406. Idea militantní církve 
 	je v některých kruzích NAR tak mocná, že pastoři se při charismatické liturgii nechají 
 	zobrazovat se zbraněmi a bojovně troubí na šófary1407. Také Wagnerem inaugurovaný Todd 
 	Bentley sdílel Wagnerovu bojovnost, když na svém webu napsal: 
 	„Trumpeta již zní a ohnivě svolává věřící revolucionáře k zápisu do Jóelovy armády… 
 	Mnozí jsou již připraveni k mobilizaci vytvořit a rozvinout Boží království nad 
 	 zemí. “1408 
 	Casey dále uvádí, že Bentley, jehož shromáždění zaplňovala každý den stadiony a jehož 
 	televizní přenosy sledovaly miliony lidí po celém světě, se dokonce pyšnil vytetovanými 
 	vojenskými známkami na své hrudi s nápisem „Joel Army“. Vedle Bentleyho je dalším 
 	vedoucím hnutí John Crowder, průkopník nových mystických zážitků1409. Bentley i Crowder 
 	jsou velmi populárními na prorockém EliahList a někteří jimi inspirovaní mladí pastoři se 
 	oblékají do zelených uniforem a formují „Boží vojsko“ ve stylu vojenských příkazů1410. 
 	Crowder ve své knize pak vidí válku i jako boj mezi vojáky Jóelovy armády a internetovými 
 	apologety, kteří varují před jejich rekonstrukcionismem, a proto se připravuje k boji1411. 
 	Bentley při Cainově návštěvě prorocky žehná „novému druhu“ křesťanů v Lakelandu1412. 
 	
 	1403 COUFAL, Tomáš. Kdo chce změnit historii, zaměří se na mládež, s. 5-8. 
 	1404 Rick Warren Urges Christians to Be Dedicated as Hitler Youth. 
 	1405 WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles: the church in Action.  
 	1406 JPYNER, R. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	1407 Podobné exercicie je možné spatřit i mezi českými charismatiky. Např. série fotografií v článku: Zahrajem si na vojáky, 
 	máme meče a bodáky… 
 	1408 CASEY, Sanchez. Todd Bentley’s Militant Joel’s Army Gains Followers in Florida, s. 38-45. 
 	1409 Crowdera můžeme vidět, jak z rukou Jima Golla šlukuje Ducha svatého nebo si před kamerou píchá přímo do žíly injekce 
 	Ducha svatého. Rovněž přijímá moc Ducha svatého nad hrobem Alexandera Dowieho. Nejde přitom o nějaký odlehlý 
 	hypercharismatický exces. Crowder je i autorem rozšířené publikace „New mystics“ a zcela vážně mu na stránkách Charisma 
 	oponuje J. L. Grady. Snad za všechny je možné prohlédnout video - John Crowder Grave site Folly The Jesus Trips. 
 	1410 Tamtéž. 
 	1411 „Today, you can type 'Joel's Army' into a search engine and a thousand heresy hunter websites pop up, decrying the very 
 	mention of it," writes John Crowder in The New Mystics. Crowder doesn't exactly allay critic's fears. "This is truly warfare," 
 	
 	339 
 	4.9.3 Kritika dospělosti církve 
 	Přestože se letniční hlásí k restauracionismu, byť mnozí mají výhrady, charismatický, 
 	vizionářský triumfalismus dospělé církve jim není vlastní. I McConnell, po zkušenostech 
 	s Pastýřským hnutím a hnutím Víry, zde žádal návrat k reformaci, nikoliv k hledání nových a 
 	nových zjevení, které by charismatiky skrze nové proroky potažmo konečně pozvedly 
 	k vysněné dospělosti. Radil proto obrat o stoosmdesát stupňů, když prohlásil: 
 	„Bylo by nádherné představit si, že by kontroverze… byly brzy vyřešeny. Nezávislé 
 	charismatické hnutí by se vrátilo ke zdravým normám učení a praxe. To je vskutku 
 	krásná, leč nerealistická vyhlídka. Avšak kdyby měla tato kontroverze kouzelně 
 	zmizet, bylo by pravděpodobně jen otázkou času, než by nezávislé charismatické hnutí 
 	opět upadlo do dalšího biblicky nezdravého učení. Historie nás učí, že brzy mezi námi 
 	opět povstane další "prorok", který vyhlásí charismatikům nejnovější "nyní máme to 
 	pravé", ti se pak semknou do nového hnutí, které se jako bouře přežene našimi 
 	řadami… My charismatikové nejsme náležitě věrni principu, že jediným neomylným 
 	pravidlem víry a praxe je Bible. Správné učení pochází z jediného zdroje: 
 	apoštolského učení, jak je vyjádřeno a uchováváno v Svatých Písmech… Bůh nikdy 
 	nechtěl, aby se tyto dary staly alternativním zdrojem učení, a tak podkopávaly učení 
 	Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů.“1413 
 	McConnellovo varování z osmdesátých let je možné vidět i jako proroctví směrem k NAR. 
 	Stetzovi, přestože jeho slova prozrazují letniční (ne zrovna bezproblémovou) nauku 
 	restauracionismu o vystrojení církve před příchodem Krista, zní podobná prohlášení 
 	blasfemicky: 
 	„Je pochopitelné, že Ježíš určí některé učedníky k tomu, aby vychovávali jiné, a 
 	vystrojí je potřebnými dary. Ježíš slíbil, že tak učiní v závěru dějin církve.  Neočekává 
 	od nás, že vezmeme vládu do svých rukou a budeme se chovat jako malí bohové. Stále 
 	tu vládne a je hlavou církve. Všechno má pod svou vládou, protože uplatňovat 
 	neomezenou moc a autoritu patří jemu. Jeho dílo nezáleží na tom, co učiní nebo 
 	neučiní Satan nebo člověk. Řekl: "(Já) vzdělám církev svou a brány pekelné 
 	nepřemohou jí". (Mt 16,18) Prohlášení: "my jsme pomazaní, a čas Ježíšova návratu 
 	
 	he writes. "This battle is not a game. They [Joel's Army warriors] will not be on the defense; they will be on the offense — 
 	and the gates of hell will not be able to hold up against them.“ In: Tamtéž. 
 	1412 Paul Cain with Todd Bentley. 
 	1413 MCCONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 185-186. 
 	340 
 	závisí na nás", je projevem pýchy, nikoli víry, stejně tak jako tvrzení: "svážeme Satana 
 	a uchvátíme svět pro Ježíše a vrátíme mu vládu nad světem". Takové prohlášení 
 	hraničí s rouháním.“1414 
 	Letniční pak věří v dospělost místních společenství a odmítají rekonstrukcionistickou nauku a 
 	dospění církve pod úřadem současných apoštolů a proroků. Apoštolskou autoritu nacházejí 
 	v Písmu, nikoliv ve službě současných apoštolů a proroků: 
 	„Letniční a charismatické hnutí bylo roky svědkem různých nepřiměřených a 
 	nesprávných teologických důrazů. Díváme se s vážnými obavami na ty, kteří nevěří 
 	v kongregační vedení církve, kteří nedůvěřují dospělosti místních církevních uskupení 
 	v tom, aby se sami spravovaly pod vedením Písma a Ducha. Takoví vedoucí dávají 
 	přednost spíše autoritativním strukturám, ve kterých je jejich vlastní slovo a nařízení 
 	nezpochybnitelné.“1415 
 	4.9.4 Kritika Jóelovy armády 
 	Koncept Jóelovy armády bývá terčem mnohých internetových vtipů, nicméně mezi 
 	charismatiky je od počátku pojímán velmi vážně. Natolik, že se jím musela zabývat i 
 	věroučná komise AoG: 
 	„Kniha Jóele ve Starém zákoně nepochybně obsahuje mnoho odkazů na poslední dobu. 
 	Nicméně veliká a mocná armáda v Jóelovi 2 je vojskem hrozných kobylek, nástrojem 
 	soudu nad Izraelem. Poté, co Izrael učiní pokání, je armáda kobylek Pánem zničena. 
 	A až po tomto zničení nástroje soudu přichází zaslíbené probuzení. "I stane se potom: 
 	Vyleji svého ducha na každé tělo". (Jl 3,1) Shledávat v Jóelově armádě kobylek 
 	bojovnou, vítěznou sílu útočící na společnost a nespolupracující křesťany, aby 
 	připravila Zemi pro Kristovu tisíciletou vládu, je zcela chybný výklad.“1416 
 	4.10 Církev a stát 
 	NAR je tedy vzdálený pentekostální pohled na mučednickou církev doby konce, která čeká na 
 	druhý Kristův příchod resp. na vytržení, nýbrž jde o církev dorostlou a proměněnou do 
 	podoby Krista, která svět aktivně přetváří a ujímá se nad zemí „božské autority“. Té autority, 
 	
 	1414 STETZ, John. Svrablavé uši, s. 91. 
 	1415 Apostles and prophets. 
 	1416 Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled. 
 	341 
 	kterou vlastnil původně Adam, který měl v zahradě Eden království1417. Stejně tak nyní 
 	apoštolská vláda ustavuje Boží království na zemi. 
 	4.10.1 Pověření a vláda 
 	Wagner a Hamon se nikterak netají tím, že chtějí skrze NAR vládnout společnosti na základě 
 	„mandátu dominia“, které měl zastávat Adam. Wagner to říká zcela jasně, když vysvětluje 
 	princip apoštolské vlády: 
 	„To nás přivádí k pověření vládnout. Nejprve chci poukázat, že se jedná o dvě slova: 
 	vládnutí a pověření. Pověření, jak mu rozumím, znamená autoritu řídit a přikazovat. 
 	Neznamená to dobrý nápad, neznamená to návrh, znamená to autoritu řídit. Vláda je 
 	spojena s ovládáním, s vládou. Je spojena s autoritou a podmaněním. A je spojena se 
 	společností… "Přijď království Tvé, buď vůle Tvá na zemi, jako je v nebi" jinými 
 	slovy hodnoty, které jsou v nebi, potřebují být uskutečněny, potřebují se projevit na 
 	zemi. Vláda znamená být hlavou, ne ocasem. Vláda znamená vládnout jako králové. 
 	Ve Zjevení 1,6 je napsáno, že nás učinil králi a kněžími. A podívejte se na zbytek toho 
 	verše – je tam řečeno "pro vládu!" Takže jsme králové proto, abychom vládli.  Pověření 
 	vládnout je dalším pojmenováním velkého poslání.“1418 
 	Nechce však udělat tu chybu, aby obnovil teokracii, která podle něho vychází z toho, že řecké 
 	myšlení oddělovalo dualisticky „církev“ a „společnost“ a společnost pak ovládla církev a 
 	pomocí ní uplatňovala svojí vládu. Naopak, chce obnovit hebrejské myšlení, které podle něho 
 	vycházelo z přebývání Božího uprostřed světa1419. Odmítá proto Luthera, který odděloval 
 	sféru profánní a sekulární. Wagner touží po holismu moci jak v sekulární, tak církevní oblasti. 
 	Církev má vládnout a kralovat! Nijak přitom nezastírá, že zastává „Dominion Theology“1420. 
 	A nejde přitom o něco, co by Wagnerovi podsouvali jeho kritici. Takto rozumí cílům vůdců 
 	NAR i Drápal. Je sice skeptický, když u Eckhardta čte, že „apoštolská dimenze dává 
 	moudrost, jak panovat nad zemí“ nebo když u Wagnera nachází, že „křesťanští vedoucí začali 
 	chápat správnou křesťanskou vládu až nedávno“. Nicméně nechce vylévat s vaničkou i dítě a 
 	mnohé z NAR se pokusí aplikovat ve své službě1421. 
 	
 	1417 I když jde z logiky věci o království, učitelé NAR raději používají termín „dominium“. 
 	1418 „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion Mandate“. 
 	1419 Wagner, Charles Peter. The Church in the Workplace,  s. 15. 
 	1420 Wagner se s „Dominion Theology“ opakovaně přiznává, i když si je vědom kontroverznosti tohoto tématu. Svůj náhled 
 	popisuje iako „otevřený theismus“. In: WAGNER, Charles Peter. Dominion!: how kingdom action can change the world. 
 	1421 DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 107-108. 
 	342 
 	4.10.2 Sekulární apoštolové a 7 M 
 	Pro ovládnutí společnosti Wagner rozpoznává důležitost tzv. „sekulárních apoštolů“, jejichž 
 	působnost nalézá v sedmi oblastech, kam krom 1. rodiny a 2. náboženství, patří 3. byznys, 4. 
 	věda, 5. školství, 6. vlády a 7. média. Každá z těchto sedmi sfér by měla být ovládána 
 	sekulárním apoštolem. Jedná se přitom o specifický druh apoštolů, kteří patří k tzv. 
 	„prodloužené církvi1422“, která se nachází v sekulární oblasti pět dní v týdnu, zatímco tzv. 
 	„počáteční církev1423“ se schází v neděli a do její sféry náleží církevní apoštolové. Oba druhy 
 	apoštolů pak mají naplňovat etické standardy kladené na starší dle 1 Tim 3,1-7 a zároveň se 
 	těšit úřadu apoštola dle 1 K 12,28. A nejen to, musí umět rovněž ve své oblasti „uvést řád“ a 
 	dosazovat vedoucí dle Tit 1,51424. Wagner výslovně uvádí, že sekulární apoštolové musí tyto 
 	sféry, tedy rodiny, náboženství, byznys, vědu, školství a média podřídit vládě církve1425. 
 	Tato Wagnerova vize, známá jako „7 M“ neboli „mandát sedmi pahorků1426“, byla 
 	zpopularizována apoštolem Lance Wallnauem, který je zároveň lektorem elektronicky 
 	zabezpečené „7 M Univerzity“ a provádí v daných oblastech výcvik1427. Podle Wallnaua 
 	působení ďábla v ponebeských oblastech vede k hodnotové krizi a korupci u vládnoucích elit 
 	a tím i selhání demokracie. Církev by proto u těchto elit měla obnovit biblické hodnoty. To se 
 	uskutečňuje ve dvou oblastech: První je kvantitativní a spočívá ve sklizni duší, skrze kázání a 
 	druhá je kvantitativní a spočívá ve vyučování národů1428. 
 	Přesto ani zde nejde o zcela originální postřehy. Na podobném principu pracují dominionisté 
 	a rekonstrukcionisté v „Coalition of Revival“, kteří získali vlivné postavení mezi americkými 
 	evangelikály již od osmdesátých let a jejich vliv je vedle charismatiků zřejmý do dnešních 
 	dnů1429. V médiích pak bývá často zdůrazňováno, že z rukou Wagnerových apoštolů přijali 
 	pověřeni například Sarah Palinová a Rick Perry. Jedná se o informace ze stránek, které zřejmě 
 	natolik znepokojily Wagnera, že žádal o přímluvné modlitby1430. 
 	
 	1422 Wagner používá termín „extended church“. 
 	1423 Wagner používá termín „nuclear church“. 
 	1424 Wagner, Charles Peter. The Church in the Workplace, s. 32-33. 
 	1425 „Apostles are distinguished from other leaders, more than anything else, by their God-given authority. As I already 
 	mentioned, apostles have the authority to establish the foundational government of the church within an assigned sphere of 
 	ministry. The spheres of ministry within the workplace would include family, religion, business, government, education, arts 
 	and media. Each of these of course could be subdivided, but we need to be looking for apostles within each of the seven 
 	spheres. Perhaps a few workplace apostles could function in more than one of these spheres, but not many“. In. Tamtéž. 
 	1426 Srv. Zj 17,9. 
 	1427 About Us: Lance Wallnau. 
 	1428 Lance Wallnau Explains The Seven Mountains Mandate.  
 	1429 MARTIN, William C. With God on our side.  
 	1430 TABACHNICK, Rachel. Why Have the Apostles Behind Rick Perry's Prayer Rally Been Invisible to Most Americans? 
 	343 
 	4.10.3 Kritika učení o církvi a státu 
 	V samotném závěru této práce porovnejme celou konstrukci NAR s Lausannským 
 	prohlášením, ke kterému se v drtivé míře sbory, alespoň v ČR, vyhovující Wagnerově 
 	klasifikaci NAR, hlásí. Eschatologie, zde ve zkratce obsažená, poměrně jednoduchým a 
 	srozumitelným jazykem deklaruje: 
 	„Věříme, že období mezi Kristovým nanebevstoupením a jeho novým příchodem musí 
 	být naplněno misijní činností Božího lidu, který nemá právo tuto činnost ukončit dříve, 
 	než nastane konec. Také si připomínáme jeho varování, že přijdou falešní kristové a 
 	 falešní proroci jako předchůdci konečného antikrista. Proto jako pyšný, sebevědomý 
 	 sen odmítáme představu, že by člověk byl schopen vybudovat ideální poměry na zemi.  
 	Naše křesťanská jistota spočívá v tom, že Bůh dokončí své království, a my tento den 
 	vyhlížíme s velkým očekáváním; vyhlížíme nové nebe a novou zemi, kde bude 
 	spravedlnost a kde bude Bůh panovat navěky. Zatím se znovu vydáváme do služby 
 	Kristu a lidem v radostné poddanosti jeho vládě nad celým naším životem.“1431 
 	Pokud vládní holismus NAR v oblasti církve a státu srovnáme s pojetím v klasickém 
 	letničním hnutí, můžeme nahlédnout, že jde o střet dominionismu s klasickým luteránským 
 	dualismem. 
 	„Role vlády a politiků je odlišná od role církve. Jak církev, tak vláda jsou instituce 
 	ustanovené Bohem (Ř 13,1-7) a měly by se vzájemně respektovat, ale je podstatné, 
 	aby ani jedna z nich nepřekročila roli, která jí byla určena. Obě slouží Božím cílům 
 	rozdílnými funkcemi … I když Assemblies of God jako organizace rozpoznává své 
 	povolání a i nadále se vyvaruje od překročení svého úkolu k politickým záležitostem, 
 	zároveň se nevzdá své zodpovědnosti rozhodně vystupovat proti nemorálním zákonům 
 	a oponovat legislativě, která jasně popírá Písmo.“1432 
 	Pasáž Zj 11,5, která se má podle Wagnera uskutečnit již zde, na zemi, a to v nedaleké 
 	budoucnosti, je zde shledána jako (možná i nebezpečná) utopie: 
 	„Boží království a království tohoto světa existují v současnosti vedle sebe. Tato 
 	království ovšem nemohou být jedna a tatáž, dokud se Kristus nevrátí a z království 
 	tohoto světa se nestane "království našeho Pána a jeho Mesiáše" (Zj 11,15).  Boží 
 	 království může fungovat v rámci současných politických systémů, ani nemůže být 
 	
 	1431 Lausannská smlouva. 
 	1432 Political Issues. 
 	344 
 	s nimi ztotožněno. Věřící nesou evangelium království do světa, aby si jednotlivci 
 	mohli dobrovolně zvolit panství Ježíše Krista.“1433 
 	A naposledy zacitujme ještě letničního děkana Korejské letniční univerzity, Johna Stetze: 
 	„Církev se nemá snažit o to, aby převzala vládu nad národem nebo aby jej ovládla. 
 	Takový postup není v souladu s modelem, který církvi dala hlava: Ježíš nikdy nechtěl, 
 	aby se církev zpolitizovala. Ve středověku se církev snažila vládnout nad národy, a 
 	výsledkem byla odpadlická lidská organizace, která ztratila duchovní moc a spojení 
 	s hlavou. Středověcí vůdci se již pokusili o to, oč se v současné době pokoušejí proroci 
 	Království nyní. Tento pokus však byl neúspěšný a bude neúspěšný i nyní, protože není 
 	z Boha.“1434 
 	4.11 NAR a Česká republika 
 	V ČR se k NAR hlásí prakticky veškeré charismatické církve. Apoštolská církev, kterou bylo 
 	ještě v devadesátých letech možné považovat za letniční, přijala NAR skrze službu 
 	argentinských apoštolů. Toto učení se zřejmě projevilo i tím, že AC přijala Řád církve, kde je 
 	apoštolský úřad explicitně formulován1435. Dále je to Církev bez hranic, která je podle 
 	Dittricha, „církev v církvi“ v rámci AC a její představitel bývá nazýván apoštolem1436. 
 	Klasickou charismatickou denominací je Církev křesťanská společenství. Její bývalý senior 
 	stál mnoho let v ČR ve službě národního apoštola s naddenominační službou, je významným 
 	popularizátorem NAR v ČR, autorem mnoha článků a dvou monografií o apoštolské službě a 
 	
 	1433 Kingdom of God. 
 	1434 STETZ, John. Svrablavé uši, 91. 
 	1435 „Apoštolská církev (naše denominace) rozeznává apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele jako duchovní vůdce, 
 	které Bůh postavil do duchovních úřadů na úrovni Rady Apoštolské církve, oblastních rad a sborových staršovstev. 
 	Rozhodující důležitost apoštolů (řec. apostoloi) je zdůrazněna v oddílu Ef 2,20 (NS), podle něhož jsme „byli … vybudováni 
 	na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ Apoštolská církev si je vědoma rozdílu mezi 
 	prvními apoštoly Ježíše Krista a novodobými apoštoly. Na rozdíl od svých biblických předchůdců dnešní apoštolové ani 
 	neviděli Krista, ani nenapsali Písmo. Označení „apoštol“ v Apoštolské církvi používáme na základě podobnosti s prvními 
 	apoštoly. Tato podobnost spočívá ve zvláštním daru vůdcovství projevujícím se uprostřed Božího lidu. Podobně jako v 
 	prvotní církvi jsou i apoštolové naší církve svědky života a učení historického Ježíše, a obzvláště svědky jeho smrti a 
 	vzkříšení (L 24,48; Sk 2,32). Pro splnění tohoto důležitého úkolu jim bylo podle J 14,26 (NS) dáno zvláštní zaslíbení: “Ale 
 	Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.” 
 	Apoštolové slouží jako učitelské autority Apoštolské církve, které předávají a obraňují Boží zjevení. Apoštolský úřad není 
 	výsledkem služebního postupu ani žádného lidského úsilí. Úřad apoštola u jednotlivých vůdců, dříve než bude veřejně 
 	ohlášen, musí být zkoumán a akceptován na úrovni Rady církve“. In: Řád apoštolské církve, s. 13. 
 	1436 „Moje role v RC je spojená s mým povoláním, které jsem přijal od Boha. Lidé okolo mě ho nazývají různě: počínaje 
 	misijním pracovníkem až po apoštola, přes evangelistu, pastora atd. Možná nevím, jak se moje služba přesně nazývá, ale vím, 
 	že mě Bůh povolal zakládat nové sbory a burcovat církev k tomu, aby dělala totéž.“ In: Rozhovor se Stanislavem Bubikem, 
 	členem Rady církve a seniorem Západočeské oblasti. In: BARTÍK, Jiří. Rozhovor se Stanislavem Bubikem, členem Rady 
 	církve a seniorem Západočeské oblasti. 
 	345 
 	je i překladatelem knih s apoštolskou tématikou od Golla, Frangipana a Vincenta1437. Patří 
 	sem i Jednota bratrská, kde již léta stál v čele. tzv. „velké stránky“ její současný biskup, který 
 	chtěl na základě zjevení, které vyčetl z mraků, sloučit KS a JB1438. Poté, co se JB stala plně 
 	charismatickou církví, nabízí JB asociační dohody směrem k jiným denominacím, jimž tímto 
 	nabízí apoštolské vedení1439. Z nově registrovaných církví jsou to Slovo života, už od 
 	devadesátých let uznávající apoštolát Ulfa Ekmana nebo další z denominací hnutí Víry jako 
 	Církev živého Boha, Církev Nová naděje a Církev víry. Poslední z nich je příbuzná církvi 
 	Křesťanské společenství Milost na Slovensku1440, která neobdržela registraci z důvodu 
 	porušování zákona o náboženské svobodě, a tato uznává apoštolát učitele Víry Sándora 
 	Németha1441. Lokální charakter apoštolské vize je možné pozorovat i ve sboru Církve bratrské 
 	v Litvínově, v jejímž čele řadu let stál člen Užšího výboru KMS1442. 
 	Zřetelně se tato orientace projevuje i u množství paracírkevních organizací, které si vytkly za 
 	cíl školit a směřovat především církevní vedoucí z jiných církví. Patří sem tradičně KMS, 
 	jejíž představitelé usilovali o sloučení denominací v ČR na základě regionálního uspořádání 
 	
 	1437 Více o této problematice je se možné dočíst v publikaci FRANC, Aleš. Charismatická církev sjednocení? nebo DRÁPAL, 
 	Dan. Ze života: 5. pastýřský list. Mezi představiteli KMS a CB se pak ohledně apoštolské služby vedla tři dílčí jednání 
 	(20.5.1999, 9.6.1999 a 7.9.2000), ze kterých existuje veřejný zápis, který je odkazován například ze stránky: Biblická 
 	apologetika: Ohlasy. Dostupné z: http://www.apologet.cz/?q=content/category/16-ohlasy/page/3. 
 	1438 „Chci vám napsat jen čistou pravdu. Tehdy v červnu, když jsem se dostal mimo svoje smysly, jsem se na krátkou dobu 
 	ocitl v ponebeské oblasti. Tam jsem zažil řadu obrazů a úkazů, z nichž některé začínám chápat až nyní. Jeden z nich mě 
 	vypadl z paměti, ale když jsem před týdnem jel autem do Prahy, najednou mě zasáhl blesk jakoby z nebe. Musel jsem auto 
 	zastavit a chvíli počkat . V té chvíli se mi vybavil jeden z obrazů, které jsem viděl už v červnu ve Švédsku a na který jsem 
 	zapomněl. Vypadal asi takto : Z tavící pece se valila ze dvou stran žhavá láva, nejprve dlouhou dobu tekly ty proudy vedle 
 	sebe a pak se slily v jeden proud. (Když jedete po čtyřproudové dálnici a slunce vám svítí na mokrou silnici, můžete spatřit 
 	jak se v dálce ty proudy slévají dohromady. To je to co jsem spatřil i já a navíc mraky nad silnicí vytvořily takové podivné 
 	 úkazy, že spolu se zářícím sluncem, jež se opíralo do těchto prapodivných tvarů, ve mně vyvolaly tento zážitek, jenž poprvé 
 	proběhl v mém vědomí, když jsem ležel bez sebe v nemocnici v Karlskoge. A pak ke mně Pán promluvil, když jsem se tam 
 	na kraji té silnice tiše modlil. "To co jsi viděl teď je mojí vůlí, aby se stalo ve vaší zemi. Již jednou jsem dal vaší zemi 
 	příležitost, aby boží děti, které mě milovaly, nalezly k sobě cestu a spojily se. Bylo to v první polovině tohoto století, ale 
 	nevyužily čas mého navštívení. Dávám vám proto tuto příležitost ještě jednou. Chci, abyste se spojili s Křesťanskými 
 	společenstvími a vytvořili tak jednotu Božího lidu jako demonstraci Božích dětí milujících má přikázání proti všem temným 
 	duchovním silám rozdělujícím vaše národy a ničící rodiny, společnosti a člověka samého. Tato jednota, kterou vytvoříte bude 
 	pro mne znamením, že milujete jeden druhého a stojíte při sobě a já vyleji svého Ducha na vaši zemi ještě více než dosud".“ 
 	In: RUCKÝ, Evald. Naléhavé sdělení k modlitbám! In: RUCKÝ, Evald. Naléhavé sdělení k modlitbám. 
 	1439 GONDÁŠ, Jáchym. Kočka leze dírou, apoštol oknem… 
 	1440 „Najnovšou správou posledného obdobia je registrácia Církvi víry v Českej republike. Je to cirkev, s ktorou sme úzko 
 	spätí – niektorí z jej služobníkov boli dokonca vyslaní zo Slovenska. Je smutné, že existuje diametrálny rozdiel v pohľade na 
 	prácu a pôsobenie letnično-charizmatickej cirkvi v Česku a na Slovensku. Kým v Čechách trvala registrácia niekoľko 
 	mesiacov, na Slovensku sa ťahá už šiesty rok. Registrácii Církvi víry nezabránilo ani to, že si české ministerstvo kultúry 
 	vyžiadalo zo Slovenska materiály týkajúce sa registrácie CKSS. Český znalec (riadny súdny znalec, nie účelovo a 
 	jednorazovo vybraný, ako v našom prípade) zaiste nad postupom kompetentných na Slovensku len krútil hlavou. 
 	Gratulujeme Cirkvi víry a prajeme slobodný rozvoj pri šírení evanjelia Ježiša Krista“. In: KŘÍŽ, Jaroslav (2012). 
 	Pokračujeme. 
 	1441 Více o této problematice pojednává monografie ONDRÁŠEK, Martin Ľubomír. Neocharizmatické hnutie na Slovensku. 
 	1442 „Apoštolská vize. Dáli se to takto nazvat není to náš výmysl, ale tuto věc přinesl bratr Gunther Geier před mnoha lety. 
 	Znova se zatím skrývá nepochopení. Nejde totiž o potřebu panovat nad krajem, jak si možná myslíte, ale o břemeno pomoci 
 	v kraji. Věřte nám, že by bylo jednodušší a snazší sloužit jen svým soukmenovcům, kteří s námi sympatizují než zápasit za 
 	proměnu kraje. Častokrát je to na úkor rodin, sboru i fyzického a psychického zdraví..“ In: ŠIMMER, Petr, Libor TROUSIL a 
 	Jaroslav ŠMAHEL. Reakce starších sboru CB Litvínov na otevřený dopis. 
 	346 
 	Božího lidu v ČR1443. Dále je to KAM Danna Spadera, který se hlásí k Wagnerovi a šíří 
 	myšlenky NAR skrze své semináře. KAM školí především vedoucí mládeží a představitele 
 	církví. V poslední době šíří myšlenky NAR i Evangelikální aliance, v jejímž čele mají 
 	charismatici prominentní postavení. Tato spolupořádá každoroční charismatické konference, 
 	kde vystupují lidé jako Goll nebo Vincent a nabízí školení od nadnárodních koučů jako 
 	Christian Schwarz, kteří rovněž mají kořeny ve Wagnerově hnutí církevního růstu nebo 
 	podporují manažerské kurzy Wagnerova spolupracovníka a experta na církevní růst Johna 
 	Maxwella. A je to samozřejmě IHOP Mika Bickla, který za účelem jednoty a ovlivnění 
 	společnosti otevřel v Praze mezinárodní dům modliteb (IHOPP) a jsou to i různá hnutí a 
 	iniciativy jako „Železná berla“ nebo „hnutí Orlů“ a různé prorocké týmy a prorocké školy, 
 	někdy situované do rámce církví. 
 	
 	1443 Více o této problematice pojednává monografie FRANC, Aleš. Charismatická církev sjednocení?  V posledních několika 
 	letech, ačkoliv KMS vydala stěžejní Wagnerovu knihu Teritoriální duchové, lze ovšem pozorovat určité vychladnutí vztahu 
 	vůči americké NAR. Ačkoliv se Drápal netají sympatiemi k Wagnerovi, občas s ním ve své knize nesouhlasí vzhledem k jeho 
 	touze po ovládnutí společnosti. Na stránkách Života víry občas probleskne například noticka, že okolí Wagnera straní 
 	replacementarismu, což je zřejmě způsobeno tím, že tato doktrína je v přímém rozporu se stěžejním učením křesťanského 
 	sionismu Dereka Prince, který je stále „nekorunovaným princem“ českých charismatiků. Jindy se objeví kritika 
 	„apoštolských modliteb“, které mají privilegovat postavení apoštola ve vztahu k Bohu apod. Dokonce Lukáš Targosz se 
 	podivil nad Wagnerovou „inaugurací“ Todda Bentleyho. In: Lakelandské probuzení, s. 13-15. 
 	347 
 	5 Závěr 
 	V první kapitole byla představena NAR v souvislosti s ontologickým vývojem jejího hlavního 
 	představitele, profesora Petra Wagnera. Druhá kapitola pak zevrubně popsala historii a 
 	specifické body věrouky v hnutích, z nichž NAR vychází a ke kterým se hlásí. Mnozí 
 	z představitelů těchto hnutí se pak v kruzích NAR pohybují a těší se zde apoštolskému úřadu. 
 	Třetí kapitola nabídla náhled systematické teologie na hlavní body, ve kterých se nacházejí 
 	klíčové sloupy teologických konstrukcí NAR. Kapitola se snažila akcentovat především 
 	takové systémy, které jsou pro NAR specifické, identické nebo alespoň parciálně shodné, 
 	případně takové, které jsou vhodné pro komparaci rozdílností s NAR. Poslední, čtvrtá 
 	kapitola, naznačila komplexnější syntézu dílčích učení těchto historických hnutí. 
 	Systematizovala je a poskytla komparaci s klasickým pentekostalismem. V důsledku 
 	porovnání těchto informací lze nahlédnout, že klasický pentekostalismus a nezávislé 
 	charismatické hnutí, včetně NAR, vycházejí z rozdílných teologických systémů. 
 	Zjednodušeně, nicméně poměrně zřetelně se dá říci, že tyto systémy se odlišují v několika 
 	základních rovinách systematické teologie: antropologii, démonologii, christologii, 
 	soteriologii, eklesiologii, uspořádání společnosti a konečně v eschatologii. 
 	Tab. č. 3 Srovnání teologie klasického pentekostalismu a NAR 
 	Teologický atribut 
 	Klasický pentekostalismus 
 NAR 

 Antropologie 

 	Přirozenost lidská 
 	Theosis1444 
 	Démonologie 
 	Satan jako zloděj a lupič 
 	Satan jako právoplatný vlastník 
 	Christologie 
 	Plnost Božství1445 
 	Kenosis1446 
 	Soteriologie 
 	Teorie zástupného potrestání 
 	Teorie výkupného ďáblovi 
 	Eklesiologie 
 	Presbyterně synodní 
 	Episkopální1447 
 	Eschatologie 
 	Dispenzacionalismus 
 	Postmilénialismus1448 
 	Církev a stát 
 	Dualismus 
 	Holismus 
 	Je přitom nutné zdůraznit, že tato klasifikace nepochází, až na výjimky1449, od autorů NAR, 
 	ale je odvozena z komparace s těmito systémy, jak bylo popsáno ve třetí kapitole. 
 	
 	1444 Podle kritiků hnutí se ovšem nejedná o řeckou teosis, ale o kultickou deifikaci, která vychází z gnostických spekulací 
 	1445 Letniční ovšem připouštějí kenosis, která se týká především omezení Boží slávy a Božích skutků, nikoliv však samotné 
 	služby Krista, demonstrující jeho Božství. 
 	1446 Jedná se o velmi extrémní pojetí, které po stránce funkcionalistické christologie tvrdí, že Ježíš po své inkarnaci vůbec 
 	nesloužil jako Boží Syn, ale jen jako charismatik. 
 	1447 Jedná se o principy episkopalismu, které lze najít v apoštolském modelu. 
 	1448 Někdy jde o směs postmilénialismu a dispenzacionalismu, protože charismatické hnutí je velmi pozitivně orientováno 
 	vůdci Izraeli a očekává jeho obnovu na etnickém principu na jeho historickém území a akceptuje sionistické projekty. 
 	Typickým projevem tohoto eschatologického dualismus je výklad 37. kapitoly proroka Ezechiele, které charismatici, zejména 
 	od dob Dereka Prince, vztahují dispenzacionálně na etnický Izrael a postmiléniálně  na církev resp. na charismatickou 
 	obnovu. 
 	348 
 	Co se týká hodnocení samotné NAR, pak hodnotící úsudek je ponechán na čtenáři samotném. 
 	Tato práce není pojata z pohledu apologetiky, ale ani z pohledu religionistiky. Vytkla si za cíl 
 	být kritickou teologickou reflexí z pohledu komparativní eklesiologie. Přesto je na místě zde 
 	učinit určitý kvantitativní výčet komplexních, nejen teologických specifik. 
 	NAR je jistě nanejvýš pozoruhodným fenoménem na poli křesťanství a potažmo 
 	celosvětového náboženství. Je jevem globálním, nikoliv jen severoamerickým, který dokázal 
 	vstřebat mnoho podnětů a tradic, tvůrčím způsobem je zpracovat a formovat do teologicky 
 	kompaktního systému. Génius loci Fullerova teologického semináře v Pesadeně v USA, 
 	zejména pak oddělení církevního růstu pod "supremací" téměř renezančního teologického 
 	polyhistora profesora Wagnera, tak dal zrod unikátnímu systému, který si začal dobývat 
 	respekt jak prostých kazatelů, tak akademických teologů. Wagner se chopil dynamiky 
 	pentekostalismu, odstranil jeho negativní eschatologii dispenzacionalismu a realisticky 
 	předefinoval postmiléniální eschatologický utopismus. Překonal štěpení charismatického 
 	kongreagacionalismu a nahradil jej rezistentním apoštolským „episkopátem“. Odstranil 
 	hašteřivost grémií a vložil vládu do rukou dynamických jedinců. Ukázal pak církvím na 
 	společného nepřítele, satana, jehož moc je třeba převzít, porazit a svrhnout jej, a dobýt tak 
 	zpět Adamův ztracený ráj. Pro tuto vizi dokázal sjednotit sbory ve městech a dále v regionech 
 	různých konfesí z různých zemí. Ve jménu záchrany ztracených neváhal převzít manažerské 
 	techniky řízení lidských zdrojů a využít k tomu veškerého lidského potenciálu, nápadů a 
 	strategií. Nakonec instaloval apoštoly jak do církve, tak do sekulární sféry a požehnání NAR 
 	dostal i prezidentský kandidát USA Rick Perry. Wagnerem projektované evangelizace 
 	v Argentině se staly výkladní skříní neo-pentekostalismu a odtud se Wagnerovy doktríny a 
 	strategie rozšířily i do skeptického tábora evangelikálů v Evropě. 
 	Velikáni jako Rick Warren, Carlos Annacondia, v ČR známý kouč Christian Schwarz1450, ti 
 	všichni Wagnerovi vděčí za mnohé a hrdě se hlásí k jeho odkazu. Programy České 
 	evangelikální aliance, jako například Přirozený růst sboru, semináře Křesťanské akademie 
 	mladých, každoroční Ledership summit v Hradci Králové, zde všude, ať přímo či nepřímo, je 
 	vidět Wagnerova otcovská ruka. Přesto je samotný Wagner v ČR nedoceněn a jeho knihy se 
 	prakticky nevydávají. Výjimkou je tradičně Křesťanská misijní společnost, která krom 
 	
 	1449 Jak již bylo uvedeno v první kapitole, Wagner se hlásí k dominionismu, který je chápán jako součást postmilénialismu a 
 	rovněž odmítá dualismus v pohledu na církev a stát. 
 	1450 „Služba našeho institutu je založena na základních myšlenkách osobností jako Donald McGarvan, C. Peter Wagner, Win 
 	Arna a další… Stavební prvky, kterými nás vybavilo hnutí za růst církve, si stále uchovávají svou platnost i v novém 
 	myšlenkovém systému.“ In: SCHWARZ, Christian A a Christoph A SCHALK. Přirozený růst církve,  s. 212 .  
 	349 
 	záplavy titulů Dereka Prince, Wolfharda Margiese, Kennetha Hagina nebo Ricka Joynera, 
 	vydala Teritoriální duchy. A pak samozřejmě Církev bez hranic, která přeložila řadu 
 	Wagnerových článků a ukázek z knih, neboť na Wagnerově teologii v podstatě stojí. 
 	Přesto se na adresu NAR ozývá stále zřetelněji sekulární i církevní kritika. Publicisté a 
 	žurnalisté nevěří apoštolům NAR, že jejich primárním cílem nejsou osobní a politické ambice 
 	a jsou velmi citliví na slovní spojení jako „mandát domina“, „apoštolská vláda na pracovišti“, 
 	„transformace společnosti“, „převzetí moci“ apod. Z církevních kruhů pak zejména letniční, 
 	kalvinisté a fundamentalisté vytýkají NAR satanocentrismus evangelia, triumfalismus nebo 
 	autoritářství apoštolů. Letniční poukazují na náhražky Boží moci nebo dokonce démonismus, 
 	fundamentalistům obvykle vadí nedostatek sekulární separace a kalvinistům tradičně vadí 
 	opomenutí Boží svrchovanosti a nahrazení Boží vůle lidskými technikami. 
 	Jak se domnívají někteří badatelé, NAR dokáže, zřejmě implicitně, využít náboženského 
 	cítění v zemích třetího světa. Konkrétně touhy po zázracích, víru v teritoriální duchy a jejich 
 	svazování, modlitby za fotografie a části oděvů lidí, což je běžnou praxí voodoo. Apoštolové 
 	NAR umí nepřímo svými modlitbami vyvolat zlatý prach z nebe nebo měnit rtuť ve zlato 
 	v zubním amalgámu. Jindy se, ovšem sporadicky a výjimečně, objevují na shromážděních 
 	diamanty, andělé operují lidi, což může být vhodná alternativa psychochirurgie. Domnívám 
 	se, že by tento spirituální, nikoliv dogmatický, přesah mohl být i odrazovým můstkem 
 	k mezináboženskému dialogu a uskutečnění cílů ekumenismu v jeho nejvnitřnější podstatě, a 
 	to je hledání společného průniku světových náboženství a kultů v duchu setkávání 
 	náboženských představitelů v Assisi. Otázku, zda je tento vývoj zdravý, ponechme nyní 
 	stranou. 
 	Je ovšem třeba položit si i jiné, závažnější otázky. V této souvislosti je nutné brát vážně i 
 	samotné výroky stoupenců NAR, jako je Pierce, který si váží Wagnera za jeho zásadní změny 
 	v paradigmatech chápání křesťanství. Toto prohlášení je třeba nahlížet i v souvislosti 
 	s Joynerem, podle něhož v budoucnu již nikdo nebude tuto obnovu porovnávat s apoštolskou 
 	církví1451 nebo s Bicklem, který v roce 1986 sdělil, že lidé budou již za dvacet let chápat 
 	křesťanství diametrálně odlišně1452. Zbývá tedy otázka, zda skutečně nemají tito apoštolové a 
 	proroci pravdu a zda se ve skutečnosti nejedná o něco, co s původním křesťanstvím již nelze 
 	
 	1451 JOYNER, Rick. Vize o velké žni, s. 64–66. 
 	1452 „I believe that God is going to renovate the entire understanding of what Christianity is in the nations of the Earth. I 
 	believe that the way that 99 per cent of us across the world as believers understand Christianity, in 20 years there will be a 
 	totally different understanding of what Christianity is from what it is right now. I believe the understanding of it, the standard 
 	of life and the expression of Christianity as we know it, I believe God is going to restore it in the Earth in this generation“. In: 
 	BICKLE, Mike. Overview of Corporate Long Term Vision. 
 	350 
 	srovnat. Neboli, jedná se ještě vůbec o křesťanství tak, jak jej známe a jak mu po staletí 
 	rozumíme? Mýlila se po celou tu dobu církev? Opravdu musel přijít až Wagner, aby vše 
 	vysvětlil? A pokud je něco nového, musí to nutně znamenat, že jde o něco lepšího jen proto, 
 	že se zde dokáže shromáždit více stoupenců? Souhlasili by dnes apoštolové s Wagnerovým 
 	pragmatismem? Mnozí tradiční a konzervativní křesťané si rovněž kladou řadu otázek. 
 	Například, zda hnutí, které ztotožňuje člověka s Bohem a naopak vidí mesiášskou službu 
 	Ježíše z Nazareta výhradně v intencích služby pouhého člověka, může být shledáno 
 	pravověrným? A to vše je umocněno tím, slibuje-li hnutí chopit se sekulární moci a za pomocí 
 	armády militantních křesťanů umlčet všechny odpůrce. Některým to až příliš evokuje více 13 
 	a 17 kapitoly z knihy Zjevení1453. To jsou všechno otázky, které si dnes musí nutně klást 
 	každý teolog, který chce zůstat v obraze nejen historického, ale i současného a budoucího 
 	vývoje křesťanského dogmatu. Vizi apoštolů s mocí jednat za církev a apoštolů, kteří se 
 	chápou vlády v sekulárním prostředí, stojí za to konfrontovat i s pohledem české reformace. 
 	Je dobré v této souvislosti promyslet například Čtyři pražské artikuly, které zapovídají 
 	panování kléru, a nevadnoucí Husův odkaz, který zastával konciliarismus. Nastal vskutku čas 
 	překonat učení všeobecném kněžství a nahradit je vykazatelností nevoleným a prakticky 
 	neodvolatelným apoštolům? 
 	V každém případě je NAR zatím ve vývoji a na mnohá teologická komplexní zpracování, 
 	zejména v Evropě, si ještě počká. Domnívám se, že tato práce poskytla relevantní materiál a 
 	snažila se jej zpracovat tak, aby bylo možné nahlédnout teologické základy hnutí, které 
 	vychází z jedné z nejstarších a všemi konfesemi odmítnuté teologické koncepce, a to je teorie 
 	výkupného ďáblovi. Všechny ostatní disciplíny NAR jsou pak pevně zakotveny v tomto, 
 	řečeno slovy Wagnera, teologickém paradigmatu. 
 	Tato práce si svým způsobem činí ambice být ucelenou informací o historii a teologii 
 	v současné době nejrychleji rostoucího křesťanského hnutí NAR v rozsahu, který ve své 
 	komplexnosti zatím nebyl takto zpracován. Jako jednotící prvek zde nachází soteriologický 
 	koncept „teorie výkupného ďáblovi“, který shledává jako nosný princip ortopraxe celého 
 	nezávislého charismatického hnutí. Tato teorie však byla jak v histori, tak současné teologii 
 	hlavních proudů křesťanských církví většinou shledána jako neortodoxní. 
 	
 	
 	
 	1453 Podobné otázky se kladl například Albert Dager v knize „Vengeance is ours“ již počátkem devadesátých let ve spojení 
 	s dominionismem. 
 	351 
 	Jmenný rejstřík 
 A 

 	Abelárd………………………………………………………………….…………………………….214, 216, 219 
 	AGEE, Ann……………………….…………………………………….……………………………………….333 
 	AJAH, Thompson…………………………………….…………………………………………………….263, 264 
 	AKVINSKÝ, Tomáš……………………………………………….………………..………….……………….219 
 	ALCALA, Augustin…………………….……………………..……………….…….…………………….192, 333 
 	ALLEN, Asa Alonso…………………………………….…………………….……. 26, 87-89, 161, 316, 368, 374 
 	Ambrož z Milána……………….…………………………………………………….………………………….214 
 	ANDERSON, Allan. …………………………………………………………………………69 158, 162,162, 368 
 	ANDERSON, Justice C.. …………………………………………………………….……………………147, 369 
 	ANDERSON, Robert Mapes……………….………………………………………….………………………….71 
 	ANNACONDIA, Carlos…27, 137, 151, 156, 159, 160, 162, 171-175, 254, 261, 267, 285, 288, 297, 326, 331, 
 	369, 391 
 	Anselm…………………………………………………….…………………………….………………….214-215 
 	ANTTURI, Kai……………………………………………………………………………………….133, 281-282 
 	ARELLANO, Gustavo ……………………………………………………………………………………181, .369 
 	ARCHER, Kenneth J. …………………………………..…………………………………………………….94-95 
 	ARNOTT, John…………………………………….……………………………………….142, 187-188, 193, 391 
 	ATKINSON, William. ………………..…………………………………………………….   16, 261, 280-281, 369 
 	ATTER, Gordon Francis…………………………………………………………………………………….70, 369 
 	Augustin z Hippo…………...…………………………………….……………….70, 219, 222, 225-226, 246, 260 
 	 
 B 

 	BARON, Bruce………………………………………………………………………………………………….117 
 	BARRAT, T. B. ………………………………………………………………………………………………….76 
 	BARTH,   Carl. ………………………………………………………...…………………………………….39, 247  
 	BARTLEMAN, Frank……………………………………………………………………………………….77, 370 
 	BASHAM, Don…………………………………………………………………………….111, 117, 119, 122-123 
 	BAXTER, Ern……………………………………………………………81, 85, 101, 113-114, 117, 119, 388, 396 
 	BEALL, Lee………………………………….………………………………………………………………….101 
 	BEALLOVÁ, Myrtle………………………………………..……...……………………………………98-99, 101 
 	BESHIRES, James……………………………...……………………………………………………….26, 89, 370 
 	BELOTTI, Emil………………………………………………………...………………………………….227, 370 
 	BENNET, Denis……………………………………………...…………...…………………….105, 111, 114-115 
 	BENNETOVÁ, R. ……………………………………………………………...……………………………….190 
 	BENTLEY, Todd……………….………….…92, 169, 188, 193, 197, 199, 338, 346, 370, 373, 383, 389, 397 
 	BERKHOF, Louis……………………………………………………………………………..………214-220, 370 
 	352 
 	BERNAL, Dick……………..…………………………………………………………………………………….28 
 	BICKLE, Mike…………………………185-186, 192-196, 199, 206, 211-212, 253, 291, 293, 295, 349, 370-371 
 	BLOESCH, Donald G. …………………………………………………………………………………….224, 371 
 	BLOMBERG, Craig Sung ……………………………………………………………………………222, 225, 371 
 	BLUMHOFFER, Edith……………………………………………………..……………………………73-74, 371 
 	Bonaventura………………………………………………………………………………………….………….219 
 	BONNKE, Reinhard………………….…………………………………………………….……165-166, 288, 373 
 	BOORSTEIN, Michelle………………….……………………………………………………….…………55, 371 
 	BOOTH-TILLIN, Tricia……………………………………………….15, 101, 192, 201, 204, 206, 292, 371, 397 
 	BORNEMISSZI, Péter…………………………………..……………………………….…..………………….130 
 	BORNHÄUSER, Karl……………………………………………………..………………………….281-282, 371 
 	BOSWORT, F. F..………………………………………………………………………………..……………….82 
 	BOZE, M. ……………………………………………………………………………………………………….101 
 	BRANHAM, Wiliam…31, 69, 83-87, 92-93, 96, 101, 113, 144, 192-193, 195-196, 266, 276, 291-292, 298, 300, 
 	316, 332, 336, 371, 378-379. 387, 397, 400 
 	BRIGHT, Bill………………………………………..…….………………………………………………….23, 59 
 	BROWN, Candy Gunther…………………………………………………………………….……….165-166, 371 
 	BRUCE, Billy……………………………………………………………………………..……………….135, 371 
 	BRUCE,  Frederick Fyvie………………….………………………………………………………….243, 270, 372 
 	BUBIK, Rudlof. ……………..………56, 160, 166, 250, 277, 294, 296, 298-299, 303, 317, 329, 334, 370, 372 
 	BUBIK, Stanislav. ………………………………………………………………………………296, 316, 344, 370 
 	BUDISELIĆ, Ervin……………………………………………..……………………16, 32-33, 307, 309, 328, 372 
 	BUESS, Bob………………………………………………………………………………………………..114, 372 
 	BULTMANN, Rudolf…………………………………………………………….………………………………39 
 	BURGESS, Stanley... 69, 72, 86-87, 94, 106-107, 111-113, 115-117, 123, 131, 143, 146, 154, 157, 163, 185, 372 
 	BURNS, Cathy …………………………………………………………………………………………….168, 372 
 	BUSH, George……………………………………………………………….………………………………….312 
 	BUSH, Luis……………………………………………………………………………..…………………….29, 40 
 	 
 C 

 	CABRERA, Omar …………………………………27, 153, 156-158, 161, 169, 173, 253, 261, 326, 333, 377,391 
 	CAIN, Paul…89, 101, 106, 185-186, 189-190, 192-196, 198-190, 199, 202-206, 211, 291-292, 296, 298, 333, 
 	338, 368, 383, 388-390, 394, 396 
 	CALVIN, Jean………………………………………………………………………………38, 217, 259, 260, 261 
 	CANNISTRACI, Emanuel………………………………………………...…………………………………….121 
 	CAROTHERS, W. F…………………………………………………………………………………...…………75 
 	CARSON, D. …………………………………………………………………………………...……………….372 
 	CASEY, Sanchez……………………….………………………………………………………………….338, 373 
 	CERULLO, Morris………………………………………..………………….……………………….150, 157-158 
 	CLARK, Jonas Wiliam……………………………………………………..……………………………….76, 373 
 	353 
 	CLARK, Randy……………………………………………………………………………………….164, 186-188 
 	CLAUSSEN, Dane S. …………………………………………………………………..………………….179, 373 
 	CLINTON, Bill………………………………………………………………………………….196, 298, 300, 400 
 	COE, Jack……………………………………………………………………………….……………….82, 89, 382 
 	COKER, Matt………………………………………………………………..………….………………….180, 373 
 	Columba………………………………………………………………………………………………….……….93 
 	CONNER, Kevin……………………………………………………………………………………..………….101 
 	COOK, Philip L………………………………………………………………………………………..73, 293, 373 
 	COPELAND, Kenneth………………...…………122, 129, 132, 135-136, 142, 253, 278-279, 285-287, 290, 373 
 	CRAIG, Daniel………………………………………………………….………..……………………………….51 
 	CRAIG, Kirkby R.………………………………………………………..……………….……………….313, 374 
 	CROFT, Jim……………………………………………………………………….…………………………….130 
 	CROWDER, John………………………………………………………...………….……178, 180, 338, 374, 383 
 	CULLMAN, Oscar………………………………………….…………………………………………………….28 
 	CUNNINGHAM, Paul J…….……………………………………………………….….…………………..88, 374 
 	CUSIC, Don..………..…………………………………………………………………….………….179, 181, 374 
 	Cyprian……………………………………………………………………………….…………..………….12, 222 
 	Cyril Alexandrijský……………………………………………………..……………………………………….214 
 	Cyril (bratr Konstantina)………………………………………………………………..………………….……332 
 	
 D 

 	DAGER, Albert James………………………………………………………………..………13, 34, 193, 350, 374 
 	DARBY, Nelson J……………………………………………………………………………………………….226 
 	DAVIES, Wilma Wells……………………………….…..…………16, 149-150, 157-158, 11-162, 170, 326, 374 
 	DAWSON, John………………………………………..………………………………28, 328-329, 263, 265, 374  
 	DAYTON, Donald W.…………………………………………………………….……………….71, 77, 110, 374 
 	DEERE, Jack……………………………………………….…………………….186, 192, 196, 204-205, 292, 383 
 	DERSTINE, G.…………………………………………………………………….…………………………….101 
 	DITTRICH, Tomáš………………………………57, 120, 128, 176-177, 261, 285, 288, 298, 321, 344, 375, 379 
 	DOBSON, James…………………………………………………………………………………..…………….190 
 	DOLEŽEL, Jiří……………………………………………………………….……….……………………..45, 375  
 	DORAN, Reuven……………………………………………………………………………….……………….192 
 	DOWIE, Alexander J………………………………….……..………73-75, 78, 85, 192, 293, 316, 332, 338, 371 
 	DRÁPAL, Dan…16-17, 26, 64-65, 113, 126, 128, 193, 199, 235, 242, 244, 293, 295-296, 298-300, 313, 316-
 	317, 331, 341, 345-346, 375-376, 397 
 	DRILLING, David…………………………………………..…….…….………………………………………192 
 	DU PLESSIS, David……………………….………….…………………………..……….111, 114, 203, 303, 393 
 	DUPONT, Marc………………………………………...……………………………………………………….180 
 	DURHAM, William……………………………………..……………………….………………….………77, 167 
 	354 
 	DUSEN, Paul H. ………………………………………………………………………………………………….71 
 E 

 	EASTMAN, Dick…………………...…………………………………………………………………………….29 
 	ECKART, G. ……………………………….…………………………………………………………………….26 
 	EDWARDS, Johnatan……………………………………………………..…………………….…….…….71, 326 
 	EDWARDS, J. Christopher………………….……………..………….…………….…………..…………215, 376 
 	EISENHOWER, Dwight……………………………………..………………………………………………….298 
 	EKMAN, Ulf ……………….…….………….128-129, 133-139, 140-141, 203, 252, 254-255, 287, 345, 376, 397 
 	EMERSON, Ralph Waldo….……………………………..……………………………………….………….81-82 
 	ENNS, Paul……..…………………………………………………………………….214, 216-220, 226, 281, 376 
 	ENROTH, Ronald M. ………………………………………..…………………………………………….179, 376 
 	ERICKSON, Millard………….……………………………………………………………………………225, 376 
 	 
 F 

 	FARROW, Lucy………………………………………………………..…………………………………………75 
 	FAZEKAŠ, Ľudovít …………………………………………………………………………….239, 243, 249, 377 
 	FEE, Gordon…………………………………………………………….………………..……………………….60 
 	FILIPI, Pavel……………………………………………………………..…….…230-231, 234, 243, 324-325 377 
 	FINNEY, George………………………………………………………………………….……..…….72, 184, 326 
 	FLEK, Alexandr………….…………………………………………….……………….…………….289, 376, 388 
 	FLETCHER, John………………………………………………………….…………………………..…………72 
 	FRANGIPANE, Francis…………………………….……..….………192, 202, 208-209, 253, 292, 277, 336, 378 
 	FRANK, Ewald……………………………………….………………………..………………………….371, 378 
 	František z Assisi………………………………………………….……………………………..……………….70 
 	FREEMAN, Hobart…………………………………..………………………………………………………….132 
 	FREIDZON, Claudio…………………………56, 159, 164-167, 176-177, 187, 191, 202, 336-337, 373, 378, 393 
 	FRESTON, Paul ………………………………………………………………………..………………….162, 378 
 	FRISBEE, Lonnie…………………………….……..……………106, 178-180, 184, 190-191, 373, 385, 387, 392 
 	FRODSHAM, Stanley Howard ……………….…………………………….………………………………99, 378 
 	 
 	G  
 	GAINES, Jim………………………………..………………………………………………….……………….333 
 	GALTIERI, Leopoldo………………………………..………………………………….………………………152 
 	GARNDFELT, Jens…………………………………………………………………….……………………….129 
 	GEIER, Gunther……………………………………..………………….……………………………………….345 
 	GIMENEZ, Hector……………………………..………………..……………….150, 153, 162-163, 169, 177, 333 
 	GIMENEZ, John……………………………………………………………..………………………………….121 
 	GIRARD, Chuck……………..………………………………………………………………………………….181 
 	355 
 	GLAZIEROVÁ, Mary……………………………………………………………………………………………62 
 	GLOVER, Peter C. ………………………………………………..………………………………….180, 208, 378 
 	GODBEY, W. B. …………………………………………………………………...…………………………….79 
 	GOEDELMAN, Richard G. ……………………………………..………………………………………….92, 378 
 	GOFF, James R…………………………………………………………………………………….71, 75, 378, 400 
 	GOLL, Jim………………………………….……………………………….192-193, 195, 199, 338, 345-346, 385 
 	GORDON, Adoniram Judson …………………………………………………...………………………….70, 378 
 	GRADY, Lee J. …………………………………………………….60, 69, 196-199, 320-321, 338, 368, 378-379 
 	GRAHAM, Billy…………………………………..………………………………………….35, 72, 111, 131, 168 
 	GRAVES, Charles S. ………………………………………..……………….……………………………168, 379 
 	GRAY, Norma…………………………………………………………………….…………………………….333 
 	GREEN, Charles ……………………………………………………….……………………………………….121 
 	GREEN, Michael ………………………………………………….……………………………………….264-265 
 	GREEN, Pearry………………………………………………………………………………………………….379 
 	GREENFIELD, John……………………………………………………………………………………….110, 379 
 	GRENZ, Stanley James  ………………………………………….………………………………………….38, 379  
 	GROTIUS, Hugo………………………………………………………………………………..……………….218 
 	GRUEN, Ernest J. …………..……………..……………………………….185, 193-194, 198, 206, 212, 379, 382 
 	GULLIKSEN, Kenn………………………………………………………………………………….181, 184, 186 
 	GUMBEL, Nicky ……………………………………………………………….106, 184, 253, 278, 285-286, 379 
 	 
 H 

 	HAGGARD, Ted ………………………………………………….……………………….311-312, 333, 374, 379 
 	HAGIN, Kenneth E……….9, 121, 126-132, 136-143, 202, 206, 212, 253-255, 262-263, 267-268, 275-276, 285, 
 	287, 291, 350, 379-380, 384 
 	HAGIN, Kenneth Jr. …………………………………………………………………………………………….291 
 	HALE, Grace Elizabeth …………….…..………………………………………………………………….179, 380 
 	HALL, Franklin ………………………..…………………………….82-83, 90, 92, 93, 95-96, 161, 205, 336, 380 
 	HALL, Timothy………………………………………………………..……………………………………93, 380 
 	HAMMAN, Jim………………………………………………………………………………………...……….316 
 	HAMON, Bill………………………...47, 49-50, 252, 257, 291-292, 310-311, 313, 317, 321, 337, 341, 375, 380 
 	HANEGRAAFF, Hank………………….………14, 88, 90, 167, 180, 185-186, 195-196, 198, 213, 280, 296-297 
 	HANES, Pavel……………………………………………………………………………………………….55, 380 
 	HARPER, Michael..…………………………………………………………….………………………….106, 382  
 	HARRELL, David Edwin………………………………………………………………………….83, 85, 148, 380 
 	HARTHERN, Roy……………………………………………...……………………………………………….316 
 	HAWTIN, Ernst. ………………………..………………………………………….…………………………….95 
 	HAWTIN, George R. ……………………………………………………………..………………………….95, 97 
 	HEISER, Michael S.………………………..………………………………………………………………270-271 
 	356 
 	HICKS, Tommy………….……………………………………….146-151, 153-154, 157, 161, 163, 169, 172, 326 
 	Hildegarda z Bigenu…………………………………………..………..…………………………………………70 
 	HILL, Stephen. …………………………………………………………………………………………….121, 381  
 	HINN, Benny ……………..………………….92, 127, 132, 142, 150, 164-165, 186-187, 191, 205, 210, 212, 277 
 	HITCHCOCK, James……………………..…………………….……………………………………………….116 
 	HITLER, Adolf…………………………………………….……….…………………………….83, 114, 337, 338  
 	HITT, R. T. ……………………………………………….…………………………………….……………….115 
 	HODGE, Charles…………………………………………..…………………………………………………….223 
 	HOFFMAN, Pavel. ……………………………..………………….…………………130, 133-134, 267, 381, 391 
 	HOGUE, Richard. ………………………………………………….……………………………………….70, 381 
 	HOLDCROFT, Thomas L. ……….…………………………………………………………………………98, 381 
 	HOLT, Herrick……………………………………………………………………..………………………….95-96 
 	HOLVAST, René  …………………………………………………………….…………………15-16 170, 330, 81 
 	HOPKO, Thomas ……………………………………………………………………………………………….381 
 	HORTON, Stanley M…71, 77-81, 381, 215-218, 220, 223-224, 227, 230, 232, 259, 267, 269-270, 274. 280, 
 	290, 323, 335, 381  
 	HOUDMANN, Michael S. ……………………………………………………..…………………………228, 381 
 	HOWARD-BROWN, Rodney………………………………………………………………..…………………186 
 	HUNT, Dave ………………………………….………………………….13, 60 381, 250, 255, 280, 335, 381-382 
 	HUNT, Percy………………………………………………………………………………………………….95-96 
 	HUMTR Frances………………………………………………………………………………………..….150, 382 
 	HUNTER, Charles……………..………………………………………………….……………………….150, 382 
 	HUNTER, Todd…………………………………………………………………………………………….188-189 
 	HUS, Jan…………………………………………………………………...…………………………………….350 
 	HUSSEIN, Saddam…………………………………………..………………………………………………….298 
 	 
 CH 

 	CHAMBERS, Joseph R. …………………………………………………………....…….………………155, 382 
 	CHEVREAU, Guy………………………………………………………………………………………….14, 382 
 	CHO, Yonggi………………...…………………………………………………………..…….26, 52, 58, 185, 322 
 	CHRISTENSEN, Michael J. ………………….…………………………………………………72, 100, 110, 382 
 	CHRISTENSON, Larry ………………………………………………..…………………………….106, 108, 114 
 	CHRISTENSONOVÁ, Lydie………………………………………………...…………………………………118 
 	CHUNG, Wook ……………………………………………………………..….…………………….222, 225, 371 
 	 
 I 

 	Ignác z Antiochie…………………………………………………………….……….…………………….12, 225 
 	Ireneus………………………………………………………………………………….………….70, 93, 214, 226 
 	ISLEIB, Mary Alice………………………………………………………………………………………141, 382 
 	357 
 	IVERSON, Dick……………………………………………………………..………………………………….101 
 	 
 J 

 	JACKSON, Bill …………………………………………………………………………....………………187, 383 
 	JACKSON, Jan Paul ………………………………………………………………………....…………………192 
 	JACOBSOVÁ, Cindy………………………………………..………27-28, 40, 52,53-54, 253, 298, 368, 373, 383 
 	Jan Zlatoústý…………………………………………………………………………………………………….214 
 	JIMENEZ, Carlos………………………………………………………………………….…………………….156 
 	JOHNSON, Berger ………………………………………………………………………..…………………….143 
 	JONES, Bob. …………………….186, 188, 192, 193-195, 199, 201, 203-204, 292, 300, 373, 377, 383, 390, 393 
 	JONES, Stanley……………….…………………………………………………………………………21, 57, 224 
 	JOYNER, Rick…188, 193, 195-200, 203, 206-208, 212, 252-254, 294-296, 298, 301, 336, 338, 349, 368, 378, 
 	383-384, 389 
 	Justin Martyr……………………………..……………………………………………………….70, 225-226, 246 
 	 
 K 

 	KAČÍREK, Miloš……………………..………………………………....………………………………………295 
 	KAIFFOSZ, Józef……………………………………………………………………………………………….160 
 	KALNIN, Ed. …………………………………………………………………………………………………….62  
 	KELLY, J N D……………………………………………….……………………………………….……215, 384 
 	KELLY, John P. …………………………………………….………………………………………………….46-7 
 	KENDALL, T. R.…………………………….………………………………………………………………….196 
 	KENNEDY, John…………………………….…………………………………………………………….129, 384 
 	KENNEDY, J. F.……………………………………………….…………….………………………………….289 
 	KENYON, Essek William. ……………….………………………………….………….82, 92, 127, 268, 286, 385 
 	KIRPATRICK, Millford………………………………………………………………………………………….95 
 	KISSINGER, Henry…………………………………………………………………….……………………….152 
 	Klára z Montefalka……………………………………………………………………………….……………….70 
 	Klement Alexandrijský………………………………………………………………………………………….226 
 	KNIESEL, Werner……………………….………………………………………………………….164, 314, 322 
 	KUHLMANOVÁ, Kathryn…………………………………..…………………………………….90-92, 151, 385 
 	KUHNELOVÁ, Olga……………………….………………………………………………..…………….267, 385 
 	KURZ, Štěpán. …………………………………………………………………………………………….130, 384 
 	KUTTRUFF, Sussane…………………..…………………………………………………………….315, 321, 385 
 	 
 L 

 	LAHAYE, Tim F. …………………………………………………….………………….……….……….223, 385 
 	LANCE, Wallnau ……………………………………………………………………….….47, 342, 369, 385, 386 
 	LANE, Tony…………………………………………………………………………………….……….35-36, 386 
 	358 
 	LARRY, Lea…………………………………………………………………………………………….26, 28, 263 
 	LEATHERMANOVÁ, Lucie………………………………………...………………………………………….143 
 	LECLAIRE, Jenifer………………………………………………………….………………………………62, 385 
 	LEMAN, Happy…………………………………......…………………….…………………………………….186 
 	LEWINSKÁ, Monika………………………………………….…………..…………………………………….300 
 	LIARDON, Roberts……………………………………………..……………………….90-91, 133, 138, 332, 386 
 	LIGUŠ, Ján. ………………………………………………………………………………………….…….261, 385 
 	LIICHOW, Robert S. ……………………….………………………..……………………………………142, 386  
 	LINDSAY, Gordon…………………………………..………………………………………………….85-86, 126 
 	LOEWEN, Jacob……………………………..……………………………………….……………….265-266, 385 
 	LOMBARDSKÝ, Peter………………………………………………………………………………………….219 
 	LORENZO, Eduardo……………………………………………………………………………….27-28, 163, 254 
 	LOULA, David………………….……………………………………………………………………………….295 
 	LUNDIN, Micael…………………………………………….………………………………………………….289 
 	LUTHER, Martin……………………………………….…..……….38, 70, 93, 102, 217, 243, 257, 259, 282, 341 
 	 
 M 

 	MACARTHUR, John F. ……………………………………………………………………..….142, 158, 381, 385 
 	MACCHIA, Frank……………………………………………..……………………267, 269, 274, 290, 334 – 335 
 	MacMILLAN, John A. ………………………………………………………………………………………….127 
 	MacNUTT, Francis…………………………………………………………………………………………..….190 
 	MAHONEY, Ralph………………………………………………………………………………………...143, 385 
 	MÁLIK, Peter…………………………………………………………………………………………...….197, 385 
 	MANGUM, R. Todd ………………………………………………………………………………………226, 385 
 	MARGIES, Wolfhard ….127, 128, 135, 136, 137, 139, 255, 256, 262, 263, 267, 276, 278,285, 332, 349, 382, 
 	386, 389 
 	Martin (svatý) …………………………………………………………………………………………………….93 
 	MARTIN, William C. ……………………………………………………………………………..………386, 342 
 	MASTERS, Peter ……………………………………………………………………………………120, 223, 386 
 	McCLUNG, Floyd………………………………………………………………………………...…………….194 
 	McCONNELL, Daniel R…13, 14, 16, 60, 69, 82, 86, 108, 114, 116, 122, 127, 132, 142, 215, 252, 259, 261, 269, 
 	284, 290, 339, 386 
 	McCRACKEN, Brett …………………………………....………………..………………………………179, 387 
 	McCULLOUGH, Joseph………………………………………………………………………………………….39 
 	McDONALD, Elizabeth. ……………………………………………………...………………...…………184, 386 
 	McDONNELL, Kilian. ………………………………………………………………………...….…115, 116, 387 
 	McGAVRAN, Donald……………………………………………………………….………….22, 24, 39, 59, 160 
 	McGEE, Donald…………………………………………………………………………………………………..71 
 	McGUIRE, James W. ………………………………………………...……………………………………145, 387 
 	McKAY, Edith Evelyn………………………………………………………………………………………86, 386 
 	359 
 	McPHERSON, Aimee…………………………………………………….………….………………….14, 71, 144 
 	MELANCHTON, Filip………………………………………………………………………………………….217 
 	MENZIES, William ……………………………………...………………61, 71, 80, 94, 95, 98, 99, 100, 305, 386 
 	MESMER, Anton………………………………………………………………….…………………………….213 
 	MILLAR, Sandy……………………………………………………………………………………………...….106 
 	MILLER Robert Edward……………………..………………………………………………….147-148, 376, 387 
 	MILLER, Donald E. ………………….………………………………………………………………. 180, 387184 
 	MILLER, Charles Buford………………………………………………………….…………………144, 146, 153 
 	MITCHELL, Steve. ……………………………………………………………………………………….179, 387 
 	MOLDÁN, Martin ……………………………….………………….…………………………………….300, 387 
 	MOLTMANN, Jürgen……………………………….……………………………………….……………221, 385 
 	MOO, Douglas J. …………………………………………………….………………………………………….372 
 	MOODY, Dwight…………………………………………………………………………………………….72, 74 
 	MOORE, David S. ………………..…………………...…….………………….112, 115, 156, 180, 316, 387, 400 
 	MOOREOVÁ, J. E. ………………………………….…………….…………………………………………….77 
 	MOREAU, Scott……………………………………………………………………….30, 269, 270, 273, 334, 388 
 	MORIARTY, Michael, G. ……………………………………………………….………………95, 101, 102, 388 
 	MUMFORD, Bob. ……………………………………..…………..…111, 115, 117, 119, 122-123, 180, 316, 388 
 	MURPHY, Edward……………………………………………………………..…………….…………………163 
 	MUSSOLINI, Benito……………………………………….……………..……………….…………………22, 83 
 	MUTHEE, Thomas…………………………………………………………………….……………………62, 396 
 	MYLAND David Wesley…………………………………………………………………………………………94 
 	 
 N 

 	NAḤMAN BEN YEḤEZḲEL …………………………………………………………………………………388 
 	NAPIER, Barry K. ……………………………………………………………..………………………….198, 388 
 	NAVRÁTIL, Aleš …………………………………..…………….………………………………….160, 297, 388  
 	NEE, Watchman…………………………………………..………42, 112-113, 124, 155, 177, 200, 312, 316, 388 
 	NEIGHBOUR, Randall ………………………………………..………….…………………………………….388 
 	NEIGHBOUR. Ralph W. Jr. …………………………………..………………………………46, 56, 58, 312, 389 
 	NEMETH, Sándor……………………………………………………………………………….130-131, 134, 396 
 	NICHOLS, Brian…………………………………….…………………………………..……………………….54 
 	NICHOLS, Stephen J. ………………………………………………..………………….……………….179, 389 
 	NICHOLS, David R…………………………………………….…………………….……………………280, 323 
 	NJAMBA, Martin…………………………………………………………………..………………………296, 403 
 	NORMAN, Larry……………………………………………………………………….……………………….181 
 	NOVOTNÝ, Adolf ………………………………………………..………………………………….236, 241, 389 
 	NOVOTNÝ, Tomáš ……………………….………………………………………..……………89, 161, 169, 389 
 	NUNALLY, Wave E. ……………….………………………………………………………………………61, 389 
 	360 
 	 
 O 

 	OLSON, Roger E. ……………………………………………………………………………………219, 224, 389 
 	OPPENHEIMER, Mike. ………………….………..…………………………95, 96, 193, 203-204, 206, 211, 389 
 	Origenes ……………………..………………………………………….………………………….12-13, 215, 268 
 	OROPEZA, B. J. ……………………………………………………………………………………………94, 389 
 	ORTIZ, Juan Carlos.…………………..……………………………….112-113, 146, 148, 154-156, 177, 253, 313 
 	OSBORNE, Tommy Lee………………………………………………………..………………………82, 91, 146 
 	OSTEEN, John……………………..………………………………………………………127, 132, 140, 287, 389 
 	OTIS, George Jr. …………….……………………………………………………………………….328, 330, 390 
 	OZMANOVÁ, Agnes…………………………………………………………………….………………………74 
 	 
 P 

 	PALAU, Luis…………………………………………………….……………………………………………….51 
 	PALLINOVÁ, Sarah……………………………………..………………………………………………….13, 342 
 	PARHAM, Charles…………………..……………………………………….73-76, 78-80, 85, 112, 372, 379, 401 
 	PARKER, David……………………………………………………………………..………………………….192 
 	PARKER, James Donald…………………………………..………………………………………………198, 390 
 	PARKER, Wesley……………………………………………………………………………………………….132 
 	PATTERSON, Alicey…………………………………….………………………………………………………63 
 	PATTY, David……………………………………………………………………………….…………….316, 337 
 	PAUL, Jim. ………………………………………………………………………………………………….98, 390 
 	PECOTA, Daniel…………………………………..………………………………………………….213, 215, 218 
 	PERETTI, Frank E. …………………………………….……………………………………………………….390 
 	PERISON, Paul E. …………………………………………………………………………….…………….24, 185 
 	PERÓN, Juan……………………………………………………………….…………………….145-148, 151-152 
 	PERÓNOVÁ, Eva………………………………………………….……………………………………….145-146 
 	PERRY, Marvin………………………………………….….….…………………………………….246, 342, 390 
 	PERRY, Rick………………………………………………..…….…………………………………….13, 43, 397 
 	PIERCE, Charles D. ………………………………………..….………….39-40, 47, 52-53, 65, 68, 349, 369, 383 
 	PILE, Lawrence A. …………………………………………………….……….………………………….323-324 
 	POHL, Alfred H. ………………………………………………….……………………………………….107, 390 
 	PÖHLMANN, Horst Georg ………………………………………….……………….……………………243,390 
 	POKORNÝ, Petr ……………………………………………….………………………………………….239, 390 
 	POLOMA, Margaret M. …………………………………..…………………………………….117, 181, 192, 390 
 	POOLE, John…………………………………………………………….………………..………….101, 113, 123 
 	POSPÍŠIL, Ctirad Václav………………………………………….…………………………….214-215, 217, 390 
 	POWELL, Philip……………………………………………..…………………………………….60, 75, 210, 391 
 	PRASH, James Jacob………………………………………………………………………………69, 79, 108, 391 
 	361 
 	PRICE, Frederick K. Charels …………………………….….……………………………………….127, 136, 391 
 	PRINCE, Derek…111, 113-114, 118-121, 1213-126, 130, 137, 206, 252-253, 256, 258, 266-268, 274, 279, 283-
 	286, 316, 329, 336, 369, 387, 391-392 
 	PROCHÁZKA, Pavel……………………………..……………..………………………….230-233, 378-379, 391 
 	Pseudo-Dionysius Aeropagita………………………….……..…………………………………………………268 
 	PTÁČEK, Lumír……………………………………………….…………………………………….…….113, 392 
 	PURVIS, Eldon…………………………………………………………………………………. 111-112, 309, 392 
 	PYTCHES, David…………………..……………………………………………………….………. 193, 195, 392 
 	 
 Q 

 	QUIMBY, Parhoust P. ………………………………………….......……………………………………………81 
 	 
 R 

 	RANDLES, Bill. ………..………………………………………………………………………. 60, 192, 198, 392 
 	REGA, Lopez J. ………………………………………………………………………..………………….151-152 
 	REID, Georgy R. ………………………………………………………….…………………………………….392 
 	RIDDLEBARGER, Kim..……………………………………………………….……………………220, 223, 392 
 	RISS, Richard M. …………………………..…………………………………….93-94, 96-98, 100-102, 187, 392 
 	RITSCHL, Albrecht……………………………………….…………………………………………………….219 
 	ROBERTS, Evan……………………………………….……………………………………………………….326 
 	ROBERTS, Oral …………………………..……………………………………….86-91, 127, 157, 381, 389, 393 
 	ROBERTSON, Pat…………………..…………………………………………….……………………….115, 185 
 	ROBISON, James. ………………………………………………….……………………..…………………….185 
 	RUCKÝ, Evald……………………….……………………………………………….259, 296, 378, 317, 345, 393 
 	RUE, Brent………………………………..……………………………………………………….…………….186 
 	RUIZ, Manuel A. ……………………………………………………………………………………………….158 
 	RUSSELL, David Syme ………………………………………..………………………………………….265, 393 
 	RUSSELL, Morris A………………………………………...……………………………......…………………393 
 	RYDER, F. L. …………………………..……………………………………………………………………….143 
 	RYDER, Steve …………………………………………………………………………………………….131, 393 
 	RYLE, James…………………...……………………………………………………………………. 190, 294, 393 
 	RYRIE, Charles Caldwell……………………..……………………………………………220-221, 226, 229, 393 
 	 
 	Ř 
 	Řehoř Naziánský……………………………………………….……………….……………………………….214 
 	Řehoř z Nyssy……………………………………….…………………………….…………………………….214 
 	 
 	 
 	 
 	362 
 S 

 	SABATINO, David Di  …………………………………………….……………..……………………….179, 393 
 	SANDERS, Paul …………………………………………….……………………….…..…………..…….272, 394 
 	SANDFORD, F. W..…………………………………………………………………...…………………………73 
 	SAUER, Theodor …………………………..…………………………………………………….70, 242, 243, 394 
 	SAWYER, James M..…………………………………………….………………………………………….72, 394 
 	SCANLAN, Michael ……………………………………………………………………………………………190 
 	SCATAGLINI, Sergeio…………………………….…………………………….150-151, 156, 166-167, 170, 394 
 	SCOFIELD, C. I. …………………………………………..……………………………………………….72, 226 
 	SCORGIE, Glen G. …………………………………………………….………………………………….180, 394 
 	SCOTT, Charles…………………………………………………………………………………….…………….99 
 	SEAMAN, Ann Rowe  …………………………………………………………………….……………….168, 394 
 	SEYMOUR, Joseph W. ………………………………….………………………….71, 74-77, 167, 374, 384, 396 
 	SHAKARIAN, Demos…………………..………………………………………………………101, 115, 147, 157 
 	SHERRILL, John L. ………….……………………………………………………………70, 72, 74, 76, 111, 394 
 	SHIRES, Preston ………………………………………………………………….……………………….178, 394 
 	SHULTZ, Steve…………………………………………………….……………………………….…………….48 
 	SCHALLEROVÁ, C. …………………………………………………………………………………………….26 
 	SCHLEIERMACHER, Daniel. F. E. ………………………………………………………..………………….219 
 	SCHMITT, Charles P.……………..……………………………………………………………………….112, 394 
 	SCHULLER, Robert…………………………………….…………………………………………….155-156, 393 
 	SCHULTZ, Steve…………………………………………………..……………………….……………….48, 394 
 	SCHWARZ, Hans.……………………………………………..…………………………….…………….312, 394 
 	SCHWARZ, Christian A. ……………………..………………………………………….……. 346, 348, 348, 394 
 	SILVOSO, Eduardo………………………………………………..……………………………………..27-28, 47, 
 	51-52, 152-153, 164, 171-173, 261-261, 285, 390, 397 
 	SIMPSON, Charles…………………………………….…………………..111, 113, 115, 117, 119, 123, 316, 383 
 	SIMPSON, Sandy …………………………………………………………………………………………..49, 394 
 	SMETANA, Radek ………………………………………………………………………………………..177, 394 
 	SMITH, Dean………………………………..………………………………………..143-144, 146, 151, 153, 394 
 	SMITH, Chuck………………………………….……………………………………………………..179-181, 184 
 	SMITHOVÁ, Ashley……………………………..………………………………………………………………54 
 	SOCINUS, Faustus……………………………………….……………………………………………………..217 
 	SOLBREKKEN, Max. ……………..……………………………………………….……………………..157, 395 
 	SPADER, Dann……………………..…………………………………………………………………………..346 
 	SPENCER, Carlton……………………………………………...………………………………………………..98 
 	SPENCER, Ivan…………………………………………………………………………………………………..98 
 	SPRINGER, Kevin ………………………………………………………………..91, 181-183, 190-191, 267, 402 
 	STABB, Joel……………………………………………………………………………………………………..197 
 	363 
 	STALCUPOVÁ, Elizabeth M. ……………………………….………..……………………………..160-161, 395 
 	STAMPER, Matthew………………..…………………………………………………………………………..395 
 	STECKER, Frederick ……………...………………………………………………………………………..58, 395 
 	STEINKAMP, Orrel ………..……….………………………………………………………..60, 62, 196, 210, 395 
 	STETZ, John ………………….….………..16, 46, 85, 200, 259, 269, 275-276, 280, 289-291, 302, 339, 344, 395 
 	STEVENES, David E. Daniel……………………...………………………………………………………270, 395 
 	STOKES, L. B. …………………...……………………………………………………………………………..146 
 	STOTT, John R. W. …………………………………………………………………………………………..35-36 
 	STRINGFELLOW, Ron……………………………………………………………………………………..99, 395 
 	STROM, Andrew.………………………………...………………………………………………………..187, 396 
 	SUMRALL, Lester……………......…………………………………………………..127, 137-140, 257, 267, 396 
 	SWAGGART, Jimmy Lee………………………………………………………………………..69, 168, 185, 394 
 	SWARTLING, Per G. …………………………………………………….………………………………..133-134 
 	SWEDENBORG, Emannuel……………………...……………………………………………………………..213 
 	SWEITZER, Albert………………………………………………………………….…………………………..218 
 	SYNAN, Vinson ……………….……………………………………………………..60, 75-77, 84, 116, 396, 147 
 	 
 	Š 
 	ŠTAUD, Václav. ………………………………………………………………………………………………..397 
 	 
 T 

 	TABACHNICK, Rachel………………..…………………………………………………………………..342, 397 
 	TARGOSZ, Lukáš…………………………………...………………………………………………..318, 346, 397 
 	TAYLOR, Hudson………………………………………………………………………………………………..72 
 	Tertullian………………………………...…………………………………………………………………..70, 225 
 	THATCHEROVÁ, Margaret……………………………..……………………………………………………..152 
 	TILLICH, Paul……………………………………………………………………..……………………………..39 
 	TORELL, John S. …………….……………………………………………………………………………..90, 398 
 	TOWNS, Elmer………………….………………………………………………………………………………..59 
 	TOZER, W. A. …………………………….……………………………………………………………………..72 
 	TRAUT, Edward …………......……………………..55-56, 292-293, 295, 371, 393, 297-298, 300, 306, 312, 398 
 	TRETERA, Jiří Rajmund …………….…………………………………………………….232-233, 244, 250, 398 
 	 
 U 

 	ULONSKA, Reinhold. ……………………….………………..60, 70, 78, 109, 133, 241, 243, 301, 304, 322, 398 
 	URBAN, Jan. ……………………………..…………………………………………………..……………..21, 398 
 	 
 	 
 	364 
 V 

 	VAN DER MER, Erwin ……………………………...………………………………………………..15, 328, 398 
 	VAN DUSEN, Henry P. ………………………………...…………………………………………………..71, 398 
 	VAYLE, L. …………………………….…………………………………………………………………..300, 398 
 	VINCENT, Alan…56-57, 62, 206, 253-254, 256, 258, 262, 276-280, 284, 287-288, 326, 345-346, 369, 376, 398-
 	399 
 	VINZANT, Don E. ……………………………………………………………….…………………..116-117, 399 
 	VOKOUN, Jaroslav Ignatius………………………………………………….……………………………..84, 399 
 	VOLIVA, Wilbur……………………………………………………………………………………………..73, 75 
 	 
 W 

 	WACKER, Grant………………………………………….…………………….…………………………..71, 399 
 	WAGGONER, Bert……………………………………….……………………………………………………..189 
 	WAGNER, Charles Peter…12. 15, 18-47, 57, 59-68, 101, 151-153, 158-161, 163-164, 171, 173, 176, 178, 182, 
 	184, 189, 197, 199, 224, 261-266, 270, 275, 285, 289, 292-293, 296, 298-299, 306, 308-310, 3313-314, 317-319, 
 	320, 326-328, 330-332, 334, 341 336-338, 343, 346-350, 369-370, 386, 390, 395, 398-401 
 	WAGNEROVÁ, Doris……………………………......……….………………….…………..20, 26, 47, 52, 63, 16 
 	WALTRIP, Burroughs A. ………………………………………………………………………………………..90 
 	WALVOORD, John F. ……………………………………..…………………..………………………….. 225, 40 
 	WARFIELD, B. B. …………………………………………….………………………………………………..223 
 	WARNOCK, George H. ……...34, 97, 101-104, 113, 150, 202, 206, 254, 256, 258, 279, 293, 299, 336, 338, 401 
 	WARREN, Rick …………………………………….54--55, 65, 204, 325, 338, 348, 372, 381, 391-392, 397, 401 
 	WATSON, David………………………………………………………………………………………………..106 
 	WATT, James……………………………………………………………………………………………………..97 
 	WEAVER, C. Douglas……………………………………………………..…………………………..85, 291, 401 
 	WEBER, Eugen Joseph …………………………..………………………………………………………..220, 401 
 	WESLEY, Charles……………………………..………………………………………………………………..223 
 	WESLEY, John………………………………..………………..71-72, 93, 102, 110, 167, 184, 256-257, 326, 336 
 	WHALEY, Jane ……………………………………………….……………………………………..141, 267, 384 
 	WHITEFIELD, George……………………………...…………………………………………………………..184 
 	WHITTE, John…………………………………………………………………………………………………..187 
 	WIGGLESWORTH, Smith………………………………………………….……..…………………..79, 303, 379 
 	WILKERSON, David. ………………………………………..………..61, 111, 135, 168, 295, 303, 372, 377, 402 
 	WILKINSON, Michael. ………………..……………………………………………………………..148-149, 402 
 	WILLIAMS, Ernst S. …………………………...………………………………………………………………..99 
 	WILLIAMS, Juan…………………………………………………………………………………………………70 
 	WILLIAMS, Vinson……………………….……………………………………………………………………..70 
 	WILLSON, Mark………….………………………………………………………………………….222, 224, 402 
 	WILSON, Bruce………………………..…………………………………………………………..62, 65, 320, 402 
 	365 
 	WIMBER, John ……………………………………………………………………………………..24-26, 40, 91, 
 	106,163, 178, 180-191, 258, 267, 274, 294, 296, 299, 384, 402 
 	WIMBEROVÁ, Carol……………..…....……………………………………………………………..181-183, 189 
 	WOLMARANS, Theo…………………………………..………………………………………………………..56 
 	WOLMARANSOVÁ, Beva…………………………………………..…………………………………………..56 
 	WOOD, George………………………………………...…………………………..60, 61, 168, 260, 302, 320, 402 
 	WOODOVÁ, Alice……………………………………………….……………………………………………..143 
 	WOODWORTH, Floyd C. ………………………………………………………..……………………….289, 403 
 	WYATT, Thomas……………………………………..…………………………………………………………..98 
 	WYLER, Grace………………………………………….…………………………………………………..43, 403 
 	 
 Y 

 	YEAKLEY, Flavil Ray…………………………...………………………………………………………..113, 403 
 	 
 Z 

 	ZOPFI, Jakob……………………………………….…………………………………………….. 33, 76, 109, 403 
 	 
 	 
 	366 
 	Věcný rejstřík 
 	Amilénialismus: 
 	představa, že milénium (tisícileté království) z knihy Zjevení (Zj 20) je obrazným 
 	vyjádřením pro celý věk existence církve od vzkříšení Krista po jeho druhý příchod. 
 	Při alegorizaci se obvykle vychází z verše 2 Pt 3,8, že tisíc let je u Pána jako den. 
 	Cessationismus: 
 	tvrdí, že zázračné, zjevovatelské duchovní dary (např. jazyky a proroctví), vymizely 
 	sepsáním kánonu Písem Nového Zákona. Vychází se z verše 1 K 13,8, že „jazyky 
 	utichnou“ až přijde „plnost poznání“, která je zde obsažena v Novém Zákonu a těchto 
 	darů proto již není třeba. Etymologicky je slovo odvozeno z anglického „cessation“, 
 	které lze přeložit jako ukončit, ustat, přerušit.  
 	Dispenzacionalismus: 
 	hlásá, že etnický Izrael bude v posledním čase obnoven vírou v Krista (Ř 11,26) poté, 
 	co bude církev vytržena do oblak (1 Tes 4,13-18). Předpokládá se, že většina událostí 
 	z knihy Zjevení (na rozdíl od préterismu a částečně i historicismu), teprve čeká na své 
 	vyplnění.  
 	Dominionismus: 
 	tento termín byl vytvořen v 80. letech v USA pro popis křesťanských hnutí, která se 
 	chtějí chopit vlády nad sekulární společností. Samotné slovo „dominion“ pochází 
 	z anglického překladu Bible Krále Jakuba (KJV), kdy byla lidem před pádem Bohem 
 	svěřena vláda „dominion“ nad zemí (Gn 1,26-28). Této vlády se má církev znovu 
 	zmocnit. Termín je ovšem v křesťanských kruzích vykládán z různých pohledů. 
 	Socioložka Sara Diamond jej ztotožňuje s teonomismem a s rekonstrukcionismem. 
 	Dalším synonymem toho pojmu je tzv. „Království nyní“ (Kingdom Now Theology).  
 	Fundamentalismus: 
 	původně hnutí amerických protestantů, kteří se vymezili pronikání modernismu a 
 	liberalismu do církví v USA, zejména historicko kritické metodě, která 
 	zpochybňovala verbální inspiraci a neomylnost Písma. V roce 1910 tito křesťané na 
 	obranu neomylnosti Písma vydali soubor 12 svazků „The Fundamentals“. Převážná 
 	většina fundamentalistů jsou dispenzacionalisty a cessationisty. Hnutí je dnes 
 	charakterizováno nedůvěrou v ekumenismus a agresivní kritikou zejména liberalismu, 
 	katolicismu a charismatického hnutí. Z tohoto důvodu sem nelze řadit další hnutí, 
 	vyznávající verbální neomylnost Písma, jako jsou někteří kalvinisté nebo letniční. 
 	Futurismus: 
 	v kultuře se jedná o avantgardní umělecký směr. V teologii resp. v eschatologii jde o 
 	názor, že většina proroctví obsažená v knize Zjevení se naplní až v budoucnu. Patří 
 	sem zejména dispenzacionalismus a do značné míry i historický premilénialismus. 
 	Heterodoxie: 
 	jedná se o označení pro učení, které nebylo shledáno pravověrné (ortodoxní). 
 	V protestantské tradici neodpovídá ustáleným biblickým výkladům. Nicméně nejedná 
 	se o herezi (blud), ale jen o mírnější úchylku, která dané učení ještě nestaví mimo 
 	rámec extenzívněji chápaného křesťanství. 
 	Historicismus: 
 	obecně se jedná o širší pojem, mající vztah k jistým filozofickým resp. 
 	hermeneutickým interpretacím určitých jevů a souvislostí. V teologii resp. 
 	367 
 	v eschatologii jde o názor, že proroctví obsažená v knize Zjevení se naplňují 
 	v konkrétních událostech během celého věku církve a vyvrcholí druhým příchodem 
 	Ježíše Krista. Některé extrémní směry mají např. tendenci označovat některé 
 	historické panovníky nebo papeže za Antikrista. Historicisty jsou především 
 	amilénialisté. 
 	Charismatické hnutí: 
 	obecně se jedná o křesťany, kteří věří v současnou praxi všech duchovních darů, které 
 	jsou popsány v Novém Zákoně. Původní charismatici však netvořili vlastní církve, 
 	jako jejich předchůdci – letniční hnutí. Rovněž se od letničních liší v tom, že dar 
 	jazyků pro ně není potvrzením křtu v Duchu svatém. Charismatické hnutí je 
 	používáno jako synonymum pro „neoletniční hnutí“. Dále je třeba charismatické hnutí 
 	odlišovat od „neocharismatického hnutí“, které je tvořeno tzv. „nezávislými 
 	charismatiky“, kteří již nezůstávají ve stávajících církvích, ale tvoří vlastní útvary, 
 	které se ovšem zdráhají nazvat denominacemi. 
 	Neocharismatici: 
 	jedná se o tzv. „nezávislé charismatiky“, kteří buď opustili stávající církve (nebo 
 	denominace) a vytvořili vlastní uskupení. Patří sem například hnutí Víry, Pastýřské 
 	hnutí, hnutí Vinice, Prorocké hnutí ad. 
 	Neoletniční: 
 	obecně se jedná o synonymum pro charismatické hnutí. Někdy je však nesprávně 
 	používáno pro „nezávislé charismatiky“ resp. pro „neocharismatiky“. 
 	Oneness: 
 	jde o tzv. hnutí Jednosti, které se v roce 1914 oddělilo od Assemblies of God. 
 	Věroučně zastává modalistický monarchianismus. Titul Otec zde vyjadřuje vlastnost 
 	otcovství, Syn aspekt inkarnace a Duch svatý projev Boha v jedné osobě. V hnutí se 
 	tedy odmítá křestní trojiční formule a klasický letniční důraz na konstituci dogmat 
 	z narativních míst Písma (jako je kupříkladu učení o křtu Duchem svatým) se 
 	projevuje v praxi křtu ve jméno Pána Ježíše dle knihy Skutků (např. Sk 8.14-16). 
 	Pentekostalismus: 
 	jedná se o pojem používaný zejména v USA pro letniční hnutí. V českém prostředí 
 	(časopis Dingir) je obecně používáno pro celé spektrum letničních, charismatických i 
 	neocharismatických skupin. 
 	Postmilénialismus: 
 	eschatologická představa milénia podle Zj 20, které se objeví až v posledních časech a 
 	vyvrcholí christianizací společnosti. Posmilénialismus věří, že většina tzv. „negativní 
 	eschatologie“ obsažená v knize Zjevení se již vyplnila. V této věci zastává 
 	posmilénialismus pozici historicismu. 
 	Premilénialismus: 
 	jedná se o doslovné chápání milénia podle Zj 20, kdy má druhý Kristův příchod vést 
 	k nastolení tisíciletého království s fyzickou přítomností Krista na zemi. Je třeba 
 	rozlišovat tzv. historický a futuristický premilénialismus (dispenzacionalismus). 
 	Futuristická verze počítá navíc s neviditelným vytržením církve před dobou velkého 
 	soužení a návratu Krista s oslavenou (již vytrženou) církví při jeho druhém příchodu. 
 	Teprve pak nastane milénium. 
 	368 
 	Préterismus: 
 	v eschatologii jde o názor, že většina proroctví obsažených v knize Zjevení se již 
 	naplnila v prvních stoletích dějin církve. Extrémní préterismus věří, že i druhý příchod 
 	Krista se naplnil sesláním Ducha svatého. 
 	Rekonstrukcionismus: je hnutí v USA, které tvoří zejména charismatici a kalvinisté, zastávající 
 	postmiléniální eschatologii. Obecně se věří, že církev teprve čeká doba velké slávy a 
 	celosvětového vlivu. Rekonstrukcionismus nevidí jako vzor prvotní církev, ale 
 	očekává eschatologickou církev před příchodem Krista, kterou ztotožňuje s některými 
 	starozákonními proroctvími budoucího, obnoveného Izraele. K rekonstrukcionismu 
 	bývá řazena teologie dominia a teonomismus. 
 	Restauracionismus: 
 	jinak také „křesťanský primitivismus“ je učení vycházející z protestantismu. Věří, že 
 	církev v průběhu dějin zesvětštěla, odklonila od svého vzoru a nyní je skrze reformaci 
 	postupně navracena k biblickému modelu. Podle této koncepce luterská reformace 
 	byla návratem ke spáse z víry, baptismus k vyznavačskému křtu, metodismus 
 	k posvěcení, letniční hnutí k duchovním darům atd. Církev před příchodem Krista má 
 	být obnovena do své původní biblické podoby. 
 	Teonomismus: 
 	jedná se učení, podle kterého by světská legislativa měla vycházet z božského práva, 
 	které by umožňovalo vládu Boha nad celou společností. Tato vláda by se měla týkat 
 	především uplatnění křesťanské etiky a obnovy víry v křesťanského Boha. 
 	Teonomisté v USA zde vidí návrat ke křesťanským kořenům otců zakladatelů. 
 	Teonomismus ve svém pojetí vychází z tzv. „Teologie smlouvy“, která učí platnost 
 	Starého Zákona s výjimkou ustanovení, které explicitně zrušil Nový Zákon. Sankce by 
 	měly být vynutitelné státem. Teonomismus je rozšířen zejména mezi kalvinisty a 
 	charismatiky v hnutí rekonstrukcionismu, obvykle na základě postmilénialismu. Jde o 
 	jistou formu teokracie. 
 	Torontské požehnání: jedná se o hnutí, které vzniklo v 90. letech minulého století mezi americkými 
 	neocharismatiky a záhy se rozšířilo po celém světě. Krom specifického učení a 
 	zázraků proslulo tzv. zvířecími manifestacemi. Věřilo se, že lidé mohou pod mocí 
 	Ducha svatého imitovat chování a zvuky zvířat. Nejvíce rozšířené bylo štěkání jako 
 	pes. Na shromážděních tohoto typu byli lidé údajně zasypávaní zlatým prachem 
 	z nebes a jejich zuby se jim zázračně plombovaly zlatem. Hnutí se poprvé objevilo 
 	v Torontském sboru hnutí Vinice v roce 1993 (odtud název Torontské požehnáí). 
 	 
 	 
 	 
 	369 
 Literatura 

 	 "Apostle" C. Peter Wagner of The NAR Teaches "The Dominion Mandate"  [YouTobe]. Video 
 	[online]. 28. 8. 2011 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.youtube.com/watch?v=ecszOPc95s8. 
 	A Call To Charismatic Leaders: Statement from the Bawtry Hall Charismatic Leaders 
 	Consultation. Centre for Contemporary Ministry/Prophecy Today [online]. [cit. 2012-11-06]. 
 	Dostupné z: http://www.apologeticsindex.org/sva-04.html. 
 	About Cindy: Biography. Mike and Cindy Jacobs [online]. 2010 [cit. 2012-11-01]. Dostupné 
 	z: http://www.mikeandcindyjacobs.com/cetest-firstpage/cindy/. 
 	About Derek Prince. Derek Prince Ministry: International [online]. 1997 [cit. 2012-11-07]. 
 	Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/19971014090625/http://www.derekprince.com/dpmus/TTU.HTM. 
 	About Derek Prince: The early Years. DPM Internatiaonal [online]. [cit. 2012-12-
 	15]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/19970111081003/http://www.derekprince.com/dpmus/sub.htm. 
 	About Global Spheres, Inc.: A note from Chuck D. Pierce. Global Spheres: Advancing the 
 	 Kingdom of God [online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.globalspheres.org/about.asp. 
 	About ICA.  International Copalition of Apostles [online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.coalitionofapostles.com/about-ica/aboit-ica/. 
 	About Paul Cain.... Official Website of Paul Cain: "The task that centuries might have done, 
 	 must crowd the hours of setting sun."  [online]. [cit. 2012-12-21]. Dostupné z: 
 	http://www.paulcain.org/sandbox/newsite/pages/aboutpaul.html. 
 	About Us: Lance Wallnau. LanceLearning.com: Learning a whole new way to live [online]. 
 	Targit Media, 2011 [cit. 2012-12-23]. 
 	ABRAHAM, Felicia. Rick Joyner’s Response to Lee Grady’s Column: Rev. Rick Joyner of 
 	Morningstar Ministries sent this response on March 12, 2009. Charisma Magazine [online]. 
 	13. 3. 2009 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.charismamag.com/site-archives/24-
 	uncategorised/4004-rick-joyners-response-to-lee-gradys-column-the-tragic-scandal-of-greasy-
 	grace. 
 	AGHOVÁ, Maura. Hledání kořenů demokracie. Nota Bene: Hyde Par baptistů [online]. 28. 
 	říjen 2012 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2778&mode=neste
 	d&order=0&thold=0. 
 	Alan Vincent: Království v celé slávě. Centrum Oase: Náchod. 8. 1. 2008. Dostupné z: 
 	http://www.oase.estranky.cz/clanky/zivotni-pribehy/alan-vincent_-kralovstvi-v-cele-
 	slave.html. 
 	ALLEN, Asa Alonso. Price of God’s miracle-working power.  Bottom of the Hill Publishing, 
 	2012. 88 s. 
 	Allen: Christian evangelicalism. Fact Archive: The Online Encyclopedia and 
 	 Dictionary [online]. 2005, 2005-08-28 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.fact-
 	archive.com/encyclopedia/A._A._Allen. 
 	ANDERSON, Allan. An introduction to Pentecostalism: global charismatic Christianity. 
 	New York: Cambridge University Press, 2004, xiii, 302 s. ISBN 05-215-3280-9. 
 	370 
 	ANDERSON, Justice C. An Evangelical Saga. Xulon Press, 2005. 668 s. ISBN 
 	9781597814966. 
 	ANDERSON, Robert Mapes. Vision of the disinherited: the making of American 
 	 Pentecostalism. Peabody, Mass.: Hendrickson Publishers, 1992, xviii, 334 s. ISBN 15-656-
 	3000-9. 
 	ANNACONDIA, Carlos. Poslyš. Satane!  Křesťanský život,   Albrechtice, 2000. 181 s. ISBN: 
 	978-80-7112-060-X. 
 	ANTTURI, Kai. Referát na téma "Hnutí víry": Glaubensbewegungen. Konference pastorů 
 	 finského letničního hnutí: Helsinky. 17. 1. 1990, 15 s. 
 	 Apologetics Coordination Team [online]. 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: 
 	http://op.50megs.com/act/page2.html. 
 	Apostle C. Peter Wagner. Arise Magazine: New Apostolic Reformation [online]. 2000, č. 1 
 	[cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://apostolicparadigms.com/C__Peter_Wagner/AriseMag/arisemag.html. 
 	Apostles and Prophets. General Presbytery of the Assemblies of God on August 6, 2001. 
 	General Council of the Assemblies of God, 2001. Position Papers. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/pp_4195_apostles_prophets.pdf. 
 	Apoštolsko – prorocká reformace: Archiv rubriky. Křesťanské společenství Juda: 
 	 Mělník [online]. [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: 
 	http://www.juda.cz/kategorie/vyucovani/apostolsko-prorocka-reformace/. 
 	ARELLANO, Gustavo. Orange County: a personal history. 1st Scribner hardcover ed. New 
 	York: Scribner, 2008, 269 s. ISBN 14-165-4004-0. 
 	ARCHER, Kenneth J. A Pentecostal hermeneutic for the twenty-first century: spirit, 
 	 scripture, and community. New York: T, 2004, xi, 219 s. ISBN 05-670-8367-5. 
 	Arise Magazine Article: New Apostolic Reformation: Apostle C. Peter Wagner. Arise 
 	 Magazine [online]. 1. 9. 2000 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://www.apostolicparadigms.com/C__Peter_Wagner/AriseMag/arisemag.html 
 	ARNOLD, Clinton E. Ephesians, power and magic: the concept of power in Ephesians in 
 	 light of its historical setting. New York: Cambridge University Press, 1989, xiv, 244 s. 
 	Monograph series (Society for New Testament Studies), 63 s. ISBN 05-213-6236-9. 
 	Assemblies of God Fundamental Truths: Our 16 Fundamental Truths. Assemblies of God 
 	 USA. Mon, 01 Mar 2010. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Statement_of_Fundamental_Truths/sft_full.cfm. 
 	ATKINSON, William.  The 'spiritual death' of Jesus: a Pentecostal investigation. Boston: 
 	Brill, 2009, vi, 293 s. Global Pentecostal and Charismatic studies, v. 1. ISBN 978-900-4171-
 	992. 
 	ATTER, Gordon Francis.“The third force": a Pentecostal answer to the question so often 
 	asked by both our own young people and by members of other churches: "Who are the 
 	Pentecostals?". Madison: College Press, 2009. 314 s. 
 	BALCAR, Adam. O církvi: Život Kalvínův dle Theodora Bezy. Polaris: Magazín pro 
 	 polemiku a orientaci [online]. 2008 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: 
 	http://polaris.nazory.cz/index.php?cti=39. 
 	BALMER, Randall Herbert. The encyclopedia of evangelicalism. 1st ed. Louisville, Ky.: 
 	Westminster John Knox Press, 2002, viii, 654 s. ISBN 06-642-2409-1. 
 	371 
 	BARRETT, David B, George Thomas KURIAN a Todd M JOHNSON. World Christian 
 	 encyclopedia: a comparative survey of churches and religions in the modern world. 2nd ed. 
 	New York: Oxford University Press, 2001, 2 v. ISBN 019510319X2. 
 	BARTÍK, Jiří. Rozhovor s Edem Trautem: Prorocká konference, leden 2006. Život v 
 	 Kristu [online]. 2006, č. 3 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20060819124859/http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloc
 	lanku=2006063001. 
 	BARTÍK, Jiří. Rozhovor se Stanislavem Bubikem, členem Rady církve a seniorem 
 	Západočeské oblasti. Apoštolská církev: Život církve [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: 
 	http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/knihovnaclanku/zivot-cirkve/97-rozhovor-se-
 	stanislavem-bubikem-clenem-rady-cirkve-a-seniorem-zapadoceske-oblasti. 
 	BARTÍK, Jiří. Tak jak? Život v Kristu. 2004, roč. 19, č. 4, s. 13-16. Dostupné z: 
 	http://www.zivotvkristu.cz/download/ZvK2007_04.pdf. 
 	BARTLEMAN, Frank. [Překlad neuveden]. Azusa street. Centennial ed. Gainesville, FL: 
 	Bridge-Logos Publishers, 2005, p. cm. ISBN 08-827-0135-5. Dostupné z: 
 	http://knihy.own.cz/process.php?file=FrankBartleman-AzusaStreet.pdf 
 	BELOTTI, Emil. Biblické panorama. Christliche Verlagsgesellschaft : Dillenburg, vydáno 
 	pro Křesťanské sbory v ČSSR se souhlasem ÚCN v Praze pod č. j. 3/1985. 
 	Benny Hinn vypovídá. Život v Kristu, 1993, roč. 5, č. 11, 8-10. 
 	BENTLEY, Todd. Angelic Hosts: Part 1 of 3. Fresh Fire Ministries: Abbotsford, BC . 
 	 Canada [online]. 1999 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20090118013357/http://www.etpv.org/2003/angho.html. 
 	BERG, Clayton L a Paul E PRETIZ. Spontaneous combustion: grass roots Christianity, Latin 
 	 American style. Pasadena, Calif.: William Carey Library, 1996, 296 s. ISBN 08-780-8265-4. 
 	BERKHOF, Louis [Překlad: Rostislav MATULÍK]. Dějiny dogmatu. 1. vyd. Praha: Návrat 
 	domů, 2003. 231 s. ISBN 978-807-2550-777. 
 	BESHIRES, James. Chvála Pánu. 1. vyd. [Překlad: Marie Trněná]. Praha: Advent, 1992, 78 s. 
 	ISBN 80-850-0226-4. 
 	BEVERLEY, James A. Holy laughter and the Toronto blessing: an investigative report. 
 	Grand Rapids, Mich: Zondervan, 1995. 184 s. ISBN 978-031-0204-978. 
 	BEVERLEY, James A. Revival wars: a critique of Counterfeit revival. Pickering, Ont.: 
 	Evangelical Research Ministries, 1997. 95 s. ISBN 978-096-8250-303. 
 	BÍBA, Vladimír. Smlouva s Vatikánem je zbytečná. Newsletter: CEP Centrum pro 
 	 ekonomiku a politiku. 2007, č. 8, s. 4-5. Dostupné z: http://cepin.cz/docs/newslettery/2007-
 	08.pdf. 
 	Biblický základ. Dům modlitby [online]. 27. 1. 2011, 17. 2. 2011 [cit. 2012-11-25]. Dostupné 
 	z: http://dummodlitby.org/index.php?option=com_content&view=article&id=47&Itemid=53. 
 	BICKLE, Mike. Forerunner School of Ministry: Session 11: The Bridal Paradigm: 
 	Foundational Truths. Mike Bickle: Welcome to Mike Bickle’s Online Teaching Library. 4. 7. 
 	2007, s. 1-15. Dostupné z: 
 	http://www.mikebickle.org.edgesuite.net/MikeBickleVOD/2007/20070407A-T-
 	The_Bridal_Paradigm_Foundational_Truths_SOS11.pdf.  
 	BICKLE, Mike. Nadšen pro Ježíše, fascinován Bohem. Překročit hranice. 2000, č. 12, s. 21. 
 	372 
 	BICKLE, Mike. Overview of Corporate Long Term Vision [audio kazeta]. 5. January 1986. 
 	In: Mike Bickle: Research resources. Apologetics Index [online]. [cit. 2012-12-19]. Dostupné 
 	z: http://www.apologeticsindex.org/b56.html. 
 	BLAISING, Craig A a Darrell L BOCK. Progressive dispensationalism. Wheaton, Ill.: 
 	BridgePoint, 1993, 336 s. ISBN 15-647-6138-X. 
 	BLOESCH, Donald G. The last things: resurrection, judgment, glory. Downers Grove, Ill: 
 	InterVarsity Press, 2004. 336 s. ISBN 978-083-0827-572. 
 	BLOMBERG, Craig a Sung Wook CHUNG. A case for historic premillennialism: an 
 	 alternative to "left behind" eschatology. Grand Rapids, Mich.: Baker Academic, 2009, xix, 
 	184 s. ISBN 08-010-3596-1. 
 	BLUMHOFFER, Edith. A Pentecostal Branch Grows in Dowieś Zion: Charles F. Parhams 
 	Invasion. Assemblies of God Heritage. 1986, roč. 8, č. 3, s. 3-5. Dostupné z: 
 	http://ifphc.org/pdf/Heritage/1986_03.pdf. 
 	BOORSTEIN, Michelle. Megachurch Pastor Warren Calls for a Second Reformation. The 
 	 Washington Post [online]. February 5, 2008 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/02/05/AR2008020502467.html. 
 	BOOTH, Tricia. KCP: The Roots of the Revival. Birthpagan [online]. [cit. 2012-11-10]. 
 	Dostupné z: http://www.birthpangs.org/articles/kcp/kcp-roots.html. 
 	BORNHÄUSER, Karl. Das Wirken des Christus durch Taten und Worte: Beiträge zur 
 	 Förderung christlicher Theologie – Vol 2. 2. vyd. Bertelsmann, 1924, 315 s.  
 	BRANHAM W. Hlubina volá k hlubině, kázáno v Jeffersonville, Indiana USA, červenec 
 	1954. Svobodná lidová misie. Dostupné z: http://cs.gloria.tv/?media=262455. 
 	BRANHAM, Wiliam. Odhalení Boha, Indiana, USA, kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, 
 	14. června 1964. Svobodná lidová misie. 
 	BRANHAM, William. Darlegung der sieben Gemeinde-Zeitalter. 2. vyd. E. Frank, 1968. 415 
 	s. 
 	BRANHAM, William. Manželství a rozvod.  Kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, 21. 
 	prosince 1965. Svobodná lidová misie. Dostupné z: 
 	http://churchages.com/en/sermon/branham/65-0221M-marriage-and-divorce. 
 	BRANHAM, William. Mluvené slovo je originálním semenem - část 1. kázáno 
 	v Jeffersonville, Indiana, USA, 18. března 1962. Svobodná lidová misie: Dostupné z: 
 	https://sites.google.com/site/vecernisvetlo/knihovna/dokumenty/kazani/1962/62-0318r-
 	mluvene-slovo-je-originalnim-semenem---cast1. 
 	BRANHAM, William. Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy. Kázáno v Shreveport, 
 	Luisiana, USA, 25. listopadu 1965. Svobodná lidová misie. Dostupné z: 
 	http://www.misia.sk/sermons/2849?locale=cz. 
 	BRANHAM, William. The Laodicean Church Age: The Seven Church Ages. William 
 	 Brabham.com: The Seven Church Ages [online]. July 30, 2006 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	http://www.williambranham.com/the_seven_church_ages/the-laodicean-church-age/. 
 	 'Brother Branham' . Jeffersonville: Spoken Word Publications (nedatováno). 
 	BROWN, Candy Gunther. Global pentecostal and charismatic healing. New York: Oxford 
 	University Press, 2011, xxi, 397 s. ISBN 01-953-9341-4. 
 	BRUCE, Billy. David Wilkerson Blasts Faith Preachers in Sermon. Charisma 
 	 Magazine [online]. October 1999, 29. 4. 2011 [cit. 2012-11-13]. ISSN 0895-156x. Dostupné 
 	373 
 	z: http://www.charismamag.com/spirit/evangelism-missions/13383-david-wilkerson-blasts-
 	faith-preachers-in-sermon. 
 	BRUCE, Frederick Fyvie. The epistle to the Colossians, to Philemon, and to the Ephesians. 7. 
 	[Dr.]. Grand Rapids, Mich: Eerdmans, 1999. ISBN 978-080-2825-100. 
 	Břemeno prorocké horečky. Zápas o duši. leden 2004, č. 79, s. 20-26. Dostupné z: 
 	http://zod.reformace.cz/sites/default/zody/zod79.pdf. 
 	BUBIK, Rudlof In: LOUŽEK, Marek. Vztah církví a státu: sborník textů. Vyd. 1. Praha: CEP 
 	- Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. 154 s. ISBN 978-808-6547-312. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/20-cirkev-a-politika/id/127-odluka-cirkve-od-
 	statu-historie-ucitelka-zivota. 
 	BUBIK, Rudolf. I řekl Bůh. Apoštolská církev: Život církve [online]. [cit. 2012-11-19]. 
 	Dostupné z: http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/knihovnaclanku/zivot-cirkve/251-i-rekl-
 	buh. 
 	BUBIK, Rudolf. O prorockém daru. Apoštolská církev: dary Ducha svatého [online]. [cit. 
 	2012-12-21]. Dostupné z: http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/knihovnaclanku/buh-bible-
 	a-clovek/71-dary-ducha-svateho/170-o-prorockem-daru. 
 	BUBIK, Rudolf. Vy jste rod vyvolený: Duchovní soustředění Apoštolské církve [kázání]. 
 	Kouty na Desnou, 2011. 
 	BUBIK, Rudolf. Nepřemožitelné světlo: Počátky. Albrechtice: Křesťanský život, 2009, 327 s. 
 	ISBN 978-80-7112-144-2. 
 	BUDISELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation: Apostolic Ministry for Today. Kairos 
 	[online]. 2008, roč. 2 č. 2, s. 209–226 [cit. 2012-10-30]. Dostupné 
 	z: http://hrcak.srce.hr/file/46211. 
 	BUDISELIĆ, Erwin. Nová apoštolská reformace. Zápas o duši. červenec 2009, č. 101, s. 18-
 	25. Dostupné z: http://zod.reformace.cz/sites/default/zody/zod101.pdf. 
 	BUESS, Bob. Discipleship Pro and Con. Texas: Sweeter Than Honey, 1975. 155 s. ISBN 
 	0934244065. 
 	BUESS, Bob. The Pendulum Swings. Van. Texas: Bob Buess, 1974. 116 s. ISBN 
 	093424412X. 
 	BURGESS, Stanley M a Ed M VAN DER MAAS. The new international dictionary of 
 	 Pentecostal and charismatic movements. Rev. and expanded ed. /. Grand Rapids, Mich.: 
 	Zondervan Pub. House, 2002, xxxi, 1278 s. ISBN 03-102-2481-0. 
 	BURGESS, Stanley M. Encyclopedia of Pentecostal and Charismatic Christianity. [online]. 
 	Routledge 2005 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	http://cw.routledge.com/ref/religionandsociety/pentecostal/introduction.html. 
 	BURNS, Cathy. Unholy Laughter [online]. Mt. Carmel: Deception in the Church [cit. 2012-
 	11-19]. Dostupné z: http://www.deceptioninthechurch.com/laugh2.htm. 
 	Can born-again believers be demon possessed? General Presbytery of the Assemblies of God 
 	 on May, 1972.  General Council of the Assemblies of God, 1972, Position Papers. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/pp_4176_possessed.pdf. 
 	Carlos Annacondia: Biographies. Massage of salvation: International. [cit. 2012-11-02] 
 	Dostupné z: http://www.reachingsouls.com/biography.htm. 
 	CARSON, D a Douglas J MOO. Úvod do Nového zákona. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2008, 
 	700 s. ISBN 978-80-7255-165-1. 
 	374 
 	CASEY, Sanchez. Todd Bentley’s Militant Joel’s Army Gains Followers in Florida: Militant 
 	Joel's Army Followers Seek Theocracy. Intelligence Report: A Project of the Southern. 
 	 Poverty Law Center. 11. 2. 2011, 129-132, s. 38-45. Dostupné z: 
 	http://www.splcenter.org/get-informed/intelligence-report/browse-all-issues/2008/fall/arming-
 	for-armageddon. 
 	Cindy Jacobs.  Generals International: Achieving Societal Transformation though 
 	 Intercession and the Prophetic [online]. [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20101225083228/http://www.generals.org/about-us/mike-cindy/. 
 	Cindy Jacobs.  Morning Star [online]. 2011 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://www.morningstarministries.org/biographies/cindy-jacobs#.UJJVJ2__SYk. 
 	CLARK, Jonas Wiliam. Joseph Seymour. The Ambassador: Journal Cyber Newsletter 
 	[online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20030217015035/http://catchlife.org/william_seymour.htm. 
 	CLARK, Randy. What We Can Learn From Argentina's Revival: More than 10 years ago an 
 	unusual revival triggered major church growth in Argentina. Today, three key leaders of that 
 	revival Carlos Annacondia, Omar Cabrera and Claudio Freidzon have a message for 
 	Christians in the United States. Ministries Today: Strang Communications [online]. 1996 [cit. 
 	2012-11-18]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20000523224451/http://www.nashuanh.com/cbc/revival/Argentin
 	a/interview.htm. 
 	CLAUSSEN, Dane S. The Promise Keepers: essays on masculinity and Christianity. 
 	Jefferson, N.C.: McFarland, 2000, xvi, 336 s. ISBN 07-864-0700-X. 
 	CLOUD, David. Way of Life Literature, Inc.  [online]. Bethel Baptist Church: Way of Life 
 	Literature [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.wayoflife.org/about/contactus.php 
 	COKER, Matt. The First Jesus Freak: A pot-smokin, LSD-droppin seeker turned Calvary 
 	Chapel into a household name. So why is Lonnie Frisbee missing from church history? OC 
 	 Weekly Features [online]. 3. 3. 2005 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.ocweekly.com/2005-03-03/features/the-first-jesus-freak/. 
 	Conference Speakers: Bob Jones. Amber Rose Music [online]. 2005 [cit. 2012-11-11]. 
 	Dostupné z: http://www.amberrosemusic.com/conferences/bob_jones.html. 
 	COOK, Philip L. Zion City, Illinois: twentieth-century utopia. 1st ed. Syracuse, N.Y.: 
 	Syracuse University Press, 1996, xii, 283 s. ISBN 08-156-0349-5. 
 	COPELAND Kenneth. Jesus, Our Lord of Glory. Voice of Victory, April, 1982, s. 3-7. 
 	COPELAND, Kenneth a [Překlad: František PALA]. Cena ta to všechno. Believer's – Voice 
 	 of Victory [online]. September 1991, roč. 19, č. 9 [cit. 2012-11-12]. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/406-evangelium-podle-kennetha-
 	copelanda-jehoz-sluzba-je-hlavnim-sponzorem-bonnkeho-evangelizaci. 
 	COPELAND, Kenneth. The Year of Equipping the Saints, New Wine. January 1986, roč. 18, 
 	č. 1 s. 6-18. 
 	COSTELLA, Matt a Staff WRITER. The Brownsville/Pensacola Outpouring. Revival or 
 	Pandemonium? Foundation Magazine: The Fundamental Evangelistic Association [online]. 
 	March-April 1997 [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/FBCPENSA.HTM. 
 	COUFAL, Tomáš. Kdo chce změnit historii, zaměří se na mládež. Život víry. 2003, roč. 14, č. 
 	3, s. 5-8. 
 	375 
 	CRAIG, Kirkby R. What is apostolic alignment? "A Few Good Fathers". Making Disciple-
 	 Makers [online]. 1 .9. 2010 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://crosswaveglobal.wordpress.com/2010/09/01/what-is-apostolic-alignment/ 
 	CROWDER, John. Miracle workers, reformers and the new mystics. Shippensburg, PA: 
 	Destiny Image, 2006. 391 s. ISBN 978-076-8423-501. 
 	 Cultwatch: The Cultwatch web site is broken up into several sections to help your 
 	 research...  [online]. [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.cultwatch.com/. 
 	CUNNINGHAM, Paul J. Statement Concerning Evangelist A. A. Allen. European-American 
 	 Evangelistic Crusades [online]. 24. 10. 2007 [cit. 2012-11-05]. Dostupné z: 
 	http://www.eaec.org/bibleanswers/Paul-Cunningham-Testimony.pdf. 
 	CUSIC, Don. Encyclopedia of contemporary Christian music: pop, rock, and worship. Santa 
 	Barbara, Calif.: Greenwood Press, 2010, xvi, 505 s. ISBN 03-133-4426-4. 
 	CUSIC, Don. The sound of light: a history of gospel music. Bowling Green, Ohio: Bowling 
 	Green State University Popular Press, 1990, iv, 267 s. ISBN 08-797-2498-6. 
 	ČIŽMÁR, Rastislav. Čtvrtletník The Morning Star vychází česky od roku 2003. Křesťan 
 	 dnes [online]. 21. 7. 2011 [cit. 2012-12-21]. Dostupné z: 
 	http://www.krestandnes.cz/article/ctvrtletnik-the-morning-star-vychazi-cesky-od-roku-
 	2003/18621.htm. 
 	DAGER, Albert James. Vengeance is ours: the church in dominion. Redmond, WA: Sword 
 	Publishers, 1990, 283 s. ISBN 09-626-6320-4. 
 	DANIEL, Raus. Hřích Teda Haggarda: Náboženství. Český rozhlas [online]. 18. 11. 2006 [cit. 
 	2013-01-01]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/hrich-teda-
 	haggarda--294047 
 	DAVIES, Wilma Wells. Kairos moments and cultural connections as factors in religious 
 	change in Argentina: The Changing Religious Field. Encounters Mission Ezine: All Nations 
 	 Christian College. February 2006, č. 10, s. 1-7. Dostupné z: 
 	http://www.redcliffe.org/uploads/documents/kairos_moments1_10.pdf. 
 	DAVIES, Wilma Wells. The embattled but empowered community: comparing 
 	understandings of spiritual power in Argentine popular and pentecostal cosmologies. Boston: 
 	Brill, 2010, xviii, 319 s. Global Pentecostal and Charismatic studies, v. 5. ISBN 90-041-7830-
 	9. 
 	DAWSON, John.  Taking our cities for God. Rev. and updated ed. Lake Mary, FL: Charisma 
 	House, 2001, xi, 224 s. ISBN 08-841-9764-6. 
 	DAYTON, Donald W. Theological roots of Pentecostalism. Grand Rapids, MI: Francis 
 	Asbury, 1987, 199 s. ISBN 9780310393719. 
 	DEAN, Robert. The Vineyard And The Kansas City Prophets. Worldview Times [online]. 
 	Mar-Apr 1991, roč. 4, č. 2 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.worldviewweekend.com/worldview-times/article.php?articleid=7353. 
 	DEWAAY, Bob. The roots and fruits of the new apostolic reformation: a biblically based 
 	commentary on current issues that impact you. In: [online]. St. Louis Park: Twin City 
 	Fellowship, 2007 [cit. 2012-10-29]. Critical Issues Commentary. ISBN 952-935-3100. 
 	Dostupné z: http://cicministry.org/commentary/issue103.htm. 
 	 Didachē: kuriu dia tōn dōdeka apostolōn tois ethnesin = Didaché: učení Páně skrze Dvanáct 
 	 apoštolů národům. 1. vyd. Hostinné: Stauros, 1994, 22 s. Nekanonické knihy Nového zákona. 
 	ISBN 80-238-1735-3. 
 	376 
 	DIMPLES, Dolly. Fat lady of the circus now weighs 126 pounds. Voice of Healing, March, 
 	1952, s. 3. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/35939483/The-Voice-of-Healing-1952-
 	MARCH. 
 	DITTRICH, Tomáš. Alan Vincent se v Polsku loučil. Život víry. 2011, roč. 22, č. 11, s. 5. 
 	DITTRICH, Tomáš. Den a noc v pláči: S evangelistou Carlosem Jiménezem o srdci pro 
 	Českou republiku. Život víry. 1999, roč. 10, č. 7, s. 4-6. 
 	DITTRICH, Tomáš. Konference smíření Čechů a sudetských Němců v Praze 15. a 16. dubna 
 	2005: Co udělat pro smíření?. Go East. 25. 3. 2011, s. 1-2. Dostupné z: http://www.go-east-
 	mission.net/dateien/cz/349_250311.pdf .  
 	DITTRICH, Tomáš. Myslím, že máte nadějnou budoucnost: říká hlavní řečník 21. Křesťanské 
 	konnference. Život víry. 2008, roč. 19, č. 10, s. 10 - 12. 
 	DITTRICH, Tomáš. Probuzení začíná ve tvém srdci. Život víry. 1994, roč. 5, č. 1, s. 4-5. 
 	DITTRICH, Tomáš. Tak nám zabili Ferdinanda. Život víry. 1998, roč. 9, č. 1, s. 1- 3. 
 	DITTRICH, Tomáš. Tvrdá kritika církve i pohled naděje. Život víry. 2010, roč. 21, č. 5. s. 
 	18 - 9. 
 	DITTRICH, Tomáš. Vývoj charismatické obnovy. Život víry, 1993, roč. 4. č. 2, s. 53-54. 
 	DITTRICH, Tomáš. Ze smrti do života. 1. vyd. Praha: Křesťanská misijní společnost, 1994. 
 	46 s. ISBN 978-809-0162-839. 
 	DOLEŽEL, Jiří.  Dějiny desátků. 2., přeprac. a rozš. vyd. Ostrava: J. Doležel, 2002, 141 s. 
 	ISBN 80-238-9309-2. 
 	Dr. Bill Hamon: Christian International Founder. Christian International Ministry [online]. 
 	[cit. 2012-10-31]. Dostupné z: 
 	https://www.christianinternational.com/index.php?option=com_content&view=article&id=37
 	7:prophetic-terminology&catid=97&Itemid=16. 
 	Dr. Robert Edward Miller: Biography. Revival Carriers Intĺ.: Peniel Outreach Ministries, 
 	 Inc. [online]. [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: 
 	http://www.revivalcarriers.org/about_dr_miller.htm. 
 	DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba a členství ve sboru, s. n., prosinec 1995. 10 s. 
 	DRÁPAL, Dan.  Apoštolská služba. 1. vyd. Praha: KMS, 2004, 123 s. ISBN 80-864-4928-9. 
 	DRÁPAL, Dan. Bible, okultismus a politika: čtyři stati Dana Drápala. Praha: Ampelos, 2001, 
 	67 s. ISBN 978-809-0254-497. 
 	DRÁPAL, Dan. Jak to všechno začalo: Historie Křesťanského společenství Praha (I). Praha: 
 	Křesťanské společenství, 2008, 86 s. 
 	DRÁPAL, Dan. Léta růstu: Historie Křesťanského společenství (II). Praha. 1. vyd. Praha: 
 	Křesťanské společenství, 2009, 94 s. ISBN 978-80-260-0346-5. 
 	DRÁPAL, Dan. Nebezpečí obdivu: Článek vyšel v časopise Brána. Křesťan dnes: komentáře. 
 	11. 11. 2007. Dostupné z: http://www.krestandnes.cz/article/dan-drapal-nebezpeci-
 	obdivu/9297.htm. 
 	DRÁPAL, Dan. Proroctví pro letošní zimu: Křesťanské společenství Praha. In: Grano Salis: 
 	 Teologie [online]. 12. 5. 2002 [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: 
 	http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&thold=-
 	1&mode=flat&order=0&sid=700. 
 	377 
 	DRÁPAL, Dan. Vydávám počet - rok 2000: 18. pastýřský list. Křesťanská společenství v 
 	 ČR [online]. leden 2001 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20040710065904/http://www.mujweb.cz/www/ksvcr/listy/18.htm. 
 	DRÁPAL, Dan. Vztahy s jednotou - rok 1998: 18. pastýřský list. Křesťanská společenství v 
 	 ČR [online]. prosinec 1998 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20040710065805/http://www.mujweb.cz/www/ksvcr/listy/01.htm. 
 	DRÁPAL, Dan. Ze života: 5. pastýřský list. Křesťanská společenství: Pastorační 
 	 listy [online]. Květen 1999 [cit. 2012-11-18]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20040710065817/http://www.mujweb.cz/www/ksvcr/listy/05.htm. 
 	DRÁPAL, Dan. Zemřel David Wilkerson. Databáze křesťanských děl. 1. 6. 2011. Dostupné z: 
 	http://www.dkd.cz/WordPress/zemrel-david-wilkerson/. 
 	DRÁPAL, Dan. Zlom: Historie Křesťanského společenství (III). Praha. 1. vyd. Praha: 
 	Křesťanské společenství, 2011, 94 s. ISBN 978-80-260-0347-2. 
 	DREXLER, Lukáš. Kenose, kenoze, kenósis, kenotický: věrouka. Theofil.cz: Revue pro život 
 	 z víry. 2008. Dostupné z: http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=424. 
 	Dt 32:8-9 - Elyon a Yahweh: Hebrejská Bible - Bohové. Mýty a skutečnost [online]. [cit. 
 	2012-12-15]. Dostupné z: http://myty.info/view.php?cisloclanku=2006080001. 
 	EDWARDS, J. Christopher. The ransom logion in Mark and Matthew: its reception and its 
 	 significance for the study of the gospels. ix, 190 pages. Wissenschaftliche Untersuchungen 
 	zum Neuen Testament, 2012. 191 s. ISBN 3161517806. 
 	EGAN, Harvey D. An anthology of christian mysticism. Collegeville, Minn.: Liturgical Press, 
 	1991, xxv, 680 s. ISBN 08-146-6012-6. 
 	EINSTEIN, Mara. Brands of faith: marketing religion in a commercial age. London: 
 	Routledge, 2008. 256 s. ISBN 978-041-5409-766. 
 	EKMAN, Ulf [Překlad: Alexandr FLEK]. Kazit skutky ďábla. Praha: Lotos, 1990. 20 s. 
 	ISBN 978-809-0011-205. 
 	EKMAN, Ulf [Překlad: Alexandr FLEK]. Moc nového stvoření. 2., opr. vyd. Praha: 
 	Dynamis, 1995. 30 s. ISBN 978-808-5891-041. 
 	EKMAN, Ulf a [Překlad: Tomáš STANĚK].  Víra, která přemáhá svět. Praha: Voda života, 
 	1991. 125 s. ISBN 978-802-3829-822. 
 	EKMAN, Ulf. Našel jsem svůj osud. 1. české vyd. Brno: Slovo života, 1998, 112 s. ISBN 80-
 	901-9568-7. 
 	Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled: A Response Paper to Resolution 16. 
 	 General Presbytery of the Assemblies of God on August 11, 2000.  General Council of the 
 	Assemblies of God, 2000. Position Papers. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/pp_endtime_revival.pdf. 
 	ENNS, Paul. The Moody handbook of theology. Chicago, Ill.: Moody Press, 1989, 688 s. 
 	ISBN 08-024-3428-2. 
 	ENROTH, Ronald M. , Edward E. ERICSON a Peters BRECKINRIDGE. The story of the Jesus People: a factual survey. Exeter: Paternoster Press, 1972. 250 s. ISBN 978-085-3641-315. 
 	ERICKSON, Millard. A basic guide to eschatology: making sense of the millennium. [Rev. 
 	ed.]. Grand Rapids, Mich.: Baker Book House, 1998, 197 s. ISBN 08-010-5836-8. 
 	378 
 	Evald Rucký o učednictví a manipulaci. Grano Salis: Charismatici. 1. 10. 2007. Dostupné z: 
 	http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=7604. 
 	Examining Bob Jones's Shepherd's Rod. Cephas Library: Research About Leading World 
 	 Evangelizers I [online]. [cit. 2012-11-11]. Dostupné z: http://www.cephas-
 	library.com/evangelists/bob_jones_shepherd_rod.html. 
 	FAIRBAIRN, Donald. Eastern Orthodoxy through Western eyes. 1st ed. Louisville, Ky.: 
 	Westminster John Knox Press, 2002, xiii, 209 s. ISBN 06-642-2497-0. 
 	FAZEKAŠ, Ľudovít. Dobrá správa o záchrane: List Rimanom.  Banská Bystrica: Trian, 
 	1998, 144 s. ISBN 80-88945-04-6. 
 	FAZEKAŠ, Ľudovít. Kristovo telo: List Efezanom. Bánská Bystrica: Pedagogická fakulta 
 	UMB, 2000, 126 s. ISBN 9788088945239. 
 	FEKETE, Csilla. V krátkosti o Hit Gyülekezet. Život víry, 1994, roč. 5, č. 2, s. 35-36. 
 	FILIPI, Pavel. Církev a církve: kapitoly z ekumenické eklesiologie. 1. vyd. Brno: CDK, 2000, 
 	187 s. ISBN 80-859-5958-5. 
 	FORBES, Christopher. Prophecy and inspired speech in early Christianity and its Hellenistic 
 	 environment. Tübingen: J.C.B. Mohr (P. Siebeck), 1995, xi, 380 s. ISBN 31-614-6223-8. 
 	Founders: Who was Omar Cabrera?, Who was Omar Cabrera?  Iglesia Vision De Future 
 	[online]. [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: http://visiondefuturo.org/english/founders/. 
 	FRAME, Randy. Same Old Benny Hinn, Critics Say. Christianity today. October 1992, s. 52. 
 	ISSN 0009-5753. 
 	FRANC, Aleš. A svedou mnohé. 1. vyd. Praha: Kodex, 2008, 72 s. ISBN 978-80-904235-1-0. 
 	FRANC, Aleš. Charizmatická církev sjednocení?  Praha: vydavatelství ECM Ječná, 1998, 42 
 	s. ISBN 978-802-3931-525. Dostupné z: http://www.apologet.cz/files/attachments/file/23-1-
 	kmsj5b.doc. 
 	FRANC, Aleš.  Kam chce vést KAM českou církev?: historie a teologické pozadí Křesťanské 
 	 akademie mladých. 1. vyd. Praha: Kodex, 2008, 65 s. ISBN 80-904-2352-3. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/files/attachments/file/17-2-kam1.pdf. 
 	FRANC, Aleš. Krízy a nádeje letnično-charizmatického hnutia (5). Rozmer: časopis pre 
 	 kresťanskú duchovnú orientáciu / Ekumenická spoločnosť pre štúdium siekt a Ekumenická 
 	 rada cirkvi v SR [online]. 2010, roč. 13, č. 3, s. 25-32 [cit. 2012-11-23]. ISSN 1335-2660. 
 	Dostupné z: http://www.rozmer.sk/sk/articles/show/1010. 
 	FRANC, Aleš. Pozadí a teologie Kurzů Alfa. 2. vydání. Zápas o duši, 2011. Teokaps: 
 	Teologie do kapsy, E 11180. 100 s. 
 	FRANC, Aleš. Zástupné vyznávání hříchů. Zápas o duši. Říjen 2011, č. 110, s. 20-21. 
 	Dostupné z: http://zod.reformace.cz/zastupne-vyznavani-hrichu-cislo-103. 
 	FRANC, Aleš. Předpoklad společenství k ekumenické práci: Apoštolská církev s přihlédnutím 
 	 k brněnskému sboru. Banská Bystrica, 2008. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/34-ekumenicke-hnuti/id/193-letnicni-cirkev-a-
 	ekumenismus. Seminární práce. Pedagogická fakulta UMB Banská Bystrica. Vedoucí práce 
 	Prof. ThDr. Pavel Procházka, PhD. 
 	FRANC, Aleš. Utrpenie a pastorácia: Preventívna pastorálna pomoc ľuďom, ktorí 
 	 rozmýšľajú o odchode z aberantného spoločenstva veriacich. Banská Bystrica, 2011. 
 	Dostupné z: http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-manipulace/id/447-
 	379 
 	pastyri-s-dobrymi-umysly. Seminární práce. Pedagogická fakulta UMB Banská Bystrica. 
 	Vedoucí práce Prof. ThDr. Pavel Procházka, PhD. 
 	FRANGIPANE, Francis a [Překlad: Šimona BOUZKOVÁ]. Tři bitevní pole: podrobný 
 	 pohled na tři oblasti duchovního boje: mysl, církev a nebesa. 1. vyd. Praha: Ampelos, 1997. 
 	127 s. ISBN 978-802-3840-186. 
 	FRANGIPANE, Francis. In the Presence of God. New Wine Press, 1994. 160 s. ISBN 
 	1874367272. 
 	FRANGIPANE, Francis. Holiness, truth, and the presence of God. Lake Mary, Fla.: 
 	Charisma House, 2011, viii, 148 s. ISBN 9781616384050. 
 	FRANK, Ewald. Das Wort Gottes bleibt in Ewigkeit. Zusammenfasung ersten Ausgaben. 
 	Krefeld: E. Frank, 1968. 39 s. 
 	FRANK, Ewald. William Branham, muž poslaný Bohem. Krefeld: Svobodná lidová misie. 
 	Freidzon rozněcuje nový oheň. Život víry, 1994, ročník 5, č. 11, s. 337. 
 	FREIDZON, Claudio a [přeloženo z ANGLIČTINY]. Duchu Svatý, hladovím po tobě. 
 	Albrechtice: Křesťanský život, 1996. 127 s. ISBN 978-807-1120-407. 
 	FRESTON, Paul. «Neo-Pentecostalism» in Brazil: Problems of Definition and the Struggle 
 	for Hegemony. Archives de Sciences Sociales des Religions. Année 1999, roč. 105, č. 105, s. 
 	145-162. Dostupné z: http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/assr_0335-
 	5985_1999_num_105_1_1082. 
 	FRODSHAM, Stanley Howard. Apoštol víry. Neuwengert: Missiondisent. po r. 1960. 142 
 	s (odpovídá anglickému originálu: Smith Wigglesworth: apostle of faith. Springfield, Mo: 
 	Gospel Pub. House, 1990. 158 s. ISBN 978-088-2435-862). 
 	G12 and Jethro Models. Cell Church International [online]. 26. 5. 2011 [cit. 2013-01-01]. 
 	Dostupné z: http://www.cellchurch.co.za/resources/articles/g12-and-jethro-models 
 	General council, Assemblies of God. Where We Stand: The Official Position Papers of the 
 	Assemblies of God. Springfield: Gospel Publishing House, 2003. 294 s. 
 	GLOVER, Betty Joyce. Woe Unto the Pastors. Xulon Press, 2009, 172 s. ISBN 1615795812. 
 	GLOVER, Peter C. Rick Joyner: Prophet of the New Christianity [online]. Great Bromley, 
 	Colchester, CO7 7JY, UK: Word21.com, 1999 [cit. 2012-11-24]. Dostupné z: 
 	http://www.word21.com/rick_joyner.pdf. 
 	GOEDELMAN, G. Richard Fisher and M. Kurt a W. E. Nunnally and Stephen F. CANNON. 
 	 The confusing world of Benny Hinn. 9th ed., rev. and updated. St. Louis, Mo: Personal 
 	Freedom Outreach, 2002. 322 s. ISBN 978-097-1624-733. 
 	GOFF, James R. Fields white unto harvest: Charles F. Parham and the missionary origins of 
 	 Pentecostalism. Fayetteville: University of Arkansas Press, 1988, ix, 263 s. ISBN 15-572-
 	8026-6. 
 	GONDÁŠ, Jáchym. Kočka leze dírou, apoštol oknem... Protestant: nezávislý evangelický 
 	 měsíčník. 2010, č. 4. Dostupné z: http://protestant.evangnet.cz/kocka-leze-dirou-apostol-
 	oknem. 
 	GORDON, Adoniram Judson. The Ministry of Healing: or Miracles os Cures in All Ages. 
 	New York: Fleming H Revell, 1882. Thirth Edition. 260 s. ISBN 9781428604384. 
 	GRADY, Lee J. A Message to His Holy Highness the Worshipful Bishop Rev. Dr. Apostle 
 	Grand Poobah. Charisma Magazine: Fire In Me Bones[online]. 11. 9. 2011 [cit. 2012-11-24]. 
 	380 
 	ISSN 0895-156X. Dostupné z: http://www.charismamag.com/blogs/fire-in-my-bones/14612-
 	a-message-to-his-holy-highness-the-worshipful-bishop-rev-dr-apostle-grand-poobah. 
 	GRADY, Lee J. Fallen Ministers and Charismatic Credibility. Fire In My Bones: Charisma + 
 	 online [online]. March 2007 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://fireinmybones.com/Columns/012607.html. 
 	GRADY, Lee J. Inderview Conducted by J. Lee Grady: What I learned behind bar. Charisma 
 	 & Christian Life. February 1997, s. 46-52. ISSN 0895-156X. 
 	GRADY, Lee J. The Charismatic Movement: Dead or Alive? Charisma Magazine: 
 	 Newsletter - Fire In My Bones [online]. 6/30/2009 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	http://www.charismamag.com/index.php/fire-in-my-bones/22455-the-charismatic-movement-
 	dead-or-alive. 
 	GRAVES, Charles S. Anointing - or Apostasy?: The Latter Rain Legacy [online]. Birthpagan, 
 	138 s. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.birthpangs.org/articles/background/Chas-
 	Graves-Anointing-Apostasy.pdf. 
 	GREEN, Michael. I believe in Satan's downfall. 3rd ed. London: Hodder, 1995. 254 s. ISBN 
 	978-034-0630-341. 
 	GREEN, Pearry. The Acts of the Prophet. 4. ilustrované vydání: Tucson Tabernacle Books, 
 	1995. 204 s. ISBN 0970095589. Dostupné z: 
 	http://www.williambranhamstorehouse.com/the%20acts%20of%20the%20prophet.pdf. 
 	GREENFIELD, John. Moc s výsosti - čili dvousetleté výročí velkého probuzení moravských 
 	bratří - bratrské jednoty: (čili dvousetleté výročí velkého probuzení moravských bratří - 
 	bratrské jednoty). Dr. Josef Dobeš, 1936. 
 	GRENZ, Stanley James.  The millennial maze: sorting out evangelical options. Downers 
 	Grove, Ill.: InterVarsity Press, 1992, 239 s. ISBN 08-308-1757-3. 
 	GRUEN, Ernest J. Documentation of the Aberrant Practices and Teachings of Kansas City 
 	 Fellowship (Grace Ministries). [online]. Full Faith Church of Love, 1990. 355 s. [cit. 2009-11-
 	10]. Dostupné z: http://www.birthpangs.org/articles/kcp/kcp-gruen.html. 
 	GUMBEL, Nicky. Proč Vánoce? . 2. vyd. [Překlad: Tomáš Dittrich]. Praha: KMS, 2007, 21 s. 
 	ISBN 978-80-86449-54-8. 
 	HAGGARD, Ted a [Překlad: TROJÁNEK Jiří]. Příručka pro vedoucí domácích skupinek 
 	sboru. New Life Church, Colorado Springs: Křesťanské společenství Praha. Dostupné z: 
 	http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1988. 
 	HAGIN, Kenneth E. [Překlad: Bob RYKLIK]. Nové narození. 1. vyd. Doubek: Postilla, 2005. 
 	33 s. ISBN 978-808-6442-310. 
 	HAGIN, Kenneth E. [Překlad: Milan KOLDINSKÝ]. Plány, záměry a cíle. 1. vyd. Sedlčany: 
 	Altak, 1993. 123 s. ISBN 978-808-5335-224. 
 	HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího. 1. vyd. Praha: Logos, 1990. 63 s. ISBN 978-808-
 	5335-033. 
 	HAGIN, Kenneth E. I believe in visions. New Jersey: Fleming H. Revell Company, 1972. 
 	128 s. ISBN 9780800783761. 
 	HAGIN, Kenneth E. I went to hell. Tulsa, OK: K. Hagin Ministries, 1982. 32 s. ISBN 978-
 	089-2762-576. 
 	HAGIN, Kenneth E. Plead your case. Tulsa, OK: Kenneth Hagin Ministries, 1985. 32 s. 
 	ISBN 978-089-2760-589. 32 s. 
 	381 
 	HAGIN, Kenneth E. The name of Jesus. Faith Library, Tulsa, Okla: 1981. 160 s. ISBN 978-
 	089-2765-379. 
 	HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby: příručka přímluvy.  Logos, Praha, 1990. 
 	119 s. 
 	HAGIN, Kenneth E. Understanding the anointing. 8. printing. S.l.: Faith Library 
 	Publications, 1983. 176 s. ISBN 978-089-2765-072. 
 	HAGIN, Kenneth E. Vedení Duchem Božím. Praha: Logos, 1990. Dostupné z: 
 	http://www.jahni.cz/wp-content/uploads/2009/11/vedeni-duchem-bozim.pdf. 
 	HAGIN, Kenneth E. Why do people fall under the power?  Tulsa, Okla: Kenneth Hagin 
 	Ministries, 1983. 32 s. ISBN 978-089-2762-545. 
 	HALE, Grace Elizabeth. A nation of outsiders: how the white middle class fell in love with 
 	rebellion in postwar America. Oxford: Oxford University Press. 400 s. ISBN 978-019-5393-
 	132. 
 	HALL, Franklin. Atomic Power with God Thru Fasting and Prayer. Franklin Hall, 1946, 64 s. 
 	ISBN 125803252X. Dostupné z: http://www.shiloahbooks.com/download/Atomic.pdf. 
 	HALL, Franklin. The Return of Immortality: The UFOS, UHOS and the IHO. Phoenix: Hall 
 	Deliverance Foundation, 1976. 
 	HALL, Timothy L. American religious leaders. New York: Facts On File, 2003. 430 s. ISBN 
 	978-143-8108-063. 
 	HAMON, Bill. Apostles, prophets, and the coming moves of God: God's end-time plans for 
 	 his church and planet earth. Shippensburg, PA: Destiny Image, 1997, xxvii, 299 s. ISBN 09-
 	398-6809-1. 
 	HAMON, Bill. Prophets and personal prophecy. Shippensburg, PA: Destiny Image, 1987, 
 	xii, 218 s. ISBN 09-398-6803-2. 
 	HAMON, Bill. The eternal church: a prophetic look at the church--her history, restoration, 
 	 and destiny. Rev. ed. Shippensburg, PA: Destiny Image, 2003, 380 s. ISBN 07-684-2176-4. 
 	HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival. Dallas: Word Pub., 1997, xix, 315 s. ISBN 08-
 	499-3892-9. 
 	HANEGRAAFF, Hank. Christianity in crisis. Eugene, Or.: Harvest House, 1997, 377 s. ISBN 
 	15-650-7696-6. 
 	HANES, Pavel. 10 rád k štúdiu kníh Ricka Warrena. Rozsievač [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-
 	11-01]. Dostupné z: 
 	http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1391&mode=neste
 	d&order=0&thold=0. 
 	HARRELL, David Edwin Jr. All things are possible: the healing. 1st Midland book ed. 
 	Bloomington: Indiana University Press, 1978. 304 s. ISBN 02-532-0221-3. 
 	HARRELL, David Edwin. Oral Roberts: an American life. Bloomington: Indiana University 
 	Press, 1985, xiv, 622 s. ISBN 02-531-5844-3. 
 	Harvest evangelism. [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.harvestevan.org/. 
 	HAWTIN, George R. Editorial. The Sharon Star. 1. April 1949, č. 1. s. 2. 
 	Healing ORU: $70 million and Mart Green's business acumen are repairing a scandal-scarred 
 	school. Christianity Today[online]. September 2008 [cit. 2012-11-12]. ISSN 0009-5753. 
 	Dostupné z: http://www.christianitytoday.com/ct/2008/september/8.76.html. 
 	382 
 	HEISER, Michael S. Deuteronomy 32:8 and the Sons of God. Bibliotheca Sacra: Dalas 
 	 Theological Seminary. 2001, roč. 629, č. 158, s. 53-74. Dostupné z: 
 	http://talkingnotes.org/isaiah/handouts/divine-council_heiser.pdf. 
 	HILL, Stephen. Na cestě za probuzením. 1. české vyd. Albrechtice: Křesťanský život, 1999, 
 	183 s. ISBN 80-711-2048-0.  
 	HINN, Benny. Dobré ráno, Duchu svatý. Brno: Postila, 2002, 166 s. ISBN 80–86442–11-X. 
 	 Hinn, MacArthur, the Holy Ghost machine gun and Crouch. [video]. YouTobe, 19. 02. 2011 
 	[cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=B9KgfucNSs0.  
 	History of the Vineyard Movement: About Vineyard. Vineyard Churches Australia [online]. 
 	2011 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.vineyard.org.au/history.  
 	HOFFMAN, Pavel. Kam kráčíš, Uppsalo? Život víry, 2006, roč. 17, č. 12, s. 8. 
 	HOFFMAN, Pavel. Re: Psychické problémy bývalých členov Slova života. Granos Salis, 30. 
 	5. 2004. Dostupné z: 
 	http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=comments&sid=2851&tid=5109& 
 	mode=flat&order=0&thold=-1. 
 	HOGUE, Richard. Tongues: a theological history of Christian glossolalia. Mustang, Okla: 
 	Tate Publishing, 2010. 256 s. ISBN 978-161-5666-744. 
 	HOLDCROFT, Thomas L. New Order of the Latter Rain. Pneuma: The Journal of the Society 
 	 for Pentecostal Studies[online]. 1980, roč. 2, č. 2, s. 48-60 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://www.spiritwatch.org/firelatter2.htm. 
 	HOLVAST, René.  Spiritual mapping in the United States and Argentina, 1989-2005: a 
 	 geography of fear. Boston: Brill, 2009, xiv, 367 s. Religion in the Americas series, v. 8. ISBN 
 	90-041-7046-4. 
 	HOPKO, Thomas. Speaking the truth in love: education, mission, and witness in 
 	 contemporary Orthodoxy. Crestwood, N.Y.: St. Vladimir's Seminary Press, 2004, 184 s. 
 	ISBN 08-814-1263-5. 
 	HORTON, Stanley M. Systematická teologie. 1. české vyd. [Překlad: Jiří Hedánek]. 
 	Albrechtice: Křesťanský život, 2001, 739 s. ISBN 80-711-2069-3. 
 	HOUDMAN, Michael. Co je soužení? Jak víme, že soužení potrvá sedm let?. Bible Questions 
 	 Answered: GotQuestions.org[online]. [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: 
 	http://www.gotquestions.org/Cesky/souzeni.html. 
 	HOUDMANN, Michael S. Co je soužení? Jak víme, že soužení potrvá sedm let?. 
 	 GotQuestions.org!: Odpovědi na biblické otázky [online]. 2002-2013 [cit. 2013-03-31]. 
 	Dostupné z: http://www.gotquestions.org/Cesky/souzeni.html. 
 	HUNT, Dave a M. T. MCMAHON. Svod křesťanství [online]. Antonín Uhlíř. Praha: Nej 
 	otázky, 1997 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/nejotazky/david-
 	hunt/svod-krestanstvi. 
 	HUNT, Dave a T MCMAHON. The seduction of Christianity: spiritual discernment in the 
 	 last days. Eugene, Or.: Harvest House, 1985, 239 s. ISBN 08-908-1441-4. 
 	HUNT, Dave. Authority and responsibilty. The Berean Call [online]. [cit. 2013-01-01]. 
 	Dostupné z: http://www.thebereancall.org/content/authority-and-responsibility. 
 	HUNT, Dave. Beyond seduction: a return to biblical christianity. Eugene, Or.: Harvest House 
 	Publishers, 1987, 282 s. ISBN 08-908-1562-3. 
 	383 
 	HUNT, Dave. Whatever happened to heaven?  Eugene, Or.: Harvest House, 1988, 327 s. 
 	ISBN 08-908-1698-0. 
 	HUNTER, Charles and Frances HUNTE. To heal the sick. Kingwood, Tex: Hunter Books, 
 	1983. 215 s. ISBN 09-177-2640-5. 
 	CHAMBERS, Joseph R. A palace for the Antichrist. Green Forest, AR: New Leaf Press, 
 	1996. 296 s. ISBN 978-089-2213-337. 
 	Charges Against Texas: Faith Healer Dismissed. Petersburg Times. February 21, 1956. 
 	Dostupné z: 
 	http://news.google.com/newspapers?id=etsOAAAAIBAJ&sjid=CXYDAAAAIBAJ&pg=741
 	9,2676337&dq=jack-coe+dismissed. 
 	Charles Simpson Bio. Charles Simpson Ministries [online]. 2012 [cit. 2012-11-07]. Dostupné 
 	z: http://www.csmpublishing.org/ab_bio.php. 
 	CHEVREAU, Guy. V Pensacole kravaty, v Torontu trička, říká obhájce „torontského 
 	požehnání“. Život víry. 2002, roč. 13, č. 6, s. 5-7. 
 	CHEVREAU, Guy. Catch the fire: the Toronto blessing: an experience of renewal and 
 	 revival. 1st Canadian Harper/Perennial ed. Toronto: HarperCollins, 1995. 225 s. ISBN 978-
 	000-6380-436. 
 	CHRISTENSEN, Michael J a Jeffery A WITTUNG. Partakers of the divine nature: the 
 	 history and development of deification in the Christian traditions. Pbk. ed. Grand Rapids, 
 	Mich.: Baker Academic, 2007, 325 s. ISBN 08-010-3440-X. 
 	Chuck Pierce Glory of Zion International Denton, TX: North America. Global Spheres: 
 	 Advancing the Kingdom of God [online]. 2010 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://www.globalspheres.org/northamerica.asp#chuckpierce. 
 	Chybí-li radost, nastupuje protiklad: s Wolfhardem Margiesem o všem možném. Život víry. 
 	1993, roč. 4, č. 7, s. 228-230. 
 	ICE, Thomas D. The Latter Rain Revival Movement. Article Archives: Pre-Trib Research 
 	 Center: Liberty University. 5. 8. 2009. Dostupné z: 
 	http://digitalcommons.liberty.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1047&context=pretrib_arch. 
 	IHOP Exposer’s Blog Gets Hacked!. In: [online]. Truthspeaker’s Weblog, 22. 2. 2012 [cit. 
 	2012-11-25]. Dostupné z: http://truthspeaker.wordpress.com/2012/02/29/ihop-exposers-blog-
 	gets-hacked/. 
 	Imparting of Spiritual Gifts. Assemblies of God: Perspectives. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/topics/sptlissues_imparting_spiritual_gifts.cfm. 
 	Inernational Coalition od Apostles. [online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.coalitionofapostles.com/about-ica. 
 	Interview with Pastor Ernie Gruen: The following was posted by permission. Deception 
 	 Bytes [online]. May 6, 2008 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://deceptionbytes.com/interview-with-pastor-ernie-gruen/. 
 	ISLEIB, Mary Alice [Překlad: Jaroslava MARCINEKOVÁ]. Efektivní, vroucí modlitba. 1. 
 	vyd. Praha: Dynamis, 1993. 228 s. ISBN 978-809-0123-175. 
 	Jack Coe: Voice of Healing. Jonas Clarkś Holy Spirit Ministry Training Apostolic-
 	 Prophetic-Spiritual Equipping: Revival History [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné z: 
 	http://www.jonasclark.com/revival-history/jack-coe-voice-of-healing-evangelist.html. 
 	384 
 	Jack Deere. Apologetics Index [online]. 5. 4. 1998, 24. 5. 2009 [cit. 2012-11-24]. Dostupné z: 
 	http://www.apologeticsindex.org/d03.html. 
 	JACKOSON, David a Neta JACKOSON. William J. Seymour: The Founder of Modern 
 	Pentecostalism. Trailblazer Books [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	http://www.trailblazerbooks.com/books/Journey/Jrny-bio.html. 
 	JACKSON, Bill. Co se to s námi jenom děje?  [online]. Albrechtice: Křesťanský život, 1994 
 	[cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.evanwiggs.com/revival/manifest/holylaff.html. 
 	JACOBS, Cindy. Possessing the gates of the enemy. Tarrytown, N.Y.: Chosen Books, 1991. 
 	288 s. ISBN 0800791878. 
 	 Jane Whaley at Livets Ord, Uppsala Sweden. [video]. YouTobe, 2. 5. 2009 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Mipon05dGks. 
 	 Joel's Army: Part 1 [YouTobe]. Video [online]. 29. 1. 2011 [cit. 2012-10-30].] Dostupné z: 
 	http://www.youtube.com/watch?v=wIlo49N5AhA. 
 	 John Crowder Grave site Folly The Jesus Trips. [YouTobe]. Video [online]. 5. 2. 2009 [cit. 
 	2012-12-23]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=CuDKV1ZJocs. 
 	John Wimber vylučuje torontský sbor ze svazku Vinice. Topi c. 1996, č. 1. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/11-torontske-pozehnani/id/380-john-wimber-
 	vylucuje-torontsky-sbor-ze-svazku-vinice. 
 	JONÁŠ, Jiří. Argentina: příběh jedné krize (1). Bankovnictví [online]. 21. 2. 2002, 28. 2. 2002 
 	[cit. 2012-11-23]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/1-10779750-argentina-pribeh-
 	jedne-krize-1. 
 	JONES, Bob. Vineyard Prophecy Conference. The Latter Rain Revival [online]. [cit. 1999-11-
 	25]. Dostupné z: http://www.pair.com/rain.htm. 
 	JOYNER, Rick a [Překlad: Markéta KUČEROVÁ]. Povolání do poslední bitvy: boj světla s 
 	 temnotou na konci věků. Vyd. 1. Brno: Postilla, 2000. 138 s. ISBN 978-808-6442-006. 
 	JOYNER, Rick a [Překlad: Tomáš VÁGNER]. Poslední bitva: boj světla s temnotou na konci 
 	 věků. Vyd. 1. Praha: Křesťanská misijní společnost, 1998. 94 s. ISBN 978-808-6178-004. 
 	JOYNER, Rick. Civil War in the Church. The Morning Star Prophetic Bulletin. 1996, č. 5, 
 	s. 2. 
 	JOYNER, Rick. Kdo je Paul Cain. Život víry,  1993, roč. 4, č. 11 s. 323– 324. 
 	JOYNER, Rick. Knights of Malta Rick Joyner. Morning Star [online]. 26. 6. 2007 [cit. 2012-
 	11-10]. Dostupné z: http://www.morningstarministries.org/about/questions-and-
 	answers/knights-malta-rick-joyner#.UJ5B7IcsDKM. 
 	JOYNER, Rick. Pochodeň a meč: volné pokračování Poslední bitvy. 1. vyd. Praha: KMS, 
 	2004. ISBN 978-808-6449-319. 
 	JOYNER, Rick. The harvest. New Kensington, PA: Whitaker House, 1993-1994, v. <1-2 >. 
 	ISBN 18783274022. 
 	JOYNER, Rick. Todd Bentley Begins Restoration Process. MorningStar Ministries: Special 
 	 Bulletins [online]. 2009 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.morningstarministries.org/resources/special-bulletins/2009/todd-bentley-begins-
 	restoration-process-0. 
 	JOYNER, Rick. Update on Todd Bentley - Note from Bill Johnson. MorningStar: Special 
 	 Bulletion [online]. 2011, č. 2 [cit. 2012-11-20]. 
 	385 
 	JOYNER, Rick. Vize o velké žni. Život víry. 1994, roč. 5, č. 3, s. 64–66. 
 	 Katechismus katolické církve. Josef Koláček. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 
 	2001, 793 s. ISBN 8071924881. Dostupné z: 
 	http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=891. 
 	KELLY, J N D. Early Christian Doctrines. London: Continuum International Publishing 
 	Grou, 2000. 528 s. ISBN 9780826452528. 
 	KENNEDY, John W. Healing ORU: $70 million and Mart Green's business acumen are 
 	repairing a scandal-scarred school. Christianity today [online]. September 2008 [cit. 2012-11-
 	12]. ISSN 0009-5753. Dostupné z: 
 	http://www.christianitytoday.com/ct/2008/september/8.76.html. 
 	 Kenneth E. Hagin. Drunk in the Spirit, Holy Laughter.  [video]. YouTobe, 6. 5. 2011 [cit. 
 	2012-11-02]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=X2V7KbbfRHA. 
 	KENYON, Essek. William. Jesus the Healer. 7. pint. Lynnwood, Wash: Kenyon's Gospel 
 	Publ. Society, 1943, 104 s. ISBN 9781577700067. 
 	KLÁTIK, Miloš. Teologická konferencia ECAV na Slovensku 2011 na tému: Misia a 
 	charizmatické hnutia. Martin: AlfaPrint, 2012, 196 s. ISBN 9788071403807. 
 	KLESNIL, Michal. Poznámky k členství ve sboru. Sborový dopis, měsíčník křesťanského 
 	 společenství Maniny. 1991, č. 6, s. 4. 
 	Klíčové Hodnoty: Obecná vize Mezinárodních domů modliteb. International House of Prayer 
 	 Prague [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://test.ihopp.org/wp-
 	content/uploads/2011/03/IHOPP_Core-Values_2009_05_Czech-and-English.pdf. 
 	Konference smíření Čechů a sudetských Němců v Praze: Úvodník Sudetoněmeckých novin 
 	(„Sudetendeutsche Zeitung“) z 22. dubna 2005. Go East [online]. 2005, s. 1-3 [cit. 2013-01-
 	01]. Dostupné z: http://www.go-east-mission.net/dateien/cz/08_080307.pdf 
 	KORČÁK, Tomáš. Svaté krávy. Konference pastorů ve Stuttgartu. Život víry, 1991, roč. 2, č. 
 	6, s. 111-112. 
 	KOUBA, Jiří a J. HAVLÍČEK. Teologie hnutí Víry ve světle Písma. září 1989. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/356-teologie-hnuti-viry-ve-
 	svetle-pisma. 
 	KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů: od Homéra k Einsteinovi. 1. vyd. Praha: 
 	Academia, 2001, 330 s.ISBN 80-200-0905-1. 
 	KŘÍŽ, Jaroslav. Pokračujeme. Logos [online]. 2012, č. 6. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: 
 	http://www.milost.sk/logos/clanok/pokracujeme-16. 
 	KUHNELOVÁ, Olga. Show-business nebo víra?. Lidové noviny. 6. října 1990, s. 10. 
 	KURZ, Štěpán. Slovo života dříve a nyní, Život víry, 2006. roč. 17, č. 12, s. 7. 
 	KUTTRUFF, Sussane [Překlad: Pavel VONDRA]. Všechno o životě domácích skupinek: 
 	 Příručka pro vedoucího domácích skupinek. 3. vydání. Curych: Christliches Zentrum 
 	Buchegg, červen 1995. 174 s. 
 	KUŽEL, Roman . Utrápený charismatik. Grano Salis, 2003. Dostupné z: 
 	http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1915&mode=nested& 
 	order=0&thold=0. 2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce z oboru Pastýřská péče. 
 	Evangelická teologická fakulta UK v Praze. 
 	386 
 	LAHAYE, Tim F a Thomas ICE. The end times controversy. Eugene, Or.: Harvest House, 
 	2003, 461 s. ISBN 07-369-0953-2. 
 	 Lakeland Revival - Jim Goll Prophecy. [video]. YouTobe, 1. 8. 2008 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=7j5wkU9HAxk. 
 	Lakelandské probuzení. Život víry. 2008, roč. 19, č. 20, s. 13-15. 
 	 Lance Wallnau Explains The Seven Mountains Mandate.  [YouTobe]. Video [online]. 16. 7. 
 	2009 [cit. 2012-12-23]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=qQbGnJd9poc. 
 	LANE, Tony.  Dějiny křesťanského myšlení. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1996, 286 s. ISBN 
 	80-854-9547-3. 
 	Lausannská smlouva. Radio7: Trans World Radio. 2012. Dostupné z: http://www.twr.cz/kdo-
 	jsme/kdo-jsme/166-lausannska-smlouva 
 	LECLAIRE, Jenifer. Peter Wagner Addresses Apostolic Influence on American 
 	Politics. Charisma News [online]. 10/5/2011 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: 
 	http://www.charismanews.com/politics/32113-peter-wagner-addresses-apostolic-influence-
 	on-american-politics. 
 	LEWIS, James W a James P Wind. American congregations. Paperback ed. Chicago: 
 	University of Chicago Press, 1998. 302 s. ISBN 978-022-6901-893. 
 	LIARDON, Roberts. Byl jsem v nebi. Praha: Voda života, 1991, 31 s. 
 	LIARDON, Roberts. God's Generals: V11 Kathryn Kuhlman [DVD]. Whitaker House, 2005. 
 	ISBN 9780883689905. 
 	LIBERA, Alain. [Překlad: Martin POKORNÝ].  Středověká filosofie: byzantská, islámská, 
 	 židovská a latinská filosofie. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2001. 551 s. ISBN 978-807-2980-
 	260. 
 	LIGUŠ, Ján. Teologické systémy. Banská Bystrica: Trian s.r.o, 2010. ISBN 9788080839857. 
 	LIICHOW, Robert S. Charismatic Abusive Cults. Discernment Ministries 
 	 International [online]. [cit. 2012-11-12]. Dostupné z: 
 	http://www.newdiscernment.org/spiritual_abuse.htm.  
 	LOEWEN, Jacob. Which God Do Missionaries Preach? Misiology: An International Review. 
 	1986, roč. 16, č. 1, s. 3-19. 
 	 Lonnie Frisbee ministering at Vineyard Church in Dever Colorado. [video]. YouTobe, 13. 
 	08. 2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=kp4jfl02gAc.  
 	LORD, Andrew. The Pentecostal-Moltmann Dialogue: Implications for Mission. Journal of 
 	 Pentecostal Theology. 2003-04-01, roč. 11, č. 2, s. 271-287. ISSN 0966-7369. DOI: 
 	10.1177/096673690301100207. Dostupné z: 
 	http://booksandjournals.brillonline.com/content/10.1177/096673690301100207. 
 	MACARTHUR, John F. Charismatic chaos. Paperback reprint ed. Grand Rapids, Mich: 
 	Zondervan, 1993, 416 s. ISBN 978-031-0575-726. 
 	MAHONEY, Ralph. The Covering of Darkness. World Map Digest. March/April 1983, s. 2. 
 	MÁLIK, Peter. Kaleidoskop uzdravujúceho prebudenia I. Logos, Marec 2011 [online]. [cit. 
 	2012-11-03]. Dostupné z: http://milost.sk/logos/clanok/kaleidoskop-uzdravujuceho-
 	prebudenia-i. 
 	MANGUM, R. Todd a Mark S. SWEETNAM. The Scofield Bible Its History and Impact on 
 	 the Evangelical Church. Intervarsity Pr, 2009. ISBN 978-083-0857-517. 
 	387 
 	MANSFIELD, Stephen. Derek Prince: a biography. Lake Mary, Fla.: Charisma House, 2005, 
 	xiv, 287 s. ISBN 15-918-5794-5. 
 	MARGIES, Wolfhard [Překlad: Pavel FERST]. Jak zacházet s poraženým nepřítelem. 1. vyd. 
 	Praha: Logos, 1991. 47 s. ISBN 978-808-5335-057. 
 	MARGIES, Wolfhard. Dědictví dospělých. Sbor Jednoty bratrské, Liberec, 1990, 79 s. ISBN 
 	80-900044-4-X. 
 	MARGIES, Wolfhard. Osvobození. Praha, Logos, 1991, 238 s. ISBN 80-85335-01-9. 
 	MARTIN, William C. With God on our side: the rise of the religious right in America. Rev. 
 	trade pbk. ed. New York: Broadway Books, 2005, xi, 426 s. ISBN 07-679-2257-3. 
 	MASTERS, Peter. The healing epidemic. 3. print. London: Wakeman Trust, 1988. ISBN 978-
 	187-0855-006. 
 	MCCONNELL, Ray Daniel a [Překlad: František PALA]. Jiné evangelium: historická a 
 	 biblická analýza hnutí Víry. [Překlad: František Pala]. Albrechtice: Křesťanský život, 1996, 
 	192 s. ISBN 80-711-2034-0. 
 	MCCRACKEN, Brett. Hipster Christianity: when church and cool collide. Grand Rapids, 
 	Mich.: Baker Books, 2010, 255 s. ISBN 08-010-7222-0. 
 	MCDONALD, Elizabeth. Alpha: new life or new lifestyle?: A biblical assessment of the 
 	 Alpha Course. Cambridge: St Matthew Publications, 1996. 32 s. ISBN 978-095-2467-267. 
 	Dostupné z: http://www.users.globalnet.co.uk/~emcd/index12.htm. 
 	MCDONNELL, Kilian. Presence, power, praise: documents on the charismatic renewal. 
 	Collegeville, Minn.: Liturgical Press, 1980, 3 v. 580 s. ISBN 08-146-1126-5. 
 	MCGUIRE, James W. Peronism without Peron: unions, parties, and democracy in Argentina. 
 	Stanford: Stanford Univ Press, 1999. 388 s. ISBN 978-080-4736-558. 
 	MCKAY, Edith Evelyn. I spent seven hours in Heaven. Voice of Healing, March, 1952, s. 9. 
 	Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/35939483/The-Voice-of-Healing-1952-MARCH. 
 	MENZIES, William W. Anointed to Serve: The Story of the Assemblies of God. Spriengfield, 
 	Mi: Gospel Pub House, 1984. 436 s. ISBN 978-0882434650. 
 	MILLER, Donald E. Reinventing American protestantism: christianity in the new millenium. 
 	Berkeley: University of California press, 1999. 262 s. ISBN 978-052-0218-116. 
 	MILLER, R. Edward. Secrets of revival: unions, parties, and democracy in Argentina. 
 	College Park, Ga.: Peniel Publications, 1995, 267 s. ISBN 09-458-1810-6. 
 	MILLER, R. Edward. Secrets of the Argentine Revival. East Poits, Ga: Peniel Publications, 
 	1999. ISBN 9780945818182. 
 	MILLER, R. Edward. Cry for me Argentina. Brentwood, Essex: Sharon Publications, 1988, 
 	160 s. ISBN 978-187-1367-003. Dostupné z: 
 	http://www.jesus.org.uk/ja/mag_revivalfires_argentina.shtml. 
 	MINÁRIK, Peter. Argentínske prebudenie. Logos. 2007, č. 10. Dostupné z: 
 	http://www.milost.sk/logos/clanok/argentinske-prebudenie. 
 	 Miracle Valley Bible College & Seminary [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné z: 
 	http://www.miraclevalleybiblecollege.us/. 
 	Misionáři Jižních baptistů se nesmí modlit v jazycích. Nota Bene: Hyde Park baptistů 
 	[online]. 13. 12. 2005 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	388 
 	http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=801&mode=nested
 	&order=0&thold=0. 
 	MITCHELL, Steve. The Roots: Lonnie Frisbee. Inplain Site: Looking At Lonnie Frisbee: A 
 	 Real Jesus Freak?  [online]. [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.inplainsite.org/html/vineyard_lonnie_frisbee.html. 
 	 Mluvené slovo je originálním semenem - část 2: Kázání Williama Marriona 
 	 Branhama [online]. Jeffersonville, Indiana, USA. Všetaty: BKS Večerní Světlo, 18. března 
 	1962 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	https://sites.google.com/site/vecernisvetlo/knihovna/dokumenty/kazani/1962/62-0318o-
 	mluvene-slovo-je-originalnim-semenem---cast2. 
 	MOLDÁN, Martin. Bojuj dobrý boj víry. Apoštolská církev [online]. [cit. 2012-11-01]. 
 	Dostupné z: http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/knihovnaclanku/duchovni-rust/190-bojuj-
 	dobry-boj-viry. 
 	MOORE, David S. The shepherding movement: controversy and charismatic ecclesiology. 
 	New York: T, 2003, viii, 228 s. Journal of Pentecostal theology, 27. ISBN 9780826471604. 
 	MOREAU, Scott. Gaining perspective on territorial spirits. The Lausanne Movement: The 
 	 Whole Church Taking the Whole Gospel to the Whole Word, 2000 [online]. [cit. 2012-10-29]. 
 	Dostupné z: http://www.lausanne.org/en/component/content/article.html?id=202. 
 	MORIARTY, Michael G. The new charismatics: a concerned voice responds to dangerous 
 	 new trends. Grand Rapids, Mich.: Zondervan Pub. House, 1992, 384 s. ISBN 03-105-3431-3. 
 	MRÁZEK, Miloš. Novoapoštolská církev: Mezi katolíky a protestanty. Dingir. 1999, č. 3, s. 
 	4-5. 
 	MUMFORD, Bob. Discipleship was wrong. I repent. I ask forgiveness. Ministries Today. 
 	1990, 1-2, s. 1. 
 	 Mysterious Star [online]. Updated. The Midnight Cry, 2010, s. 4-5 [cit. 2012-11-03]. 
 	Dostupné z: 
 	http://www.williambranhamstorehouse.com/mysterious%20star%20appears%20while%20bap
 	tising.pdf. 
 	NAḤMAN BEN YEḤEZḲEL, Sheraga Kahana. May Menuchot: Elucidations of the Tosafot 
 	 Commentaries : Berachot. Institute for Talmudic Commentaries, 1981, 232 s. 
 	NAPIER, Barry K. The Kansas City Prophets: Bible Theology Ministries. Christian Doctrine: 
 	 Articles [online]. June 1996 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.christiandoctrine.net/doctrine/articles/article_00093_the_kansas_city_prophets_w
 	eb.htm. 
 	NAVRÁTIL, Aleš. Zkoumání "zlatého prachu": Bible a věda. Život v Kristu. 2006, roč. 18, č. 
 	1, s. 11-13.  
 	NEE, Watchman [Překlad: František PALA a Jan ŽÁK]. Duchovní autorita. 1. čes. vyd. 
 	Albrechtice: Křesťanský život, 1996. 186 s. ISBN 978-807-1120-322. 
 	NEE, Watchman. Církev v místě [Překlad z němčiny]. Vyd. v češtině. Stuttgart: Der Strom, 
 	1993. 77 s. ISBN 38-808-3951-4. 
 	NEIGHBOUR, Randall. Conferences and Seminars. We Ate the Cell Group People: 
 	 Touch [online]. [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20070206182705/http://www.touchusa.org/conferences/default.as 
 	p. 
 	389 
 	NEIGHBOUR. Ralph W. Jr. Where do we go from here?: a guidebook for the cell group 
 	 church. Rev. ed. Houston, Tex: Touch Publications, 2000. ISBN 18-808-2817-0. 
 	New Apostolic Reformation. Apologetics Index: Apologetics Research Resources on 
 	 Religious Cults, Sects, Religions, Doctrines, Etc. [online]. Oct. 21, 2012 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.apologeticsindex.org/794-new-apostolic-reformation-2. 
 	New Beginings: Free Study Guides, Book Notes, Book Reviews & More... Free Study 
 	 Guides, Book Notes, Book Reviews & More... [online]. 2008 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20081029131806/http://www.novelguide.com/a/discover/ear_01/e
 	ar_01_00115.html. 
 	New Wine Interviews Ern Baxter. New Wine Magazine [online]. 1978, December [cit. 2012-
 	11-03]. Dostupné z: http://ern-baxter.blogspot.cz/2006_12_01_archive.html. 
 	NICHOLS, Stephen J. Jesus Made in America: A Cultural History from the Puritans to the 
 	Passion of the Christ. ReadHowYouWant.com, 2010. 478 s. ISBN 9781458755407. 
 	NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 3. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1992, 2 v. 
 	(1399 s.). ISBN 80-900-8811-2. 
 	NOVOTNÝ, Tomáš. Torontské požehnání pokračuje: Boží plomby. Dingir.  1999, č. 2. 
 	Dostupné z: http://www.dingir.cz/dingir/1999_2/clanky/D1999_2_11.html. 
 	 Nový biblický slovník. 2. vyd. Editor J Douglas. [Překlad: Alena Koželuhová]. Praha: Návrat 
 	domů, 2009, xvii, 1243 s. ISBN 978-807-2551-934. 
 	NUNALLY, Wave. Učení o generačním prokletí. Enrichment Journal: Czech Edition. 
 	Podzim 2010. Dostupné z: http://enrichmentjournal.ag.org/199901/078_accommodation.cfm. 
 	NUNNALLY, W. E. Učení o generačním prokletí. Enrichment Journal: Czech 
 	 Edition [online]. podzim 2010 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://ag.org/enrichmentjournal/International_PDF/Czech/Czech_02_2010.pdf. 
 	OLSON, Roger E. The Westminster handbook to evangelical theology. 1st ed. Louisville, Ky.: 
 	Westminster John Knox Press, 2004, xi, 328 s. ISBN 06-642-2464-4. 
 	ONDRÁŠEK, Martin Ľubomír. Neocharizmatické hnutie na Slovensku. Ústav pre vzťahy 
 	štátu a cirkví, 2011, 267 s. ISBN 9788089096534. 
 	OPPENHEIMER, Mike. Joel's Army. Let Us Reason: Ministries [online]. 2009 [cit. 2012-11-
 	06]. Dostupné z: http://www.letusreason.org/Latrain10.htm. 
 	OPPENHEIMER, Mike. Prophet Paul Cain. Let Us Reason Ministries [online]. 2009 [cit. 
 	2012-11-10]. Dostupné z: http://www.letusreason.org/latrain5.htm. 
 	OPPENHEIMER, Mike. The New order of the Latter rain: Their history and legacy. Let Us 
 	 Reason: Ministries [online]. 2009 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://www.letusreason.org/Latrain7.htm. 
 	Oral Roberts tells of talking to 900-foot Jesus, Tulsa World. 10. 10. 1980. Dostupné z 
 	http://www.tulsaworld.com/news/article.aspx?articleid=20080326_222_67873. 
 	OROPEZA, B. J. A time to laugh: the holy laughter phenomenon examined. Peabody, MA: 
 	Hendrickson Publishers, 1995, vi, 194 s. ISBN 15-656-3183-8. 
 	ORTIZ, Juan Carlos. Disciple: a handbook for new believers. Orlando, Fla.: Creation House, 
 	1995, 160 s. ISBN 08-841-9413-2. 
 	OSTEEN, John.[Překlad: Alexandr FLEK].  Jak demonstrovat satanovu porážku. Praha: Voda 
 	života, 1990, 20 s. 
 	390 
 	OTIS, George. Informed intercession. Ventura, Calif.: Renew, 1999, 269 s. ISBN 08-307-
 	1937-7. 
 	PARKER, James Donald. An interview with Rick Joyner. Examiner: Rligion & Spirituality. 
 	10. 6. 2009. Dostupné z: http://www.examiner.com/article/an-interview-with-rick-joyner. 
 	Paul Cain And Latter Rain. Radio Program #212: kázání z Toronto Airport Vineyard [online]. 
 	28. 5. 1995 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20030314122728/http://calvarychapel.com/understandthetimes/ra
 	dio/radio212.html. 
 	 Paul Cain with Todd Bentley.  [video]. YouTobe, 17. 6. 2008 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: 
 	http://www.youtube.com/watch?v=o25jTVb5Bj8. 
 	PAUL, Jim. Prophetic-School MiniTraining Series The Prophetic in Church History: The 
 	American Revivalists and the Latter Rain Prophets 1801-1948 AD. GodSpeak 
 	 International [online]. 1998 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://www.godspeakintl.org/ps_lessons/ps6_week3.html. 
 	PERETTI, Frank E. [Překlad: Renata FERSTOVÁ.] Střetnutí;  Praha: Logos, 1992, 381 s. 
 	ISBN 80-853-3518-2. 
 	PERRY, Marvin. Western civilization: ideas, politics, and society. 9th ed. Boston, MA: 
 	Houghton Mifflin Harcourt Pub. Co., 2009, xxxi, 903 s. ISBN 97805471474131400. 
 	Personal Story: Ed tells his life story while answering the question. Ed Silvoso: The official 
 	 Ed Silvoso website [online]. http://edsilvoso.com/publicity-kit/personal-story- [cit. 2012-10-
 	31]. 
 	 Peter Wagner endorses Todd Bentley.  [video]. YouTobe, 4. 7. 2008 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=YEwsG4lsXq4. 
 	PILE, Lawrence A. The Other Side Of Discipleship. Reveal: An Organization of Former 
 	 Members of the International Churches of Christ (ICC) (ICOC), Boston Church of 
 	 Christ/"Boston Movement", and Crossroads Church of Christ/"Crossroads 
 	 Movement" [online]. 2006 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: 
 	http://www.reveal.org/library/thirdparty/wellspring_otherside.html#pile 
 	Poddanost nejen Bohu: záznam vyučování Alana Vinecenta. Život v Kristu. 1995, č. 4-5. s. 8-
 	11. 
 	Podpořili nás politici i biskupka, říká jeden z nejvýraznějších křesťanských vedoucích 
 	v Německu pastor Wolfhard Margies. Život víry, 2007, roč. 18, č. 5, s. 5-6. 
 	POHL, Alfred H. [Překlad: Pavel MIKUŠEC].  17 důvodů, proč jsem opustil jazykové hnutí. 
 	Ostrava: A-Alef. 1994, 78 s. 
 	PÖHLMANN, Horst Georg. Kompendium evangelické dogmatiky. [Překlad: Petr GALLUS, 
 	Ondřej KOLÁŘ, Ondřej MACEK a Tabita VEJNAROVÁ]. Mlýn, 2002, 434 s. ISBN 80-
 	86498-02-6. 
 	POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993, 
 	333 s. ISBN 80-702-1052-4. 
 	POLOMA, Margaret M. Main street mystics: the Toronto blessing and reviving 
 	 Pentecostalism. Walnut Creek, CA: AltaMira Press, 2003. 288 s. ISBN 978-075-9103-542. 
 	POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vyd. Kostelní Vydří: 
 	Karmelitánské nakladatelství, 2010. 432 s. ISBN 978-80-7195-394-4. 
 	391 
 	POWELL, Philip. Former General Secretary Of AoG In Australia Makes Public Statement 
 	About Benny Hinn. Apologetic Coordination Team. 18. 10. 1989. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/powell.html. 
 	POWELL, Philip. What is Truth? Charismatic and Pentecostal Issues [online]. 2004, March, 
 	2006-10-09 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://www.christian-
 	witness.org/archives/cetf2004/truth28.html. 
 	PRASH, James Jacob. Pentecostal and Charismatic, Is There or Was There Any Difference? 
 	 Morriel Ministries [online]. 2008 [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: 
 	http://www.moriel.org/articles/discernment/church_issues/pentecostal_and_charismatic.htm. 
 	PRASCH, James Jacob. Paul Cain, R. T. Kendell, and Friends: Where Is All The Big Talk 
 	Now?. In: Morriel Ministries: God is My Teacher [online]. January 20th 2008 [cit. 2012-11-
 	05]. Dostupné z: http://moriel.org/MorielArchive/index.php/discernment/church-
 	issues/nar/paul-cain-r-t-kendell-and-friends 
 	PRICE, Frederick K Charles. Ever Increasing Faith Messenger. Newsletter Crenshaw. July 
 	1980, s. 7. 
 	PRINCE Derek. Milost poddání se. Praha: Logos, 1991. 23 s. 
 	PRINCE, Derek. [Překlad: Milan KOLDINSKÝ]. Modlitba a půst mění dějiny. Praha: Logos, 
 	1991, 157 s. ISBN 80-85335-15-8. 
 	PRINCE, Derek. [Překlad: Milan KOLDINSKÝ].  Požehnání nebo kletba: vyber si!  Praha: 
 	Břetislav Šípek, 1993. 235 s. ISBN 80-86442-14-4. 
 	PRINCE, Derek. Rozruch v církvi: Vyjádření známého biblického učitele z roku 1994. Život 
 	 víry: příloha. 1996, roč. 7, č. 2, s. 1-2. 
 	PRINCE, Derek. Svobodni k uctívání: vyučující dopis. Petr Fiřt, Břetislav Šípek: DPM 
 	 Příbram. 1995. Dostupné z: http://www.juda.cz/673/svobodni-k-uctivani/. 
 	PRINCE, Derek. Určena povstat: Boží pořádek obnovení Kristova těla. Život víry. 1991, roč. 
 	2, č. 11, s. 223 – 225. 
 	PRINCE, Derek. [Překlad z angličtiny]. Manželská smlouva. Derek Prince Ministries-
 	International, 1992. 125 s. ISBN 0934920265. 
 	PRINCE, Derek. Základy víry - Vzkládání rukou. Vzkříšení mrtvých. Soud věčný: Pásmo 
 	 základy - kniha V-VII.  ?. S.l.: s.n, po r. 1960. 
 	PRINCE, Derek. Živou vírou neboli víra k životu. Otrava: Vítěz, 1992, 105 s. 
 	PROCHÁZKA, Pavel. Warren, Rick. Cílevedomá církev. Inštitút vzdelávania Evanjelickej cirkvi metodistickej: Recenzie. [online]. [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: 
 	http://www.institut.umc.sk/recenzie/Cilevedoma%20cirkev.doc. 
 	PROCHÁZKA, Pavel. Budovanie církvi: vysokoškolský text k rovnomennému kurzu. Banská 
 	Bystrica, 2004, 79 s. ISBN 80-8055-884-1. 
 	 Prophetic Word for the UK with Bob Jones. [video]. YouTobe, 26. 5. 2008 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=aA5fbcBdSJ8. 
 	Prophetic Words List. The Eliah List [online]. 2012 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.elijahlist.com/words/search_results.html. 
 	Prophets and Personal Prophecies. Assemblies of God: Perspectives. [cit. 2012-10-30]. 
 	Dostupné z: http://ag.org/top/Beliefs/topics/sptlissues_prophets_prophecies.cfm. 
 	392 
 	Prorocká služba: Konference s E. Trautem v Kolíně 24. - 27. 1. 2006. Apoštolská církev: 
 	 Česká republika. 07. 11. 2005. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20060212103005/http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloc
 	lanku=2005110701. 
 	PTÁČEK, Lumír. Kdo je to Derek Prince. Život víry, roč. 5, č. 5, 1994, s. 128-130. 
 	PURVIS, Eldon. The Co-ordinatorś Report. New Wine. October 1969, roč. 1, č. 10, s. 4. 
 	Dostupné z: http://www.csmpublishing.org/pdf/newwine/10-1969.pdf. 
 	PURVIS, Eldon. The Co-ordinatorś Report. New Wine. October 1970, roč. 2, č. 10, s. 4. 
 	Dostupné z: http://www.csmpublishing.org/pdf/newwine/10-1970.pdf. 
 	PYTCHES, David. Some said it thundered: a personal encounter with the Kansas City 
 	 prophets. Nashville: Oliver-Nelson, 1991. 167 s. ISBN 08-407-9128-3. 
 	RANDLES, Bill. Weighed and found wanting: the Toronto experience examined in the light 
 	 of the Bible. Second edition. Cambridge: St Matthew Publications, 1995. ISBN 978-095-
 	2467-205. Dostupné z: 
 	http://www.apologeticsindex.org/docs/WeighedAndFoundWanting.pdf. 
 	Reakce Pavla Hoffmana na článek Krízy a nádeje letnično-charizmatického hnutia (5). [cit. 
 	2012-10-30]. Biblická apologetika: ohlasy. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/16-ohlasy/id/393-reakce-pavla-hoffmana-na-
 	clanek-krizy-a-nadeje-letnicno-charizmatickeho-hnutia-5. 
 	REID, Georgy R.  Trojan church. S.l.: Xulon Press, 2008, 208 s. ISBN 978-160-6477-335. 
 	 Rick Warren Urges Christians to Be Dedicated as Hitler Youth [YouTobe]. Video [online]. 
 	15. 1. 2009 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=GRctKSeyQ-s. 
 	SHARROCK, Russel. Spiritual Warfare: A Struggle for Truth. Morrisville: Lulu Enterprises 
 	Inc., 2007, 408 s. ISBN 184753094X. 
 	Rick Warren‘s Connections to Joel's Army. Newsvine.com [online]. Tue Dec 30, 2008 [cit. 
 	2012-11-01]. Dostupné z: http://dogemperor.newsvine.com/_news/2008/12/30/2260274-rick-
 	warrens-connections-to-joels-army. 
 	RIDDLEBARGER, Kim. A case for amillennialism: understanding the end times. Leicester, 
 	England: Inter-Varsity Press, 2003, 271 s. ISBN 08-010-6435-X. 
 	RISS, Richard M. A History of the Revival of 1992-1995: John Arnott [online]. Richard M. 
 	Riss, 1995, 27. 11. 1996 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.grmi.org/Richard_Riss/history/arnott.html. 
 	RISS, Richard M. A survey of 20th-century revival movements in North America. Peabody, 
 	Mass.: Hendrickson Publishers, 1988, 202 s. ISBN 09-135-7372-8. 
 	RISS, Richard M. Singing in the spirit in the holiness, pentecostal, latter rain, and 
 	 charismatic movements. Orlando: IPHC Archives and Research Center, Orlando. Dostupné z: 
 	http://www.pctii.org/arc/riss.html. 
 	RISS, Richard M. The Latter Rain. Mississauga, Ontario: Honeycomb Visual Productions, 
 	1987. 261 s. 
 	RITTER, Adolf Martin. Pseudo-Dionysius Areopagita. De Coelesti Hierarchia, De 
 	 Ecclesiastica Hierarchia, De Mystica Theologia, Epistulae: 2., überarbeitete Auflage. 2. vyd. 
 	Berlin: Walter de Gruyter, 2012, 300 s. ISBN 3110277093. 
 	393 
 	Robert Allen Miller: Biography. Revival Carriers Intĺ.: Peniel Outreach Ministries, 
 	 Inc.  [online]. [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: 
 	http://www.revivalcarriers.org/about_robert_miller.htm. 
 	Robert H. Schuller Testifies In Crystal Cathedral Ministries Bankruptcy Case. Hauf Post 
 	 Religion [online]. 11. 08. 2012 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: 
 	http://www.huffingtonpost.com/2012/11/08/robert-h-schuller-testifies-in-crystal-cathedral-
 	ministries-bankruptcy-case_n_2094612.html. 
 	ROBERTS, Oral. Miracles of seed-faith. Pennsylvania State University: Oral Roberts 
 	Evangelistic Association, 1982. 157 s. 
 	ROOZEN, David A a James R NIEMAN. Church, identity, and change: theology and 
 	 denominational structures in unsettled times. Grand Rapids, Mich.: W.B. Eerdmans Pub., 
 	2005, vii, 656 s. ISBN 08-028-2819-1. 
 	Rozhovor s Edem Trautem. Život v Kristu. 2004, č. 11, s. 4. 
 	Rozmer: časopis pre kresťanskú duchovnú orientáciu / Ekumenická spoločnosť pre štúdium 
 	siekt a Ekumenická rada cirkvi v SR. 2010, roč. 13, č. 4. ISSN 1335-2660. Dostupné z: 
 	http://www.sekty.sk/cisla/obsah/201004. 
 	RUCKÝ, Evald. Naléhavé sdělení k modlitbám: "Všem bratřím, kteří naslouchají hlasu 
 	Ducha svatého a modlí se za probuzení našich sborů ...". Grano Salis: Charismatici. 29. 6. 
 	2003. Dostupné z: 
 	http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1903&mode=nested&order=
 	0&thold=0. 
 	RUSSELL, David Syme. The Method & Message of Jewish Apocalyptic: 200 BC-AD 100. 
 	[3rd impr.]. London: SCM, 1980. 466 s. ISBN 978-033-4010-074. 
 	RUSSELL, Morris A a Daniel T LIOY. A Historical and Theological Framework for 
 	Understanding Word of Faith Theology. Conspectus: The Journal of the South African 
 	 Theological Seminary. March 2012, č. 13, s. 73-117. ISSN 1996-8167. Dostupné z: 
 	http://www.satsonline.org/userfiles/Conspectus%20-%20Volume%2013.pdf#page=76. 
 	RYDER, Steve. Moje cesta ke Kristu: Životopis Australského misionáře Steva Rydera. 
 	Náchod: R.O.F.C. 1990. 
 	RYLE, James. Hippo in the garden: a non-religious approach to having a conversation with 
 	 God. Orland, Fla.: Creation House, 1993, 293 s. ISBN 08-841-9340-3. 
 	RYLE, James. The "Sons of Thunder". MorningStar Publications Inc.  1991. Dostupné z: 
 	http://www.hispraise.com/MorningStar/sonsof.htm. 
 	RYLE, James. A dream come true. Orlando, Fla.: Creation House, 1995, 248 s. ISBN 08-841-
 	9394-2.  
 	RYRIE, Charles Caldwell. Basic theology: a popular systemic guide to understanding 
 	 biblical truth. Chicago, Ill.: Moody Press, 1999, 655 s. ISBN 08-024-2734-0. 
 	RYRIE, Charles Caldwell. Dispensationalism. Rev. and expanded. Chicago, IL: Moody 
 	Publishers, 2007, 265 s. ISBN 978-080-2421-890. 
 	 Řád apoštolské církve: zatím doporučený materiál. Apoštolská církev, 19. 4. 2002. Dostupné 
 	z: http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/ke-stazeni/category/19-ustava-a-rad-
 	ac?download=25:rad-ac-doc. 
 	SABATINO, David Di.  Frisbee: The Life and Death of a Hippie Preacher [DVD]. Jester 
 	Media, 2005 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.lonniefrisbee.com/. 
 	394 
 	SANDERS, Paul. The provenance of Deuteronomy 32. New York: E. J. Brill, 1996, ix, 468 p. 
 	ISBN 90-041-0648-0. 
 	SAUER, Theodor. Geschichte der christlichen kirche für schule und haus, vyd. Rudolf 
 	Kuntze's Verlagsbuchandlung, Dresden, 1859. 400 s. 
 	SAWYER, James M. The survivor's guide to theology. Grand Rapids, Mich.: Zondervan, 
 	2006, 640 s. 
 	SCATAGLINI, Sergeio. [Překlad: Věra DVOŘÁKOVÁ].  Oheň jeho svatosti. Albrechtice: 
 	Křesťanský život, 2000, 173 s. ISBN 8071120618. 
 	SCORGIE, Glen G. A Little Guide to Christian Spirituality: Three Dimensions of Life with 
 	 God. Zondervan, 2009, 192 s. ISBN 0310540003. 
 	SEAMAN, Ann Rowe.  Swaggart: the unauthorized biography of an American evangelist. 
 	New York: Continuum, 2001, 438 s. ISBN 978-082-6412-904. 
 	Shepherd's Rods. The Prophetic Ministry of Bob and Bonnie Jones [online]. 2010-06-06 [cit. 
 	2012-11-11]. 
 	SHERRILL, John L. Oni hovoria inými jazykmi. S.l.: s.n, po r. 1960. 159 s. (odpovídá 
 	anglickému originálu: They speak with other tongues. [Rev. ed.]. Grand Rapids, Mich.: 
 	Chosen Books, 2004, 190 s. ISBN 08-007-9359-5. 
 	SHIRES, Preston. Hippies of the religious right. Waco, Tex.: Baylor University Press, 2007, 
 	xi, 275 s. ISBN 19-327-9257-0. 
 	SCHMITT, Charles P. New Wine In New Winskins. New Wine. June 1969, roč. 1, č. 6, 5-6 a 
 	14-16. Dostupné z: http://www.csmpublishing.org/pdf/newwine/06-1969.pdf. 
 	SCHULTZ, Steve. Question: How did you get started and who are you? The Eliahlist, [cit. 
 	2012-10-30]. Dostupné z: http://www.elijahlist.com/ourhistory.html. 
 	SCHWARZ, Hans. Eschatology. Grand Rapids, Mich.: W. B. Eerdmans, 2000, xv, 431 s. 
 	ISBN 08-028-4733-1. 
 	SCHWARZ, Christian A a Christoph A. SCHALK. Přirozený růst církve: příručka pro 
 	 realizaci programu. 1. vyd. [i.e. 2. vyd.]. Praha: Pro Mezinárodní biblickou společnost IBS-
 	CZ vydalo nakl. Luxpress, 2003, 234 s. ISBN 80-7130-103-5X. 
 	SIMPSON, Sandy. The ElijahList: The biggest distributor of false prophecies in cyberspace. 
 	 Apologetic Coordination Team: Deception in the Church [online]. 2008 [cit. 2012-10-30]. 
 	Dostupné z: http://www.deceptioninthechurch.com/elijahlist.html. 
 	SLOSSER, Bob a David DU PLESSIS. Říkali mu pan Letnice: (příběh Davida du Plessis). 
 	Vyd. 1. [Překlad: Pavel Ferst, Michal Krchňák]. Praha: Křesťanská misijní společnost, 1996, 
 	153 s., [4] s. il. ISBN 80-901-9605-5. 
 	SMETANA, Radek. Poznej více službu Claudio Freidzona. Život v Kristu. 1996, roč. 18, č. 4, 
 	s. 13-15. 
 	SMITH, Dean. Down Argentine way [online]. OpentheWorg.org, 14 October 2006 [cit. 2012-
 	11-04]. Dostupné z: 
 	http://www.opentheword.org/index.php?option=com_content&view=article&id=101%3Adow
 	n-argentine-way&catid=46%3Arevival&Itemid=151&showall=1. 
 	SMITH, Christian a Joshua PROKOPY. Latin American religion in motion. New York: 
 	Routledge, 1999, 303 s. ISBN 04-159-2106-6. 
 	395 
 	SOLBREKKEN, Max. 1978 Cordoba Crusade. Begining of "Argentinian revival"!. Report 
 	from ‘Cry of His Coming’ Magazine [online]. [cit. 2012-11-16]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20100925190059/http://mswm.org/missions_argentina_crusades_
 	cordoba_argentina.htm. 
 	SPENCE, C. T., S. DANIELSON a A. M. KAUNITZ. The Faith Assembly: a study of 
 	perinatal and maternal mortality. Indiana medicine: The Journal of the Indiana State Medical 
 	 Association. 1984, roč. 77, č. 3, s. 180-83. ISSN 0746-8288. 
 	Spiritual Warfare (Attacks of Satan): Assemblies of God: Perspectives. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/topics/sptlissues_spiritual_warfare.cfm. 
 	Spiritual Warfare (Attacks of Satan): Does the Assemblies of God believe in spiritual 
 	warfare? To what extent should Christians search for and take authority over satanic and evil 
 	forces?. Assemblies of God Perspectives: Beliefs. [online]. [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/topics/sptlissues_spiritual_warfare.cfm. 
 	STALCUPOVÁ, Elizabeth Moll. Miracles & Signs & Extended Vision &Wonders, When 
 	The Glory Comes Down. Charisma Magazine [online]. November 1999 [cit. 2012-11-18]. 
 	Dostupné z: http://groups.yahoo.com/group/Watchmen-Prophets-Assembly/message/6640. 
 	STAMPER, Matthew. Covenantal dispensationalism: an examination of the similarities and 
 	 differences between covenant theology and dispensationalism. Bloomington, IN: WestBow 
 	Press, 2010, xxii, 184 p. ISBN 978-144-9701-123. 
 	Statement of Faith. International Coalition of Apostles [online]. [cit. 2012-11-02]. Dostupné 
 	z: http://www.coalitionofapostles.com/about-ica/statement-of-faith/. 
 	Statement on spiritual warfare: A Working Group Report. In: The Lausanne Movement: 
 	 Documents: The Whole Church Rtaking the Whole Gospel to the Whole Word [online]. 
 	London, 1993 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: http://www.lausanne.org/all-
 	documents/spiritual-warfare-1993.html. 
 	STECKER, Frederick. The podium, the pulpit, and the Republicans: how presidential 
 	candidates use religious language in American political debate. Santa Barbara, Calif.: Praeger, 
 	2011, xxii, 229 s. ISBN 03-133-8251-4. 
 	STEINKAMP, Orrel. Paul Cain, Latter Rain Prophet of Renown Is Now Discredited. The 
 	 Plumbline. December 2004, roč. 9, č. 5. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/orrel19.html. 
 	STEINKAMP, Orrel. The Bridal Paradigm: Let the King Bring Me Into His Chamber. The 
 	 Plumbline: Plumbine Ministries. 2009, roč. 14, č. 2. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/orrel34.pdf. 
 	STEINKAMP, Orrel. Wagner’s NAR Chief Prophetess In Alaska. Deception in the Curch: 
 	 Apologetics Coordination Team [online]. 2010 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/orrel42.html. 
 	STETZ, John [Překlad: Jana NOGOVÁ]. Svrablavé uši: Studium falešných doktrín 
 	 ohrožujících hnutí charismatické obnovy. Albrechtice: Křesťanský život, 1995. 102 s. ISBN 
 	978-807-1120-261. 
 	STEVENES, David E. Daniel 10 and the Notion of Territorial Spirits. Bibliotheca Sacra: 
 	 Dalas Theological Seminary. 2000, roč. 157, č. 628, s. 410-431. Dostupné z: 
 	http://www.biblicalstudies.org.uk/pdf/daniel10.pdf. 
 	STRINGFELLOW, Ron. Pensacola: Latter Rain Deception: Other Speakers A-F: 
 	Discernment Reasearch Articles. SermonIndex.net: Promoting Christ-Centered 
 	396 
 	 Revival [online]. s. 1-4 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://img.sermonindex.net/modules/articles/article_pdf.php?aid=11045. 
 	STROM, Andrew. Shocking documentary - False spirits invade the church: Part 1 - Kundalini 
 	warning. [video]. 2010 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://fliiby.com/file/881523/9kc0kzletp.html. 
 	 Studijní Bible s výkladovými poznámkami. Editor Stamps, Donald C. [Překlad: Milan Hruška]. 
 	Missouri USA: Life Publishers International, 2009. 2336 s. ISBN 978-0-361-0421-0. 
 	Sugar To Mask Poison – The UK Church Infected: The Elijah List describes the 
 	speakers. End Times Prophecy, Visions, Dreams, Relevation[online]. 6. 1. 2009 [cit. 2012-11-
 	19]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20100317140142/http://endtimespropheticwords.wordpress.com/2
 	009/01/06/sugar-to-mask-poison-the-uk-church-infected/. 
 	SUMRALL, Lester [Překlad: Mikuláš TÖRÖK]. Démoni: kniha odpovědí. 1. vyd. Praha: 
 	Dynamis, 1994. 129 s. ISBN 978-809-0123-199. 
 	SUMRALL, Lester [Překlad: Tomáš HAVLÍK]. Víra změní tvůj svět. 1. vyd. Praha: Voda 
 	života, 1992. 157 s. ISBN 978-809-0123-120. 
 	SWARTLING, Gudrun a Per G. SWARTLING. Psychiatric Problems in Ex-Members of 
 	Word of Life. Cultic Studies Journal[online]. 1992, roč. 9, č. 1 [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: 
 	http://www.icsahome.com/logon/elibdocview_csjvol.asp?Subject=Psychiatric+Problems+in+
 	Ex-Members+of+Word+of+Life. 
 	SWARTLING, Per G. Komentář ke článku Pavla Hoffmana Sebevraždy a duševní problémy 
 	v církvi Slovo života. Biblická apologetika: hnutí Víry. 5. 10. 2011. Dostupné z: 
 	http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/422-komentar-ke-clanku-pavla-
 	hoffmana-sebevrazdy-a-dusevni-problemy-v-cirkvi-slovo-zivota 
 	SWARTLING, Per G. Psychické problémy bývalých členov Slova života v Hnutí 
 	viery. FECRIS: Fédération Européenne des Centres de Recherches et d'Information sur les 
 	 Sectes. 27-28. 3. 2004, Marseille. Dostupné z: 
 	http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2851. 
 	SWATOS, William H. a Peter KIVISTO. Encyclopedia of religion and society. Walnut 
 	Creek, Calif.: AltaMira Press, 1998, xiv, 590 s. ISBN 07-619-8956-0. 
 	SYNAN, Vinson. The century of the Holy Spirit: 100 years of Pentecostal and charismatic 
 	renewal, 1901-2001. Nashville: Thomas Nelson Publishers, 2001, xi, 492 s. ISBN 07-852-
 	4550-2. 
 	SYNAN, Vinson. Under His banner. Costa Mesa, Calif: Gift Publications, 1992. 172 s. ISBN 
 	978-086-5950-191. 
 	SYNAN, Winson. Pentecostalism: William Seymour. Christian History Magazine: Ten 
 	 Influential Christians of the 20th Century. 2000, č. 65. [online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné 
 	z: http://www.christianhistorymagazine.org/wp-content/wS8wVsy62N/chm65-0kFbK.pdf. 
 	ŠIMMER, Petr, Libor TROUSIL a Jaroslav ŠMAHEL. Reakce starších sboru CB Litvínov na 
 	otevřený dopis. Zelená Louka: Litvínov. 1. 12. 2006. Dostupné z: 
 	http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=23. 
 	ŠIŠKA, Jiří. Eldorádo. Historická tajemství [online]. [cit. 2012-11-18]. Dostupné z: 
 	http://tajemstvi.webnode.cz/fotogalerie/eldorado/. 
 	ŠOBR, Daniel. Konferencia so Šándorom Némethom.  Logos [online]. 2012, č. 9 [cit. 2012-
 	11-01]. Dostupné z: http://www.milost.sk/logos/clanok/konferencia-so-sandorom-nemethom. 
 	397 
 	ŠOBR, Daniel. Najnovší Hit z Maďarska - prebudenie v stredovýchodnej Európe. Logos. 
 	2006, č. 8, s. 14. 
 	ŠOBR, Daniel. Rick Warren. Logos [online]. 2008, č. 3 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: 
 	http://www.milost.cz/logos/clanok/rick-warren. 
 	ŠTAUD, Václav. Efez před návštěvou Svatého otce. Katolický týdeník: Umí být církev 
 	 vděčná?  2006, č. 47. Dostupné z: http://www.katyd.cz/odpovedny/efez-pred-navstevou-
 	svateho-otce.html. 
 	TABACHNICK, Rachel. Why Have the Apostles Behind Rick Perry's Prayer Rally Been 
 	Invisible to Most Americans?. Talk to Action: Reclaiming Citizenship History and Faith. 11. 
 	8. 2011. 
 	Talking To Ed Silvoso: About revival and evangelism in Argentina. [online]. [cit. 2012-10-
 	31]. Modern Jesus Army. Dostupné z: 
 	http://www.jesus.org.uk/ja/mag_talkingto_silvoso.shtml. 
 	TARGOSZ, Lukáš. Hledání dnešních apoštolů. In: Křesťanské společenství Juda v 
 	 Mělníce [online]. Chomutov: Příloha časopisu o vůdcovství, evangelizaci a misii Překročit 
 	hranice, 2001 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: 
 	www.juda.ic.cz/vyuc/hledani_dnesnich_apostolu.pdf. 
 	 Teologická stanoviska a doporučení Rady Církve bratrské a Studijního odboru [online]. 
 	Praha, Soukenická 14: Rada Církve bratrské, 14. 9. 2009 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	https://portal.cb.cz/zakladni-dokumenty-cirkve-bratrske. 
 	The Believer and Positive Confession. General Presbytery of the Assemblies of God on 
 	August 19, 1980. General Council of the Assemblies of God, 1980, Position Papers. Dostupné 
 	z: http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/pp_4183_confession.pdf. 
 	The discipleship and submission movement General Presbytery of the Assemblies of God 
 	 August 17, 1976, Position Papers. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/pp_4174_discipleship.pdf. 
 	The Five New Wine Teachers. Life on Wings: A Tribute to Dr. Ern Baxter [online]. 30. 10. 
 	2007 [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://ern-baxter.blogspot.cz/search?q=lauderdale. 
 	The Kansas City Prophets: Inside a Prophetic Service. Apologetic Coordination Team: Vital 
 	 Information About Deception In The Church [online]. [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.deceptioninthechurch.com/8.htm. 
 	The Kingdom of God. General Presbytery of the Assemblies of God on August 9-11, 2010. 
 	General Council of the Assemblies of God, 2010, Position Papers. Dostupné z: 
 	http://ag.org/top/Beliefs/Position_Papers/pp_downloads/PP_The_Kingdom_of_God.pdf. 
 	The Purpose Driven Pastor: Rick Warren. Time. 2008, roč. 172, č. 7. [cit. 2013-03-31]. 
 	Dostupné z: http://www.time.com/time/covers/0,16641,20080818,00.html. 
 	The Way of Cain: New teachings in the Christian Church- Where are They Leading Us?: 
 	''Civil War in the Church''. Apologetics Index: Apologetics Research Resources on religious 
 	 movements, cults, sects, world religions and related issues [online]. [cit. 2012-11-11]. 
 	Dostupné z: http://www.apologeticsindex.org/r06a35.html#back35. 
 	 Thomas Muthee Sermon: Why Sarah Palin? October 16, 2005[video]. YouTobe, 24. 9. 2008 
 	[cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=5ccmRuCpFjY. 
 	TILLIN, Tricia. Cross + Word: Christian Resource of Scripture Studies PLUS [online]. 
 	Belper: Banner Ministry, 1996-2004 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: 
 	http://www.banner.org.uk/. 
 	398 
 	TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons. Birthpagans [online]. 1. 10. 2010 [cit. 2012-11-10]. 
 	Dostupné z: http://www.birthpangs.org/articles/latterrain/DoD.pdf. 
 	TILLIN, Tricia. The gnostic Key: Global Revival as the Key Element In Deception in 
 	Twentieth Century Pentecostalism. IntoTruth.org's Discussion Groups: The New 
 	 Thing [online]. 1997 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20100203173215/http://www.intotruth.org/res/newthing.html. 
 	 Todd Bentley - Is Emma the Angel Branham's "Jesus" [YouTobe]. Video [online]. 28. 8. 2011 
 	[cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=VtkG80wAEmA. 
 	TORELL, John S. The Flaming Sword: Contending For The Faith - Jude 3. European-
 	 American Evangelistic Crusades, Inc.: Resurrection Life of Jesus Church [online]. 2007, roč. 
 	2, s. 2-26 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: 
 	http://www.eaec.org/newsletters/2007/vol_2/NL2007_Vol-2.pdf. 
 	TRAUT, Edward. Jak najít Boží vůli. Prorocká konference [MP3 online]. Kolín, 2006 [cit. 
 	2009-03-01]. Dostupné z: http://www.apostolskacirkev.cz/download.php?sekce=7 
 	TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví: biblické skutečnosti týkající se proroctví. 
 	Albrechtice: Křesťanský život, 2004, 87 s. ISBN 80-711-2097-9. 
 	TRAUT, Edward. Slovo Eda Trauta: Prorocká konference, leden 2006. Apoštolská církev: 
 	 Život církve. 2006. Dostupné z: http://www.apostolskacirkev.cz/zdroje/knihovnaclanku/zivot-
 	cirkve/99-slovo-eda-trauta. 
 	TRETERA, Jiří Rajmund a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo. 1. vyd. 
 	Praha: Jan Krigl, 1997, 331 s. ISBN 80-902-0452-X.  
 	Uctívání Marie démonské?: Krátce. Bratrská rodina: časopis církve bratrské [online]. Květen 
 	2002 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://cb.cz/rodina/cislo.php?0205_kratce. 
 	 Ulf Ekman talar i tungor på Livets ord-möte. [video]. YouTobe, 2. 5. 2009 [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=7YJiDOr6328. 
 	ULONSKA, Reinhold a [Překlad: Jan ŽÁK]. Úřady v církvi. 1. vyd. Albrechtice: Křesťanský 
 	život, 1994. 31 s. ISBN 978-807-1120-254. 
 	ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary: v učení a praxi. Vydání 1. Albrechtice: Křesťanský 
 	život, 1992. 176 s. 
 	ULONSKA, Reinhold. Seminář o učeních ohrožujících letniční hnutí, LBA - Apoštolská 
 	církev Kolín, 1993. 
 	URBAN, Jan. Tři kapitoly nejen do sboru korintského. Brno: Církev bratrská - Kounicova, 
 	1991, 101 s. 
 	VAN DER MER, Erwin. The strategic level spiritual warfare theology of C. Peter Wagner 
 	 and its implications for christian mission in Malawi. Mallawi, 2008. Dostupné z: 
 	http://www.scribd.com/doc/115283619/The-Strategic-Level-Spiritual-Warfare-Theology-of-
 	c-Peter. Disertační práce. University of South Africa. Vedoucí práce JnJ Kritzinger. 
 	VAN DUSEN, Henry P. The Third Force in Christendom. Life. 1958, roč. 44, č. 23 s. 113-
 	122. ISSN 0024-3019. 
 	VAYLE, L. The messenger to the Laodicean church age. s. n., 1960, 73 s. ASIN: 
 	B0007FTI4W. 
 	VINCENT, Alan [Překlad: Dan DRÁPAL]. Dobrý boj víry: následovat Ježíšův příklad. 1. 
 	vyd. Praha: KMS, 2008. 178 s. ISBN 80-864-4967-X. 
 	399 
 	VINCENT, Alan. Království v celé slávě. Centrum Oase [online]. 8. 1. 2008 [cit. 2012-11-
 	01]. Dostupné z: http://www.oase.estranky.cz/clanky/zivotni-pribehy/alan-vincent_-
 	kralovstvi-v-cele-slave.html. 
 	VINCENT, Alan.  Žít jako Boží syn. Mělník: Juda, 2008, 29 s. ISBN 978-80-87239-01-8. 
 	Vineyard History. VineyardUSA [online]. 2012 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: 
 	http://www.vineyardusa.org/site/about/vineyard-history. 
 	VINZANT, Don E. The Roots of Shepherding. Banner Ministries [online]. 2003 [cit. 2012-
 	11-07]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20040211163457/http://www.banner.org.uk/res/shepherding.html. 
 	VOKOUN, Jaroslav Ignatius. Hlas muže z hor. Praha: Vokounovi - Vokouns Inc, 1997. 
 	Vyjádření víry: Mezinárodní dům modliteb v Praze. International House of Prayer 
 	 Prague [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://ihopp.org/vize/vyjadreni-viry. 
 	WACKER, Grant. The Functions of Faith in Primitive Pentecostalism. Harvard Theological 
 	 Review. 1984, roč. 77, 3-4, s. 353-375. ISSN 0017-8160. DOI: 10.1017/S0017816000027280. 
 	Dostupné z: http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0017816000027280. 
 	WAGNER, Charles Peter. "Apostles Today". In: Christyhonea Online [online]. [cit. 2008-02-
 	10]. Dostupné z: www.christyhonea.com/outlines/ApostlesToday/ Apostles_ Today.pdf. 
 	WAGNER, Charles Peter.  7 power principles I learned after seminary. Ventura, Calif.: Regal, 
 	2005, 121 s. ISBN 08-307-3803-7. 
 	WAGNER, Charles Peter. About.  Global Harvest Ministries: Advancing Godś 
 	 Kingdom [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z: http://www.globalharvest.org/peter.htm. 
 	WAGNER, Charles Peter. Aplikace prostředků pro udržení probuzení. Překročit hranice: 
 	 příloha časopisu Život v Kristu. 2001, roč. 13, 7-8, s. 26-27. 
 	WAGNER, Charles Peter. Apostles today: biblical government for biblical power.  Ventura, 
 	Calif.: Regal, 2006, 157 s. ISBN 08-307-4362-6. 
 	WAGNER, Charles Peter. Apostles today: it can transform your city! . Ventura, Calif.: Regal, 
 	2006, 157 s. ISBN 08-307-4362-6. 
 	WAGNER, Charles Peter. Believe. Global Harvest Ministries: Advancing Godś 
 	 Kingdom [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z: http://www.globalharvest.org/apostref.htm. 
 	WAGNER, Charles Peter. Dominion!: how kingdom action can change the world. Grand 
 	Rapids, MI: Chosen Books, 2008. 224 s. ISBN 0800794354. 
 	WAGNER, Charles Peter. Excerpt from Apostles of the City. Global Harvest 
 	 Ministries [online]. 2002 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20050406072644/http://www.globalharvest.org/index.asp?action=
 	apostcity 
 	WAGNER, Charles Peter. Hard-core idolatry: facing the facts. Colorado Springs, Colo: 
 	Wagner Institute for practical ministry, 1999, 43 s. ISBN 09-667-4814-X. 
 	WAGNER, Charles Peter. Changing church. Ventura, Calif.: Regal Books, 2004, 196 s. ISBN 
 	08-307-3278-0. 
 	WAGNER, Charles Peter . Churchquake!: Excerpt from Churchquake! , published by Regal 
 	Books (1999). Global Harvest Ministries [online]. 2002 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20050901143252/http://www.globalharvest.org/index.asp?action=
 	churchquake. 
 	400 
 	WAGNER, Charles Peter. Churchquake!: how the new apostolic reformation is shaking up 
 	 the church as we know it.  Ventura, Calif.: Regal, 1999, 276 s. ISBN 08-307-1918-0. 
 	WAGNER, Charles Peter. Joel news: global prayer news [online]. 2000, JN322 [cit. 2011-2-
 	3]. Dostupné z: http://prayer.cz/studnet/prayer/archive/joelnews/jn322.htm. 
 	WAGNER, Charles Peter. My pilgrimage in mission. International Bulletin of Missionary 
 	 Research [online]. 1999, roč. 23, č. 4 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: 
 	http://www.highbeam.com/doc/1G1-57815597.html. 
 	WAGNER, Charles Peter. New Apostolic Reformation. Global Harvest Ministries: 
 	 Advancing Godś Kingdom[online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z: 
 	http://www.globalharvest.org/apostref.htm. 
 	WAGNER, Charles Peter. Revival!: it can transform your city!  Colorado Springs, CO: 
 	Wagner Institute for Practical Ministry, 1999, 63 s. ISBN 09-667-4818-2. 
 	WAGNER, Charles Peter. Revival. It can transform your city: Posunutí modliteb a 
 	duchovního boje na novou úroveň. Překročit hranice. Květen 2001, s. 20-21. 
 	WAGNER, Charles Peter. Souboj s královnou nebes. Albrechtice: Křesťanský život, 2002. 
 	64 s. 
 	WAGNER, Charles Peter. Spheres of authority: apostles in today's church. Colorado Springs, 
 	CO: Wagner Publications, 2002, 128 s. ISBN 15-850-2025-7. 
 	WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové: vhled do strategického duchovního boje od 
 	 devatenácti křesťanských vedoucích.  Praha: Logos, 1992. 216 s. ISBN 80-85335-17-4. 
 	WAGNER, Charles Peter. The Doc Responds: C. Peter Wagner replies to Doug Beacham and 
 	S. David Moore in Ministries Today's exploration of apostolic ministry. [online]. 2004 [cit. 
 	2012-10-29]. Dostupné z: http://ministrytodaymag.com/display.php?id=10011. 
 	WAGNER, Charles Peter. The changing church: how god is leading his church into the 
 	 future.  Ventura, Calif.: Gospel Light, 2004, 200 s. ISBN 083-073-658-1. 
 	WAGNER, Charles Peter.  The church in the workplace. Ventura, Calif.: Regal Books, 2006, 
 	178 s. ISBN 08-307-3909-2. 
 	WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Churches: Excerpt from, The New Apostolic 
 	Churches, published by Regal Books (1998). Used by permission. Global Harvest Ministries: 
 	 Advancing Godś Kingdom[online]. [cit. 2012-10-29]. Dostupné z: 
 	http://web.archive.org/web/20060427093813/http://www.globalharvest.org/index.asp?action= 
 	WAGNER, Charles Peter. The new apostolic reformation is not a cult. CharismaNews 
 	[online]. 28. 4. 2011 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.charismanews.com/opinion/31851-the-new-apostolic-reformation-is-not-a-cult. 
 	WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation.  Renewal Journal: Wineskins 
 	[online]. 2000, roč. 15, č. 1 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	http://www.pastornet.net.au/renewal/journal15/15b%20Wagner.htm. 
 	WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: An Update by C. Peter Wagner, 
 	Ph.D. Global Spheres: Advancing Kingdom of God [online]. August 18, 2011 [cit. 2012-11-
 	02]. Dostupné z: http://globalspheres.org/. 
 	WAGNER, Charles Peter. The New Apostolic Reformation: What Are Its Beliefs?: A 
 	message from Peter [e-mail]. Texas, November 21, 2011. 
 	WAGNER, Charles Peter. Understanding How Apostles Minister in Different Spheres: 
 	Random Notes by C. Peter Wagner. Global Harvest Ministries [online]. 16. 4. 2001 [cit. 
 	401 
 	2012-12-21]. Dostupné z: 
 	http://www.apostolicparadigms.com/C__Peter_Wagner/Spheres/spheres.html. 
 	WAGNER, Charles Peter. Warfare prayer: how to seek God's power and protection in the 
 	 battle to build his kingdom. Ventura, Calif., U.S.A: Regal Books, 1992, 204 s. ISBN 08-307-
 	1513-4. 
 	WAGNER, Charles Peter. Why You Must Take Dominion Over Everything. Charisma 
 	 Magazine: C. Peter Wagner explains why our focus should be on advancing, not 
 	 escaping.  [online]. 12. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. ISSN 0895-156x. Dostupné z: 
 	http://www.charismamag.com/spirit/prophecy/15402-the-case-for-dominionism 
 	WAGNER, Charles Peter. Wrestling with alligators, prophets, and theologians: lessons from 
 	 a lifetime in the church: a memoir. Ventura, Calif: Regal, 2010, 320 s. ISBN 08-307-5531-4. 
 	WAGNER, Charles Peter. Your church can grow. Rev. ed. Eugene, Or: Wipf and Stock 
 	Publishers, 1998, 208 s. ISBN 15-791-0589-0. 
 	WAGNER, Charles Peter. Confronting the powers: how the New Testament church 
 	 experienced the power of strategic level. Ventura, Calif: Regal, 1996. 272 s. ISBN 978-083-
 	0718-177. 
 	WAGNER, Charles Peter. The Awesome Argentina Revival: Lessons in Evangelism and 
 	 Spiritual Warfare from Argentina [online]. Measure of Gold Revival Ministries [cit. 2012-11-
 	18]. Dostupné z: http://www.evanwiggs.com/revival/history/argintin.html. 
 	WALVOORD, John F. The millennial kingdom. Grand Rapids: Zondervan Pub. House, 1983. 
 	373 s. ISBN 978-031-0340-911. 
 	WARNOCK, H. George. The feast of tabernacles: the church in Action. 1951, 121 s. 
 	Dostupné z: http://www.latter-rain.com/escha/warnock.htm. 
 	WARREN, Rick. New churches for a new generation church planting to reach baby boomers; 
 	a case study: The Saddleback Valley Community Church. Pasadena: CL, 1993. 
 	Thesis/dissertation. Fuller Theological Seminary. Vedoucí práce Wagner, C. P. 
 	WEAVER, C. Douglas. Fields White Unto Harvest: Charles F. Parham and the Missionary 
 	Origins of Pentecostalism. By James R. Goff Jr Fayetteville, Arkansas. Church History. 1991, 
 	roč. 60, č. 1, s. 138. ISSN 0009-6407. DOI: 10.2307/3168564. Dostupné z: 
 	http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0009640700078574. 
 	WEAVER, C. Douglas. The healer-prophet: William Marrion Branham : a study of the 
 	 prophetic in American Pentecostalism. Macon, Ga.: Mercer University Press, 2000, xxiv, 186 
 	s. ISBN 08-655-4710-6. 
 	WEBER, Eugen Joseph a [Překlad: Pavla SADÍLKOVÁ]  Apokalypsy: proroctví, kulty a 
 	 chiliastické představy v průběhu staletí. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999, 
 	285 s. ISBN 80-710-6338-X. 
 	What Clinton Said. The Washington post [online]. Washington DC: The White House, the 
 	Associated Press, 17. 1. 1998 [cit. 2012-12-21]. Dostupné z: 
 	http://www.washingtonpost.com/wp-srv/politics/special/clinton/stories/whatclintonsaid.htm. 
 	What is spiritual mapping?: Articles on Spiritual Mapping. Australia Prayer Network: Spirit 
 	 Alive Australia [online]. 2012 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://www.ausprayernet.org.au/teaching/spiritual_mapping.php 
 	What Is The Apostolic Council of Prophetic Elders? [online]. Generals International, January 
 	2010 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: 
 	402 
 	http://web.archive.org/web/20101027152653/http://www.generals.org/prophetic/prophetic-
 	words-reports/prophetic-single-view/article/what-is-the-apostolic-council-of-prophetic-elders. 
 	 Where We Stand: The Official Position Papers of the Assemblies of God. Missouri: Gospel 
 	Publishing House, 2003. 294 s. 
 	WILKERSON, David. Solomon church: Home od David Wilkerson Ministries. Word 
 	 Challenge Inc.  [online]. 19. 12. 1994 [cit. 2012-12-31]. Dostupné z: 
 	http://www.worldchallenge.org/en/node/4213 
 	WILKERSON, David. The Dangers of the Gospel of Accommodation. Enrichment Journal. 
 	Winter 1999. Dostupné z: http://enrichmentjournal.ag.org/199901/078_accommodation.cfm. 
 	WILKINSON, Michael. Global Pentecostal movements: migration, mission, and public 
 	religion.  International Studies in Religion and Society – Vol. 14. Brill, 2012. 238 s. ISBN 
 	9789004235465. 
 	WILSON, Bruce. International Coalition of Apostles membership lists. Talk to Action: 
 	 Reclaiming Citizenship History and Faith [online]. Sat Sep 03, 2011   [cit. 2012-11-02]. 
 	Dostupné z: http://www.talk2action.org/story/2011/9/3/9571/00192. 
 	WILSON, Bruce. Palin's Churches and the New Apostolic Reformation: Palin’s Churches and 
 	the Third Wave Series. By Bruce Wilson & the New Apostolic Reformation Research Group. 
 	 Talk to Action: Reclaiming Citizenship History and Faith [online]. Fri Sep 05, 2008 [cit. 
 	2012-11-02]. Dostupné z: http://www.talk2action.org/story/2008/9/5/114652/6239. 
 	WILSON, Bruce. Rick Warren's Dissertation Advisor Leads Network Promoting Uganda 
 	Anti-Gay Bill: By Bruce Wilson & the New Apostolic Reformation Research Group. Talk to 
 	 Action: Reclaiming Citizenship History and Faith [online]. Fri Dec 04, 2009 [cit. 2012-11-
 	02]. Dostupné z: http://www.talk2action.org/story/2009/12/4/134435/084. 
 	WILSON, Mark. Charts on the Book of Revelation: literary, historical, and theological 
 	 perspectives. Grand Rapids, Mich: Kregel Publications, 2007. ISBN 978-082-5439-391. 
 	WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Evangelizace Boží mocí: znamení a zázraky dnes. 
 	Havlíčkův Brod: Ichthys, 1991, 170 s. 
 	WIMBER, John a Kevin SPRINGER. Uzdravení Boží mocí. Havlíčkův Brod: Ichythys, 1991, 
 	243 s. 
 	WIMBER, John. Neseni třetí vlnou: Co přijde po obnově?  Havlíčkův Brod: Ichthys, 
 	1990, 87 s. 
 	WOOD, George. Does Jesus Want His Church To Be This Way. Agora. 1977, roč. 1, č. 1, s. 
 	12-13. Dostupné z: http://www.georgeowood.com/SiteFiles/102297/Content/Articles/017.pdf. 
 	WOOD, George.   The Laughing Revival . Enrichment Journal. Winter 1996, s. 90-95. 
 	Dostupné z: http://www.georgeowood.com/SiteFiles/102297/Content/Articles/055.pdf. 
 	WOOD, Geroge O. Kingdom Now and missions. Springfield: Mountain Movers, June 1988, s. 
 	10-11. Division of Foreign Missions. 
 	WOODWORTH, Floyd C. a David D. DUNCAN. Uhelné kameny pravdy: Studium biblické 
 	 doktríny. 1. české vydání. Český Těšín: ICI University, 1994, 267 s. ISBN 978-0-7617-0726-
 	4. 
 	 World Outreach: Martin Njamba [online]. [cit. 2012-12-19]. World Outreach - 2012. 
 	Dostupné z: http://www.wo-mn.org/Cz/biography.php.  
 	Wort des Lebens-Gemeinden" und die "Wort des Glaubens-Lehre: Kritische Informationen 
 	aus christlicher Sicht. Religio: Das elektronische Informationssystem über neue religiöse und 
 	403 
 	ideologische Gemeinschaften, Psychogruppen und Esoterik in Deutschland. 23. - 25. 6. 1995. 
 	Dostupné z: http://www.religio.de/dialog/195/195s18.html. 
 	WYLER, Grace. Meet the radical evangelical army behind Rick Perry. Business Insider 
 	[online]. Jul. 21, 2011 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://www.businessinsider.com/rick-
 	perry-the-evangelicals-behind-the-response-2011-7-21?op=1. 
 	XP Ministries & Christian Services Association: Mission: Spreading Christ's Love, Message 
 	and Power to the Nations![online]. XP Ministries with Patricia King, 2012 [cit. 2012-11-11]. 
 	Dostupné z: http://www.xpministries.com/about. 
 	YEAKLEY, Flavil Ray. The Discipling dilemma: a study of the discipling movement among 
 	 churches of Christ. Nashville, TN.: Gospel Advocate Co., 1988, 205 s. ISBN 08-922-5311-8. 
 	Zahrajem si na vojáky, máme meče a bodáky...: Kontrasty. Grano Salis: Charsimatici  
 	[online]. 23. 4. 2007 [cit. 2013-01-01]. Dostupné z: 
 	http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=7049. 
 	Zasedala ústřední rada: Výběr z usnesení ze 69. zasedání ÚR CČSH (1. 4. 2006). Český 
 	 zápas: Týdeník Církve československé husitské. 16. 4. 2006, roč. 86, č. 16, s. 4. Dostupné z: 
 	http://www.ccsh.cz/dokumenty/357-cz16web.pdf. 
 	ZOPFI, Jakob. …na všeliké tělo. [Překlad: Jan ŽÁK]. Albrechtice: Křesťanský život, 1997, 
 	155 s. ISBN 80-711-2042-1. 
 	
 	
 	404 
 	Teologické kořeny a současná teologie 
 	Nové apoštolské reformace 
 	 
 	Theological roots and contemporary theology of the 
 New Apostolic Reformation 

 	 
 	Aleš Franc 
 	 
 	This thesis describes one of the most popular Christian movements today, the New Apostolic 
 	Reformation (NAR). The Thesis tries to map out doctrinal and historical development, 
 	including the movements in which NAR finds its roots. In particular: Healing Revival, Latter 
 	Rain Movement, Shepherding Movement, Faith Movement and Prophetic Movement. All 
 	these movements are the parts of a diverse concept, which is in Christian theology known 
 	as Charismatic Movement. The Doctrinal description includes anthropology, demonology, 
 	Christology, pneumatology, ecclesiology, missiology, eschatology and alignment of church 
 	and state. One of the unifying elements of all these movements is the belief in the existence of 
 	a renewed so called „five fold ministries“ of apostles, prophets, evangelists, pastors and 
 	teachers. In this sense the Church is understood as an institution of the last time that - under 
 	the „apostolic government“ - grows into eschatological fullness. Then it leaves 
 	denominational organization, unites with, and becomes the incarnation of Christ. Then the 
 	Church dominates the nations and establishing God's kingdom on earth. This teaching has its 
 	roots in the theory of ransom to the Devil. It is assumed that Adam was created as the ruler of 
 	this world. But Adamś fall gave his property to Satan and Satan became the ordinary god of 
 	this world. But now Christ's sacrifice to Satan redeemed the world from Satanś hands and 
 	gave it back to believers. The Church is, through this sacrifice of Christ to Satan, the ruler of 
 	this world again. This government is not only spiritual but also political, cultural, scientific, 
 	etc. The work also highlighted the difference between classical Pentecostal and Charismatic 
 	movements. The Pentecostal Movement rejects the dogmatical basis of this speculation, 
 	including the doctrine and practice of NAR. 
 	405
Dadala

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
