Básničky

Jak jsem je našel ve svým starým sešitě když byli děti malé.

 
Básničky 2003
 
Tráva
Sněží snížek chladivý,
vzduchem padá poletuje.
Kdopak tebe lásko moje
ve tmě mrazu polituje?
 
Nemáš noc a nemáš den
a nad sebou slunce,
dobrou noc má milovaná,
dlouhou temnou jako zrada.
 
Nepřeletí pozdrav lásky 
nad tvou hlavou zrána, 
ani motýl, ani moucha, 
jen skřek od havrana.
 
 
Láska?
Točí se ti kola lásky
dlouho nemazaná,
dřou se skřípou vržou steskem 
prachem zapadaná.
 
Skoro celá děravá již
rychle žravým rezem,
jedno píská druhé skřípá
 přebolestným jazzem
 
Za tu chvilku co se točí 
to je slyšet nářku,
kdyby raděj zase ztichly 
dáš se na přetvářku.
 
 
 
Ticho
Ticho jako po pěšině,
se k nám z nenadání šine.
Vyplňuje všechny místa, 
asi na mě něco chystá.
Už se těším na děti 
že to ticho uletí.
 
(Mají k tomu zvláštní sklony,
spouštět kolem blesky hromy.
Ticho nemá žádnou šanci,
ani v noci na kavalci.)
 
 
Zahrádka
Máme malou zahrádku 
asi jak půl podpatku.
Roste tam však plno rostlin
slunce není vidět pro stín
jak jsme všechno zalili
ztratím se tam za chvíli.
Tak si kreslím do mapy 
kde jsou keře s rajčaty.
 
 
Strach
Nemám vůbec žádný strach 
jenom srdce v gaťatách.
Když je venku večer tma
kdo ví co tam schovává.
Ve dne tam nic nevidím
trochu se pak zastydím.
Že jsem neměl vůbec strach
jenom srdce v gaťatách
 
 
Oběd
Byla jedna malá Katka 
měla ráda cukrdlátka.
Se svou  malou sestřičkou
snědli kupu celičkou.
Lízátek a jiných věcí
všechno od babiček přeci.
Máma na oběd je zvala,
vděku se moc nedočkala.
A teď mají obě hlad
měly raděj obědvat.
 
 
 
Nehoda
Katka piští jako blázen
spadla z vrchu rovnou na zem.
Povalila kedlubničky
a dopadla na kytičky.
Ty ji strašně nadaly
ať se tady neválí.
 
Les
Když jsem si šel lesem, 
byl jsem tím unesen.
Všude rostly velké stromy,
nikde kolem žádné domy.
Jen z jehličí paneláky,
hotely pro ňáké ptáky,
garáže pro vodoměrky,
a náměstí pro ještěrky.
Silnice pro hovnivály,
dálnice končící v dáli.
Městské linky, 
mandelinky,
na konečné zarážky,
a letiště pro vážky.
 
 
Sázka
Vsázeli se ježek s hadem,
kdo dýl vydrží být hladem.
Ježek hada nesežral,
ten se může vsázet dál.
Vsází se hned s kuřaty(děvčaty),
kdo víc bude nahatý.
Hadice se tomu smála, 
ale  brzy litovala.
Náš had totiž, a to může,
vyslíkl se aji z kůže.
 
Včely
Uletěly včely,
nikde nenajdou se, 
někdy poštípají,
někdy namíchnou se.
Jindy v hlavě bzučí,
jindy leží zticha,
někdy hladem vzteklé, 
jindy plné břicha.
Proletěly křížem krážem,
všude snad už byly,
jenže ten svůj domov,
nikde nespatřily.
Když letěly kolem
nic už nepoznaly,
všechno co tu bylo 
velké vody vzaly.
Zůstalo jen jedno,
co tu vždycky bylo,
ať už bylo pěkně 
nebo strašně lilo.
Až přiletí znovu,
všechno se jim vrátí,
nevadí když zatím,
někde život ztratí.
 
 
Zima
Slyším vítr jak se směje,
smetá listí do závěje.
Fouká hučí v korunách,
zvířátka už mají strach.
Že ta zima celá bílá, 
k snědku jim nic nenasbírá.
 
 
Sobi
Poslouchám a nevím coby,
venku asi dupou sobi.
Nebo snad i medvědice,
pro deset ran do čepice.
Buldozery jedou krajem?
né, to si mi děti hrajem.
 
 
 
Katka na jaře
Na jaře když roste tráva,
zelená je jako hrom,
asi jako moje gatě, 
když si sednu na bonbon.
 
Taky rostou všude kytky, 
někdy je jich celej strom,
ve vzduchu je plno vůní,
alergii mám jak slon.
 
 
Koupání
Přesně za pět minut tance,
dostanem chuť na lívance.
Dones nám to do vany!
Budou z nás hned pirany.
 
 
Vysílačka
Máme doma vysílačku, 
chytáme v ní naši Kačku.
Taky co se venku děje, 
když jdem večer do postele.
Do rádia se vysíláme 
jak si večer usínáme.
Všechno se to dozvědí
taky naši sousedi.
Pohádku to nenese,
že neplatí koncese.
Jenom samé blbosti
éterem se rozhostí.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
vypadá jak včelí úl.
mi v něm nejvíc bzučíme
všem to klidně povíme
hledáme kde ten med je
snad se někdo zasměje.
 
Básnířka
Kdyby má žena byla básnířka,
psal bych jí asi básně.
Večer bychom je čítaly,
a bylo ba nám krásně.
Dali bychom si v nich všechno,
na co už nejsou síly.
Něhu a všechna přání,
o kterých jsme kdy snily.
 
Vesmír
Slétl mi hvězdný průvan
do ticha dusného spánku,
jako by byl za dveřmi,
nebo bych sahal v dálku.
 
Zatím tu spím
jsem tam i tady
nikdo mi neodpoví 
nikdo neporadí.
 
Dívat se? Jak?
Zevnitř? Zvenku?
Mihne se list 
myšlenka na chvilenku.
 
A zase jen dusný pokoj,
ticho a nic nepohne se,
kéž se mé nitro 
aspoň vzteky třese.
 
Nepřišel přes zavřené okno,
někde uvnitř věje,
jestli nevrátí se,
zamrznu (zapadnu) do závěje.
 
 
 
 
Meze
Zarostly mi trávou meze,
nikdo do ní nepoleze.
Ztrácejí se pěšiny,
všude mám jen houštiny.
 
Žádné cesty tady není,
jenom samé obcházení.
Každé ráno slibuji,
Tomu pro nějž miluji. 
 
Slunce hřeje i když je mráz,
a já se měním v zimostráz.
 
 
Ráno?
Proč měl bych plakat,
že nezraje den.
Pouze se loudá,
V stínech luceren.
 
V úzkých zdech bloudí,
ve stoje spí,
světla tmu svítí,
já chodím v ní.  
 
 
Bojím se že veselé,
verše nikdo nebere.
Smutné jsou tu taky třeba,
veselé však jsou můj chleba.
Možná se vám nezdají,
ony se však neptají.
Na papír mi skáčou rychle,
z vajíčka je básní krychle.
A slušného člověka,
tohle možná poleká.
Mám rád verše darebáky,
co si hrají na žebráky.
Nejsou oblečené hezky,
rýmy hážou třesky plesky.
Ale když je přečtu dětem,
proplouváme lepším světem,
než jsou jenom úkoly,
počty, čtení do školy.
 
Jako bych byl v mraveništi,
když jsem s dětmi v pískovišti.
Strašně se to kolem hemží,
uhlídám je jenom stěží.
 
Vsázely se ježek s hadem,
kdo dýl vydrží být hladem.
Ježek hada nesežral,
ten se může vsázet dál.
Vsází se teď s kuřaty,
kdo víc bude nahatý.
Hadice se tomu smála,
ale brzo litovala.
Náš had, totiž, a to může,
vyslíkl se aji z kůže.
 
Katka půjde do školičky,
sednou si tam na židličky.
Všechny děti spolu hrají,
na co?, to se neutají.
Než půjdeme na houby,
sloni všechno roztroubí.
Než půjdeme do postýlek,
prozradí to modropírek.
V noci, až budeme spát,
blešky se nám budou smát.
 
Když jsem si šel lesem,
byl jsem tím unesen.
Všude rostly velké stromy,
nikde kolem žádné domy.
Jen z jehličí paneláky,
hotely pro ňáké ptáky,
garáže pro vodoměrky,
a náměstí pro ještěrky.
Silnice pro hovnivály,
dálnice končící v dály.
Městské linky mandelinky,
na konečné zarážky,
a letiště pro vážky.
 
Katka piští jako blázen,
spadla z vrchu rovnou na zem.
Strašně bouchla do sestřičky,
a dopadla na kytičky.
Ty ji strašně nadali,
ať se tady neválí.
 
ČEKÁNÍ NA TETU
Malí lesní mravenci,
lezou tetě v kredenci.
Teta zase na ulici,
zrovna leze v tlačenici.
Tlačenice leze dál,
čeká dlouho na tramvaj.
Až ta tramvaj tady bude,
konečně dom teta pude.
Doma potom v kredenci,
utečou i mravenci.
 
Ve škole nás učili,
ať jsme k sobě zdvořilí.
Ale moji lidi milí,
co to moje oči vidí?
Všude samý křik a pláč,
co jsme lidi vlastně zač?
 
Byla jedna malá Katka,
měla ráda cukrdlátka.
Se svou malou sestřičkou,
snědly kupu celičkou.
Lízátek a jiných věcí,
všechno od babiček přeci.
Máma na oběd je zvala,
vděku se moc nedočkala.
A teď mají obě hlad,
měli raděj obědvat.
 
Do okna nám nakukuje strom
když je vítr, kývá se jak hrom
až mám o něj málem strach
hned se schovám v peřinách
když se tohle večer děje
sledujem to od postele
ani se nám nechce spát
vítr hraje v korunách
 
 
Večer děti usnuli
očka jim zaklapnuli
pusa se jim zvečera
konečně už zavřela
ruce nohy za vteřinu
upadli jim pod peřinu
skončilo i velké ptaní
co bude hned po snídani
skončily i boje hádky
Dádulky a naší Katky 
končí mnoho dalších věcí
které se zas ráno vrací
 
 
Panelák je zvláštní dům
vypadá jak včelí úl
mi v něm nejvíc bzučíme
všem to klidně povíme
hledáme kde ten med je
snad se někdo zasměje. 
 
 
Bojíme se o mámu 
šlo tam sedm Cikánů 
potom čtyři skynhidi
to se hned tak nevidí
když se večer sešeří
čekáme ji k večeři
ale máma má to v plánu
že si přijde někdy k ránu
 
 
Maminka šla večer hrát
Katka do postele spát
nezveršuje trampoty
už jdou na ni dřímoty
a tak končí básnička 
a zůstává maličká
 
 
Na kole se učím jezdit 
umím už i z kopce brzdit
je to ale honička 
předhoním i autíčka
z kopce jedu jako sen 
kopec je tak na tejden
fandím této zábavě
jenom ať to neskončí 
ňákou boulí na hlavě
 
 
 
Jako krtek hrabu v písku
najdu kousek obelisku
když zavrtám hlouběji 
ztrácím ale naději
že tam najdu poklad skvělí
aspoň ze dvě mirabely
 
 
 
Kousek za barákem 
pojedeme vlakem 
vedou tam dvě koleje
a na sloupech troleje
vláček je to malinký
dvě spojené mašinky
jezdí spolu jako bratři
ti se drží jak se patří
už je nikdo neoddělí
leda v depu po neděli
 
 
Známe jedno dětské hřiště 
půjdeme tam zase příště
sedí tam i naše mámi
ale mi si hrajem sami
půjčujem si hračky kola
nikdo tomu neodolá
máma nás tu obslouží
nespadneme do louží 
 
Do okna nám nakukuje strom
když je vítr, kývá se jak hrom
až mám o něj málem strach
hned se schovám v peřinách
když se tohle večer děje
sledujem to od postele
ani se nám nechce spát
vítr hraje v korunách
 
 
 
Máme doma vysílačku 
chytáme v ní naši Kačku
taky co se venku děje 
když jdem večer do postele
do rádia se vysíláme 
jak si večer usínáme
všechno se to dozvědí
 taky naši sousedi
Pohádku to nenese
že neplatí koncese
jenom samé blbosti
éterem se rozhostí
 
Běžel zajíc přes mrkvičku
neběžel tam na rozcvičku
honil ho náš malý psík
neměl čas už na výcvik
jak se chroustá mrkvička
co ji sela mamička
 
 
Devět dětí jedlo smetí 
a desáté vafle
jeno z dětí neuletí
přilehli je štafle
 
sedm děcek snědlo pecek
asi jenom tucet
dvěma začlo potom v tichu
v břichu něco kručet
 
tři mrňata z těchto dětí
hrabkali se v písku
a dvě ještě ke všemu 
zadřelo si třísku
 
jedno dítě stálo splihle
nad tím dopuštěním
do kalhot to zakončilo
mokrým dopuštěním
čtyři hned si myslely 
hele snad už prší
deset se jich za kamny
teďka doma suší
 
 
Běží máma do města
kytaru si nese
s Rudíkem si budou hrát
už se strachy třese
 
Dětičky se taky bojí
že jsou doma samy
pořád by se držely  
za ruku své mámi
 
Katka se prí nebojí 
vesele si hajne
až maminka přijede 
hned tam za ní zajde
 
Máma si šla večer ven 
možná přijde za týden
možná přijde za chviličku
volám volám na mamičku
Křičím volám hned se vrať
a už se nám nepotrať