"Maďarský kuchař s přiléhavým jménem Elék Magyar ve své knize výborných receptů, převážně z madarské kuchyně, uvádí příběh z doby na sklonku války, kdy byla zavedena povinnost kromě bezmasých dní dodržovat také dny bez tuku. V těchto dnech bylo sice dovoleno jíst maso, nesmělo se však k jeho přípravě použít omastku. Řezníci okrajovali maso tak dokonale, že na něm nezůstala špetka tuku. Jednoho takového dne zašel do jedné známé restaurace ve vnitřní Budapešti a pracně uvažoval, co si za takových podmínek má dát k večeři. A tu ho napadlo: míchaná vejce. O tomto pokrmu, se dodnes mnozí mylně domnívají, že jej nejde připravit bez másla nebo sádla. Objednal míchaná vejce a číšnice povýšeně mávla rukou: "Cožpak nevíte, že dneska je den bez tuku?" "Ale ano, vím", odpověděl. "Míchaná vajíčka však nemusí být bezpodminečně připravena na tuku." "Jistěže musí", byla její odpověď. "To my ženy, přece víme lépe . . ." Nebavil se s ní více a v doprovodu majitele restaurace, svého starého dobrého známého, šel rovnou do kuchyně. Rozklepl tři vajíčka, umíchal je dobře v koflíku, osolil, přidal trochu mléka a pak pánev dobře rozpálil na plotně. Rozšlehaná vajíčka začal pomalu lít do rozpálené pánve, při čemž vařečkou v druhé ruce neustále a rychle směs na pánvi míchal, takže se vajíčka nemohla připálit. V několika vteřinách byla míchaná vejce hotová, i bez omastku. Nakonec je posypal strouhaným parmezánem, aby zlepšil jejich chuť. Tento způsob přípravy vajec je vhodný i dnes u těch, kdo mají dietu a nebo chtějí zhubnout.!

(Elék Magyar: Kuchařská kniha - Labužník, str. 49, Pannonia Budapešť, 1960