»A pan vrchní kuchař si věděl se vším a ve všem rady. Tenkrát na jaře byl letecký den, vyvezli nám jedenáct metráků párků na letišti v Ruzyni, s Evou jsme tam stáli v bílých pláštích a bílých čelenkách, dvě plachty nad našim stánkem, ale byly každou půlhodinu plné dešťové vody, pršelo i v poledne a odpoledne a bylo teplo, a lidé na letecký den nepřišli. A tak jsme odvezli deset metráků párku nazpátek a vedení je odepsalo, ale byl tady vrchní kuchař Bauman, a ten poručil, aby číšníci nakoupili dvacet prázdných soudků od herinků, a nařídil, aby je vypláchli, a pak nařídil, aby celá kuchyně krájela cibuli, plakala celá kuchyně než nakrájela na kolečka metrák cibule, ale pan Bauman nepovolil, a pak sám, vyložil bobkovým listím dna soudků od herinků, a jednu vrstvu párků a krájenou vrstvu cibule a prosypával všechno zrnkovým pepřem a novým kořením, a poručil, aby kuchaři svařili hektolitr láku a tak vyrovnal deset metráků párků do dvaceti soudků od herinků, pak všechno zalil lákem a zabil víka a nařídil, aby se soudky daly do chladničky a odtud se přidávaly párky do bramborových salátů. Ale vrchní Borek si jednou vzal talířek, aby si spravil chuť, a dal ochutnat ostatním, a od té doby už nikdy se tyto párky nedávaly do salátů, ale všichni zaměstnanci, jak si chtěli spravit chuť, tak si dávali porce za režijní cenu a tak se ty párky snědli ani ne za rok."«

(Bohumil Hrabal: "Svatby v domě", ČS spisovatel, Praha 1991)