»I jídla mohou být vyhraněně národní, stejně jako umělecká díla, a stejně jako ona mohou být přijímána a uznávaná v cizině a stávat se součástí nadnárodní, světové kultury. Například Italové dali světu nejen resenanci a operu, ale i risoto a spagety, Anglie zplodila slavný biftek a pudink, Maďaři obohatili světovou kuchyni gulášem - a tak skoro každá země přispěla svým osobitým vkladem do mezinárodního jídelního kotle. Jako každé opravdické dílo národní kultury je i svérázným výtvorem národní kuchyně, obrážející chuť a vůni země. Rád ochutnávám jinde ve světě, zvláště když - na rozdíl třeba od poezie - tu nejsou jazykové přehrady, ba naopak. Ale sebevětší vzájemné ovlivňování nemůže potlačit domácí jídelní tradicionalismus.

(Jaroslav Vácha, český spisovatel: Cesta a poutníci", Olympia praha 1989)