Italské sýry

Mozzarela - Calbanino - Ricotta - Mascarpone - Parmazán - Gorgonzola


Mozzarella D.O.P
Mozzarela je italský měkký, bílý, pařený sýr s jemnou a lahodnou chutí, velmi málo solený. Je známý po celém světě. Pochází z oblasti Kampánie a částečně oblasti kolem Neapole a proto je neoddělitelně spojen s pizzou a špagetami, které mají svůj původ v Neapoli. Je lehce stravitelný i v horkých letních měsících. Název "mozzarella" pochází od výrazu "mozzare" - ořezávat, přerušit (podkle jednoho výkladu po neapolsku to znamená přestat v pravý čas s pařením mléčné suroviny), bnebo také podle operace, při níž získává výrobek svůj konečný tvar ořezáváním. Název mozzarela se poprvé objevil v kuchařské knize, kterou v roce 1570 uveřejnil Bartoloměj Scappi, kuchař na papežském dvoře. Některé prameny z 12. století hovoří o výrobě sýru v klášteře Saint Lorenzo v Capui (Monsingnore Alicandri v "Chiesa Metropolitana di Capua"). Sýr se dříve považoval za vedlejší produkt, který vznikal při výrobě sýra "provatura".
Mozzarela je vláčná, jemná, mírně pružná, pokrytá velmi jemnou kůrkou s hladkým lesklým povrchem. Těsto je vrstvené, nasáklé syrovátkou, která při krájení vytéká a voní mléčnými fermenty. Neobsahuje žádné konzervační látky. Vnitřní struktura tohoto sýru je složena z mnoha vrstev pásků, které ke středu koule jsou stále hutnější. Tento sýr si zachovává vysoké procento bílkovin a relativně nízký obsah tuku. Je velmi vhodný i pro malé děti starší devíti měsíců a pro ty, kteří drží dietu. Je ideální k přípravě předkrmů, obložených mís, pizz, salátů a sýrových omáček. Je rovněž velmi dobrý podávaný samostatně s rajčaty, případně osolený a pokapaný olivovým olejem a posypaný čerstvou bazalkou ("caprése"). Bez mozzarelly si nelze představit špagety, ani pizzu. Lze ji použít i na smažení. Sýr má udělenou ochranou známku EU "Denominazione do Origine Protteta" D.O.P
Jak se vyrábí mozzarella?
Mozzarella se vyrábí z čerstvého kravského nebo buvolího plnotučného mléka, které se zpracovává do 16 hodin od nadojení a musí mít minimálně 7%tuku. Z jednoho buvola se získá maximálně 12 litrů mléka a na výrobu 1 kg mozzarelly je zapotřebí 4,5 litrů tj. 3 kg mozzarelly. Buvolí mléko má sladkou chuť a matnou bílou barvu, což je způsobeno tím, že neobsahuje kartenoidy. Zásadním rozdílem mezi buvolím a kravským mlékem je vyšší obsah tuku a proteinů u buvolího mléka. Mléko se sráží za pomoci kyselých látek a vznikne čerstvá sýřenina, která se hned přepaří. Z pařené čerstvé sýřeniny vznikne hmota, která má mnoho vrstev ("rozvláknění" ruční nebo drátkem) a táhne se. Z té se dělají koule, větší nebo menší, strojově nebo ručně ("tvarování") následuje solení a balení.
Jak se skladuje mozzarela ?
Mozzarella se má nechávat ve vlastním roztoku, který obsahuje i trochu soli. Když se vloží do čerstvého mléka nebo vody, ztrácí chuť. Trvanlivost v na etiketě v obchodech je udáváva 15-20 dnů. Čerstvá mozzarella z buvolího mléka nepatří do lednice, a když, tak jen do přihrádky se zeleninou a musí se sníst do dvou dní (teplota min 12°C). Každá mozzarella, i když je uzavřená v pergamenovém papíru, nebo i ta z kravského mléka, pokud není v hermeticky uzavřeném igelitovém pytlíku z továrny, je bez chuti a po otevření obalu se začne roztékat, zapáchat, měknout a má nahořklou příchuť. Mozzarellu vytáhneme z ledničky alespoň půl hodiny až hodinu před tím, než ji chceme jíst a pak ji ponoříme na 5 minut do teplé lázně.
Dnes, kdy se mozzarella vyrábí i průmyslově, je daleko víc hygienická v hermeticky uzavřeném plastovém sáčku nebo krabičce. Po otevření je nejlépe ji do dvou dní spotřebovat. Během této doby ji vždy necháme v syrovátce, ve které jsme ji koupili. Když používáme čerstvou mozzarellu na smažení nebo na vaření např.do "melanzán po parmsku", je lépe ji nakrájet na plátky a nechat ji asi půl hodiny odstát, aby z ní odtekla syrovátka. Mozzarella se nesmí dávat do mrazáku, molekuly bílkovin při zmražení praskají a sýr úplně ztrácí všechny své vlastnosti.
Nutriční hodnoty na 100 g sýra
Mozzarella je dietní sýr proto, že obsahuje ve 100 gr sýra pouze asi 220 - 300 kcal s 18 - 22 % tuku, na rozdíl od tvrdých sýrů, které obsahují asi 40-45 % tuku.
Energie 1250 kJ / 300 kcal; bílkoviny 22 g; tuk 22 g; uhlovodany 2,2 g; celkové cukry 1,0 g; vápník 500 mg; fosfor P 350 mg; draslík K 76 mg; sodík Na 630 mg.
Ještě před 15 lety se na celém světě mozzarella vyráběla pouze v okolí Neapole, a to hlavně z buvolího mléka a jedla se jen čerstvá. Nejpozději do tří dnů se musela zkonzumovat. V obchodech je dnes k dostání "Mozzarella di Bufalla Campana" D.O.C z buvolího mléka a mozarela z kravského mléka správně nazývaná "Fior di latte" (neboli "mléčný květ") i mozzarela smíchaná s obou typu mléka. Prodává se také mozzarela uzená "affumicata" (affumicato = uzený) s nazlátle hnědou barvou, výraznější chutí, která je tradičně uzená nad ohněm z místních druhů dřev.
nahoru

Calbanino
Galbanino je sýr, který je připravován z jemné pařené sýřeniny, podobně jako mozzarella. Je vyráběn z kravského mléka s přidáním syřidla, soli a živých mléčných fermentů. Neobsahuje žádné konzervační látky. Na 300 g sýru galbanino se spotřebují 3 litry mléka. Je proto hodně výživný, bohatý na vápník a proteiny. Tři plátky sýru obsahují 85 % denní potřeby vápníku a 55 % proteinů. Galbanino se dobře dlouhodobě uchovává v lednici, protože je v obalu z vosku, který udržuje dlouho jeho čerstvost a chuť. Je to jemný a chutný sýr, který svou chutí může obohatit mnoho různých jídel. Je výborný i jako předkrm s crackery nebo opraženou vekou. Může se používat jak za studena k přípravě chlebíčků, zeleninových a těstovinových salátů, tak za tepla k ochucení těstovin, masa a ryb. Tento sýr se za tepla dobře rozpouští, nevysušuje a nepřipaluje se, proto je velmi vhodný k nejrůznější tepelné přípravě.
nahoru

Ricotta neboli italský tvaroh
Ricotta je podobná českému tvarohu, je však jemnější a není tak kyselá. Italská ricotta se nevyrábí z kyselého mléka jako český tvaroh, ale ze syrovátky, která zůstává po výrobě sýra, tj. ze sladké syrovátky. Syrovátka zahřeje a nechá se koagulovat. vyrábí se v mnoha italských regionech. Mezi oblasti s nejvyšší produkcí patří oblast Říma, Sicílie, Kalábrie a Apulie. Riccota nemá ochrannou známku, proto se vyrábí v mnoha oblastech i státech. Název pochází z latinského "recocta", což znamená znovu vařený nebo převařený, protože se vyrábí zpracováním plnotučné syrovátky, která se odděluje od kysaného mléka. Často se riccota považuje spíše za mléčný výrobek než sýr. Doma si ji můžeme dle M. D. Klímy snadno připravit z mléka takto:
Do skleněné nebo smaltované nádoby nalijeme 2 litry mléka. Přidáme 2 lžíce citrónové šťávy a směs zvolna zahříváme asi na 94°C, nebo těsně pod bod varu. Zahřáté mléko odstavíme z ohně, přikryjeme a necháme v klidu, až se mléko srazí. To může trvat 30 minut až 2 hodiny, podle teploty místnosti. Potom vyložíme větší cedník čistou, řídkou utěrkou, na kterou nalijeme sražené mléko (tvaroh), rohy utěrky svážeme a ricottu necháme nejlépe v chladničce, až se všechny syrovátka scedí.
Originální ricotta obsahuje jen mléčné albuminy (laktoalbumin) a nikoliv kasein. Je tudíž velmi snadno stravitelná, vhodná i pro kojence a pro nemocné (diabetiky). Má vysokou nutriční hodnotu, nízký obsah tuku, vysoký obsah bílkovin. Mezi všemi mléčnými výrobky je to produkt, který obsahuje nejmenší množství tuku. Obsahuje hodně vápníku, fosforu a vitaminu A a B2. Riccota neuvolňuje během skladování syrovátku jako tvaroh, a proto se v průběhu doby její chuť nemění. Plně nahradí tvaroh při jakékoliv kuchyňské úpravě, ale výborná je i samostatná. Je to ideální pokrm pro ty, kdo se chtějí řídit zásadami moderní zdravé výživy. Hodí se pro přípravu moučníků, dezertů, různých pomazánek, omáček na maso a těstoviny, náplň těstovin nebo zeleninových koláčů. S trochou marmelády je dobrá jako svačina pro malé děti, čerstvou ji můžeme podávat s ovocem nebo zeleninou.
nahoru

Mascarpone - jemný, smetanový krém
Měkký, bílý čerstvý, vegetariánský krémový sýr z oblasti Lombardie - regionu na jihu Itálie. Ve skutečnosti to není sýr v pravém slova smyslu jako ostatní, i když je výsledkem působení kultur používaných pro výrobu parmazánu, které jsou přidávané ke sterilizovanému sebranému kravskému nebo buvolímu mléku.
Mascarpone je čerstvý sýr, který je přiřazován k tvarohovým sýrům, ačkoli je vyrobený stejným způsobem jako jogurt; říká se mu pro jeho smetanovou chuť "smetanový krém".
Výroba mascarpone
K originální výrobě mascarpone je potřeba kyselina vinná (získávaná ze semen stromu "tamarindu"). Dnes bývá často k okyselení mléka používána přírodní kyselina citrónová. Smetana sebraná z povrchu čerstvého mléka se zahřeje a po přidání kyseliny vinné vysráží. Poté, co je násada naočkována příslušnou kulturou, je krémovitý obsah nádoby za míchání mírně zahřán a pak ponechán v klidu zrát a zhutnět. Potřebuje k tomu jen několik málo dní a pak ve výsledku má tato krémovitá hmota obsah tuku kolem 75% - 80%. V časopise "Apetit" (duben 2006) byl uveden návod na domácí přípravu:
Domácí příprava mascarpone
Nejprve si připravíme hrnec, na který jde posadit kovová miska tak, aby se nedotýkala dna. Do misky se musí vejít jeden litr smetany. Do hrnce nalijeme vodu tak, aby se dno misky nedotýkalo hladiny (jako u normální parní lázně). Vodu uvedeme do varu. Do misky vlijeme 950 ml čerstvé smetany ke šlehání a za občasného míchání ji prohříváme na mírném plameni, aby se ohřála zhruba na 80°C. Potom vmícháme lžící bílého vinného octa nebo citrónové šťávy a za stálého míchání necháme smetanu srazit. Sejmeme z ohně, přikryjeme a dopřejeme sraženině desetiminutový odpočinek. Cedník vyložíme namočeným a vyždímaným plátěným ubrouskem, nebo papírovým filtrem z překápavače kávy. Jakmile sražená smetanová hmota dosáhne pokojové hmoty, vlijeme ji na utěrku či filtr. Cedník umístíme nad odkapávací nádobu, přetáhneme fólií nebo přikryjeme pokličkou. Vložíme do chladničky a necháme vykapat syrovátku a aby mascarpone ztuhlo. Trvá to zhruba 24 hodin. Svůj domácí mascarpone spotřebujeme do tří dnů.
Vlastnosti a užití mascarpone
Bělavý až slámově žlutý, smetanový, středně čerstvý sýr mascarpone je navenek kompaktní, velmi snadno míchatelný dokonce i stříkatelný cukrářským pytlíkem. Tak ho můžeme snadno použit do všech slavných italských dezertů, ještě za přídavku aromatických koňaků jako je např. Amaretto Venice, koňak Napoleon, dezertní víno Marsala aj. Do těchto dobrot je vhodný pro svou jemnost a lahodnost. Používá se k přípravě věhlasného italského dezertu "Tiramisu". Pravé Tiramisu si nelze představit bez mascarpone (u nás ho v receptu často nahrazujeme Lučinou nebo dokonce měkkým tvarohem). Mascarpone můžeme použít i k vylepšení omáček, výrobě cukrářských krémů; nahradí i máslo v bílém pečivu. Uvedu některé příklady použití mascarpone jinak, než pro cukrářské účely:
  • Bramborová kaše bude chutnější a jemnější, když ji dochutíme krémem Mascarpone.
  • Jestli-že nám zbyla zeleninová polévka, pak ji můžeme rozmixovat a přidat mascarpone. Připravíme tak jemnou smetanovou polévku.
  • Do hotového rizota přidáme před podáváním 1 nebo 2 lžíce krému mascarpone a zamícháme. Rizoto pak bude mnohem jemnější a chutnější.
  • Smícháme mascarpone s kousky čokolády nebo sušeným ovocem a namažeme na chleba nebo piškoty. Připravíme tak rychlou a výživnou svačinu pro děti.
  • Když je naše rajská omáčka kyselá, zjemníme ji přidáním jedné lžičky mascarpone.
  • Máme-li rádi vařenou kukuřici s máslem, pak ji vyzkoušejme podávat také s Mascarpone.
    No, je trochu dražší . . . , ale zkuste to. Opravdu to stojí za to.
    Dostupnost mascarpone v ČR
    Mascarpone je prodáván ve 250 g balení. U nás to jsou: pravý italský mascarpone "Nonno Nanni", 80 Kč/250 g - Tesco; italský velejemný "epiu", 89 Kč/250 g - prodejny italských specialit; mascarpone "LAT-3RI", 79 Kč/250 g - Carrefour a nejčastěji najdeme český výrobek "ITALAT" - 40 Kč/250 g). Sýry jsou baleny do zapečetěného kelímku s víčkem. Doma je skladujeme v lednici při +2 až + 5°C a z vlastní praxe jsem zjistil (během povodní 2002, kdy jsem nemohl domů), že v originálním a neporušeném balení vydrží v původní kvalitě i chuti více jak 2 měsíce.
    nahoru

    Parmazán - Parmiggiano Reggiano
    Parmazán je nejtypičtější a nejznámější italsky sýr. Již v písemnostech starých Římanů, před více než 2000 lety, nacházíme zmínky o sýru vynikající chuti a neuvěřitelně dlouhé trvanlivosti, vyráběném v oblasti okolo Parmy. Ve druhé polovině prvního tisíciletí sýr vyráběli mniši v klášterech v téže oblasti. Až v období renesance, za velkého rozšíření tisku, i kuchařského umění, nacházíme v mnoha knihách a manuálech zprávy o parmazánu a jeho výrobě. Zmiňuje se o něm i Giovanni Bocaccio v Decameronu, 1349-1353, kde popisuje, že pár šťastlivců žije ve vesnici Bengodi na hoře z nastrouhaného parmazánu a pohazují na kolemjdoucí ravioly a makarony. V rozkvetlé renesanci se o parmazánu hovoří v mnoha kuchařských knihách. Na konci 15. století už byl parmazán velmi známý v celé Evropě na většině královských dvorů. Naležené formy parmazánu darovali Benátčané, jako velmi vzácný dar, sultánovi Costantinopoli a všem diplomatům. Již tehdy se psalo, že parmazán se jí strouhaný nebo nakrájený na malé hrubší nepravidelné kousky, tzv."tozzetti".
    Sýr se používá v italské kuchyni na posypání těstovin, do polévek a jiných jídel; je podáván jako chuťovka s červeným vínem (např. "Lambrusco") či bílým vínem (např. "Rulandské šedé i bílé") Na strouhání je nejvhodnější sýr starý alespoň 24 měsíců a naopak na jídlo - tj. jako předkrm nakrájený na malé kousky k bílému vínu a bez chleba, je vhodnější sýr čerstvý. Čerstvým sýrem se rozumí ten, který je alespoň 12 měsíců zraje v příslušných ("zracích") sklepech.
    Množství 100 g parmazánu má nutriční hodnotu asi 400 kalorií, obsahuje ušlechtilé bílkoviny, které jsou velmi snadno stravitelné a to díky změnám, kterými procházejí během dlouhého zrání. Obsahuje 28,5% tuků, má hodně vysoký obsah vápníku a fosforu. Množství 100 g parmazánu obsahuje denní dávku těchto látek.
    Parmazán je velmi vhodný pro kojence, jako vůbec jedna z prvních potravin po mateřském mléku. Do prvních zeleninových políveček v 5-6 měsíci je prý vhodné přidat denně 1 polévkovou lžíci olivového oleje a 1 lžíci strouhaného parmazánu. Je též velmi vhodný pro sportovce a všechny, kdo nárazově musí vydat hodně energie. Parmazán však ve větším množství není vhodný (podobně jako všechny hodně zralé sýry) pro ty, kdo trpí vysokým tlakem. Důvodem je, že "tirosin" tj. aminokyselina obsažená ve všech sýrech, se při dlouhém zrání přemění na "tyramin" - látku která zvyšuje krevní tlak a způsobuje zrychlené bušení srdce.
    Jak se vyrábí parmazán?
    Parmazán je sýr, který se vyrábí v kulatých formách o průměru 40-45 cm, o výšce asi 24 cm a celkové váze 35-36 kg. Má zrnitou strukturu a je slámové barvy.
    Parmazán je nazýván:
  • čerstvý, "giovane" nebo "fresco" - když zraje asi 12-14 měsíců,
  • zralý, "vecchio" - když zraje asi 18 - 24 měsíců,
  • starý, "stravecchio" - když zraje 24 až 36 měsíců a
  • "stravecchione" - po 3 až 4 letech zrání.
    Může se vyrábět pouze v pádské nížině, oblasti měst Parma, Reggio Emilia, Modena, Mantova a pravém břehu Pádu (Po) a v Bologni na pravém břehu řeky Reon. Chuť parmazánu je dána nejen výrobním postupem, ale i kvalitou a chutí mléka, která je dána tím, jaké organoleptické látky jsou obsaženy v travách, které krávy na pastvinách v okolí těchto měst spasou. Tyto krávy se živí pouze spásáním na pastvinách. Parmazán se zde vyrábí v 650 malých mlékárnách, téměř řemeslným, starým výrobním postupem. Celkem zpracovávají 1.600.000.000 litrů mléka ročně, tj. asi 4,5 mil litrů mléka denně, tj. asi jako 9 mlékáren velkých jako jsou Olomoucké mlékárny, které by vyráběly jen parmazán. Na jedno kilo parmazánu je potřeba asi 16 litrů mléka, tj. vyrobí celkem asi 1 milion metráků parmazánu ročně, tj. asi 2.700.000 ks forem parmazánu. Vyrábí se z čerstvého, nepasterizovaného mléka, které se sváží 2x denně. Do mléka nesmí být přidávány žádné chemické, antifermentační látky, ani barviva. Večerní mléko se dá do velkých van ustát, ráno se z něj sundá z povrchu smetana a doplní se ranním mlékem. Pak se mléka přidá zákys ze včerejší výroby, živé fermenty, které se získají tak, že se nechá zkysnout syrovátka z předcházejícího dne. Pak se mléko zahřeje na 33 °C přidá se k němu "gaglio" - zákys, který se získává ze žaludku mléčného telete a asi 15 minut se nechá koagulovat. Tak vznikne "cagliata", mléčná sýřenina, která se míchá do jemna a pak se zahřívá až na 55°C, asi po dobu 15 min. Za další půl hodinu po odstátí se hustá hmota naklade na plátno z konopí a vytáhne z kotle. Nechá se odkapat a pak se vloží do dřevených forem, které mají klasický široký kulatý tvar. Po několika hodinách se sýr vytáhne z formy a vypálí se do něj z boku datum a značka výrobce - mlékárny. Po dobu asi 10 dní se nechá na dřevěných policích zrát a často se obrací. Poté se dá do solné lázně asi na 20-25 dní. Pak se vytáhne a nechá se oschnout na slunci, aby vnější kůrka ztvrdla. Přenese se do skladu - větrané stodoly, položí na dřevěné dlouhé police, kde je každý den bochník sýra kartáčován a obracen. Tím začíná dlouhý proces zrání. Postupně se přenese do velkých větraných skladů, kde je udržovaná konstantní teplota a větrání, které pojmou 100.000-200.000 bochníků - forem parmazánu. Celý proces zrání trvá 18 až 36 měsíců. Proto je parmazán velmi drahý, je v něm uložený finanční kapitál, jako v bance. Peníze investované do mléka a práce musí mít i úroky - tj. asi 15 - 20% ročně.
    Celý výrobní proces sleduje "Konsorcium pro ochranu reggiánského parmazánu" (založené v roce 1934), od kontroly pastvin, dobytka, mléka, hygieny, výrobního procesu a zdravotního stavu zaměstnanců mlékáren. Jen správně vyrobený a uzrálý sýr může mít nakonec na vnější kůrce vypálenou značku "Parmiggiano Reggiano", aby se zabránilo falšování, a to dost hustě po celém vnějším obvodu sýra. Poprvé tuto značku přikázal vypalovat vládním dekretem již v roce 1751 velkovévoda Filip Bourbon. Typ sýru velmi chuťově podobný "parmazánu" se vyrábí i v České republice. Je to sýr Gran Moravia,(Orrero a.s., Tři dvory 98, Litovel), který jsem našel v prodejně Tesco aj. supermarketech (Albert, Carrefour, Globus, Hypernova, Interspar, Makro, Terno, Tesco).
    Jak kupovat a skladovat parmazán?
    Parmazán je třeba koupit vcelku. Množství asi 20 dkg vystačí obvykle asi na týden pro 4 člennou rodinu. Strouháme ho zlehka na jemném struhadle každý den, jen chvilku před upotřebením. Pokud ho nastrouháme zbytečně víc, oschne, vyvětrá a okorá. Parmazán uchováváme zabalený těsně do průsvitné fólie a vložený do ledničky. Nedáváme ho nikdy do mrazáku, zničí se tam všechna dobrota! Pokud nám někdo daruje větší kus parmazánu (. . . ó kéž by!), ulomíme nebo odštípneme nožem kousek asi tak 200 - 300 g pro nejbližší potřebu, zbývající větší kus potáhneme velkou fólií a dáme oba kusy na suché místo do ledničky. Když dáme pozor, aby fólie zbytečně nezavlhla a tím sýr nechytl divokou plíseň a budeme sýr jednou týdně přebalovat, vydrží nám v lednici i několik měsíců. Nikdy nemáme nekupujeme strouhaný parmazán v malých sáčcích, údajně se tam dává jen strojově strouhaná kůra z parmazánu (no nevím ?), proto je prý ve formě jemného prášku, aby to nebylo poznat. Je ale taky podstatně lacinější a co nám mnohdy zbývá.
    nahoru

    Gorgonzola
    Gorgonzola je italský sýr z kravského mléka (přidává se něco málo i kozího mléka). Jméno získal po stejnojmenné vesnici ležící blízko Milána, dnes již jeho předměstí. Počátek výroby se datuje do 9. století. Nejdříve se hodně podobal sýru "Panerone" vyráběnému v Lombardii. Dnes je považován za jeden z nejlepších sýrů svého druhu na světě. Dokonce jedna z chodeb v londýnské burze "The London Stock Exchange", je nese název "Gorgonzola Hall"
    Jako většina "modrých sýrů" (bleu) byla sýrovina během zrání umísťována do jeskyní, kde byla přirozenou cestou "naočkována" výtrusy zde se vyskytujících plísní - (viz podobný proces při     zrání ovčího roquefortu). Dnes jsou již kultury pěstovány, kultivovány a míchány s tvarohem tak, aby byly stále zachovány standardní podmínky výroby. Gorgonzola je sýr krémové konzistence, s jemnou chutí. Je ideální do dresinků pro salát a na těstoviny. Je vzdáleným bratranec francouzského modrého sýru "Fromage Bleu", ale je sladší a vhodnější pro rozmíchání během kuchyňské úpravy.

    Odkazy:
    Parmiggiano Reggiano, oficiální stránka, anglicky a italsky
    O parmazánu na stránkách "Labužník"
    "Dolce Vita"
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]