» Už jste někdy ochutnali ruské bliny" Nevadí napsal jsem vám recept. Je jednoduchý, i když není právě laciný. Ale koneckonců ten kaviár můžete vynechat. Bliny jsou vlastně naše známé lívance. V Rusku je však pečou z ječné mouky, neslané a veliké jako talíř. Po upečení klademe bliny na sebe, aby zůstaly dlouho vlahé. To je vše. Když jich máme už dost napečeno, dáme se do jídla. Teď příjde však to nejdůležitější. Když položíme blin na talíř, dáme na něj trochu kaviáru, plátek uzeného lososa, kousek matjesa v oleji, sardelové očko, vypeckovanou olivu, kousek kapie nebo jinou ingredienci v této tónině. Pak vše zabalíme do blinu, polijeme horkým rozpuštěným máslem a hustou smetanou. Když pak ochutnáte, rozplesají se vám všechny chuťové buňky, kolik jich v ústech vůbec máte. Necháte je plesat, pokud těch blinů nesníte aspoň pět. Poprvé jsem jich snědl asi sedm, ale to je moc. Bliny volají přímo po vodce. nebraňte se tomu. byli byste sami proti sobě. Chvílemi se vám zdá, že byly vymyšleny, aby se k nim mohla vodka vydatně pít. Každý blin si žádá, a to dost naléhavě a přísně, aby byl ihne spláchnut stupečkou vodky. Ale spíš větší číškou. Ať vám tedy chutná.«
(Jaroslav Seifert, 1901-1986, český básník: "Všecky krásy světa", Prha 1982)