ZPĚT do kapitoly
Hlávkový salát - neboli locika je "Lactuca sativa var. capitata," se do střední Evropy dostala ve středověku ze Středozemí. Vyskytuje se pouze v pěstitelské kultuře a je známo mnoho variet, či kultivarů různých tvarů a barev listů. Locika setá je z nich nejrozšířenější a obvykle je pěstována jako salátová, tedy listová zelenina a jako taková je rozšířena po celém světě. Pro nás bývala nejdůležitější salátová zelenina, protože se vyskytovala od jara do podzimu čerstvá - jinak dnes z dovozu je již k dispozici téměř po celý rok. Obsahuje cenné vitamíny C, B a provitamín A, rovněž vitamín E. Z minerálních látek obsahuje zvláště železo, vápník, draslík, síru i mangan. Dále jsou přítomny velmi cenné kyseliny které listům salátu dodávají svěží chuť. Před použitím je nutno salát vždy důkladně vyprat v pitné vodě, protože se jí nejčastěji tepelně nezpracovaný. Zásadně se nesmí salát spařovat octem. Hlávkové saláty připravujeme nejrůznějším způsobem, zapomínáme je však často omastit buď olejem nebo rozškvařenou slaninou (škvarečkami), tak jak to dělávala moje maminka na Moravském Slovácku. Také je často podáván se smetanou, kyselým mlékem, vejci natvrdo, majonézou, aj. Vždy je velmi vhodné přidat dostatek sekané petrželky, pažitky i kopru na závěr. Nejlépe, když na závěr salát podle chuti okyselíme citrónovou šťávou, ale jablečný ocet je také chuťově příjemný. Ukrajinci dělají často velmi jednoduché saláty s hlávkovým salátem, rajčaty, fazolemi, okurky, cibulí, řepou a např. ze sledě. Jako ukrajinský salát bez "přidomku jarní" je velmi často považován salát z nakrájených rajčat, majonézou, česnekem a sýrem. Je také moc dobrý, ale jarní je pouze jeden, tento následující.
Suroviny